18b 935 že pravými radoščemi vzjiskři zdravě miloščemi Boha i jeho matky chvalú. Ana s radostí nemalú vniče opět v oblečenie, 940 vzemši míle otpuščenie ot něho, z jatky vynide, tuž k svým dievkam i přijide, s nimiž sě bra opět k domu; . ale těch novin nikomu 945 nezievi zaJ&dirý^vlásfik^ A jakž juž| uzřě ten čásek, ež sě ľudé rozbrojili biechu i upokojili všichni v svých pokojiech senně, 950 tak bez meškanie neleně inhed do komňatyJedgL kleje_j)řed j^j^dobrém_smy^, píačíCj^rjr^c^L^ 955 modUtyy_rozkládajíci^ a vždy toho žádající, by Maria^ Božie jnatka, pj^siia^éhoj^ťátkaj, _ by sě jiej vklčti dalo 960 a j i z a. si u hu jalo. i za chot večnej ozdoby. V téj modlitvě i z té mdloby sen jiej vznide na oči, skrzéňž u videnie kroči 965 v rozkošné a divné, krásné. Zdáše sě jiej, téj věhlasné panně, býti bez omyla, by na krašší sieni)byla, než j i vídal kdy kto živý. 970 r"Na téj biechu divné divy 19° 980 985 19" zdělány z bohatej měny: dno] z byryl, z adamantuov stěny spojovány biechu v zlatě, v nich mnoho okénec bohatě 975 z^smaragdufl_vJ.z.safleróv biechu, v nichžto miesto stkla sě stkviechu drahých kameuuov činové: jochanti i rubínové, turkat, sardin, palejs v sloni, jaspisové, kalcidoni, topas, granát, kryzoliti, amantisky, margariti, zpósobení přieliš lepě. Tudiež na téj sieni sklepě 1 slunce, měsíc, při tom hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stviechu, jakož Boží mocí dú na nebi dnem i nocí, časujíce všecky chvilej 990 Viece drahých divuov v síle vidě, v kráse sě hojiece; uzřě dvě stolici stojiece - na vzchod slunce podlé sebe: na jednej | Buoh mocný z nebe 995 sedieše v svém světlém tróne, na druhej v drahéj koroně Maria, jeho matka z slova, archanjelská ciesařová. Oba j miesta sceptry v ruce. íooo Ten bleskt i ta radost j súce Kateřinu tak utěši, jakž sě veš smutek vyspěši z jej ie srdce, jenž bieše j měla. I pomysli řkúc: „Prospěla ioo5 jsem, ač Buoh dá, na svém diele když mi sě muoj chot tak cele 146 147 -w^m-y^f: ■&:-*m> ^ 44b 45° Ó kaká odiva sta sě, Jezu Kriste, jnad tvú | ladů, jěž bieše v rozkoši z mladu u Kosta, mocného krále, 2275 jedinká ve cti i v chvále u své matky cně vzchována, kdež ni bolest, ani rána na ni nikdy nepovstala, ani úraza kdy znala; 2280 než jak slušie býti dceři, jež jest occi i mateři jedinú, jsúc při bohatství: takež ona u postatství jměla země, hrady, města. 2285 Ó Jezu, kak tvá nevěsta truchle stáše obnažena dle tvého slavného jména, jakž sľúbila bieše tobě, mimo tě nechtieci sobě 2290 voliti jiného chotě. Proto těžké muky pro tě míle i po!k~ořně trpěla, neb ty sluhy jejie těla měkkosti nelitováchu, 2295 v tu žádúcí kóži prachu biči ze všeho ramene, jakž od každého pramene stanieše sě v|láščie škoda i nejednaká nehoda 23oo na jejiem čistúciem těle. fr Toť tu dle svého přietele z šesti barev čistá mesla u věrnéj milosti nesla, jakož věrná milá svého 2305 nositi jmá dle milého. 184 45b První barvu nesla v spěchu, ež tě líčci, ješto ktviechu u biele i v červenosti, tě sě obě v téj žalosti 23io změnivše, však krve nezbyvše, ale krásu svú pokryvše, (/zelenásta pravým studem, , e¥^red~tierrľp"ohanským bludem stáše obnažena j súci. 2315 U pravé milosti vrúci, spenši svoji ruce k sobě, zatvorivší oči obě, hlavu schýlivši, sě tiši. Nad níž ti pohani liší 2320 divoké bitie tvořiechu, od nichžto ran sě nořiechu blesky z jejie očí jasnú | v horkých krópkách, čilú nečasnú, přes tě líčci dle bolesti. 2325 Druhú barvu bez všiej pěsti nesla dle jiných nadějí. Ba, kteréj jest kdy mileji byl který chot než té drahé, ež jejie bělúcie nahé 2330 tělo před pohanstvem stkvieše, na němžto črvená ktvieše Wryä]ätje|Ie krv^šväté, kterú ty panoše klaté zkropichu tu bělost stkvúcí? 2335 Mezi tiem pak mnohú ktvúcí róži bieše toho časa znáti z kuože i od masa, jakž jě udice zahnavše, mnohé od kostí vydravše 2340 ostavily biechu svrchu: ty pak zmrtvěvše na vrchu 185 -v črnáchJLJSá3olestivě. Pátú barvu žalostivě nesla dle ustavičnosti 2345 svému choti vše k libosti jako jistá věrná sluha. Nejedna batožná duha, bolest jí k srdečku vzdřehši, pod kožnavíliabehMP 2350 móllřase" sě, stezkuľstáhši, mezi rány sě rozpřáhšT, kadyž^uTíarT)Íceřň~niieřil. Nesnad bych již tomu věřil, by nynie která bez omyla 2355 tak věrnéj milosti byla a svému choti tak přála, by proň jednej ráně stála, ješto svätá Kateřina, rozkošná dci materina, 2360 mnoho set na sobě jměla. V šestú barvu bieše dospěla, by sě oděla v též časy, v něž jejie žádúciej/lasy tu také trpiechu za to, 2365 jěž sě dráže než vše zlato stkviechu, což | ho jest na světě. Ty sě v žalostivé piletě chvějiechu po jejie pleci, a kdež ti bičové mecí, 2370 mezi ně sě zapletiechu, tu jě i s pltí vytrhniechu; pak zvezením jdúce zase ostaniechu jí u mase, v němž sě skrze krev bleskniechu. 2375 Tak sě ty barvy leskniechu všecko druha přémo druže, zde u mase, onde v duze, C1 biele, črně i zeleně, ^"W. \ modře, žlutě i črveně. J 2380 každá v svéj vlastnej postatej Ach, toť milost tu bohatě bieše stany všě rozbila, ež ta panna Bohu milá muože strpěti to bitie! 2385 Drahé Izaldy napitie bieše jí dřieve zavdáno, když ve snách by dokonáno 47* jejie sľúbe|nie s Tristranem, jenž jest nade vší věcí pánem, 2390 mimoňž mocnejšieho nenie. Ducha svatého rozžženie v jejie srdečku horieše. Protož, kakž hořce nořieše slzy z svú jasnú očicí, 2395 však tú muků i tú čticí jejie srdečko v ten čásek nerozpáči sě za vlásek, jedno ež vzdycháše k Bohu. A když ty panoše mnohú 24oo muku bitím jiej vydachu, j idú před ciesaře v strachu řkúc mu: „Co nem kážeš ješče?" Maxcucqvi sě zatešče; svých rukávov vzhuoru vsúče 2405 i káza ji vésti rúče v jeden žalář velmi temný; ! a ten bieše tak tajemný, | jakž veň jiného nikoho \ 47ť nev|sadiechu, jedno toho, [ 24io jenž sě skutkem tak potratil, 1 jakž mnie proto život platil.