Augustýnková Marta 362847

Odborný překlad

23.5.2011


Simone Weil, Oppression et liberté (Útlak a svoboda), 1934




TEORETICKÝ OBRAZ  SVOBODNÉ SPOLEČNOSTI


1)      Je třeba usilovat o jasné zobrazení dokonalé svobody v naději, že jí dosáhneme v podobě
méně dokonalé, než je ta současná, a ne v naději, že jí dosáhneme[1]. A to z toho důvodu, že  to
nejlepší si dokážeme představit jen prostřednictvím něčeho dokonalého. Můžeme směřovat jen
k ideálu. Ideál je neuskutečnitelný stejně jako sen, ale na rozdíl od snu se vztahuje k realitě.
Umožňuje, i když jen omezeně[2], seřadit jak skutečné, tak uskutečnitelné situace od méně
důležitých po nejvíce důležité. Dokonalou svobodu nemůžeme chápat jako něco, co spočívá v zániku
této potřeby[3], jejíž tlak neustále pociťujeme. Dokud člověk bude žít,  to znamená dokud bude
tvořit jen nepatrný zlomek  tohoto nemilosrdného světa, tlak potřeby[4] neklesne ani na pouhý
okamžik. Nenastane stav, kdy by člověk pocítil tolik rozkoše a tak málo únavy, že[5] by se mu
líbilo, že nedokáže nalézt místo, [6]i když jen vymyšlené[7], ve světě, ve kterém žijeme.  Je
pravda, že příroda je shovívavější nebo naopak přísnější k lidským potřebám v závislosti na podnebí
a snad i na době. Ale očekávat zázračný vynález, který by zařídil, aby příroda byla shovívavá všude
a navždy, je bezmála tak [8]rozumné, jako byly kdysi naděje spojené s datem roku tisíc.


B
________________________________

[1] Asi bych přidala: úplně

[2] To ne,  „jakožto měřítko...“

[3] nutnosti

[4] nutnosti

[5] Lépe: „jak“

[6] Vynechat, „trouver place“ je to „nastat“

[7] Snad jen vymyšleně/jako výmysl...

[8] Musí být : nerozumné