Píseň o Rígovi
Ve starých pověstech se vypravuje, jak se jeden z Ásů, jménem Heimdall, vydal na cestu a putoval po pobřeží, až přišel k jednomu dvorci a dal si jméno Rig. Podle této pověsti je složena tato píseň:
1 Za dávných časů dalekou cestou se ubíral šedivý, bojovný As, silný a rozumný, rozvážný Rig.
2 Přišel k domu
s dveřmi dokořán, vstoupil dovnitř, oheň spatřil: dva staří manželé u krbu seděli v kroji po otcích, Praděd a Prabába.
3 Rig jim dal rád dobrou radu, doprostřed usedl úzké síně,
z každé strany měl jednoho z manželů.
Chléb připálený přinesla žena, tuhý a těžký s tvrdými zrny. Na plochý stůl mísu položila s hustou jíchou hostu k jídlu a navíc vařené tele, nejlepší pochoutku.
Rig jim dal rád dobrou radu. Od stolu vstal pak a znaven šel spát, doprostřed si lehl tvrdého lože, z každé strany měl jednoho z manželů.
Tak tam strávil tři noci s nimi, potom šel dál prostřed cesty. Uběhlo devět měsíců dlouhých.
Povila žena
pacholíka,
z pramene vodou
polila chlapce
v hrubé roušce.
Rab dostal jméno.
Pěkně rostl, prospíval dobře, až na rukou mu ztvrdla kůže, prsty ztloustly, naběhly paty,
9 V mládí už začal užívat síly, houžví vázal haluze v otep, dříví nosil
celý den domů.
10 Od krav přišla křivonohá,
s lýtky spálenými, ožehlá sluncem, s ohrnutým nosem otrokyne.
11 Doprostřed světnice usedla dívka, vedle ní seděl
syn hospodářův. Šeptali spolu, stlali si postel otrok každý den s otrokyni.
12 Plahočili se, plodili děti;
jejich jména jsou, myslím:
Hreim a Mjósni,
Lút a Vefsi,
Leggjaldi, Fúlni
Drumb, Digraldi,
Drôtt a Hósvi,
Klur a Kleggi.
Kopali borky,
hnojili pole,
stavěli ploty,
pásli kozy,
poklízeli svině.
Jich dcery byly: Drumba a Kumba, Ókkvinkálfa a Arinnefja, Ysja a Ambótt, Eikintjasna, Tótrughypja a Trónubeina. Od nich pochází otroků rod.
14 Rig se pak dal rovnou cestou,
až přišel k zavřené závorou síni. Uprostřed podlahy uvnitř plál oheň, muž s ženou tam mlčky pracovali.
15 Muž sekyrou tesal vratidlo k stavu, vous měl přistřižen, vlas sčesán z čela, košili těsnou;
v koutě měli truhlu.
16 Zena předla, točila přeslicí, rozpřáhala rámě, rovnala přízi,
s čepcem na hlavě, v halence tkané, s šátkem kol krku, kasanou sukní. Děd a Bába obývali dům.
17 Rig jim dal rád dobrou radu, od stolu vstal
a znaven šel spát. Doprostřed si lehl měkkého lože, z každé strany měl jednoho z manželů.
18 Tak tam strávil tři noci s nimi. Potom šel dál prostřed cesty. Uplynulo devět měsíců dlouhých.
21      Povila Bába
plavého chlapce, bystré měl oči jako ostříž; vodou ho skropila, nazvala Sedlákem. Plné tělíčko pak plenkou ovinula.
20     Pěkně rostl,
prospíval dobře, býky krotil, hotovil pluhy, domy stavěl a stodoly s došky, robil vozy a oral rádlem.
21     Domů přivedli vládkyni klíčů v suknici z koziny Sedlákovi
a Snachou ji nazvali v selském čepci.
Hospodařili spokojeni, prsten si spolu vyměnili, postel si stlali, pole vzdělávali.
22 Pěkně si žili, plodili syny, Dreng byl jeden a druhý Hal, další pak Breid, Bóndi a Smid, Tegn, Bundinskeggi, Búi a Boddi, Brattskegg a Segg.
23 Dcery pak měly tato jména:
Snót, Brúd, Svanni, Svarri, Sprakki, Fljód, Sprund a Víf, Feima, Ristill. Odtud se rozmohly selské rody.
24 Kráčel pak Rig
po rovných cestách, až dosáhl síně s dveřmi přivřenými, kruh železný visel na veřejích.
25 Podlaha byla postlána slámou, u stolu mladí seděli manželé, Otec a Matka
si hleděli v oči.
26
27
28
29
3°
Laskavý hospodář napínal luk, do toulec ukládal ostré šípy. Mladá žena s pletí jak mléko, zdobená šperky, si hladila šat.
Na hlavě čepec, na hrudi brož, v dlouhé sukni, světlé říze, s okem zářivým, oslnivou lící a šíjí čistší než čerstvý sníh.
Rig jim dal rád dobrou radu, sedl si uprostřed dlouhé síně mezi mladou ženu a statného muže.
Matka mu prostřela prázdný stůl lněným ubrusem ozdobeným vzory, přinesla chleba z pšeničné mouky a pobídla hosta, by pojedl darů.
Postavila na stůl stříbrné mísy plné slaniny, pečených ptáků a zdobené poháry s perlivým vínem. Pili a mluvili. Uplynul den.
31      Ríg jim dal rád dobrou radu. Potom povstal, prichystal postel a lehl si mezi ně na hebké lůžko. Tak tam strávil tři noci s nimi. Potom šel dál prostred cesty. Uplynulo devět měsíců dlouhých
32 Povila Matka pěkného hocha.
V hedvábí jej zavinula, zkropila vodou, jasné dítě nazvali Jarlem. Plavé měl vlasy, plné tváře, jak ještěrka jiskrné oči.
33 Vyrůstal Jari v jasné síni, oštěpem vrhal, ohýbal luk, ostřil šípy,
cvičil psy v štvaní, na koni jezdil, kryl se štítem, mával mečem, útoky mařil, závodil v plavání, zápasil v boji.
34 Z lesa přišel
Ríg lehkým krokem, Rig lehkým krokem s tajemstvím run. Své jméno dal chlapci, synem ho nazval, uvázal ho v dědičné jmění, v dědičné jmění, majetek rodu.
35 Ten odtud se odebral temným lesem
přes zjínčné skály, až k síni přijel.
Uchopil štít, napřáhl oštěp, koni dal ostruhy, ohnal se mečem, zdvih prudký boj, pobil nepřátele a prisvojil si přečetné kraje.
Sám osmnáct spravoval dvorců, štědrý byl ke všem, rozdával šperky, meče a prsteny, plavné koně, nešetřil sponami ni zlatými náramky.
Poslové jeli po vlhkých cestách, až k síni přijeli, v níž sídlil Hersi, šťastný s dcerou štíhlých prstů, jemné pleti, Emou jménem.
Požádali o ni, odvezli s sebou, oženili jasného Jaria s Ernou. Žili spolu, neznali žalu, množili rod. Míjely roky.
První Syn přišel, potom Chlapec, Dítě, Klouče, Mladík, Dědic,
Potomek, Příbuzný - ve hry se pustili, vrhali kostky, v plavání vedli. Kníže byl další, nejmladší Král.
40 Prospívali Jarlovi potomci, krotili koně, vrhali kopí, ostřili šípy, zdobili štíty.
41 Mladý Král však měl znalost run, run života
a run věku, doved též chránit oddané muže, otupit ostří, utišit moře.
42 Znal hlasy ptáků, znal plameny mírnit, krotit vlny, starosti klidnit; moc a sílu měl osmi mužů.
43 V runách soutěžil sjarlem Rígem, vyznal se ve lsti víc než jarl. Pilně se snažil,
až sám dosáhl práva zvát se Rígem, znalcem run.
44
45
46
Mladý Král projížděl mlázím a hvozdy, ostrými šípy tišil ptáky
Tu vrána zvolala z vysoké větve: „Proč, mladý Králi, ptáky tišíš? Spíše bys měl v sedle sedět a pádným mečem porážet vojsko.
Dan a Danp mají drahé síně, vznešenější úděl, než máte vy. Ti dobře loď dovedou řídit, rozdávat ostrou čepelí rány."
Píseň o Hyndle
Freyja:
„Vstaň, děvo děv, probuď se, drahá sestro Hyndlo, jež v sluji bydlíš! Je tmavá noc, musíme jet k veliké svatyni do Valhally.
Poprosme Otce vojsk, by nás měl v paměti. On zlatem odplácí po zásluze: Hermóda obdařil oštěpem, přilbou, Sigmundovi dal silný meč.
Jedněm vítězství dává, jiným bohatství, výmluvnost mnohým, někomu moudrost, lodníkům vítr a verše básníkům, mužnou sílu mnohému reku.