VII. Scéna Don Rodrigo Až v hloubi srdce sklán tou ranou smrtelnou, tak nenadále, pře spravedlivé bídný mstitel v žale v plen sudby kruté neblaze jsem vzdán. Má duše strnulá se chvějící pod ranou klesá smrtící! Svůj žár jsem zřel již zkonejšený sladce, viz, bože, bol můj šílený! Můj otec pohaněn jest v této hádce, kdo pohanil jej - otec Chimeny! Boj strašlivý to jest! Zřím s vlastní ctí svou lásku v zápas jiti, mám ztratit milenku, mám otce mstíti? To hruď mi zažíhá, to poutá moji pěst. Mám zradit svoji lásku šalebně, neb žiti bez cti hanebně? Má bída věru zlá je z každé strany, viz, bože, bol můj šílený! Mám pych ten nechat neztrestaný? Mám potrestati otce Chimeny? Milenka, otec - čest a lásky cit, ctné, krušné jho a tyranie smavá, má radost mrtva neb má v prachu sláva, tím neštěstí jsem plen, tím nehoden jsem žít. Ctné duše ale láskou práhnoucí naděje drahá, horoucí, mé slasti nejvyšší ty vážný soku, ty meči, jímž jsem šílený, bych pomstil svoji čest, dlíš po mém boku, či bys mne zbavil mojí Chimeny? Ba, lepší jest, se smrti vzdát, milence, otci vděk můj stejně platí; buď pomstím se a její hněv mne schvátí, jinak mnou bude otec pohrdat. Zde nejkrásnější naděje má klam, jí nehoden jsem zase tam. Mé roste zlo, v tom co je toužím zhojit, jsem dvojí mukou šílený, nuž nutno-li boj tento smrtí zkojit, smrt volím spíš než hanbu Chimeny. A bez odvety umříti, by vlast mi mohla vyčítati k tomu, že špatně čest jsem hájil svého domu, či slávu svoji pro vždy pohřbíti? Či lásky dbát, již s duší zmatenou zřím jistě ztracenou? Pryč svůdná myšlénky té sladká muko, jíž jedině jsem šílený, čest aspoň zachraňme, vzpni se má ruko, když při všem třeba vzdát se Chimeny! Mou duši schvátil klam, spíš nežli milence vše dlužím otci, ať umřu v boji nebo žalů v moci, krev čistou, jak mi dal, mu nazpět dám! Dost váhal jsem, ach cítím výtky tíž, nuž vzhůru k pomstě již! Ba rdím se, byv tak nerozvahou zraněn, pryč z duše bole šílený, víc netrudím se, když dnes otec zhaněn, že kdo jej pohanil, byl otec Chimeny! ■ jperi-Mtrj ,pomsi 1 ODS 30 i? r0 (A ť d (Ľ Ĺ DON RODRIGO Ten blesk sjel do srdce ~"/- -a pustoší a drásá do úmoru í , 4j Já mám být mstitelem ve spravedlivém sporu, tu nespravedlnost že osud po mně chce? Stojím tu ohromen. Má duše, teď jsi sama, do hloubi' rozedraná. 4 Bože, jak j e to viečko strašně divné 1 \ Už jste pryč, štastné dny 1 Po otci někdo urážlivě plivne, a on je to sám otec Jiményi f 14. ty č. 1o "i0 Jaký boj musím svést Má/láska/ proti bti fa já jim mám být soudce?. ' 3 Mám ztratit Jiménu,fanebo pomstit otce?il Čest volá na mě: bij I a láska: zadrž pěst í / / (a- 2'part.Í u 12 Bud život beze cti, < anébo podlá zrada? Kdo tohle po mně žádá? ----------- ZÍô-jtam i tady, není třetí cesta; --//? Sbohem, mé štastné dny, Mám na vybranou hanbu nepotrestat,- //f nebo se utkat s otcem Jimény'. /^fo 20 Čest, láska, otec, cit, - -------- Q, vznešená povinnost, laskavá tyranie,- . <='J buďurnře, co mám rád/ nebo čest nepřežije), dovršte se, mé dny, ^ j G> /musím© zemřít, duše, je to prosté,/.....~rr "írf a nepošpinit hrdost Jimény..-—^ f [) 40 12 07, Jen přijít o život? Chtít smrt, jež zároveň, je smrt dobrého jména j ' J Aby pak v Španělsku/má pověst pošpiněná -/J, se stala navždycky poskvrnou pro můj rod? Když po tom všem, co stalo se, je jasné j yjyýt5 ĺ\s x uci idSKů itnasne: ------: A ■ í I y že i ta láska zhasne! Už nenechme se ničím z cesty svést i \ -/c? ^s Nač otálet, mé dny? K 13 Zdvihni se, meči, zachraň aspoň čest, ......^ musíme zabít otce Ji měn y. 1^— 50 G Váhat? Ne, už to mám, k otci má velký dluh,,/ kdo se mu nepok loni , at umřu v souboji anebo steskem po ní, / on mi dal čistou krev^ čistou ji odevzdám* 13 Jak můžeš váhat? styd sel a dost řečí, ^/ 55 /------------ i běžme se pomstit, meč 'Z Jak jsem moji/ říct, že je to strašně divné? "1 : ' 1 Dost trápení, mé dny, / zabij, když někdo po otci ti plivne, /J/j i kdyby to by 1 otec J imény! 60 DON DIEGO Za zlou urážku, tak pro nás strašlivou, že na smrt zraňuje jak moji čest, tak tvou. Za políček v mou tvář. Zemřel by, ďas, mou zbraní. Můj věk mě zradil však v mém hrdém odhodlání. A já ten slavný meč, dnes těžký pro mou pěst, ti dávám, abys šel a pomstil naši čest. j Jdi zkusit odvahu se smekem schopným všeho. Ťu urážku lze smýt jen krví, tvou či jeho. Jdi, zemři nebo zab! Nic však se neklam v něm! Posílám tě se bít se strašným soupeřem]. Já často viděl jej za zoufalého boje, jak, samá krev a prach, vnes hrůzu v cejé voje, jak chrabře rozprášil sto švadron s jedinou, a abych ti řek víc, tím statným hrdinou, tím mužem, před kterým se nepřátelé chvějí, tím... DON RODRIGO / Prosím, kdo to je? / DON DIEGO i . Ximenin otec. DON RODRIGO DON DIEGO Její. Nic nenamítej mi! Vím o tvé lásce k ní. »Kdo s hanbou mohou žít, jsou nehodni svých dní. 58 Kmm Čím dražší .tupitel, tím větší potupení. V tvých rukou leží msta. Znáš míru zneuctění. Jdi mne i sebe mstít! Nic víc ti nepovím. Zjev světu, Rodrigo, žes synem otcovým. Postižen osudem, opláči jeho ránu. Běž, spěchej, pospíchej nás pomstít za pohanu! ( Odejde ) /Výstup 6. Don Rodrigo (sám) Do hloubi svého srdce ťat, já, mstitel ubohý ve spravedlivém sporu, nejpostiženější z všech postižených tvorů, pln zmatku zůstávám se ztuhlou krví stát. Mé srdce nemá sil a klesá pod tou ranou, v té chvíli nečekanou. Když už mé lásce svítal šťastný den, ó, jaká sudba stinná! Můj otec je dnes v hádce zneuctěn — zlovolnou rukou otce Ximenina. Ó, jaký boj mám podstoupit! Mé cti se zpěčuje má láska vší svou váhou: máni pomstít rodiče — a ztratit nad vše drahou. 59 ■ t Můj otec má můj meč, má milenka můj so ' Mám bud žít beze cti, bud zradit svoji lásku, ; Co vydat volbou v sázku? / Jsi, běda, bez východu s obou stran, / ty moje sudbo stinná! / Mám potupný čin nechat neztrestán? j Mám za něj ztrestat otce Ximenina? / Milenko, otče, lásko, cti, ty pyšné tvrdé j ho, ty tyranie drahá! Bud potemní mi štít, bucř skončí mi dni blaha] Tím nejsem hoden dnů — a tím mám po štěstí. Ty krutá naději mne, muže, s hrdou lící, , žel, s duší milující, můj nepříteli, chci-li šťastně žít, ty, meči, sudbo stinná, mám tebou pomstít poskvrněný štít? Mám tebou pozbýt srdce Ximenina? Je lip dát život na pospas. Jsem dlužen milence i otci stejně díků. Mstou vzbudím její hněv a záští v okamžiku. Nemstěním jeho zlost a pohrdání zas. Tím budu nevěren své naději a spáse (uhodí na svůj meč) — tím nehoden jí zase. ' 60 J Mé bědy rostou napravováním, ó, jaká sudba stinná! . Když třeba, zemřu, šťasten aspoň tím, že neurazím citu Ximenina. A zemřít bez vyrovnání? Chtít smrti, která je mé slávě na úhonu? Snést, aby Španělsko mi vytklo po tom skonu, že zle jsem obhájil čest rodu se zbraní? Dbát lásky, ztracené již stejně pro mou duši, jak sama v zmatku tuší? Nuž, nedávejme se již ničím svést! Má sudba je vždy stinná. ■ Vpřed, meči, zachraňme si aspoň čest, když nám již mizí láska Ximenina. Můj slabý duch se klamal, žel! Víc nežli milence jsem vázán otci díkem. Jr ■i i Ať zemřu žalosti, ať v boji s protivníkem, odevzdám čistou krev, jak jsem ji obdržel./ Mám věru výčitky pro tolik nedbalosti. ^ ^ Vpřed, k pomstě bez milosti! Ach, rdím se hanbou nad svým váháním. Byť jsi, má sudbo, stinná, když byl dnes otec zraněn na cti jím, pak ztrestám jeho — otce Ximenina. Tfon Diego Neříkej mi nic! Já vím, jak po ní toužíš. Kdo-v hanbě žije však, si život nezaslouží, Čím dražší uražeč, tím urážka je větší. t*á anáá p»tup«, Atj taky #lóvo imSíI Já ti víc nepovím. k% mluví pomsta, Siní Tečí dokaž před světem, že jsi můj rodný syn! Ty rány, .-kterými mě stihla sudky zloba, už opláču. Ty běž, ty let a msti nás oba! ' /Odejde / I®2M_yýstu£ Don Rodrigo Don Rodrigo /sám/ Se srdcem rozpolceným v dvě 1 .tak náhlým úderem a tolik zhoubným přeci já mstitel ubohý ve spravedlivé věci, ■ ■ .' ■ ' - ■ _ _...... já obe^ sud by zlé a nesprav© d 1 i vé tu stojím strnulý a duše má jen sténá smrtelně zasažena. ,: .. Když se už málem vyplnil -můj sen , , Bože,' jas pohasíná! Můj otec byl, tak hrozně potupen, potupen rukou otce Chimenina! Jak strašný boj tu svedeme! Má vlastní mužná čest proti mé lásce stojí: když otce pomstít mám, tak ztratím milou svoji. ■ 16 Môj otec má můj meč, má milá srdce mé. Bua dál žít beze cti, či zradit svoji lásku. -co je to za otázku % Jsem v pasti, nevidím odnikud na cestu, Bože, jas pohasíná! Mám pohanění nechat bez trestu? Mám za ně ztrestat otce Ghimenina ? Otec a milá, čest a cit, vznešené.tvrdé jho a sladká tyranie. Buď zemře radost má, bud* čest má nepřežije, bu3to mám po štěstí, či nejsem hoden žít. Jediná naději duše, jež prahne po cti stejně jak po milosti, můj drahý, krutý meči, chci tě nést, ... , když jas -mi pohasíná. Má tebou ožít znovu moje čest ? '. Má tebou zemřít láska Chimenina ? Lip, sám když vyhledám svůj skon. Otci i pajllé své/ oběma stejně dlužím* Když pomstím se, pak trn vyroste jejím růžím, a když se nepomstím, pak pohrdne mnou on. v Bud zpronevěřím se své lásce, po níž toužím — nebo ji nezasloužím. Má bolest roste, cím víc hledám lék$ ^ tím spíš jas pohasíná. >. Tak tedy zemřu - aspoň za to vděk, že bez urážky jména Chimenina/ Však zemřít a nic nesplatit ? Sám vyhledávat smrt, jež pošpiní mé jméno ? Snést, aby Španělsko pak bylo pohoršeno, 17 že špatně hájil jsem svůj vlastní čistý štít? A to vše pro lásku, která, jak tuším v zmatku, je marná od počátku ? I Iq, nedejme se ničím z cesty svést, když jas nám Dohasína! v Zachraňme te'dy aspoň svoji čest, když už se. ztrácí láska Ghimenina. Ach ano, byl to jenom klam, vždyt otci dlužím víc než milé své. A vskutku, a£ umřu v souboji, aí.umřu ze zármutku, tak čistou mu dám krev, jak od něho,ji mám. Tak si teci vyčítám to svoje omeškaní, ted" k pomstě bez váhání! Stud poléváme za liknavost, fuj ! Nechal jas pohasíná! Když zneuctěn byl dneska otec můj, pak musím zabít otce Ghimenina.