Informační management VIKMA07 2. – 3. hodina, 4., 11. 3.2011 KISK FF MU Informační společnost • Označení „informační společnost“ je jedním z mnoha pojmenování (znalostní společnost, společnost založená na znalostní ekonomice, nová ekonomika), které se pokouší vystihnout probíhající společenské změny, jež probíhají od 50. let minulého století. Tyto společenské změny se projevují změnou preferencí od ekonomického kapitálu směrem ke kapitálu sociálnímu a kulturnímu (od strategických surovin k lidskému kapitálu). Informace a znalosti • čtvrtý faktor rozvoje společnosti (půda, kapitál,  práce), • základní podmínka hospodářské prosperity, • podstata podnikání, • výrobní faktor organizace a její úspěšnosti, • strategická surovina, • integrující faktor různých technických i vědních  disciplín • zdroj moci, atd. Informatizace společnosti „Postupná informatizace společnosti je chápána jako proces, který je v současné době na stejné významové úrovni jako byla v předchozí etapě industrializace. Jestliže industrializace podstatně rozšířila fyzické možnosti a sílu člověka, pak informatizace znásobuje jeho schopnosti duševní.“ • VYMĚTAL, J. ‐ DIAČIKOVÁ, A. ‐ VÁCHOVÁ, M. Informační a znalostní  management v praxi. Praha : LexisNexis CZ, 2006. s 9. ISBN 80‐86920‐01‐1. Dopady informatizace společnosti • POZITIVNÍ Dostupnost, aktuálnost, úplnost a svoboda  nakládání s informacemi. E‐business, E‐government. • NEGATIVNÍ (diskutabilní) Ztráta soukromí, dehumanizace komunikace  technologiemi, ochrana dat, nevhodný systém  vzdělávání, ztráta právního povědomí v  prostředí kyberprostoru. Učící se společnost • V rámci různých interpretací a snah o pojmenování procesů transformace společnosti se rovněž objevuje termín „učící se společnost“, která se od předchozích koncepcí liší svou orientaci na člověka ve společnosti a významu vzdělání pro jeho život. Tato koncepce poněkud utopicky nahlíží na vzdělání jako na řešení všech společenských problému, kterým bude lidstvo do budoucna čelit Znalostní společnost • Termín „znalostní společnost“ se poprvé objevuje spolu s termínem „znalostní ekonomika“ v díle P. Druckera „The Age of Discontinuity“ vydaném v roce 1969. Drucker navazuje na ekonoma F. Machlupa, který počátkem 60. let 20. stol. publikoval dílo „The Production and The Distribution of Knowledge in The U. S. A.“, ve kterém popisuje vazby mezi růstem znalostí a hrubého domácího produktu ve Spojených Státech. Machlup ve svém díle rovněž definuje průmyslové odvětví zabývající se zpracováním a distribucí informací – knowledge industry. • DRUCKER, P. The Age of Discontinuity: Guidelines to Our Changing Society. New York : Harper and Row, 1969. ISBN 0‐465‐08984‐4. Znalostní (nová) ekonomika Prostředí znalostní ekonomiky se oproti tradiční neoklasické mikroekonomické teorie liší:  Změnou orientace (na místo produktu – znalosti a ICT předpoklady – tj. know‐how). Dle Kislingerové: „Možnost používat v ekonomice určitou úroveň znalostí a dovedností a dále je dynamicky rozvíjet je přitom podmíněna kvalitou vzdělávacího systému v příslušné zemi.“ Znalostní (nová) ekonomika  Pojem „nová ekonomika“ je proti ideji znalostní ekonomiky podstatně mladší (konec 90. let 20. st.).  Pojem měl výstižně charakterizovat hlavní rysy aktuálního vývoje hospodářství (zejména v USA).  Kladen důraz na význam probíhajících strukturálních změn (vazba na technologický pokrok). Politická dimenze změn  Pojem nová ekonomiky souvisí s mnoha  proměnami, které lze označit za globální (změny – technologické, ekonomické, politické). Klíčové politické změny:  Pád komunismu a integrace států střední a  východní Evropy do demokratického systému.  ČR a řada posttotalitních zemí přistoupila do  NATO (1997 a 2004).  1. 5. 2004 rozšíření EU o nové členské státy – nové mírové přeuspořádání Evropy – resp.  definitivní ukončení „studené války“. Vznik nových tržních ekonomik ve střední a  východní Evropě  1957 – Evropské společenství uhlí a oceli podepsalo tzv.  Římské smlouvy, na jejich základě vznikla další dvě  integrační seskupení: Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom).  1987 – ratifikace Jednotného evropského aktu, který  zahrnoval systém opatření k vytvoření Jednotného  vnitřního trhu.  1992 – Smlouva o Evropské unii (tzv. Maastrichtská  smlouva) – zásadní posun, ekonomické společenství se  transformovalo k ekonomicko‐politickému svazku – EU.  2000 – EU přijala program ekonomického rozvoje na léta  2000‐2010 tzv. Lisabonskou strategii. Evropský vnitřní trh je založen na čtyřech pilířích: 1. Volný pohyb zboží – zrušení zahraničních kontrol a cel, harmonizace daní. 2. Volný pohyb služeb – včetně liberalizace bankovních a pojišťovacích služeb, otevření trhů pro dopravu, poštu a telekomunikace. 3. Volný pohyb kapitálu – směnitelnost mezi zeměmi ES, integrace finančních trhů a liberalizace pohybu cenných papírů. 4. Volný pohyb osob – zrušení kontrol na vnitřních hranicích, mobilita pracovních sil, harmonizace přistěhovalecké a azylové politiky. Lisabonská strategie  LS = hospodářská strategie, která měla nalézt odpověď  na otázku, jak uspět v nových podmínkách globalizace,  kdy jsou evropské země vystaveny konkurenci ostatních  ekonomických subjektů (USA + asijské ekonomiky).  Vývoj ukázal, že stanovené cíle byly příliš vysoko a  jejich naplnění v daném časovém horizontu se ukázalo  jako nereálné.  V roce 2005 vychází nová, revidovaná verze Lisabonské  strategie, která již lépe odpovídá realitě. Přes určité  problémy je program ekonomického rozvoje EU  postupně naplňován.  Díky výraznému rozdílu v úrovni „starých“ a „nových“ členských zemí se vytvořily nečekané možnosti. „Nové“ ekonomiky střední a východní Evropy vytvářejí inovační podmínky formou např. investičních, daňových a jiných pobídek; tato teritoria se vyznačují vysokou mírou flexibility.  EU klade důraz na znalosti, znalostní  ekonomiku a inovace za účelem  KONKURENCESCHOPNOSTI na  makroekonomické úrovni. Mezi ekonomy neexistuje jednoznačná shoda ve vymezení  nové ekonomiky, lze ji však přiřadit následující čtyři rysy: 1. Vysoká přidaná hodnota, kterou přinášejí zboží a služby,  jež úzce souvisejí se znalostmi a vzděláním. 2. Výrazně se zvýšil prostor pro agilní firmy. Informační  technologie poskytly společnostem nástroj k provádění  rychlých a účinných změn. 3. Nová ekonomika – a s ní související rozvoj informačních a  komunikačních technologií – výrazně omezila problém  geografických vzdáleností. 4. Výrazné omezení (či přímo vyloučení) zprostředkovatelů a  jejich služeb. • Poprvé v dějinách hospodářský růst a strukturální změny v ekonomice nezávisejí prvotně na surovinách, strojích a metodách jejich využívání, ale na schopnosti lidí pracovat s informacemi. • Rozvoj ICT není cílem, ale pouze prostředkem pro efektivnější práci s daty, informacemi a znalostmi. • Nejdůležitějším přínosem 21. století by mělo být padesátinásobné zvýšení produktivity práce se znalostmi. Tržní prostředí, které je utvářeno využíváním revolučního technologického pokroku a zejména výpočetní síly osobních počítačů, vysokorychlostních komunikací a Internetu, bývá různě označováno jako „informační ekonomika“, „síťová ekonomika“, „digitální ekonomika“, „znalostní ekonomika“ či „riziková společnost“. „Nová ekonomika“ je souhrnný název pro tento soubor, jehož společným jmenovatelem je rychlejší růst a nižší inflace. Určující charakteristikou nové ekonomiky je samozřejmě to, že její růst je dán informačními technologiemi nové generace, zejména pak Internetem. Vliv Číny  Čína ekonomicky i strategicky trvale posiluje své postavení ve vědě.  Expanze a ekonomická otevřenost, se kterou se prosazuje, je patrná prakticky všude.  Ekonomický růst se trvale pohybuje na úrovni 8‐9 %. Čína je nejen exportérem, ale i významným obchodním partnerem Evropy v řadě produktů, zejména zeleniny, textilu, apod.  Velké světové přebytky zahraničního obchodu, které byly vytvořeny dlouhodobě, nyní umožňují vzdát se dlouhodobého navázání čínského jenu na americký dolar zavést flexibilní měnový kurz. Důsledkem byla sice valorizace čínské měny, avšak jak vývoj dokládá, Čína se stává ve 21. století největší ekonomikou světa. Globalizace Globalizace – národohospodářské označení pro:  Celosvětové propojování trhů zboží, služeb a  finančních trhů, které je možné v důsledku  politické liberalizace a prostřednictvím nových  technologií (např. Internetu).  Proces vzájemného posilování na sobě závislých  trhů.  Strategii propojování nadnárodních podniků s  cílem dosažení konkurenční výhody.  Zrušení segmentace trhu ve světovém měřítku. Globalizace Lidské zdroje ve znalostní ekonomice Lidský kapitál je považován za hlavní výrobní faktor  (nikoliv movitý kapitál, či surovina). Vzdělání – kvalifikace zaměstnanců (obyvatelů dané  země) vytváří konkurenční výhodu (v rámci  podnikatelského odvětví, regionální ekonomiky,  mezinárodní ekonomiky).  Rozvoj standardizace řízení lidských zdrojů (IIP, ISO)  Klíčové kompetence  Nové přístupy v řízení lidských zdrojů – znalostní  management ‐ Pracovní skupiny, workshopy,  teambuilding PERMANENTNÍ POTŘEBA VZDĚLÁVÁNÍ = proces  celoživotního vzdělávání. Lidský kapitál a jeho konsekvence  Celková zásoba lidského kapitálu člověka je tvořena jeho osobním a společenským kapitálem.  Minulost, současnost a budoucnost jsou spjaty prostřednictvím kapitálových zásob, které ovlivňují produktivitu výroby (komodity). Akumulace osobního a společenského kapitálu v přítomnosti působí na produktivitu (domácnosti) v budoucnosti.  Ukazuje se, že předpoklad o stabilitě rozšířených preferencí představuje účinný způsob analýzy a vysvětlení chování. Empirické analýzy lidského kapitálu Mezi nejznámější zaměření empirické analýzy spjaté s  lidským kapitálem patří: • vyšší vzdělání ‐ vyšší schopnosti, vyšší výdělky • vliv na úmrtnost, daně z příjmu, hospodářský růst • míra výnosů ze vzdělání a pracovní průpravy • přístup vlád k podpoře růstu a produktivity (zvýšení  významu lidského kapitálu) • rozlišování mezi obecnou a konkrétní průpravou – důležité pro analýzu lidského kapitálu • růst nerovnosti příjmů – závislost na vzdělání (rozdíly  mezi pohlavími) Vývoj pojetí informačního  managementu Označení „informační management“ je relativně  nový pojem. Nejednoznačnost pojmu je způsobena: ‐ vymezením „managementu“ ‐ vymezením „informace“ ‐ změny chápání pojmu v průběhu období od  jeho vzniku I. etapa „engineering efficiency“ • pojem IM poprvé užit v r. 1966 – R. S. Taylor a kol. – Konference pod záhlavím IM k  otázkám systémového pojetí a zpracování  inženýrských informací a výuky. • Chápání IM orientováno na hospodárné řešení  převážně „tvrdých“ technických úloh, resp.  hospodárnost práce s technickými informacemi. • IM spojován s aplikací ICT při hromadném  evidenčním zpracování údajů. II. etapa „IM jako výrazový prostředek  odborníků v oblasti ICT“ • konec 70. a 80. léta 20. stol. • pozornost zaměřena na postupy ekonomicky  hospodárné realizace projektů tvorby a  fungování informačních systémů, založených  na prostředcích moderní ICT resp. IS. • slovo „management“ reprezentuje akcent na  zajištění hospodárného přístupu práce v  oblasti informatiky. II. etapa (pokračování) v průběhu 80. let vznikla celá řada definic IM  např.: • M. J. Earl: „IM ‐ management pro aplikaci  informační technologie, který vyžaduje  vzájemně sladěné plánovací metody, kontrolní  procedury a organizační zajištění.“ II. etapa (pokračování) • dochází k transdisciplinárnímu propojení  informačních procesů s manažerskými pohledy  (oproti předchozím etapám). • charakteristický rys I. a II. etapy – dochází k  poměrně malé bezprostřední účasti budoucích  uživatelů na projektových pracích aplikace IS/ICT. • sílící důraz na postavení a úlohu řídících  pracovníků, kteří se na IS/ICT podílí  vznik  funkce tzv. „informačních managerů“. II. etapa (pokračování) • zkušenosti z praxe prokázaly, že akcent IM jen na  hospodárné zajišťování informačních procesů  může sklouznout i k „dokonalému provádění  nesprávně koncipovaných záměrů“. • v II. etapě dochází k značné popularizaci a  rozšíření pojmu IM – odborné časopisy:  Information management journal (GB)  Information Management (Německo) Vznik organizací: – Association for Information Managent (Německo) – The Association for Information Managent (Anglie) III. etapa • počátek 90. let 20. století • akcentuje se využití prostředků ICT k zabezpečení KVALITNÍ  MANAŽERSKÉ PRÁCE, tj. efektivní dosažení poslání a cílů  organizace. D. P. Best: „IM se rozumí efektivní tvorba, uchování, třídění a  rozšiřování libovolného formátu a na libovolných  přenosových prostředcích, které pomáhají zajistit  podnikové cíle“. W. J. Martin: „Management informačních zdrojů organizace k  zajištění jejich záměrů a cílů“, mj. upozorňuje že současné  definice jsou z praktického hlediska identická s pojmem  „information resources management“ Současné chápání IM • dnešní pojetí IM by mělo respektovat jak  primární potřeby manažerského pohledu, tak i  návazné hospodárné zajištění tomu  odpovídajících informačních procesů. primárně „dělat správné věci“ (effectiveness)   „umět tyto věci dělat hospodárně“  (efficiency). Současné chápání IM (pokračování) • Pro manažery nejsou samy aplikace IS/ICT cílem.  Jsou efektivním prostředkem, který jim pomáhá  umožnit, usnadnit, zhospodárnit a především  zkvalitnit jejich jednání, zejména pak uspokojit  jejich individuálně založené informační potřeby. • Syntézou nároků na informační zajištění  manažerské práce by měl být IM koncipován jako  transdisciplinární odbornost. • Jde o propojení poznatků moderního  managementu, informatiky a systémových  přístupů. Definice a vymezení IM • IM lze definovat jako: transdisciplinárně pojatý soubor  poznatků, metod a doporučení systémových přístupů a  informatiky, které pomáhají vhodně realizovat informační  procesy manažerského myšlení a jednání k dosažení cílů  uvažované organizace. • Při tvůrčí syntéze poznatků moderního managementu,  informatiky a systémových přístupů, popř. dalších, vznikají  předpoklady vzniku synergického efektu jejich tvůrčí  integrace. Podstatný je pozitivní vliv na manažerské  činnosti. Projevuje se v nové kvalitě znalostí, u aplikátorů  přináší aktivaci vazeb mezi poznatky jednotlivých disciplín“. • Taktéž se používá termín „cross‐fertilization of ideas“ tzv.  vzájemné oplodnění poznatků z různých disciplín. Informační strategie organizace ‐ určuje základní směry budování toku informací tak, aby  zpracované informace sloužily řídícím pracovníkům k  efektivnímu a úspěšnému rozhodování a snižovaly riziko  této činnosti. Informační strategie organizace zahrnuje: 1. SPECIFIKACI KLÍČOVÝCH INFORMACÍ ‐ pro hodnocení stavu trhu, ‐ vyhodnocování trendů vývoje trhu, ‐ postavení organizace na trhu s ohledem na konkurenci ‐ pro vyhodnocení aktuálního interního stavu organizace  (a dosavadního průběhu všech procesů v organizaci) Informační strategie organizace Informační strategie organizace zahrnuje  (pokračování): 2. přehled standardů, které chce organizace  uplatňovat při budování IS 3. objem finančních prostředků vyčleněných na  realizaci informační strategie 4. program rozvoje IS (i v dlouhodobém horizontu) 5. zásady pro vyhodnocování účinnosti informační  strategie a IS. Informační strategie organizace Předpoklady pro úspěšnou Informační  strategii organizace • přímá návaznost na Podnikatelskou strategii a  komplexní strategii řízení jakosti (TQM), návaznost na  ekonomický management, bezpečnost práce, sociální  aspekty a zdraví zaměstnanců, • zahrnutí všech interních činností a funkcí organizace  (od předvýrobních etap až po prodej, včetně  obslužných činností), • optimální využívání ICT, • specifikace oblastí vyšší konkurenceschopnosti, • explicitní formulaci informační strategie ve zvláštním  dokumentu, schváleném vrcholovým managementem, • prosazování strategie vedením organizace Legislativní a organizační aspekty  Informačních strategií Doporučení pro úspěšné naplnění  Informační strategie organizace 1) všichni členové vrcholového vedení musí ve své  činnosti akceptovat skutečnost, že v konkurenčním  prostředí tržní ekonomiky jsou informace, s nimiž  organizace disponuje, jedním z rozhodujících zdrojů  její dlouhodobé prosperity. 2) všichni členové vedení musí být seznámeni s principy  současných informačních technologií, s postupy  zavádění těchto technologií do praxe (včetně  průběžného doplňování vědomostí a zkušeností) a  musí rutinně ve své práci technologie využívat. Doporučení pro úspěšné naplnění  Informační strategie organizace 3) Přijetí rozhodnutí o zpracování Informační  strategie firmy 4) Získání široké podpory Informační strategie  organizace na všech liniích řízení (střední  management). 5) Důsledné naplňování Informační strategie  tak, jak byla naplánována s dodržováním  jednotné strategie a dosahování jasně  definovaných cílů. Podnikatelská (globální) strategie firmy  (GST) • GST dává ve středně a dlouhodobém časovém  horizontu smysl a cíl veškerým aktivitám organizace a  zamezuje jejímu živelnému a chaotickému vývoji. GST je dlouhodobý rámec, který: ‐ sjednocuje ve společnosti její hlavní cíle, priority, dílčí  kroky a úkoly do soudržného celku, ‐ přizpůsobuje zdroje společnosti měnícímu se prostředí,  trhu a zejména zákazníkům, ‐ uspokojuje očekávání zainteresovaných skupin Základní části Podnikatelské strategie  firmy • SWOT analýzy • vize organizace • poslání (mise) organizace • cíle organizace Příklad tvorby Informační strategie Průvodní znaky nevyjasněné firemní  strategie • způsob rozhodování jednotlivých manažerů je  nekonzistentní a nekoncepční, je podceňován a  opomíjen význam analyzování, plánování a tvorby  strategie, • vázne komunikace, existuje nedůsledná, neřízená až  špatná interní a externí komunikace, něco jiného se  říká, něco jiného se dělá, • organizace plýtvá zdroji, aktivity organizace jsou často  zaměřeny na tzv. krátké peníze, • vedení organizace má pouze zbožná přání, nikoliv  reálné cíle, nechává se ukolébat momentálními  úspěchy. Průvodní znaky nevyjasněné firemní  strategie • management je v neustálém časovém stresu,  podceňuje se pravidelné monitorování zpětné  vazby u všech procesů a následných náprav  změn, • organizace se potřebuje rozhodnout a nemá  informace, existuje opomíjení a přehlížení  nových trendů a přílišný konzervatismus. Průvodní znaky nevyjasněné firemní  strategie • organizace ztrácí intelektuální kapitál, opouští  ji schopní a znalí lidé, chybí cílené a trvalé  vzdělávání, je postrádáno kvalitní personální  řízení, • přetrvává představa, že řízení organizace  vyřeší IT, nedůslednost při implementaci.