měl bych utěšenie mnoho,
chtělť bych mu s věru slúžiti.
Jakož fénix oheň nietí,
tu kdež chce svú mladost vzieti,
v ohniť vzhoří v silné moci,
takéž muoj kvietek žádúcí
tužebný plamen horúci
v srdci nietí ve dne v noci.
Z mé mladosti
jenž srdci tuhy přeji,
nesměji
pro zlých lidí strach nikomému zjeviti. (...)
(3) Orel divnú vášni mievá: své děti v slunce obrátí, tuť v té horkosti zhřievá, davť jim v tu světlost hleděti. Kteréž jasně vzřieti nemuož v slunce, toť sobě nespomuož, ihned je z hniezda vyvrátí. Takým orlem nazývám ji, pro nižť srdcem v tuhách lkaji, strach mne, žeť mi život ztratí. Ach, mé očko, má útěcho, má radost, pro světlost,
jíž má najkrašší svieti, musím túžiti!
Mé srdéčko
se leká bez prestanie
spadenie,
jakžto orel spadna, tuť mu jest strach mieti.
Jakžto lev, když koli svým hlasem zúpí,
své dietky vykúpi,
ihnedť jich smrt odstúpi,
takéž já lekám sě smrti žádaje promluvenie.
Labut, divný pták, zpievá umieraje,
také já, smutný žák, umruť v tuhách zpievaje
pro mú milú žádnu, když neráči přieti smilovanie.
Ach auvech, má milá,
již si mě umdlila!
Ještě by mě od smrti vykúpila,
by se mnú jedinké slovce promluvila.
Slunéčko stkvúcie,
ruože světlúcie,
srdce i tělo dávaji v tvoje ruce,
duši mú Bohu milému poruče,
ač mne neráčíš živiti.
verne rozněcuje když
vzplane; prudce
neodvažuji se nikomu
obyčej
vzhlédnout tomu není pomoci
bojím se, že mě zahubí
zařve, zasténá odstoupí od nich
student, klerik
učinila slabým vykoupila bys slůvko
zářící dávám
zachovati při životě
fénix - podle egyptské mytologie bájný pták, jenž se obrazoval tím, že se sám spaloval
Závišova píseň (její autorství není jednoznačné) je vrcholným uměleckým projevem české středověké milostné lyriky.
(Můžete si ji poslechnout v nahrávce z gramofonové desky Čtveročasí básnictví českého, 1981, která obsahuje i další ukázky staročeské literatury.)
Všimněte si opakujících se motivů v jednotlivých strofách a pokuste se svými slovy vyjádřit několik hlavních myšlenek textu. Doložte dále, že Závišova píseň (původně se skutečně zpívala) vycházela z tzv. dvorského pojetí lásky a že zahrnuje i pivek žákovské (studentské) poezie. Vyhledejte verš, který jej obsahuje.
(Zájemce o studium češtiny může porovnat svoje postřehy ke kompozici Závišovy písně se závěry Jana Lehára, a to zvláště na s. 94-95 jeho knihy Česká středověká lyrika, 1990. Nejprve si v ní však přečte úplnou báseň a zamyslí se nad opakováním motivů.)
Jiné příklady staročeské lyriky najdete v již zmíněné knize Jana Lehára. Zájemce o referát si v textu Dřevo sě listem odievá povšimne rozdílu mezi vyšším a nižším stylem (máj, slavík; lopuch, pila). U básně Stratilať jsem milého si uvědomí, kdo v ní promlouvá, a potom srovná její pojetí lásky se Závišovou písní - závěr sdělí třídě, y Písni veselé chudiny, podle incipitu \/ nazývané Jižť nám zima přišla, se zaměří na projevy satirického zobrazení.
%/   Incipit - označení pro počáteční slova vytvářející významový celek v textech, které neměly původně titul.
Ukázka byla převzata z již několikrát citované knihy Jana Lehára Česká středověká lyrika (1990).
Mastičkář
(2. čtvrtina 14. stol.)
Mastičkář říká verše:
Pověz mi to, Rubíne,
co chceš vzieti ote mne. Rubín praví:
Mistře, ot tebe chcu vzieti hrnec kyselice
a k tomu tři nové lžíce.
Móž-li mi to ot tebe přijití,
chcu jáz ovšem tvój rád býti. Mastičkář praví:
Rubíne, to ti vše jáz rád dám,
co jsi potřeboval sám.
Jedno na to všdy ptaj
a těch miest pýtaj,
kde bychom mohli svój krám vyklásti a své draho prodati masti.
mohu-li to od tebe dostat
žádal jen; ptej vyhledávej