B R E V E E H C O MIO H OLOMUCII MEIROPOLIS
In Moraviae Marchionalu, flcriptum in gratiam amplisftimi Senatua
Urbis ejusdem, carminc F.legiaeo, a SIMONE EN NIO GLATOVINO. Olomucii A. D. MCMXľVl.
CHVÁLA OLOMOUCE
Metropole MarkrabatvI Moravského.
■ í-|mnnn v elégii
Simonem enniem klatovským
It pocte velevážené rady tohoto méala. v Olomouci I.. P. 1946.
PŘÁTELŮM A OBČANŮM HL. MĚSTA
OLOMOUCE,
kteří se prací zasloužili
o někdejší metropoli markrabství Moravského
věnuje na prahu dvouletky
1947 — 1948
(M.
«0*1 CtREJ-i S(. - I V OUMKi
vloo
ÚSTřlEDNÍ NÁRODNÍ VÝBOR H L. MĚSTA OLOMOUCE
R 81
R 71
NOBILI JUXTA AC ERUDITIONE viro claro D. Hieronymo Krcz, civi et Consuli primario Olomucensi etc. suo amico et patrono integerrimo: Simon En-nius Glatovinus: sub hoc tempus Prostannensis Scholae Rector;
S: P: D:
Jam facunde diu nostris Hieronyme votis
Optabam Musa cognitus esse tibi Inter ut innumeros mihi pars aliquanta clientes
Esset quos gremio, patris amore, foves. Hactenus haud illud licuit praestare: canebat
Consule te dignum quod mea Musa nihil. At modo spectatae scripsit de laudibus Urbis
In qua sunt vitae tempora grata tuae In qua jure tenes primas Hieronyme partes,
Hoc meruit virtus eloquiumque tuum. Praeditus hoc dono viduas defendis honestas
Pupillisque tuum porrigis auxilium.* Cui magis ergo meas nugas offerre decebat
Quam tibi ? qui summus fautor es Aonidum. Omnibus ilia licet patribus sint Scripta dicata
Qui tecum celebri dant sacra jura foro. Nullius at poterint nostras ornare Camoenas
Culta Pericleis ut tua verba sonis. Accipias igitur scriptas hoc carmine laudes.
Ingenio scripsit quas mea vena rudi Accipe, commendaque tuis encomia verbis
Ante Senatores, ante piosque patres.
Data e Schola nostra Prostannensi, 29. Decembris, quae fuit Vigilia Andreae Anno 1549.
Muži urozenému a stejně vzděláním proslulému, panu Jeronýmu Krčovi, měšfanu a purkmistrovi olomouckému atd., svému příteli a ochránci nejvýš bezúhonnému Šimon Ennius Klatovský, toho času rektor prostějovské školy, vzkazuje srdečný pozdrav.
Dávno již, výmluvný Jeronýme, jsem zatoužil v duchu
známým Tobě se stát básnickým uměním svým, v počtu Tvých nesčetných chráněnců, hýčkaných s otcovskou láskou,
aby se místečka též jakéhos dostalo mně. Podnes však nemohl jsem to provésti: co by se mohlo
hodným starosty zdát, Musa má nepěla nic. Teprve nyní vypsala chválu slavného města,
v němž se Ti plynouti zdá blaženě života běh, v němž Ty ses po právu, Jeronýme, stal občanem prvním —
jak toho žádala ctnost, rovněž i výmluvnost Tvá. Takovou hodností obdařen chráníš počestné vdovy,
jejich pak sirotám též podáváš pomocnou dlaň. Komu, než Tobě, se slušelo věnovat tyto mé hříčky?
Vždyť jsi co příznivce znám horlivý aonských Mus. Verše mé nechť jsou též připsány veškerým otcům,
s Tebou kdož posvátný řád práva vštěpují v lid. Vždyť jako Ty by nikdo nedoveď vybranou řečí
(Perikles sám je Ti vzor) pochválit sbor našich Mus. Rač tudíž přijmouti vlídně do básně vloženou chválu,
neumělý to plod chudých mých básnických žil, přijmi chvalozpěv můj, jej doporuč vlídnými slovy
ctihodným otcům i všem příslušným v obecní sbor.
Dáno v naší prostějovské škole 29. prosince ten den před svatým Ondřejem L. P. 1549.
6
7
BREVE ENCOMION OLOMUCII Elegiaco carmine scriptum.
Ad urbem praefatio.
Vos date principium, calamoque favete Camoenae
De cerebro summi nomina nata Jovis Hue celeri properate gradu, Parnasidos undas
Linquite, vos minime praeses Apollo vetat. Hue et ad ignotae fines intrate Moravae,
Longa sit hue quamvis ex Helicone via. Ignotum cupio vestro modulamine carmen
Scribere, quod nunquam morte perire potest.
Propositio.
Scilicet, Olmicii laudes, cui nun habet urbem
Aequalem lato terra Morava solo, Est opulenta satis, forti instructissima Marte,
Etseruat leges, Justiniane, tuas. In qua perpetuo felix concordia floret,
Namque in ea cives foedera pacis amant. Inclyta felici cujus respublica cultu
Crescit, divitiis estque beata suis. Moribus egregiis populum, virtuteque sancta
Excultum gremio nutrit, habetque suo. Aucta Senatorum fulget probitate fideque,
Hinc pia pupillis tradere jura solet. Si mihi Nasonis detur facundia vatis,
Detur et Andini vena diserta senis, Non possem dignas urbis describere laudes,
Excedit vires nam labor iste meas. Sed velut in pictis vernali tempore pratis
(Deplorat veteres cum philomela dolos) Flores carpit apis summos mel dulce recondens,
In mire structas fertque subinde domos. Sic ego ceu digitis tangam suprema, canamque,
Omnia conanti vena pusilla negat. Ornarunt patrias urbes plerique poetae
Laudibus, hie quorum nomina pauca canam. Norica berga tuas, pleno doctissimus ore
Cantavit vatum rex Eobanus opes. Aeternos nomen cujus durabit in annos,
Nesciet illius sanctaque Musa mori, Inclytus Aonidumque Gigas te carmine cultos
Ornavit digno, Lypsia clara, tuus:
CHVÁLA OLOMOUCE, sepsaná krátkou elégií.
Promluva k městu.
V začátku vy, Musy, stůjte, svou píšťalou zjevte mi přízeň —
nejvyšší Jupiter dal z hlavy své zrodit se vám. — Sem rychlým chvátejte krokem a opusťte parnasská zřídla,
pranic vám nebrání v tom Apollo, náčelník váš! Sem tedy do končin neznámé Moravy zaměřte kroky,
jakkoliv předlouhá pouť od Helikonu sem jest! Neznámou nápěvům vašim teď píseň toužím zde psáti,
takovou, jakou by smrt nemohla pojmouti v žeň.
Předzpěv.
Bude to chvalozpěv na Olomouc, k níž přirovnat nelze žádného z moravských měst pnoucích se ze širých niv:
význačným bohatstvím slyne, je zpevněna siláckým Martem, ostříhá zákonů Tvých, Justiniane, jež dals.
Napořád zkvétá ve městě tomto blaživá svornost,
protože měšťanstvo v něm zná cenu mírových smluv.
V povinné úctě mír chovajíc samosprávná ta obec
jeví mohutný růst, bohatstvím oplývá též. Lid mravů výtečných a vedený zbožností ctnostnou
její materský klín chrání, mu obživu dá. Zvelebena, svých radních skvěje se poctivou snahou,
proto se sirotám vždy dostane posvátných práv. Věnem byť byla mým proslulá výřečnost Nasona pěvce,
neb žíla výmluvná snad dědictvím po starci z And, přece bych nedoved' vypsati města důstojnou chválu,
poněvadž nad síly mé úkol ten zdá se mně být. Ale právě tak jako když na jaře na pestrých lukách
(tenkráte slavičí zpěv žaluje o dávné lsti) včela med schraňujíc sladký na hlavy kvítků se snáší,
potom jej odnáší dál v uměle stavěný dům — tak také já se jen vrcholků dotkna zpívati budu,
chudičká pokusům mým žila když staví svou mez. Rodné své město oslavil chválou nejeden básník,
kratičký výčet jich jmen chci nyní podati zde. Mocný Norimberk hlasem svým plným učený velmi
Eobanus pojal v svůj zpěv, prorockých básníků král, jehož věhlasné jméno potrvá na věky věkův,
posvátnou Musu mu též nestihne závistná smrt. Slavný a v potomstvu básníků Gigant proslulé Lipsko
přioděl v básnický háv pečlivým uměním svým:
8
9
Boiemas aliquot laudavit versibus urbes
Collinus patriae gloria, luxque Luce. Quid loquar Olmicium, quod commendare voluntas
Me rapit, urbs laudes haec cupit eximias. Nobile nam reliquas inter caput extulit urbes,
Vincit Sydereas ut vaga luna faces. Vel Jovis ut reliquas longe super eminet ales,
Dum volat er radios tangit, Apollo, tuos: Sed mea sufficiet promptissima, spero, voluntas
Quando quod optarim non licet usque mihi.
Dedicatorium carmen.
Tu mihi ferre pedem digneris, Sancte Senatus,
Qui regis aequatis legibus urbis opes: Marchia Coeruleo quas tramite frigidus ornat,
Urbis et irriguis moenia scindit aquis. Hue ades, atque tuas nostris da cantibus aures,
Nec quaeso tenuis sperne laboris opus. Nam sine te versus aliquod vix pondus haberent,
Privatique suo forsan honore forent. Ergo benignus ades praeconia suscipe: vatis
Et rege propositi vela, ratesque tui.
Positio et situs Urbis.
Est mons non altus priscisque vocatus Julmons,
Quo fuit Urbs etiam nomine dicta prius. Monte sub hoc donis campi cerealibus apti
Undique se tendunt, prataque picta vident. Quae loca ferre solent flavas uberrima fruges,
Agricolis reddunt praemia justa suis. Flumina piscinasque videt locus iste frequentes,
Quae praebent pisces, fercula lauta, bonos. Sunt etiam circum Sylvae, Saltusque virentes,
In quibus exercet nuda Diana Choros. Et modo venatur lepores, sumptisque sagittis
Invia frendentes per loca figit apros. Curvaque veloces qui gestant cornua cervi
Ad gelidae ludunt ordine littus aquae. Erecto pavidas ibi currere corpore damas
Conspicies, sequitur quas vaga turba canum. Recreat egressos illic venatio cives,
Dum cadit in teretes praeda petita plagas. Flumen ad irriguum vernant florentibus horti
Foetibus, atque suo tempore poma ferunt.
10
českých měst několik vychválil verši zas Kolínský pěvec,
vlasti své zdoba to ctná, nad slunce skvělejší jas. Nač mám dál mluvit, když Olomouc vychválit vůle mě pudi,
obzvláště významné cti město si v pochvale ždá: vznešeně povzneslo hlavu svou totiž v měst ostatních davu,
bludný jak měsíční srp zastíní matný lesk hvězd, nebo jak ostatní druhy pták Jovův daleko předčí,
v paprscích, Apollo, Tvých zářivých když se dá v let: ale má nejlepší vůle mně, doufám, postačí k zdaru,
i když mně tak, jak bych chtěl, provésti nelze tu věc.
Verše věnovaci.
Dovol mi laskavě pokročit dále, ctihodná Rado,
vládnoucí statkům svým tak, jak velí zákonů řád. Zdobí je chladivá Morava, vinouc se sinavou drahou
svlažuje hladinou vod prorvaný hradební pás. Sem pospěš laskavě uši své mému nastavit zpěvu,
prosím, nezhrdni též chatrným výtvorem mým: bez Tebe totiž mé verše by sotva závažné byly,
(utajen, každý snad verš sobě jen vzdával by čest,) vlídně sem pospěš, mou oslavu poslyš a za věštce svého,
jenž se Ti nabídl zde, řiď jeho plachty i loď.
Přirozená poloha Města.
Uprostřed zdvíhá se pahorek nazvaný starými Julmons,
jehožto jménem se též město dřív zvávalo kdys. Pod tímto pahorkem roviny žírné obilninami
táhnou se dokola kol, střídá je barvitý luh. Nadmíru úrodné pláně ty rodíce obilí plavé
vracejí rolníkům svým patřičnou odměnu vždy. Vodních toků a rybníků hojnost zří tohle místo,
skýtajíc zásoby ryb, pokrm to chutný, všem vhod. Vůkol se zdvíhají také lesy a zelené háje,
ve kterých Diana svůj nahá provádí rej. Nejednou zajíce honí a do kanců zuřivých tlupy
uprostřed neschůdných míst pouští svůj vybraný šíp. Jeleni hbití, již na hlavách nesou parohy křivé,
na břehu chladivých vod v houfu svém skotačí hrou. Bázlivé daňky vznosného těla tam běžeti spatříš,
kdykoliv v patách je štve smečka honících psů. Z města se vydavší měšťany osvěží záliba v honbě,
jakmile přepevná síť polapí honěnou zvěř. Z říční závlahy vypučí v zahradách kvetoucí stromky,
pozděj', až nadejde čas, přinesou jablka zas.
11
Dicitur hic Semeies Baccbi pulcherrima mater
Fulmineo infclix igne perisse Jovis. Filius undc suam non vult ibi ducere vitam
Civibus hac causa dulcia vina negat. Non tarnen Ungarici desunt munuscula Bacchi,
Quae longa cives de regione vehunt. Invenies etiam Cretae de finibus illic
Vina, vel Austriaci dolia multa meri. His jacet in mediis urbs florentissima campis
Proxima marginibus, Marchia lente, tuis. Ad Boreae partes sublimior esse videtur
In petris structa(s!) nam videt illa domos. Respicit occidua fortes a parte Boemos,
Silesias rigido cernit ab axe piagas. At qua parte venit pluviis cum flatibus Auster,
Incolit Austriacum gens populosa solum. Solis ad exortum ditissimus Ungarus agri
Delegit sedes, natus ad arma, suas.
Urbis amoenitas.
Urbs est Olmicium gemino circumdata muro,
Inter et alta frequens moenia turris adest. Hic ubi sulfureos jaciens stat machina glandes,
Machina fulmineos mittere docta globos. Exercent varias artes hac urbe coloni,
Arte sua victum quisque parare studet. Marchia queis gelidas largitur frigidus undas.
Et celeri sordes abluit urbis aqua.
Structura domorum.
Quando mundiciem lustro, seri(ri!)emque domorum
Arte laboratas aspicioque domos, Proh Superi, quantas video cum moenibus arces
Surgere culminibus celsa sub astra suis, Ordine stant aedes duro de marmore structae,
Urbi marmor enim petra propinqua parit. Excelsae crescunt de quo cum vertice turres
Ornant urbanas, atque tuentur opes. Urbes cum reliquae careant, saxisque petrisque,
De lignis humiles aedificentque domos! Felix Olmicium solidas videt undique petras,
Artif icesque domi sculpere saxa sciunt. De lapide hoc aedes, fora, templa parantur, et alta
Coenobia aethereo facta propinqua polo.
Tady prý nešťastná Semele, překrásná Bakchova matka,
zhynula bleskem, když svit Jovova ohně ji sklál. Z tohoto důvodu nechce zde syn její tráviti život:
měšťanům odepřen tím vína lahodný mok. Zato však uherský Bakchus je zastoupen hojnými dary,
které až z dalekých pust občan sem dováží v sklep. Uhlídáš v něm též vína, jež dozrála v končinách krétskych,
anebo rakouský mok plní tam nejeden sud. V rovině této se rozkládá nádherné kvetoucí město
na samém pokraji tvých, pomalá Moravo, vln. Na straně k severu vidíš je tyčit se do větší výše,
pevné na hřbetu skal domy tam stavěné zříš. Za slunce západem zírá ve stranu statečných Cechů;
tam, kde tkví ledový pól, dívá se ve slezský kraj. Odkud však s poledním větrem žene se lijavců příval,
tamější lidnatou zem obývá rakouský kmen. Tamo, kde vychází slunce, polnostmi bohatý Uher,
zrozený pro lítý boj, sídla si vyvolil svá.
Půvaby města.
Město Olomouc spjato je dvojitým hradebním pásem, j nad valy vysoké v něm nejedna tyčí se věž.
Zaštítěn strojem, jenž dovede metati sírové koule,
(dokáže takový stroj chrliti v kotoučích blesk) osadník tohoto města provádí živnosti různé,
takto si každý svůj chléb dobývá řemeslem svým. Chladivá Morava studenou vodu všem v hojnosti skýtá,
rychle pak proudem svých vln odnáší od města kal.
Domovní stavby.
Když potom vidím tu vkusnost a zrakem svým na řadách domů
uměle zdobených lpím, zíraje na každý dům, Bohové, jaké to nad hradby vidím veliké zámky
tyčit se hřebenem střech pod klenbu vysokých hvězd! Pořadím stojí tu paláce stavěné z balvanů tvrdých, , městu jich dodává dost kamenný nablízku lom.
Nad nimi k závratným vrcholkům vyrostly vysoké věže,
(ozdoba města, však též současně hlídají je,) kdežto ostatní města, jež nemají skalnatých lomů,
ze dřeva budují jen nízký a chatrný dům. Olomouc šťastná pevný jen kámen na odiv staví,
kameník dovede v dům vytesat tisíce zdob. Z takových kamenů stojí zde paláce, náměstí, chrámy,
vysoké kláštery pak strmějí v nebeskou báň.
12
13
—
Credere vix possis! aequare palatia possunt, Quae Reges habitant, magnanimique Duces.
Multi concives non parcunt sumptibus amplis, Ut possint pulchras ordine habere domos.
Pulchritudo portarum.
Quid nova commemorem duro surgentia saxo
Moenia, vail a tas agger ibusque fores? Per quas ingreditur populus: custodia fortis
Hie stat, et appositi nocte dieque viri. Tecta coloratasque tegunt sublimia portas,
Frontibus inque suis regia signa ferunt. Signa crucisque tuae portant servatos(!) Jesu,
Qui fueras patri victima grata tuo. Omncs Olmicium longe post terga relinquit
Urbes, quas dives terra Morava videt. Turribus excelsis inter formosa superbit
Moenia, sulphureos inde jacitque globos. Armaque sublimes servant radiantia portae, '
Utitur his, quando ferrea bella jubent. Omnibus est munita locis, accessus ut hosti
Crudeli nulla parte patere queat. Vallo circumspecta suo, firmataque fossis,
Fortiter hostiles prompta fugare manus, Praestitit hoc olim celeri virtute, fugavit
Quando suos hostes ut bene tuta foret. Jam fuit in magno Regio discrimine tota,
Tartareae sensit quando pericla manus.
Excursio.
Commemorare libet paucis haec fortia gesta,
De quibus historiae, non sine laude canunt. Qui tunc Ungariae rex Bela regebat habenas,
Boiemae voluit Marte nocere plagae: Ex Erebi genitam conduxit flumine gentem.
Quae trahit a Stygio nomina dira lacu. Primislaus Belám sed fortibus expulit armis,
Versa est in celerem Tartara gensque fugam.
Olomucium Tartaros fugavit Anno Christi 12^2.
Turpiter et rediens urbes populata Moravae est, Ejus et eximias igne cremabat opes.
Cinxit et Olmicium cupiens evertere muros, Haec urbs in magno jamque pavore fuit.
Stěží bys uvěřil! mohou se rovnat palácům směle, ve kterých sídlí sám král, knížat též udatný sbor.
Měšťané mnozí nešetří rovněž nákladů valných, aby jen mohli též mít v pořadí krásný svůj dům.
Krása bran.
Nač mluvit o nových, z tvrdého kamene rostoucích hradbách,
vzpomínat příkopů, bran vstavěných v mohutný val? Branami do města prochází lid, však udatná hlídka
stojí zde přes den i noc, příhodní muži jsou v ní. Vysoko nad vchodem strážnice chrání natřené brány,
honosně nad čelem svým každá má královský znak. Mají též odznaky kříže, zachránce Ježíši Kriste,
kterého určil si Bůh k přemilé oběti své. Daleko za sebou Olomouc nechává veškerá města,
která v končinách svých spatřuje moravská zem. Oplývá štíhlými věžemi uprostřed úhledných hradeb,
se kterých v sírový dým koule lze posílat v let. Za sruby vysokých bran jsou chovány blýskavé zbraně,
kterých se užije vždy, železná válka když chce. Na všech je hrazena místech, by krutý nepřítel nikde
nenašel příhodný vstup, který by ztéci se dal. Pozornost budí svým náspem, je zpevněna příkopy silně,
hotova nepřátel svých udatně zahánět šik. Kdysi svou statečnost zjevila též, když zahnala v útěk
útočných nepřátel voj, chtějíc dál bezpečně žít. Dokonce končina celá již ve strašné pohromě byla:
sveřepost tatarských hord zakoušel široký kraj.
Odbočka.
Připamatovati smím snad v krátkosti slavné ty činy,
o kterých dějinný soud s velikou pochvalou zní. Béla, jenž tenkráte v Uhersku královské otěže třímal,
válkou poplenit chtěl sousední území Čech: Shromáždil národ, jenž z podsvětních proudů původem vzešel,
který jak tartarská Styx jménem už vzbuzuje děs. Přemysl Bélu však ze země vypudil statečným vojskem,
na útěk rychlý byl hnán strašlivý tatarský kmen.
Olomouc zahnala Tatary L. P. 121&.
V zmateném ústupu hanebně plenili moravská sídla, značen byl směr jejich cest popelem význačných měst.
Olomouc oblehli také, chtějíce vyvrátit hradby, město též skutečně jal z nepřátel veliký strach,
14
15
Ni sic oppressae fortis succurreret Urbi
Jaroslaus, prudens consiliumque daret, Heros a Sternberck hie nobile Stemma trahebat,
Civibus bac pressis voce locutus erat: Hosteis est multo facilius inde fugare
Nobis, quam tremula vincula ferre manu: Colligite ergo novas vires, estoteque fortes,
Hosteis pellemus mox et ab urbe truces. Parent consilio, sumptisque viriliter armis
Invadunt Hosteis, nocte silente, suos. Jaroslaus certo turmas ex ordine duxit
Cui fuit Aeacidae mens generosa ducis, Maneque cum fulgens aurora cubile reliquit,
Praedixitque suo Lucifer igne diem, Per portas acies hostilia castra sequentes
Altos cum somnos duceret hostis atrox, Invasere feros armis feliciter hosteis
Velocemque dědit Tartara turba f ugam. Quantas Olmicium laudes, preconiaque quanta
Victrici meruit bella gerendo manu! Namque metu magno reliquas absolverat urbes,
Dum fugat ad gelidas tartara Castra plagas. Diximus ad Boreae partes quod celsior urbs est,
Et de colle videt prata propinqua suo.
Aula Episcopi Olomucensis.
Hoc in colle suas praesul fundaverat aedes
Stanislaus Turzo, vir pietatis amans. Quas quia non potuit fragilis per tempora vitae
Perficere, infectum manserat istud opus. Hoc modo Dubravius magnis cum sumtibus ornat
Praesul Joannes, molis et urget opus. Cujus cum video muros turritaque tecta,
Lustro vel ex humili culmina celsa loco! Non domus est dicenda magis sed nobilis aula,
Arbitrio soleo dicere saepe meo. Nam tot habet cameras clausas sub fornicis arcu.
Totque Stubas, quot nec regia solis habet. Prospectus Musis illic aptissimus almis,
Namque patent Sylvae, flumina, prata, lacus. Dentibus hac niveae tondunt sua gramina vaccae,
Ballantes errant, hac quoque parte greges. Qu os ubi sicca premit sitis ad current i a tendunt
Flumina, quae gelidis inde feruntur aquis. Haec ornat celebrem quoque regia praesulis urbem,
Qua Charites habitant, Pieridesque Deae.
16
I
kdyby tu nebyl již v nejvyšší tísni na pomoc přispěl
Jaroslav, rozvážný pán, nebyl též poskytl rad. Hrdina tento, jenž odvodil z Šternberka vznešený původ,
k zástupům občanů svých pozdvihl takový hlas: »Daleko snazší je odtud nám zahnati nepřátel voje,
než rukou chvějící nést tíživost otrockých pout. Seberte nanovo tudíž své síly a stateční buďte,
divokých nepřátel roj zazeném od města v dál.« Poslechnou návrhu; mužně pak vzavše na sebe zbraně,
v noční mlčící čas napadnou nepřátel šik. V pořádku určeném předem své čety Jaroslav vedl,
srdnatý Aiakův vnuk, tak se hnal kupředu v seč; sotvaže s úsvitem zářivá Aurora povstala s lože,
sotvaže zábleskem svým Jitřenka hlásala den, branami útočné šiky v nepřátel tábor se draly,
zatím co v hlubokém snu strašlivý nepřítel spal. S úspěchem zbraněmi napadli divokých neřátel hordy,
v útěku tatarská sběř úprkem dala se v let. Jaké to slávy a jakého věhlasu Olomouc sobě
dobyla, zasáhši tak vítězně rukou svou v boj! Neboť zbavila velkého strachu ostatní města
tím, že až v severský kraj zahnala tatarský lid. Řekli jsme, v severní části že výše zdvíhá se město
patříc tak s pahorku v dál na luhy v okolí svém.
Palác olomouckého Biskupa.
Na tomto pahorku založil biskup Stanislav Turzo,
zbožnosti milovný muž, velký a nádherný dům. Poněvadž za dobu vratkého života neskončil stavbu,
nedostavěno zde dílo své zanechal stát. Proto biskup Jan Doubravský s velikým nákladem nyní,
zdobí a buduje dům, zdvojuje stavební spěch. Kdykoliv popatřím na jeho stěny a věžaté střechy,
nebo až k nebesům zrak upírám na jeho krov, prostě to nelze zváti jen dům, nýbrž nádherný palác,
(v nitru si začasté tak přizná ti musím to přec,) tolik má nádherných komnat, sevřených obloukem klenby,
světnic a síní má též nad palác sluneční víc. Odtamtud daleký výhled je příhodný laskavým Musám,
dole se rozkládá les, rybníky, louky, síf řek. Bělostné krávy jak sníh zde zuby spásají trávu,
zabloudí často i tam kročeje mečících stád; když je pak palčivá přepadne žízeň, zamíří k řekám
běhutým, které kams v dál unáší chladivý proud. Biskupský tento též palác krášlí lidi.até město,
ve kterém Charitky dlí, boh yaé pieridské též.
17
- Ol'/
Marchia fluviits.
De circumfuso quid dicam flumine? cujus
Cum video vitreas currere, miror aquas. Vix ita Pannoniae decorat formosa Viennae
Moenia, caeruleis frigidus Ister aquis. Ornat ut Olmicii muros uberrimus amnis
Marchia, qui geminis moenia findit aquis. Montibus excelsis, atris et scandit ab antris,
Hincque per ambiguos cornua torquet agros. Scinditur inque duas partes lapsurus in Urbem,
Pictaque cum portis moenia pulsat aqua. In varios usus homines depromere lymphas
Possunt, et liquidis membra lavare vadis. Cujus conficiunt sapidum de flumine potum,
Dum lupulum miscent, et tua dona, Ceres. Balnea sunt etiam ripas ad fluminis altas,
Hie ubi sudores foemina, virque lavant. Amnis in excelsoque molae stant margine structae,
Conteritur saxis in quibus alma Ceres. Inferiusque domus bibulam facit una papyrům,
Fluminis algentes sola stat inter aquas. Ast ubi praecipiti cursu descendit ab urbe
Marchia, non duplici labitur inde vado. In se sed rediens piscinis dividit undas,
Hinc et hinc austriacas cornua fleet i t aquas.
Laus Urbis a dementia coeli.
Urbe hac praecipue coeli dementia regnat,
Civibus et cunctis aura benigna favet. Aedificata loco quoniam sua (testa!) tecta salubri
Urbs habet, in duris estque locata petris. Tabe venenata viciatos non capit austros,
Pestifero est morbo nullus in Urbe locus. Spiritus hanc afflat ventisque salubribus Urbem,
Rarius hinc illi pestis acerba nocet. Invenies illic canos incedere cives,
Nestora longaevum qui superare queant. Quod si quando nocens saevit per corpora morbus,
E media validos urbe rapitque viros. Arte Machaonia claros sacer ordo Senatus
Nutrit, in hos sumptus et facit eximios, Languida consilio celeri qui corpora curant,
Et facili pellunt arte venena procul. Sunt ibi namque domus certae, quae pharmaca vendunt,
Has videt in lato turba profana foro.
18
Reka Morava.
O řece, která je ovíjí, co měl bych zpívati? Její
spatřím-li průhledný tok, divím se záplavě vod. Stěží takovým půvabem hradby panónske Vídně
Hister sinavých vln zkrášluje proudem svých vod, jakým zdi olomoucké Morava, mohutná řeka,
městský jež proráží val, vodstvem v svých ramenech dvou. Z vysokých valí se hor a od temných lesnatých strání,
potom však v zákrutech jde pláněmi bahnitých niv. Do dvou pak ramen se štěpí, když dále ke městu spěje,
do pestrých hradeb i bran naráží šplíchotem vln. K účelům různým zde mohou si lidé nabrati vody,
omyti údy svých těl tam, kde je plynoucí brod. Z vody té řeky též občerstvující dělají nápoj
tím, že se přimísí chmel v obilný Cereřin dar. U říčních vysokých břehů jsou také zřízeny lázně,
ve kterých žena či muž smývají denní svůj pot. Na strmém okraji řeky se do výše zvedají mlýny,
kameny semelou v nich laskavé Cerery plod. Po vodě níže dům jeden vyrábí žíznivý papír,
— v řečišti samoten ční uprostřed chladivých vln. Avšak jakmile překotným tokem opustí město,
jediným korytem jen Morava valí se vpřed. Do sebe však se vracejíc s rybníky dělí své vody,
poté dál do jižních stran obrací zákruty vod.
Chvála města pro mírné podnebí.
Ve městě našem obzvláště mírné podnebí vládne,
lahodné ovzduší zde k duhu jde měšťanům všem, poněvadž město vybudovalo na místě zdravém
všechny příbytky své na tvrdém podkladě skal. Nemají přístupu větry nasáklé výparem jedů,
rána morová též do města nenajde vstup. Ovzduší provívá město stále jen zdravými vánky,
zřídka kdy zavítá sem nákazy protivný dech. Uvidíš onde šedivých měšťanů brati se zástup —
lze i Nestorův věk řadou let překonat jim. Jestliže škodlivá nemoc někdy přec v tělech tam řádí,
po městě ze středu rvouc muže i mohutných sil, machaonovským uměním proslulé vědce zde senát
posvátný živi a jim nákladný skýtá též plat; tito pak kvapně svou radou těla ochablá léčí,
obratným uměním svým zaženou nákazu v dál. Jsou zde též domy, jež na prodej mají léčiva vhodná,
na širém náměstí hned vidí je přítomný dav.
19
Quarum magnif icas cuperem describere laudes, Ex quibus hospicium saepe dat unae mihi! ■ Ni mea mens jubeat coeptos urgere labores, Extra me quoniam currere Septa vetat.
Curia.
At nihil inter opes Urbis tam nobile splendet
In medio, sicut curia structa foro. Quam, quo commemorem, dubito nunc carmine, quave
Laude feram? laus est haec operosa nimis. Cur a rum domus est, sanctoque venusta Senatu,
Maritiique videt proxima templa sacri. Cujus et aěrius gemino cum culmine vertex
surgit, et excelsum tendit ad astra caput. Tecta colorati lateres sublimia claudunt,
Effigiesque sua curia fronte gerit. Qua patet ingressus duplex gradus altus habetur,
Partibus ambabus praebet apertus iter. Una parte solet sapiens intrare Senatus,
Judicium debet cum celebrare sacrum. Posteriore gradu transit non nobile vulgus,
Distribuit merces hac quia parte suas. Lata pavimentum circum se curia spectat,
In medioque patens area (area!?) strata loco est. Libra ubi ferratis pendet suspensa catenis,
Venalesque suo pondere pensat opes. Intus convexa surgunt testudine structa
Atria picta suis sunt et imaginibus. Ast ubi justorum subsellia splendida pat rum
Auratis trabibus condecorata nitent: Illic justitiae sedes sanctumque Tribunal,
Quod solet insontes saepe juvare viros. Sontibus horrendum propter patrata videtur
Crimina, namque malis parcere jure nequit. Parte verecundus sedet ex utraque Senatus
cum justas voces ordine ferre solet. Impositosque suis humeris fert i lie labores,
Quales non fortis ferer valeret Atlas.
Tunis ad Curiam.
At super auratas aedes altissima Turris
Eminet, et pinnis nubila celsa ferit. In qua custodes vigilant sub qualibet hora,
Ne noceat rapido Mulciber igne ferox.
20
Nádherný chvalozpěv na ně bych z duše skládati dychtil, — častokrát jeden ten krov za hosta přijme mne rád! —
kdyby mě mysl má neobracela k začaté práci, neboť mi zákaz je dán vybíhat přes její mez.
Radnice.
Nic však mezi městskými stavbami není tak skvělé
jako je radnice, jež uprostřed náměstí ční. Váhám teď — nač o tom mluvit? — jakými verši a chválou
mám ji zahrnout as? Úkol ten nad síly mé. Dům ten, jsa starosu plný a Radou posvátnou lepý,
z blízkosti nevelké zři svatého Mořice chrám. Jeho dvojité témě, pnoucí se k obloze vzhůru,
hlavou zvedá se svou k sousedství zářivých hvězd. Křidlice pestrobarevné střechu vysokou kryjí,
v průčelí radničním zříš řadu ozdobných soch. K hlavnímu vchodu se dvou stran schodiště do výše vede,
radnice s obou dvou stran k volnému průchodu zve. Se strany jedné sem moudrý senát vcházívá v radu,
kdykoliv pronésti má vážený posvátný soud. Zadním pak vchodem lid neurozený prochází dovnitř,
protože sem v tuto část přináší výrobky své. Mohutnou radnici dokola rozlehlé dláždění vroubí,
uprostřed nádvoří zříš — přístupno každému jest. S železných řetězů dolů tam liberní závaží visí,
zboží, jež prodejné jest, jeho zde odváží tíž. Uvnitř pak zvedá se nástropní klenba lomená umně,
malbami obrazů též každá je zdobena síň. Tam, kde otcové přísní v nádherných lavicích sedí,
mnohý tam zlacený trám leskem svým prizdobil strop. Toto je tribunál, spravedlnosti posvátné sídlo,
před kterým nevinný muž často se dovolá práv. Vinníkum strašným se zdá, neb spáchané zločiny trestá,
obzvlášť když soudcovský sbor po právu nešetří zlých. Po obou stranách tu zasedá na soudě ctihodný senát,
kdykoliv zdvihne se hlas hájící patřičný řád. Na svých ramenou nese obtíže takových prací,
jakých by nesnesl tíž Atlas mohutný sám.
Radniční věž.
Nad sídlo zdobené zlatem věž prevysoká se tyčí,
do oblak závratných až vbodá svůj zpřímený hrot.
Za kterékoliv hodiny na věži hlídají strážci, Tavitel divý by vráz požárem neztropil škod,
21
Aut sua furtivo tentoria milite figat Hostis, ut eximias tolleret urbis opes.
Est quoque tibicen sociis cum quattuor illic, Argutis. cives exhilaretque sonis.
Horologium.
Inferius monstrat certas properantibus horas, Quae stat in ambigua lubrica Sphaera rota.
Effigies adstant circum, temoneque recto Anni demonstrant ordine cuique dies.
Curia, quid multis opus est? Capitolia vincit, obscuro quae sunt inveterata situ.
A frequentia Mercatorum.
Haud decet ut taccum, Celebris quam mercibus urbs sit, Quamque frequens illic advena vendat opes.
Quo mercatores varus de partibus orbis adveniunt, merces aere locantque suas.
Olomucii nundinae ter in anno.
Ter tarnen ingressus über fit quolibet anno
concessae pacis cum dare signa solent. Ingens Urbis honos est, et Spes maxima lucri,
Confluit e varia cum regione cohors, Hue quia conveniunt veteres sub tempus amici,
Antiquae renovant pignus amicitiae. Illuc Ungarica veniunt tellure coloni,
Divitias portant curribus inque suis, Et de Sarmatica pingues regione Poloni,
Pellentes multos longa per arva boves. Vicina apparent etiam de gente Boemi,
Pragenses illic inveniuntur opes. Institor Austriacis merces de finibus amplas
advehit, e Veneta quas prius urbe tulit. Invenies illic, quas dat Germania merces,
Gallica quas tellus, Anglica quasque plaga. Et quis dinumert populos, gentesque remota
Quae veniunt illuc, difficilique via, Namque celebre forum magnas videt undique turbas,
Quas hominum nemo dinumerare potest. Millia tot capitum, quot lucida sidera coeli,
Quae vendunt et emunt, pactaque conf iciunt. Hie audire potest Strepitus, et murmura vulgi,
Maternis verbis, Teutonicoque sono.
22
anebo nepřítel kradí nerozbil vojenských stanů, aby mu nepadla v lup skvělého statku ni část
Nahoře také je trubač se čtyřmi zručnými druhy, aby ty, kdož dole jsou, pobavil zvuk jejich trub.
Orloj.
Níže se točící Sféra, v dvojitém kruhu vpřed sune,
naměří vždy přesný čas — i když máš nejvyšší chvat.
Sošky pak okolo stojící každému tyčinkou přímou pořadem ukáží den, jejž roční přivedl běh.
Radnice — třeba tu slov? — se nad Kapitolium pyšní: chabá výstavnost tam zvetšela před věky už.
Množství kupců.
Nelze mně zamlčet, kterak je tovary proslulé město: cizinců nesčetný dav přiváží zboží své sem.
Kupci se do města sjíždějí z přerůzných světových končin; povinnou splativše daň zboží své vyloží v krám.
Tři výroční olomoucké trhy.
Každého roku však třikrát svobodně vcházeti směji,
mají-li průkazy jen, které jim povolí vstup. Nadchází městu čest významná s ohromnou nadějí na zisk,
jakmile z rozličných žup pestrý se stéká sem roj, protože přátelé dávní tu v tento čas sejdou se opět;
schůzka ta osvěží jim starého přátelství cit. Z uherské země až lidé se sjíždějí v Olomouc hojně,
bohatý majetek jim přiváží v nitru svém vůz, z dalekých sarmatských končin Poláci, zjevy to statné,
přes pole množství svých stád ženouce z dalekých míst. Ze země sousední také se dostaví početní Češi,
pražské tu výrobky též v hojnosti nalézti lze. Překupník z rakouských zemí sem dováží nádherné zboží,
které mu poskytl však dříve už benátský trh. Nalezneš tady tovary nejen z germánských končin,
ale též gallská jež zem, anglický vyrábí kraj. Kdopak by podati dovedl výpočet národů, kmenů,
které se scházejí zde, přemohše nesnáze cest, neboť lidnaté náměstí spatřuje odevšad davy,
avšak roztřídit je sotva kdo dovedl by. Těch, kdož tu kupují, smlouvají, umluví prodej a obchod,
tolik je tisíců hlav, jako je zářivých hvězd. Všude tu slyšeti můžeš hukot a hlučeni lidu,
v mateřskou mísí se řeč mluvy též německé zvuk.
23
Sicut vere novo, cum grex densissimus exit
Conglomeratus apum, prataque picta petit: Frondibus arboreisque sedet, lenique susurro
Defessis somnos suadet inire leves: Sic hominum Strepitus resonat, sic murmur in urbe,
Contractus quando garrula turba facit. Carmine templorum modicas depromere laudes
Mens jubet, et versus claudere fine brevi. Plurima sunt, altas quae templa cacumine nubes
Tangunt, Olmicium condecorantque suum.
Templům D: Mauritii.
Ut jam de reliquis taceam; memorabile templům
Non procul a celebri statque nitetque foro. Mauritio sacrum, saxo structumque refecto,
Ad cujus turres cornua stantque duae; Una gerit moles, sonituque sonantia magno
Aera, sed alterius frons ad aperta manet. Innumerae effigies in templi partibus haerent,
Sanctorum facies angulus omnis habet. Stant et ad insigneis altaria crebra columnas,
Et sunt ornatu singula tecta suo. Cingitur expansis paries a fronte tapetis,
Quae gens assueta Belgica texit acu. Cornibus in templi mediis altare supremum
Stat, gerit immanes arcaque summa viros. In medio genitrix vultu stat diva sereno,
In manibus puerum nutrit, habetque suis. Mauritiusque suos tollens ad Sydera vultus,
Proximus ad dextram, stat niger, arma ferens. Vencesilaus item stat dux a parte Sinistra,
In clipeis aquilas gestat utraque manu. At facunde Simon, verbi praec(c)oque(!) diserte,
Stat procul haud illinc structa cathedra tibi: Qua facis ad populum sacros persaepe lepores,
Instituisque rudeis in pietate viros. Organa crustatae pendent sub fornicis arcu,
Vocibus et variis concomitantur aveis.
Schola ad templům D: Mauritii.
Non procul a templo domus aedificata Minervae Stat celebris, multos discipulosque fovet.
Discit Apollineas artes ubi docta juventus, Imbibit et mores cum pietate sacros.
24
Jako když s příchodem jara vyletí nejhustší roje
v chumáč se shluknuvších včel, spějících do pestrých luk, potom zas zapadnou do větvi stromů a bzukotem jemným
na víčka znavená hned přivábí lehoučký sen: takto zde zaznívá hukot těch lidí a hlučeni v městě,
jakmile sjednává lid v štěbetu úmluvy své. Nitro mne pudí opěvovati též nádheru chrámů —
to už můj prostičký verš bude mít nedlouhý sled. Přečetné chrámy sahají do mraků hřebenem střechy,
ony též v Olomouc svou vnášejí nemálo zdob.
Chrám sv. Mořice.
Pominu ostatní: pamětihodný však nablízku kostel
opodál náměstí ční, zdaleka plá jeho lesk. Zasvěcen Mořici, zbudován z kamenů opracovaných, —
u rohů dvou se mu pne vždy jedna veliká věž.
V jedné z nich visí ohromné zvony znějící mocně,
druhé vrcholek však, nehotov do nebes ční.
V chrámové oblasti hustě se tyčí nesčetné sochy,
odkrývá každičký kout světců přemnohých tvář. U sloupů mohutných opírají se oltáře četné,
každý vybaven jest příznačnou ozdobou svou. Koberci zavěšenými je zastřena průčelní stěna,
uměle belgický kmen dovednou jehlou je stkal. Mezi oběma konci je postaven nádherný oltář,
na vrchu oltáře pak velikých postav je tlum. Uprostřed Rodička boží tam stojí s přejasnou tváří,
chovajíc na rukou svých synáčka živí jej též. Napravo černý Mořic, své zraky zdvíhaje k hvězdám,
nejblíže přistoupil k ní oděn jsa plně v svou zbroj. Václav též kníže zas po levé straně k nim se tu druží,
v obou svých rukou má orlice vtepané v štít. Výřečný Šimone, který jsi výmluvný hlasatel slova,
(kazatelna Ti ční opodál v chrámovou loď); Odtud přečasto k lidu slova posvátná hlásáš,
abys v zbožnosti tak poučil hrubý též dav. Pod klenbou z žebroví oblouků ohromné varhany visi:
v píšťalách šveholí hlas ptačích jak hrdélek zvuk.
Škola u chrámu sv. Mořice.
Nepříliš daleko stavěna u chrámu budova stojí, proslulý Minervin dům, chodí tam nejeden žák.
Apollonovým tam uměnám učí se vzdělaná mládež, do svých tam přijímá žil zbožnost i šlechetný mrav.
25
Dia Senátorům sumtu sustentat alumnos,
Ex qui bus A (e) onidum (!) grex sacer haurit opes.
Z příkazu otců jsou tu i chovanci na městský náklad, posvátná družina Mus nových z nich načerpá sil.
(Laská).
Ludus et alter adest urbis post moenia prima,
Estque frequens clario non minus illi choro. Omnia si justis commendem templa Camoenis,
Haec quibus Olmicii condecorantur opes, Cresceret in magnum mea commendatio librum,
Lector et Historicum dicere posset opus: Plurima praetereo, reliquis laudanda relinquo
Ingeniis, quorum plus sacra Musa favet.
(Lazce.)
Conclusio.
Accipe nunc breviter scriptas, urbs inclyta, laudes, Parva voluntatis Signaque nosce meae.
Exiguis etiam coelestia numina gaudent Muneribus, si sunt tradita mente pia.
Sic quaecunque fero tu suscipe fronte serena, Et tua perpetua fama superstes erit.
FINIS.
26
Další ještě škola pak leží hned za první hradbou,
do ní dochází též neméně věhlasný sbor. Kdybych však případným zpěvem měl vychválit veškeré chrámy,
kterými Olomouc dnes honosně zdobena jest, tu by můj chvalozpěv dosáhl rozměrů veliké knihy,
čtenář pak mohl by zvát dílo mé historií. Přemnohé pominu mlčky, jiným to k chválení nechám,
kterým snad laskavost Mus dopřála nadání víc.
Závěr.
Přijmi teď, proslulé město, krátce vypsanou chválu, z úsilí poctivých snah na dobrou vůli mou suď!
Z maličkých dárků, jak známo, také se nebeská božstva radují, jestliže jen pobožná mysl je dá.
Pročež, ať cokoliv přináším, přijmi to s radostnou lící: sláva tvá neklesne v zmar — spíš bude na věky kvést.
KONEC.
27
r
Václav Nešpor: Breve encomion Olomucii metropolis .
Z první polovice XVI. st. zachovaly se nám tři chvalozpěvy na Olomouc: doktora Jiřího Sibuta z r. 1528, olomouckého rodáka Štěpána Taurina (Stierôxla) z r. 1519 a shora uvedené Encomion od Simona Klatovského z roku 1549.
Báseň Simonová obsahuje nejlepší popis města z této doby a jest zároveň ukázkou činnosti jednoho z olomouckých humanistů.
O básníkovi samém nevíme mnoho; ani mezi rektory školy mořic-ké v Olomouci se neuvádí. Jeho přídomek Glatovinus vykládá prof. V. Prásek,') jakoby Simon pocházel z Kladska a ne z Klatov. Jistě jest však správnější Klatovský již pro kmenotvornou příponu —ov— a také proto, že adjektivum od jména Kladsko, Glacz by znělo »Glaczensis«. Básník byl dobře obeznámen s předními muži v Olomouci. Dosvědčuje to předně věnování básně purkmistru Jeronýmu Krčovi,2) dále se autor zmiňuje pochvalně o doktoru Simonovi jako výborném kazateli u sv. Mořice*) a přiznává, že bývá častým hostem u jednoho z lékárníků na náměstí/)
Báseň Simona Klatovského vyšla tiskem u Jana Gunthera v Prostějově r. 1550 a sám Simon se označuje v titulu knihy jako rektor školy prostějovské.
Zajímavé jest, že v této době (r. 1548) bylo vydáno v Prostějově tiskem »Naučení krátké obojí řeči, německé a české« od Ondřeje Klatovského.3) Ondřej Klatovský dosáhl r. 1524 v Praze baka-lářství a stal se školním mistrem; domohl se i šlechtictví s přídomkem z Dalmanshorstu. r. 1547 byl dokonce purkmistrem na Starém Městě Pražském a zúčastnil se vzpoury proti císaři Ferdinandovi. Byl vypovězen ze zemí českých, ale dosáhnuv milosti, směl provozovati svou živnost na Moravě a podle domněnky Práškový usadil se též v Prostějově.
Mezi oběma Klatovskými jest nápadná shoda: oba učitelé, oba spisovatelé, stejného příjmení, v tutéž dobu a v temže městě, lišící se
') Prásek Vincenc. K dějinám Skol Olomuckých, v Programu českého gymnasia, v Olomouci za rok 1900/01, str. 34.
•) Jeroným Krc byl purkmistrem v letech 1546/47, 1549/50. 1554/55 a 1556/57. Dr. H. Kux, Verwaltungsgeschíchte der Stadt Olmiitz. str. 201 a 202.
*) Pravděpodobni Dr. Simon Rosentrltt, kanovník a farář od av. Mořice, který se vyskytuje jako majitel domu v knihách mestských lozunko a který zemřel 1/5 1551.
') Na námestí Hornim byly sice lékárny dví, ale jest pravdepodobnejší, že přítelem Enniovým byl vynikajíc! měšťan Jan KuCera z Hradeěné, majitel lékárny Sp. 433 (kavárna Rupprechtova, dnes Národní).
') V. Prásek. K dějinám Skol Olomuckých. Program českého gymn. v Olomouci 1902/03, str. 14—15.
28
pouze křestním jménem. Při důležitosti jmei. křestních, která st v této době tak snadno nezaměňovala, nelze pomýšleti na nějaký omyl a identitu osoby, spíše bylo by možno hledati zde jiný vztah: snad otec a syn?
Jak byl básník obeznámen s městem samým, ukazují podrobnosti, o kterých se v básni zmiňuje: popis radnice, popis vnitřku kostela sv. Mořice, Horního náměstí a j. Líčení jest pravdivé, neboť souhlasí s jinými prameny současnými až na některé humanistické hyperboly (domy z mramoru a pod.).
Jako vzdělaný humanista zná současné opěvatele jiných měst: No-rimberka, Lipska a českého básníka Matouše Kolína z Chotěřiny.
Z dějepisců českých znal Ennius zejména Václava Hájka z Libočan. Jeho exkurse do dějin města (distichon 73 a násl.) líčí boje s Kumány a s Tatary ve shodě s kronikou Hájkovou a stejně zmateně: opěvuje nejdříve Přemysla, který zahnal tatarské, t. j. kumánské hordy Bélovy; leč tyto prý se vrátily,0) pálily města a oblehly Olomouc, kterou zachránil Jaroslav ze Šternberka.
Báseň, jak ji předkládáme, jest čerpána z opisu v olomoucké universitní knihovně sign. st. F 6, nová 76. Tištěný originál nachází se ve dvorní knihovně vídeňské a opis není dnes možno srovnati s originálem. Zdá se však, že hesla po straně rukopisu v originále vůbec nejsou. Lze tak souditi z letopočtu bitvy s Tatary, kde je přepsán rok 1252 na 1242, neboť v době básníkově se ještě o roku 1241 nebo 1242 jakožto datu bitvy u Olomouce nevědělo. Také u odstavce o druhé škole olomoucké jest připsáno heslo postranní j Laská« (dist. 182). Tato druhá škola nacházela se však, jak správně píše Enninus >urbis post moenia prima*, ježto na Předhradí, kde byla druhá škola kathe-drální, byla »altera moenia* a ne na Lazcích, kde bývalo 10—12 rybářských chalup. Z této marginálie vytvořil dějepisec olomoucký Jos. Vladislav Fischer nikdy neexistující školu lazeckou a od něho převzal chybný údaj Christ. ďElvert.') Pravděpodobné chyby v textu jsou označeny zvolavníkem. Podle DÍsma soudě, není rukopis universitní knihovny starší než z konce st. XVlil.
•) Míněni Fischerovo odmítl již V. Prásek v Progr. čes. gym. v Olomouci z r. 1900/01 str. 34.
') Také Pulkava pise, xlum .. rursus advenissentt. Fontes rer. Boh. V, str. 143.
29
*• »■ 4_
2 P>
í? El
» 2
k* 1 «
' ST
P r sp
E a g
J Po
v • E.
a. *
r> ô
ř 2 >
- í <
p 9 Z. mi V
9 . 3
B i
TJ OS.
O -
2. 3 CO
3-S » = í £ f?
< 2.
-
H
o
£ p s
* £ t
3
■P? g
I 3
-   N. O
1 £
7 r - —
S) »
3
3
r
i
4 C f 3
sr 3. - i
*r a " I e r_~
■        o <
I s 5 E
!" I *
Í. 2 f
íle - > -
CHVÁLA OLOMOUCE. V Prostějově vytiskl L. P. Í550 Jan Gunther. Překlad pořídil r. 19$3 Rostislav Bartocha Stít s orlici na obálce kreslil Aljo Beran Titulní list nakreslil Stanislav Menšík Pro Ústřední národní výbor hl. města Olomouce vytiskla v počtu 200 číslovaných a 500 nečíslovaných výtisků Národní knihtiskárna Kramář a Procházka v Olomouci k Novému roku 1947.
30