Kristina Kastnerová


Homér je stále živý a daří se mu dobře, díky za optání. Ten, kterého ve starověku nazývali
„božským Homérem“ a o kterém ve svých Vyznáních svatý Augustin napsal, že mu v dětství připravil
„přehlídku těch nejsladších marnivostí[1]“, má právo být oslavován, a to způsoby rozmanitými i
neočekávanými.

Po podprůměrné Troji s Bradem Pittem v roli Achilla, jenž si nic nezadal se Supermanem, jsme již
ztráceli naději, [2]že se kdy[3] populární kultura zmocní[4] trojského mýtu s úspěchem. Doba
bronzová, velkolepá komiksová freska, ovšem ukazuje, že univerzalita homérských témat může nabývat
různé podoby, jsou-li umělcovi nakloněni antičtí bohové. [5]Eric[6]u Shanowerovi nakloněni jsou.
Tento Američan z Kalifornie se v roce 1999 rozhodl shromáždit „myriády verzí trojského cyklu“ a
zasadit je do kontextu, kterému se z archeologického hlediska nedá nic vytknout a který čerpá
z nejnovějších studií o době mykénské. Shanower má tedy v úmyslu provést adaptaci nejen Iliady, ale
celého komplexu mýtů, [7]které se vztahují k dobývání Tróji[8].

________________________________

[1] Raději (nejmilejších) „marností“, jde o to, že z hlediska věčnosti všechna ta dobrodružství
byla marnost nad marnost, ale jako klukovi se mu to líbilo

[2] Si zoufali, jak se....

[3] vynechat

[4] Úspěšně zmocňuje

[5] Výborně!

[6] Eriku

[7] Jen upozorňuji, že by mohlo být i „báje/pověsti“ – „mýtus“ je někdy dobře nechat vyhrazený pro
mimoliterární obory, např. pro psychoanalýzu apod.

[8] Tróje