Teorie hudebního zápisu II (VH_024b) 4. Notace menzurální 4.1 Vymezení pojmu a výčet typů 4.2 Modální notace 4.21 Vymezení pojmu (odlišit: sylabická notace, notace organa dupla, motetová notace, kvadrátní notace) 4.22 Mody a jejich identifikace 4.23 Nepravidelnosti modálního zápisu a jejich identifikace 4.24 Identifikace základních kompozičních technik notredamského vícehlasu 4.25 Vysvětlit význam termínů: discantus fractio modi notatio sine litera clausula nota plicata longa imperfecta duplum copula brevis altera triplum repetitio modus primus ordinis secundi longa perfecta plica descens ternaria brevis recta notace sylabická divisio modi ordo conductus plica ligatura konduktové moteto ligatura plicata quaternaria notatio cum litera extenso modi discantus floridus plica ascens notace melismatická 4.26 Zásady přepisu modální notace - demonstrovat na předložené ukázce 4.27 Modální teorie ve středověkém hudebním písemnictví 4.28 Muzikologická literatura zabývající se problematikou modální notace 4.29 Hudební prameny modální notace 4.3 Předfrankonská a frankonská notace 4.31 Vymezení obou pojmů 4.32 Identifikace obou typů notace na předložené ukázce 4.33 Hlavní znaky předfrankonské notace 4.34 Hlavní znaky frankonské notace 4.35 Hudební prameny předfrankonské a frankonské notace 4.36 Předfrankonská a frankonská notace ve středověkém hudebním písemnictví 4.37 Předfrankonská a frankonská notace v muzikologické literatuře 4.38 Zásady přepisu frankonské notace - demonstrovat na předložené ukázce 4.39 Vysvětlit význam termínů: signum perfectionis punctus divisionis punctus perfectionis figura simplex ordinatio figurarum proprietas perfectio maximodus ligatura cum (sine) proprietate ligatura cum (sine) perfectione semibreves quartae currentes ligatura cum opposita proprietate initialis tempus modus convenientia modorum conjunctura finalis 4.4 Černá menzurální notace 4.41 Vymezení pojmu a základní klasifikace 4.42 Identifikace hlavních typů černé menzurální notace 4.43 Základní rysy francouzské notace 4.44 Základní rysy italské notace, rozdíly od francouzské 4.45 Hlavní prameny francouzské a italské notace 4.46 Francouzská a italská notace ve středověkém hudebním písemnictví 4.47 Zásady přepisu francouzské notace - demonstrovat na předložené ukázce 4.48 Vysvětlit význam termínů: trecento divisio secunda divisio tertia ars nova ars subtilior balada moteto rondeau prolatio pausa triorum temporum virelai punctus additionis imperfectio imperfectio ad totum pausa duorum temporum imperfectio ad partem imperfectio ad partem remotm talea imperfectio ad partem remotissimam isorytmie isometrie ligatura hoquetus alterace clos isoperiodicita divisio divisio binaria divisio ternaria divisio quaternaria divisio senaria perfecta divisio senaria imperfecta octonaria novenaria ouvert duodenaria 4.5 Bílá menzurální notace 4.51 Vymezení pojmu 4.52 Notační znaky 4.53 Ligatury a pravidla pro určování jejich nominálních hodnot 4.54 Menzura - vymezení pojmu a charakteristika základních typů 4.55 Color - vymezení pojmu a jeho hudebního významu 4.56 Proporce - vymezení pojmu, základní typy a jejich hudební význam 4.57 Stanovit zásady přepisu bílé menzurální notace a demonstrovat na předložené ukázce 4.58 Vysvětlit význam termínů: ligatura obliqua modus longarum maximodus modus maximarum modus minor alla longa modus maximarum imperfectus cum modo longarum perfecto cum tempore perfecto cum prolatione perfecta menzurní čára taktová čára color color temporis color prolationis color minimarum hemiola hemiola temporis poloviční color hemiola maior color minor proporce courantový color integer valor genus multiplex genus superparticulare genus superpartiens genus multiplex superpartiens genus multiplex superparticulare proportio dupla proportio tripla proportio quadrupla proportio quintupla proportio sesquialtera proportio supertripartiente tertias proportio tripla sesquitertias alla semibreve proportio dupla supertripartiente quartas menzurní kánon alla breve proportio subdupla supertripartiente quartas 5. Kritika hudebního zápisu 5.1 Vymezení pojmu 5.2 Vznik disciplíny 5.3 Základní postupy (recenze, examinace, divinace, emendace) 5.4 Konjekturální kritika (přeložení, posunutí) 5.5 Terminologie: originál, autograf, archetyp, varianta, kontrafaktum, kontrapozitum, obecná nota, transnotace, transkripce, kolace 5.6 Literatura pojednávající o problematice kritiky hudebního zápisu Prameny a literatura (základní tituly): Apel, Willi: Die Notation der polyphonen Musik 900 - 1600, VEB Breitkopf - Härtel Musikverlag Besseler, Heinrich - Gülke Peter: Schriftbild der mehrstimmigen Musik, Musikgeschichte in Bildern III/5, Leipzig l973 Coussemaker, Edmond de: Scriptorum de musica medii aevi nova series, I - IV, Paris 1864 - 1867 Gerbert, Martin: Scriptores ecclesiastici de musica sacra potissimum, I - III, St.Blasien 1874 Mokrý, Ladislav: Hudobná paleografia, skripta University Komenského v Bratislavě, Bratislava 1957 Mužík, František: Úvod do kritiky hudebního zápisu, AUC UK Praha 1961 Parrish, Carl: The Notation of Medieval Music, Pendragon Press, New York 1978 Pátková, Hana: Česká středověká paleografie, Nakladatelství Veduta, České Budějovice 2008 Rybarič, Richard: Vývoj europskeho notopisu, Bratislava 1982 Vela, Maria, Caraci (ed.): Kritika hudebního textu. Metody a problémy hudební filolofie, KLP Praha, 2001 Wolf, Johannes: Handbuch der Notationskunde I, II, Leipzig 1913, 1919 Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích (MGG, Riemann, Grove,Slovník české hudební kultury ad.) Předmět je zakončen zkouškou, jejíž úspěšné vykonání podmiňuje: a) spolehlivá znalost problematiky historického vývoje v rozsahu přednesené látky; b) spolehlivá znalost principů probraných notačních systémů a zásad jejich transkripce; c) spolehlivá znalost základních titulů oborové literatury d) vyhovující zpracování seminárního úkolu; e) úspěšné absolvování zkouškového testu - přepisu v rozsahu 10 taktů zadané předlohy; f) úspěšné vykonání ústní zkoušky podle tohoto sylabu. Poznámka: Znalost titulů odborné literatury označených tučným písmem je závazná!