V 19. století představoval scientismus víru, skrz kterou dávala[1] tehdejší věda pomocí
[2]přirozeného vývoje definovaného získanými výsledky spolehlivé odpovědi na všechny otázky
týkající se člověka[3]. A to bez výjimky. Ve skutečnosti ale tato věda po krátkém rozmachu sama
upadla v zapomnění. Dnes je v oblibě jiná, třebaže vychází z té původní. S nálepkou „klasická věda“
byla věda 19. století s úctou uložena do muzea. Vytvořena byla dobře, jednoduše a jednotně,
nadvládu měla mechanika a středobodem byla fyzika. [4]Šlo o obor, kterému se dostávalo [5]velké
množství nejbrilantnějších výsledků a který tak přirozeně ovlivňoval všechno další zkoumání. Od
této době[6] se měla prosazovat myšlenka nahlížení na člověka tak, jako fyzik nahlíží na inertní
látku. Tento [7]názor se velmi rychle rozšířil. Nad[8] člověkem se neuvažovalo[9] příliš jako nad
individuem, tělo bylo od nynějška hmotou a věda se snažila definovat psychologický ekvivalent
atomu. Ten, kdo se stavěl proti této posedlosti individuem, byl též proti scientismu.



D
________________________________

[1] ... že

[2] Lepší 7. pád – „pouhým přirozeným vývojem... poskytne/dá ....odpověď“

[3] Přesněji: „s nimiž se člověk setkává“

[4] Zde by bylo dobře „comme“ zachovat a přeložit jako „protože“, kauzalita je pak jasnější


[5] Česky nelze říci „dostalo se mu výsledků“; lépe: „dosáhl

[6] doby

[7] Proč dělit do dvou vět? Druhá věta potvrzuje první, úzce spolu souvisejí.

[8] Lépe předložka „o“

[9] Ale ano, právě „jen jako o individuu/jednici“ ! Takto by tu byl rozpor s poslední větou.


Zásadní jsou poznámky 1), 3) a 9), tam jde o změnu smyslu, ostatní  jsou stylistické.