1. Základní gramatické jevy V této kapitole shrnujeme základní charakteristiku větných členů v klasické čínštině a další základní informace. 1.1 Pořadí slov Základní pravidla pro pořadí slov v klasické čínštině lze formulovat následovně: A) podmět předchází přísudku B) určující slovo/konstrukce (přídavné jméno, podstatné jméno v přivlastňovací funkci, vztažná věta, příslovce) předchází slovu určovanému C) přísudek předchází předmětu D) příslovce (a vůbec bezpředložková příslovečná určení) předchází přísudku Věta v klasické čínštině má tudíž základní strukturu podmět – přísudek – předmět. 1.2 Přívlastky Přívlastek stojí vždy před slovem (jmenným větným členem, tj. podmětem, předmětem a jmennou částí přísudku), které určuje. Přívlastek může být vyjádřen: a) Adjektivem: 大木 dà mù = velký strom; 富國 fù guó = bohatý stát b) Číslovkou: 千人 qiān rén = tisíc lidí; 七日 qī rì = sedm dní c) Jiným podstatným jménem: 王車 wáng chē = králův vůz; 楚人chŭ rén = člověk ze státu Chŭ; 果園guŏ yuán = ovocný sad d) Lokativem: 後世hòu shì = následující pokolení; 右手yòu shŏu = pravá ruka; 東門dōng mén = východní brána e) Zájmenem: 吾君wú jūn = náš vládce; 其友qí yŏu = jeho přítel Přívlastek může být připojen přímo k určovanému jménu, jako je tomu v právě uvedených konstrukcích. Často je však připojen ke jménu pomocí částice 之zhī. Tato částice se mezi přívlastek a jméno vkládá (zejména) v případě víceslabičných přívlastků. 智能之士 zhì néng zhī shì = moudrý a schopný učenec 大小之獄 dà xiăo zhī yù = velké a malé případy (soudní) 一日之積 yì rì zhī jī = zásoby (doslova „nahromadění”) na jeden den 楚之路 Chŭ zhī lù = chuská cesta, cesta do státu Chu) 1.3 Záložky Na pozici záložek vystupují lokativy. Lokativ připojený za jmenný větný člen (podstatné jméno) blíže určuje tento větný člen z hlediska prostorových (v některých případech též časových) vztahů. Patří sem výrazy označující světové strany: 北běi = sever; 南nán = jih; 西xī = západ; 東dōng = východ; a další termíny spojené s orientací v prostoru: 上shàng = nahoře; 下xià = dole; 前qián = vpředu/dříve; 後hòu = vzadu/později; 中zhōng = uprostřed, mezi; 内nèi = uvnitř; 外wài = venku. Všechny tyto výrazy vystupují nejen jako záložky, ale rovněž samostatně v právě uvedených (a od nich odvozených přenesených) významech, dále jako přívlastky {à 1.2} a jako určení k přísudku {à 1.4}. Jako záložky mohou být ke jménu připojeny pomocí částice之zhī. 山shān = hora à 山上shān shàng = na hoře (na vrcholku hory) 四海 sì hăi = „čtyři oceány“ obklopující svět à 四海之内sì hăi zhī nèi = mezi („uvnitř“) čtyřmi oceány (= na celém světě) 塗tú = bláto à 塗中tú zhōng = v blátě („uprostřed bláta“) 燕yān = stát Yan à 燕之北yān zhī běi = na sever od Yan 1.4 Určení k přísudku Určení k přísudku stojí bezprostředně před přísudkem, který určuje. Určením k přísudku mohou přirozeně být modální slovesa a příslovce. Dále: a) Podstatná jména: 車裂chē liè = roztrhat vozy; 齊語qí yŭ = hovořit qisky; 面譽miàn yù = chválit tváří v tvář b) Přídavná jména: 大怒dà nù = velice se rozhněvat; 遠見yuăn jiàn = daleko vidět; 明察míng chá = jasně rozlišovat Pozn.: Platí tedy, že přídavná jména v pozici před slovesem fungují jako příslovce (大 = velký, 遠 = daleký, 明 = jasný). c) Lokativy: 後至hòu zhì = přišel poslední (též „přišel pozdě“); 東徙dōng xĭ = přestěhovat se na východ d) Číslovky: 一鼓yī gŭ = jednou udeřili do bubnu; 三過其門sān guò qí mén = třikrát prošel kolem svých dveří 1.5 Určení času na začátku věty Určení času na začátku věty jsou slova nebo slovní spojení označující absolutní čas (datum), relativní čas (např. 當今之時dāng jīn zhī shí = v dnešní době; 當時dāng shí = v té době), časovou následnost faktů popisovaných v textu (např. 後五年hòu wŭ nián = za pět let; 久之jiŭ zhī = po dlouhé době; 頃之qĭng zhī = za chvilku; 異日yì rì = jindy, jiného dne). 1.6 Souřadné větné členy A) Souřadné přísudky se kladou buď prostě vedle sebe, nebo se spojují pomocí spojky 而ér. Spojka 而ér může vyjadřovat prostou souřadnost (pak ji překládáme prostě jako „a“), častěji však následnost, jež může mít více či méně příčinný charakter (= „a pak“, „nato“, „následně“, ale i „z toho důvodu“, „a proto“). Spojuje vždy predikativní (přísudkové) konstrukce, nikdy jmenné větné členy. ● 孟孫獵得麑。Mèngsūn liè dé ní. = Mèngsūn lovil [a] chytil koloucha. ● 遂舉兵擊燕。Suì jŭ bīng jī Yān. = Poté vytáhl z vojskem [a] udeřil na stát Yan. ● 宋之野人耕而得玉。Sòng rén zhī yě rén gēng ér dé yù. = Rolník ze státu Song oral a našel nefrit. B) Souřadné jmenné větné členy se kladou vedle sebe, nebo mohou být někdy spojeny spojkami 與yŭ nebo 及jí (= „a“). ● 齊趙彊國也。Qí Zhào qiáng guó yě. = Qi [a] Zhao jsou silné státy. ● 子罕言利與命與仁。Zĭ hăn yán lì yŭ mìng yŭ rén. = Mistr zřídka hovořil o prospěchu, osudu a lidskosti. ● 圍懷及邢丘。Wéi Huái jí Xíngqiū. = Oblehli Huai a Xingqiu. 1.7 Vyjadřování a vynechávání podmětu V klasické čínštině je podmět často vynecháván, může být vynechán v jakémkoliv typu věty. V souvislém textu je podmět zpravidla vyjádřen jen občas. Navíc v klasické čínštině velmi často dochází k tomu, že v řadě za sebou jdoucích vět se podmět změní, aniž by byl vyjádřen. Podmět tedy musíme často „uhádnout” z kontextu. Klasická čínština nedisponuje žádným osobním zájmenem 3. osoby („on”) stojícím v podmětu. Podmět je v takových případech vždy nevyjádřený, pouze někdy je využito ukazovacího zájmena 彼bĭ (= onen, ten druhý, ten). 2. Jmenná věta[1] Věty, jejichž přísudkovou část tvoří jméno nebo nominalizovaná konstrukce. Klasická čínština v tomto typu vět neužívá sponu „být“ (jako je 是shì v moderní čínštině). Jméno tvoří přísudek a (zpravidla, někdy může chybět) koncová částice 也yĕ.[2] Ve jmenných větách se používá záporka 非fēi, přičemž koncová částice 也yĕ je v záporných větách fakultativní. Jmenná část přísudku ve jmenných větách následuje hned za podmětem a hranice mezi nimi tudíž nemusí být vždy zřetelná. Jako ukazatel hranice mezi podmětem a jmennou částí přísudku ve jmenných větách může vystupovat částice 者zhĕ, která zdůrazňuje podmět, nebo částice vyjadřující protiklad – 則zé = ano ale (souhlas s výhradou či pochybností) a 而ér. Adverbia ve jmenných větách rovněž slouží zároveň jako neformální ukazatel hranice mezi podmětem a jmennou částí přísudku. 2.1 Základní konstrukce jmenné věty ● 非我也，兵也。Fēi wŏ yě, bīng yě. = To jsem nebyl já, to byla zbraň. ● 此酒也。Cĭ jiŭ yě. = Toto je víno. ● 子非我。Zĭ fēi wŏ. = Vy nejste já. Přísudková část jmenné věty je často tvořen slovesnou konstrukcí: ● 是不為也， 非不能也。Shì bù wéi yě, fēi bù néng yě. = Je to tak, že nechce jednat, nikoliv, že nemůže. Tázací jmenné věty se tvoří nejčastěji pomocí koncové částice 與yú (psáno též jako 歟yú) nebo 邪yé (psáno též jako 耶yé). ● 其正色邪？Qí zhèng sè yě? = Je to jeho pravá barva? 2.2 Příslovce ve jmenných větách Příslovce v čínských větách stojí v základní pozici bezprostředně před přísudkem: ● 皆古聖人也。Jiē gŭ shèngrén yě. = Všechno jsou to dávní světci. ● 是乃仁術也。Shì năi rén shù yě. = To je vskutku umění lidskosti. Mezi adverbia, která často vystupují ve jmenných větách, patří: 皆jiē = všichni; 乃năi, 即jí = vskutku, věru (zdůrazňovací význam); 必bì = nutně, určitě; 誠chéng = vskutku; 固gù = určitě, nepochybně; 殆dài = skoro, asi; 又yòu = opět, také; 亦yì = také, vskutku; 實shí = skutečně; 盡jìn = úplně; 猶yóu = být stejný jako, a přece. 2.3 Vidová koncová částice 已yĭ ve jmenných větách Vidová koncová částice 矣yĭ, běžná ve větách se slovesným přísudkem, se ve jmenných větách nevyskytuje (nikdy nenásleduje bezprostředně za 也). Místo ní je na konci věty užívána částice 已yĭ (也yě je pak zpravidla vynecháno), někdy rozšířená do podoby 也已yě yĭ nebo 也已矣yě yĭ yĭ. Vidové koncové částice obecně vyjadřují ukončenost či uzavřenost děje, změnu stavu, či změnu znalosti o přítomném stavu nebo postoje mluvčího. ● 是亂國已。Shì luàn guó yĭ. = Jak je vidět, jedná se o stát nacházející se v chaosu. ● 此亦妄人也已矣。Cĭ yì wàng rén yě yĭ yĭ. = Nyní vidím, že je to vskutku hrubý, bezohledný člověk. 2.5 Částice者zhě Částice 者zhĕ ve jmenných větách zdůrazňuje podmět a funguje jako ukazatel hranice mezi podmětem a jmennou částí přísudku. ● 兵者凶器也。 Bīng zhě xiōng qì yě. Zbraň, to je neblahý nástroj. 2.6 Jmenná věta vyjadřující srovnatelnost – příslovce 猶yóu Příslovce 猶yóu, které má ve větách se slovesným přísudkem význam „ještě; přesto“, ve jmenných větách vyjadřuje srovnání ve smyslu „být stejný jako“. 猶yóu však není slovesem (plnovýznamovou sponou) jako slova 如rú nebo 若ruò (= být jako) {à3.2}. 猶yóu nemůže být negováno záporkou 不bù jako slovesa. ● 今之樂猶古之樂也。Jīn zhī yuè yóu gŭ zhī yuè yĕ. = Dnešní hudba je stejná jako hudba dávných dob. 3. Plnovýznamové spony[3] V klasické čínštině se vyskytují rovněž plnovýznamové spony, které tvoří věty se slovesným přísudkem (konstrukce podm – přís – předm). Patří mezi ně spony 為wéi = být, stát se, učinit se; 如rú, 若ruò = být jako; 似sì = podobat se; 曰yūe = nazývat se. 3.1 Spona 為wéi Spona 為wéi má význam „být (někým, něčím)“ nebo „stát se, učinit se (někým, něčím)“. I v případě významu „být“ indikuje čerstvý nebo dočasný stav. Dále se věty se sponou 為wéi (a nikoliv jmenné věty s 也yě) užívají v situacích, kdy je podávána očekávaná informace (jako např. při identifikaci osoby nebo místa). Sloveso 為wéi má kromě zde uvedeného další významy a tvoří řadu dalších konstrukcí. {à18, 5.4, 7.1} ● 孟子為卿於齊。Mèngzĭ wéi qīng yú Qí. = Mencius byl ministrem ve státě Qi. ● 為愚公之谷。 Wéi yú gōng zhī gŭ. = [To] je Údolí hloupého starce. ● 人皆可以為堯舜。Rén jiē kĕ yĭ wéi Yáo Shùn. = Lidé se všichni mohou stát Yaoem nebo Shunem. ● 且為楚患。Qiĕ wéi Chŭ huàn. = [To] se stane pro Chu neštěstím. 3.2 Spony如rú, 若ruò,似sì ● 其狀似鬼神。Qí zhuāng sì gŭi shén. = Vzezřením se podobal božstvu. ● 背若太山。Bèi ruò Tài shān. = Hřbet má jako hora Tai. ● 目如明星。Mù rú míng xīng. = Oči má jako jasné hvězdy. 3.3 spona 曰yuē Slovo曰yuē, jehož nejběžnějším užitím v klasické čínštině je „řekl“ (uvádí přímou řeč), vystupuje rovněž ve funkci plnovýznamové spony s významem „nazývat se“. ● 老而無妻曰鰥。Lăo ér wú qī yuē guán. = Být starý a nemít ženu se nazývá „starý mládenec“. 4. Základní konstrukce podmět – přísudek – (předmět)[4] Vedle uvedených základních větných členů může být tato konstrukce doplněna dalšími větnými členy – přívlastek, určení k přísudku, záložka, určení času na začátku věty {à 1}. Záporná podoba vět se slovesným přísudkem se tvoří pomocí záporky 不bù (zatímco jmenný přísudek vyžaduje záporku 非fēi { 2}). Slovesné přísudky mohou tvořit vedle vlastních sloves rovněž adjektiva (někdy označovaná jako stavová slovesa) a číslovky. Předmět může být uvozen předložkou 於yú (příp. 于yú, 乎hū) {à 10}. Význam těchto předložek se mění podle povahy přísudku. Tuto základní lze rozdělit do několika typů podle povahy přísudku; jednotlivé typy se liší významem předložky 於yú, pokud tato předložka v konstrukci vystupuje. 4.1 Přísudkem je sloveso aktivního působení na předmět Tato konstrukce z povahy věci nutně obsahuje předmět. Pokud je v tomto typu konstrukce před předmět vložena předložka 於yú, význam věty se zásadně mění – předložka uvozuje činitele pasivního děje, jedná se o pasivní větu. {à 5.5} ● 秦攻楚。Qín gōng Chŭ. = Stát Qin napadl stát Chu. Srov: 秦攻於楚。= Stát Qin byl napaden státem Chu.{à 5.5} 4.2 Přísudkem je sloveso pohybu a setrvání na místě Tato konstrukce může a nemusí obsahovat předmět dle povahy slovesa. Některá slovesa pohybu nebo setrvání na místě totiž vyjadřují tuto činnost bez odkazu k cíli pohybu nebo místu setrvání. Takovými slovesy jsou např. 來lái (= přijít); 往wăng (= jít); 行xíng (= pohybovat se); 飛fēi ( =letět); 止zhĭ (= zastavit se); 坐zuò (= sedět, posadit se); 退tuì (= ustoupit). Pokud se tato slovesa pojí s předmětem s významem místa, pak je tento předmět obvykle uvozen předložkou 於yú (于yú, 乎hū). Jiná slovesa pohybu nebo setrvání na místě se vždy pojí s předmětem označujícím místo, přičemž předmět může a nemusí být uveden předložkou於yú. Vložením předložky 於yú před předmět se význam věty nemění. Za předmětem může stát lokativní záložka. {à 1.3} Výjimkou jsou slovesa 之zhī (= jít někam) a 就jiù (= směřovat kam, přibližovat se k), za nímž není přípustná předložka ani předmět se záložkou. Kromě sloves zde mohou vystupovat rovněž přídavná jména 近jìn (= blízký) a 遠yuăn (= daleký) ve významu „být blízko/daleko od“. ● 醫來。Yī lái. = Lékař přišel. ● 王歸楚。Wáng guī Chŭ. = Král se vrátil do státu Chu. ● 彘突出於溝中。Zhì tū chū yú gōu zhōng. = Kanec se náhle vynořil z příkopu. ● 欲徙於越。Yù xĭ yú Yuè. = Chtěl se přestěhovat do Yue. ● 子宮小，近市。Zĭ gōng xiăo, jìn shì. = Váš dům je malý a je blízko tržiště. 4.3 Přísudkem je sloveso vyjadřující pocity, vnímání nebo řečovou činnost Pokud tento typ konstrukce obsahuje předmět vyjadřující pocity, vnímání či řečovou činnost, lze před něj vložit předložku於yú, přičemž význam věty se nemění. ● 國人皆喜。Guó rén jiē xĭ. = Obyvatelé hlavního města se všichni radovali. ● 桓侯不應。Huán hóu bù yīng. = Vévoda Huan neodpověděl. ● 王悅之。Wáng yuè zhī. = Král z toho měl radost. ● 王怨於鄭。 Wáng yuàn yú Zhèng. = Král choval zášť vůči státu Zheng. 4.4 Přísudkem je adjektivum Adjektiva v klasické čínštině mohou tvořit bez účasti dalších větných členů přísudek: ● 山高。Shān gāo. = Hora je vysoká. Adjektiva rovněž běžně vystupují jako přísudky v konstrukcích s předmětem. Pokud je předmět uvozen předložkou 於yú, vzniká zpravidla srovnávací konstrukce – předmět za ní označuje osobu nebo věc se kterým je srovnáván podmět. {à10.4 } ● 高於泰山。Gāo yú Tàishān. = Je vyšší než hora Tai. Pokud předmět není uvozen předložkou 於yú, jedná se zpravidla o zvláštní funkci přídavného jména – kauzativní nebo putativní. {à20.2 } Pozn.: Právě uvedené případy konstrukcí s adjektivem řídícím předmět jsou nejběžnější případy. Některá adjektiva však vystupují v konstrukcích s předložkou於yú, které nemají srovnávací význam: 近於楚 jìn yú chŭ (= blízko ke státu Chŭ); 苦於口 kŭ yú kŏu (= hořký pro ústa). Dále existují případy, kdy předmět ve srovnávacích konstrukcích není uveden předložkou於yú. 4.5 Přísudkem je číslovka Rovněž číslovky v klasické čínštině mohou tvořit bez účasti dalších větných členů přísudek. Číslovky v přísudku se mohou pojit s měrovými slovy (jako 年nián = rok, 里lĭ = „čínská míle“), jež se kladou za číslovku (年nián ve významu let věku i před číslovku). ● 凡天下戰國七。Fán tiānxià zhàn guó qī. = V celém Podnebesí je válčících států sedm. ● 我二十五年矣。 Wŏ èr shí wŭ nián yĭ. = Je mi již 25 let. Věta, jejímž přísudkem je čísovka, může mít předmět pouze v některých speciálních případech. 5. Pasivní konstrukce[5] Pokud přísudek v konstrukci podmět – přísudek tvoří přechodné sloveso (takové, které vyžaduje předmět, tvoří tedy primárně konstrukci podmět – přísudek – předmět), je konstrukce zpravidla pasivní. Přísudek u sebe mívá určení – záporku, příslovce, přídavné jméno. Přísudek bez dalšího určení je možný pouze v kontrastivní větě. Pasivní charakter konstrukce může být zdůrazněn ukazatelem 見jiàn. Pasivní jsou dále většinou věty, kde před přísudkem stojí některé z modální slov 可kĕ = lze; 難nán = je těžko; 易yì = je snadno; 足zú = je hoden, stojí za to, aby. Pasivní konstrukce rovněž může být značena slovem 為wéi. 5.1 Nemarkovaná pasivní konstrukce ● 秦必破矣。Qín bì pò yĭ. = Stát Qin bude určitě poražen. ● 師行而糧食。Shī xíng ér liáng shí. = Armáda se pohnula a zásoby byly snědeny. Pozn.: Ne vždy však má konstrukce s přechodným slovesem bez předmětu pasivní význam – předmět může být nevyjádřen, zejména pokud je neurčitý (vynechán však může být i určitý předmět). ● 賢者與民並耕而食。Xián zhĕ yŭ mín bìng gēng ér shí. = Moudří ořou a jedí spolu s lidem. ● 荊人因不殺。Jīng rén yīn bù shā. = A tak [jej] lidé ze státu Jing nezabili. (Vytržena z kontextu tato věta může být čtena i pasivně: „A tak lidé z Jing nebyli zabiti.“) 5.2 Slovo 見jiàn jako ukazatel pasivní konstrukce Sloveso 見jiàn (= vidět) může sloužit jako ukazatel pasivní konstrukce, kdy stojí před přísudkem této konstrukce. ● 盆成括見殺。Pénchéng Kuò jiàn shā. = Pencheng Kuo byl zabit. 5.3 Pasivní konstrukce s modálními příslovci Věty s modálními příslovci可kĕ (= lze), 難nán (= je těžko), 易yì (= je snadno) a 足zú (= je hoden, stojí za to, aby) jsou vždy pasivní. ● 人可殺與? Rén kĕ shā yú? = Lze lidi zabíjet? {= „Mohou být lidé zabíjeni?} ● 其法易為。Qí fă yì wéi. = Jeho zákony je lehké plnit. Pozn.: Má-li mít věta s těmito modálními slovesy aktivní význam, musí být za modální sloveso vloženo slovo 以yĭ: 王可以殺人。= „Král může zabíjet lidi.“ {à 11.5} 5.4 Pasivní konstrukce se slovesem 為wéi Pasivní konstrukce je možné tvořit i za pomoci slova 為wéi. Mezi slovem為wéi a slovesem může stát činitel děje. ● 止，將為三軍獲。Zhĭ, jiāng wéi sān jūn huò. = Pokud se zastavíš, budeš zajat Třemi armádami. ● 厚者，為戮。薄者，見疑。Hòu zhĕ, wéi lù. Bó zhĕ, jiàn yí. V horším případě byl popraven, a i v lehčím případě byl podezříván. 5.5 Vyjádření původce děje v pasivních větách Původce děje v pasivních větách může být uveden předložkou 於yú, jež stojí za přísudkem. ● 魯見攻於齊。Lŭ jiàn gōng yú Qí. = Stát Lu byl napaden státem Qi. ● 治於人者食人，治人者食於人。Zhì yú rén zhĕ sì rén, zhì rén zhĕ sì yú rén. = Kdo je ovládán druhými, krmí druhé; kdo ovládá druhé, je druhými krmen. 6. Konstrukce se dvěma předměty (podmět-přísudek-předmět-předmět)[6] Tato konstrukce vytváří několik typů, jež se liší významem slovesa, významem a pořadím předmětů a případným použitím předložky (於yú nebo 以yĭ). 6.1 Slovesa sdělování, braní a dávání V tomto případě jeden z předmětů označuje věc/informaci, jež je dávána/sdělována a druhý osobu, jíž se sdělování nebo dávání (braní) týká. Prvním i druhým předmětem může být objekt i osoba. ● 吾言之王。Wú yán zhī wáng. = Řekl jsem to králi. ● 公語之故。Gōng yù zhī gù. = Vévoda mu pověděl o příčině. ● 受此書申功。Shòu cĭ shū Shēngōng. = Dostal toto psaní od Shengonga. ● 將貸子三百金。Jiāng dài zĭ sān bái jīn. = Půjčím ti tři sta peněz. Předmět vyjádřující věc/informaci, jež je dávána/sdělována, může být uveden předložkou以yĭ. V takovém případě stojí předložka z předmětem buď před slovesem, nebo na konci věty (až za prvním předmětem). ● 吾問之以事。Wú wèn zhī yĭ shì. = Zeptal jsem se ho na záležitosti. ● 教人以善。Jiào rén yĭ shàn. = Učil druhé dobru. ● 以情告女。Yĭ qíng gào nǚ. = O svých citech pověděl dívce. ● 堯以天下與舜。Yáo yĭ tiānxià yŭ Shùn. = Yao podnebesí dal Shunovi. Předmět vyjadřující osobu, jíž se sdělování nebo dávání (braní) týká, může být uveden předložkou於yú. V takovém případě stojí předložka s předmětem vždy až na konci věty. ● 吾問事於子。Wú wèn shì yú zĭ. = Já jsem se na [tuto] záležitost otázal tebe. ● 吾嘗聞大勇於夫子矣。Wú cháng wén dà yŏng yú fūzĭ yĭ. = Jednou jsem slyšel o velké odvaze od mistra. 6.2 Slovesa přemísťování V tomto případě vždy první předmět označuje věc, která je přemísťována, a druhý předmět místo, kam (nebo odkud) je věc přemísťována. ● 置之其坐。Zhì zhī qí zuò. = Položil to na své místo k sezení. ● 投竿東海。Tóu gān Dōnghăi. = Nahodil udici do Východního moře. Rovněž v případě sloves přemísťování může být předmět s významem věci, jež je přemísťována, uveden předložkou 以yĭ. Předložka předmětem pak stojí vždy před slovesem. ● 以石投水。Yĭ shí tóu shuĭ. = Kámen hodil do vody. Předmět s významem místa, na které (nebo odkud) je něco přemísťováno, může být uveden předložkou 於yú. Předložka s předmětem stojí vždy na konci věty. ● 投石於水。Tóu shí yú shuĭ. = Hodil kámen do řeky. 6.3 Slovesa nazývání Sloveso謂wèi (= „nazývat“) tvoří konstrukce se dvěma předměty. První předmět označuje nazývanou osobu nebo věc, druhý předmět vyjadřuje, jak je osoba nebo věc nazývána. ● 謂之鵲。Wèi zhī què. = Říká se mu (ptákovi) straka. ● 謂之不義。Wèi zhī bú yì. = Nazývají to nenáležitým. Významově blízkou konstrukci tvoří rovněž slovesa名mìng, 命mìng a 題tí (= „nazývat“). V konstrukcích s těmito slovesy je však předmět s významem názvu vždy uvozen předložkou 以yĭ a stojí na konci věty. ● 名之以誑。Mìng zhī yĭ kuáng. = Nazvali jej podvodníkem. 7. Konstrukce se dvěma slovesy[7] Jedná se o konstrukce se dvěma slovesy a dvěma předměty, kdy je předmět prvního slovesa zároveň podmětem druhého slovesa. 7.1 Druhým slovesem konstrukce je 為wéi Tato konstrukce obsahuje dvě slovesa, z nichž druhé je sloveso 為wéi (= být kým, učinit kým, stát se kým). První sloveso má význam nazývání (nazvat koho kým) nebo proměňování (učinit koho kým). Obě slovesa mají předmět, přičemž předmět prvního slovesa je zároveň podmětem slovesa 為wéi. ● 謂鹿為馬。Wèi lù wéi mă. = Nazýváš jelena koněm. Pozn. 1: na rozdíl od konstrukce 謂鹿馬 wèi lù mă {à 6.3}, která v překladu zní stejně (= nazvali jelena koněm), konstrukce s 為wéi implikuje více než „pouhé“ označení – překlad by také mohl znít „děláš z jelena koně“ nebo „považuješ jelena za koně“. Konstrukce tak vyjadřuje totéž (je synonymická) s konstrukcí 以鹿為馬yĭ lù wéi mă. {à18.3} Pozn. 2: Slovo 鹿lù (= jelen) je v uvedené větě předmětem slovesa 謂wèi (= nazvat) a zároveň podmětem slovesa 為wéi. Konstrukce 鹿為馬lù wéi mă (= jelen je koněm, jelen se stal koněm) je korektně utvořenou větou s plnovýznamovou sponou 為. {à 3.1} ● 立子胡亥為太子。Lì Hú Hài wéi tàizĭ. = Ustanovil [svého] syna Hu Haie následníkem. ● 分國為三。 Fēn guó wéi sān. = Rozdělil zemi na tři [části]. 7.2 Druhým slovesem konstrukce je 曰yuē Tao konstrukce je významově totožná s předchozí, první sloveso však může být pouze slovesem nazývání. ● 謂其臺曰靈臺。Wèi qí tái yuē líng tái. = Nazval tu terasu Zázračnou terasou. 7.3 Kauzativní slovesa (teleskopické konstrukce) Tato slovesa vyjadřují (v různých aspektech) „způsobit, že někdo udělá něco“. Patří sem následující slovesa: 使shĭ (= způsobit); 令lìng (= nařídit); 命mìng (= nařídit); 助zhù (= pomoci); 謂wèi (ve významu „říci někomu, ať něco udělá“). ● 使民復結繩而用之。Shĭ mín fù jié shéng ér yòng zhī. = Zařídit, aby se lid vrátil k svazování provazů, a používal je [místo znalosti písma]. ● 命子封帥車二百乘而伐京。Mìng Zĭfēng shuài chē èrbăi shèng ér fá jīng. = Nařídil Zifengovi, aby vedl dvě stě válečných vozů a napadl s nimi hlavní město. 7.4 Pasivní konstrukce se dvěma slovesy Konstrukce se dvěma slovesy mohou mít rovněž pasivní význam. V takovém případě se předmět prvního slovesa výchozí aktivní konstrukce stane podmětem téhož slovesa v pasivní konstrukci, což je charakteristický rys tvoření pasivních konstrukcí. {à 5} ● 國分爲三。Guó fēn wéi sān. = Země byla rozdělena na tři části. Srov.: 分國為三。 Fēn guó wéi sān. = Rozdělil zemi na tři [části]. {à 7.1} ● 軫竟立為後。Zhĕn jìng lì wéi hòu. = Zhen byl nakonec ustanoven následníkem. 8. OPAKOVÁNÍ: shrnutí, synonymní skupiny[8] Konstrukce popsané v oddílech 4-7 lze rozdělit do několika skupin, v nichž z formálního hlediska odlišné konstrukce vyjadřují totéž, jsou tedy synonymní. Významové odlišnosti mezi jednotlivými konstrukcemi jsou pouze stylistické a zdůrazňovací (zdůraznění aktuálním větným členěním): 與王馬yŭ wáng mă = „dal králi koně“; 與馬王yŭ mă wáng = „dal koně králi“. 8.1 Dávání a sdělování – „co komu“ Odlišné konstrukce vyjadřující tento význam mají vždy přísudek a dva předměty. Liší se pořadím větných členů a přítomností předložek. Všechny následující konstrukce mají význam „dal (與yŭ) králi (王wáng) koně (馬mă)“. Přítomnost předložky v této synonymní skupině význam věty jednoznačněji určuje: např. věta與王馬yŭ wáng mă by teoreticky mohla znamenat „dal krále koni“. Konstrukce s předložkami tuto nejednoznačnost eliminují. a) 與王馬。 Yŭ wáng mă. b) 與馬王。 Yŭ mă wáng. c) 以馬與王。 Yĭ mă yŭ wáng . d) 與王以馬。 Yŭ wáng yĭ mă e) 與馬於王。 Yŭ mă yú wáng. 8.2 Přemísťování – „co kam“ Jedná se o obdobný případ jako v paragrafu 8.1. Možné jsou tři synonymní konstrukce. Uvedené příklady mají všechny význam „hodil (投tóu) kámen (石shí) do řeky水(shuĭ)“. Pořadí obou předmětů je v bezpředložkové konstrukci fixní, i bezpředložková věta je tudíž jednoznačná. a) 投石水。 Tóu shí shuĭ. b) 投石於水。 Tóu shí yú shuĭ. c) 以石投水。 Yĭ shí tóu shuĭ. 8.3 Nazývání (koho kým) Tento význam vyjadřují dvě konstrukce, které se liší použitím předložky 以yĭ. Konstrukce se však dále liší slovesy (vždy s významem „nazvat“), které v nich mohou vystupovat. Sloveso謂wèi vystupuje pouze v konstrukci a), zatímco slovesa名mìng, 命mìng a 題tí vystupují pouze v konstrukci b). a) 謂之能。 Wèi zhī néng. = Nazvali jej schopným. b) 題之以石。 Tí zhī yĭ shí. = Nazvali jej [obyčejným] kamenem. 8.4 Slovesa pocitů nebo řečové činnosti, slovesa pohybu Tato slovesa vystupují v konstrukcích s jedním předmětem, jež se liší přítomností předložky 於yú, (případně于yú nebo 乎hū). a) 王怨鄭。 Wáng yuàn yú Zhèng. = Král cítil zášť vůči státu Zheng. b) 王怨於鄭。 Wáng yuàn yú Zhèng. = Král cítil zášť vůči státu Zheng. c) 王歸楚。 Wáng guī Chŭ. = Král se vrátil do státu Chu. d) 王歸於楚。 Wáng guī yú Chŭ. = Král se vrátil do státu Chu. 9. Předložka 與yŭ[9] Každá předložka v čínském jazyce má původně slovesný význam, od kterého je předložkový význam odvozen. V případě slova與yŭ je jím „doprovázet, být spolu s“: 子與之。Zĭ yŭ zhī. = „Vy běžte s ním.“ Předložka與yŭ vystupuje v konstrukcích se slovesy vyjadřujícími společnou činnost. Před slovesem stojí podstatné jméno uvozené předložkou 與yŭ (= s, spolu s) vyjadřující druhého činitele, spolu s kterým činitel vyjádřený v podmětu vykonává určitou činnost (já s tebou budu bojovat, uzavřu smlouvu, spřátelím se apod.) Před předložkou 與yŭ může stát příslovce, např. 必bì (= určitě), 固gù (= zajisté), 將jiāng (= ukazatel budoucnosti), modální sloveso nebo číslovka. Mezi slovesa společné činnosti patří zejména: 戰zhàn = válčit, bojovat (s někým); 爭zhēng = soupeřit, přít se (s někým); 盟méng = uzavřít přísežnou smlouvu (s někým); 約yuē = smluvit se (s někým); 謀móu = radit se (s někým); 絕jué = přerušit styky (s někým); 交jiāo = být v přátelském svazku (s někým), udržovat/navázat styky (s někým). Uvedená slovesa mají tu vlastnost, že tvoří pouze tuto konstrukci. Předložka與yŭ však může vytvářet konstrukce s jakýmikoliv slovesy, která mohou vyjadřovat společnou činnost. ● 吾與之盟。Wú yŭ zhī méng. = Já jsem s nimi uzavřel přísežnou smlouvu. ● 吾將與楚人戰。Wú jiāng yŭ Chŭrén zhàn. = Hodlám/Budu válčit s lidmi z Chu. ● 齊王四與寡人約。Qí wáng sì yŭ guărén yuē. = Král státu Qi se se mnou čtyřikrát smluvil. ● 桓公與之乘舟。Huán gōng yŭ zhī chéng zhōu. = Vévoda Huan spolu s ní nasedl do loďky. Pozn.: Znak 與 slouží pro zápis celé řady slov. Jako spojka „a“ 與yŭ spojuje souřadné jmenné větné členy. {à 1.6} Jako sloveso má 與yŭ význam „dát (komu co)“. {à 8.1} Ve čtení yù má dále význam „účasnit se čeho, být přítomen u čeho“ a „schvalovat, chválit“. Konečně ve čtení yú má význam koncové tázací částice. {à 2.1} 10. Předložka 於yú[10] Jako sloveso má 於yú základní význam „být kde“: 爭名者於朝，爭利者於市。Zhēng míng zhě yú cháo, zhēng lì zhě yú shì. = „Kdo usiluje o slávu, je u dvora, kdo usiluje o zisk, je na tržišti.“ Jako předložka má celou řadu významů (použití), z nichž některé jsme již poznali výše. {à4-8} I tyto významy jsou znovu shrnuty v tomto paragrafu. 10.1 Předložky 於yú， 于yú， 乎hū Tyto tři předložky můžeme prakticky vzato považovat za synonymické. Rozdíly: 于yú: vyskytuje se v raných textech v předložkovém významu (= do, k, vůči), převážně v místním smyslu (předmětem 于yú je místo). Vyskytuje se rovněž ve slovesném významu (= „jít“) – všechny čínské předložky jsou původně slovesa. 於yú: jako předložka má stejný význam jako于yú, kterou postupně nahrazuje a v textech klasického období převládá. Jako sloveso má význam „být někde“. Předložky 于yú a於yú spolu etymologicky nesouvisí, jejich homofonie je až záležitostí raně moderní čínštiny. Věc se však dále komplikuje tím, že ve standardní sadě zjednodušených znaků v moderní čínštině byl znak于yú vybrán jako zjednodušení於yú. V těch moderních edicích starověkých textů, které používají zjednodušené znaky, se proto 于yú používá všude místo 於yú. 乎hū: jako předložka je variantou 於yú . 10.2 Předložka 於yú uvádí předmět s významem místa Tento význam předložky於yú je nejběžnější. Předložka於yú (于yú, 乎hū) uvádí předmět s významem místa, kde (nebo směrem kam) dochází k ději vyjádřenému přísudkem. Předmět uvedený předložkou於yú (于yú, 乎hū) stojí za přísudkem. Často se pojí se záložkou (lokativem). {à1.3} ● 王立於沼上。Wáng lì yú zhăo shàng. = Král stál u jezírka. ● 將飲馬於河。Jiāng yìn mă yú hé. = Hodlali napojit koně v řece. ● 非蹇叔愚於干而智於秦也。Feī jiăn shū yú yú gān ér zhì yú qín yě. = Není to tím, že by Jian Shu byl hloupý v Gan a chytrý v Qin. 10.3 Předložka 於yú uvádí předmět z významem osoby, vůči které je něco pociťováno, sdělováno apod. S předložkou 於yú v tomto významu jsme se setkali výše. {à4.3, 6.1} Jedná se o věty s jedním předmětem (vnímání, sdělování dávání – komu) a o věty s dvěma předměty (sdělování a dávání – komu). ● 王怨於鄭。 Wáng yuàn yú Zhèng. = Král choval zášť vůči státu Zheng. ● 吾問事於子。Wú wèn shì yú zĭ. = Já jsem se na [tuto] záležitost otázal tebe. 10.4 Předložka 於yú ve srovnávacích konstrukcích Tato konstrukce byla zmíněna výše. {à4.4} ● 吾富於子。Wú fù yú zĭ. = Já jsem bohatší než ty. Podmětem srovnávací konstrukce může být záporné zájmeno 莫mò (= nikdo, nic). Zájmenu 莫mò může ještě předcházet tematický podmět s významem množiny, z níž se vybírá. ● 莫富於子。Mò fù yú zĭ. = Nikdo není bohatší než ty. ● 諸侯莫富於王。Zhūhóu mò fù yú wáng. = Z lenních knížat není nikdo bohatší než král. („Pokud jde o lenní knížata, nikdo není bohatší než král.“) ● 天下莫富於子。Tiānxià mò fù yú zĭ. = V podnebesí není nikdo bohatší než Vy. („Pokud jde o podnebesí, nikdo není bohatší než ty.“) 10.5 Předložka 於yú uvádí původce děje v pasivních konstrukcích. Rovněž s touto konstrukcí jsme se setkali výše. {à5.5} ● 則君制於臣矣。Zé jūn zhì yú chén yĭ. = Pak bude vládce ovládán svými ministry. 10.6 Konstrukce A之於B (osobní zájmeno於B)[11] Tato konstrukce zvýrazňuje téma výpovědi. Jejím obecným významem je „pokud jde o vztah A k B, pak…“. ● 君子之於禮，敬而安之。Jūnzĭ zhī yú lĭ, jìng ér ān zhī. = Pokud jde o vztah ušlechtilého muže k obřadům, váží si jich a nachází v nich uspokojení. ● 始吾於人也，聽其言而信其行。Shĭ wú yú rén yě, tīng qí yán ér xìn qí xìng. = Zpočátku byl můj postoj k lidem takový, že jsem naslouchal tomu, co říkali, a věřil tomu, co dělali. 10.7 Splynutí předložky於yú s ukazovacím elementem Za předložkou於yú nemůže následovat zájmeno 之zhī . Kombinace 於之zhī yú je vždy stažena do jednoho slova 焉yān (význam je totožný s 於之zhī yú a může nést všechny možné významy této kombinace). Ve slově焉yān může být stažen i jiný ukazovací element, např. 是shì nebo 此cĭ. ● 罪莫大焉。Zuì mò dà yān. = Žádné provinění není větší než toto. Kombinace slov 之於zhī yú se rovněž většinou stahuje do jednoho slova, kterým je 諸zhū. Neplatí to u konstrukce A之於B vyložené v předchozím paragrafu. ● 及諸河。Jí zhū hé. = Dostihl je u [Žluté] řeky. Pozn.: Staženou formou諸zhū se rovněž vyjadřuje zájmeno 之zhī následované koncovou tázací částicí 乎hū. 11. Předložka以yĭ[12] Jako sloveso má以yĭ význam „použít něco, manipulovat s něčím, využít něco“. 我辭禮矣。彼則以之。Wŏ cí lĭ yĭ. Bĭ zé yĭ zhī. = „Já jsem tento obřad odmítl; to druzí jej použili.“ Od toho se odvíjí význam 以yĭ jako předložky: Předmět uvedený předložkou 以yĭ může mít význam: nástroje děje (instrumentální předmět), „doprovodného faktoru“ děje (vyjadřuje věc, kterou má u sebe podmět v okamžiku uskutečnění děje), příčiny nebo východiska děje (to, kvůli čemu, nebo na základě čeho dochází k ději vyjádřenému přísudkem) a věci, která se sděluje, předává, nebo přemísťuje. Předmět uvedený předložkou 以yĭ může stát jak před slovesem, tak za slovesem. 11.1 Instrumentální předmět V tomto případě předložka 以yĭ uvádí nástroj děje: ● 殺人以梃。Shā rén yĭ tĭng. = Zabil člověka holí. ● 人主以一國目視，以一國耳聽。Rén zhŭ yĭ yī guó mù shì, yĭ yī guó ěr tīng. = Vládce se dívá očima celé země a poslouchá ušima celé země. 11.2 Předmět s významem „doprovodného faktoru děje“ Předmět uvozený předložkou以yĭ vyjadřuje věc, která se účastní děje, avšak není jeho nástrojem (jako v případech uvedených v předcházejícím paragrafu): ● 以戈逐之。Yĭ gē zhú zĭ. = Pronásledoval ho s halapartnou. ● 以百里之地為天子。Yĭ băi lĭ zhī dì wéi tiānzĭ. = Stal se Synem Nebes se stovkou li půdy. 11.3 Předmět s významem příčiny či východiska děje nebo soudu V následujících příkladech uvádí předložka 以yĭ předmět s významem příčiny či východiska děje nebo soudu: ● 以王命討之。Yĭ wáng mìng tăo zhī. = Potrestali je z králova příkazu. ● 子以之死。Zĭ yĭ zhī sĭ. = Syn kvůli ní zemřel. ● 以位則子君也，我臣也。Yĭ wèi zé zĭ jūn yě, wŏ chén yě. = Na základě postavení jste Vy vládcem a já služebníkem. ● 斧斤以時入山林 […] Fŭ jīn yĭ shí rù shān lín, […] = Pokud sekery pronikají do hor a lesů dle období roku, […] 11.4 Předmět uvedený předložkou 以yĭ v konstrukcích se dvěma předměty Tyto případy byly probrány výše. {à 6} Rovněž v těchto případech (podobně jako v případech uvedených výše {à 11.1, 11.2}) se něčím manipuluje (přemísťuje, sděluje, bere či dává). Nemusí to být na první pohled zjevné tam, kde „sdělování“ překládáme do češtiny pomocí předložky „o“: 以情告女。Yĭ qíng gào nǚ. = „O svých citech pověděl dívce.“ I tady jde ale v podstatě o manipulaci informací. 11.5 以yĭ jako spojka „aby“[13] Slovo以yĭ se rovněž často vyskytuje v konstrukcích, které do češtiny překládáme vedlejší větou účelovou se spojkou „aby“: ● 彼將用之以伐我。Bĭ jiāng yòng zhī yĭ fá wŏ. = Druzí to použijí, aby na mě zaútočili. ● 君子學以致其道。Jūnzĭ xué yĭ zhì qí dào. = Ušlechtilý muž studuje, aby dosáhl pravé cesty. Slovo以yĭ ve významu spojky „aby“ vystupuje rovněž ve větách s modálními příslovci: {à 5.3} ● 吾力足以舉百鈞。Wú lì zú yĭ jŭ băi jūn. = Má síla stačí k tomu, abych uzvedl 100 junů. ● 人皆可以為堯舜。Rén jiē kĕ yĭ wéi Yáo Shùn. = Lidé se všichni mohou stát Yaoem nebo Shunem. (Doslova: Pokud jde o lidi, ve všech případech je možné, aby se stali Yaoem a Shunem.) V řadě případů je sporné, zda slovo以yĭ chápat jako spojku, nebo předložku (s vynechaným předmětem 之zhī): ● 故先以其女妻胡君以娛其意。Gù xiān yĭ qí nǚ qì hú jūn yĭ yú qí yì. = Proto nejprve provdal svou dceru za vládce státu Hu, aby oblažil jeho mysl. Případně: Proto nejprve provdal svou dceru za vládce státu Hu, a tím oblažil jeho mysl. (za以yĭ vynechaný předmět 之zhī) ● 夫子溫良恭儉讓以得之。 Fūzĭ wēn liáng gōng jiăn ràng yĭ dé zhī. = Mistr byl mírný, přátelský, uctivý, skromný a ústupný, a tím toho dosáhl. (za以yĭ vynechaný předmět 之zhī) Případně: Mistr byl mírný, přátelský, uctivý, skromný a ústupný, aby toho dosáhl. Předložka 以yĭ tvoří několik dalších velmi častých konstrukcí, které budou podrobně probrány níže: 有以yŏu yĭ / 無以wú yĭ {à 17.5}; 所以suŏ yĭ {à 19.3}; 以…爲… yĭ…wéi… {à 18} 12. Další časté předložky[14] 12.1 Předmět uvedený předložkou 為wèi (osoba, v jejíž prospěch se koná děj) Předmět s významem osoby, v jejíž prospěch se koná děj, je uváděn předložkou 為wèi a klade se před přísudek. Předložka 為wèi ve slovesném významu znamená „být na straně koho, podporovat koho“. ● 齊桓公為大臣具酒。Qí Huán gōng wèi dà chén jù jiŭ. = Vévoda Huan z Qi pro velmože přichystal víno. ● 冉子為其母請粟。Rănzĭ wèi qí mŭ qĭng sù. = Ranzi požádal o proso pro svou matku. 12.2 Předmět uvedený předložkou 自zì, 從cóng nebo 由yóu (počáteční bod pohybu nebo děje) Rovněž tyto tři předložky mají vedle předložkového také slovesný význam: 自zì = „přijít z“; 從cóng = „následovat, jít spolu s“; 由yóu = „jít podél, podle, po“. Jako předložky mají všechna tři význam „z, od“ v místním i časovém smyslu. Předmět uvedený těmito předložkami se klade před přísudek a může u sebe mít lokativní záložku. ● 自楚之齊。Zì Chŭ zhī Qí. = Ze státu Chu šel do státu Qi. ● 吳王從臺上觀。Wú wáng cóng tái shàng guán. = Král státu Wu [to] pozoroval z terasy. ● 施施從外來。Shīshī cóng wài lái. = Zvesela přišel zvenčí. ● 由湯至於武丁 […]。Yóu Tāng zhì yú Wŭ Dīng … = Od Tanga až po Wu Dinga… Předložka 由yóu má rovněž význam „na základě čeho, podle čeho“: ● 王由足用為善。Wáng yóu zú yòng wéi shàn. = Král považuje věci za dobré podle toho, zda stojí za to je použít. 12.3 Vynechání předmětu předložky Předmět předložky, který je kontextuálně zřejmý, se často vynechává (vynechána jsou zpravidla osobní a ukazovací zájmena). Vynechání předmětu předložky je možné pouze v pozici před slovesem. Nejběžnější je u předložek 與yŭ, 以yĭ a為wèi. Patrně nejběžnější je vynechání předmětu 之zhī za předložkou 以yĭ. Tento případ byl již zmíněn výše. {à 11.5} ● 將以攻宋。Jiāng yĭ gōng Sòng. = Chtěl pomocí [něho] zaútočit na stát Song. ● 雖有管晏，不能為謀。Suī yŏu Guăn Yàn, bù néng wèi móu. = I kdyby tu byli Guan Zhong a Yan Ying, nemohli by pro [vás] nic vymyslet. 13. Inverze předmětu před sloveso nebo předložku[15] Standardní pozicí předmětu v klasické čínštině je pozice za slovesem nebo předložkou, která ho řídí. V řadě případů se však předmět přesouvá (invertuje) před řídící sloveso nebo předložku. Zájmena相xiāng (= „navzájem“) a zvratné zájmeno 自zì (= „sebe“) stojí vždy před slovesem nebo předložkou. Totéž platí pro zájmeno 所suŏ, které tvoří zvláštní konstrukce, které budou probrány níže. {à 19.3} ● 上下相怨。Shàng xià xiāng yuàn. = Ti nahoře a ti dole vůči sobě navzájem pociťují zášť. ● 子自愛,不愛父。Zĭ zì ài, bú ài fù. = Pokud syn miluje sám sebe, nemiluje otce. Další dva případy, kdy dochází k inverzi předmětu před sloveso nebo předložku, budou probrány níže. Jedná se věty se záporkou (pokud je předmětem zájmeno) {à15.1} a věty tázací {à14.1}. 14. Tázací věty[16] Tázací věty se tvoří dvěma základními způsoby: pomocí tázacích slov a pomocí koncových částic. V tomto oddíle uvádíme přehled nejběžnějších tázacích slov a způsobů jejich použití. 14.1 Inverze předmětu ve větách s tázacím slovem O inverzi předmětu obecně bylo pojednáno v předchozím oddíle. {à 13} K tomuto jevu dochází u tázacích slov, pokud zastupují předmět věty (jedná se o otázku na předmětu). V takových případech (až na výjimky) stojí tázací slovo před slovesem (předložkou). Oznamovací věta: 王伐京。Wáng fá jīng. = Král zaútočil na hlavní město. Tázací věta: 王何伐？Wáng hé fá? = Na co král zaútočil? 14.2誰shuí Význam „kdo?“. Může stát v podmětu i předmětu. Pokud stojí v předmětu, klade se před sloveso (nebo předložku), s výjimkou slovesa 為wéi. Pokud stojí v přívlastku („čí?“), zpravidla po něm následuje atributivní 之zhī. Pokud stojí v přívlastku bez 之zhī, překládáme jako „který?“ ● 子為誰? Zĭ wéi shuí? = Kdo jste? ● 子誰與? Zĭ shuí yù? = Ke kome se přidáte? ● 王誰與為善？Wáng shuí yŭ wéi shàn? = Spolu s kým bude král konat dobro? ● 是誰之過與？Shì shuí zhī guò yú? = Čí je to chyba? 14.3 孰shú Tázací slovo孰shú vždy zastupuje podmět (jedná se o otázku na podmět). Zpravidla odkazuje k osobě („kdo?“), může však odkazovat i k věcem („co?“) Typicky je užito ve větách, kdy jde o výběr z (často kontextuálně) určené množiny („který?“) ● 吾子與子路孰賢？Wú zĭ yŭ Zĭlù shú xián? = Kdo je lepší, Vy, můj pane, nebo Zilu? ● 獨樂樂，與人樂樂，孰樂？Dú lè yuè, yŭ rén lè yuè, shú lè? = Co je lepší, radovat se z hudby sám, nebo spolu s druhými? 14.4 何hé 何hé je nejběžnější tázací slovo, které má značně univerzální význam (proč?, jak?, kde?, co?, jaký?). Nikdy nezastupuje podmět; zastupuje předmět (jedná se o otázku na předmět) nebo přívlastek určující předmět („jaký?“), nebo jde o otázku na důvod či příčinu děje („proč?“) Může dále tvořit přísudkovou část jmenné věty (…, 何也hé yě？ = „proč je tomu tak?“, „co je to?“) Podobně jako 誰shuí je kladeno ve větách se sponou 為wéi až za sloveso. Též ve spojení s předložkou 於yú (于yú) se klade až za ni. ● 賵者，何也？Fèng zhě, hé yě? = Co znamená „feng“? ● 牛何之。Niú hé zhī? = Kam jde ta kráva? ● 何以知之？Hé yĭ zhī zhī? = Jak to víte? ● 何莫由斯道也？Hé mò yóu sī dào yě? = Proč nikdo nesleduje tuto cestu? Velice častým spojením, které tvoří tázací slovo 何hé, je …, 何如hé rú? (= „Jaké je …?“, „Jak se to má s …?“) – význam obdobný modernímu čínskému 怎么样zěnmeyàng？ ● 此言何如？Cĭ yán hé rú? = Co si myslíte o tomto tvrzení? (Jak se to má s tímto tvrzením?) Pozn.: Běžně se vyskytuje varianta 何如 (předmět invertován před sloveso) i如何 (bez inverze). Význam je totožný. Toto kolísání je dáno tím, že 如 je slovesná spona, podobně jako 為wéi. Pokud je tázací slovo 何hé v přívlastku, který určuje předmět, klade se celý předmět i s přívlastkem před sloveso, před které se navíc vloží 之zhī: ● 王何卿之問也？Wáng hé qīng zhī wèn yě? = Na jaké hodnostáře se král ptá? Srov.: 王問卿。= Král se zeptal na hodnostáře. ● 宋何罪之有？Sòng hé zuì zhī yŏu? = Jaká jsou provinění státu Song? Existuje řada dalších méně frekventovaných tázacích slov, jejichž užití je v zásadě obdobné jako u 何hé: 奚xī, 胡hú, 曷hé. 14.5焉yān, 安ān, 惡wū, 惡乎wūhū/hú Uvedená tázací slova mají základní význam otázky na místo („kde?) Velmi často tento význam nabývá zvolacího charakteru – „kdeže!“, „jak by!“ ● 子將安之？Zĭ jiāng ān zhī? = Kam se chystáš jít? ● 爾焉能浼我哉！Ěr yān néng měi wŏ zāi! = Jak bys mě mohl znečistit! 15. Záporky[17] Výše již byly probrány dvě běžné záporky. Základní (a nejčastější) záporkou, negující věty se slovesným přísudkem, je 不bù. {à 4} Ve jmenných větách se zápor tvoří pomocí záporky 非fēi. {à 2} V tomto oddíle uvádíme přehled nejběžnějších záporek a způsobů jejich použití. 15.1 Inverze předmětu v záporných větách K předsunutí předmětu před sloveso dochází v záporných větách tehdy, když je předmětem osobní nebo ukazovací zájmeno nebo zvratné zájmeno 己jĭ (= „sebe“). ● 燕王不我信。Yān wáng bù wŏ xìn. = Král z Yan mi nevěří. Ke specifickému jevu dochází tehdy, když je věta negována záporkou 不bù a v předmětu je ukazovací zájmeno 之zhī. V takovém případě by po záporce měl následovat předmět (不之bù zhī), avšak tato kombinace dvou slov je stažena do jednoho slova – záporky 弗fú. ● 得之則生，弗得則死。Dé zhī zé shēng, bù dé zé sĭ. = Pokud to získá, bude žít, pokud to nezíská, zemře. 15.2 Záporka 未wèi Tato záporka vyjadřuje fakt, že daná situace ještě (nikdy) nenastala: ● 未能事人，焉能事鬼？Wèi néng shì rén, yān néng shì guĭ? = Ještě nedovedeš sloužit lidem, jak bys mohl sloužit duchům? 15.3 Záporky 無wú, 毋wú Tyto záporky mají význam zákazu a absence dané činnosti (ve druhém případě mohou být též psány无wú nebo 亡wú). ● 雞豚狗彘之畜，無失其時。Jī tún gŏu zhì zhī xù, wú shī qí shí. = Při chovu drůbeže, selat, psů a vepřů nepropásni správnou dobu. 毒而無怒，怨而無言。Dú ér wú nù, yuàn ér wú yán. = I když utrpí křivdu, je bez hněvu, i když pocítí zášť, nic neřekne. Absence může mít i časový význam („nikdy“): ● 國無常強, 無常弱。Guó wú cháng qiáng, wú cháng ruŏ. = Státy nejsou nikdy trvale silné ani trvale slabé. Význam „absence“ u těchto záporek úzce souvisí se slovesným významem slova 無wú (= „nemít“) {à 17} 15.4 Záporka 勿wù Tato záporka má rovněž význam zákazu, často s konotací „vyhnout se něčemu“. Může zahrnovat invertovaný předmět 之zhī podobně jako záporka 弗fú. {à15.1} ● 勿輕勿重。Wù qīng wù zhòng. = Neber to na lehkou váhu ani to nezveličuj. Záporka 勿wù vystupuje často v konstrukcích, které nelze do češtiny přeložit zakazovací větou (v obdobných konstrukcích může vystupovat i záporka無wú). Pravidlem je to v konstrukcích s kauzativním, přacím, prohibitivním apod. slovesem. ● 願王勿易之也。Yuàn wáng wù yì zhī yě. = Doufám, králi, že to nebudete brát na lehkou váhu. ● 請勿施於天下，獨施之於吾國。Qĭng wù shī yú tiān xià, dú shī zhī yú wú guó. = Prosím, abyste to neaplikoval na podnebesí, ale pouze na náš stát. ● 人皆有之。賢者能勿喪耳。Rén jiē yŏu zhī. Xián zhě néng wù sàng zhī. = Všichni lidé to mají. Moudří jsou pouze schopni to neztratit. (tj. vyhnout se ztrátě) 15.5 Záporné zájmeno 莫mò Významem tohoto zájmena je „nikdo“, „nic“. Může mu předcházet tematický podmět. Často vystupuje ve srovnávacích konstrukcích {à 10.4}. ● (天下)莫之能傷。Tiān xià mò zhī néng shāng. = (Na celém světě) nikdo ho není schopen zranit. 16. Předmět s významem délky trvání děje nebo stavu[18] Předmět s významem délky trvání se klade na konec věty za všechny ostatní předměty. V záporných větách může stát i na začátku celé věty. ● 秦康公築臺三年。Qín Kàng gōng zhù tái sān nián. = Vévoda Kang ze státu Qin stavěl terasu tři roky. ● 遂許齋五日。Suì xŭ zhāi wŭ rì. = Poté souhlasil, že se bude postit pět dní. ● 七日七夜不絕其聲。Qī rì qī yè bù jué qí shēng. = Po sedm dní a sedm nocí nepřerušil svůj křik. 17. Slovesa 有yŏu a 無wú[19] 17.1有yŏu a 無wú ve významu „mít“ / „nemít“ Pokud se tato slovesa pojí s podmětem s významem osoby, mají význam „mít“ / „nemít“. ● 景公有馬。Jĭng gōng yŏu mă. = Vévoda Jing měl koně. ● 人無毛羽。Rén wú máo yŭ. = Člověk nemá srst ani peří. 17.2有yŏu a 無wú v konstrukci místní určení – přísudek - předmět Dalším významem slov有yŏu a 無wú je „být zde“, být přítomen“ a „nebýt zde“, „nebýt přítomen“. Slovesu ve větě může předcházet tematický podmět s významem místa, za kterým často následuje lokativní záložka. ● 園中有樹，其上有蟬。Yuán zhōng yŏu shù, qí shàng yŏu chán. = V zahradě je strom a na něm je cikáda. ● 庫無甲兵。Kù wú jiă bīng. = Ve zbrojnici nebyla výzbroj (dosl. „brnění a zbraně“). Zvláštního významu nabývá konstrukce s druhým předmětem vyjádřeným výrazem 於此yú cĭ: ● 今有璞玉於此。Jīn yŏu pú yù yú cĭ. = Řekněme, že by tu byl surový nefrit. Za předmětem slovesa有yŏu nebo 無wú může stát další sloveso: ● 爾有母遺。Ěr yŏu mŭ wèi. = Ty máš matku, které [to] můžeš dát. 17.3有yŏu a 無wú v konstrukci, kdy za slovesem následuje podstatné jméno a další sloveso Tato konstrukce je běžná i v moderní čínštině: 外面有人卖冰淇淋。Wàimiàn yŏu rén mài bīngqílín. = „Venku někdo prodává zmrzlinu.“ V klasické čínštině se tvoří obdobným způsobem. ● 有一臣常在前。Yŏu yī chén cháng zài qián. = Jeden ministr byl stále vpředu. ● 秋七月有神降于莘。Qiū qī yuè yŏu shén jiàng yú Shēn. = Na podzim v sedmém měsíci roku se v Shen zjevilo božstvo. Někdy konstrukce tohoto typu překládáme do češtiny výrazem „stává se“: ● 有人自天降。Yŏu rén zì tiān jiàng. = Stává se, že z Nebes sestoupí člověk. Varianta této konstrukce: ● 臣弑其君者有之。 Chén shì qí jūn zhě yŏu zhī. = To, že poddaný zavraždí svého vládce, se stává. 17.4 Konstrukce有yŏu /無wú ….. 者zhě Tato konstrukce velice často uvádí krátký ucelený narativ. Obecným významem této konstrukce je „v určitém místě nebo množině lidí byl někdo, kdo udělal to a to“. Komplexní výklad důležitého zájmena者zhě viz dále. {à 19.2} ● 楚人有涉江者。Sōng rén yŏu shè jiāng zhě. = Mezi lidmi ze státu Song byl někdo, kdo se chtěl přepravit přes řeku. ● 仲尼之徒無道桓文之事者。Zhòngní zhī tú wú dào Huán Wén zhī shì zhě. = Mezi žáky Konfucia nebyl nikdo, kdo by mluvil o záležitostech vévodů Huana a Wena. 17.5 Vazba 無以wú yĭ / 有以yŏu yĭ V této vazbě vystupuje sloveso無wú (nebo有yŏu) ve významu „(ne)mít“ či „(ne)být přítomen“. Přesný význam konstrukce závisí na významu předložky 以yĭ: „(ne)mít čím“, „(ne)mít s čím“, (ne)mít proč“, „(ne)mít jak“ ad. ● 上無以勸民，則令不行矣。Shàng wú yĭ quàn mín, zé lìng bù xíng yĭ. = Pokud vládce nemá jak povzbudit lid, pak jeho rozkazy nebudou vykonávány. ● 故善無以為也。Gù shàn wú yĭ wéi yě. = Proto dobro není jak vykonat. ● 亦將有以利吾國乎。Yì jiāng yŏu yĭ lì wú guó hú? = Určitě budete mít čím prospět mé zemi! 18. Konstrukce se slovesem 為wéi[20] Sloveso為wéi vytváří celou řadu konstrukcí, z nichž některé byly již probrány výše. {à 3.1, 5.4, 7.1} V této lekci je pozornost věnována velmi časté konstrukci 以yĭ… 為wéi… a různým významům, v nichž sloveso 為wéi v této konstrukci vystupuje. 18.1 Dělat (něco), vyrábět (něco), vytvářet (něco): Základním významem slovesa 為wéi je „dělat, vytvářet, vyrábět“: ● 臣為削。Chén wéi xuē. = Já vyrábím rydla. ● 文王以民力為臺為沼。Wénwáng yĭ mín lì wéi tái wéi zhăo. = Král Wen pomocí sil lidu postavil terasu a jezero. ● 上樂以刑殺為威。Shàng lè yĭ xíng shā wéi wēi. = Ti nahoře nacházejí potěšení v tom, že si zjednávají autoritu pomocí trestů a zabíjení. 18.2 Být (někým), stát se (někým): Varianta této konstrukce byla popsána výše, {à 7.1} kde šlo o specifický případ konstrukce se dvěma slovesy, z nichž prvním je sloveso nazývání nebo proměňování a druhým je sloveso 為wéi. (Nazvat koho jakým, učinit koho kým/čím.) Sloveso 為wéi ve významu „stát se někým“ nebo „učinit kým/čím“ však vystupuje rovněž v konstrukcích s jedním slovesem a v konstrukcích s předložkou 以yĭ: ● 堯為天子。Yáo wéi tiānzĭ. = Yao byl/stal se Synem Nebes. ● 以一軍為晉侯。Yĭ yī jūn wéi Jìn hóu. = Stát se vládcem Jin s jedinou armádou. ● 吾以子為將。Wú yĭ zĭ wéi jiàng. = Učiním Vás generálem. ● 臣不敢以死為戯。Chén bù găn yĭ sĭ wéi xì. = Netroufám si brát smrt jako hru. 18.3 Považovat koho za jakého: V tomto významu vystupuje sloveso 為wéi výhradně spolu s předložkou 以yĭ. ● 吾以子為鬼。Wú yĭ zĭ wéi guĭ. = Považoval jsem Vás za ducha. ● 以臣為愚。Yĭ chén wéi yú. = Považoval mě za hloupého. ● 臣以計為無便於此。Chén yĭ jì wéi wú biàn yú cĭ. = Domnívám se, že není vhodnějšího plánu než tento. Předmět slovesa 為 wéi ve významu „považovat koho za jakého“ může být vyjádřen i slovesnou konstrukcí: ● 以馬為不進。Yĭ mă wéi bù jìn. = Stěžovat si, že kůň nejde. ● 是以汝為可教。Shĭ yĭ rŭ wéi kě jiào. = Zpočátku jsem tě považoval za vzdělatelného. Pozn. 1: Počínaje zhruba dobou konce období Válčících států se výraz 以為lexikalizuje – objevuje se jako dvouslabičné sloveso s významem „domnívat se, že“, aniž by však vazba以… 為… přestala být užívána. à 臣以為計無便於此。 = Domnívám se, že není vhodnějšího plánu než tento. Pozn. 2: Vazba 以為 se však ve starověkých textech objevuje velmi často a v drtivé většině případů jde o případ nevyjádřeného předmětu předložky 以 , je-li jím osobní nebo ukazovací zájmeno. {à12.3} à 事君盡禮， 人以為諂也。Shì jūn jìn lĭ, rén yǐ wéi chǎn yě. = Pokud někdo slouží vládci s krajní obřadností, lidé se budou domnívat, že se vlichocuje. 19. Složené konstrukce[21] Jmenné elementy konstrukcí (podměty, předměty, přívlastky, jmenné části přísudku) mohou být vyjádřeny slovesnou (nebo jinou predikativní) vazbou. Takovým konstrukcím říkáme složené a do češtiny je nejčastěji přeložíme vedlejší větou. 19.1 Složené konstrukce tvořené pomocí částice 之zhī Tento typ složené konstrukce se formálně tvoří vložením 之zhī mezi podmět a přísudek závislé predikativní vazby: ● 吾見師之出。Wú jiàn shī zhī chū. = Viděl jsem, jak armáda vyšla. ● 故王之不王，不為也，非不能也。Gù wáng zhī bù wàng, bù wéi yě, fēi bù néng yě. = Proto to, že král nepanuje jako pravý král, je dáno tím, že to nedělá, nikoliv že toho není schopen. Částice之zhī se vynechává za osobními zájmeny a za přivlastňovacím zájmenem 3. osoby 其qí (其來qí lái = „to, že přišel“). ● 何由知吾可也。Hé yóu zhī wú kě yě? = Na základě čeho víte, že mohu? ● 吾見其出。Wú jiàn qí chū. = Viděl jsem, jak vyšla. 19.2 Složené konstrukce se zájmenem 者zhě Zájmeno 者zhě typicky nahrazuje podmět slovesné konstrukce a tvoří tento typ závioslé konstrukce: 來者lái zhě = „ten, kdo přišel“. Taková závislá konstrukce může vystupovat jako kterýkoliv jmenný větný člen (podmět, předmět, přívlastek): ● 坐者皆喜。Zuò zhě jiē xĭ. = Ti, kdo [tam] seděli, se všichni zaradovali. ● 殺無罪者。Shā wú zuì zhě. = Zabil, toho, kdo byl bez viny. ● 與知之者謀。Yŭ zhī zhī zhě móu. = Poradil se s těmi, kdo se v tom vyznají. ● 聞為有道者妻子皆得逸樂。Wén wéi yŏu dào zhě qī zĭ jiē dé yì lè. = Slyšel jsem, že ženy a děti těch, kdo se řídí správnou cestou, dojdou všechny pokoje a radosti. Závislá konstrukce s 者zhě může být modifikována další jmenným větným členem, který jí předchází: 王之殺人者 wáng zhī shā rén zhě = „ti z králů, kteří zabíjejí lidi“. ● 鳥獸之害人者消。Niăo shòu zhī shā rén zhě xiāo. = Ptáci a zvěř, kteří zraňují lidi, zmizeli. Další běžnou funkcí slova 者zhě je zdůraznění (ukazatel) tématického podmětu věty: ● 三家者以雍徹。Sān jiā zhě yĭ Yōng chè. = Příslušníci Tří rodů [ve státu Lu] užívají ódu Yong při ceremoniálním odstraňování obětních nádob. ● 飛徐者故瘡痛也。Fēi xú zhě gù chuāng tòng yě. = To, že letěla pomalu, bylo proto, že ji bolelo staré zranění. ● 天下者無常亂無常治。Tiānxià zhě wú cháng luàn, wú cháng zhì. = Svět není nikdy trvale v chaosu ani není nikdy trvale řádně uspořádán. Pozn.: Funkce slova 者zhě coby ukazatelu hranice mezi podmětovou a přísudkovou částí jmenné věty byla probrána výše. {à 2.5} 19.3 Složené konstrukce se zájmenem 所suŏ Vztažné zájmeno所suŏ (v pozici před slovesem) nahrazuje předmět slovesné konstrukce a tvoří tento typ závislé konstrukce: 吾所殺wú suŏ shā = „ten, koho jsem zabil“. Pozn.: srov. 殺之者 shā zhī zhě= „ten, kdo ho zabil“. Zdrojovou konstrukcí obou uvedených závislých konstrukcí je: 吾殺之。Wú shā zhī. = „Zabil jsem ho.“ V první konstrukci zájmeno 所suŏ zastupuje předmět zdrojové konstrukce. Ve druhé zájmeno 者zhě zastupuje podmět zdrojové konstrukce. Podobně jako v případě závislých konstrukcí se zájmenem 者zhě i závislé konstrukce se 所suŏ mohou vystupovat jako kterýkoliv jmenný větný člen (podmět, předmět, přívlastek): ● 先生所言國之大事也。Xiānshēng suŏ yán guó zhī dà shì yě. = To, o čem učiteli hovoříte, je velká záležitost státu. ● 知人之所不知。Zhī rén zhī suŏ bù zhī. = Věděl to, o čem ostatní nevěděli. ● 仲子所居之室也。Zhòngzĭ suŏ jū zhī shì yě. = To je dům, ve kterém bydlí Zhongzi. Zájmeno 所suŏ může analogicky zastupovat předmět předložky: ● 此小國之所以事大國也。Cĭ xiăo guó zhī suŏ yĭ shì dà guó yě. = Toto je způsob, jak malý stát slouží velkému státu. ● 學者，所以求為君子也。Xué zhě, suŏ yĭ qiú wéi jūnzĭ yě. = Studium je to, pomocí čeho se člověk snaží stát se ušlechtilým mužem. ● 君所與居，皆其所畏也。Jūn suŏ yŭ jū, jiē qí suŏ wèi yě. = Ti, spolu s kterými vládce přebývá, jsou všichni těmi, kterých si váží. ● 此戰之所由克也。Cĭ zhàn zhě suŏ yóu kè yě. = Toto je to, na základě čeho lze vyhrát bitvu. 19.4 Zdůrazňovací konstrukce se zájmeny 者zhě a所suŏ[22] Závislé konstrukce se zájmeny者zhě a所suŏ slouží často k fokalizaci výpovědi (zdůraznění určitého aspektu toho, o čem hovoříme). V tomto paragrafu uvádíme přehled zdůrazňovacích konstrukcí s těmito zájmeny. Jak už bylo uvedeno, závislé konstrukce se zájmeny者zhě a所suŏ lze vždy odvodit od výchozí konstrukce typu podmět – přísudek – předmět: Příklady: ● 宋人揠苗。Sòng rén yà miáo. = Člověk ze Song popotahoval výhonky. à揠苗者，宋人也。 Ten, kdo popotahoval výhonky, byl člověk ze Song. à 宋人所揠，苗也。 To, co člověk ze Song popotahoval, byly výhonky. ● 王與諸侯攻秦。Wáng yŭ zhūhóu gōng Qín. = Král spolu s knížaty zaútočil na Qin. à與諸侯攻秦者，王也。 Ten, kdo spolu s knížaty zaútočil na Qin, byl král. à王與諸侯所攻，秦也。 Stát, na který král spolu s knížaty zaútočil, byl Qin. à王所與攻秦，諸侯也。 Ti, spolu s kterými král zaútočil na Qin, byla knížata. ● 臣自楚歸秦。Chén zì Chŭ guī Qín. = Vrátil jsem se z Chu do Qin. à 自楚歸秦者，臣也。 Ten, kdo se z Chu vrátil do Qin, jsem byl já. à 臣自楚所歸，秦也。 Místo, kam jsem se vrátil z Chu, bylo Qin. à臣所自歸秦，楚也。 Místo, odkud jsem se vrátil do Qin, bylo Chu. 20. Běžné a zvláštní funkce slovních druhů[23] Slova v klasické čínštině vystupují zpravidla ve více funkcích analogických slovním druhům. Funkce slov se dále dělí na běžné a zvláštní. Rozdíl mezi běžnými a zvláštními funkcemi slov není zcela ostrý, vychází z frekvence, s jakou slova v různých funkcích vystupují, ale rovněž z analogie s jinými jazyky, např. s češtinou. Tam, kde se v čínské větě objevuje slovo ve zvláštní funkci, by v češtině nejspíše bylo odvozené slovo jiného slovního druhu. Jakkoliv rozlišení na běžné a zvláštní funkce slov není zcela exaktní, je vhodné s ním pracovat při výuce/studiu klasické čínštiny, neboť pomáhá strukturovat jinak často značnou syntaktickou flexibilitu slov v klasické čínštině. Slova, která mají (až na výjimky) pouze běžné funkce, jsou: předložky, spojky, příslovce (adverbia), částice a zájmena. Jejich běžnými funkcemi jsou: Předložky – uvádějí předměty Spojky – určují vztahy mezi konstrukcemi Příslovce – vystupují pouze jako určení k přísudku Částice – (nejčastěji) se vztahují k větné konstrukci jako celku Zájmena – vystupují pouze jako jmenné větné členy Slova, která mají běžné i zvláštní funkce, jsou: podstatná jména (substantiva), adjektiva, slovesa, číslovky a lokativy. 20.1 Podstatná jména: Běžné funkce: A) jmenný větný člen (tj. podmět, předmět, jmenná část přísudku ve jmenných větách) B) přívlastek k jmennému větnému členu Zvláštní funkce: A) přísudek bez předmětu nebo s předmětem B) určení k přísudku Běžné funkce jsou intuitivně srozumitelné, neboť převážně odpovídají funkcím substantiv v češtině (pouze přívlastek shodný je v češtině zpravidla vyjádřen adjektivem odvozeným od příslušného substantiva, např.: král à královský, králův). K zvláštním funkcím uvádíme následující příklady: ad A): Podstatná jména mohou mít funkci přísudku v různých významech, přičemž tento význam je zpravidla odvozen od nejnápadnějšího funkčního rysu věci označované původním podstatným jménem (např. nástroj à použít nástroj; role, titul à mít roli, zastávat funkci; oblečení à obléci si apod.) ● 我以宜陽餌王。Wŏ yĭ Yíyáng băi wáng. = Nalákal jsem krále na Yiyanga. (Použil jsem Yiyanga jako návnadu na krále.) ● 童子不裘不帛不屨絇。Tóngzĭ bù qiú bù bó bù jù qú. = Mladíci nenosí kožešiny, hedvábí, ani ozdoby na střevících. Dále lze funkce podstatných jmén v přídsudku rozlišit na funkci slovesnou a funkci adjektivní – podstatné jméno může mít význam od něj odvozené činnosti, nebo vlastnosti, atributu: např. „otec“ 1) jednat s někým jako s otcem; 2) mít atributy otce, „být otcovský“). ● 爾欲吳王我乎? Ěr yù Wú wáng wŏ hū? = Chcete mi udělat to, co udělali králi státu Wu? (Doslova: „Chcete mě král-Wuovat?“) ● 為臣而君，亡之本也。Wéi chén ér jūn, wáng zhī běn yě. = Být ministrem a přitom jednat jako vládce, je kořenem zániku. ● 君君，臣臣，父父，子子。Jūn jūn, chén chén, fù fù, zĭ zĭ. = [Ať] je vládce vládcem (tj. má atributy vládce, chová se jako řádný vládce), ministr ministrem, otec otcem a syn synem. ad B): Určení k přísudku (podstatné jméno stojí před slovesem a blíže ho určuje). Mezi určení k přísudku a přísudek může být vložena spojka 而ér. V rámci této kategorie můžeme rozlišit několik nejdůležitějších případů:[24] 1) Určení času. Tuto funkci podstatných jmen vnímáme intuitivně jako samozřejmou a mohli bychom ji kvalifikovat jako běžnou funkci podstatných jmen.[25] Podstatné jméno s významem časového určení běžně stojí před přísudkem a určuje ho z hlediska toho, kdy k danému ději došlo: ● 夜行而晝伏。Yè xíng ér zhòu fú. = V noci prchal a ve dne se skrýval. 2) Určení místa. Vyjadřuje nejčastěji místo (prostředí), v němž se děj odehrává: ● 太古之時穴居野處。Tài gŭ zhī shí xué jū yě chŭ. = V nejstarších dobách [lidé] bydleli v jeskyních a žili v pustině. 3) Nástroj, jímž je daný děj proveden: ● 齊王大怒，車裂蘇秦於市。Qí wáng dà nù, chē liè Sū Qín yú shì. = Král státu Qi se velmi rozhněval a [nechal] Su Qina roztrhat vozy na tržišti. 4) Určení vyjadřující přirovnání: ● 豕人立而啼。Shĭ rén lì ér tí. = Kanec se postavil [na zadní] jako člověk a zanaříkal. 5) Bližší určení způsobu, jak se něco děje: ● 欲其子之齊語。Yù qí zĭ zhī qí yŭ. = Přál si, aby jeho syn hovořil qisky. ● 好面譽人者，亦好背而毀之。= Hào miàn yù rén zhě, yì hào bèi ér huĭ zhī. = Ti, kdo s oblibou tváří v tvář chválí druhé, rovněž je s oblibou za zády pomlouvají. 20.2 Adjektiva Běžné funkce: A) Přívlastek ke jmennému větnému členu (大國dà guó = velký stát) B) Přísudek bez předmětu (國大。Guó dà. = Stát je velký.) C) Určení ke slovesnému přísudku – stává se příslovcem (王大怒。Wáng dà nù. = Král se velmi rozhněval.) D) Přísudek ve srovnávací konstrukci (齊大於魯。Qí dà yú Lŭ. = Stát Qi je větší než stát Lu.) Pozn.: Některá přídavná jména běžně řídí bezpředložkový předmět. Patří mezi ně 同tóng (= stejný); 異yì (= odlišný); 多duō (= mnohý); 少shăo (= nemnohý). (山多蟲螟。Shān duō chóng míng. = V horách je spousta obtížného hmyzu. 臣主同欲而異使。Chén zhŭ tóng yù ér yì shĭ. = Ministři a vládce mají shodné zájmy, ale odlišné úkoly.) Zvláštní funkce: A) funkce jmenného větného členu (velký àvýška, velkost) B) slovesné funkce – kauzativní (učinit koho jakým) a putativní (považovat koho za jakého) (大之d zhī = „učinit to velkým“ (zvětšit to) i „považovat to za velké“) ● 孔子登東山而小魯。Kŏngzĭ dēng Dōngshān ér xiăo Lŭ. = Konfucius vystoupil na Východní horu a viděl, že Lu je malé („posoudil Lu jako malé“). ● 匠人斲而小之。Jiàng rén zhuó ér xiăo zhī. = Tesař jej otesal, a tím zmenšil. 20.3 Slovesa Běžné funkce: Běžnou funkcí slovesa je funkce přísudku. Různá slovesa vystupují v konstrukcích bez předmětu (nepřechodná slovesa), s předmětem (přechodná slovesa) nebo tvoří konstrukce bez předmětu i s předmětem. Rozlišení mezi přechodnými a nepřechodnými slovesy je v klasické čínštině z různých důvodů velmi neostré, často lze mluvit spíše jen o pravděpodobnosti, s kterou sloveso vystupuje spíše v té než oné konstrukci. Zvláštní funkce: A) U některých sloves lze za zvláštní funkci považovat jejich kauzativní užití. Např. v běžné funkci konstrukce 去之qù zhī znamená „odejít od něj“, ve zvláštní – kauzativní – funkci tatáž konstrukce znamená „vyhnat ho, propustit ho“ (tj. „způsobit, že odejde“, dosl. „odejít ho“). B) Jmenný větný člen, typicky abstraktní podstatné jméno odvozené od slovesa. Např. od slovesa „konat“ (為 wéi) odvozené abstraktní postatné jméno à „činnost“ (rovněž 為wéi). ● 其為不得利。Qí wéi bù dé lì. = Jeho činnost nepovede k prospěchu. ● 是亦走也。Shì yì zŏu yě. = Toto je také útěk. (Toto je také „utéci“.) 20.4 Lokativy Běžné funkce: A) Přívlastek ke jmennému větnému členu (東門dōng mén = východní brána) B) Určení k přísudku (東徙dōng xĭ = odstěhovat se na východ) C) Jmenný větný člen (東有燕國dōng yŏu Yān guó = na východě je stát Yan) D) Záložka (山東shān dōng = na východ od hor) Zvláštní funkce: Lokativy mají predikativní zvláštní funkce, ve kterých mohou vystupovat s předmětem i bez předmětu. Různé lokativy vystupují v různých zvláštních funkcích, z nichž nejrozšířenější je funkce slovesa ve významu „jít v daném směru“, příp. „být v dané pozici“ nebo „dostat se do dané pozice“: ● 立不中門。Lì bù zhōng mén. = Když se postavil, nebyl uprostřed brány. ● 景公出獵，上山見虎，下澤見蛇。Jĭng gōng chū liè, shàng shān jiàn hū, xià zé jiàn shé. = Když vévoda Jing vyšel na lov, vystoupal na hory a spatřil tam tygra, sestoupil do mokřin a spatřil tam hada. ● 秦師遂東。Qín shī suì dōng. = Qinská armáda pak zamířila k východu. ● 子畏於匡，顏淵後。Zĭ wèi yú Kuāng, Yán Yuān hòu. = Když se mistr dostal do nebezpečí v Kuang, Yan Yuan zůstal vzadu. Lokativy dále někdy vystupují v kauzativních a putativních funkcích: ● 峻法所以禁過外私也。Jùn fă suŏ yĭ jìn guò wài sī yě. = Hrůzu nahánějící zákony jsou tím, čím se zabraňuje přestupkům a vyhání ven sobeckost. ● 告令尹改乘轅而北之。Gào lìng Sūn găi shèng guán ér běi zhī. = Nařídil [prvnímu ministru] Sunovi obrátit spřežení a vést je k severu. ● 是故聖人上德而下功。Shì gù shèng rén shàng dé ér xià gōng. = Z toho důvodu světec klade vysoko ctnost a nízko zásluhy. ________________________________ [1] Nikitina 2005, 11-12; Pulleyblank 1995, 16-20. [2][2] Podle pojetí Nikitiny (2005, 11) je ve jmenných větách 也sponou „být“. [3] Nikitina 2005, 52-53, 55-60; Pulleyblank 1995, 20-21. [4] Nikitina 2005, 12-19; Pulleyblank 1995, 23-29. [5] Nikitina 2005, 14-15; Pulleyblank 1995, 27-28, 35-38. [6] Nikitina 2005, 20-24; Pulleyblank 1995, 31-35. [7] Nikitina 2005, 24-25; Pulleyblank 1995, 40-42. [8] Nikitina 2005, 25. [9] Nikitina 2005, 20, 27; Pulleyblank 1995, 50-51. [10] Nikitina 2005, 15-27, 44-46 ; Pulleyblank 1995, 53-56. [11] Nikitina 2005, 44-46; Pulleyblank 1995, 56. [12] Nikitina 2005, 22-29; Pulleyblank 1995, 47-50, . [13] Výklad konstrukcí se slovem 以yĭ překládaných účelovou vedlejší větou se může lišit. Srov. Pulleyblank 1995, 42-44, 48-50. [14] Nikitina 2005, 7-8, 27-28; Pulleyblank 1995, 51-53. [15] Nikitina 2005, 9-10. [16] Nikitina 2005, 9-10; Pulleyblank 1995, 91-97. [17] Nikitina 2005, 9; Pulleyblank 1995, 103-111. [18] Nikitina 2005, 28. [19] Nikitina 2005, 60-66; Pulleyblank 1995, 30-31. [20] Nikitina 2005, 52-55; Pulleyblank 1995, 49. [21] Nikitina 2005, 31-39, 40-44; Pulleyblank 1995, 62-68. [22] Nikitina 2005, 40-44. [23] Nikitina 2005, 4-5. [24] Toto rozlišení vychází z analýzy v: Zádrapa 2009, 212-223. [25] Nikitina (2005, 4) určení času za běžnou funkci podstatných jmen považuje.