ilMHMHliiiil
aduléscěns, entis, m. mladý muž;
mladík, jinoch alo, is, ere živit dolor, óris, m. bolest etiam také, též, i
excolo, is, ere vzdělávat, zušlechťovat fáma, ae, f. pověst, zpráva; sláva futúrus, a, um budoucí, nastávající iús, iuris, n. právo lěnió, is, ire zmírňovat, zjemňovat minuo, is, ere zmenšovat nimius, nimia, nimium neobyčejně velký, nesmírný, přílišný
Opprimô, is, ére, potlaôovat ôs, ôris, n. lista
per (předl, s ak.) přes, skrze, po, prostřednictvím
pruděns, entis rozumný
Públius Ovídius Näsô, Públii Ovidií Näsônis, m. Ovídius; autor Metamorfóz (Proměn), f r. 17. n. 1.
-que (připojuje se přímo za slovo) a, i
saeculum, i, n. století
video, es, ěre vidět, dívat se
Futurum I. sloves 3. a 4. konjugace
GRAMATIKA
1. Si bene discés, á magistro et parentibus laudäberis. 2. Li-bertäs populórum saepe preměbatur, numquam autem opprimětur. 3. Populus noster magnös honöres cläris scriptöribus et poětis tribuěbat, tribuit, tribuet. 4. Brevi tempore aut patrem viděbis aut dě patře audiěs. 5. P. Ovídius Näsö in carminibus suis scribit: „Óre legár populí perqu(e) omnia saécula fáma vívam."* 6. Iure puniěmini, nisi legibus párěbitis. 7. Omněs dolores tempore minuentur et lěnientur. 8. Viri prüdentes et sapientěs numquam divitiäs nimiás cupient. 9. In nostris scholis adulěscentěs etiam temporibus futüris bene ěducabuntur, exercébuntur, exco-lentur, ěrudientur. 10. Nön semper ä parentibus alěmur et ěrudiěmur.
» třplné znění obou veržů (878 a 879) viz na str, 352.
Futurum I. se pozná u sloves 1. a 2. konjugace podle zakončení: -bd, -bis, -bit, -bimus, -bitis, -bunt; u sloves 3. a 4. konjugace podle zakončení:
aktivum: -am, -ěs, -et, -ěmus, -ětis, -ent, pasívum: -ar, -ěris, -ětur, -ěmur, -ěmini, -entur,
která se přidávají k prézentnímu kmeni.
Aktivum:
sg. 1. leg-Am budu číst, ca^-i-am budu chytat, audi-am budu slyšet, přečtu chytím uslyším
2,leg-ěs 3. leg-et
pl. 1. fegf-ěmus
2. leg-ětis
3. leg-ent
cap-i-es cap-i-et
cap-i-ěmas
cap-i-ětis
cap-i-eab
audi-ěs audi-ct
audi-ěmus
audi-ětis
audi-eat
70
71
Pasívum:
1. leg-av budu čten  cap-i-av budu chytán audi-ar budu slyšen
2. Ze^-ěris cap-i-ěňs audi-ěňs
3. leg-ětw cap-i-ětur audi-ětur
pl.
1. leg-ěmar
2. leg-ěnúm
3. Zegř-entur
cap-i-emva cap-i-ěnúiň cap-i-etúxir
audi-ěmur audi-ěmim audi-entw
Všimněte si rozdílu při zdánlivé formální shodě těchto slovesných tvarů:
2. konjugace
moněs monet moněmus monětis monent
3. konjugace
napomínáš napomíná napomínáme napomínáte napomínají
legěs
leget
legěmus
legětis
legent
budeš číst bude číst budeme číst budete číst budou číst
51g|groi5Ti!linalSIiSÍ cvičení flíBiBIglBT^15]"11^'
a) Určete druhy slov a jejich tvary ve větě č. 5!
b) Podle čeho poznáme ind. imperfekta, participium prézentu akt. a futurum I. sloves 1. a 2. konjugace?
Které koncovky má futurum I. v jednotlivých konjugacích?
c) Přeložte slovesné tvary: scríbite, scribitis, scríbětis, scríbě-bámus, scribam, scrlběbam, scríběns; půniunt, púnient, pú-niěns, půniěbant; corrigěris, corrigeris, corrigětis, corrigěbatis corrigěbáris!
d) Určete podle slovníku, od kterých sloves jsou tyto tvary: diligěs, mověs, implent, děcident, crěscěmus, studěmus!
e) Dejte postupně do ind. prézentu a imperfekta věty č. 1, 6, 7! Dejte do 1. osoby sg. věty č. 1, 6!
f) Stupňujte příslovce: bene, průdenter, opulentě
g) Určete pád ve větě č. 4 breví tempore, ve větě č. 9 tempo-ribus futúrís?
V 5. větě je citát z Ovídiova doslovu k Metamorfózam. Ovídius zde předpovídá svou budoucí slávu právě tak, jak to učinil Horatius v poslední básni III. knihy svých Ód a podle jejich vzoru i básník Ján Hollý v ódě Na Imricha Štvrteckého.
Srovnejte části zmíněných básní:
Ovídius:
Onen den, jenž na tělo mé má toliko právo, nechať si ukončí, až bude chtít, můj nejistý život: lepší mé bytosti část se vysoko nad hvězdy vznese na věčný čas, i bude mé jméno nezničitelné! Po široširém světě, jenž moci je podroben římské, národ bude mě číst, a nejsou-li předtuchy pěvců klamné, budu já žít svou pověstí po všechny věky. (Přeložil F. Stiebitz)
Horatius:
Zcela nezemru já; valná mé bytosti část ujde Moraně zlé: porostu věčně mlád slávou v budoucí věk... (Přel. Ot. Jiráni)
Hollý:
Roznášať sa budem po krajanských pěstován ústach,
kde Váh, kde ostrý bubľe Hron, i kde preohromné do nebeskej výškyÄirdými
temenmi Tatry vbíhajú; Též kade nad Moravu a hučícu prúdami Labú
ľudné sa mestá pyšňajú.
72
73
Ba všem, keď väčšia vzájomnosť príde ke Slávom,
jak už prichádza vítaná, aj Visia aj široká v toku Volga i Drává i Sáva
mňa s mými znať budú spevmi.
DE NOMINIBUS ROMANORUM
Civibus Römänis tria nömina erant: primům erat praenömen, secundum nömen gentilicium (gentile), tertium cognomen. Fundamentům nöminis Römäni erat nömen gentilicium. Nömen gentilicium genus, cögnömen singuläs familiäs ünius gentis signifi-cäbat. Ita Ciceröni, clarissimö scriptöri Romano, praenömen erat Marcus, nömen gentilicium Tullius (gens), cögnömen Cicero (fa-milia). Numerus praenöminum parvus erat. Itaque Römäni in libris pro praenömine primam tantum litteram üsurpäbant, ut pröGäiö C, pro Lucio L., pro Märcö M., pro Pübliö P., pro Quintö Q.
trěs, tria tři — primus, a,,um první — praenômen, inis, n. osobní jméno (naše křestní jméno) — Sf/cundus, a, um druhý — gentilicius, a, um nebo gentilis, e rodový — tertius, a, um třetí — côgnômen, inis, n. příjmení — fundamentům, i, n. základ — singuli, ae, a jednotliví — família, ae, f. rodina — únus, a, um (gen. unlus pro všechny tři rody) jeden — signiflcô, äs, äre označovat — ita tak — numera, i, m. počet — prô (předl, s abl.) pro, místo — tantum pouze — usurpô, äs, äre používat — littera, ae, f. písmeno —ut jako, například
Srovnejte latinská jména s ruskými.
m
4. deklinace
Vzory: exercitus, exercitus, m. cornü, cornüs, n.
1. Höstes nön timěmus, nam cum noströ exercitü forti facile vincěmus. 2. Senätui et magisträtibus Römänis mäximi honöres tribuěbantur. 3. Magisträtüs legibus pärere děbent. 4. Curaus vitae hominis brevis est, sed casus hominum saepe varii sunt. 5. Homo habet manum dexträm et manum sinistram.
6. Manus in medicinä extremitäs superior nöminätur. 7. Saepe parva militum manu magna hostium multitüdö superäbätur. 8. In dextrö cornü äcrius quam in siniströ pugnäbätur. 9. Cornua cervö-rum pulcherrima sunt. 10. Usus est magister optimus; itaque semper memoriam exercěte!
cásus, ús, m. pád, případ, osud cervus, l, m. jelen
cornu,  ús,  n. ■ roh,  paroh; křídlo
(v boji) cursus, ús, to. běh
fděbeó, ěs, ěre být dlužen, povinen;
mít povinnost, muset dexter, t(e)ra, t(é)rum pravý exercitus, ús, m. vojsko extrěmitás, átis f. okraj; končetina
74
75
facile snadno, lehce
haběo, ěs ěre mít
magistrátus, ús, m. úřad, úředník
manus, ús f. ruka, hrstka
medicína, ae, f. lékařství
multitudó, mis, f. množství
nominó, ás, are jmenovat, nazývat
senätus, üs, m. senát; nejvyšší pp-
radní a vládní sbor v Kímě sinister, tra, trum levý superior, ius (komparativ) horní ; usus, ús, m. užívám, užitek, praxe varius, varia, varium pestrý, různý; proměnlivý, nestálý
GRAMATIKA
Vzor pro maskulina 4. deklinace:
pl.
nom. exercit-us vojsko
gen. exercit-üs
dat. exercit-ul
ak. exercit-um
vok. = nom.
abl. exercit-ü
exercit-üs
exercit-xmm
exemč-ibus
exercit-üs
= nom.
exercit-ibus
Podle vzoru exercitus se skloňují substantiva 4. deklinace zakončená v nom. sg. na -us, v gen. sg. na -us. Většinou jsou maskulina kromě několika, jako např. manus, ús, f. ruka.
sg.
Vzor pro neutra 4. deklinace: Pl.
nom. corn-ü roh, křídlo
gen. corn-üs
dat. corn-ü
ak. = nom.
vok. = nom.
abl. corn-ü
corn-vta, corn-uum corn-ihus = nom. = nom. corn-ihus
Substantiva 4. deklinace zakončená v nom. sg. na -G, v gen. sg. na -üs jsou neutra.
	Všimněte si!		
1.	substantiva zakončená	na	-us, gen. -I
			2. dekl. m. — servus
2.	substantiva zakončená	na	-us, gen. -Qtis
			3. dekl. f. — virtús
3.	substantiva zakončená	na	-us, gen. -oris, -eris, -uris
			3. dekl. n. — corpus
4.	substantiva zakončená	na	-us, gen. -us
			4. dekl. m. — exercitus
JjJBĽnBilíiEĽiTSĽnEJ cvičení JiTBÍSIiSĽnglli!iSllirai
a) Do kterých deklinací mohou patřit substantiva zakončená v nom. sg. na -us? Uveďte příklady z probraných slov!
b) Určete pády: temporis brevis, amíeis meis, amícum meum; nostri exercitus fortis, nostri exercitus fortěs, nostrôs exercitus fortěs; manus dextrae, manus dexträs, manus dextra, cornua dextra, cursui brevi, cursú brevi!
c) Stupňujte: nômina pulchra, magister bonus, cônsilium facile!
d) Přeložte slovesné tvary: timébam, vincam, vincětur, vincitur, tribuěbámus, superäbimus, exercěbis, exercéris, exercětis, castigäbimini, este!
e) Vyhledejte v této lekci adjektiva a stupňujte je, pokud se dají stupňovat!
f) Jaký je významový rozdíl mezi děbeó a habe ô? je v 1. větě příslovce facile utvořeno pravidelnou příponou?
g) Nahraďte v 1. větě slovo exercitus slovem milités!
h) S kterými latinskými slovy souvisejí slova: legální, nominace, nominativ, manuální, superiorita, úzus? Použijte jich ve větách!
76
77
ŽIVÁ LATINSKÁ SLOVA
Quot capita, tot sententiae. Paria iura ■— paria officia. Prior tempore, potior iure. Repetltiö est mäter studiörum. Salus patriae — suprema lex.
quot-tot kolik-tolik — caput, itis, n. hlava; hlavní město — sententia, ae, f. názor — pár, paris stejný — prior, prius dřívější, přednější — potior, ius schopnější, mocnější — repetitiô, ônis, f. opakování — studium, ii, n. snaha, úsilí, studium — salus, utis, f. blaho, spása —- suprěmus, a, um
nej vyšší
Římská válečná lod"
liHiiil
5. deklinace
Vzor: diěs, diěí, m.,f.
1. Longitude diěrum et noctium varia est aestäte et hieme; aestäte diěs longiorěs, noctěs breviórěs sunt. 2. Salús rei públicae suprěma lěx. 3. Fräter meus in herbäriô suô variäs herbärum species habet. 4. Rěs minima saepe rěrum mäximärum principium est. 5. Librôs T. Lucrětii Cäri,Dé rěrum nátura legěmus.
6. Semper fidi erimus rei públicae nostrae et prô libertáte nostrae rei públicae liberae fortiter pugnäbimus. 7. Laudäri ä ma-gistris magnô honôri discipulís est. 8. Si nullä rě ab officiis děterrě-bimini, iure ab omnibus viris probís laudäbimini.
diěs, el, m., f. den
herba, ae. f. bylina, rostlina
herbarium, ii, n. herbář
longitude, inisf. délka
longus, a, um dlouhý
Titus Lucrětius Cárus, Titi Lucrětii
Cári, m. Titus Lukretius Karus;
římský materialistický filosof a
básník v 1. st. př. n. 1. magno honôri esse (dat. účelový)
být k velké poctě, velkou poctou natura, ae, f. příroda, přirozenost
78
79
nüllus, a, um (gen. nullius pro všechny tři rody, dat. nülU pro všechny tri rody) žádný
principium, il, n. začátek, prvopočátek
püblicus, o, um veřejný rěs, rei, f. věc
rěs publica, reí públicae, f. (věc veřejná =) stát
rěs publica libera, reí públicae líberae, /. svobodný stát = republika
salus, útis,f. blaho, spása
species, ěí, /. pohled; vzhled; druh
suprémus, a, um nejvyšší, nejhořejší
GRAMATIKA
Substantiva zakončená v nom. sg. na -ěs, v gen. sg. na -ěl (-el) patří do 5. deklinace. Všechna jsou feminina {diěs, diěi, m. i/, den).
Vzor: diěs, ěí, m.,f.
nom.
gen.
dat.
ak.
vok.
abl.
singulár
di-ěs den
di-ěl
di-ěl
di-em
= nom.
di-ě
plurál
di-ěs dni
di-ěrum
(fó-ěbus
di-ěs
= nom.
ťfc-ěbus
Kmenová samohláska -ě se zkracuje v gen. a dat. sg., jestliže před ní předchází souhláska. Srovnej :
gen. dat.
diěi diěi
rei rei
umttm&nüüsfiii cvičení irreJíiYgJsrruijr^gra
a) Určete pády: rem püblicam, diě longo, diěi longo, diěi longí, diěs longí, diěs longös, magistrátu! optimö, magistrátu optimö, diěrum et noctium, species variae, species variás, species varia, specie varia, speciěi variae; rěs máximae, rěs mäximäs!
b) Přeložte slovesné tvary: haběbámus, haběbás, haběbimus,
legitis, legětis, legěris, legeris, pugnäbis, pugnätis, nocěbimus, dělěrí, legi, lége, erunt, erant, erô!
c) Dejte do plurálu větu ě. 3! Do singuláru věty č. 1, 8! Do ind. imperfekta větu č. 6!
d) Co znamenají a s kterými latinskými slovy souvisejí tato slova: diář, naturální (dávky), publikovat, reálný, specialita? Srovnejte významový rozdíl ve slovních spojeních: fyzikální princip a vyšší princip ve stejnojmenné Drdově povídce, která byla též zfilmována.
CHVÁLA EPIKURA
Lukretius Karus byl přívržencem řeckého materialistického filosofa Epikura. Jeho nadšení pro Epikura lze pozorovat hned na začátku básně Dě rěrum nátura ve verších 62—79, které jsou zde uvedeny v českém překladu Josefa Koláře:
Před zraky lidský život dřív ležel hanebně v prachu, náboženství svou silou jej na zemi tlačilo těžce, vyklánějíc svou hlavu sem dolů s nebeských krajů a svým pohledem zlým všem lidem smrtelným hrozíc. Nejprve on, řecký člověk, se odvážil zdvihnouti vzdorně vzhůru smrtelné zraky a první se postavil vzdorně. Stará o bozích báje ni blesky ni bouřící nebe nedovedly ho zkrušit, ba naopak tím ještě více dráždily bystrého ducha, že první rozrazit toužil pevné závory bran, jež skrývaly tajemství světa. Lidský bujarý duch byl vítězem tedy a směle pronikl daleko vpřed až za světa ohnivé hradby. Celý nezměrný prostor svou myslí prošel a duchem; odtud nám přináší vítěz, co může, co nemůže vzniknout, jakým způsobem čemu jsou hranice možnosti jeho vytčeny přesně a mezník, jenž stojí zasazen v hloubce. Proto zas náboženství teď oplátkou na zemi leží nohama šlapáno v prach, — nás zdvíhá vítězství k nebi.
Latinské ukázky z Lukretia viz na str. 302—305.
ill if
80
81
ŽIVÁ LATINSKÁ SLOVA Bonä fidé.
Ést modus in rébus, sunt cértí démque fínés. Lapsus linguae.
Pér risúm multúm poterís côgnoscere stúltum. Sine labôre nön erit pänis in öre.
flděs, ěi, f. víra, důvěra; bonä fidě v dobrém úmyslu — modus, i, m. míra, způsob — certus, a, um určitý, jistý — děnique konečně; vůbec, zkrátka — fines, ium, m. hranice — lapsus, us, m. pád, sesmeknutí — lapsus linguae přeřeknutí — risus, us, m. smích — cognosce, is, ere poznat — stultus, a, um hloupý — pänis, is, m. chléb
Znak římské legie
82
mĚKBBĚwÉkWi
Osobní, přivlastňovací a zvratná zájmena
1. Apud Romanos pröverbium erat: Hodie mihi, cräs tibi. 2. Ego diligam te, tü diliges me. 3. Nös sumus memores vestri veströrumque parentüm, vös äutem memores este hostrl temporibus periculösis! 4. Pauci nostrum et vestrum centum annös implebunt. 5. Nostra re publica libera nihil cärius vöbis esse debet.
6. Calamitätes et res adversae civium veströrum nös move-bant. 7. Homo stultus mäxime sibi nocebat et nocebit. 8. Credite vöbis et parentibus vestris! 9. Vös vestraque fortiter defendite! 10. Viri docti in se divitiäs suäs habent.
adversus, a um jwotiyný, nepříznivý;
rSs aďtfersaě, rěrumadv'ersärum, f.
nepříznivé poměry, neštěstí apud (předl, s ak.) u calamitäs, älis, f. nehoda, neštěstí centům sto; centům'anni sto roků cräs zítra ' ' ' '
cr6dô, is, ere věřit j défendô, is, ere bránit, chránit diligô, is, ere milovat, mít rád doctus, a, um učený
impleo, ěs, ěre naplnit, doplnit; im-
plěre annos dožít se roků memor, oris pamětlivý; memor sum
patris pamatuji na otce   "   ■ •'. * paucí ae, a málokteří perlculosus, o, um nebezpečný próverbium, ii, 11. přísloví, pořekadlo; stultus, a, um hloupý, pošetilý suus, sua, suum svůj   (ve vztahu
k 3. osobě)
33
GRAMATIKA
Osobní zájmena (prônômina personalia) ego, tu, nôs, vôs
sg. nom. ego gen. mel dat. miJii ak. mě abl. mě
í.
pl.
nom. nos gen. nostrl
dat.
ak.
abl.
my nás
nostrum' z nás
nobis
nôs
nobis
tu ty
tul
tibi
tě
tě
vôs vy
vestrl vás
vestrum ' z vás
vóbls
vos
vóbls
Pro 3. osobu sg. i pl. se užívá buď ukazovacího zájmena s, ea, id (viz str. 126) nebo osobního zvratného zájmena:
nom. — gen. sul
dat.  sibi -s ak. sě abl. sě
Pozor! měcum se mnou těcum s tebou
nôblscum s námi vôbiscum s vámi sěcum s sebou
Přivlastňovací zájmena (pronómina possesslva)
meus, mea, meum můj wosíer, nostra, nostrum náš čww, í«a, íMítm tvůj / vester, vestra, vestrum váš s#ws, swa, suum      svůj (přivlastňovací zájmeno zvratné)
84
Zvratného zájmena osobního (sul, sibi, sě, sě) a, zvratného zájmena přivlastňovacího (suus, sua, suum) se v latině užívá jen pro 3. osobu sg. a pl. Je-li sloveso v 1. nebo ve 2. osobě, užívá se v latině příslušného zájmena 1. nebo 2. osoby. Proto při překladu do češtiny třeba dát pozor, abychom příslušné osobní nebo přivlastňovací zájmeno překládali správně zájmenem zvratným, např.:
Orědó mihi et patrl med. Grědis tibi et patrl tud. Grědit sibi et patri sua. Podobně:
Omnia mea měcum porto. Omnia tua těcum portáš. Omnia sua sěcum portat.
Věřím sobě a svému otci. Věříš sobě a svému otci. Věří sobě a svému otci, atd.
Všechno své nosím s sebou. Všechno své nosíš s sebou. Všechno své nosí s sebou, atd.
V užívání zvratných zájmen se s latinou shoduje němčina, francouzština, angličtina a španělština:
v němčině: leh liebe meinen Vater. Mám rád svého otee. ve francouzštině: J'aime mon pere. v angličtině: I love my father. ve španělštině: Amo a mi padre.
jHiSJiirainisJiiTtHingi cvičení inEiinBiinEiirnitina
a) časujte ve všech osobách vždy s českým překladem větu:
Děfendó mě.
b) Určete pády: hominem stultum, temporum perículôsôrum, virôs prúdentěs, viri prúdentěs, viri prúdentis, brevi diě, breví diěí, rě parvá!       •.'<*«" C-í j
c) Jaký ablativ je temporibus. pericuíôsis ve větě č. 3, nostrá rě publica liberä ve větě č. 5?
d) Přeložte slovesné tvary: děfenděbant, děfendar, děfenděmus, děfenduntur, děfenděris, děfenderis, děfendětis, děfenditis, děfendite; adeste, absumus, oberämus, possunt, prôderô, poteram; mověbas, mověbunt, crédent!
e) Dejte do singuláru věty č. 3, 8, 9! Do plurálu věty ě. 1, 2, 7!
f) Vysvětlete původ a význam těchto slov v češtině: defenzíva, defenzivní, kalamita, kredit, movitý (majetek).
85