Richard Adam To bych si přál Vypadáš vážně komicky a s tebou žít mám navždycky, kde je tvůj půvab, něha, vzruch, jsem dnes pro tebe míň než vzduch. Nemáš už snahu za pětník, z tvé lásky stal se všední zvyk, ať se mi nikdo nediví, že se mi všecko protiví, že ve snech, za něž nemohu, nehraješ hlavní úlohu. Hlídáš mne jako detektiv, však nebyl by to žádný div, kdybych měl jiné zábavy, když doma nic mne nebaví, nevíš snad jak mi pije krev tvůj líný nepořádný zjev ? Když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal! Ten župan dej až do sběru než zaviní mou nevěru, ty zatracené natáčky – to též je slovo do rvačky, tvá vráska mezi obočím a nuda, kam se otočím. Mívalas tisíc nápadů, teď věčně nemáš náladu, a tenhle malicherný tvor měl kdysi smysl pro humor. Mý přátelé ti nejsou dost, dost nóbl pro tvou důstojnost, jsem v jejich očích tajtrlík, co rád si na provázek zvyk. Ty umíš nervy rozehrát, až vzteky nechce se mi spát, když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal! Ze srdce kámen by mi spad, kdyby ses chtěla usmívat, vrať mi to vlídné zázemí a ráj tu mám už na Zemi. Pokud jde o tvou linii, až příliš se ti rozvíjí, udělej něco pro krásu, cvič třeba podle rozhlasu, chtěj se mi líbit jako dřív a svést se nechám kdykoliv. Poslouchej, jak mám vážný hlas, buď trošku milá na mne zas. Uměla jsi to víc než dost, když stálas o mou náklonnost. Což v tobě zhasl všechen cit, vždyť jako dřív to může být, to štěstí, než jsem si tě vzal, to bych si přál, to bych si přál J. Čeřovská / J. Fikejzová Můj ideál Vypadáš vážně komicky a s tebou žít mám navždycky, kde je tvůj mužný půvab, styl, ač tak se snažíš ze všech sil, kdeže ty loňské sněhy jsou, já žasnu nad tvou proměnou vysoké čelo, hm-hm-hm, češ jak češ, tu progresivní pleš, pod křivkou panovačných úst teď vidím druhou bradu růst. Divím se, když se dozvídám, že prý máš jiskru, vtip a šarm? Za dveřmi necháš všechen švih, na gauči usneš v pantoflích a já pak z dlouhé chvíle snad mohu ti plomby počítat, tys` byl, ach, člověk by se smál, můj ideál, můj ideál. V neděli honíš zajíčky, statečně běháš za míčky, schováváš břicho, vypneš hruď a hraješ tenis, buď jak buď. Já myslím na tvůj ischias, jak budeš doma vzdychat zas. Naštěstí Alpu doma mám a ta tvá záda taky znám a pak, to však už musí být můžem se jít i pobavit. Jen si dáš dvě, tři na kuráž je z tebe grand a mecenáš a kdekdo mi tě závidí, škoda, že už nevidí, jak se ten grand pak promění v manžela v rámci šetření. Ty's byl, ach člověk by se smál, můj ideál, můj ideál Kéž by se vrátil onen čas kdy rozechvěl mne pouhý hlas, hoch jako jedle, samý sval mi lásku věčnou sliboval, já vím, máš rád své pohodlí však kdybychom se dohodli, nebyl by každý z nás tak sám a netěšil se bůh ví kam, tak se mi zdá, že nakonec to není jenom moje věc. Kdyby snad jiný měl mě rád, říkám ti kdyby, možná, snad... Byť se mi líbil sebevíc, je proti tobě pouhé nic, vždyť přes ty velké slabiny jsi ty, můj drahý, jediný. Jsi jaký jsi a budeš dál: můj ideál, můj ideál. Jarek Nohavica Knihovník Vypadám vážně srandovně pět let už dělám v knihovně a je to vážně velký šok řadit furt stejný katalog vědět že za pět deset let dostanu třídu T9 a vůbec nic se nezmění ani ty knížky k půjčení Už jsem si zvyk už jsem si zvyk jsem knihovník jsem knihovník Ve studovně a čítárně jak v poloprázdné kavárně jsem číšník bez peněženky nabízím cizí myšlenky studentky jsou neodbytné nedají žádné spropitné mávají na mě culíky mé čárky do statistiky Už jsem si zvyk už jsem si zvyk jsem knihovník jsem knihovník A lidé tak jak přichází mívají různé dotazy kdo je to ten a kým byl ten co je to fénix a co fén ve slovnících od A do Z seřazený mám tenhle svět zde máte papír račte psát mí malí polykači dat Už jsem si zvyk už jsem si zvyk jsem knihovník jsem knihovník Unavený a ospalý jak se tak toulám regály zpaměti znám už MDT dobrý den co si přejete ona chce něco o lásce má fotku Korna v průkazce je krásná jako Artemis a já jsem v koncích se svým BIS Už jsem si zvyk už jsem si zvyk jsem knihovník jsem knihovník Vypadám vážně srandovně pět let jsem dělal v knihovně a celých dlouhých pět let marně jsem hledal odpověď a pátral po kartotékách ta čtenářka už nečeká venku se s jiným objímá a mě ten problém zajímá Jak velí zvyk jak velí zvyk jsem přece správný knihovník