Typologie středovkých mečů a značky
na středověkých mečích
Je jednou z nejstarších zbraní. Sloužil jako zbraň sečná i bodná. Patří do kategorie chladných
zbraní. Hlavní osobní zbraní byl po celý starověk a středověk především meč. Po nástupu novověku
byl meč vytlačen palnými zbraněmi.
A) Typologie mečů
Nejprve je nutné popsat hlavní části meče: jílec, čepel, hlavice,
rukojeť, záštita, ostří, špička (Ilustrace 1).
Podle délky čepele
• Krátký meč: kratší než 1 m; v 15. a 16. století meč
Katzbalger ve výzbroji neměckých a švýcarských
pikenýrů; na Balkáně Schiavona: od 15. století do 18.
století,
• Dlouhý meč: používal se v Evropě od 14. stol; používal se
obouruč; vyvinut pro potřeby pěších bojovníků, kteří
nenosili štít,
Podle způsobu ovládání
• Obouruční meč: mohutná sečná a bodná zbraň; období:
pozdní středověk (2. pol. 15. stol.) a ranný novověk;
používaly většinou jako výzbroj strážců; délka: 1,5 až 1,8
m; délka: málo přes 1 m,
• Jedenapůlruční meč: délka 1,1 až 1, 4 m; držen v
• Jednoruční meč: délka: 1 až 1, 3 m; držen v jedné ruce a
půl ruce
Meče můžeme dělit podle významu
• honosné: zdobené rytinami, zlatem, nápisy a ornamenty;
např. Santa Casilda.
• korunovační: francouzští králové - Joyeuse; meč sv.
Maurita - římští králové; polský korunovační meč - Szczerbiec.
• ceremoniální: římští císaři; čeští králové - meče Přemysla Otakara II. (Vídeň a Vratislav -
uloženy).
"Protože jde o zbraň, která mívala často i funkci jakéhosi stavovského odznaku a plnila významnou
úlohu při ceremoniálech, bývala též velmi okázale a nákladně zdobena. Za dlouhá staletí prodělala
vývoj, jenž postupně měnil jak tvar její čepele, tak záštity a hlavice. Měnil se rovněž tvar a velikost
jílce. Proto se objevila celá řada pokusů vřadit meče do nějaké systematické řady, aby je bylo
snadnější popsat a datovat" (Klučina 2004).
Pro meče od pol. 11. století do pol. 16. století vytvořil typologický systém R. E. Oakeshott, britský
historik a archeolog (Ilustrace 2). Vytvořil také typologii součástí meče - uvádím typologii
mečových hlavic, jílců a záštit (Ilustrace 3 a 4).
Strana 1 (10)
Ilustrace 1: Hlavní části meče
(Klučina 2004)
Strana 2 (10)
Ilustrace 2: Typologie mečů (Klučina 2004)
Strana 3 (10)
Ilustrace 3: Typologie hlavic a jílců (Klučina 2004)
Strana 4 (10)
Ilustrace 4: Typologie záštit (Klučina 2004)
Různé ilustrace použití meče (Klučina 2004).
Strana 5 (10)
B) Značky na středověkých
mečích
"Víme, že meče dostávaly jména. Například meč bajného
Artuše se nazýval Excalibur, hrdina karlovské doby Roland
měl svůj Durandal, údajný meč Karla Velikého, který byl
korunovačním mečem francouzských králů, nese název
Joyeuse a tak dále. Jména mečů se v nápisech na čepelích
nikdy neobjevují. Stejně tak není běžné, aby se na čepeli
objevilo jméno vlastníka meče. Taková čepel není do první
poloviny 13. století doložena. Jména majitelů se vyskytují
na ikonografických pramenech, ale tam jde spíše o jakousi
vysvětlující popisku k ilustraci. A i tehdy je to doloženo až
ve 12. století" (Klučina 2004).
Na curyšské katedrále na reliéfu z konce 12. století se
objevuje vyobrazení meče s nápisem "GUIDO", který je
snad jménem majitele. První skutečně doložený meč
opatřený jménem vlastníka je z roku 1243 (Konrad z
Winterstettu), znám pouze z kopie 15. století. Podobný
případ s vlastníkem meče z první poloviny 14. století je
meč s nápisem: "meč Rotgierův (gladius Rotgieri)."
Na mečích se objevují i jména výrobců. Například výrobní
cenrum: "ULFBERTH". V 10. století označení výrobců:
"INGELREI, GEROLT, GICELIN" aj., někdy s dodatkem "me
fecit" (mě vyrobil).
Dále se na čepelích objevují jednoduché značky a ligatury,
kombinované se zobrazením kříže nebo jinými symboly - např.
"III" - meč připisovaný biskupu Sigvinovi. III (zkratka
opakujícího slova Ježiš - Iesus - Iesus - Iesus). Podobně "IXI"
(Iesus Xristos Iesus). Zkratka "OSO" (Omnipotens Salvator
Omnipotens), může být obráceně "SOS" nebo "ISO". Další
kombinace: -I-, I - I - I, + O +, O + O, + S +, S + S, - H apod.
"I další nápisy většinou obsahují nějaké vzývání jména božího
(Klučina 2004)." Umístění jména božího, umístěného vpředu a
vzadu (Sigvinův meč): SI GV I NA IS; spojení Salvator Iesus je na
začátku i na konci při čtení obráceně; zkratka jména Ježíš je
uvedeno i uprostřed nápisu (I). "Závěrem je třeba upozornit, že v
otázce datace takových nápisů hraje důležitou úlohu nejen forma
nápisu co do délky, ale i paleografický rozbor použitého typu
písma" (Klučina 2004).
Strana 6 (10)
Ilustrace 5: Honosný meč 13. stol., po
obvodu nápis AVE MARIA GRATIA
PLENA, na jedné straně vyryto DIOS
VINCEDOR EN TOD a na druhé O
DIOS ES VENCENDOR EN TODO
Ilustrace 6: Značky na čepeli
(Klučina 2004)
Značky na čepeli z lokality Broumov
Ondřejský kříž
Meč pochází z hradu Žampachu. Na jedné straně je Ondřejský kříž; na straně druhé je řada značek
na čepeli. Meč s ondřejským křížem známe i z Broumova.
Vlk a jednorožec:
Vlevo běžící vlk; na straně druhé vlevo běžící jednorožec (13. až 14. století).
Vlk, na straně druhé jednorožec (Fürstenwalde a sbírky ve Franfurktu nad Mohanem). Vyskytuje
pouze na mečích typu XIIIa.
Výroba mečů s těmito znaky (vlk, jednorožec, Ondřejský kříž) spadá do průběhu druhé poloviny
13. století až první poloviny 14. století. Ojedinělé případy s ondřejským křížem z průběhu 16.
století. Tyto značky na čepeli známe i z dvouručního meče z počátku 16. století z Zeughausu
(Švýcarsko).
Datované čepele
Východočeské muzeum (Pardubice) obsahují ve sbírkách solitárně datované čepele z přelomu 15. a
16. století.
Nápisy a vlk, jednorožec nebo rovnoramenný kříž
Čepel nese na obou svých plochách částečně čitelný provedený nápis gotickou majuskulou:
"RUNRLI", uzamčená drobným rytým rovnorameným křížem; na straně druhé je běžící vlk. B.
Engel považuje nápis za iniciály slova "REX", R. Wegelim za slovo "REGNAT".
Další varianty mají nápis "RUbNN" uzamčený třemi paprskovitě rozloženými liniemi. Nebo místo
vlka jednorožec. Kolem poloviny 14. století se setkáváme se zobrazením vlka s vyplazeným
jazykem. "Značka v podobě pasovského vlka je již tradičně většinou připisována pasovský
dílnám"..."Hlava vlka, tvořená pouze třemi souběžnými liniemi, však dominuje na čepelích
středověkých mečů zejména ve druhé polovině 15. a počátek 16. století a můžeme ji sledovat
především na výrobcích pasovské větvě mečířské rodiny Ständlerů" (Žákovský 2008).
Kříž v kruhu
Kříž v kruhu je nejrozšiřenější značka na čepelích vrcholně a pozdně středověkých mečích.
Strana 7 (10)
Ilustrace 7: Detail nápisu se značkou v podobě vlevo běžícího jednorožce (a) a detail nápisu se
značkou vlevo běžícícho vlka (b) (Žákovský 2008)
Strana 8 (10)
Ilustrace 8: Meč ze sbírek Městského muzea v Broumově (Žákovský 2008)
Značky na čepeli z lokality Choceň Mýto
Vlevo běžící jednorožec; na rubové straně čepele: rovnoramenný kříž (tauzovaná značka).
Jedná se o meč XIIIa (hrad Žampach).
Další meč: vlevo běžící vlk; značka v podobě děleného kruhu.
Značky na čepeli z lokality Moravský Krumlov
Na meči nalezeném pod bývalou Ralšskou bránou): značka na meči vytvořená otiskem kolku do
žhavého kovu (značka není identifikovatelná).
"S raženými značkami se na středověkých mečích se setkáváme jen velmi sporadicky a to ještě
pouze na jejich řapech, kdežto na čepelích se začínají objevovat až v prběhu 16. století. Jedná se
tedy o unikátní značku, kterou bychom na evropských zbraních prozatím je marně hledali"
(Žákovský 2008).
Meč je datovaný do 15. století.
Značky na čepeli z lokality Muzeum Náchod
Na záštitě vyryté stojaté písmeno "S", patrně značka výrobce - asi od 2. poloviny 14. stol. kováři
dělali značky na svých výrobcích (zbroj, meč, dýka atd.)
Značky na čepeli z lokality Bučovice
Na záštitě vyryté stojaté písmen "S".
Značky na čepeli z lokality Hostaš Klatovy
Jeden meč: rovoramenný kříž.
Druhý meč: na čepeli neobvykle umístěné neidentifikovatelné zvíře. "Drtivá většina značek v
podobě tzv. pasovského vlka je totiž umístěna na střed čepel,, kde se mohla lépe zdobně uplatnit"
(Žákovský 2010).
Strana 9 (10)
Ilustrace 9: Detaily značek na čepeli (Žákovský 2008)
Použitá literatura
Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně Evropa 6. - 17. století, Praha - Litomyšl
Žákovský, P . 2008: Značené vrcholně a pozdně středověké dlouhé meče ze sbírek Městského
muzea v Broumově, ÚAM Brno
Žákovský, P. 2009: Dlouhé meče ze sbírek muzeí v Chocni a Vysokém Mýtě, ÚAM Brno
Žákovský, P. 2010: Meče s lichoběžníkovitou hlavicí, ÚAM Brno
Strana 10 (10)