Rozprava o znaku 'ne-já' (Samjutta-nikája, Khandha-vagga, Khandha-samjutta, 59)
Takto isem slyšel. Jednou diel Vznešený vDäránasí,
„« V/nešenv skupinu pěti mnichu: „Mnichove. A onľmu odypovědPěli: „Ctihodný pane!" Vzneseny
PakESv?Slo je Ä: Kdyby totiž telo bylo < iá ' nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat & Sto přání: 'Ať je mé tělo takové a takové a ne
^ Ale jelikož je tělo 'ne-já', proto vede k trápení a níní možno je ovládat dle svého přání: At je me tělo takové a takové a ne jme. , ...
Mnichové, pociťování je'ne-já • Kdybvjto*p<> citování bylo 'já', nevedlo by k trapem a bylo by je S ovládat dle svého přání: 'Ať je me pocito-vání takové a takové a ne jme. ■     Ale jelikož je pociťování'ne-já', proto vede k trápeni a není možno je ovládat dle svého přání. At te mé pociťování takové a takové a ne jme. 16 Mnichové, vnímání je "ne-já' Kdyby tota Jímání bylo 'já', nevedlo by k trápenia bylo by ,e "oľno ovládat dle svého^přání: 'Ať je mé vmmam takové a takové a ne jiné,'
Ale jelikož je vnímání 'ne-já', proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: 'Ať je mé vnímání takové a takové a ne jiné.'
Mnichové, mentální formace jsou 'ne-já'. Kdyby totiž mentální formace byly 'já', nevedly by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: 'Ať jsou mé mentální formace takové a takové a ne jiné.'
Ale jelikož jsou mentální formace 'ne-já', proto vedou k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: 'Ať jsou mé mentální formace takové a takové ane jiné.'
Mnichové, vědomí je 'ne-já'. Kdyby totiž vědomí bylo 'já', nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: 'Ať je mé vědomí takové a takové a ne jiné.'
Ale jelikož je vědomí 'ne-já', proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: 'Ať je mé vědomí takové a takové a ne jiné.'
Co si myslíte, mnichové; je tělesnost trvalá nebo pomíjivá?"
„Pomíjivá, pane."
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?" ' „Strastné, pane.",
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé 'já'?"
„To vskutku ne, pane."
„Co si myslíte, mnichové: je pociťování trvalé nebo pomíjivé?" „Pomíjivé, pane."
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?" „Strastné, pane."
16
17
Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé'já'?"
To vskutku ne, pane." . ,
"„Co si myslíte, mnichové: je vnímáni trvale nebo
pomíjivé?"
„Pomíjivé, pane." .      . „
% to, co je pomíjivé, je strastne nebo stastne?
„Strastné, pane." Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené zmene, je správné o tom uvažovat takto: toto ,e moje, toto _ jsem já, toto je mé-já'?"
„To vskutku ne, pane."
"Co si myslíte, mnichové: jsou mentální formace trvalé nebo pomíjivé?" „Pomíjivé, pane."
„A to, co je pomíjivé, je strastne nebo stastne? Strastné, pane."
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené zmene je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé 'já'?"
„To vskutku ne, pane." ., .
Ico si myslíte, mnichové: je vědomi trvale nebo
pomíjivé?" ^
"A to! cľjepTmíjivé, je strastné nebo šťastné?"
"Alľco jé íSjÍvé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé 'já'?"
,To vskutku ne, pane." , .
Proto, mnichové, jakýkoli je zde tělesny tvar at už minulý, budoucí či přítomný, at vlastni či nale-
18
zející někomu jinému, ať hrubý Či jemný, ať nízký či vznešený, daleký nebo blízký, všechny tělesné tvary by měly být nahlíženy s pravou moudrosti, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé 'já'.
A dále, mnichové, jakékoli je zde pociťování, ať už minulé, budoucí či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé Či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy pociťování by mely být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto:, toto není moje, toto nejsem já, to není mé 'já'.
A dále, mnichové, jakékoli je zde vnímání, ať už minulé, budoucí či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy vnímání by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé 'já'.
A dále, mnichové, jakékoli jsou 2de mentální formace, ať už minulé, budoucí či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy mentálních formací by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé 'já'.
A dále, mnichové, jakékoli je zde vědomí, ať už minulé, budoucí či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy vědomí by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé 'já'.
19
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho "aké Vše nahlíží, odvrací se od těla, pociťovaní, vnímání, mentálních formací a vědomi■
Když se odvrátí, ustanou jeho touhy. Následkem ustání tužeb se osvobodí. Aosvobozen-bude vědět ľe osvobozeno! A pochopí: Ukončeno J^rozovam ivľtý život je uskutečněn, je uděláno to, co melo být uděláno, nic z tohoto už mne dále nečeká.
Toto řekl Vznešený. Potěšena, skupina peti mm chů souhlasila s tím, co Vznešený řekl. A když byl podán tento výklad, mysl všech pěti mnichů byla neulpíváním osvobozena od nečistot.
20
This document was created with Win2PDF available at http://www.win2pdf.com. The unregistered version of Win2PDF is for evaluation or non-commercial use only.