Slovesný čas (tense) je gramatický systém s pravidly pro vyjadřování časových vztahů
pomocí tvaru přísudku. Jde o časové vztahy toho, co předcházelo a co následuje (bude
následovat), o vztah mezi časovým bodem, kdy se vyjadřovaná skutečnost udála, a časovým
bodem promluvy (případně časovým bodem braným jako základ). V angličtině má velký vliv
skutečný fyzikální čas, ale v japonštině hraje spíše roli psychika mluvčího. V moderní
japonštině se podle ~u tvaru a ~ta tvaru přísudku rozlišují dvě kategorie:
přítomnost/budoucnost (ne-minulost) a minulost.
~u tvar sloves konání funkce koncového tvaru
vyjádření budoucnosti (Zítra (tam) určitě půjdu.)
vyjádření současných návyků (Každý den si píšu deník.)
vyjádření určité pravdy („Po dešti je zem tvrdší.“ – přísloví)
vyjádření povahy jevů (Voda teče shora dolů.)
funkce vysvětlení, pokynu
(Nejprve zeleninu osolíme a opepříme.)
(Ti, co ještě nebyli, zvednou ruku.)
~u tvar sloves stavu funkce koncového tvaru
vyjádření současného stavu (Máme (tu) kočku.)
vyjádření dosavadního stavu
(Od včerejší noci (tu) máme černou kočku.)
vyjádření budoucího stavu1
(Zítra se píše test.)
~ta tvar sloves konání funkce koncového tvaru
vyjádření minulé akce či skutečnosti
(Včera jsem ulovil velkého kapra.)
vyjádření zvyku v minulém období
(V dětství jsem často chodil k řece rybařit.)
vyjádření vlastností věcí v minulosti
(V mládí jsem často ponocoval.)
~ta tvar sloves stavu funkce koncového tvaru
vyjádření minulého stavu
(Maminka kdysi bývala štíhlá.)
vyjádření zvyků, obyčejů v minulosti
(V tomto čase bývalo v Kawaře mnoho stěhovavých ptáků.)
vyjádření vlastností věcí v minulosti
(Já jsem jako dítě míval chatrné zdraví.)
Ohebná částice ta vyjadřuje kromě minulého času (Kinó, eiga wo mita. Včera jsem
viděl film.), kromě aspektu dokonavosti (Mó, ano eiga wa mita. Ten film jsem už viděl.) a
aspektu setrvalého stavu ( člověk s pokrouceným charakterem) také např.
objev = At, saifu ga atta. (Hele, peněženka!), ověřování = Šukudai, deteta? (Co úkoly?
Zadali?), vzpomínání si = Are, kimi dare datta? (Hej, kterej že to ty seš?), rozkaz = Sá,
banana jasui jo. Katta. Katta. (No tak, banány jsou laciné. Kup je! Kup!), výčitky = Á, mata
džikoččatta. (Aj, zase jsem naboural.) apod. V těchto případech jsou vyjadřovány pocity a
postoje mluvčího vůči daným stavům a skutečnostem, a tím se tedy blíží slovesnému způsobu
I.
1
Substantiva a adjektiva jsou na tom v základu stejně jako slovesa stavu, avšak nemají užití
pro vyjádření budoucnosti.
~u tvar sloves stavu a konání funkce atributivního tvaru
vyjádření v současnosti probíhající akce
(vůz, jenž při jízdě vypouští černý kouř)
vyjádření současného stavu
(hraniční linie oddělující obě země)
~ta tvar sloves stavu a konání funkce atributivního tvaru
vyjádření významu dokonavosti
(Jestliže (tam) vystoupám letos, bude to po sté.)
vyjádření vlastností, pokračování stavu
(losos se zahnutým nosem)
Obecně existuje tendence pro částici ta v koncovém tvaru vyjadřovat minulost (slovesný
čas) a v atributivním tvaru vyjadřovat dokonavost (aspekt) či pokračovací vid (aspekt).
(vyňato z knihy Úvod do gramatiky moderní japonštiny ( ), autor Seidži Koike )