IV. 4. O vzniku a zániku
•I. kniha: Obecný výklad o změnách.
A.Přehled obsahu.
B.Úvod – cíl Aristotelova výkladu v polemice s eleaty a atomisty (I 8).
C.Rozlišení vzniku a kvalitativní změny (I 1-2, 4).
D.Naprostý vznik z hlediska jsoucnosti (I 3).
E.Příčina neustálého vznikání a zanikání (I 3).
F.Vysvětlení růstu (I 5).
•II. kniha: Výklad o prvcích.
G.Vznik: látka + protivy à prvky (II 1).
H.Vlastnosti prvků a jejich počet (II 2-3).
I.Metodologické shrnutí úvah o vzniku od začátku spisu.
J.Vzájemné přeměny prvků (II 4-6).
K.Tělesa smíšená z prvků (II 7-8).
L. Nepřetržitost vznikání (II 9-11).

4. A. Přehled obsahu I. knihy
•Rozlišení vzniku a kvalitativní změny (1–2 + 4).
•Vysvětlení vzniku a jeho příčin v polemice s eleaty (3).
•Odlišení růstu od ostatních forem změny (5).
•Dotyk, vzájemné působení, směšování jako podmínky vzniku (6–10).

4. B. Úvod – cíl Aristotelova výkladu (I 8)
•Eleaté: vše je jedno a nehybné
§Aristotelés: to vychází pouze z (rozumové) úvahy a zcela pomíji smyslové vnímání
§úvaha je sice oprávněná, „ale ve vztahu k (skutečným) věcem se takové mínění blíží ztřeštěnosti“
(např. že oheň a led je jedno)
•Atomisté jsou naopak chváleni: snažili se podat výklad v souladu s přírodou (325a2), tj.
v souhlasu se smyslovým vnímáním (325a23-24).
ØTaké Aristotelovou snahou je vysvětlit smyslově vnímatelnou skutečnost.

4. C. Rozlišení vzniku a kvalitativní změny
(I 1-2, 4)
•1. otázka:
Je naprostý vznik (γένεσις ἁπλῆ) a kvalitativní změna (ἀλλοίωσις) totéž nebo něco různého?
a.Historický pohled:
§je-li jen 1 počátek, veškerá změna (jednoho trvajícího počátku) je pouze kvalitativní změnou
(Míléťané)
§je-li více počátků, bude se vznik (slučování počátků) lišit od kvalitativní změny (Empedoklés,
Anaxagorás, atomisté)
§tento postoj naopak nedokáže vysvětlit kvalitativní změnu, kterou přitom zcela běžně vidíme

4. C. Rozlišení vzniku a kvalitativní změny
(I 1-2, 4)
•1. otázka:
b.Aristotelova odpověď:
§Kvalitativní změna:
„kdykoli podklad, který je smysly vnímatelný, trvá a přitom se mění ve svých vlastnostech, které
jsou mezi sebou buď protivami (ἐναντία), nebo něčím uprostřed… “
§např. tělo zdravé ↔ nemocné
§kov okrouhlého tvaru ↔ hranatého tvaru
§kvalitativní změna se tedy týká toho, co je neodlučitelné, co může existovat pouze jako vlastnost
substance
§Vznik:
„Kdykoli se však mění celek, aniž něco smyslově vnímatelného jako podklad zůstává totéž, nýbrž tak,
jako když například z celého živočišného semene vzniká krev, nebo z vody vzduch, nebo z veškerého
vzduchu voda, tak právě to je vznik jednoho a zánik druhého, především však tehdy, jestliže se
změna děje z nevnímatelného v to, co je vnímatelné…“
§např. voda ↔ vzduch (vzduch jako něco nevnímatelného)

4. D. Naprostý vznik z hlediska jsoucnosti
(I 3)
•2. otázka:
Není však nutné chápat naprostý vznik tak, že při něm něco  vzniká z ničeho?
•Odpověď:
§rozhodně nic nemůže vzniknout z ničeho!
§„Před vznikem totiž musí být něco, co je jsoucí v možnosti, ale ve skutečnosti nejsoucí, přičemž
v obou případech se říká ‚jsoucí‘ nebo ‚nejsoucí‘.“
§tedy „nejsoucí“ = „nejsoucí tím, čím vzniklá věc bude,“ nikoli nejsoucí vůbec
§vznik je naprostý tehdy, když je zároveň zánikem něčeho, a zánik je naprostý, když je zároveň
vznikem něčeho
§Toto spojení vzniku a zániku pak umožňuje odpověď na další otázku. �

4. E. Příčina neustálého vznikání a zanikání (I 3)
•3. otázka:
Jaká je příčina toho, že ke vznikání dochází stále? Tedy – jaké jsou příčiny vznikání?
•Odpověď:
i.nehybný hybatel jako „hnací motor“ neustálé změny
ii.„… příčinou nepřetržitého vznikání je podklad na způsob látky, protože ta má schopnost měnit se
v protivy, a tak vznik jednoho je u podstat vždy zánikem druhého a zánik jednoho vznikem druhého.“
Øvěčnost látky + nepřetržité působení nehybného hybatele

4. F. Vysvětlení růstu (I 5)
•4. otázka – první k problému růstu:
Jak se růst liší od vzniku a kvalitativní změny (a místního pohybu)?
•Odpověď:
§týká se jiné úrovně jsoucna, tj. jiné kategorie – totiž kvantity
§na rozdíl od vzniku a kvalitativní změny dochází při růstu i k určité změně místa
§liší se však i od místního pohybu, při němž mění místo celé těleso, zatímco při růstu se těleso –
tělo – roztahuje na místě
§to, co roste, se zachovává – tím se liší růst od vzniku a zániku
§růst = kterákoli část z toho, co roste, se zvětšila; rostoucí trvá, něco do něj vchází, a přitom
kterýkoli smysly vnímatelný bod se stal větším
ØAristotelés má tedy na mysli růst organický, nikoli mechanické přidávání. To potvrzují také
příklady, jichž užívá – maso, lýtko, pokrm. Pak ale �

4. F. Vysvětlení růstu (I 5)
•5. otázka – druhá k problému růstu:
Jak si představit růst na metafyzické rovině látky a tvaru, formy? Znamená snad růst, že se zvětší
každá část látky, např. masa v živočichovi? Může látka, která je věčná a nezaniká, růst a zmenšovat
se?
•
•Odpověď:
§pochopitelně nemůže
§zvětšení se týká tvaru, formy určité látky – např. masa jakožto formy určitého množství látky
Ørůst = zvětšování kterékoli části tvaru (např. kosti živočicha)
Ølátka se „střídá“ (tj. obměňuje)

4. F. Vysvětlení růstu (I 5)
•6. otázka – třetí k problému růstu:
Jak vysvětlíme, že nemasitým pokrmem rostou masité části živočicha?
•
•Odpověď:
§to, čím něco roste – tj. pokrm, musí být v možnosti tím, co roste (např. masem)
§v rostoucím, jež je masem ve skutečnosti, je činitel působící růst (= tvar)
§když přistupuje něco, co je masem v možnosti, tvar z toho činí maso ve skutečnosti
Økoexistence rostoucího a toho, čím rostoucí roste (a působení prvního na druhé), odlišuje růst od
vzniku masa z ne-masa
§Zároveň ale pokrm musí být v možnosti také určitou kvantitou.
§co je v možnosti masem, ne však také kvantitou, bude působit jen výživu, nikoli růst
§živá bytost se vždy vyživuje, ale ne vždy roste

4. G. Vznik: látka + protivy à prvky (II 1)
•vznik a zánik se týká jen smyslově vnímatelných jsoucen
Øpro vysvětlení mechanismus vzniku je třeba pojednat o jejich prvcích
•„My však tvrdíme, že je jakási látka smyslově vnímatelných těles, ale že není odloučená, nýbrž že
je vždy spojena s dvojicí protiv, z které vznikají takzvané prvky.“
•tedy základ, počátek veškeré fyzikální skutečnosti představují:
1.látka, která tvoří podklad protiv (je podkladem tepla i chladna)
2.dvojice (dva páry) protiv; dvojice protiv se v sebe nepřeměňují
3.až na třetím místě oheň, vzduch, voda, země – tato tělesa se navzájem mění v sebe

4. G. Vznik: látka + protivy à prvky (II 1)
•základní myšlenka Aristotelova pojetí živlů
§4 prvky našeho pozemského světa = tatáž látka + různé vlastnosti na dvou škálách:
§teplé – studené
§suché – vlhké
§přitom tato látka neexistuje jinak než pod uvedenými dvojicemi protiv, tedy vždy jen v podobě
(smyslově vnímatelných) živlů
§změna v protivách u daného prvku znamená jeho přeměnu v jiný prvek, což je vznik a zánik
•a o jaké prvky se to jedná?

4. H. Vlastnosti prvků a jejich počet (II 2-3)
a.empirické východisko – smyslově vnímatelné kvality:
•
§hledáme počátky (prvky) smyslově vnímatelných těles – to jsou však tělesa hmatatelná �
§tyto počátky budou rozlišeny a určeny právě protivami (ἐναντιώσεις) náležejícími hmatu �
§teplo a chladno, sucho a vlhko, tíže a lehkost, tvrdost a měkkost, tuhost a křehkost, drsnost a
hladkost, hustota a řídkost
§prvotní jsou teplo – chlad, sucho – vlhko
§většinu ostatních lze odvodit od protivy suché (à husté, křehké, tvrdé ve smyslu ztuhlé a vysušené
opět jako ztuhlé) – vlhké (à řídké, tuhé, měkké, mokré)

Øteplé – chladné, suché – vlhké jsou tedy základní dále neredukovatelné protivy („prvky –
kvality“), které určují smyslově vnímatelné počátky hmatatelných těles

4. H. Vlastnosti prvků a jejich počet (II 2-3)
b.počet prvků –  „aritmetická“ dedukce:
•
§prvky – kvality jsou čtyři, což připouští 6 dvouprvkových kombinací („kombinace bez opakování“ –
n*(n-1)/2 …).
§avšak protivy se přirozeně nesdružují (nic nemůže být zároveň teplé a chladné) �
§
Ø4 dvojice prvků – kvalit, které odpovídají jednoduchým tělesům:
§teplé + suché = oheň
§teplé + vlhké = vzduch (jako výpar)
§studené + vlhké = voda
§studené + suché = země
Øoheň je protivou vodě, vzduch je protivou zemi – mají protivné kvality

4. H. Vlastnosti prvků a jejich počet (II 2-3)
c.vlastnosti prvků:
§prostorové určení
§oheň a vzduch směřují k hranici (oheň více než vzduch)
§země a voda směřují ke středu (více země než voda)
§přiřazení charakteristické vlastnosti
§oheň – teplo
§země – sucho
§voda – chladno
§vzduch – vlhko
§proč vlhko nenáleží vodě?
Ødůsledek předchozích kombinatorických dedukcí a daň touze po symetrii, která by odpovídala
empirickým datům:
§voda – vlhká (podle empirie) à oheň a voda nebudou protivy (proti empirii)

4. I. Metodologické shrnutí úvah o vzniku od začátku spisu
1.Z faktu vzniku a zániku (daného jazykovým územ) Aristotelés vyvodil, že musí být více prvků než
jeden.
2.Z hmatatelných vlastností – tedy z empirie – odvodil rozlišující vlastnosti (protivy) smyslově
vnímatelných těles.
3.Z počtu rozlišujících protiv kombinatoricky – tj. deduktivně – vyvodil počet a vlastnosti prvků –
substancí.
4.Takto nalezeným prvkům přiřadil vnímané prvky, přičemž ve výsledku to empirii poněkud odporuje
(viz problém s vodou).

4. J. Vzájemné přeměny prvků (II 4-6)
•Vysvětlení vzniku jako nejzákladnějšího fyzikálního dění:
§jednoduchá tělesa vznikají vzájemně jedno ze druhého (zřejmé z pozorování)
§vznik obecně vzato se děje z protivy a tato tělesa obsahují dvojice protiv �
Ø„Každé jednoduché těleso je přirozeně schopné vznikat z každého jiného…“
§snadnější a rychlý přechod – jedna společná vlastnost: oheň ↔ vzduch, vzduch ↔ voda, voda ↔ země,
země ↔ oheň
§zdlouhavý přechod – mezi protivami lišícími se v obou vlastnostech (oheň ↔ voda, země ↔ vzduch)
§
§vznikání jednoduchých těles – v kruhu přes jednu společnou vlastnost:
oheň ↔ vzduch ↔ voda ↔ země

4. K. Tělesa složená z prvků (II 7-8)
•Ale jak pomocí prvků, jejich vlastností a jejich vzájemných přechodů vysvětlíme třeba maso nebo
kosti?
•
•

4. L. Nepřetržitost vznikání (II 9-11)
a.Proč ve světě stále, bez ustání, věčně něco (především živé organismy) vzniká a zaniká? Co je
toho příčinou?
•Odpověď:
§příčinou je pohyb Slunce během roku
§jakožto pohyb kruhový, a tedy neustálý, může být příčinou neustálých dějů
§jakožto dvojitý – Slunce se přibližuje a vzdaluje – je příčinou různých dějů: přibližování à vznik
(živých organismů), vzdalování à zánik (na podzim a v zimě).
§„přibližování“ = stoupání do nadhlavníku (v poledne)
§„vzdalování“ = klesání k jihu
§kruhová dráha a sféra Slunce nemůže nemít střed ve středu Země
§odůvodnění odpovědi
§empirické pozorování projevů živé přírody (rozkvět a ústup vegetace)
§teleologické založení neustálého vzniku:
§tomuto světu nemůže náležet plné bytí
§ale bytí je lepší než nebytí
Øbožstvo světu přiřadilo aspoň nepřetržitost vzniku a zániku, což je blízké bytí (jsoucnosti)

4. L. Nepřetržitost vznikání (II 9-11)
b.Jestliže je čas neomezený a pohyb neustálý, proč se jednoduchá tělesa od sebe již neoddělila a
nevzdálila, když se každé z nich pohybuje do svého vlastního místa?
•Odpověď:
§„Příčinou toho je totiž vzájemný přechod; neboť kdyby každé těleso zůstávalo ve vlastním místě a
nezměnilo se působením sousedního, pak by se ovšem již od sebe oddělila. … protože se však mění,
nemůže žádné z nich zůstat v nějakém pevně stanoveném místě.“
•Tedy:
§nutný kontakt různých prvků lišících se v protivách à vzájemné působení a vznik a zánik prvků �
nové „příležitosti“ pro přirozený pohyb à ten nikdy neustane a tělesa nikdy nemohou věčně zůstat v
klidu na svých přirozených místech
§pak ovšem je tento svět velmi dynamický a plný pohybu a změny