Mišriosios darybos vedinai - pomocí dvou afixů: sufixem a prefixem, sufixem a reflexivní částicí, prefixem a reflexivní částicí - sufixem -ėti a prefixem pa- se tvoří odvozeniny s jasným deminutivním významem, jejichž tvorbu jde vysvětlit dvojím způsobem: buď je můžeme považovat za odvozeniny pomocí sufixu -ėti z předponových sloves, nebo pomocí prefixu pa- z příponových sloves: pašaukėti „truputį pašaukti“ (:: pašaukti) - se sufixem a refl. č. se tvoří „jmenná“ reflexivní slovesa, nejčastěji ze substantiv – tři skupiny s malým množství slov: - a) „vesti, veisti (mít mladé) tai, kas pasakyta...“ (-(i)uoti + -si): veršiuotis - b) „daryti tai, kas pasakyta...“ (-yti, -uoti + -si): darbuotis - c) „būti tuo, kas pasakyta...“: jen jediné slovo svečiuotis - z adjektivních odvozenin: giedrytis „būti tokiam, kas pasakyta...“ - ve všech případech je sufix základním slovotvorným prostředkem a refl. č. ho jen doplňuje - prefix + refl. č.: hodně produktivní; takové odvozeniny se nazývají sangrąžos afikso vediniai: prisivalgyti (:: privalgyti), susirašinėti (:: surašinėti) - existují však i taková slovesa, jejichž motivující slovo je jak nepředponové, tak i nereflexivní; nazývají se mišrieji vediniai, např. susidraugauti, išsižadėti... 10. hodina: Kompozice substantiv Složená substantiva v současné litevštině zaujímají stejně důležité místo jako substantiva tvořená koncovkami. Význam i forma složeného substantiva závisí z velké části na slovním druhu motivujících slov. Proto je nejlepší kompozita řadit právě podle slovních druhů motivujících slov (tak jak je to v české tradici i u derivace) a až po té uvnitř těchto skupin zkoumat významy a formy. DŪRINIAI SU DAIKTAVARDINIU ANTRUOJU SANDU - tato kompozita tvoří téměř tři čtvrtiny všech složených substantiv Dūriniai iš dviejų daiktavardžių - vztah mezi dvěma výchozími substantivy je většinou určitým způsobem vymezující (determinatyviniai daiktavardžiai): jeden základ vymezuje/určuje druhý – proto je výsledný význam užší než ten základní: žandikaulis (čelist, žandas „tvář“ + kaulas „kost“) - nejčastěji první základ vymezuje základ druhý - vztah však může být i pouze „složený“ (kopuliatyvinai dktv.), kdy jsou oba základy rovnocenné a nezávislé, význam pak vytváří pouze jejich suma: plaučkepeniai (droby; plaučiai „plíce“, kepenys „játra“) - nyní se podívejme na jednotlivé kategorie determinatyvinių sudurtinių daiktavardžių, jejichž lexikální význam se víceméně shoduje s významem slovotvorným - účel: arbatžolės (čajové lístky; lístky k čaji), butpinigiai (nájem, peníze na byt) - závislost: eglišakė (smrková větev; větev smrku), tautodailė (lidové umění) - místo: kalnakelis (horská cesta); podobnost: vilkšunis (vlkodav); materiál: ledkalnis (ledovec); charakteristický věcný znak: bažnytkaimis (vesnice s kostelem); věc místa: turgavietė (tržiště); objekt zobrazení: gamtovaizdis (krajina – vzhled); čas: vasarnamis; druhové pojetí: stabligė (tetanus, stabas „paralýza“ + liga „nemoc“) - determinativních složenin, jejichž druhá část vymezuje tu první, je velice málo a prvním základem bývají obvykle slova jako galas, pusė, vidus, vidurys, viršus...: pusmetis, vidurnaktis - význam některých často užívaných základů bývá abstraktnější a připomíná vlastně význam afiksů - to se nejvíce týká základu pus-, jímž se často vyjadřuje neúplnost, neplnost, nepravost (srov. s modifikací míry a intenzity!): pusbrolis - cca polovina běžně používaných kompozit je vytvořena bez konektů, druhá polovina – s nimi - jako konekty nejčastěji fungují samohlásky a dvojhlásky -a-, -ia-, -i-, -o-, -u-, -ė-, -y-, -ū-, -io-, -iu-, -uo-: viršulangė (traverza, nosník), žemėlapis - pro výskyt jednotlivých konektů (případně jejich „nevýskyt“) můžeme najít vysvětlení v kmeni prvního základu (pokud je to například a-kmen, pak se většinou konekt nevyskytuje atd.) Dūriniai iš būdvardžio ir daiktavardžio - kompozita, jejich prvním členem je adjektivum a druhým substantivum jsou determinativní: první základ vymezuje druhý: gyvatvorė - motivující adjektivum většinou kompozitu dodává nějakou charakteristickou vlastnost, která ho odlišuje od ostatních v rámci stejné skupiny či druhu: bendrabutis, geležinkelis - většinou bez konektu (minimálně ve spisovném jazyce), pokud konekt je, pak obvykle -a- Dūriniai iš skaitvardžio ir daiktavardžio - číslovka bývá obvykle základní, výjimečně řadová - první základ opět vymezuje ten druhý: septynmetis, trečdalis - lexikální význam může být přímý (viz předchozí dva příklady) nebo nepřímý - základní číslovky se obvykle spojují s časovými substantivy metai, diena: tūkstantmetis, ale i s jinými: dvitaškis - řadové číslovky se obvykle spojují se slovem dalis: antradalis, nebo také se slovem diena: antradienis – což je speciální uzavřená skupina názvů dnů v týdnu - pokud se objeví přenesení významu, nejčastěji u kompozit se základní číslovkou (a v druhé části označením části) – dviratis - spojuje se bez konektu nebo s konektem -a-, řidčeji -i- nebo -ia- Dūriniai iš veiksmažodžio formos ir daiktavardžio - můžeme je hned z počátku rozdělit do dvou typů: první, větší, typ má první základ, který můžeme spojit s aktivním či pasivním minulým participiem (dalyvis); první základ druhého typu je jednoduše vzat ze slovesa obecně, a to s některou z jeho základních forem. - oba typy ale většinou bývají determinativní (slovesný základ vymezuje substantivní), ale podle vztahu mezi slovotvorným a lexikálním význam už se velice liší (ta se slovesným základem obvykle mívají přímý význam) - kompozita s participiem – obvykle pejorativní, výsměšné názvy osob, typické zvláště pro lidový běžně mluvený jazyk. V takovém případě se druhým základem vyslovuje nějaká část těla, prvním jeho vlastnost: atgrub(a)nagis, -ė (nemotora, atgrubęs „znecitlivěný“ + nagas „nehet“) - kompozita se slovesem obecně: jejich lexikální význam se od motivujícího substantiva liší tím, že je poněkud užší, ohraničená slovesem: pilkapis (mohyla, pilti „plnit“ + kapas „hrob“) - kompozit s pasivním participiem je cca dvakrát víc než s participiem aktivním, ale také proto, že přestože často nemá aktivní participium pasivní protějšek, v kompozitu se použije forma pasivní: pabaltakis, -ė „kas pabalusiomis (baltomis) akimis“ - napříč dialekty se však obvykle setkáváme s oběma variantami, tedy s aktivním i pasivním participiem (atgrub(a)nagis i atgrubt(a)nagis) - kompozita se většinou tvoří z předponových participií - naproti tomu obecně slovesná kompozita, která mohou vznikat vlastně ze všech tří základních slovesných kmenů, se však většinou tvoří ze sloves nepředponových - všechny typy těchto „slovesných“ kompozit bývají obvykle bez konektu, výjimečně s -a- - kompozita od názvů osob a zvířat mají většinou potenciálně oba rody – -ia a -ė kmeny, ostatní pak přebírají rod motivujícího substantiva: delspinigiai (pokuta, delsti „otálet“ + pinigiai, gyvenvietė (gyventi + vieta) Dūriniai iš prieveiksmio ir daiktavardžio - malá skupina kompozit, jejichž první základ tvoří neadjektivní adverbium - opět determinativní kompozita s přímým i přeneseným významem - některá adverbia zcela zachovávají svou původní formu: artigalė (konec; čas těsně před porodem), pusiauvasaris - kompozita se základem daug mají často konekt -ia-: daugianaris (mnohočlen) Dūriniai iš prielinksnio (tarp ar virš) ir daiktavardžio - je zvykem slova s předložkami považovat za předponové odvozeniny, avšak sekundární předložky tarp a virš ve spojení se substantivem představují „stav na půli cesty“ mezi prvním základem kompozita a předponou - není možné se kompozitní formy zříct úplně, protože: přestože se nyní spojují s předložkami tarp a virš, můžeme je (zvlášť z historického hlediska) stejně dobře spojovat i se substantivy tarpas a viršus: tarppirštis „vieta tarp pirštų“ arba „pirštų tarpas“ - se základem tarp obvykle nebývá žádný konekt X tarpušventė (doba mezi svátky) Dūriniai iš įvardžio ir daiktavardžio - determinativní kompozita; první základ – zájmeno vymezuje základ druhý - obvykle se význam nepřenáší: savimeilė; jen u názvů osob se přenést může: savanoris, -ė - zvlášť pokud se význam nepřenáší, zachovává se většinou koncovka motivujícího substantiva: savinauda (sobectví, prospěchářství)