bylo známo pronásledovateli kacířských knih Ant. Koniášovi (16Q1 — 1760) a odsouzeno jím (v seznamech knih zapověděných »Klíči* a »Indexu«) ke zničení. Další vydání, (3.) 1785.v Kutné Hoře u Frant. Vine. Korce, (4.) 1864 v Praze-Karlině u. Vine. Paseky, 1878 v Praze (»Českobra(rské bibliotéky* č. IV, bez »Výhostu*), nemají věnování. R. 1910 vyšlo péčí Jana V. Nováka ve »Veškerých spisech J. A. Komenského?, vyd. Ústředním spolkem jednot učitelských na Moravě, sv. XV. str. 379-466, vydání 6. Pořízeno je podle 1. Vydání a, opatřeno cenným úvodem, čteními rukopisu vratislavského a 2. vydání i četnými vysvětlivkami. »Výhost« tu otištěn jako zvláštní spis (na str. 467—473); tak — mimo společná vydání s "Hlubinou* — vyšel již 1819 v »Hlasateli * Jana Nejedlého, 1878 v 'Českobratrské bibliotéce«, při >Každodenních modlitbách křesfanských« v Preš-purku bez roku u J.^Schauffa a v nových otiscích této knížky: 1879v 'Českobratrské bibliotéce*. 1882, 1886. (vydání obálkové) a 1900, vesměs v Praze. Do němčiny přeložil »Hlubinu« r. 1734 Ondřej Macher (1698-1762), Slezan z Bílska, tehdy kazatel české osady berlínské, a připsal pruskému králi Bedřichu Vilému I. a jeho choti. - / ic. sITRUM SECURITAT TO JEST SVĚTLÉ VYMALOVÁNÍ, jak v samém jediném Bohu a pokorném se jemu na všecku jeho vůli oddání a poddání všecka dokonalá přítomného života bezpečnost, pokoj a blahoslavenství záleží, jí Žalm 31, v. í5. Zmužile sobě čiňte a posilni Bůh srdce vašeho, yšicknl, kteříž naději máte v Hospodinu. LÉTA PÁNĚ MDCXXXI1 [!] U íl -Svět jest kolo, jenž se točí, prudce chvěje, hlučí, zvučí. Kdo mu v centrum neusedne, zamotá se a vypadne.1 .* Vydání amsterodamské z r. 1663 má nadpis: .Centrum securitatis, to jest Hlubina bezpečnosti, aneb ... Vydáno ■ nejprv v Lesně 1633. A nyní znovu v Amsterodame MDCLXIII* a místo rýmovaného prízvučného čtyřverší jato 4 časomerná dvojverší: Svět se točí vůkol, vůkol v světě všecko se válí, zhfiru' dolů, sem tam v něm všudy všecko chodí. Ač nechodí: létá, kácí, převrací se kotrlcem, málo co svým řádem kráčeje, všecko maní. Sám jediný světa Pán (nade vším, pode vším, ■ ■ skrze všecko jda), světu sám věčná' podpora, pevně stojí. O blaze, kdož v centrum věčném usadí se! Na věčnost . v srdci božím svému srdci nalezne pokoj. Tyto verše vzaľjiž r. 1672 V. Rosa do přídavku k své mluvnici »Cechořečnostit 507 —508 s vlastní puristickou "opravou: v střednosti věčné m. v centrum věčném. ,16 ILLUSTRISSIMO, verc generoso, vere magnifico Domino, -DOMINO RAPHAELI, COMITI IN LESNO, Palatino Belsensi, ducatus Czarioriensis in Russia, nec non in Wlodawa, Baranow, Romanow et Radzimin domino hereditario, capitaneo Ru-• biessoviensi etc. etc., Domino euergetae meo et multorum benignis-simo. ' Illustrissime Domine, Patrone gratiosel Non ignorat lllustrissima Magnificentia Tua (quam Deus multiplicis sapientiae spiritu adim-plevit) omnium mobilium centra immota esse; raobilium dico, quae constantem et ordinatum aliquem a natura.vel arte habent motum. Ita enim esse experientia constat; nec aliter esse posse ratio evincit] Magnus ipse mundus, quern ex mobilibus et immobilibus mira arte sapientissimus compli-cavit Creator^ exemplo est; cuius visibili caelo (quod in creaturarum suarum usum volubile esse voluit) pro immobili centro posuit terram eamque 17 1/ ü NEJASNĚJŠÍMU, v pravdě urozenému, v pravdě vznešenému Pámi, ' PANU RAFAELOVI, HRA5ĚTI. LEŠENSKÉMU, vévodovi Ďelzskérnu, dědičnému pánu knížeisiví Czarfo-ryského v Rusku a na" Wtodawě, Baranowě, Romanowě . a Radzvrnině,' starostovi Orubešovskému atd. atd., nejmilostivějšimíí panu dobrodinci mému a mnoha jiných, Ncjjasnějšf Pane, milostivý patroneI Ne neví Nejjasnější Vznešenost Tvá (již Bůh naplnil duchem mnohostranné moudrosti), že středy všech pohyblivých věcí, jsou nepohyblivé; pohyblivých věcí pravím, které od přírody neb umění nějaký stálý a spořádaný mají pohyb. Tak že jest, známo ze zkušenosti; a jinak že býti nemůže, prokazuje rozum. Sám veliký svět, jejž z věcí pohyblivých i nepohyblivých s podivuhodným uměním sestavil nejmoudřejší Stvořitel, jest toho příkladem: jeho viditelnému nebi (které chtěl k prospěchu svých tvorů míti otáčivým) za nehybný střed položil zemi a ji upevnil na základech jejích, aby se nepohnula na věky věkův (Žalm 104,6). Ale poněvadž i na samé zemi (ba i v útrobách jejích) jednak přirozený rozmanitý á mnohotvárný nachází se pohýb, jednak v prchlivosti své někdy Bůh přenášívá hory, hýbává zemí s místa jejího a otřásává sloupy jejími (Job. 9, 5. C), konečně pak svatými proroctvími je zvěstováno, že sama země jednou uteče [před tváří boží] a místo jí nalezeno nebude (Zjev. 20, 11); rovněž poněvadž roz- ...v ■.: .-.',!'/■ Umní tvorové, andělé a lidé, af na nebi, ať na zemi postavení, v stálém Jsou zmítání (až do únavy se moříce, totiž těkáním mysli po představách věci, rozmanitým náběhem vůle na předměty jejího chtění a odběhem od nich a konečně rozmanitým vynakládáním sil svých, aby některých věcí si dobyli, jiné s cesty uklidili): nezbytno jest hledali něčeho jiného nehybného, co by veškerým tvorům za věčný mohlo býti střed. _ . A takovým středem jest ono první a poslední, nejvy»si a nejspodnějši, počátku, prostředku i konce prosté, od sebe, sebou, v sobě trvající, nestvořené, nepostižitelné, neporušitelné, věčně blažené JSOUCNO, blahoslavený a vzý~ . vání našeho- hodný Pánbůh náš, o němž moudře pravil jeden z mudrců, že je kruh, jehož střed je všude, obvod však nikde. To kdysi ukázáno bylo proroku ve vidění: vldělt svět plný větru bouřlivého, s plápolajícím ohněm, bleskem z ohně vyšlehujícím a sem i tam poléíajícím, a jakás zvířata podivného tvaru a kola děsné vysoká, všude oři plná, kterými zvířata ona vznášejíce se a spouštějíce sem tam s sebou pohybovala, kamkoli šla, s hlukem pře-mooným atd.; konečně však uviděl Pána na stolci slávy sedícího a padl na tvář svou před ním (Ez. 1, 4 — 28). Ó blažených těch, jimž dáno je skrze tolik tak velikých kolotání a závratných zmatků věcí pomíjejících na konec přece proniknouli k onomu blaženému středu věčného poklidu ! ' ■ O tomto předměte něco načrtali, dána mi byla příležitost před osmi lety, Nejjasnější Pane, když ve vlasti dosud ještě jsa vyhnancem a s ostatními pobožnými vlnami pronásledováni mnohých jsa zmítán ani v jeskyních Abdiášův [1. Král. t8, 4] ani v slujích lesních [1. Král. 13, 6] ani kde jinde dosti jsem nenacházel bezpečnosti neb klidu. Z rozličného totiž nepokoje a zmatku mysli a z úlech vyhledaných u Boha v jeho svatyni (Písmu) zrodil se konečně tento přítomný traktát, :!> . nazvaný HLUBINA BEZPEČNOSTI, v němž pokusil jsem se to jediné živé vyjádřili a tak předvésti, aby se mohlo zrovna hmatali; co řekl prorok, že důvěřovali jest Hospodinu na věky, poněvadž v Hospodinu jest SKALA VĚČNA (Isai. ' 26,-4). Rozmanitými, pravím, způsoby jsem se přičinil představit! to názorně před oči čtenářů, že viditelné a časné 23 vicl jsou ve zmateném a zmolaném koiotání a samy sebou \ spějt k záhubě, že nedá se nižádnému tvoru nalézt! bez- | pečnost neb klid, leč v tom, od něhož mají původ své jsouc- i nosil a na němž jsou závislí, a že každému člověku to j jediné jest potřebné, aby výbavě se z obvodů věcí uzavřel j se v střed věčnosti, to jest; aby odpřisáhna se všeho vedení ! vlastním neb cizím .rozumem, z kořen vytrhna všechnu y svobodu vůle vlastní neb cizí, dočista zniče všecky síly vlastní neb cizí, svěřil se pod řízení onomu jedinému, jenž konaje všecko ve všech milosrdenství koná na těch, kdo vrhají se v klín milosrdenství. To je to blažené, jen těm, kdo jsou ze školy Kristovy, známé zapření sebe: duch totiž dobře Zřízený ke konání a trpění každé boží vůle. Knížka tato, již tehdy několika pobožným z našeho národa ve známost' daná a po rôznu opisovaná, z usnesení a na rozkaz představených vychází na světlo. Poněvadž vj1 však tiskařským lisem probíhá za přítomnosti Tvé Nejjas- ] nější Vznešenosti, nemohl jsem jinak než připsati ji nej- i slavnějšímu jménu Tvému nejen z osobního přátelství ke ' Tvé Vznešenosti (které vskutku je tak mocné, že cokoliv \ aí sám sebou, af skrze jiné mohu, tím vším z hloubi duše si přeji sloužit! slavné Tvé pověsti), ale i pro osvědčení obecné vděčnosti za dobrodiní, která's prokázal nám, vyvr- i helňm . světa, božímu'však (jak poníženě doufáme) lidu - .1 zvláštnímu [2, Mojž. 19, 5]. Vždyť ty, které vyvrhlo moře světa proti Kristu zuřícího, nejvyšší měrou rozbouřené, Ty's, / PANE, přijav na břeh svých panství milostivě ohřál a ohříváš v klinu Své přízně. Tímto znamenitým křesťanským činem Své jméno, sice'již předtím slavné, proslaviľs ještě šíře a dále'po světě křesťanském; leč důvěřujeme, že od Krista (jenž slibuje, že ani číše studené vody, podaná ve jméno jeho, nebude nechána bez odplaty, Mark. 9, 41) schystaná je TOBE a SEMENI TVÉMU za to odměna. Konečně zdálo se nám užitečným Tobě, bohatým mnoha jazyků znalému (který, jak vím, čítává ne nerad i naše spisy) po- i dati toto dílko mající ráz takový, že může od zaměstnání pojících se k sobě jak články řetězu přece jednou odvolati v ústraní mysli. Búdeť jím bezpochyby podán podnět k přemýšlení, jak marné jsou naděje smrtelníků, jsou-li skládány v cokoliv :jiuého kromě v Boha; jak mariié jsou radosti,_:_____- jsou-li vyhledávány, jinde než v Bohu; jak marná jsou snažení, jsou-li opřena o jiné záměry než boží. Odtud bude patrné, že není nfožno nic jiného, než aby ti, kdo krouží po obvodech životních zaměstnání a nedovedou uchýlili se v střed klidu, byli zvratným vírem schvácéni, zhroutili se, zašli. Přijmi tedy, Veliký Ochránce, s obvyklou laskavostí tento dáreček, rozměrem nepatrný, užitkem znamenitý! Co menšího v kruhu nad střed ? A přece je základem celého obvodu. Buďsi tedy maličké, na. způsob STŘEDU, co Ti podávám, podávám Ti základ věčného klidu duševního. A líbí-li se Ti, podávám Ti v něm zástavu za ona větší díla, jež mám , v pevném úmyslu vytvořili ke cti Tvé a Tvého LESNÁ, uchová-li nás Bůh při životě. Co to jest, dobře víš, Pane, který's již poznal, a plně pochopil, že ta věc více se vztahuje ke cti BOŽÍ než k Tvé (ale i k Tvé). Buď zdráv, Nejmilostivější Ochránce náš; odevzdávám Tě v ochranu středu milosrdenství BOŽÍHO, KRISTU. V Lesně 24. října 1633. Nejjasnější Tvé Vznešenosti oddaný sluha J. A. K. • ,' -' o i ľ í j í ' ■ 25 Čtenáři křesťanský, zôráu bučM Knížečka tato, před některým rokem v čas nebezpečenství, utíkání a skrývání se v vlasti ještě sluh božích sepsaná, nyní teprv na světlo se dává; proto že nejedněm pobožným do rukou se dostávši, k utvrzení v Bohu stálé naděje platnou býti pomocí shledána jest. A zdaž vždycky, dokud na světě jsme, y nebezpečenství nejsme? Zdali yšudy, kudy chodíme, i na samých pobožnosti cestách mezi osidly nekráčíme, a to všickní bez výminky, i nejsvětější? Nebo zdali všickní svatí toho nepociťovali? Zdali sám Pán náš, v našem těle na světě byv, nástrahami otáčín nebyl? Vše-chněm tedy vždycky a všude o nějaký jistý a pevný ■ základ bezpečnosti [s] strany duše i těla starati se potřebí. Čemuž knížečka tato, pobožně z Písem sv. sebraná, poučí. V níž najdešli, čtenáři, zvláště z počátku, něco tvrdého a neobyčejného, buď v věcech neb slovích (jako dependencí, centrum, samosvojnost, jinudost, a jest-li co víc), na tom se nezastavuj; věci zvláštní zvláštními slovy musely se vypovědíti, kteráž však i vysvětlena sou dostatečně, i o maličké jim přivyknutí činiti jest; porozumíš potom, že se o věcech těch zvláštních, jinak nemůž jadrněji mluviti, jako tak. Bůh dejž toho srdcím dobrým dobře užiti pro slávu svou, Amen. V Lesně Polském 16. Augusti 1633. Rozložení traktátu tohofo. bytnosti | původ, dependencí, kap. I, ^ základ a pevnost, centrum, kap. 2, bidnosti (jenž jest bytnosti žalostné zví-kldnt a naposledy za- hymilfi, kap. 3. a 4., | počátek, santosvojnost,k.5, příčiny prostředek, Jinudost, |. konec, ztraceni se, I k.li, • jinak í Pýcha, <. slepota, I zoufáni. lékařství, o němž, co jest ? Navraceni se do centrum, jehož se důvodové kladou, v k. 7.; ukázáni déje se v Kristu, k 8 jak se ho docházi skrze resijjnacf, t. odevzdáni vůle své Bohu; o lemr kap. 9; • i i . i i ŕ jak sládci jsou. k. 10; uzlvá;kdížo ' ' ,., užitcích ode- {jak marně proti tomu vzdanosti |r°zum odmlouvá, ' { kap. II; ostřih;! skrz konáni povinnosti, kap. 12., skrz tři strážné, bedlivost, pokoru anuul-litbu, kap. i;s. 26 27 Kap. I. Co Bůh a co &uět a jak ušuôy u. suětě jeôen tuor ôruhým stojí, ušecka pak Bohem. Veleslavný Bůh, od něhož svět tento, Spořádánisvžta, se vší svou plnosti vyplynul, tak v něm aby jeduo divně a moudře všecky všech věcí druhym s,á'°-bytnosti spořádal a sprovíjel, že všecky sic od něho veřejně, obzvlášť pak jedna každá od druhé svou dependencí, to jest jako zavěšení nějaké má, na němž se drží, a neb jako základ, na němž stojí. Sám zajisté bytná bytnost jsa a pod- základ světa statná podstata, Jehovah, sám od sebe, božskíi b>'">°st sebou a pro sebe, od věků na věky zůstávaje neobsáhlý, neskonalý, neproměnný, nepohnute-dlný, nepostižiledlný, blahoslavený Bůh, když kromě sebe něco sobě podobného, viditedlného však, učiniti chtěl (což. by obrazem jeho bylo a stvořením sloulo), sebe samého tomu postavil za základ, tak že vzdělaný tento od něho svět se vším, což obsahuje, na Bohu visí a leží všechen; jakž písmo dí, že z něho, skrze něho a v něm jsou všecky věci (Řím. 11, 36) a pro vůli jeho že trvají i stvořeny jsou (Zjev. 4, 11). Trvají pak Bohem všecky věci nápo- pojohensui dobně tak, jako: (1.) obraz v zrcadle 101,0 itvcm-oblesknutý obrazem živým, od něhož se obleskl; nebo nech af živý tento odstoupí pryč, onen v zrcadle hned 'zmizí; a neb (2.) jako stín tělem, od něhož se. stíní; kteréhož těla odstavíšli v stranu, stín hned ničímž jest; a neb (3.) jako kolo cir-cínem se dělající svým centrem, z něhož se dělá; nebo hne-li se centrum z místa svého, okolek se hned trhá a okolkem býti přestává; a neb (4.) ■ ■ jako strom kořenem svým; kterýž přestane-li stromu zdržovati a jemu vláhy dodávati, on se zvrátíc uvadne a na hic přijde. Tak zajisté svět tento • není nic než viditedlný stín nevidiťedlného, v světle nepřistupitedlném.bydlícího Boha a viditedlný, v zr- . cadle očí naších oblesknutý obraz té neviditedlné, na věky samé sebou živé bytnosti a viditedlný okolek, od neviditedlného centrum se táhnoucí, a viditedlný strom, z neviditedlného kořene božství vyrostlý. Kteráž podobenství patrně nám (vážili je kdo pilně) rozdíl mezi Bohem a světem, to jest mezi Stvořitelem a stvořením, ukazují. Rozdíl mezi ieS* S^m 0C' Se'3e 3 Pľ° Se'3e stvořením v bytná bytnost, kterýž, by pak žádného a stvořitelem. Sy&[a nebylo, vždycky jest a sám v sobě ten týž trvá od věku na věky. Svět pak toliko jest případně, pro vůli boží a do vůle boží, byt nošti sám z sebe žádné nemaje, než z Boha toliko, jehož stín a oblesknutý obraz, okolek a výrostek jest.' jediný učinil svět, proto že sám jediný jest, ■•■ aniž kromě něho jaký Bůh; a však jediný ten svět rozličnými tvory naplnil, proto že nestihlá bytnosti božské krása jedním něčím vyobrazena Spojeiiostasvá- býti nemohla. K ukázání však jedno-7Bnost tvoiů. sti podstaty své tak předivně všecky tvory spojil a vespolek svázal, že se vždy jedno druhého drží a jedno druhým stojí, tak podobně jako v řetězu článek na článku visí a. neb na stromě ratolest z ratolesti vyrostá. Sebe zajisté, jakž řečeno, za základ všemu položil, postavil nejbliž sebe anjely, duchovní též bytnosti, a dal jím správu oblohy (jakž-se namítá 4. Ezdr. 8, 22 a Platonici smýšleli, i sám Aristoteles); obloze pak poručil správu živlů;, živlům zprávu těch věcí, kteréž se z nich rodí; což se již dlouhým páterem táhne. Rozkázal zajisté Stvořitel, aby každý živel z sebe plod dával, a to buď samotně, do klína jiného živla (jako oheň z sebe aby dával světlo, teplo, blýskání, hřímání etc.- do povětří; voda, též do povětří, páry, mhly, oblaky, deště, sněhy etc., do země pak zlato, stříbro a jiné kovy, kteříž že z vody jsou, tekutost jejich svědkem jest; země také aby dávala kamení) a neb společně scházejíce se spolu aby vyvodili jiné a jiné tvory, jako byliny a stromoví. Ovšem pak živočichové z rozdílných živlů povstávají a podlé toho v rozdílných živlech-byt mají. Ryby .jsou z vody a v vodě; ptactvo z větru a v větru; zeměplazové z země a v zemi; ohnižil (pyrausta) z ohně a v ohni etc; všecko to však s přimíšením jiných živlů, jakž čí přirození. Vidíme tedy, že všecky věci z Boha plynou, a však jedny skrze druhé, tak jako se z jedné studnice na mnoho stran voda po trubách rozchází. Čemuž k plnějšímu ještě pochopení vidí mi se napřed dotknuté o stromu 31 Přirovnáni svě k stromu. / a kořenu jeho podobenství šíře porozvrci; a nebude bez užitku, i viditediné Předně zajisté, co na stromu povrchně stolf na nevi- hledíc vidíme, krrien jest a neb peň, dltediném. ratolesti, list, ovoce; což pak nevidíme, ale rozumíme, jest pod zemi ukrytý kořen, z něhož strom vyrostl a na němž stojí. Tak v světě, co vidíme, jest nebe, země, moře a rozliční v nich tvorové; což pak nevidíme, ale tomu všemu za základ stati rozumíme, Bůh jest, tajná, ukrytá, smyslům nepochopitedlná bytnost, a však bez níž svět stati nemůže, ba ani se stati nemohl. 2 Všecko z ne- Za tim, cokoli jest na stromě, až do viditedinéhojde. {oho nejmehšího pupence, všecko z ko-~ řene, ne odjinud, pochází. Z kořene zajisté nejbliž ' vystupuje kmen, z kmene vyrostá haluzí; haluzi se zase na ratolesti rozrostají, větší a menší; z ratolestí rostou větve; z větvoví list, květ a ovoce. Tak z Boha, věčného toho kořene, vyplývá - bytnost; ta še dělí na duchovní a tělesnou, a lak ' vždy dále až dolé poslední osobné bytnosti jedné každé věci. ■ ' . . K tomu., jakož strom od kořene tři věci má: 3 Bytnost, ží- 1- s''u a moc; kořenem zajisté stojí, vost,vlastnost. aby se nezvrátil; 2. vláhu a živost; ' z kořene zajisté mízu pije a po ratolestech rozsílá, jíž se ony obživují, zelenají, kvetou, rostou; 3.' přirození a; vlastnost; z kořene zajisté rozchází se neviditedlná moc, listí a ovoce jednomu kaž- - dému stromu formující, jak přirození jeho š sebou nese. tak .že hruška vrbového, lípa fíkového, trn • vinného etc. květu, listu, ovoce rodiíi nemôž, než své vlastní: tak kořenové světa a tvorů tři jsou: moc, : moudrost a dobrota boží. Mocí zajisté jeho stojí všecko, kterouž kdyby odjal Bůh, v nic by se obrátil svět, tak jako prvé ničímž byl. Protož každá bylinka, každý kamének, každý prášek, před očima našima stojící, jest viditedlným znamením neviditedlné přítomné boží moci, kteráž jej sebou v bytu drží. Ovšem pak živých tvorů se hmyzem', jako i.vlastní náše (ne naší, než boží mocí se dějící) dýchání, přítomnou neviditedlnou moc boží ' ; nám k spatření představuje (Řím. 1, 20). Dobrota . pak boží tvory sebou zavlažuje, jednomu každému i toho, což k jeho zachování a zrůstu přináleží, dodávaje. Naposledy všudy rozlitá boží moudrost působí, aby jeden každý tvor tím byl, čímž býti má, i zase sobě podobný plodil, bez matení a míšení přirození. : • - Aniž mi tu kdo na odpor nastupuj, •ť že mnohé v světě věci jinak jsou, než »; býti mají a přirození Jejich vyhledávalo; ku příkladu, že ďábel a člověk zlí jsou a zlé ovoce (hříchů a ohavností) přinášejí, ješto kořen života • jejich, Bůh, dobrý jest. Nebf i při stromu podobnou j věc vidíme, a však tím kořen nebývá vinen; jmenovitě, že když se cizí roub do stromu štípí i a ujme se a vyroste, nese ovoce, ne jaké by kořen chtěl, než jakého přirození sám jest. Tak i když anjelé a lidé cizí símé v srdce pustili, zlost, a ta se ujala, již podlé ní ovoce nesou, ačkoli Odpor s odpo- yl-if, 33 -na dobrém kořenu stojí a jeho vláhou se zapájejí; có tím kořen vinen? 4. a to vš« Naposledy rozumíme také, že ačkoli i£drnu°hé iďT Buh všecko ve všech dělá, nedělá však mediate. immediate a zázračně nějak, než pro-středkováním samých tvorů. Odkudž sic hloupým se zdá, že, což se děje, samo se děje aneb jedni jen tvorové při druhých dělají; však i tu jest dokonalá opět k stromu tělesnému podobnost. Nebo ' ačkoli na stromě visící ovoce ne samého kořene se drží a neb z něho immediate vláhu pije, .než drží se větve a od ní po stopce vláhu přijímá, hloupě by se však kořene odčítalo, poněvadž z něho původně všecko plyne celému stromu. Béře zajisté jablko vláhu z nejbližší ratoléstky, ale ta odkud? Opět z jiné, jíž se drží; a ta opět z té, z níž vyrostá, až se přijde do kmene a na- . posledy do kořene, z něhož všecky ratolesti, a co na nich jest, jedno skrze druhé vláhy dostávají. Tak jest s námi tvory. Ku příkladu: mám já a cítím v sobě život. Odkudž jest ten? Z Boha ,mi, ne_ odjinud plyne; tak tím jsem jist, jako že polední světlo z slunce (a ne z hvězd neb od- -' jinud) pochází. Ale jak ve mně ten život působí Bůh? Zdali bez prostředků, zázračným nějakým (jako na počátku v Adama) vdechováním ? Nic; ale skrze prostředky. Život zajisté ve mně drží se "horkostí ohně, kterýž ve mně jest. Oheň ten drží se ve mně proto, že z mastnosti krve, kteráž ve mně jest, potravu má. Krve mi se zažíváním po- ; krmů a nápojů dodává. Pokrmové a nápojové vyrostají mi z živlů, z živlů pak aby ty věci vy- 34 rostaly, obloha k tomu světla, tepla, vláhy a tajné své moci dodává. Obloha pak aby to působila, poručil Bůh a ji k tomu nastrojuje (Job. 38, 33. 37). A tak tedy Bůh skrze ty věci dělá, proto že i původně všecko od něho plyne, ačkoli jedno skrze druhé jako po trubách, i on sám všeho toho ve všech stupních tajným ředitelem zůstává (viz 'Job. kap. 36, 37, 38, 39 etc). To jest, což Bůh sám dí: Já vyslyším nebesa a ona vyslyší zemi, země pak vyslyší obilé, mest a olej, a ty věci vyslyší vás (Oze. 2, 12) [Oze. 2, 21. 22]. Podobně cítím v sobě rozum, znám, vím a umím něco (nebo v nás, ne v hovadech složil rozumnost). Odkud to? Obloha mi dala komplexí, to jest vtip a pamět, jemnější neb mdlejší. Ale odkud (o vzala obloha? Bůh prvé rozdělil planetám moci k vlévání jich v tvory nižší, a aby v den početí a narození mého tak neb tak paprskovali, on je rozsázel (Job. 33, 33. Sirach. 43, 11). A tak tedy od něho, i že vtip mám, i že tak mnoho neb málo mám, jest; a však skrze oblohu. Rozněcuji li v sobě rozumnost čtením knih neb posloucháním lidí moudrých neb pře-myšlováním vlastním, LJo vše od Boha. Nebo kdo k tomu chut dává? Kdo occasí a příčin naskýtá? Kdo těm, kteříž i pro mne užitečné knihy psali, vnukal? Kdo tomu, kterýž mi někdy moudré mluvil, v ústa vkládal? Kdo, pravím, než Bůh? Nebo byí pak i oni jedni od druhých brali, od koho pak nejprvnější? K studnicif se vždy přijití musí. Kde béře rozum a řeč (ještě pravím), kdo něco užitečného mluví? Kde sluch a pozornost, (kdo užitečně poslouchá? Odkud ovšem přemýšlejí ■■ š; 35 jícímu užitečného něco na mysl vpadá? Bůh, Bůh jest, blahoslavená a nepřevážená ta studnice, z níž bytnost, živost, rozumnost, prospěšnost náše, a co koii který tvor má, všecko plyne. A tak sum-mou všecky věci od Boha, jedny skrz druhé vyrostají, až do toho nejtenšího vlásku, nejdrobněj-šího prášku, všecky se jeho mocí a vůlí dějí, až i do toho nejmenšího červíčka hnutí, proto že _ ani ten nejmenší lísteček na stromě, ani nejmenší ,■ " jeho žilka od jinud než z kořene vláhy a živnosti ' míti nemůže. __„ Kap. II. Že praúá bezpečnost, pokoj, truán-liuost a šťastný způsob jeônoho kažôého tuoru u centrum záleží. ' Porozuměli sme, odkud všechny věci bytnost berou; v čem pak trvanlivost a pokojné bytnosti ' té užívání záleží, jiná jest otázka, od oné něco rozdílná. Kteréž k vysvětlení jiné sobě podobenství přirovnání světa - vezmeme: podobenství kola. Nebo i Bůh k kolu. sám Ezechielovi proroku běh světa vi- , , děním čtveronásobního kola ukázal (Ezech. 1.), v i Ezdrášovi na běhy .světa tážícímu se odpovídaje řekl: K okršlku sem připodobnil soud svůj; první se neuspíšili a poslední se neopozdí (4. Ezdr. 5, 42). A v knize AÍoudrosti napsáno jest, že všecko • na počet, na míru a na váhu spořádal Bůh (Moudr. 11, 21). Počet a míra tvorů k vševědoucnosti boží • náleží. Váze tuto trošičku budeme vyrozuměti moci rozvažováním kola, poněvadž nic kolu podobnějšího není jako váha. _ '■ .■ - > 36 ... -í ; ; • "■. Kolo tedy tři věci v sobě má: cen- „ , i Iv,, ,, „ . , Centrum v kol trum, okrslek a paprslky. Centrum jest co?okriiek-co prostřední kola punkt, z něhož ob- PaPrslkové veden jest okršlek; okršlek jest otočení okolo centrum; paprslkové jsou linie od centrum k o-kršku rozvedené (kteréž v vozním. kolu špice, v mlýnském ramena šlovou). Tak jest kolo světa. Centrum jeho jest Bůh, od věků na věky sám V sobě, nespatřitedlný; kterýž však chtěje se spa-třitedlným učiniti, učinil okolo sebe viditedlný okršlek, jenž jest svět tento, a naplnil jej tvory rozličnými, kteříž všickni z něho jako z centrum vynikajíce, rozcházejí se jako na prostranno, tak že se každý svou zvláštní pro sebe bytnost míti zdá. Již pak v čem trvanlivost, pokoj a bezpečnost tvorů záleží, tato spekulací místně ukáže. Předně, kolo když se točí, okolo cen- ,. Ko,0 svět3 trum se točí, kteréž nepohnuté u pro- jak se točí? střed zustává. Tak kolo světa tohoto se točí ustavičně, bez přestání; centrum pak jeho,, Bůh, nepohnutedlně v bytu s.yém trvá. Točí se, pravím, svět trojím způsobem:" T. vedle místa; nebo i obloha s hvězdami dnem nocí se vůkol točí i vítr sem tam chodě okolky svými se navracuje (Eccles. 1,6) [i] vody do moře a z moře zase tekou (ibid. v. 7) i všickni summou tvorové z místa na místo přecházejí; 2. vedle času; nebo vždycky jest v světě něco minulého, něco přítomného, něco budoucího; léta, měsícové, téhodnové, dnové v kolo jdou; což /37 bylo, bude ještě, a co' přešlo, přijde zase, jakž písmo i zkušení mluví (Eccles. 1,9); 3. vedle podstaty; nebo nic nestojí v své váze: tělesné věci počínají se, rodí, rostou a hned vetšeji, klesají, mizejí zase; rostou z živlů, a pobudouc v své formě trochu, rozprchají se v živly zase. ; A to se ustavičně, bez přítrže děje, že jedno hyne, druhé nastává a vždy jedno z druhého se dělá; a tak v kolo'jdou živlové, skrze rozličné " formy procházejíce a vždycky sé do své formy zase vracujíce. Obzvláštně pak lidské pokolení s' činy svými a příhodami právě v kole jest; jakž - obšírněji v kapitole 4. ukázáno bude. Duchové : a duše, ač se v podstatě nemění a nehynou, kolo- tají se však také, tím i jiným způsobem. Ale centrum naše nepohnuté jest, totiž Bůh, kterýž ani ;místem se nemění, proto že všudybytné jest (Deus ešt, řek! filosof, circulus, cuius centrum est ubi-.". que et circumferentia nusquam; Bůh (pry) jest .kolo, jehož centrum jest všudy a okolek nikdež); ani časem, proto že všecko, pominulé, přítomné, - budoucí, jednostejně jemu vzdálené jest, totiž všecko před očima; ani naposledy podstatou, ... proto že pn ten týž jest vždycky, v moci, vůli, . . umění, sám v sobě na věky blahoslavený Bůh.. 2 papraikové Paprslkové v' kole také se hýbí jak se s okolkem a točí s okrskem, a však rozdílně. toiif Nebo čím blíže jsou centrum, tím mé-něji a tišeji se hýbí, čím od centrum jsou vzdálenější, tím se prudčeji a násilnějí zachvacují. Tak jest s námi tvory,'zvláště rozumnými. Stojíme-li v ,Bohu (totiž pamětí, rozumem a vůlí jeho se '.'.''./■■ 38 .' držíme), máme pokoj a bezpečnost; pakli se odtud . vychylujeme k tvorům, nenalézáme nic než nepokoj a kolotání, čím dál, tím víc. • III. Každý paprslek dvoje má k cen- 3.paPrsikové|»k trum patření; jedno jako k svému po- kcentrumP3,rl? čátku; druhé jako k svému konci. Nebo jakož z něho vybíhá k okršlku, tak od okršlku zase do něho vbíhá. Podobně všeliký tvor z Boha jest a k Bohu; z Boha vyplývá jako z studnice a k Bohu zase směřuje jako k cíli (totiž mocí boží všecko se děje a všecko pro boží slávu. Přísl. 16,4). IV. Každý paprslek dvoje má centrum: . „ ... • j u -i u iv. v, , 4. Kolikero jedno obecne to a neb společní, z něhož každý papniek vybíhá a do něhož se vrací, druhé své n,á centrum? vlastní, u prostřed sebe, skrze něž od onoho veřejného centrum k okolku a zase k němu zpět musí (proto že jakýkoli věci prostředek centrum slove). Tak každý tvor dvoje má centrum: jedno společné, jenž jest Bůh, učinitel a zdržovatel všeho; druhé své vlastní, jenž jest přirození [jeho], kteréž [jemu] Bůh přivlastnil. Vytkl zajisté Stvořitel jedné každé věci'cíl a meze bytnosti její nařídiv/' jaká sama v sobě vnitř býti má; a tolikéž jí zevnitř místo k vlastnímu bytu ukázal, na kterémž by přirozeně odpočívala, jinde pak, byla-li by odtud přenesena, násilně toliko se zdržovala a odtud k místu svému zase chvátala; tak že opět toto vlastní centrum dvoje bude: jedno centrum bytnosti, v němž přirození věci záleží; ku příkladu centrum vody jest tekutost, centrum ohně horkost, centrum země suchost, centrum včely medovatost, centrum hada jedo- 39 vaíošt efc; a tak každá věc své vlastní přirození povahu, moc, formu (kteráž působí, aby věc tím Čímž býti má, byla) přistvořenou sobě má; toliko že nevšecko to povrchu nám leží,, nýbrž větší toho díl před očima a rozumem naším ukryto a zastříno jest; a v tom smyslu přirození každé věci centrum její slove. Druhé vlastní centrum jest bytu, totiž místa neb obydlí, od Stvořitele sobě vykázaného. Ku příkladu: Dvěma těžkým živlům, zemi a vodě, přivlastněno jest. místo dole, nejníže v světě; .' i tlačí se to obé, a cožkoli z nich jest, dolů, aniž můž zhůru, leč by proti, přirození vyzdviženo . bylo," ale letí to" přirozeně zase dolů. Na proti tomu lehkým živlům, větru a ohni, zhůru místo ukázal; protož neumějí se než zhůru pnouti. Nebo byf oheň i do materie zemnaté zavolán jsa v ní poněkud zadržán byl, plápolá však zhůru, a kam ho přirození táhne, ukazuje. Podobně vítr pod vodou se zdržovati nedá, jakž v nádobách větrem naplněných patrné; pakli i v podzemních místech -jest, násilně toliko se drží,, když není, čím by sic místo prázdné vyplněno bylo (poněvadž živlům všecko sebou vyplňovati a prázdného ani nejmen-šího místečka nenechávati poručeno); sic přijde-li voda a neb žerně, rád on výše ustoupí. Magnésu kamenu Bůh místo jeho v půlnoční straně ukázal, tak že kamkoli se odtud po všem světě roznáší, vždycky.on předce k svému centrum se ohledá a obrací, jakž v kompasových jazýčcích magnésem potřených vídáme. Podobně ten týž^kámen k železu, jako by v něm centrum své cítil, se táhne. Ž toho tedy již nevyhnufedlne a ne- Bez eínosj přemoženě jde to, že tehdáž jedna každá každého "voru j věc bezpečně, pokojně, libě, trvanlivě v C{nlrum státi j stojí, když v svém centru stojí, původu svého, 1 . odkudž jí bytnost plyne, se držíc a místa svého ostříhajíc. Dobře stojí anjel, když v poslušenství Tvorce stojí; dobře stojí obloha, když u výsosti se vznášejíc svět obchází a obleskuje, Dobře t . zemi u prostřed světa ležící; dobře vodě po zemi ■ i -' se rozlévající; dobře větru nad svrchkem se pro-letujícímu; dobře ohni pod oblohou ; dobře stromu kořenem v zemí, ratolestmi nad zemí; dobře rybě !- u vodě; dobře krtici v zemi; dobře včele v medu; í dobře pavouku v jedu ; dobře magnésu v železu etc. i , Ale co pak člověk? Při tomf se ovšem přtwad toho m zastaviti sluší, poněvadž všecko toto ' íiovéku. jest k tomu, aby se, co člověk jest a v čem jeho šfastný neb nešťastný způsob záleží, vyrozumělo. Dependencí jeho dvoje jest, proto že dvojí má v sobě podstatu, duchovní a tělesnou; protož Ji i dvoje centra. Tělesná jeho podstata jest to, což se na něm vidí, tělo, kteréž z živlů a z oblohy jest, proto že jest výtah všeho světa; v něm má země svou materii, v'*něm voda, v něm vítr, vněm oheň, vněm obloha. Hmotnost zajisté ; oudů co jest než zemnatost? Krev a jiné vlhkosti ( co než voda? Přirozená, v těle život zdržující i • . horkost co než oheň? Všeho'pak toho spolu se držení a stemperování (odkudž vtipu, povah a oby-j čejů rozdílnost) co než moc oblohy? Tato tedy í člověka částka tehdáž dobře stojí, když v cen- | ' trum živlů a oblohy, totiž v slušném jich tempe- ' '»* ' "; ./ 41 ťarhentu stojí; to jest vnitřní těla centrum/centrum1 bytnosti neb podstaty. Centrum pak bytu ne£ obydlí jest, aby na větru bylo, ne v zemi, ne y vodě, ne v ohni. Tak stojíc dobře stojí až do ( vůle "Stvořitele, kterýž sobě tu tvorů dependencí, v -• kde a kdy a jak se mu líbí, přestěhovati v moci , 'zanechal; čehož však jiným prostředkem nečiní, • než skrze vynětí z centrum, jakž se v následující kapitole ukáže. " Duchovní, v člověku podstata jest neviditedlné to, což v těle přebývajíc je řídí, nesmrtedlná duše, kteráž z nebe a z Boha immediate původ svůj :í má. Od něho zajisté na počátku jest vdechnuta a posavad nic není jiného než (jakž písmo dí) [ dchnutí Nejvyššího podobnými věcmi, jakož v Bohu , ? jsou, obdařené, světlem totiž rozumu, k spatřování a rozeznávání všech věcí, a svobodou vůle, k činění á)vyvolování čeho koli. Tato tedy člověka částka tehd.áž dobře stojí, když se Boha svého (jehož obraz, dchnutím jeho vytisknutý, jest) drží a z něho .. • jak bytnost, tak i světlo a radu všech myšlení • . a činění svých béře; to jest centrum podstaty ; ■' její. Centrum pak místa jest, aby uprostřed mezi Bohem á světem, stála, to jest mezi Stvořitelem r á stvořením prostředkovala, Tvorci sloužíc, tvorů služby sama užívajíc. A protož v tomto centrum jest odpočívání, bezpečnost a blahoslavenství její; i pokud v poddanosti Tvorce stojí a nad tvory ! íi svým tělem panuje, potud její důstojnosti. V ■•!■■' Kap. III. Ze násilí, trápení, bolest a zahynutí každého tuoru z uyuinutí se z centrum pochází; a jak se to při člouěku oěje. Blazef by anjelňm, lidem, i všechněm tvorům bylo, kdyby v ušlechtilém tom spořádání božím stáli a v svém se jeden každý centrum ostříhal; - kvetlf by svět a třpytěl by se dokonalou dokonalostí, nápodobnou té, kteráž v Bohu jest, oblesknutý jeho obraz jsa. Ale což? Rozumní tvorové začali svít v centrum neřád, anjelé a lidé, že vystoupivše neitojici jaký? z centrum svého a je ztrativše, běhají a těkají bez řádu sem tam, i jiné s sebou tvory zachvacujíce; tak že již svět jest jako vůz, kterýž svrchu dolů běže jezdce ztratil a kola se rozsrnýkala a všecko s hřmotem běžíc na kusy se láme a na strany létá. A neb jako hodinný natažený stroj; jehož kdyby - -se hlavní kolo z centrum svého vysmeklo, jiné všecko bez zastavení se s hřmotem běží, hrčí, bije a tluče se, i láme třeba dotud, doktidž váhy nedoběhnou. Takový, pravím, řád v světě,- a pravím, že původ toho anjelé jsou a lidé svým z centrum vystoupením; a však's vlastní svou škodou, trápením, bolestí a zahynutím. Což jak se děje, považme, na jiných napřed tvořích příklad vezmouce. Ryba, vezmeš-li ji z vody a dáš buď ťflkhd ,oho na na vítr neb do země neb ovšem na nerozumných oheň, trápení má a umříti musí; proto tvot