GrUILLAUME APOLLINAIRE PÁSMO NAKLADATEL FR. BOROVÝ V PRAZE Tím starým světem přec jsi znaven na konec Pastýrko Eiffelko jak beci stádo mostů dnes Řecký a římský starověk se ti už přežily Zde starodávně se tváří i automobily Jen náboženství zůstalo nové ve starých věcí tříšti Zůstalo zcela prosté jak hangáry na letišti Jediné neantické v Evropě křesťanství je Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie A tebe zdržuje stud když okna na tebe hledí Vstoupiti do kostela a jiti ke zpovědi Čteš letáky cenníky plakáty jež nahlas zpívají Tof poesie dne a prosu dne žurnály dávají Sešity po šestáku o detektivech kteří prosluli Portréty slavných mužů a steré tituly Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici Novou a čistou byla to sluneční polnice Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou Z rána tu třikrát tovární píšťala zní Chraptivý zvon zde zaštěká k poledni Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville. Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj první kamarád Má stejně s tebou církevní pompu nade vše rád Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice Po celou noc se v kolejní kapli modlíte Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná Oblévá na vždy planoucí glorii Krista Toť krásná lilie již všichni pěstíme Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený Toť dvojmocnina cti a věčnosti Toť hvězda o cípech šesti Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti Praví že napodobí co uměl už Šimon kouzelník Křičí že zná-li létat má slouti záletník Andělé létají lehce kolem hezkého letce Ikarus Enoch Eliáš Apollonius z Thyany Kol prvního letadla krouží u nebeské brány Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie Avion s křídly nesloženými se snáší a klesá Ty miliony vlaštovek přilétnou na nebesa Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci Pták Noh jemuž básně a pohádky hlásají slávu V pařátech nese leb Adamovu první hlavu Z obzoru letí orel a vyráží velký křik A z Ameriky došel malý kolibřík Z Cíny sem přišli pihi dlouzí a pružní Ti mají jen po jednom křídle a létají v párech družni Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám Jejž provází lýrovec a tisícioký páv A fénix hranice jež sama se zapálí V svém žhavém popeli na chvíli vše zahalí Sirény opustily své nebezpečné úskaliny A chvátají krásně zpívajíce všecky tři A všichni orli fénix i pihi z Číny Se s létacím strojem svorně pobratří Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti Jak bys už nikdy se neměl lásky dočkati Vstoupil bys do kláštera kdybys žil v dávném čase Když na rtech si najdete modlitbu vy stydíte do ruda se Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno Toť obraz visící v temnu galerie A vidět jej z blízka ti třeba chvílemi je Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru Jsem chor slyše ta slova požehnaná Láska jíž trpím je má choroba tajná A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží Pod citronriíky jež celý rok kvetou svěží S přáteli svými se projíždíš ve člunu Jeden je z Nizzy dva z Turbia jeden z Mentonu Sepií hlubinných se děsí oči naše A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi Podoben Lazaru kterého světlo drtí Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině Vzpomínám toho tři dny jsem tam byl a v Goudě neméně Jsi v Paříži od soudce vyslýchán Jak zločinec zatčen a do vězení dán V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se ti zaplakat Nad sebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazar Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar Doufají, že v Argentině zbohatnou velice A domů se vrátí nesouce s sebou tisíce Ty rodiny nesou praporek červený jako vy srdce své Ten praporek a naše sny jsou stejně prízračné Někteří z emigrantů zůstanou a pobývají tu V děrách ulice des Rosiers nebo des Écouffes Často jsem zřel je večer jdou se ven nadýchat vzduchu Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu Zpívá se tančí pije se šampaňské Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec I od té nejošklivější svou bolest zakusil milenec Je to dcera městského strážníka prý z Cannes Neznám její ruce jsou tvrdé a rozprýskané Mám soustrast nesmírnou se švy jejího břicha Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem Jsi sám jitro přichází Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná Toť Léa pozorná či Ferdina falešná A ty piješ ten líh palčivý jako života bol Tvého života jejž piješ jak alkohol Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile Spát mezi svými modlami z Oceánie a Guineje Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb Nižší Kristové temných nadějí a tužeb S bohem s bohem spáči Slunce plá pláče (Alcools.) 15 Mladý francouzský básník Guillaume Apollinaire, po otci Polák, povahou kosmopolita, kulturou a čestnou účastí na veliké válce, z níž vyšel s těžkým poraněním, pravý Francouz, zemřel asi před dvěma měsíci chřipkovou nákazou, několik dní po své svatbě, krátce po uzavřeném příměří, kdy se kulturní tvorbě otevírala nová budoucnost. Jako básník přejal G. Apollinaire tradici symbolismu, obohativ ji podivnými, teskně rozmarnými tóny své nepokojné, výstřední, bohaté osobnosti. Hravost, dětský pláč, exotičnost, schválnost i melodická prostota, tyto protikladné rysy vyzírají všude z jeho „Alkoholů", ve kterých krátce před válkou shrnul básnickou žeň svého života. Jako výtvarný kritik spojil G. Apollinaire své jméno nerozlučně s vývojem nejmladšího umění. Byl to kritik objevitel, vřelý zastánce a průbojník kubismu, který bez nejmenší kritické pedanterie, lehce, životně, improvisačně obhájil mladé umění v Paříži. Co učinil pro pochopení celníka primitiva Rousseaua, co pro Deraina, Picassa, Bracqua, to zůstane nej-krásnější kapitolou moderní kritiky. Jeho pěkná, radostně vedená revue „Les Soirées de Paris" má nezapomenutelnou hodnotu literární kuriosity a uměleckého dokumentu. Když byla ukradena Lionardova „Gioconda" v Louvrů, padlo nějakým nedorozuměním podezření na Apollinaira, tohoto vášnivého amatéra a sběratele umění. Tehdy, jsa uvězněn, napsal veršíky, které lze s hlubokým pohnutím opakovati dnes, kdy se za mladým básníkem uzavřela kobka temnější než ve vězení Santé: „Avant ďentrer dans ma cellule 11 a fallu me mettre nu Et quelle voix sinistre ulule Guillaume qu'es-tu devenu Le Lazarre entrant dans la tombe Au lieu ďen sortir comme il fit Adieu adieu chantante rondě O mes années ô jeunes filles" K. č.