TEORIE VĚDY Xlll(XXVIjI 3004 OD KYBERNETIZACE K INTERAKCI: PŘÍSPĚVEK K ARCHEOLOGII INTERAK TI VITY Erkki Huhtamo „Naším osudem není starat se a počítače jako o děti. Automatizace není ďábel, není Fraiikenstein," pTavil britský průmyslník Sir Ltcm Bagrit roku 1964 v jedné ze svých proslulých rozhlasových přednášek o automatizaci [Bagrit 196í: 33]. Ať už si Bagrit myslel o datech a ďáblech cokoli, jeho prohlášení nese stopu času, je textovou klíčovou dírkou, jíž můžeme nahlédnout do jiného (echnelogického věku. Vzhledem k dnešní oblíbí „interaktivních médií" či surfovaní na „síti" se metafora opatrování počítačů zdá být nepatřičná. Totc2 Iííc říci i o tématu, o ním? Bagrit hovořil, totiž o automatizaci či „kybernetizaci". V 60. letech sc o těchto pojmech hojné debatovalo jako o ukazatelích technologické transformace, jež měla otřást základy průmyslového svéta. „Automatizace" a „kybcmctizacc" již dávno přestaly být žhavými a kontravcrznimi hesly veřejného diskursu.1 Znamená to, že tyto pojmy (včetně kontextu, který je zformoval) přestaly být PfO naši Snahu porozumět technokultufe i populárním jevům typu interaktivity relevantní? Můj příspěvek se stavi proti takovým závěrům. Jedním z ncjbčžnějšich rysů mnoha technologických diskursu je nedostatek historického vädomt. Dějiny se s technologickým vývojem vytrácejí. Neni to způsobeno pouče nějakou postmodemi logikou; důvodem je spise vliv převládajícího „tcchnoracionalistickéha" přístupu ke kultuře. Pro technoracionalistu je minulost zajímavá pouze potud, pokud je využitelná pro vytvořeni nového [ Au:orrjiiíacc ani kybemetizace se neobjevují ve slovníku ani rejstříku studie Jphna A. Barryho o počítačovém žargonu (1991 ]- 5 Erkki Huhľamo Od kybernelaace k interakci hardwaru či softwaru. Ozvěnu tohoto přístupu nalezneme ve formulacích prodejci. Za pozornost stoji pouze věci, jež podávají „maximální výkon" v praktickém užití i v prodejnosti. Zbytek je zastaralý. Dějiny počítačů nám poskytují ilustrativní přiklad. Jen nakolik let staré osobni počítače se hodí leda na skládku; obrázky jejich předchůdci, sálových počítačů z 50, lei vypadají jako ze starého vědecko-fantastického filmu. Existovaly vůbec? Technoracionalistický přístup nedokáže adekvátne vysvetlil způsoby, jimiž je technologie vpletená do tkané kultury, Za prvé nevysvětluje, jak sami uživatelé uvažuji o svých osobních vztazích k technologii. Sherry Turkle [1984, 1995] přesvědčiví ukázala, že jejich postoje jsou komplexní směsi rozmanitých přísad (kulturních, ideologických, sociálních, psychologických), jež utvářejí osobní životni príbehy. Za druhé, kulturní procesy jsou vícevrstvými konstrukcemi. Vrstvy „pokroku" (jejichž příkladem jsou ohromující zdokonalení počítačového hardwaru) vždy existují pouze ve vztahu k vrstvám, jež sledují docela jinou logiku. Technologické diskursy -směsice strachů, tužeb, očekávání, utopii - se nevyvíjejí vždy ruku v ruce s hardwarem. Povaha vynálezu, představy jeho tvůrců a významy, jež mu jsou v konkrétním kulturním kontextu připisovány, nejsou nikterak nutní synchronní. Diskursívní aspekty kultury sc opětovně opakují. Jisté formulace se znovu a znovu navracejí, vždy jsou adaptovány na nové situace, Pro hlasatele automatizace a kybemetízacc v 50. a 60, letech představovaly tyto koncepce radikálne nový a progresivní vztah mezí člověkem a strojem. V Bagritově chápání nejde v tomto vztahu o to, že by „stroje nahrazovaly člověka: jde mnohem spíše o rozšiřováni lidských schopností prostřednictvím strojů, takže se znich ve skutečnosti stanou lepii, kompetentnější lidé" [Bagrit 1965: 3S]. Velmi podobné metafory byly užívány í v jiných dobách a na jiných místech; v nedávne době byly aplikovány zastánci interaktivních počítačů - kupříkladu Scymourem Papcrtcm v jeho popisu „Stroje vadím" {Knowtedge Machme). {hypotetického) dokonalého interaktivního počítače, který by dokázal u dětí rozvinout schopnost učit se. Paralely můžeme nalézt též na ,.apokalyptické" straně. Jacques Ellul, jehož vlivná kniha La Technique (1954) byla v roce 1964 přeložena do angličtiny jako Tlw Technofogcai Society, varoval proti dopadům automatizace: „Člověk je redukován na úroveň pouhého katalyzátoru. Či jeítč hůře, připomíná minci vhozenou do automatu: zahájí proces, aniž by se jej sám účastnil1'.3 Podle Ellula se zde nejedna o „rozplynuti lidské bytostí, nýbrž 0 její kapitulací, o to přimět ji k pňzpůsobení se technice a zbavit ji zkušenosti osobních pocitu a reakci" [1964: 137-138]. Ve svém populistickém útoku na interaktivní média a počítačové síte oživil Clifford Stolí opět tuto bázeň z „kapitulace"; tvrdí, že počítače nás „učí stáhnout sc, skrýt sc do hřejivého pohodlí jejich falešné reality. Proč se závislým na drogách í počítačovým nadšencům říká uživatelé (iisers)?' [Stolí 1995: 136]. Přestože Bagrit s Pappertem a Ellul se Stollern kladou důraz na různé aspekty, docházejí v podstate k podobným závérům: siyk se strojem vede buď k rozšiřováni lidských schopností nebo k dehumanizaci a odcizení člověka. Stroj je buď přílelem nebo nepřítelem človeka. Tento postřeh pouze ukazuje, že pod proměnlivým povrchem kultury stroje spočívají houževnaté a vytrvalé spodní proudy či dominantní diskursy {master-discourses), jež jsou čas od času - zejména pak ve zlomových či kritických okamžicích aktivovány.1 Jakkoli je zajímavé sledoval podobné „mýto-logiky", je na druhou stranu také velmi důležité předvést, jak takovéto tradicí vázané prvky (jež sc často jeví jako protiklady) fungují, když jsou (re)aklivovány vc specifických -' Vit Papcrt [159.1]. zejm. kap. I. 1 Jacqutrs Ellul [1964: 135J. Bllulovu přestavu osudné infiltrace technikou předjímal (třebaže v souvislosti s mechanizaci) zajímavým způsobem Qeorge Orwell, který v knize Tlie fíond in tt'ignn Pier (193?) napsal: ..Proces mechanizace sc sám stal sírojcill, obrovitým třpytivým vozidlem, jež se s námi ftii neznámo kam - snejvrlsl pravdrpodobr,usti však vstříc čalou^Énčmu wcllsovskému svŕtu a mozkům naloženým v lahvích" Cit, in: Un-ís [1963; 259]. ' Via Simon PennyllWl: 184-191 j. Rpzsahlr problém pnj:dnáiá Brncc Mazlící! (1993]. Erkki Huhtamo Od kybemcičace k interakci historických kontextech. Tím je třeba poukázat na vzájemný vliv jedinečného a běžného, V tomto lextu se pokousitn pohlédnout na počítači prostredkovanou interaktivitu „očima" Taných diskursů o automatizaci a kybemetizaci. K automatizaci nebudu přistupovat jako k nespornému faktu, nýbrž zkusím přehodnotit některé z jejich raných projevů a způsoby, jimiž byla koncepuiali/.ována svými zastánci a protivníky. Soustředit se budu zejména na formy organizace vztahu člověk-stroj. Tento text lze ÍÍSI jako příspěvek k „archeologii interaktívny'. Snaží se zmapovat současná interaktivní média tím, že je uvede do vztahu k jiným projevům interakce mezi člověkem a strojem a re bude sledovat některé z linií, podél nichž byly utvářeny jejich principy. Od automatu k automatizaci V 60. letech vykládal Bagrit tuto anekdotu: „Hovořil jsem nedávno s jednim člověkem, který tvrdil, že automatizace není žádná rovinka, že se s ni setkal v roce 1934. Odpovědí! jsem: ,To je zajímavé, o co přesné šlo?' Načež zareagoval; ,UŽ tehdy jsme měli automatické stroje.' - byl přesvědčen, že pravé vtom automatizace spočívala" [Bagnt 1965; 42). Raní zastánci automatizace dávali jasna najevo, že existuje rozdíl mezi „automatickými stroji" a „automatizaci" coby obecným principem- Automatický stroj je v podstatě jakýkoli stroj s dostačujícím seberegulačním (zpétnovazebnim) mechanismem, jenž mu umožňuje vykonávat jisté funkce bez lidského zásahu. Klasický příklad představuje tradice automatů - často antropomorfních mechanických kuriozit, jež byly vytvářeny a obdivovány po staletí. Automatizace však byla v předmluva k Bagritovč knize přesně definována jako „proces, který nahrazuje lidské zacházeni programovanými, strojem ovládanými operacemi. Je takříkajíc plodem kybernetiky a počítači" [Bell 1965: xvii]. Španělský vynálezce Leonardo Torres y Quevedo byl pravdepodobné prvním, kdo učinil konceptuálni krok od „neužitečných" automatů k automatizaci. V roce 1915 přišel s představou, že automaty mohou být přetvořeny na „druh aparátu, jenž se vzdá viditelných lidských gest, pokusi se dosáhnout stejných výsledků, jakých dosahuje živá lidská bytost a tak nahradí človeka strojem" [cit, in Fleck 1973; 67]. V rozhovoru pro Scimtific American Torres tvrdil, že „přinejmenSim teoreticky míižc být většina či všechny operace velkého podniku vykonána stroji, dokonce í ty, u nichž předpokládáme potřebu intervence značných intelektuálních schopností" [Tamtéž], Praktické možnosti se postupně začaly ukazovat a do jisté míry uzrály ve 40, letech, kdy byly vyvinuty první počítače (pokročilé servotnechanismy s automatizovanými zpětnovazebními funkcemi) a nové teorie (kybernetika a teorie informace), jež fungováni takovýchto systémů Vysvětlovaly, Zdá Se, že samotný trcrmin „automatizace" se poprvé objevil roku 1947 vc Ford Motor Company a poprvé byl prakticky využit roku 1949, kdy tato společnost začala stavět své první továrny určené přímo pro automatizací [Tamtéž: 148], Automatizace se objevila v kontextu vojenských a průmyslových aplikací a předni roli hrála též v široké oblasti aplikaci administrativních, jež vesly ve známost pod označením ADP (arttomalic dala pmcessiilg - automatické zpracování dat). Ve své přehledové práci z roku 1967 uvádi John Rose čtyři oblasti aplikací: oblast kontroly (od různých využití v průmyslu po dopravu a vzdušnou obranu), oblast vědy (od inženýrského designu a letů do vesmíru po ekonomický výzkum a vojenskou logistiku), oblast informací (od účetnictví a daňových záznamů po lékařské diagnózy a vyhledáváni informací) a jiné oblasti (zahrnující řešeni problémů a pattern recogiíition) [Rose 1967: 2], Ačkoli bychom mohli některé z těchto aplikaci považovat za dčdictvi starších mechanizovaných postupů (ADP bylo pravděpodobné dalším rozvinutím 9 _Erkki Hithrpfíio_^^^^^^^^^ mechanických „obchodních strojil" z 20, a 30. let), Zíslánci automatizace vedli mezi mechanizaci o automatizaci přísnou dělící linii.5 Pro Marshalla McLuhana bylo ,,[m]echanizace každého procesu [...] dosazeno fragmentarizací, počínaje mechanizací psaní pomoci pohyblivých typů" [1991: 321). Podle Síegfřieda Giediona je plná mechanizace charakterizována montážní linkou, „díky níž je celá továrna sjednocena v podobě synchronizovaného organismu" [1969: 5]- V mechanizované továrnu je výrobní proces racionalizován jeho rozčlenením na zvládatelné části, jež následuji jedna po druhé v předem stanoveném pořadí. Každý úkol byl vykonán pracovníkem svázaným se specializovaným strojem. V zajmu usnadnění tohoto procesu a jeho kontroly byly vyvinuly různé metody vedeckého výzkumu práce. Výsledky fyziologických výzkumů optimálních pohybů těla, patřičného využití lidské energie a únavy dělníků vedly často k závěrům o vzrůslajicí podřízenosti dělníka mechanistickým principům stroje, spise než k usnadnění jeho práce. Tímto způsobem také interpretoval mechanizaci Charlie Chaplin ve svém filmu Mvderfii věk (1936). Človek a stroj se stali součástmi vyššího, hybridního „synchronního organismu". Ansan Rabinbach tuto situaci vystihuje přiléhavým přintérem: z dčlnika se stal „lidský motor' [1990]. Ti, kdo automatizaci prosazovali, vyzdvihovali namísto zotročovaní dělníka představu jeho nově nabyté nadvlády. Automatizace coby „samočinně se adaptující a proměnlivý mechanismus" umožňuje podle Bagrita „člověku pracovat v jakémkoli tempu chce, neboť stroj na něj dokáže reagovat".' McLuhan ještě prohloubil oddělovaní mechanizace a automatizace, když zahrnul automatizaci do svého syntetického pohledu na kulturní význam 5 Literatura o automatizaci jc příliš rozsáhlá na to. abych ji zde uváděl. Me2i zajímavější -ívJal; zapomenuti (itoľy nilcřj [Micbacl 1962: Deciynski 1964; Jaeobsen - Bouček 1959; Buckingham 1563]. Důleíitije též lileratuta o kybernetice, viz zejm. Wiener [1963], * Bagrii [1965: 39] PHznactté jc, Se Bajjrit v jistém smyslu pouze převrátil rok, když hovořil O :,otnrckveh sl-iíbach ajtcmaliracc". zús:al Lak uMlilí Iiafí:rniho pro:ikladu 0"Cika a pána [45). , _ -__Od ky-berjie/hace k wicrlů, sehnutí nad malými kalkuíaickaini a stohy papíru a cosi si pro sebe mumlali. Oblečeirí byli telí v bílím (nikdo ve skutečnosti ncvčdél. proč jsme všichni chodili v Er[tém}jako kncií nejakého nového logaritmického kultu [Townes 3963: 90]. Karikatury často zdůrazňovaly nedorozumění a komunikační selháni mezi tčmito ..knězi" a počítači. V jednom typickém příklade stoji dva pracovníci u sálového počítače a jeden říká druhému: JMcmás někdy pocit, že se nám srazí něco Het?" V jiném vtipu St podobná dvojice čte papírový pás, lezoucí z počítače: „To mé podrž! Říká ,CogitO, ergo sum'." Ve výše zminčné Towncsovč povídce dochází k nevysvětlitelným reakcím počítače, které konči li Tato kněžská pozice se znovu vynořila na začátku 90. let s postavou pontocnfka asistujícího pra demonstraci virtuální reality. Jedná se o osoby, které stoji po boku „virtuálních cestovatelů", obsluhuji přístroje, po každém uživateli píenastavuji systém, ladí a přelaďuji rukavice a brýle, či dokonce interpretují rozmazané scény „z vnějšku"'. lajuplným sdílením: „KDO JSEM KDO JSEM KDO JSEM..."!t Jakkoli mohou tyto ukázky jednoduše odrážel jistou zmstenost na stranu veřejnosti a taj úplný status počítače, představuji také skutečné problémy, jež byly pociťovány vc vztahu mezi člověkem á počitačem a lak i v samotné koncepci automatizace. John G. Kemenynostalgicky vzpomíná: [Počítacej byly tak vzácně a drahé, že k nim človek přistupoval podobné jako staroveký Ŕek k veštime. Človek předložil stroji svou žádost a pak trpělivé čekal, než se stroji hodilo problém vyřešit, V jejích vztahu bylo cosi mystického [...] shitečriá komunikace mezinimi byta nemoiná [cit. in Brown * Marks 1974: 114]. Rada bežných diskursů přímo tvrdila, žc takovýto druh „skutečné komunikace" již- nebyl více nutným. Přesto je možné nalezl mnoho příkladů odporu vůči představa plné automatizace. Jasné se ukázaly kupříkladu v reakcích na myšlenku autopilota. Dokonce i Bagril poznamenal, žc „stojí za povšimnuti, že jsme často ochotni přijmout omezenou miru automatizace -automatického pilota v letadle, kupříkladu - avšak odmítáme, aby lidská pojistka - v podobě pilota - zmizela zceía" [Bagrit l%5: 43], Timto pocitem je nesena \ anekdota, již v roce 1975 připomněla Sema Marks: „Toto letadlo představuje nejvyjsí miru technologické dokonalosti. Vše je ovládáno automaticky naším hlavním počítačem. Na palubé není žádný lidský pilot. Pohodlné se usaďte a užijte si svůj let, svůj let, svůj let..." [cit, in l3rown -Marks 1974: 98], Lev Manovich nás upozorňuje, že představa automatizace coby procesu nezávislého na lidském aktéru prameni z nepochopeni: „Je důležitě zdůraznit, že automatizace nevede k nahrazeni člověka strojem. Dělníkova role se spise proměňuje, posouvá smírem k monitorování a regulaci: ke sledováni displejů. l* Toto téma je stále živé. jak můžeme vidět y digitáínim pribčhu Joshe Fcldmana opracovaném v Quickiiine a nazvaném „Védomi". Počítač v něm obživne a je na to svými strůjci zničen. ^V^důfH(*jt obsaženo na [AViv Voices, New Visíons 1994]. 14 15 Erkki Htihtamo Od kyÍKrnCfizace k interakci analýze vstupních informací, rozhodováni, řízení a obsluze stroje." Manovich v tomto posunu vidi novou pracovní zkušenost, „nový prvek post-iudustľiälní společnosti: prácí jako čekánu než se něco stane" [Tamlčž: 209], Terno postreh jej vede k tvrzení, že skutečným předchůdcem takového vztahu člověka a stroje je zkušenost sledování firmu spíše než prace u mech snižované montážní linky. Pro Manoviche j e paradigmatickou figurou léto nové pracovní situace Obsluha radŕfU, která čeká, až se na obrazovce objeví dalši bod. Morda by jí ovšem být i „automatizovaná hospodyní", jel dřepl u tli automatické pračky, nastavuje její prací „program" a ias od Času sleduje její „obrazovku". Od „čekající obsluhy1' I; „nedočkavému uživateli41 Překvapivé je, že Marsovich přehledl význam různých variací v rámci uo\ého způsobu práce, který popsal, zejména důležitost rozdílu v četnosti komunikace mezi člověkem a systémem stroje. Podle Manovichc „není podstatné, že v některých situacích je intervence [uživatele] vyžadována každou sekundu [,.,] zailmco v jiných je jí třeba jen vzácní" [Tamtéž: 207-20S]. Tento aspekt můře mi t ve skutečnosti zasadni význam - coby otázka nejen kvantity, nýbrž i kvality - pro sledováni postupného posunu" k interaktivním médiím. V ideálním případe se interaktivní systém vyznačuje vztahem mezi člověkem a systémem v reálném čase, íi - slovy Andy Lippmäna z [vtedta Lab na MÍT - „vzájemnou a simultánní aktivitou na straně obou ůčaslníků, kteří obvykle, avšak nikoli nutne, smiřují k nejakému cíli" [cit, jn Srand 1955:46]. V interaktivním systému není rok iidskčho aktéra omezena na kontrolu a příležitostnou intervenci. Systém spiše jednání uživatele přimo vyžaduje, 17 Manovicfi [I99J; Rád bych Manovii;hů\i podčkQv'al za půskjni^ti kcpit. Fur.kct „nioniloroväni a regulace** sc tri hodi k postaví „auLoT-natizovarir hospodyně" drdujici „ODTaznvfcu" své automatickí pračky. niaFĚOvkfoíVi r&iscnacc je připravováni Ět Lišku aikladatešivňn University of Texas Press. (A.k dispozici v PDF na t/ww.muiovich.ner-pii7n. pieki,} 16 opakovaní i rychle. Ted Nelson přednesl ve své vizi „domácí poííiačové revoluce" z roku 1977 popis nově vznikajícího „nedočkavého" uživatele, kontrastujícího s „cekající obsluhou" rané automatizace: „Uvidíme nový typ uživatele: rámusícího, lajdáckeho, nedočkavého, neochotného čekat na podrobné instrukce" [1977; 24]. Interaktivní systém tudíž není založen na cekání, nýbrž na neustálém reagování a jednáni. Pozoruhodné je, jak: se této představě blíží harvardský profesor ES. F. Skinner popisem cílů mechanických učících strojů, jež vytvořil v SO. a 60. leleeh: „Meyi programem a studenreni dochází k neustále výměně. Narozdíl od přednášek, učebnic a obvyklých audio-vizuálnich pomůcek podnecuje učící stroj trvalou aktivitu. Student je neustále ve střehu a zaměstnán" [ISůS: 37-35]. Vztahy mezi člověkem a strojem typické pro mechanizaci, automatizaci a nedávnější interaktivní systémy není třeba vnímat jako přesně vymezené a vzájemně se vylučující, interaktivní média lze vskutku považovat ra jakousi syntézu obou staríícb modelů systému číověk-stroj: z.mechanizovaných systémů přejímají nepřetržitou souhru mezi ..dělníkem" a strojem, jež může dosáhnout úrovní jejich Jiybridizacc". V případě videoher, systémů virtuální reality a různých interaktivních umeleckých děl (kupř. Čitelného mésta, 1988 a Rn-olme, 1990 Jefřreyho Shawa) jsou do interakce mezi počítačem a člověkem znovu vneseny dokonce i prvky tělesného výkonu. Tuto „pozitivní", □ktivni tělesnou hyhridizaci lze však odhalit i v hracích automatech a jiných mechanických přístrojích na mince," Počítačoví interaktivní systémy viak v sobě zahrnují bezpočet automatizovaných funkcí." V důsledku toho lze Sírióznirh publikaci o samoab&Luiirréh ptisírojjch fungujieich na vhoeenl mince je jmrnlSu. Solidní studii nabizt Fesison [1S93Í Počilačovfc insialaíe Ksrla Simsc nazváni Genetické obnizy í 1 U1?J> jLuíuje interaktívni tiakrftjs (řadu moniLnnl se sensory. ieř reaguji, kdys na ní osoba vstoupij se strojem vytvářejícím spojeni fpočitá genetickí obrazy generované na základe vo'by uíivateľcy Sirns Takto vyzdvihuje koexistenci a stuhni interaktivních a automaujovaiiyth rysů počítačů. Erkki Huhtanio Od k\bernüti:ace k interakci různé způsoby chování, včetně kupříkladu „čekání", zahrnout do (hardwaru či Softwaru) systému jako jeho vestavěné možnosti. Posun k dnešním interaktivním systémům probíhá postupné, spolu s vývojem bezprostřednějších a pružnějších počítačových imerfejsí. vyšších rychlosti zpracováni informaci a větších pamětí. Tcnlo technický vývoj (víelně jeho významného raného milníku z roku 1963, interaktivního kreslícího programu Ivana A. Suthcrlanda nazvaného Sketchpad) byl dobře zdokumentován.™ Důležité je však připomenout, že tento vývoj se také vztahuje k rozšiřující se skále aplikací počítačových systémů. Rané sálové počítače, jež byly používány vííšinou ke složitým matematickým výpočtům, jen stěží vyžadovaly interaktivní prvky. Ty se staly nutností až s rozvojem nových způsobů využiti počítače jako jsou simulace, vizualizace, textové procesory a hry.11 Souvisejí také s postupným rozšiřováním počítačů směrem od administrativních a průmyslových kontextů k mnoha různým sférám sociálního Života, vtemí jejich využití v soukromí, Bagrit tento vývoj chápal již v roce 1964: Dnes je možné predsiavii si osobní počítače, dosi malé na to, abyje ŕlovék bral sebou autem čí dokonce nosil v kapse. Mohiy by být zapojeny do národní počítačové sítě a tak poskytnout jednotlivým tazatelům téměř neomezené informace.zí Vycházeje z automatizace, předjímal Bagrit nejen příchod osobních počítačů, ale i Internetu." Téměř ve stejnou dobu si všiml McLuhan |° VizKhrmgoIdllSSS], Jl Tylo reisé déjmy zahrnující i vývoj první počítačové kry Spacewarjsou popsány in Brsnd (1974]. 12 Bagrit [1965: 53J Tmo pasáž dokazuje, že se Seyniour Papen mýli ve svém tvrzeni, že Alan Kay ..byl první, kdo použil výrazu oiobní počiwč" (Papert 1993.: 42] L*vážime4i popularizační tón Bagritových přednášek,je pravdepodobné, žc tuto myšlenku převzal od někoho jiného. n O více než desetiletí později uvažoval podobné i Ted Nelson: „Až do dnes nebyly počítačové systémy vytvářeny s ohledem na obyčejné lidi a jejich způsoby využiti počítaCů-PreupoklMíila se pouze jisti skupina zkušených uživatelů a (aV pouze tito tidé systém interaktivního a komunikativního potenciálu vlastního automatizaci: „Automatizace ovlivňuje nejen výrobu, ale také všechny fáze spotřeby a marketingu; spotřebitel se totiž v automatizační™ občhu stává výrobcem [...] elektrická automatizace neoddeliteľné spojuje výrobu, spotřebu a učeni'1 [1991: 322-323]. Tylo přístupy naznačují, že raná představa automatizace coby víceméně přímočarého způsobu racionalizace a kontroly průmyslové výroby a manipulace se slatisltckými daty se již vc svých počátcích otevírá víceru heterogenních světů. McLuhan předvídal vznik „intenzivní vnímavosti ke vzájemnému vztahu a vzájemnému procesu celku. Tato vnímavost vyžaduje stále nové typy organizace a talentu" [Tamtéž: 327]. Závřr Ti, l:dti dlouho tise uctívali, se nyní začínali ozýval. Popisovali zvliimi pocit klidu, ktery-jr prostoupil, když sc dotkli Knihy slíoje, rozkoš, kterou zakoušeli, když si z nl opikovar.Cťeih určité cifry, jakkoli mizivý vyznám takto zvnfjsněné dávaly, vytíženi i fyzického konuku s tlačítky, jakkoli byl bezvýznamný, ze evončnl elektrického avonku, třebaže zcela zbytečného [Forster 1963: 283-284). Tato slova, pocházející z krátké povídky E. M. Forstera „Stroj se zastavil" (1928), jež bychom si mohli splést s popisem kněžstva sálového počítače 50. lei, rozhodni nejsou pro svět interaktivních počítačů nepaiřičná. Skutečnost, že se počítače staly všudypřítomnými, přenosnými a napojenými na síť - a že se z nich samotných Stel) mediální stroje - ncrozehnala úplně pocit bázně, kterou vůči nim chováme. V 90. letech byly vytvořeny nové tochnokulty, ať už ve formě Janieristickýcli" kněžstev virtuální reality či technologických „pohanů", Představa z SO. let zobrazující člověka pečujlciho <"> počítač jako o dítě se vjistém smyslu převrátila, počítače samy dnes fungují využívali (...) To se však zmíní. Interaktivní systémy se objeví na malých počítačích všech možných účelů" (1977: 24J. 19 Erkki Huhiamo Od kyberneriiace k interakci jako raší opatrovnici. Přesto jsou rdeje a pocity, jíž určovaly vývoj počítačů před desetiIcthni, stále v oběhu. Tento text tvrdil, že pohled na zastaralé'* jevy typu raných představ o automatizaci a kybcrnttízaci nám může nabídnout vhled do povahy technologií, jež nás obklopuji dnes. Může se zdát, že současný diskurs interaktivity se objevil náhle a před nedávnem. Heslo ,.interaktivní média" (ncřku-li „interaktivní nakupování" či „interaktívni zábava") bylo zřídkakdy používáno před 90. lety.*1 Časopisy s výrazem „intcraklivita" v titulu se začaly objevovat velice nedávno." Přesto je důležité si uvědomit, že „kult interakttvity" se utváří již velmi dlouho. Ačkoli mají dnešní silné mediální mašinérie moc včci „vytvářet" (a ne je pouze „prezentovat1") téměř ze dne na den, tyto „věcí" - „interaktivní média" nevyjímaje - nejsou vytvořeny z ničeho. Intcraklivita je součásti postupného vývoje počítačů již od myšlenek poprvé formulovaných v kontextu automatizace, tedy jevu, jenž se na první pohled zdá být jejim protikladem. Míli bychom se však podívat ještě hlouběji, k ranějším formám vztahu člověk-stcoj. Tento text učinil pouze několik náznaků směrem k herním automatům na mince či učícím strojům coby, významných předchůdcům alespoň některých aspektů intcraktívily. Zároveň bychom však měli odolat lákadlu telcobgie - snaze představit celé dejiny vztahu človťk-slroj jako nevyhnutelné Směřující k naši dnešní představí interaktivity. To by byla jistě jen iluze vyvolaná naším pozorovatelským stanoviskem a potmčšilosli dějin. Tkáň dějin je spletena z bezpočtu vláken, f iným „přítomnostem" představí docela jiné obrazy. Měli bychom se ubránit tendenci vnímal minulost pouze jako předehru dneska, 11 Zdá sc mi být příznačné, že „interaktívna'* am „interaktívni media" se nevyskytuji m Barry [1501]. J5 Kupříkladu časopis Interactivity (od 1995J a Interactive Week (od 1994). První edice píčhledu mtcrakiivní zábaiy od Tima Momsona (1994) byla □ rok později následovaná druhým, aktualizovaným vydáním. Čili: představy o automatizací z 50. let nejsou zajímavé pouze z hlediska interaktivity. Jiný smnii spřízněný diskurs se týkal raných úvah o umělé inteligenci. Poté, co byl dlouhou dobu zastíněn, se nyni s novou silou navrací, ovšem již v docela jiném převleku výzkumu umělého života. Ten by mohl být dalším dobrým důvodem návratu k „základům", k myšlenkám o kybernetizaci a automatizaci z 50, a 60. let 20. stolcli, Z angiicheho eriginalu "From Cybernation to tnlercclioa: A Contribution to art Archaeology of interactivity" fin Piter Lunenfeld. eti. The Digital Dialectic: New Essays on Sew Media. Cambridge - London: Tie HIT Press 1999. f. 96-110, 250-256) prclo'iil Tomol DlvPak. Literature: Leon Bagrit 1965. The Age of Automation: The SBC Keith Lectures 1964. New York: Mentor Books. Ma A. Barry Pvt. Te.chnettabble. Cambridge: MIT Press. Daniel Bell 1 965. "Preface" in Bagrit [1965]. O. O Binder 1955. "Amazing Marvels of Tomorrow" Mechmu Illustrated, March. Stewart Brand 1974. // Cybernetic Frontiers. New York: Random Mouse Berkeley: Bookworks. Stewart Brand 1983. The Media Lab: Inventing the Future at MIT. New York: Penguin Books. Les Brown - Sema Marks 1974. Electric Media. New York::Kamrart Brace jDi-annvich. Walter S, Buckingham 1963. automation: its impact on Business and People. Sew York: New American Library. Dec*yr,ski 1964. Automation and the Future of.Man. Lnndo": Allen & Unwin. John Diebotd 1959, Automation- Its Impact on Business and Labor. Planning Pamphlet no. 106 Washinaion: National Planning Association 20 2: Erkki iiuhtamo Od kybernetizace k interakci Jacques Elim 1964. The TechnologicalSociety. New York: Vintage Books. Glen Fleck (ed.) 197.1. A Computer Perspective. Cambridge: Harvard University Press. E. M- Forster 1963 [1928], "The Machine Stops'1 in Lewis [1963]. Adrian Forty 19i!6 Objects of Desire: Design end Society. Lnr.don: Thames & Hudson Wahcr R, Fuchs. 1969. Kttrutrs Buch vom neuen Lernen- Munich: Tri Knaur Naclif -Zurich: Drwirwrsche Vcrlagsanstalt. Harry M. Geduld- Ronald Ootccsman 1978. Robots Robots Robots. Boston: new York Graphic Society. Siegfried Giedion t969 [194S]. Mechanization Takes Command: A Contribution to Anonymous History New York: W W. Norton Howard Boone Jacobsen - Joseph S. RouceV (cds.) 1959. Automation and Society. New York: Philosophical Library. Arthur O. Lewis. Jr.