126 ŽENA V ČESKÝCH ZEMÍCH OD STŘEDOVĚKU DO 20. STOLETÍ I - MATEŘSTVÍ Povinností pak manželky jest dítky ploditi a roditi jakž Pán i. lán, prvním manželům přikázal a na to jur> P-*f "> P™H ■ psal na konci 16. století Simon Lomnický z Budce.» Manželky , tuto povinnost po staletí vážne. v - Teoreticky mohla mít vdaná žena dítě kazdy rok a to az «ad-. ho padesátého roku. Ve skutečnosti ovšem v letech po svathe . v mladších letech rodily ženy v pravidelných intervalech o pr„ , né délce zhruba dva roky, které se s rostouerm věkem zvysov; . na zhruba tři roky.2« Podrobný výzkum založeny na rekons., "din z matričních záznamů i na dobových svědectvích ukaž,, délka meziporodních intervalů velmi úzce souvisela s dobou fc.. k cré trvalo^ zpravidla dva roky. Dokládají to jednak krátke m rodní intervaly u žen, které dávaly dét> kojné jednak casna , otěhotnění po smrti kojence. Výklad této souvislost, se ovsem , Většina historických demografi sc domnívá, ze dvouapullete , valy byly důsledkem sterility ženy během těhotenství a kojen, aumříjl naopak připisují absenci manželských styku během 1... která byla přímo doporučována soudobým, pnruckam,, a to důvodu! aby nedošlo ke snížení kvality materského mléka. . druhému výkladu lze ovšem namítat, že pohlavn, abstmen, „.ňMm rovněž doporučována a někdy pnmo nařizovaná, .. kkd"v"iednotě bratrské, i během těhotenství, taRze pn aus, ■: , dodržování obou zákazů by manželé vlastne vůbec nemel, pr,l. | k pohlavnímu styku. ., !~- Prodlužování meziporodních intervalu s postupujícím ■ ženy a délkou trvání manželství lze jistě připsat především. i ■ výlučně stárnutí a vyčerpání ženského orgamsmu. ľake pr■ "končení reprodukce může mít stejné počiny, napr,^ « í zánětech ženských orgánů, po prodělám nejaké pohla,,, po úrazu, potratu a podobně. Vzniká ovsem otázka, do ja. ! 1° při předčasné ukončené reprodukci, připadne pr, prod u ! intervalů mezi porody neprojevila i záměrná prevence. poc* . Ženy v českých zemích skutečně nerodily tolik deti, kotu. povídá o výše zmíněnému rytmu meziporodních intervalu. &ůh>cvcnci početí, ale v důsledkuěastého zániku -předčasnou smrtí jednoho z manželu, pripadne obom V j 'připadalo v 17.-18. století na jeden sna te;,en^kolen,.pet,i ■ něii (podle jednotlivých zkoumaných lokalit) 4,4-6,0- le S snadJ vysvčtlíme, víme-li, že například v Budym , M , ■ t|M„ manželství v polovině 18. století v průměru 18,4 roku 1 "'">,. iii-ž třetinu manželských svazků ukončila smrt jednoho ] „n inřípadně obou) do deseti let od sňatku.272 lJ- --niliiMiostí opěvující mateřství jako vzneseny, krásny a prijem- *■!.'," povznášející ženu, která mu s radostí vše obětuje, dovedli ' "X\\ líčit převážně mužští pisatelé lékařských, mravoučných TS iľiSU; největší obránci mateřství. Lékařský a filosofický ■■z opírající se o Rousseaua akcentoval odpovědnost rodičů ve l^\f'V ilť-iem - mateřství se stalo mravním závazkem a primární ' ť!' ýriiv. Exaltace mateřství dosáhla svého vrcholu v 19. století, "' \ > *ř už kolem roku 1830 saint-simonovci pokusili „nenechat '',l0/!., Mviteřství ženu vykořisťovat mužem". Debaty o této otázce s, >n .»krajový význam. Apoteóza mateřství byla jedním z celkem ' *ích prostředků, jak udržet submisivitu žen. Hezky to znělo " rXiál»'" zajištěném prostředí, ale 19. století bylo také věkem žen hinvcii \ lovárnách či stoletím venkovanek, s nimiž se ještě někdy ■".'házel« jako s hospodářskými zvířaty. Mnoho mrtvě narozených , ..vorozefi'iil padalo na vrub vyčerpání matky, přesto byla plodnost i,v slavena jako plodnost země. 127 ŽIVOTMi CYKLY A ŽENA II -li I I-'1 ■■.III \i \\\ \ MODERNÍ, MATKA V PRVNÍ ŘADĚ - ..;... n-kť- ;ev" provázející industrializaci vytvořily podmínky pro ■■! .';.. «p \ konstruktu feminity přenesl důraz na mateřství. Jistě by i ...'.! vlpřně uvádět všechny autority 19. století, které tuto myšlenku ■mluvně rozvíjely a jinou interpretaci „ženského tvora" nepři-■ly. Zrodila se civilizace, v níž je „zobrazení ženství vstřebáno iieMu",27'5 ve svém důsledku ústící v kritickou skepsi k samo-■sli mateřství, poukazující na jeho historickou, sociální a ideo--ii podmíněnost.274 Bylo Rousseauovou zásluhou, že mateřství ■u byl vnímáno jako instinktivní záležitost, stalo se něčím, čemu ■ i se naučit. Opravňovalo místo ženy ve společnosti: tím, že bude /íA-fii své role, které jí určila příroda, si získá úctu. Její počínání l'i- Ih-usseaua stane prostředkem všeobecné nápravy společnosti. . ■ nové matky, nastíněná v NovéHéloise a rozvinutá v Emilovi, ■'i......í Evropě projevila o něco později než ve Francii; v českých i ,i l-jrly nejdříve prokazatelně ovlivněny některé šlechtičny, na- .....ámdesátých až devadesátých letech 18. století. ;l'--'i:.ickýcb knihovnách v českých zemích byla zastoupena 1 -l ' hristiana Gotthilfa Salzmanna či Heinricha Pestalloziho, i i.-i ■.-!■■ - |„ !■:. i ľ tedy autorů propagujících výchovné prmcrpy rusici sociální bar,, a věrnost stavovém tradicím.- Pestalozzi jize aktivní m,. Gertrudy znamená oproti pasivní Rousseauové Sophn vyzná, posun: oproti mateřské roli vyplývající z přirozenosti chápal. P,. Lzi mateřství jako ženin společenský a mravní příspěvek statu odtud „přidaná hodnota" žensrví. Pestalozzi byl akceptován n , . měšťanskou, k níž se obracel, ale i šlechtickou spo ecnosü. Pie . Rousseau neurozenou středoevropskou společnost zprvu neosl. stalo se tak až ve druhé polovině 19. století. TYPOLOGIE MATEŘSTVÍ Mateřství, ač nejlíbivější ze tří prvků tvořících konstrukt fenr, . po staletí inspirující výtvarné umění, bylo původně samozrejm. nikoli hodnotou. Nicméně technický pokrok a umírněna, ke n-, chybnitelná emancipace tento konstrukt ovlivnily« postupne m ■ . pořadí důležitosti jednotlivých komponentů. Zmena se sice *..-proievila po druhé světové válce, ale první nakročeni bylo zrc- ■■ už na přelomu 19. a 20. století. Zeslábl akcent na ctnost, hospo-zato přibyla role „občanky". Komponent matky, vycházející ■ , logické determinace ženy, komponent, o němž ma psychou... zato, že je „idealizací primárního narcismu" 'zůstal nejsetrv . -* ' ■' _ . - _.i_,<-„i u-rf «olmí Bínriilmm orvkeinve-.» Stereotyp matersivi sc uüm« ^j- — ---- - / . . ,. . který reguluje vnímání a hodnocení určitých skupin jevu ovl , názory, postoje i chování.- Spisy konce 9. století akcentová, teřs Jako konstitutivní složku žensrví - naléhaly prime vyc-působení matky; rady, jak vychovávat dítě, se staly součásti po- . ně psaných lékařských příruček. I když se přikloníme■ k nazo- -důležitou roli hraje biologická podmíněnost, nelze přinos 19 --ti, onu „přidanou hodnotu žensrví", nevidět Model matky, který se vytvářel a upresňoval po cele 19. stol ■ kazoval několik variet, jejichž náznaky či dokonce propracova . ,. .. , ..u ,™„„i, »r.ímíin.0i Prvníí z nich nazveme ■■ :>■., yerbábiě společnost mateřství oslavovala. Celodenní nasazení j l nebylo vnímáno jako práce, ale jako samozřejmý výraz mateřské j ' ■ ■ matka údajně nacházela v úplném obětování své největší štěstí.; "*■' /poChybiiění nezbytnosti vyčerpávající a nehonorované práce* '.. 0hětovné se ozvalo z úst Terezy Novákové na II. sjezdu žen " u"(.j(,vanských začátkem července 1908,281 ale obětovná matka zů- •il;i platným modelem i nadále.282 iVictu matky sedmibolestné vytvořil mariánský kult už v 11. sto- 1 w řeholil v 16. věku283 a opět zesílil spolu obnovením j ezuitské- ".""■íclii. R°ku 1**54 zís^° Neposkvrněné početí statut dogmatu '."■ li neoslabil ani ve 20. století.284 Setrvalá byla obliba marián- i rli svátků, poutí i jména Marie, dávaného děvčátkům bez ohledu V xiciální prostředí, v kterém se narodila. Bolestné a pokorné ma- ,'lií. obsažené v Písmu, bylo inspirací jak lidových zbožných ob- ■kíi. tak modelů nabízených náboženskou i ženskou preskriptivní i »raiurou, případně vzpomínek na vlastní matku.283 [inlrst jako atribut ženství je dána už dospíváním, prostor jí dáváf Hjien-lu a porod, který ještě po celou první polovinu 19. století| přislal být rizikovou záležitostí. Bolest provázela celý život „druj ■„■lni pohlaví". Tato varieta „do sebe vstřebává jistý ženský maso-; ■ 'li-iiiii^v'1" je však současně vyjádřením pýchy matky na dítě. Kult! ľninv Marie respektuje i umělecká moderna konce 19. století, upřes-. :jící (lii-liirtomii světice a hříšnice, Panny Marie a Máří Magdaleny, . [pudně K vy. Bolest matek 19. století nebyla omezena jen na bolest i. ;i: navzdory tomu, že kojenecká i dětská úmrtnost klesaly, zustá- ,] tměn rodin, které oplakaly alespoň jedno dítě, nezanedbatelný. I I hlšfivní utrpení našlo své ikonografické vyjádření, odkryjeme ho f i-vněz ve r*pisech církevních autorů287 i v pramenech osobní pova- •:M Ve 20. století bolest coby atribut mateřství atrofovala. Na jeho \ mci eliminovala porodní bolesti epidurální anestézie, již zastánci . ľirozrm'lio porodu odmítají. Za bolestné lze považovat i mateřství žen nucených prodávat svou .--arovní ^iiu - ať v továrně, zemědělství či na ulici. Problémem děl-■ c si; 7íi!i\ vála Tereza Nováková289 či lékař a lidumil Jan Dvořák. Na j-ičútku 2(1. století napsal: „Zvlášť hrozivě vytvarují se pro kojence ímčry. odcizuje-li matku živnostenské či tovární zaměstnání její ro-■l.nc a nul Mi ji ku práci mimo dům. Tím odpadá možnost pečlivého 29 ŽIVOTNÍ CYKLY A ŽENA 43 130 ženavceských ZEMÍCH OD STŘEDOVĚKU DO 20. STOLETÍ ská, jejiz mateřství je založeno n F nevyskytuje příliš , dítéte. Je nekonvenčný.proo^^ ^ teti vy^P. to. Byla spíše literární fikci, nicméně se za p F «>lství s hrubým divým takovým muzem 23 let . poaon In L'nesou /další Iíesky Nemcove, adresovane detem, sestre h,ÄÍÄ N*— ™ —^l chovnou sociálni roh pochopila. „...Kayuy p ; bvzačasté bohatší měšťan děvečku, jiny by mohl bud k rera tebo ľ hospodářství směle hledět, nebyv vytrhován staro ti o ÍÄ by mohl směle po ^^J^& ,v < W293 /nqlo nrvní VVClaui reMUUfwvj o» r.-.---- --- - Se« (vyšlo roW851)7ostat„ě vztah mezi tímtc, peda^ fpXm psaným roku f*ftóta panského zahradníka, a některými motivy v Bal»cce evrfen Modelu ma% cfcdpajfcf se do značné míry priblížila svynn p prakticky žádné zmínky- Starostu strast, *« «J-J reflektovány v denících neurozených matek; take je zamestn bt kojné či chůvy.- Ani zde tedy nebyl pravidlem celoden ■ul í vztah matky a dítěte. Pokud některé deníky matek sledují -'■ dítěte, jsou v nich úvahy týkající se povahových rysů potomka, '' „kroků i „zlobení", zachycena změna malého dítěte ve školá-V/kost z onemocnění dítěte, informace o jeho oblečení, stravě hnu case.298 Sofie Podlipská prožívala své mateřství naplno - , 1 A deníků je věnován synovi, druhý dceři; oba obsahují pečli- podrobné zápisky matky o každém hnutí dítěte. Obě své děti V kojila-299 Objevíme přemítání o vhodnosti toho kterého jídla .-«„jepro dítě, o „řešení" výchovných problémů, zamyšlení nad nm nými postupy, nad rozdílem v přístupu rodičů a prarodičů 'f>íi 30° ^piliny variety mateřství, precizované v průběhu 19. století, v hned v průběhu svého vzniku narušovány. Ženské vzdělání, ÍimčuÍící hranice prosté gramotnosti, bylo prvním významným mži-tiím všeobecně panujícího a přijímaného ideálu matky. Sta-ar „átou kolonou ženské emancipace v prostoru rodiny. Někteří »liilicistů se nenechali racionálně zdůvodňovanými argumenty \vsnamu vzdělané matky pro dítě a potažmo pro národ „ošálit" hloupili s obranou tradičních ženských ctností hned na počátku lV.ílíTh let - paradoxně v prvním samostatném periodiku určeni /.{'nám.301 \l;ilcr>i\í jako přírodou nařízené poslání ženy prosazoval i zce- nov\ ľ.'iiomén objevivší se v českém prostředí na konci 19. stolc-nfrklinlnvá literatura rehabilituj í cí lidskou sexualitu. Obracela vvliradiiě k mužům, ženám ponechala právo líbit se a povinnost «í\il\. mateřství zůstalo „nejdůležitějším posláním", pro ženu fy-iloirickv nezbytným.1"2 Figura matky zůstala nadále srozumitelná lílirziiii. narušení tohoto stereotypu budilo odmítavé reakce. Při-•meňinc výstavu Tragédie ženy berlínské malířky Anny Consteno-ovc, kleté se konala roku 1896 v Topičově salonu. Plátno nazvané iriV nmu-htvU rušící stereotyp mateřství, muselo být z výstavního lu odsiriiněno.303 První ri-ské feministky, na počátku 20. století už poučené česáni preklady stěžejních děl evropského feminismu {práce Mary ulUlnni'i:raftové Obrana práv žen vyšla v českém překladu roku ln!V"' m; bály zaujmout jednoznačný postoj. Františka Plamín-■■ ■ aknriec vystoupila s nově konstruovanou feminitou: snad ■i-'li jednotlivých charakteristik vypovídá o významu, který jim ŕiklúdala: „Žena má se státi pravým člověkem, plnoprávnou, sa-Lusialniui a uvědomělou občankou, pracovnicí, manželkou, mat-;ni..."!"; I 'řesto heslo Ženská emancipace, který pro Ottův slovník 131 životní cykly a Jena W*' \-\-?*&*X$ 9130 51 132 ŽENA V ČESKÝCH ZEMÍCH OD STŘEDOVĚKU DO 20. STOLETÍ 1„ , lékařkou Annou Honzákovou, nevyzněl, naučný napsala spolu s lekarKo Usmus také pIO Zl!nj tak rozhodně, „Jádro sporu PatI ^ échu Iodiny , společ,,,, nebo jest žena určena P°^rt se ?r a\olby povolání, jak (ilc ti, tedy místo -obodneho seb ureen ^^ dglbou pr feminismus - uzavrur j> do stery ^^ ^ ce - pouze do domácnost -, jak cnte,| F fe velikýchmysbtelu-zen Důvody tem J^^ & člověk, žwot její nem yycerpan ^ .^ tvrzení jest posud pred b »" n5evyhnutelně diktované j. , \ "• 307 psaných muži. rócZauMoř)ř,Ženaspochf./c píac/iíě na zádech, Slováci -e dvacátých letech 20. sfnh V , ,[U první světové války došlo ke snížení porodnosti.508 Pová-' U ,Ues sňateěnosti hrozil dalším demografickým propadem. lf'CIÍ' l '"ní propagandu bylo nutno přizpůsobit změnám, které v po-ľ°P-žen válečný konflikt znamenal. Nešlo argumentovat jen po-řiaVM,Iimi ke společnosti - svou obětavost ženy v minulých letech Vl"ľ irřiiě prokázaly; prokazovaly ji nadále jako kvalifikované pra-t!t flv Nově se ozval argument, že početí dítěte je „vrcholný akt °°- ľ Vzické lásky", „pomník" lásky mezi mužem a ženou, že dítě ■ i'iliiŕním manželství.309 Publikace týkající se hygieny manželství f ll;!L»valY zdravou rodinu se čtyřmi dětmi.310 ; P V í-ia matky obětovné přežila: dobrá matica měla dat „cely svůj | ■ rvu do služeb svých dětí". Neomezený rozsah služeb měla pří- j í"'i ví poskytnout znovu jako babička. Předpokládalo se, že matka | „Ii všech ostatních zájmů, „pokud vůbec jaké dříve mela , j ■V lodil skepticky jeden ze zakladatelů moderní české sociologie. Ě 7 'rřííi se na dítě a domácnost, nebude schopna zvládnout nic "X. Vutoři plédující pro tento ideál nezastírali svou skepsi: „obě-)UK u" matku prý nahradila moderní žena domnívající se, že po-ľlm -vé společenské poslání splnila, a teď si chce „užívat života", Ly m.toři rozuměli jak hypertrofovaný zájem o vlastní zevnějšek, ,k w-c-hny zájmy kulturní či snahu se nadále vzdelávať ' s,m-l mateřství jako naplnění ženství propagátorky ženské eman-cin'„v nepopíraly, zdůrazňovaly však současně roh otce a jeho po-vilmo^i k rodině. Společenské ocenění mateřství nestačilo: «"-neni m-Hí-Mví bez otcovství, [...j nestačí vychovat ženu na rádnou ^aťku, ,.ú,ž musí býti řádným otcem."313 Mateřství ale nemělo být jediným »míněním ženina života. Žena-matka měla i nadále projevovat zajem .i «e, co se za stěnami bytu odehrávalo. Důraz zůstal na vzdělání, v dii.-liu „obrozenecké" pravdy, že jen vzdělaná matka-zena je ikibrnii \m hovatelkou vlastních dětí. MairMví přelomu 20. a 21. století, mateřství vzdělaných, ekonomicky /úpěných, sebevědomých a na svou kariéru často právem hnlÝÍb mladých žen, pro které je deviza „Staneš se otcem, jen když lmclu cliííl a až budu chtít"314 samozřejmostí, se vrací k hodnotám 133 ŽIVOTMI CYKLY A ŽENA ^ i-SÍ U 93