Tesák

Tesák je pobočná, a tedy kratší, zbraň s jednosečnou čepelí, menších rozměrů než meč nebo šavle,
ale zpravidla větší než dýka, rozšířena nejhojněji ve vrcholném a pozdním středověku. Poprvé se
objevuje ve 14. století. Od meče se odlišuje počtem břitů (má jeden, meč dva), od nože pak funkcí –
nůž je „zbraní“ řeznou, tesák sečnou.

Zbraň se vyvinula z nože, což je patrné hlavně u tvaru rukojeti. Už v předhusitském období se však
objevují tesáky se záštitou, které svou podobu převzaly z meče, nazýváme je tedy mečovými tesáky.
Převažují ale pořád tesáky nožové, bez záštity. Ze skupiny mečových tesáků se vyděluje zvláštní typ
a to „moravský tesák“ (tesák s člunkovou záštitou), který vznikl nejspíše někdy v polovině 15.
století.

Samotná čepel není chronologicky příliš citlivá, vývoj lze pozorovat pouze ve výzdobě hlavice
rukojeti, případně tvaru záštity.

Husitská revoluce přispěla k mezinárodnímu rozšíření českého označení zbraně a je dokonce možné, že
jí samotné. V německém pojmenování této zbraně – „dusack“, „dussägge“ -  je jasně patrný základ
původně českého slova. Z francouzského prostředí je dokonce známý pojem „pražský tesák“.

Jako bojová zbraň se udržel do třicetileté války, poté se užíval jako zbraň lovecká.

Nosil se jako meč  - po levém boku v kožené pochvě zavěšené přímo na opasku. Nebo na řemenu
přehozeném křížením přes pravé rameno.

Jednalo se o nenáročnou, tím pádem také oblíbenou zbraň, dostupnější než meč.

Byl rozšířen v různorodém sociálním prostředí. Běžné jsou nálezy tesáku z prostředí měst
provinčního i centrálního významu. Výmluvným dokladem přítomnosti tesáku ve výzbroji vojenských
jednotek jsou nálezy z objektů, spojených s pobytem husitských vojsk. Byť se jednalo spíše o
„civilní“ zbraň, pronikl i do výzbroje vojenských profesionálů.  Pravděpodobně však nechyběl ani ve
výzbroji rytířů a zemanů.

Bohužel se jedná o nedostatečně zpracovanou zbraň – zapříčiňuje to fakt, že na našem území nebyly
nalezeny ani tři desítky kusů, a také absence starších nálezů, které jsou rozptýleny ve sbírkách
muzeí a památkových objektů různých regionů. Z těchto důvodů ještě nebyla vytvořena obšírněji
koncipovaná typologie.

Obr. 1 – Tesák z Janoslavic (převzato z: Michna, P., 1997, obr. 1)



Ukázky nošení tesáku:


Obr. 2 - Český venkovan opásaný tesákem (z roku 1405), podle E. Wagner-Z. Drobná-J. Durdík, 1956
(převzato z: Michna, P., 1997, obr. 2).


Obr. 3 - Reichenthalova kronika (převzato z: Jukl, J. J., 2009, obr. 109)


Obr. 4 - Reichenthalova kronika (převzato z: Jukl, J. J., 2009, obr. 111)


Obr. 5 – Hrací karta (převzato z: Brych, V., 1994, obr. 3)




Literatura:

Klučina, P. – Romaňák, A., 1983: Člověk, zbraň a zbroj v obraze doby. 5. – 17.století.  Praha

Křížek, L. – Čech, Z. J. K., 1997:  Encyklopedie zbraní a zbroje. Praha.

Brych, V., 1994: Středověký tesák z tvrze Martinice a problémy studia krátkých jednobřitých zbraní.
CB 4, 257-264.


Michna, P., 1997: Tesák z Janoslavic na Šumpersku. Příspěvek k poznáníjednoho druhu archeologických
nálezů. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70.narozeninám Vladimíra Nekudy. Brno. 259-268.

Jukl, J. J., 2009: Pozdně středověké tesáky v českých zemích. Říčany.