KNIHA TŘETÍ ÚVAHA O POHYBU 1. Definice pohybu 200" 12 Poněvadž příroda jest principem pohybu274 a změny a naše zkoumání se týká přírody, nelze ponechávat bez vysvětlení, co jest pohyb,275 neboť neznáme-li tento, nut-15 ně | neznáme ani přírodu. Až provedeme rozbor pohybu, musíme se pokusit vyložit týmž způsobem následná témata. Pohyb, jak se zdá, náleží k tomu, co je spojité,276 a neomezené jest to, co se jako první jeví v tom, co je spojité; proto se také stává, že ti, kdo definují spojité, užívají 20 k tomu často pojmu „neomezené", | ježto spojité jest dělitelné do neomezena. Kromě toho pohyb je nemožný bez místa, prázdna a času. Je tedy zjevno, že z těchto důvodů a proto, že jsou všemu společné a obecné, je nutné zařídit zkoumání o každém z nich; neboť zkoumání o tom, co je zvláštní vlastností každé jednotlivé věci, je pozděj-25 ší než úvaha o tom, co | je společné.277 Nejprve tedy, jak jsme řekli, o pohybu. 68 KNIHA TRETI Něco jest buď jenom ve skutečnosti,278 nebo jest v možnosti i ve skutečnosti, a buď jako určité toto,279 nebo jako kvantita nebo kvalita, a u ostatních kategorií jsoucího podobně. O vztahu se mluví jednak z hlediska nadbytku a nedostatku, jednak | z hlediska činnosti 30 a trpnosti, a vůbec z hlediska činitele pohybujícího a pohybovaného; neboť pohybující činitel je pohybujícím činitelem pohybovaného a pohybované je pohybováno činností pohybujícího.280 Není však pohybu mimo věci;281 neboť to, co se mění, mění se pokaždé buď u podstaty282 nebo kvantity nebo kvality anebo místa; | nad tím však, jak jsme řekli, nelze 35 uznat nic společného, totiž co by nebylo ani určitým tímto, ani kvantitou, | ani kvalitou, ani žádnou z ostatních 201 kategorií. A tak také nebude pohyb ani změna ničeho mimo to, co jsme uvedli, protože nic není mimo to, co jsme řekli. Pak každý z těch způsobů bytí jest ve všem dvojím způsobem, například určité toto; jedno je totiž jako tvar, druhé jako | zbavenost.283A podle kvality jest jedno bílé, 5 druhé černé, podle kvantity jedno úplné, druhé kusé; podobně i podle místního pohybu jedno jest nahoře, druhé dole284 neboje lehké a těžké. A tak je tolik druhů pohybu a změny, kolik je druhů jsoucna. Poněvadž se pak všechno | v každém rodu dělí podle 10 možnosti a skutečnosti, jest právě pohyb uskutečňování toho, co jest v možnosti, pokud jest takové; jako například uskutečňování toho, co je schopno přeměny,285 pokud jest jí schopno, je přeměna; a toho, co jest schopno zvětšování a protikladného zmenšování - neboť společ- * ného j ména pro oboj í není - zvětšení a zmenšení; a toho, co jest schopno vznikání a zanikání, vznik a | zánik; a to- 15 ho, co se místně pohybuje, místní pohyb. 69 FYZIKA Že pohyb jest toto, tj. uskutečňování, je zjevné z této úvahy: Pokud vystavitelné, nakolik je jako takové pojímáme,286 jest v uskutečňování, je stavěno, a to jest stavení. Podobně to platí o učení, léčení, otáčení, skákání, zrání a stárnutí. 20 Poněvadž často jedno | a totéž jest jak v možnosti,287 tak ve skutečnosti, ale ne zároveň nebo v témž ohledu, nýbrž jako například něco může býti v možnosti teplé a chladné ve skutečnosti, bude mnohé na sebe navzájem působit a navzájem působení podléhat. Neboť všechno bude zároveň činné a trpné. A tak i pohybující činitel ve smyslu přírodním je pohybován. Neboť všechno takové 25 pohybuje tak, že | samo jest pohybováno. A tak někteří míní, že všechno pohybující jest pohybováno; ale to nám bude zjevné z jiných úvah,288 jak to je -jest totiž něco pohybujícího, ale nepohnutého -, avšak (uskutečňování) jsoucího v možnosti,289 když jako skutečné jsoucí jest činné, a to ne pokud jest takové, nýbrž pokud jest pohybované, jest pohyb. Rozumím pak výrazem „pokud"290 toto: Kov jest 30 | v možnosti sochou. Přec ale skutečnost kovu, pokud jest kovem, není pohybem. Neboť býti kovem a býti něčím [pohybovaným] v možnosti není totéž, neboť kdyby to naprosto a pojmově bylo totéž, bylo by uskutečnění kovu, pokud jest kovem, pohybem. Ale není to totéž, jak 35 bylo řečeno. Je to zjevné | u protiv. Neboť moci býti zdráv a moci býti nemocen je něco různého; vždyť býti 20lb | nemocen a býti zdráv by bylo totéž. Jest však tentýž a jeden subjekt, který jest zdráv a nemocen, ať už je to nějaká vlhkost nebo krev.291 Protože to však není totéž, 5 jako ani barva není totéž co viditelné,292 je zřejmé, | že pohyb jest uskutečňování toho, co jest možné, pokud jest možné. 70 KNIHA TRETI Je tudíž zjevné, že pohyb jest právě to uskutečňování293 a že k němu dochází tehdy, když se něco uskutečňuje, ne dříve a ne později. Neboť je možné, že se každá věc někdy uskutečňuje, někdy nikoli, jako například vystavitelné a uskutečňování toho, co může býti vystavěno, pokud tu možnost má, | jest právě stavění. Neboť uskuteč- 10 ňování znamená buď stavění toho, co jest vystavitelné, nebo dům sám. Ale kdykoli je tu již dům, nemůže tu již býti to, co může býti vystavěno; staví se to, co je vystavitelné, uskutečňováním tedy je nutně stavění, stavění jest však druh pohybu. A stejné odůvodnění bude vyhovovat i u ostatních | pohybů. 15 2. Nedostačující definice dřívějších myslitelů. Přesné stanovení definice pohybu Že je to řečeno správně,294 vysvítá i z toho, co o pohybu praví ostatní, a z toho, že není snadné určit jej jinak. Neboť pohyb a změnu nelze asi zařadit do jiného rodu. Vyplývá to z toho, když uvažujeme, jak jej | někteří za- 20 řazují, říkajíce, že pohyb jest růzností a nestejností a ně-i čím nejsoucím.295 Ale nic z toho nemusí být nutně pohybováno, ani je-li něco různé, ani je-li nestejné, ani je-li nejsoucí; a také změna v ně a z nich není pohybem více než z jednoho protikladu v jiný. Důvod takového pojetí | pohybu296 je v tom, že se zdá 25 něčím neurčitým a že principy druhé protikladné řady297 jsou neurčité, poněvadž obsahují zbavenost. Neboť nejsou ani určitým tímto, ani nějakou kvalitou, ani žádnou jinou kategorií. Že se pohyb zdá něčím neurčitým,298 pochází odtud, že jej prostě nelze zařadit ani mezi možnost toho, co jest, ani 71 FYZIKA 30 mezi skutečnost. To, | co může být kvantitou, nemusí se pohybovat, a co skutečně kvantitou jest, nepohybuje se, a pohyb se sice zdá být druhem skutečnosti, ale neukončené, protože ono možné, jehož jest uskutečňování, jest ještě neukončeno.299 A proto je obtížné vystihnout, co pohyb jest. Neboť je nutné pokládat jej buď za zbave-35 nost,300 nebo za možnost, anebo za | prostou skutečnost,301 202° avšak nic z toho, jak se zdá, není přípustné. Zbývá | tedy jenom způsob, o němž byla řeč, že jest druhem uskutečňování, takového uskutečňování, o jakém jsme mluvili a které je sice těžko pochopit, ale přesto jest přípustné. {Pohybováno jest však i to, co pohybuje, jak bylo řečeno,302 pokud všechno, co jest v možnosti, a také to, čeho nepřítomnost pohybu jest klidem, je schopno pohybu} -v tom 5 totiž, | v čem je pohyb, je nepřítomnost pohybu klidem -; neboť býti činný v tom, pokud jest takové, jest právě pohybování; to však činí to, co může působit pohyb, dotykem, * takže zároveň také působení podléhá.303 Proto pohyb jest uskutečňováním toho, co jest pohybovatelné, pokud jest pohybovatelné, a děje se to dotykem pohybujícího činitele, takže ten zároveň i působení podléhá. Pohybující činitel však vždy přenese svůj tvar,304 buď 10 určité | toto nebo kvalitu nebo kvantitu, a ten bude principem a příčinou pohybu, kdykoli hybně působí, jako například člověk ve skutečnosti (entelecheiá) činí člověka z člověka v možnosti. 3. Pohyb jest uskutečňování pohybujícím činitelem v pohybovaném A také je zřejmé to, co působí obtíž,305 že totiž pohyb je v tom, co jest pohybováno. Neboť jest jeho uskuteč- 72 KNIHA TRETI ňováním, jež pochází od toho, co je skutečně schopno pohybovat; | a skutečnost toho činitele, schopného pohy- 15 bovat, není jiná. Neboť pohyb musí býti uskutečňováním obou. Něco je totiž schopno pohybovat proto, že je toho mocno, a hybným činitelem jest proto, že jest skutečně činné. Jeho skutečná činnost306 se však vztahuje k tomu, co jest pohybováno, takže skutečnost obou jest stejným způsobem jedna, jako vzdálenost od jedné k dvěma a ode dvou k jedné jest táž, a jako je stejná vzdálenost ve směru zdola nahoru a | shora dolů. To totiž jest jedno, avšak 20 jejich pojem není jeden. Stejně je tomu také u pohybujícího a pohybovaného. Obsahuje to však obtíž právě pojmovou. Nutně totiž je snad skutečnost činitele činného jiná než trpného; první jest činností, druhá trpností, a výkonem a cílem jedné je dílo, druhé stav. Poněvadž tudíž obě j sou pohyby, v čem budou, jsou-li 25 jiné? Buď totiž oba jsou v činiteli trpném a pohybovaném, nebo činnost jest v činiteli činném a trpnost v trpném; měla-li by se i tato zvát činností, bylo by to jenom stejnojmenně. Pak ovšem pohyb bude v činiteli pohybujícím, neboť potom platí tentýž poměr u pohybujícího | a pohybovaného. A tak buď všechno pohybující bude 30 pohybováno, nebo majíc pohyb, nebude pohybováno. Jsou-li oba v činiteli pohybovaném a působení podléhajícím, totiž i činnost i trpnost, například i výuka i učení se,307 což jsou dvě věci v tom, kdo se učí, předně skutečná činnost každého nebude v každém, a za druhé je nesmyslné, že by tentýž subjekt byl pohybován zároveň dvěma | pohyby; neboť kde budou dvě změny kvality 35 jednoho subjektu a v jeden tvar? To je nemožné. Zkrátka, skutečná činnost bude pouze jedna. Ale | je 202b zase nelogické, že dvou co do pojmu různých jest jedna 73 FYZIKA a táž skutečná činnost; a bude, je-li výuka a učení se jehož se nám dostává, totéž, a také činnost a trpnost, a činnost vyučovat je totožná s činností učit se a činiti a trpě-5 ti, takže vyučující nutně | se bude všemu učit, a ten, kdo činnost působí, působení podléhat. Nebo snad to není ani nesmyslné, že skutečná činnost jedné věci jest v jiné - neboť výuka je skutečná činnost toho, kdo je schopen vyučovat, a přece jest v někom, a není pro sebe oddělená, nýbrž je to skutečná činnost určité bytosti v určité bytosti -, ani nic nebrání tomu, aby jedna skutečná činnost nebyla ve dvou táž, jenom ne tak, že by jejich bytí bylo totožné, nýbrž tak, jako se má to, 10 co je | v možnosti, k tomu, co je skutečně činné. Ani není nutné, aby se učil ten, kdo vyučuje, ani tehdy, je-li působit a působení podléhat totéž, jen však zase ne tak, že by pojem, který vyjadřuje bytnost, byl jeden, jako například plášť a svrchní oděv,308 nýbrž tak, jako cesta z Théb do Athén a z Athén do Théb jest jedna, jak 15 jsme řekli již dříve; neboť | tomu, co v nějakém libovolném smyslu je totéž, nenáleží ještě všechno totožné, nýbrž jenom tomu, čeho bytí je totožné. Nicméně však ani tehdy, je-li výuka totéž co učení se, není ještě činnost vyučovat totožná s činností učit se, jako ani, je-li vzdálenost dvou bodů jedna, není proto ještě býti vzdálen odtud tam jedno a totéž jako býti vzdálen odtamtud sem. 20 Obecně řečeno, ani výuka | není ve vlastním smyslu totožná s učením se, ani činnost s trpností, nýbrž to, v čem to je, to jest pohyb. Neboť skutečná činnost této věci,309 v níž jest, a skutečná činnost této věci, od níž jest, je různá jenom pojmově. Uvedli jsme tudíž, co jest pohyb jak obecně, tak v jednotlivostech. Neboť není nejasné, jak každý jeho druh 25 bude definován; | přeměna totiž jest uskutečňování pře- 74 KNIHA TRETI měnitelného, pokud jest přeměnitelné. A ještě zřejmější * je uskutečňování toho, co je v možnosti činné a trpné, pokud jest takové, naprosto a opět v jednotlivostech, buď stavění nebo léčení. Týmž způsobem to bude vysvětleno i o každém z ostatních pohybů. 4. Neomezeno. Mínění dřívějších myslitelů. Obtíže vyskytující se při otázce o jsoucnosti neomezena Ježto však věda o přírodě310 pojednává o velikostech, 30 o pohybu a čase, z nichž každé je nutně buď neomezené nebo omezené - i když ovšem není všechno neomezené nebo omezené,3" například vlastnost nebo bod, neboť snad u takových věcí není nutné, aby bylo jedno nebo druhé -, měl by ten, kdo soustavně pojednává | o příro- 35 dě, zařídit zkoumání o neomezenu, zda jest, či není, a je--li, co jest. Znakem toho, že toto zkoumání | náleží této vědě,312 je 203a to, že všichni, jak se zdá, kdo uznali za hodno řeči dotknout se takové filosofie, měli k neomezenu zřetel. Všichni313 je pokládají za jakýsi druh principu jsoucím na, jedni, jako pýthagorovci a Platón, o sobě, | totiž tak, 5 že neomezeno pojímají nikoli jako něco, co připadá něčemu jinému, nýbrž jako samotnou podstatu, leda že pýthagorovci spatřují neomezeno v smyslových věcech - neboť soudí, že číslo není odloučené - a že to, co jest vně nebe, jest neomezené. Platón pak míní, že žádné těleso není vně, ani ideje, protože nejsou vůbec na žádném místě, neomezeno však že j est jak v | smyslových věcech, 10 tak i v oněch (v idejích). A pýthagorovci dále učí, že neomezené je sudé, neboť je-li sudé obklopeno a je-li omezeno lichým, dává věcem neomezenost. A důkazem toho 75 FYZIKA prý je to, k čemu dochází u čísel: jsou-li kladena kolem jednotky rohová čísla314 a jsou-li kladena jiná,315 tu jed- 15 nou316 | vzniká vždy jiný tvar a podruhé317 týž.318 Platón však uvádí dvojici neomezena,319 totiž Veliké a Malé. Ti však, kteří se zabývají zkoumáním přírody,320 vesměs [vždycky] podkládají neomezenému jinou jakousi podstatu tak zvaných prvotních základů (živlů), jako vodu nebo vzduch nebo něco, co je uprostřed nich. Z těch však, kteří uznávají omezený počet prvotních základů věcí, nikdo neuznává neomezené množství. Ale ti, kdo 20 | uznávají neomezené množství prvotních základů věcí, jakoAnaxagorás a Démokritos, a to j eden skládající se ze stejnorodých částí (homoiomerés), druhý ze všesměsi útvarů (panspermia tón schématón),m říkají, že neomezeno je spojité stykem částí.322 A sice jeden323 tvrdí, že kterákoli část jest směsí podobně jako celek, protože vi- 25 děl, že cokoli vzniká z čehokoli. Neboť | se zdá, že z tohoto hlediska také prohlásil, že kdysi všechny věci byly pohromadě, jako například toto určité maso a tato určitá kost, a tak cokoli; a tedy také všechno; a právě proto také zároveň. Neboť nejenom v každé jednotlivé věci je počátek324 rozlišení, nýbrž i rozlišení všech. Ježto totiž to, 30 co vzniká, | vzniká z takového a takového tělesa, všechno pak má vznik, jenomže ne zároveň, tak musí být princip vzniku a ten jest jeden, který onen nazývá Rozumem, tento Rozum pak činně působí od jistého počátku svým myšlením. A tak nutně jednou všechno bylo pohromadě a jednou počalo být pohybováno; Démokritos pak říká, že u prvních věcí žádná nevzniká z jiné, i když jejich 203b společné | tělo jest principem všeho a liší se ve svých částech velikostí a podobou.325 Z toho je tedy zjevné, že toto zkoumání přísluší fyzikům.326 Důvodně však také všichni pokládají neomezeno 76 KNIHA TRETI za princip; neboť ani není | možné, aby mělo jsoucnost 5 zcela bezúčelně, ani aby mu náležela jiná platnost mimo platnost principu; všechno totiž je buď principem nebo z principu, není však principu neomezena, neboť to by bylo jeho omezením iperas). Mimoto je ještě, jsouc jakýmsi principem, nevzniklé a nezaniknutelné; vždyť to, co vzniklo, nutně vezme svůj konec (telos) a každý zánik má ukončení. | Proto, jak říkáme, není princip neo- 10 mezena, nýbrž zdá se, že ono jest principem ostatních věcí a že objímá veškerenstvo a všechno řídí, jak tvrdí všichni, kdo mimo neomezeno neuznávají jinou příčinu,327 například Rozum nebo Lásku, a to, jak se zdá, jest božské;328 jest totiž něčím, co nepodléhá smrti a záhubě, jak praví Anaximandros a většina | vykladatelů přírody. 15 Víra, že jest neomezeno, vyplývá při úvaze asi z pěti důvodů, totiž z času-ten totiž je neomezený-a z dělení ve velikostech - neboť i matematikové užívají neomezena -, dále z toho, že vznik a zánik nepřestává pouze tehdy, když to, z čeho | vznikající je oddělováno, jest neo- 20 mezené. Mimoto z toho, že omezené vždycky u něčeho končí, takže nutně není žádná mez, jestliže vždy jedno u druhého musí končit.329 Konečně a především a v nejvlastnějším smyslu z okolnosti, která všem badatelům působí společnou obtíž. Protože se totiž v myšlení může stále bez mezery pokračovat, zdá se, že i číslo je neomezené, | i matematické velikosti, i to, co jest vně nebe. Je-li 25 však místo vně neomezené, zdá se, že jest i neomezené těleso a že je nesčíslně mnoho světů. Neboť proč prázdno má být spíše na jednom místě než na druhém? A tak je-li na jednom místě masa, zdá se, že jest nutně všude. Zároveň však, i když jest prázdno a neomezené místo, nutně musí být také neomezené těleso; | neboť ve věč- 30 ných věcech není rozdíl mezi tím, co je možné, a tím, co 77 FYZIKA jest.330 Úvaha o neomezenu je však obtížná. Neboť ať je popíráme nebo tvrdíme, vyplývá z toho mnoho nemožností. Mimoto je obtížné uvést, v kterém ze dvou způsobů jest, zda jako podstata,331 či jako případek, který náleží nějaké podstatě o sobě,332 nebo žádným z obou způsobů, nicméně tak, že tu jest neomezené nebo neome-204a zeně | mnohé.333 Především však úkolem fyzikovým jest, aby uvážil, zda jest smyslová neomezená velikost. Nejprve tedy je třeba uvážit, v kolika významech se mluví o neomezenu. Jednak jest to, co není možno projít,334 protože podle své přirozenosti probíhání nepřipouš-5 ti, stejně jako není možné vidět hlas; jednak jest to, | co vskutku připouští stále jen jíti dále bez konce,335 anebo jenom stěží dovoluje přijíti ke konci, anebo konečně to, co nepřipouští dojíti ke konci nebo k mezi, ačkoli jest vlastně v jeho přirozenosti, aby to připouštělo. Dále každé neomezeno je takové buď z hlediska přidávání nebo dělení anebo obojím.336 5. Není neomezeno ve skutečnosti Je tak nemožné, že by neomezeno bylo odloučeno od smyslových věcí337 a bylo jakýmsi neomezeném samým. Neboť není-li neomezeno o sobě ani velikostí,338 ani 10 | množstvím,339 ale jest podstatou a nikoli případkem, musí být nedělitelné, poněvadž to, co je dělitelné, jest buď velikostí nebo množstvím; je-li však nedělitelné, je neomezené pouze tak, jako hlas je neviditelný. Ale tak o neomezenu nemluví ani ti, kdo říkají, že neomezeno jest, ani my se na ně v tomto smyslu netážeme, nýbrž jako o tom, co nepřipouští, aby se došlo k jeho konci. 15 Dále, je-li | neomezeno jenom určením na jiném, pří- 78 KNIHA TRETI padkem, nemůže asi jako neomezené být prvotním základem věcí (stoicheion), jako neviditelno není prvotním základem řeči, i když hlas je neviditelný. A dále, jak je možné, že jest nějaké neomezeno samo, pokud ne i počet a velikost, jejichž jakousi vlastností o sobě neomezeno jest? Neboť jeho jsoucnost je mnohem menší než | čísla nebo velikosti. 20 Je také zřejmo, že je nemožné, aby neomezeno bylo jsoucnem ve skutečnosti a jako podstata a princip. Neboť je-li dělitelné, byla by kterákoli část z něho vyňatá neomezená - vždyť býti neomezený a neomezeno jest totéž, pakliže je neomezeno podstatou340 a ne pouze predikátem subjektu - takže jest buď nedělitelné, nebo | dělitelné 25 v neomezené části; aby však totéž bylo mnoha neomezenými částmi, je nemožné. Ale jako část vzduchu jest vzduchem, tak by také neomezeno musilo být částí neomezena, kdyby bylo podstatou a principem. Je tedy bez částí a nedělitelné. Ale to je nemožné u neomezena ve skutečnosti. Neboť to je | nutně jakási kvantita. Tedy je 30 vskutku jenom případkem. Avšak je-li tomu tak, nemůže, jak bylo řečeno, být zváno samo principem, nýbrž pouze to, čemu připadá, vzduch anebo sudé. A tak by se ( nevhodně vyjadřovali ti, kdo mluví tak jako pýthagorov-ci; zároveň totiž neomezeno pokládají za podstatu a dělí ji v části. Ale to je asi povšechné zkoumání,341 | může-li neome- 35 zeno být i ve věcech matematických,342 | i v pomysl- 204b ných,343 i v tom, co nemá velikost. My však uvažujeme o věcech smyslově vnímatelných a o těch, které činíme předmětem svého zkoumání, zda v nich jest, či není neomezené těleso vzhledem k zvětšování.344 Pozorováno tudíž pojmově,3451 nezdá se asi, že by bylo 5 tělesné neomezeno. Je-li totiž pojmem tělesa ohraničení 79 FYZIKA plochou, nemůže být neomezeného tělesa, ani pomyslného,346 ani smyslového.347 Vždyť ani počet není takto odloučený a neomezený. Neboť počet anebo to, co má počet, je počitatelné; lze-li tedy počitatelné spočítat, je asi 10 také | možné projít neomezeno. Zkoumáme-li věc spíše po způsobu fyziků,348 vyplývá totéž z této úvahy: Neomezeno nemůže být ani složené, ani jednoduché. Složené nemůže být neomezené těleso, jestliže prvotní základy jsou co do množství omezeny. Neboť jich musí být více a protivné se musí stále navzájem vyrovnávat, a tak nemůže jeden z nich býti neome-15 zený. Jestliže totiž | síla v jednom z obou těles je menší druhého, jako například je-li oheň v omezeném množství, vzduch však v neomezeném, a jestliže stejné množství ohně překonává silou stejné množství vzduchu jakkoli velmi, leč v určitém číselném poměru, přece je zřejmé, že neomezené těleso nabude vrchu a zničí omezené. Že by však každá jednotlivá složka byla neomeze-20 ná, je nemožné; | neboť tělesem jest to, co má rozměr na všech stranách, neomezeným však to, čeho rozměry jsou bez omezení, takže by těleso musilo být na všech stranách neomezené. Ale neomezené těleso nemůže být ani jedno a jednoduché, ani, jak někteří tvrdí, nemůže být něčím mimo prvotní základy, z čehož nechávají tyto teprve vzniknout, 25 ani vůbec. Někteří totiž | označují za neomezeno toto a nikoli vzduch nebo vodu, aby právě ostatní neomeze-ností těchto nebylo zničeno, neboť živly mají vzájemnou protivnost, například vzduch jest chladný, voda vlhká, oheň teplý; kdyby z nich jedno bylo neomezené, byly by ostatní již zničeny. Ale neomezeno, tak říkají, jest jiné, 30 z něhož by tyto teprve vznikaly. Je však nemožné, | aby takové bylo, nikoli proto, že by bylo neomezené - neboť 80 KNIHA TRETI pro to je třeba uvést něco společného, jež u každého, u vzduchu a u vody a u čehokoli, platí stejně -, ale že žádné takové těleso smysly vnímatelné není mimo řečené prvotní základy (živly), ježto se všechno rozkládá v to, z čeho se skládá, takže by tu bylo mimo vzduch, oheň, | zemi a vodu; nic takového tu však není. Ani oheň 35 tedy, ani žádný jiný | ze živlů nemůže býti neomezený. 205 Neboť vůbec, a nehledě k tomu, že by jeden z nich byl neomezený, je nemožné, aby všechno, i kdyby tu byl živel omezený, bylo nebo stávalo se živlem jedním, jak praví Hérakleitos, že se jednou všechno stane ohněm.349 A stejně je tomu | u onoho jednoho jednoduchého tělesa, 5 které fyzikové kladou vedle živlů. Neboť všechno se přeměňuj e z protivy v protivu, jako například z tepla v chladno. Je však třeba z hlediska všeobecného350 a z toho, co * následuje, uvažovat, je-li, či není možné, že by bylo [neomezené těleso smysly vnímatelné.] Že to však je zcela nemožné, že by bylo neomezené těleso smysly vnímatel- * né, je zjevné z těchto důvodů: Každé těleso totiž smysly vnímatelné jest přirozeně 10 někde a pro každé zvlášť jest nějaké místo, a to část i cely lek zaujímá totéž místo, například celá země i jedna hrouda, oheň i jiskra. A tak, kdyby bylo stejnorodé,3" musilo by být nepohybované, anebo by se musilo stále pohybovat. A to je přece nemožné. Neboť proč by se pohybovalo spíše dolů než nahoru nebo kamkoli jinam? Míním | například, by- 15 lo-li by hroudou, kam se bude pohybovat anebo kde se zastaví? Vždyť její místo by bylo neomezené místo tělesa s ní sourodého. Zdaž tedy zaujme celé místo? Ale jak? Jaké tedy nebo kde bude její trvání v klidu a pohyb? Nebo setrvá v klidu všude? Potom se tedy nebude pohy- 81 FYZIKA bovat. Anebo bude všude pohybována? Potom tedy nebude stát v klidu. 20 Je-li však | celek nestejnorodý, jsou nesourodá také místa, a pak předně těleso celku není jednotné, leda jenom dotýkáním; za druhé různé druhy součástí musí být na počet buď omezené, nebo neomezené. Omezené býti nemohou; neboť jedny by byly neomezené, když celek je neomezený, jako oheň nebo voda, druhé nikoli. Takové 25 neomezeno by však bylo zánikem pro | protivné živly, [jak jsme řekli dříve]. [A proto ... dolů.] 30 Jsou-li však neomezené | a jednoduché, jsou na počet neomezená také místa, a pak i živly musí být neomezené; je-li to však nemožné a místa jsou omezena, nutně i celek [musí míti mez], neboť je nemožné, aby se místo a těleso rozcházely; neboť ani celé místo není větší, než 35 může býti zároveň samo těleso - zároveň však ani | těleso nebude neomezené -, ani těleso není větší než místo; 205" neboť jinak by musil být buď prázdný prostor | nebo tě-205» 25 leso, které by přirozeně nebylo nikde. (A proto žádný vykladatel přírody neprohlásil jedno a neomezeno za oheň ani zemi, nýbrž za vodu nebo vzduch nebo za něco, co je uprostřed nich, poněvadž místo oněch dvou bylo jasně určeno, tyto však mají vyrovnaný podíl na směru 29 nahoru i dolů.) 205" 1 Anaxagorás však nesprávně mluví352 o trvání neomezena v klidu; tvrdí totiž, že neomezeno samo sebe podpírá, a to proto, zeje v sobě samém, neboť nic jiného je ne-5 obklopuje, takže tam, kde něco je, je to přirozeně. | Ale to není pravda, poněvadž něco asi zcela dobře může být někde z přinucení a nikoli tam, kde je to přirozeně. Jestliže tedy vskutku celek není pohybován - neboť to, co samo sebe podpírá a jest v sobě, musí být nepohybováno -, je třeba říci, proč není přirozeně určen k tomu, aby 82 KNIHA TRETI byl pohybován. Neboť nestačí, aby se ten, kdo to tak řekl, dostal z obtíží, vždyť by i cokoli jiného | nebylo pohybo- 10 váno, ale nic nebrání tomu, aby přirozeně nebylo k tomu určeno, poněvadž ani země se nepohybuje, a i kdyby byla neomezená, nepohybovala by se,353 kdyby přitom byla zadržována středem; ale setrvává [ve středu] ne proto, že by nebylo něco jiného, k čemu by se mohla pohybovat, nýbrž proto, že přirozeně je k tomu určena. A přece by asi bylo možné říci, že sama sebe podpírá. Jestliže tedy i u země, | i kdyby byla neomezená, to není příči- 15 nou, nýbrž to, že má tíži, těžké však setrvává ve středu a země je ve středu, stejně by také neomezeno z jiné příčiny mohlo setrvat v sobě, a ne proto, že je neomezené a samo sebe podpírá. Zároveň však je zjevné, že by pak také kterákoli jeho část musila setrvat, neboť jako neomezeno, podpírajíc se, setrvá, | tak také, ať vezmeme kte- 20 roukoli část, setrvá v sobě, neboť místa celku a části jsou stejnorodá, jako například místo celé země a hroudy dole a místo celého ohně a jiskry nahoře. A tak je-li být v sobě samém místem neomezena, pak totéž je i místem části, a setrvá tedy v sobě. Vůbec pak je zřejmé, že je nemožné zároveň mluvit o neomezeném | tělese a o tom, že jest nějaké místo pro 25 tělesa,354 jestliže každé smyslové těleso má tíži a lehkost, a je-li těžké, má přirozeně místní pohyb ke středu, je-li lehké, vzhůru, neboť nutně by se tak musilo chovat i neomezeno, je však nemožné, jak aby celé neomezeno bylo v jedné z těchto dvou poloh, tak aby jeho polovice byly v jedné nebo v druhé. Neboť jak je | rozdělíš? Nebo jak 30 by u neomezena byly polohy nahoře a dole nebo na okraji a ve středu? Mimoto každé smysly vnímatelné těleso jest v místě,355 druhy a rozdíly místa jsou však nahoře a dole, 83 FYZIKA vpředu a vzadu, vpravo a vlevo, a sice jsou určeny nejen vzhledem k nám356 a co do polohy, nýbrž také v samém 35 celku; | je však nemožné, aby byly v neomezeném tělese. 36» Vůbec, nemůže-li být | neomezené místo357 a je-li každé těleso v místě, je nemožné, aby [nějaké] těleso bylo neomezené. Neboť co je někde, je v místě, a co je v místě, je někde. Jestliže tedy není možné, aby neomezeno bylo určitou kvantitou, jako například dvouloketné nebo 5 tříloketné - to totiž | znamená kvantitu -, je tomu tak i s určením „býti v místě", poněvadž to znamená „někde"; a to znamená „nahoře" nebo „dole" anebo v některém jiném ze šesti místních rozdílů; z nich však každý jest již určitou mezí. Z toho je tudíž zřejmé, že není neomezeného tělesa ve skutečnosti. 6. Jsoucnost a pojem neomezena Že však také, není-li neomezeno ve smyslu naprostém, io vyplývá z toho mnoho nemožného, | je zjevno. Vždyť by pak byl počátek a konec času, velikosti by nebyly dělitelné zase ve velikosti a také číslo by nebylo neomezené.358 Nezdá-li se však podle toho nic z obého možným, je třeba rozhodčího359 a je zjevné, že neomezeno v jistém smyslu sice jest, v jistém smyslu však není. O bytí se totiž mluví jednak jako o možnosti, jednak 15 jako o skutečnosti | a neomezené jest jednak přidáváním, jednak ubíráním. Že však velikost ve skutečnosti není neomezená, bylo již řečeno,360 ale je neomezená dělením; neboť není obtížné vyvrátit učení o nedělitelných čarách. Zbývá tedy, že neomezeno jest jenom v možnosti.361 Ale 84 KNIHA TRETI jsoucno v možnosti se nesmí pojímat v tom smyslu, že je-li například kov v možnosti | sochou tak, že bude jed- 20 noutaké sochou, tak také je v možnosti i neomezeno, jež jednou bude také neomezeném ve skutečnosti. Nýbrž poněvadž bytí má mnoho významů, jest neomezeno tak, jako například den a závodní hryysow tím, že se stále stávají jinými a jinými. Neboť i u nich j est něco jak v možnosti, tak něco ve skutečnosti; olympijské hry totiž jsou jak tím, že závod | může začít, tak tím, že začíná.362 25 Jinak je však neomezeno zřejmé v čase363 a v lidském pokolení a jinak v dělení velikostí. Neboť vůbec neomezeno jest v tom smyslu, že se stále přidává jiné a zase jiné, a přidané jest sice vždy omezené, ale vždy zase různé. [A dále má bytí mnoho význa- 29a mů,] [takže | neomezeno se nesmí pojímat jako něco ur- 30 čitého, jako například člověk nebo dům, nýbrž tak, jako se mluví o dni a o závodních hrách, jimž oběma náleží bytí nikoli jako podstata, nýbrž vždycky ve vzniku a zániku, a i když jako omezené, určité, přece vždycky jiné a jiné.] 206b Jenomže u | velikostí [se to děje tak, že] to, co se přibralo, trvá, kdežto u času a u lidí tak, že zaniká, aniž však řada sama mizí. Neomezeno vznikající přidáváním je však v jistém smyslu totéž co neomezeno vznikající dělením; neboť 5 u omezené velikosti přidáváním | vzniká totéž v obráceném pořádku. Stejným postupem totiž nahlédneme, že se určitá velikost dělí do neomezena a že se bez konce přidává.364 Máme-li totiž určitou velikost a přidáváme-li k ní jinou stále v témž poměru,365 ne tak, že bychom přidávali vždy něco stejně velkého jako celek, nedojdeme 10 k určité konečné velikosti, ovšem teprve pak, | až poměr zvětšíme tak, že se přidává vždy něco stejně velkého, po- 85