Tereza KUTÁČOVÁ

Simone Weilová, Útlak a svoboda, 1934

Teoretický obraz svobodné společnosti


Je to právě dokonalá svoboda, kterou bychom se měli snažit jasně si představit. Ne však očekávat,
že jí dosáhneme, ale očekávat, že dosáhneme svobody, která je méně nedokonalá, než je ta, ve které
se momentálně nacházíme. To nejlepší si totiž můžeme představit jen skrze dokonalost. Můžeme
směřovat jen k ideálnímu stavu. Ideál je stejně neuskutečnitelný jako sen, ale na rozdíl od něj má
vztah k realitě. [1]Dovoluje seřadit reálné či uskutečnitelné situace od nejméně důležité po
nejvíce důležitou. Dokonalou svobodu si nemůžeme představit jako něco, čeho dosáhneme tím, že se
jen zbavíme tísně[2], jejíž tlak neustále zakoušíme. Dokud bude člověk žít, jinými slovy dokud bude
tvořit nepatrný zlomek tohoto nemilosrdného vesmíru, tlak této tísně[3] se ani na chvíli neuvolní.
Stav věcí, ve kterém by měl člověk tolik radostí a tak málo starostí, kolik by se mu líbilo, nemůže
být uskutečněn ve světě, ve kterém žijeme, pokud se nejedná o fikci. Je pravda, že je příroda
laskavější či přísnější k potřebám člověka podle prostředí nebo možná podle období. Očekávat
zázračný vynález, který by ji učinil laskavější všude a jednou pro vždy [4]pro všechny [5]je však
rozumné asi jako naděje, které byly kdysi vkládány do roku tisíc…


.
       A
________________________________

[1] Jako měřítko/mezník

[2] nutnosti

[3] nutnosti

[4] dohromady

[5] vynechat