--------­ .-------~---------------~--------
,
1
\
~ /_••Dlathaal8r/

IBI
I •
I

I

I

I

I

Me~
i este~
nikavY1
jedno~
(umiHe
a fun
proces
kniha,
dia a
z.ek u
v jed
kem),
pi'evaz
konstr
o paz
o poz
a kOI
d~la a lseman}
tvar. J
ke sit~
tj. myI
mome~
mu d~
uvaha~
~~~~f1
(basen Pilot), pouze fiktivni, snove (Blizi se zvuk), 0 stesti, ktere vsak
neni ureeno niim (Jsem. znaven dennim bloudenim), 0 zdaru bez nasi
ucasti (Barka dni mych vstala).
Historickym pozadim krasne basne Alexandra Bloka Zpivala diven7w
v kostelnim sboru byla patrne porazka ruske flotily u Cusimy
roku 1905 v rusko-japonske valee. Nad svetem jasu - bily divei zjev.
paprsky, radostny sen 0 tichem zalivu - vitezi svet tmy, unavy, cizoty,
katastrofy. Ale pI'ave na vIne triumfujiciho sveta zaniku se v za\,:'>ru
basne objevuje "ditko u nebeske brany", zjev jakoby tajemne
spjaty s divCl bytosti z premozeneho sveta jasu.
V basni Jsem pfibit k putyce a k senku je premahan svet lasky,
jasu, stfibfiteho dymu a stfibfite mlhy a vitezi nad nim noc, opila
duse, ztrata milovan6. Avsak ve vitezstvi noci je posun: v zaveru ji
prosvita zlaty postroj a postroj uz je nejen synekdocha trojky, na
niz odjela milovana, ale mnohem vic. J e to Blokuv prubezny symbol
prejaty od Gogola, padici Rus-trojka.
Opet tu preskoeila jiskra mezi znakovym systemem, miricim
k svetu pfemahanemu, a prekryvnou metarovinou (metaznakovou a
metadesignatovou), v niz se posunul predchozi triumf zla. Existuje
vitezstvi lupu, pravda mocnosti, jez basnikovi uloupily lasku, a existuje
vyssi pravda dejin hrozici temto mocnostem, dana zde jako memento
prubezneho symbolu ruske literatury.
V proslule Blokove poeme Slavici sad nad onim svetem, jenz daI
basni nazev, smutne, tragicky vitezi svet realny, loupezny. Avsak do
kamenite tvrdosti vitezici reality je ulozena kfehkost pomijivosti a
zaniku i tajemne kouzlo zivotniho kolobehu: realita vitezi jen tak, ze
je poetizovana, ze do sebe vtahla cosi z poezie vyhrazene svetu idealnimu,
slavieimu sadu. Ten ostatne podleha nikoli pro svou idealnost.
nybrZ pro svou znehybnujici staticnost, cinici i ze stesti pi'itez.
Blokovy ba.sne jsou neust3.le otevi'enou otazkou 0 smyslu vitezstvi
a triumfU.
V Blokove nejslavnejsi basni, v Dvanacti, jde 0 takove vitezstvi,
pri nemz vitez, proletariat, nedba symbolu sveho triumfu - Krista,
nerozeznatelneho v eele rudych gvardejcu. Naopak, ti jdou dal a jejich
pochod smeruje do jakesi zaverecne otevrene otazky.
V poeme Dvanacti je zaehovano leecos z tradicni symbolistni znakovosti,
tj. znakovosti symbolismu coby historickeho basnickeho smeru.
Nejdulezitejsi - a vlastne tufo symbolistni znakovost prekonavajicici
- je vsak realisticky symbolovy okruh poemy, ktery otevrel
basen dokoran i pro syrovy material revolucni ulice a pro revolucni
ideologii. Basen se tak stala jednim z prvnich a zaroven dodnes nejvetsich
del sovetske poezie.
Koncime kapitolu, v niz 810 0 radu dalSich stranek symbolovosti:
o moudrost, prozreni, skepsi VUCl triumfum hrube sily. Nerozluene
vsak spolu s tim vystupovalo ito, jak symbol ozivuje onu realitu,
kterou obrazi, aby v zapetf sam pocitil uCinek oziveni. Symbolove
rozhybani reality je umeleckou paralelou znameho mimoumeleckeho
dynamizovani skutecnosti; zvlaste experiment ji donucuje odpovidat
46
.'..'~ .
na otazky, jez ji klade. Jako doklad protinaziraci metodologie uvadi
B. Engels lidskou praci a pokus, jak jsme vzpomneli hned na prvnich
strankach knihy.
Stojime na opaenem btehu nez eiste naziraci estetiky a teorie
umeni, ktere uvazuji jen 0 pasivnim designatu intence vrzene dilem,
tj. 0 designatu pouze jako uzce fotografickem ubezniku intence, respektive
naopak jako ,0 vysledku intencionalni projekce. Pi'ipomenme
proti tomu, jak aktivne nalozila socialni realita, denotovana v nasem
slova smyslu, napi'. se symbolem "mrtvych duM", jakmile do ni dopadl:
jak jfm byla cela zjitrena, ale zato ani jej neponechala v klidu a
Gogolova velikost byla v tom, ze dovedl naslouchat tomu, jak tato
zjitrena realita zproblematizovala v samem symbolu jeho vYznam
"mrtvolnosti".
Budeme i dale sledovat, jak denotovana skuteenost zpetne reaguje
na sve oznacenf a aktivne promenuje znakove-metaznakovou soustavu
dila.
2. Symbol a alegorie
"Liska je mazana," i'ika autorova mala vnueka, primhui'ujic chytracky
jedno oko, kdykoli se pri vypraveni pohadky objevi znama
lesni kmotra. Deveatko rna pravdu. Liska v pohadce nebyva vetsinou
- a v tzv. zvireci bajce nemuze byt nikdy - jina nez chytra a ma­
zana.
V tomto smyslu je postava z bajky povahove nehybna, nepromenna
stejne tak, jako rna sve moznosti pi'edem vymezeny kazda figura
v sachove hre. Vez muze postupovat jen primo dopredu, dozadu,
do stran, jinak vsak nikoli. Bajka je slovesna partie zalozena na kombinacich
vznesene sily (lev, orel), lacne dravosti (vlk), chytrosti (liska),
tezkopadnosti (medved), strachu (zajic) atd. Kazdy musf hrat v partii
tu hru, pro kterou je predureen.
Promenlive na figurach obou partii, sachove i slovesne, jsou dve
veci.
1. Sachova figurka muze byt ruzne vytvarne vyvedena - ed
nadhernych i'e;1:eb, ktere vidame v muzeich a zameckych sbirkach, az
po chlebove figurky, uchovavane v nekdejsich nacistickych veznicich.
Socialnf a esteticke konotace spojene s obema soubory figur jsou nesmirne
odlisne; zato z hlediska specificky sachoveho, systemoveho,
neni mezi partii sehranou tou ci onou soustavou figur naprosto zadny
rozdil.
V slovesnych, ale i vytvarnych zpracovanich ruznych bajek, v nichz
vystupuje liska (ba dokonce v ruznych verzich teze bajky), mu~e- byt
s nekonecnou rozmanitosti realizovan obraz lisky. Pestrost realiiacnich
moznosti v bajce se zahryzava hloubeji nez v predchozim prikladu
47
, .
s ruzne proveditelnymi sachovYmi figurkami. Pravda, tam mohlo jit
o veci 'livotne nesmirne va'lne (dovedeme si napf. pfedstavit situaci,
kdy vezen hral primitivnimi chlebovYmi figurkami 0 'livot); zato v pfipade
bajky llroven obrazu kvalitativne ovlivnuje celek "partie". Sachova
u7'Oven hry se ani s jeji eventualni 'livotne osudovou ulohou,
ani s podobou figurek nemenila; naopak v bajce se muze cela jeji
umeleckci hodnota zmenit s urovni umeleckeho zpracovani obrazu liSky,
a pro tento kvalitativni vzestup neexlstuje 'ladmi horni hranice.
Jenze pozor! Neni hranic a neni stropu hodnotoveho, jsou vsak
pomerne pevne meze zanrove. Hodnotoslovi, axiologle, mu'le byt
v jistem smyslu dokonce v obracenem pomeru k zanroslovi, genologii:
prohlubovane zpracovani nametu muze zaCit obracet puvodni 'lanr,
s nim'l byl namet spjat. Tak napf. specializovany bajkal' siee zdokonaluje
formu pravidelne v tom smeru, aby se nepozmenil obsah obrazu
(napf. ve smyslu zmeny povahy lisky), mu'le se vsak stat, 'le by
prohlubovani obrazu lisky slo tak hluboko. ze by zasahlo samu povahu
lisky, napf. vneslo do ni psychologicky rozpor, promenlivost atp. Mu'le
tim umelecky velmi ziskat literarni text; pfestane vsak fungovat jako
bajka! Na miste bajky se objevi napf. parodie bajky, jak je zname
'1/ nasi literatufe z tvorby M. Macourka. Bajka mu'le te'l v novem
'lanru fungovat jako prvek mytologicky atp.
2. Nepromenne mo'lnosti tahu s urcitou sachovou figurou nebrani
nestejne funkcni intenzite dane figury uprostfed hry. Ve'l, ktera je
sama dobi'e zajistena a ohro'luje protivnika, ma zcela jinou vahu nezli
jina (bye potencialne jsou obe naprogramovany stejne), ktera zustala
zablokovana v zadni linii, a dokonce by ani nemohla uniknout v ptipade
napadenL A nejslabSi figurka na sachovnici, pesak, muze naopak
nesmirne zintenzivnit svou funkci, ma-li sanci pfistfm tahem se promenit
v damu, anebo kdyz dokonce na pesaka vyslo, aby dal mat
protivnikovu krali.
Stejne tak v bajce liSka (opakujeme: povahove jednoznacne naprogramovana)
nabyva ruzne intenzity diky svemu postaveni v sY'letu
a kompozici bajky. Intenzita jeji funkce kolisa napf. podle toho, je-li
protihracem lisky bud' hlupak, anebo naopak jeste vetsi - ptitom
vsak uslechtilejsi, nezli je liSka - "intelekt".
Promeny ve funkcni intenzite postavy nemohou vsak nic zmenit
v jeji naprogramovane povaze, nema-li zviteci bajka pfestat byt tim,
cim je.
Zde by ovsem mohla zacit nova, velka a nekonecna dalSi uvaha
o vztahu partie sachove a "partie" slovesne. Charakterovym pfedureenim
postav v bajce je do znaene miry predestinovano i rozuzleni
deje. Krutost, napf. vlei, musi byt potrestana nebo ptelstena, tj. vysmata
anebo aspon mravne odsouzena. S lisCi mazanosti je to slozitejsi,
postoj k ni zavisi ad konstelace postav, od vztahu mezi lisko1:l
a jejim protivnikem a od charakieru protivnikova: liSei mazanost je
sympaticka, je-li protivnikem bytost silnEdsi, anebo tfeba brutalni mamonat,
je naopak nesympaticka, sloU'li-li jen liscine laenosti. V ka'ldem
pfipade vsak zaver bajky bYva logicky vyvoditelny, jak reeeno,
48
, -----_._,--~-------~
at z odsouzenihodne vlastnosti, at z konstelace postav. Ovsem'le liska,
aby vyhrala, musi "dobfe hrat". Jenze ~~I!~3?a hra je v baj~e !~'l

naprogramovana (stejne jako mazanost v hscme charakteru) - uspes­

na za ptedpokladu, ze liScinu uspechu nahrava povaha protihrace:

Naopak v pfipade hry v sachy je na pocatku partie dana Jen

urcita vyhoda bi1E~ho v tom smyslu, ze ma prvni tah, jinak vse za­

leii jen na tom, jak bude hrat bUy a jak bude hrat cerny. Vice ­

krome pravidel hry - neni ptedem dana nic! . , 

Nyni vsak to nejdlHezitejsi. Vsechny tyto shody a rozdlly meZl

bajkou s jejim alegorickym principem a hrou v sachy jsou je~ odra­

zistem pro problematiku veskereho umeni, ktere je "nad baJkou" a

"nad alegorii". Ve vseeh vyssi~h, dialekticn.ejSi~hpolohiich ,umeni m~ze

byt pfitomno cokoli z uvedenych vlastnostI baJky a ale~one, ale s tI~,

ze je to tam zaroven pfekonavano (paro~icky, m~tafo~lcky~.s~mboh~­

ky) a s tim, 'le krome "pravidel hry" a vubec celeho dlspozlcmho um­

ver~a (tradiee, dovednosti atp.) neni - stejne jako na zaeatku sachove

partie - dana pfedem nic a vse zavisi od vYkonu, ktery. bude. pod~n.

Po vsem, co bylo teeeno, je jasne, ze tolstojovska "dlalektIka hd­

ske ,duse", byt probihala pod ptikrovem zvitecim jako v Tolsteho

povidce Cholstomer. Pfibeh kone, je v bajce nepfistupna. Liska ne­

muze pojmout litost k napalene obeti a byt nervove traumatizovana.

Z povahokresebneho hlediska je ve zvifeci bajce nemyslitelna inter­

ference.

Bajka, i kdyz dnes jiste neni zcela mrtva, neni jiz pfilis umelecky

produktivni. Svedci to ve prospe~h zasady interferenen.os~~.jako.zto

onoho principu umeni v novodobem slova smyslu, ktery JIZ takrka

pted dvaceti lety uCinil jednou z prubeznych zasad prazskeho tym~

pro vyjadfovaci a sdelovaci systemy umeni jeho zakladatel a vedoucl
Sava Sabouk.
Na jedne strane pfi svem vyrazne kombinaenim charakteru ma
zviteci bajka co do sveho puvodu blizko zfejme k hram jako sachy.
Co do sveho souCasneho partnerstvi muze mit jakys takys styeny bod
napf. s klasickou detektivkou - s jejimi charaktery obdobne u.stalenymi
(lee pokud jde 0 postavu zloducha, pak tedy v detektlvce
rllzne - i kdyz namnoze opet konvenene - zastiranYmi). Do jiste
miry je zvifeci bajka ptezivanim stavu, kdy se do umeni zahrnovaly
urcite dovednosti, ktere z dnesniho hlediska samy 0 sobe uz nejsou
umenim v plnem slova smyslu, naopak se odtud v prubehu dejin 'vyelenovaly
(v slovesnem umeni napf. dovednost retorieka). I dnes, pokud
se zvlaste v nekterych vychodnich literaturach zvifeci bajka pestuje,
pouta pozornost pfedevsim z hlediska dovednostniho ---; .jako. krystal
vybrouseny s profesionalni dokonalosti. (V tomto smyslu citime napf.
v sovetske literature ureity odstin, jenz odlisuje bajku prelozenou do
rustiny z literatur neslovanskych narodii. SSSR od bajek napf. S.
Marsaka nebo S. Michalkova, kteti spiSe situuji zanr bajky qokontextu
detske literatury.) Pomerne abstraktni "umeni bajky" mifi ,pak
k postihovani vlastnosti nadeasovych, vselidskyeh.
Na druhe strane je tfeba i pri pomerne abstraktnim tvaroslovi
49 /
bajky .brat v uvahu, ze vznika v konkretnz dobove situaci, prave ji
take miva pri svem vzniku na mysli a do konkretni dobove situace
dopada. Jestlize jsme napr. dnes v tvorbe M. Kapka svedky ozivene
zvireci bajky deptajici urcite lidske vlastnosti kritizovane i soucasnymi
stranickymi usnesenimi, pak to svym zpusobem velmi komplikuje
ptipisovanou bajce nadcasovost. Stejne tak i bajka stara dva tisice let
je vzdy znovu konkretne aktualizovana, vyvstane-li ve spolecnosti
zvlast nalehave potl'eba analogicka te, pro kterou byla bajka kdysi
davno napsana. Zde je treba, abychom byli zvlast presni.
V literarni vede jsou pl'lpady, kdy musime rozlisovat gcnezi a
funkci dna: hotove dno pusobi ponekud jinak, nez jak bylo puvodne
zamysleno (Balzac, Tolstoj, Jirasek atd.). A naopak jsou kontexty
jako ten, k nemuZ jsme nyni dospeli. Na jedne strane zde stoji spolu
g~neze a funkce: urCita bajka - Ezopova, Lafontainova, Krylovova
a]. - vznikla z duvodu konkretne historickych, a z dalSich obdobnych
duvodu zase po sebedelsim casovem udobi obnovuje svou spolecenskou
funkci. Na druhe strane stoji tvaroslovi: nehlede na vse, co bylo prave
l'eceno, ve vlastnim tvaru bajky vladne pomerna abstraktnost, jednosmernost,
racionalismus! (Tedy vlastnosti, ktere vzdy presahuje napr.
dobra lyricka hasen, byt treba na prvni pohled vypada tez velmi nad­
casove.)
Ovsemze v tvorbe bajkaru najdeme i basne, kdy autor jaksi pretrhava
konvencni pouta abstraktnosti a doprava dobove konkretni
latce bezprostl'edneji vstoupit do smyslu textu. Tak napi'. rada umelych
bajek 0 krali zvirat lvu informovala vzdy posluchace a ctenare
o pomerech na vladnoucim dvore. Relief bajky, nekdy dosti tenky,
mapak mj. funkci autocenzurni. Jindy ovsem ptikrov bajky skryva
velmi konkretni a obecne znamou historickou udalost bez jakychkoli
cenzurnich a autocenzurnich duvodu, a na prednim miste je zde
funkce heuristicka, rebusova: najit si pod ptikrovem vseliElskeho danou
udaIost, spattit ji jako pod zvetsujicim sklem, vypoukle, plasticky.
Klasickym ptikladem je Krylovova basen Vlk v psinci. Je odezvou
nejen na urcitou spolecenskou atmosferu, jako tomu bylo v bajkach
o krali zvirat, ale primo na historickou udaIost, na Napoleonuv vpad
do Ruska. Zde se ovsem uz ocitame na pomezi bajky a basne s historickym
namHem, na pomezi odtazite zasady alegorie a velmi konkretni
zasady symbolu. - Nekterym takovymto strc'mkam v historicke a
psychologicke podobe bajky, ktere mohou problematizovat jeji ztotozneni
s alegorii, venuje pozornost L. S. Vygotskij v Psychologii umeni.
Nas tu naopak zajima jen abstraktni stavba bajky jako uvedeni do
otazek principu alegorie.
Princip alegorie a princip symbolu!
Je-li v slovesnem umeni nejaky zanr vybudovan dusledne na prin,cipu
alegorie, pak je jim vedle morality (ktera - pokud ji neztotozimjeme
s agitacnimi zanry - vice mene jiz odesla ze sceny) prave
zvireci bajka. Proto jsme ji venovali tolik pozornosti.
Obratme se naposledy k pi'ikladu s liSkou, ktera ve zvireci bajce
50
,.
vzdy reprezentuje tytez lidske vlastnosti - chytrost, prohnanost. Znamemi
to, ze alegoricky obraz je vytvoi'en analyticky a dualisticky (rozpada
se na apriorni ideu a sekundarni zobrazeni), racionalisticky a
spekulativne, jednosmerne a jednoznacne, abstraktne a staticky, mii'i
k vlastnostem vselidskym a nadcasovym, je neosobni a moralistni,
uzavi'eny a interpretacne hladce zvladnutelnY.
Na okraji teto uvahy je vsak tl'eba napsat dve poznamky opatl'ene
velkymi vyki'icniky:
1. V cele teto uvaze je treba striktne rozlisovat typologii a axiologii,
tj. hodnotoslovi. Charakteristika alegorie, jak jsme ji nyni vyslovili,
je typologicka, nema nic spolecneho s trestnim rejstl'ikem! Od
toho jsme ji ostatne jasne distancovali jiz vyse, kdyz jsme rozlisovali
znalwvou povahu postavy z bajky a umeleckou hodnotu obrazu teto
postavy. Ptivlastky alegorie, ktere jsme nyni uvedli, jsou pl'edevsim
historicky znakovymi rysy bajky, vytvareji jeji specificnost, neb::-~1nily
po tisice let jeji eventualni vysoke hodnote. Povazovat je za neco zlehcujiciho
by nehorazne odporovalo historickemu citu.
Musime to zduraznit zvlaste proto, ze pojem alegorie a pojem symbolu
(ktery se ovsem, jak jsme zde vicekrat ukazali, sam neobejde bez
alegorickeho prvku - bez nepodobnosti znaku a designatu -, a naopak
z alegorie vyrusta) nekdy zacinaji byt samy pouzivany metaforicky
a pl'imo symbolicky: termin "alegorie" pak hodnoticim zpusobern
oznacuje vse, co je vyvojem socialistickeho umeni prekonavano
(ilustrativnost, didakticnost, duty patos), kdezto symbol vse opacne
(konkretnost, empiricnost, lidskost, vi'elost, aposteriorni smysl, vyznamovou
ambivalenci, "jizdu do neznama" atd.), tj. to, co je v nastupu.
Jenze takoveho preneseni rysu klasicke bajky na nedostatky
casti soucasne tvorby, na jeji eventuaIni tezovitost, spekulativnost a
remeslnou ilustrativnost je pl'ece jen urcitou dekorativni metaforou
a je treba je brat velmi a velmi podminene.
2. Stejne peclive je nutno rozlisovat alegorii jako druh tropu,
"zastupky" na jedne strane a jako oznaceni pro zanr casto nesmrtelnych
konkretnich deI.
Prvni ptipad je vyslovne tropologickY. Nejde tu 0 ona konkretni
dna, nybd 0 teorii tropu, Ci - jak se i'ikil zvlaste ve starsich poetikach
- "zastupek". Neni ovsem tropologie jako tropologie, tak jako
vubec neni jedna poetika jako druha.
Ve skole se kdysi mluvilo 0 "basnickych ozdobach", coz vedlo
k notne ornamentlilnimu pojeti basnickeho jazyka. SOllcasna vedecka
tropologie a poetika vubec se naopak obraci - do jiste miry i vraci
- k ptistupu vice ontologicl{emu1r,) a kultorologickemu.
Ovaha 0 urcitem "tropu" neni v takovychto kontextech zastavenim
u jedne z molekul basnickeho jazyka, nybd promlouvcl zaroven 0 urcite
podstatne strance umeni vubec. Takto tomu bylo v dejinilch filozofie
umeni a estetiky prave v souvislosti se vztahem alegorie - symbol.
Naprvem miste je zde treba uvest vynikajici Goethovy- uvahy
o dane relaci, ktere nikdy neprestaly zit, ale zvlaste se aktuiHizuji
dnes: v SSSR ve skole Losevove, ovsem i jinde ve svete.15)
51
Tolik k rozdilu mezi tropologii (resp. poetikou vu.bec) "skolni",
ornamentalni, a tropologii hloubeji pojatou.
Alegorie ovsem i v hodnotne tropologii zustava vyslovne abstraktnim
prindpem, u nehoz vse zalezi na tom, jak bude pouzit. Stane se
tak adekvatne, jako napi'. ve zvii'eci bajce, ve vlmsne provedenem
alegorickem voze pi'i vei'ejne oslave, v emblemu, ktery je zakladem
statniho znaku? Anebo naopak neadekvatne, jako je tomu napt. v takovem
literarnim dile, ktere si cini narok na realismus, psychologii
atd., v podstate vsak utkviva v ilustraci apriorni teze?
Velmi odlisna od alegorie jako abstraktniho principu jsou konkretni
umelecka dila - Dantova Bozskci lwmedie, sochy na Karlove
moste, cyklus Josefa Capka Ohen -, ktera byvaji nazyvana alegoriemi!
Pravda, zi'etelny alegoricky prvek je ve vychodisku kazdeho
z nich. Jenze v zadnem z nich nezu.stava pti pouM alegoricke jednoznacnosti
a jednosmernosti. Postavy techto del nejsou - neni takova
dokonce ani nejabstraktnejSi z nich, zena v eeskoslovenskych barvach
z cyklu Josefa Capka - jen nositeli apriorni ideje (ideje vzdoru v uvedenem
cyklu). Kazda z postav ma bud' rozvinute, nebo aspon v naznaku
svuj individualni osud, a posteriori uCinenou zkusenost. I ze
znaene alegorickych Capkovych obrazu k nam promlouva konkretni
situace eeskoslovenskeho uzemi ohrozeneho a posleze uchvaceneho
fasisty v letech 1938-39 a zvlaste nekoneene daISi vzajemne podmiiiovani
obrazu a denotovane jim dejinne reality.
Ani alegorii nelze upi'it ureitou individualnost obrazu. Jak uvidime
pozdeji na Schellingove ti'ielennem modelu, kde k alegorii a symbolu
pi"istupuje i "schema", je to prave individucilnost, kterou se
alegorie odlisuje od "schematu". Je to vsak jeste individualnost staticka,
uzavi'ena, a alegorie je pi'estupovana symbolem v tom smyslu, ze
v nem vse zustane otevreno: v symbolicky koncipovanem dile cteme
vyhled do dalsich neustale se vz,J.jemne podmiiiujickh a propletajicich
deju, osudu. obrazu a osudu reality: gesto zeny z Capkova dila nezustane
obrazem, citime, ze se stane zivotem samym, realnym gestem
zivYch bojovniku proti fasismu, a naopak realita hoticich domu se zase
pi'esune do roviny znakove a promeni se v nove, nove znakove sym­
holy.
Symbol bezne vyrusta z alegorie, ovsem tak, ze ji obmeiiuje. Je
tomu tak v zivote a je tomu tak i v umeni.
Pti slavnostnim zahajeni jednoho z fotbalovych mundialu mela
televizni kamera dobry instinkt: vybraneho zaeka, jenz uprosti'ed
stadionu vypustil mirovou holubici, nepi'estala sledovat ani pote, co
vykonal tento alegoricky akt. ulozeny mu scenMem zahajeni. Jak
chlapec opoustel stted hi'iste, staval se kazdym krokem neopakovatelnejSi
individualitou, stale vice ptechazel z apriorni alegorie hloubeji
do aposteriorniho symbolu. V jeho uminene, podmraeene tvMi mohl
kazdy z nas podle sve fantazie VYClst "neplanovany", aposteriorni ptibeh.
Ti'ebas ptibeh chlapce, ktery bez vedomi poi'adatelu pronikl na
hi'iSte a vypustil zde svou mirovou holubici. A stejne tak je tomu
v umeni.
52
r ''b'bi
Vezmeme takovou alegorickou bachorku - tak aspon dane dilo
bezne nazyvame -, jako je Jiraskova Lucerna. Alegorie se tu sousti'ed'uje
zvlaste kolem dvou bodu, lipy a lucerny. Kolem stromu Ceskeho
naroda a kolem zdroje svetla..lenze zu.stane lipa a lucerna jen apriorni
alegorii? Lipa, a jeste vice lucerna, nestatuji, zapojuji se do deje,
hraji s sebou, vmesuji se mezi ucinkujici postavy. Jejich osudy jsou
empiricke, aposteriorni, a vyveraji z nich dynamicka zobecneni! Nebyt
toho, sotva by Jiraskova Lucerna zila takova desetileti na ceskem
jeviSti.
Znamy francouzsky semiotik Paul Ricoeur nazyva ve svem rozsahlem
dile La. metaphore vive16) zivou metaforou jev velmi blizky,
ne-li totozny s tim, eim je nam v teto praci symbol. (Ricoeur sam
ostatne pi'ipousti i toto oznaceni pro "zivou metaforu".) Proti teto
metafoi'e, ktera je umelecky a ideove silna, stoji u Ricoeura metafora
spiSe popisnci a ilustrativni, ktera je i zde vyslovne sblizovana spiSe
s alegorii.
Prvni druh metafory (symbol) spojuje francouzsky vedec napt.
na vyse uvedenych mistech sveho dila s jeji informativnosti, reaInosti
a jejim sematickym vztahem k realite (nikoli restittlci existence);
s jeji generativnosti a .univerzalnosti, respektive s vazbou na celou
vetu; koneene s jeji neptetrzitosti a smyslem pro detail.
Opacny druh metafory je podle Ricouera poznamenan pouhou
ornamentalnosti, funkci Ciste pojmenovavaci, identifikaeni, vztahem
semiotickym (znak - znak) a zamerem restituovat existenci jevu;
funkci substitueni a singularnosti, vazbou na samotne slovo; nakonec
pak pi'etrzitosti a tendenci k rodovemu a pojmovemu.
Ptitom vsak nejsou u Ricouera oba protikladne tropy (resp. spjate
s nimi dye pojmove i'ady) od sebe metafyzicky odtdeny; naopak,
existuji cetne ptipady jejich vzajemnych ptechodu. Jeden z nich zname
z pi'ikladu metafory vetne (prvni druh metafory) a metafory slovni
(opacny druh, nikoli vsak zcela cizi prvemu)...
Obdobne je tomu i v naSi praci. Alegorie tu neni zcela oddelena
od symbolu, je do neho integrovana tim, ze se spojila s jinymi tropy,
zvlaste s metaforou. Lze i'ici i obracene, ze symbol je alegorie, ktera II.,se zpronevei'ila sobe same a rozhodla se pro samostatnou existenci. WVzdala
se sve pn:'lzraenosti, lehke Citelnosti a pruchodnosti, tj. snadneho
vystupovani "ven ze sebe same". Naopak, stala se svym zpusobem
vice "imanentni", zacala vice poutat pozornost ke svemu vnejsimu
tvaru; zaroven v~ak bezprosti'edneji obnazila i svuj smysl, svou
vniti'ni ideu. Bezprosti'edni viditelnost ideje v symbolu - oproti jejimu
diskurzivnimu a spekulativnimu postihovani v puvodni alegorii
- ovsem neznamena vetSi recipientovo pohodli. Naopak, bezprosti'edne
videt smysl symbolu vyzaduje ninohem narocnejsi recipientuv vykon
nezli interpretovat, napi'" s pomoci ptiruckyantickeho bajeslovi, poslani
urCite davne alegorie.' . .
Prvni zMijovou nedeli 1986 jsme v prazske televizi shl~d1i premieru
"televizni hi'icky 0 setkani tajemrie zeny s i'eckymdramatikem",
jak znel podtitulek mistrneho dramatu Oldficha Danka. Zena z Ko­
53
.', ­
"
."
rinta. Znamy fakt, ze Euripides ve sve tragedii Medeia z roku 431
pt. n. 1: z~enil .tr~di~ni ~yz:t ve smyslu "vrazda deti Medeie byla
dl}em n~koh Kormt~n~, nybrz same matky", rozvinul Danek jedineenym
zpusobem: Eurlplda se pokouseji ptimet ke zmi'me syzetu Korinsti
kvuli oeiste sve reputace, a pouzivaji k natlaku na dramatika krasne,
a}e i ~oudre zpr.osttedkovatelky. Ta vsak nejen plni sve poslani,
~l~ za,rovven CO?l obdlvovatelka dramatikova genia Yeti, ze Mistr najde
resem predevslm pro sebe sarna, teseni na vyssi umelecke urovni
v nemz nejenze nebude viny ani Korinta, ani Theb Ci kohokoli jineho:
ale take nebude penez, llplatku.
V dlouhem dialogu obou protagonistu, Euripida a zeny z Korinta",
plnem gradaci a zvratu, vedl nas O. Danek nejdtiv; po peripetiich
(od .Et,Iripidova odmitnuti prvni uplaty k pokuseni ptijmout druhou,
dvoJnasobnou), ktere jeste ptipominaly - ovsemze zamerne - znaky
druhe skupiny Ricoeurovych metafor: v techto Euripidovych dohadech
se zprostredkovatelkou slo napt. 0 restituov8.ni dilciho ptibehu
(Korint ei Theby?), jeho skuteenou existenci, 0 posun syzetu v zajmu
predem vytCene a abstraktni kategorie - oCisteni reputace Korinta.
Zato ad okamziku, kdy Euripides pochopil, ze se ptibeh Medeie
stane mohutnym a dramatickym tehdy, kdyz se oprosti od vnejsich
nahodnosti a zamenitelnosti a zavine se do sebe, tj. kdyz se Medeia
sarna vstane vrazedkyni svych milovanych deti, teprve tehdy se v
Dankove dramatu hic et nunc, v Euripidove dramatu jaksi za scenou
- dostavi to, co pati'i k Ricoeurovym metaforam-symbolum (a co
ovsem vrhne zpetne svetlo i na peripetie pi'edchozi): Misto dosavadni
abstrakce ("oCisteni reputace") sem vtrhne lidska cloveei konkretnost·
misto "skuteenostni restituce" opravdova realnos't· misto singularnih~
a nahodneho vyboeovani "ven z pi'ibehu" (at sm~rem ke Korintu, at
k Thebam) smei'ovani dovnitf pi'ibehu. Pi'itom ovsem jde 0 takove
"dovniti''', kterym Euripides nastalil (a Danek zduvodnil) obecnou
tisice let trvajici, platnou a generativni dramatickou vypovikl 0 Clo~
veku.
Jakmile dal O. Danek vystoupit Euripidovi na nahorni plosinu
symbolu, ihned se zmeni cela psychika jeho hrdiny: Najednou tatam
je unava, stai'i, neduvera ve sve sHy, bolest z manzelCiny proradnosti,
polj:useni pi'ijmout korintsky uplatek; najednou je tu jen svoboda.
tvurCi rozlet a nezistnost.
Ricoeurovy "zive metafory" neexistuji mimo metafory ustalene
staticke, nybrz vtahuji je do sebe a v sobe pretavuji. Totez tvrdim~
o vztahu alegorii k symbolu. .Ie tomu tak i v pi'ipade onech velkych
del, ktera rovnez provedla takovyto integrujici ukon, avsak byvaji nebo
spise: byvala - nadale nazyvana alegoriemi. Dila, jako je napi'.
Dantova Bo5:ska komedie, nelze v zadnem pi'ipade redukovat na princip
ale~orie (jak je to bezne a opravnene v pi'ipade zvii'eci bajky).
Tato dI1a z alegorie vyrLlstaji, avsak pi'esahuji ji smerem k principu
symbolu.
Symbol celkove prerustci alegorii smerem
k synteticnosti (symbol v tom smyslu, v jakem je v danem pro­
54
...~ .._..._..~._~ ...,-""."_,,,,~,,~~_... _.._.:,;.._....:-._.._..~_- .~._~~ __._iZl...· _
tikladu uzivan, je pravidelne syntezou nekolika tropu, pi'ipadne fi­
gur),
k monismu (spletitosti smysloveho a duchovniho),
k jednote rilznych lidskych mohutnosti (rozumu, citu, yule, in­
stinktU),
k dvousmerne odrazovosti (symbol a oznaeovana jim realita se
vzajemne odrazeji a vyznamove dekomponuji),
k principu osobnostnimu ("licnostnomu" v terminologii sovetskych
estetiku),
k mnohoznacnosti, vyznamove aposteriornosti, konkretnosti a historicnosti,
dynamicnosti a vyznamove neukoncenosti, otevrenosti.
Symbol neni moralizujici, 0 to lleinneji vsak moraIne PUSObi.l"t"V'''''
Interpretacne je obtizny; zatimco alegorie je ustaleny, snadno ci- ltelny jinotaj, symbol rna blizko k hadance. Kazda hadanka vlastne
mii'i k symbolu, ale symbol se nikdy neomezuje na jeji teseni racionalni,
spekulativni, naopak, i'eseni zde vidime vlastnima oCima; symbol
se take neuzavira i'esenim, kten'l sice nejsou jednoznacna, jsou vsak
i ve sve ambivalentnosti stylove jednotna: pi'iznaena symbolova otazka
"co by to bylo, kdyby to bylo" se siti vlnovite stale dal, ve stale dalSich
konfrontacich se provei'uje, zda si symbol a jeho generativni nahoj
zachovavaji jednotny styl svych odpovedi.
Symbol neni dan, je zadtin, zadan jako ukol (zadani), ktery rna
byt i'esen - aniz ptitom teseni melo konce.
Symbol je niterny a spontanni, podtextovy a naznakovy, kfehky
a pi'elevavY, soueasne vsak je nadan velkym generalizujicim pfe­
tlakem.
K dejinam teorii symbolu.
Napi'. francouzsky strukturalista Tzvetan Todorov (sam chape
symbol jako nepi'ime oznaeeni vrstvici se na oznaeeni ptime) pojima
v 1. dile sve "symbolistni dilogie" dejiny koncepci symbolu jako
cestu ke vzniku nove vedy, semiotiky. Prelomem je podle neho konec
18. stoleti, kdy na misto klasicke teorie pi'ichazi romanticka koncepce
symbolu: ten nabyva vedouci ulohy mezi estetickymi kategoriemi a
stava se nositelem one zakonitosti, podle niz nikoli umelecke dHo napodobuje
ptirodu, nybrz umelec se ptipodobiiuje tvurci ptirody a
z jeho rukou vychazi dilo ucelene. v sobe uzavi'ene, ktere - na rozdil
od "pruchodne" alegorie - rna sve vnittni zakony a je v strukturnim
(izomorfnim) vztahu k systemu pi'irody.
Smysl nasi knihy je mj. v tom, abychom ukazali, jak i strukturni
shoda dila a "pfirody" je jen podi'izeny moment odrazove-pi'etvai'ejiciho
vztahu mezi skutecnosti (ptirodnf. ale pi'edevSim socialni) a umeleckym
dilem.
V antice pi'islusi Plat6novi odliseni symbolu od mYtu. Pokud jde
o ztotoziiovani symbolu s alegorii, trvalo jeste v teorii klasicismu
(napt. u Winckelmanna). Ve vlastni umelecke tvorbe klasicis..mu vystupovaly
ovsem ptevazne tytez hodnoty, ktere se pi'i rozlisovani alegorickeho
a symbolickeho principu ptiznavaji poslednimu z nich.
55
Roztfid{mi symbolu a alegorie je zalezitosti historickou, doslo
k nemu zvlaste zasluhou Schellingovou. Jak pozname po chvili i z pfimych
citatu., F. W. Schelling ve Filozojii umeni provadi dane roztrideni
v ramci triady schema (od obecneho k zvlastnimu) - alegorie
(od zvlastniho k obecnemu) - symbol (synteza pfedchoziho). Pro
vsechny tyto t1'i druhy zobrazovani plati, ze je umoZImje pouze pfedstavivost,
jejimiz jsou formami, avsak jen symbolicke je formou abso­
lutni.
Schellingova triada je posuvna, funguje vzdy v konkretnich relacich:
Umeni je symboIicke, bere-Ii se ve vztahu k mysleni (= ciste schematizovanO
a k jednani (to je alegoricke); v kontextu ved aritmetika je alegorizujici,
geometrie schematizujici, filozofie symboIicka; v kontextu umeni hudba je
alegorizujici, malirstvi schematizujici, socharstvi symboIicke; v kontextu
poezie lyrika je alegorizujici, epika schematizujici, dramatika symboIicka.
Predevsim je pak symboIicka - a ji take Schelling venuje nejvice pozornosti
- mytologie a jeji basnictvi.
Mimofadnou zasluhu na moderni teorii symbolu rna - dokonce
nejen jako teoretik umeni, ale i jako pfirodovedec - J. W. Goethe.
Je tomu tak zvlaste pro vyrazny moment generativnosti v teorii symbolu:
srov. Goethovu ideu "proto-rostliny", tj. generativniho modelu,
podle nehoz by mohlo vznikat bezpoeet obrazu. rostlin. Goethovo rozeleneni
symbolu a alegorie v podstate jiz nikdy neopustilo ani pu.du vedecke
estetiky a literarni kritiky, ani hodnotnych pramenu. literarni vychovy.
Du.lezite je vsak i pfipomenout Gadamerovo kriticke upozorneni,
abychom nezapominali na odlisny pu.vod symbolu. a alegorie: Alegorie,
pochazejici z kontextu hermeneutickeho a retorickeho, mela za likol
odkazovat vykladove k bozskemu; symbol - jsa jednotou jevu a idealu
--:- a,ni t,?lik neodkazoval, jako spiSe tihnul k tajemnemu spojeni
s bozskym.1 l
) V Goethove dobe byla pak - po rozsahlejSi kritice
Winckelmannovy "alegoricke estetiky" - vyslovna estetizace symbolu
dilem F. Schillera.
Uved'me nektere pi'iklady, pocinajic Goethovym pfedchu.dcem:
F. W. J. Schelling (1803): "To zobrazeni, v nemz obecne oznacuje
zvlastni, anebo v nemz zvlastni nazirame skrze obecne, je schematismus.
To zobrazeni, v nemz zvlastni oznaeuje obecne, anebo v nemz
obecne nazirame skrze zvlastni, je alegoricke. Syntezou obeho, kdy ani
obecne 'neozn8.cuje zvlastni, ani zvlastni obecne, nybr~ kde obe je
absolutne jednim, je symbolicke."18)
J. W. Goethe (1803): "Stanete se dobrodincem, kdyz mu uCinite
srozumitelnym rozdil mezi alegorickym a symbolickym pojednanim,
protoze kolem teto osy se toho tak mnoho otae1. "19)
Tyz (1826): "Je velky rozdil mezi tim, hleda-li basnik zvlastni
k obecnemu, anebo spat1'uje-li ve zvlastnim obecne. Z prveho zpusobu
vznika alegorie, kde zvlastni plati jen jako pfiklad, jako exemplum
obecneho; druhy zpu.sob je vsak vlastni pi'irozenosti poezie: vyslovuje
zvlastni, aniz by myslel na obecne nebo nan odkazoval. Nuze ten, kdo
zive uchopi toto zv!astni, ten zaroven - aniz by si to uvedomoval,
nebo si to uvedomi az pozdeji - uchopi obecne."20)
56
"
.~~.'~
/
Tyz (z pozu.stalosti): "Alegorie promenuJe jev v pojem, pojem
v obraz, a to tak. ze pojem je v obraze stale jeste zachovan, je k dispozici
ve sve vymezenosti a dokonalosti a je obrazem vyslovitelny...
Symbolika promenuje jev v ideu, ideu v obraz, a to tak, ze idea vzdy
zu.stava nekonecne pu.sobiva a nedosazitelna a ze - byt byla vyslovena
ve vsech jazycich - presto zu.stava nevyslovitelna. "21)
Ch. H. Weisse (1865): "Pomer idealu, idealniho krasna, k idealne
realnemu obsahu, ktery sam 0 sobe je na nem nezavisly, ale s nimz
, ideal jakozto forma, ziva, organicka forma srllsta natolik, ze jeho byti
jakozto idealu, tj. j'eho krasJa, je vsestranne podmineno tim, ze je
v nem pfitomen (je mu imanentni) ideovY obsah - tento pomer je
vedecky vyjadfen slovem symbol. Toto slovo v tom smyslu, jak je
1,'1:
uziva ... novejSi filozofie, oznaeuje totiz nejen eiste vnejsi, arbitrarni,~
1;1
I
racionalni spojeni smysloveho obsahu s duchovnim nebo pojmovym
obsahem, jak je tomu v litvaru, ktery jmenujeme pouhou alegorii.
Symbolem oznacujeme mnohem spiSe prave takovou vnitfni, zivou
a organickou jednotu, do jake mu.ze obraz a jeho vyznam sevfit jen
tvofiva, ideal vytva1'ejici fantazie a pfedstavivost."22)
Vaclav Petru (1870): "Alegorie (jinotajhost) povstava, kdyz se
cela myslenka nebo dokonce cela fada myslenek obrazem vyjadruje
... ; ji porovnavany pfedmet obrazem pouze uhodnouti se dava.
Musi byti alegorie jasna, pruzraena, aby snadno a dobfe poznana byla,
ze jest obrazem a ceho jest obrazem. "23) (Terminu symbol V. Petru
neuziva; nektere vlastnosti, ktere jsou mu pfipisovany pi'i odliseni od
alegorie - novost, zivot, pfekvapivost, intenzivnejSi vyznamovost, nezli
rna vyznam zobrazeny - lze najit spiSe v autorove livodu k zastupkam
vubec.)
F. X. Salda (1897): "Dnes zname dvojitost krasy: jedno ohnisko
hmotne a detailove, druhe celkove a symbolicke - prave duchovni. "24)
Tyz (1903): " ... nove umeni a nova krasa ... chce ne napodobit
zivot, nybrZ ... zmnozovat a stupnovat intenzitu jeho rytmu . .. Kazda
nova krasa a kazde nove umeni jest symbolicke ..."25)
Tyz (1903): "Podminkou krasy minulym generacim byla nepopiratelne
jakasi uzav1'enost, ukoneenost, hotovost ve vsem: v technice, etice
a metafyzice - bez ni nevznikl jim esteticky dojem. My dnes vychazime
ze stanoviska prave opacneho: umelecke dilo jest nam tim
krasnejSim, eim vice pohledu a vyhledu nam dava na veci zivota,
... Cim mene uzavira a eim vice dava tusit, cim vice napovid;i a eim
mene dopovida." ... "Milujeme jen dila, ktera souvisi co nejintimneji
se zivotem sveho tvu.rce, s tmou a vsi sopecnosti jeho senzibility, dila
ne hmotne statiky, nybrz dila v jadfe dynamicka, dramaticka a lyricka,
ktera mnozi a stupnuji rytmickou horecku zivota ..."26)
Frantisek Bily a Leander Cech (1907): "Alegorie ( jinotaj) jest
zpodobeni utajeneho skutecneho deje dejem obraznym" , "symbol
jest vec srostita (konkretni), ktera jest zpu.sobila svym vynikajicim
znakem poukazovati na pojem odtazity (abstraktni) nebo na nejakou
ideu (nejvyssi a nejabstraktnejsi pojem, vznikly ne pouze rozmnozo[vanim,
ale i citenim, tusenim, verou) a byti takto jejich znakem:
57
" .
58
prsten byva symbolem vernosti, kfiz symbolem viry, venec symbolem
slavy. "27)
A. F. Losev (1927): " ... obraz (na rozdfl od schematu, kde obraz
je mnohem mene nez obecne, je jen jeho ilustraci - Z. M.) muze ...
svym obsahem pfesahovat to, co je dano v eidosu, v obecnem. Dilei je
pak vice nez obecne, a obraz prumlouva nejen 0 obecnem, ale i 0 tom
jedinecnem a zvlastnim, jez se nevejde do ejdosu. To je alegoTi.e. Je
vsak myslitelna i rovnovaha eidosu a obrazu, jejich uplna totoznost,
Ikdy obecne je i univerzalni, i jedineene, a dile' je i jedineene, i univerzaIni.
To je symbol."28)
1fJz (1976): " .. v ureitem bode se obecne a jedineene pfekryva
jak v alegorii, tak i symbolu .. Jenze v alegorii je toto pfekryvani
jen podfizenim individualniho obecnemu, pfieemz se toto individualni
nutne snizuje, naprosto se nemuze chapat doslovne a vyuziva se jen
pro ilustraci. ... Zcela jiny je symbol. Druhovy jev se tu rovnez podfizuje
urCite obecnosti, jenze pfitom nehyne, nechape se v pfenesenem
smyslu, nikdy nemizi ze spisovatelova a cteniifova zorneho pole, je
zkonstruovan podle urciteho zakona a je proto zakonity, je stejne
realny jako ta obecnost, jiz je podfizen. "29)
TfJz (1982): "Nebylo by lepsi misto 0 ,pracich ze znakovych systemu'
(periodika tartuske Lotmanovy skoly - Z. M.) mluvit 0 ,pracich
ze symbolickych systemu'?" " ... jestlize rna slovo znak (v uziti tartuske
skoly - Z. M.) obrovsky pocet vyznamu, pak by bylo vhodnejsi
nazyvat jej (tj. znak - Z. M.) ,symbolem'."30)
VW!zslav Nezval (1927): "Akrobat je proti Edisonovi improvizaci.
Protoze v prvnim a tfetim zpevu je podan symbolicky, muze si do
neho kazdy vmyslit, co v nem touzi videt, jako do hukotu tramvaje.
To je dobrodruzstvi a osemetnost symbolu. Pfipousti mnoho vykladuo
"31)
TfJz (1937): " ... nikoli symbol intelektualniho obsahu, nybd
... symbol obsahu fantazijniho, basnicky obraz. "32)
TfJz (1957): "Skutecne umeni neni alegoricke, pouze vypomocne
umeni je alegoricke. "33)
Jan Mukafovsky (1946) :"Nejde (v obrazech Toyen - Z. M.)
o alegorii, jde 0 symboly. At se jednou dnesni valka stane historickou
vzpominkou, az easova lokalizace takoveho obrazu, jako je Na pokraji,
nebude divakovi nehistoriku nic pfipominat, potom ... stromy, jejichz
kura je viditelne horka a z nichz puci plameny na miste jarnich sneti,
nebudou uz pfipominat vaIku. Kdovi, co budou pfipominat. Kdovi, na
jakou otazku budou odpovidat. Ale odpovidat budou. A to prave mohou
jen symboly. Alegorie je tesne vazana k tomu, co jednoznacne
sdeluje."34)
GY01'gy Lukacs (1962): "Teprve Hegelovo a Marxovo uceni 0 sebetvoreni
Cloveka jeho vlastni praci, ktere Gordon Childe sfastne
formuloval jako ,man makes himself', dovrsuje pozemskost obrazu
sveta.... Pfiznani k pozemskosti, at zamerne, at nezamerne vyjadfuje
vzdy svym vlastnim obsahem ono zamereni kazdeho praveho umeleckeho
dUa k sobe samemu, ktere .ie urcitym druhem odrazu, jaky nema
...c;..;;_"~~'''''~''-'''''"''~~-'_~' ~ ''''J'''''tt-._
analogie v zadne jine oblasti li?skych ::a~ci ~a" vnejsi svet. Proto)~
protiklad alegorie a symbolu, Jak gemalne vldel Goethe, pro umem
otazkou bytf a nebyti."35)
S. S. Averincev (1971): "Smysl symbolu nelze desifrovat pouhym
IIrozumovym usilim, do neho je tfeba se ,vzft'. ~ tom t~vi,za~adni ro~­ Ii
dil symbolu od alegorie: smysl symbolu nem v raclOnalm formuh,
IIkterou lze do obrazu ,vlozit' a pak jej odtu~ opet vyab~trah?vat. yzta~ w
mezi oznacujicim a oznacovanym je dialektIckou ~el':tci meZI t"~toz~ostI
a netotoznosti: , ... kazdy ?braz musime I!0~~OPlt Jako to, CII? Je':36a
jen diky tomu jej chapeme Jako to, co oznacuJe . (F. W. J. Schellmg.) )
K. A. Svasjan (1980): "V pfipade symbolu se idea v obraze nejen
odrazi, ale i pfetvaf'i, pficem'i. zaroven i jej pfetvafi uprostfed ,eme~:
gence' urCiteho kvalitativne noveho celku. Obraz, y symbolu tO~IZ
,vzIina' k ideji: v alegorii zustava ,eidolonem', ktery ldeu nap<;>do,?uJe.
Lze tici 'i.e alegorie je symbol v ravine usudku, spekulace, Jenze to
bude ur~eni rozporne. protoze symbol nesnaSi spekulativnost a zamernost;
je prave nezamerny, spontanni a nanejvys neuceloyy, an:~teleol~gickY.
Alegorie je naopak cele podminena, s~er<~~ ~auzahty a u;elnostI.
Idea je v ni pficinou i ucelem obrazu. Ma-h ucmlt hloupost nazornou,
uchyIi se k tykvi. Proto je alegorie melka a protivne jasna."37)
Mohli bychom charakterizovat symbol na pfikladu Paridova jablka
svaru: vrzeno do prostoru dej in lidskych i bO:lskych, jablko vifi
- az rozviti a generuje celou trojskou valku. Nuze ~vYI? zpus?bem
se zrcadIi i v Goethove koncepci alegorie a symbolu Jakesl Pandovo
jablko svaru, svaru dvou tvurcich zpusobu - st':ttic~eho, aprior!stic:
keho a ilustrativniho na jedne strane a dynamlckeho, apostenorne
zkusenostniho, vztlakoveho na strane druhe.
Zaverem pasaze zminme jeste zajimave Pavelkovo deleni "nevlastniho"
a "vlastniho literarniho symbolu", ktere nabyva yYznamu v k?~~
textu, v nemz tfeba lisit siroke pouziti ter"min~ "symbol" O? PO~ZI~1
v pfipade kdy se symbolem nejake skutecnostI stane slovm spoJem,
ktere tradi~ne danou skutecnost nesymbolizuje".38)
Budiz autorovi dovolena osobni vzpominka stara vice nez ctyfi
desetileti. .". " d'l I
V kvetnu 1945 se (tehdy totalne nasazeny jako zelezmcar) po I e
v osvobozene vlasti na repatriaci skupinek cizich statnich pfislusnik{l
ocitnuvsich se v jihoceskem meste za stehovanivn?rod~1 na pfelomv~
valky a miru. Skupiny byly pozadany, aby se kazda z mc~ pro ~nazs~
orientaci opatfila svou statni vlajkou. Byly to namnoze vlaJky dOJemne
svou improvizovanosti vznesene v tom, jak byly narychlo zhotoveny
z ubohych kusu latek,' ktere meIi byvaIi vezni a hilfsarbeitfi P~! s~be.
Z jedne potrhane vlajky pfimo promlouvalo Polsko ~mc.ene a
zbidacele valkou. V tom, co drzeli osvobozeni Polaci nad hlavaml, byl?
samozfejme mozno spatfovat ciry, konvencni, tr.ans~aren~ni.zpak ~~J:
jen odkazujici, avsak pfi teto sve semanticke p~uzracnost~ nep?utaJlcl
k sobe samemu pozornost), znak opet abstraktmho a nadcasoveho de­
59
,'II
60
sigmitu "Polsko vubee"; v urcitych okamzicich se nase semi6za jiste
ubfrala tfmto smerem. (Vztah Z-D.)
Soueasne se vsak znak (vlajka) pro nase oei a pro nase vedomf
vYznamove rozkhidal, takze jsme ehvflemf videli ptedevSfm konkretnf
fakturu znaku, potrhanou hitku, 0 ktere jsme vsak soueasne vedeli,
ze "znaef znak", ze je metaznakem, ze znamena mnozinu abstraktnfch
vlajek. (Vztah MZ-Z.)
K designatu "Polsko vubee" jsme tedy od vlajky v rukou Polaku
stffdave smerovali jednou pffmo, abstrahujfce ad faktury vlajky, jednou
zprosttedkovane, uvedomujfee si jejf fakturu a ehapajice ji jako
znak takoveho znaku, ktery designuje "Polsko vubec".
Pravda, od faktury poutajfci k soM mohutne nas z/l'ak bylo by
mozno postoupit i opaenym smerem nezli k transparentnfmu znaku:
bylo by mozno postoupit k "veei". "Vee" je hmotnou entitou v systemu
"vlajky", entitou, ktera uz - nebo je§te - nema vubee znakovou
funkei, vyboeuje ze znakoveho systemu "vlajky" smerem k materialu
M, je tedy sttednfm elankem mezi materialem a metaznakem. Niemene
toto smetovani poneehme nynf stranou. Podstatne v teto eh~fli je, a
vyplyva to i z dale uvedene zasadnf uvahy J. Volka 0 metaznaku, ze
vstupem MZ se znakova situaee razem obohaeuje, vznika napetf mezf
vyznamem znaku a vyznamem meta7naku. Obohacovanf vsak postupuje
dale.
V eelistvejSf umelecke situaci totiz nedochazi jen k zmfnene udalosti
na znakovem ("oznaeujfcim") vrcholu trojuhelnfku reference, tj.
k uvedenemu rozpojenf vrcholu na spi.§e (asp011 v nami zvolene podobe
umeleeke situace) staticky, konvenenf, abstraktnf a pruhledny znak
a na dynamicky, ozvlastneny, konkretnf a nepruhledny metaznak,
respektive k oscilaci mezi obema body. Zmfnena oscilace nemuze totiz
zustat bez odezvy na protilehle ("oznacovane") strane trojuhelnfku
reference. I zde dojde k obdobne dekompozici, tentokrate mezi designatem
(D) a metadesignatem (D" estetieky real).
Designovan tedy nynf uz nenf jen abstraktnejSf D ("Polsko vubee"),
nybd vyvstava i konkretnf metadesi:gnat DJ , "Polsko 1945". (Dekompozice
D - D!.) "Polsko vubec" se na strane denotovane sarno
stalo znakem "Polska 1945"! Vztah D - D1 je takto analogieky vztahu
MZ - Z, a abstraktnf reIace Z - D je historicky konkretizovana relad
MZ - DI , relaci "jedinecna improvizace polske vlajky (metaznak
Polska) - jedinecne Polsko 1945 (metadesignat vlajky)".
Metaznak a metadesignat divajf se nahle navzajem sobe do oeL
V podobe rozbite vlajky spattujeme primo rozbite Polsko roku peta­
etyi'icateho.
Jestlize se v poetikach tradiene uvadi, ze symbol sdfli s alegorif
takovou nepodobnost, arbitrarnost znaku ve vztahu. k designatu, pri
ni2 minime dva nepodobne si predmety - napr. rueni mlynek a despoticky
stat - ve stejnem smyslu (takto charakterizoval symbol 1. Kant),
pak na "meta-uTovni" MZ - D1 plati i eosi noveho: symbolovy okruh
se zde neomezuje na zminenou shodu Ciste vyznamovou, eiste racionalnf,
nybrz nastoluje i podobnost smyslove vnimatelnou: skuteene vidi....~_._
..................._""'-'.......-_.~__..,.; ~ -"'.•...'t..•...M_'

me eosi ze vzajemne realne podoby potrhane vlajky a rozbiteho Polska
roku 1945.
Zde jsme tedy jiz naplno vstoupili do dynamiekeho okruhu symbolu
musime si vsak uvedomit, ze jsme zatim stale v ravine symbolu
ziv~tnfho" nikoli jeste naplno v ravine symbolu umeleekeho.
" tteeeno' prfkladem: od potrhane vlajky. jak jsme a ni hovoi'ili
v jejf praktieke zivotnf funkei, byehom musel! prejit k !,o~rhane ,:,l~jee
fungujid v kontextu umeJeekeho dna - napr. k takove, Jako~ '-:ldlme
ve vYjevu z obcanske valky na obraze M. Grekova Na Kubant (z r.
1934). .
A reeeno modelem: ad pouheho obdelnfku, ktery vznika dekompozici
vreholu referencnfho trojuhelnfku a ktery je vyznacen vreholy
Z - MZ - D - DI , byehom museli prejit k uplnemu "etverei vl;lmeleeke
speeificnosti". V nem se - na rozdfl ad situaee symbolu "ZIVOtniho"
- musi projevit i nezastupitelnost materialu (M) a dfla-veei
(V), a odtud jeho eelkova podoba:
"
M V

" //

, S / /

D .......~ •••••••
 M'1
, / "
/ ,
l,,/ '"
D '1
Na tomto miste kde je v knize poprve naznacen obrys eeleho
etveree" musfme pfedejmout jeho dflef navaznost na system Muka'fovskeho':
JestliZe dflo-znak doplnil Mukatovsky dilem-veci, byl to
podle nas vYznamny podnet k dekompozici znameho trojuhelniku
reference' duslednym dotazenfm dekompozice pak vznikl nas "etveree"
jako'model - ostatne nejen jiz semioticky, nybd i ontologieky
- umeleeke situaee.
Po obvodu eel~ho "ctveree" se vsak budeme pohybovat spise az
v ctvrte casti knihy. Zatim setrvejme v nizSfm, obdelnikovem patte
"ctveree" a aspon naznacme, jake nekonecne formy semi6zy se zacnou
rozvijet, jakmile se v nasem vedomi upevnily body metaznaku a meta~
designatu. Nyni totiz uz neprobihaji jen vyse vylicene oseilaee meZl
designatem a metadesignatem, respektive mezi znakem a metaznakem,
ale vznikaji i spojniee nove.
Napr. i sehematieky vyvedena vlajka (pomerne abstraktni Z) mMe
v nas po predehozf zkusenosti primo vyvolavat predstavu velmi konkretniho
postizeneho Polska 1945 (D!): naopak idea "Polska¥ubee"
nas muze stejne bezprosttedne odkazat k predstave impro"Vizovane
vlajky, jaka se objevila pfi jedinecne pfilezitosti. A protme zadna
61
pc
Zaroven s tim jsme poukazali na soubeznou oscilaci na ose znakove:
pi'edmetna interference ,.vyvolava na opacne strane obrazce pfislusne odrazove
... odezvy v umeleckem znaku a v dilu-veci" (tamtez, str. 175n).
V stati Symbol v iivote a symbol v umeni (Estetika 1982, C. 4) jsme oscilaci
na strane denotatu pfirovnali k pohybu filmove klapky': klapka
Z ­ S - D[ se sklapi do polohy Z - S - D a vraci znovu zpet (viz sipky
v nasem schematu). Podminkou symbolovosti jsme pak ucinili opet souhru
denotal:ni oscilace" s analogickou oscilaci na strane znakove (str. 206-8).
Potud je integrace metaznakove problematiky v "l:tverci" organicka a pu­
vodni.
Na druhe strane musi autor prohlasit, ze jeho dohad 0 oscilaci na
znakove strane ctverce" se mu velmi projasnil a take terminologicky
~pfesnil (sam termin "metaznak") pote, co vysla z8sadni studie J. V,olka
lnterpretace umeleckeho dila jako metaznak.t,I) Obsahovala toto schema:
(PIne sipky oznacuji smer prvotni semi6zy,
tel:kovane sipky druhotne semi6zy.)
s
o
63
Jestlize vynikajici sovetsky vedec A. Losev prokazal materialisticky
zaklad symboloveho principu, pak j.eden ': j:h.o n.asled?vnik~, K;
Svasjan, fika, ze symbol svou e::Clstencl dosvedcuJe, ze svet a lldsky
iivot maji smys1.40)
Slibili jsme v pfedchozi easti knihy, ze se v kapitole, kterou timto
uzavirame, blize zminime a relacni povaze metaznaku. Vime jiz, ze
tento jev je charakterizovan oscilaci mezi svou dvoji oznaeujici funkci,
jednak pi'imou (MZ - D), jednak napul pi'imou, napul zprosti'edkovanou
kdy se stava "designaci designace" (MZ ­ Z - D).
N~ jedne strane jsme jiz pfed lety smei'ovali k takove oscilaeni
pfedstave. V studii Ctverec umelecke specificnosti (Estetika 1980, e. 3,
srov. zvl. str. 175n) znazornil autor teto knihy metaforickou oscilaci
mezi D a D1 :
z novych spojnic nezustane bez zpetne odezvy pro kteroukoli ze spojnic
pfedchozich, zakladnich, budou dalsi a dalsi zabarveni postupovat
v symbolovem okruhu do nekoneena.
Diky nevyeerpatelne smesi vazeb linearnich a zpetnych je symbol
pravidelne nadan velkou silou "socializaeni". I tam, kde puvodce
symboloveho okruhu snad mel na mysli jen lehkou hfieku, muze takovy
okrl'h vydat zarovell plody z8vazne.
Tfeba si nektery z ctenai'u Dikobrazu jeste vzpomene na obrazek
ad Jana Vyeitala na titulni strane nyni jiz nekolik let stareho
cisla satirickeho casopisu. 3') Lesni cestou se fiti bezohledny motorista,
navic zamestnanec statnich lesu. Na jeho sluzebni eepici sedi rystrazne
houkajici sycek, pfed koly motocyklu zdesene prcha lesni zvef.
Prvnim dojmem z obrazku muze byt jen komicke vybaveni "strasneho
lesu pana" originalni vystraznou sirenou: jeji houkajici t6n (Z)
signalizuje nebezpeei na lesni ceste (D). My si ovsem okamzite uvedomujeme
dekompozici Z: sirena neni jen abstraktnim znakem, konvenenim
kolisavym zvukem, n~rbrZ se konkretizuje v podobe zlovestneho
ptcika, syeka, tj. v metaznaku. (Pfes propastny rozdil mezi obrazkern,
ktery rychle zapadne, a nesmrtelnou Poeovou basni muze nase
asociace doletnout az k zlovestnemu havranovi ...) Nuze spolu s dekompozici
Z, se vznikem vztahu Z - MZ, se vynofuje i dekompozice
D, yztah D - D[. A nyni jiz nepujde jen a hrozbu nadeasovou a
(v tomto smyslu) abstraktni, eiste anekdotickou, neurcite lokalizovanou
"kdesi na lesni ceste". Naopak, drasticky se ozve i hrozba ekologicke
katastrofy (Dt}, ktera se vznasi konkretne nad soueasnym svetern,
pokud lide zustanou bezohledni vuei pfirode.
. Objevila se tedy bezprostfedni vazba mezi hrozivym metadesignatem
a zlovestnym, varovnym metaznakem, syekem. A opet: nemusi
zustat jen pi'i tHo vazbe, nybrz nyni se mohou rodit i nekoneene
vazby daISi: ekologickou hrozbu mtlZe signalizovat i bezny zvuk sireny,
zaslechnuty na mestske ulici (vztah Z ­ DJ), atd. atd.
Svou bohatou vnitfni organizaci strhava symbolovy kolobeh vzdy
hlubSi a hlubsi vrstvy duchovniho ustrojeni cloveka a neustale obrazi,
nasava nove informace z reality.. Skuteenost, ie tyto procesy jsou nekoneene
a ie symbol je interpretacne neuzavi'eny, znamena, ie jeho
"cerna ski'inka" jako by vyditvala vice, neili do ni bylo vloieno. Symbol
nejen tlumoci, ale i umocnuje pi'ijatou informaci, jeho pfetlak mu
dodava prudkou generalizacni ucinnost (vetsi, neili jakou skyta pouha
indukce). To vse zpusobuje, ie se nam symbol muie jevit jako vyssi
utvar nei pouhy "basnicky tropus", tak trochu jako "umely mozek".
Pi'itom vsak symbol vyrazne orientuje Cloveka ke spolecnosti a casovosti,
k socialni .angazovanosti a historismu.
Symbolovost je principem realistickym, a i kdyi vzbuzovala pi'irozeny
zajem symbolistlJ (a nekterym jejich nejzdai'ilejsim ziskum se
nevyhybame ani v teto knize), nemuze byt zdaleka redukovana na
symbolismus jako smer z pfelomu 19. a 20. stoleti: jako celek mel do
plneho, realistickeho vyuziti symboloveho okruhu pomerne daleko.
62
64
J. Volek zde vychazi dusledne z relacniho pojeti metaznaku, tj. 4. v teto funkci znaku Z je nyni prodlouZena funkce MZ z faze 2,
z trojClenneho vztahu (tetezu) techto clanku: 1. metaznaku (znaku takze MZ takto oznaeuje D' i zprosttedkovane (nejen bezprosttedne
znaku), 2. puvodniho znaku, ktery se nyni stava prvnim bezprostted­ jako ve fazi 1).
nim designatem metaznaku, 3. puvodniho designatu, ktery se stava
druhym (meta-) designatem metaznaku. Relaeni pojeti mu umoZImje
nalezat podle situace ruzne typy metaznaku - abstraktniho i konkretnejsiho,
konveneniho i nekonveneniho charakteru.
My sami zastavame v teto knize hledisko, ze v umeleckem dile
funguji metaznaky zpravidla jako nositele bohatsich konkretnich vyznamu
nez jednotlive atomizovane. dilCi znaky. Metaznaky vystupuji
v nasich rozborech umiHeckych del jako stred napjate tetivy vymrsfujici
sip, jako vztlakovy cep ei jako nosny sloup ve sti'edu mostu pteklenujiciho
dvoji upati - "eisty" designat a analogicky "eisty" znak: k obema
okrajum mostu ma metaznak stejne daleko.
Pi'ednosti Volkova schematu je plasticnost: metaznak na nem olmmzite
vidime jako situovany za zn.akem. My sve schema fungovani metaznaku
integrujeme do celkoveho modelu "ctverce"; ten je plosny a zavadet do
neho trojrozmerne pasaze by jej pi'iliil zkomplikavalo. Proto zminene za
znakem se u nas vzdy objevovalo jako nad znakem. (Obdobne metadesignat,
jehoz oddeleni od designatu v "ctverci" uz ptedstavuje dalili fazi semi6zy
ktera se s pi'edchozi setkava v syntetickem symbolovem okruhu se u na~
objevuje nad designcitem.) , .
Jestlize vsak proces semi6zy spjate s funkci metadesignatu rozclenime
na jednotlive faze uvnitf deni "Ctverce", zjistime, ze nakonec
ukazuji tyz proces, 0 jaky s10 v pi'edchozim schematu:
1. Bod MZ/Z' je znakem Z', pokud bezprosti'edne oznacuje designat
D,
2. je metaznakem MZ, pokud bezprostredne oznacuje znak Z/D',
S M7
~7/D'
3. D' se stava znakem Z, ktery oznaeuje designat D v referenenim
trojuhelniku Z - S - D,
s
D~2
s ~2
, ,
D _ _ , DLS
Z
Abychom dosahli pIne jasnosti, museli bychom si na tomto schematu
4. faze semi6zy pi'edstavit trojuhelnik vpravo (MZ - S - D') sklopeny nazpet
(bodem MZ dohi) a zaroven do tehoz schematu pi'enest z 1. faze spojnici
Z' - D. To by ovsem byl prave onen zasadne vec projast'l.ujid pi'inos
Volkova trojrozmerneho schematu (zvyraznujici tez ptemenu D' v Z), zatlmco
my jsme ve svem dvojrozmernem modelu se museli znovu obratit - jako
pi'edtim v modelu deni mezi designatem a metadesigmitem - k pi'imeru
s filmovou kIapkou: faze c. 1 byia kIapkou "otevi'enou", faze c. 3 ­
"zavtenou".
Nicmene v nasem modelu je jak deni metaznakove, tak i metadesigmitove
jen dvema yYseky z vice funkci a pohybu v celkovem modelu
umelecke situace, a chceme-li obe deni uchovat v tomto celku,
musime setrvat u jejich schemat plosnYch.
Deni metaznakove, charakterizujici alegorii, spoeiva - jak plyne
z vyse teeeneho (vzpomenme sklapeni trojuhelniku D - S - MZ do polohy
D - S - Z a noveho odklapeni) - v tom, ze dve znakove urovne
odkazuji k jedinemu designcitu. Napt. k socialni instituci s nazvem
Vcela(spotitelna, druzstvo) odkazuje v 1. rovine jeji vyvesni sUt,
ktery muze byt svym provedenim zcela jedineeny (alegorie neni schema!),
ale pti vsi jedinecnosti se nakonec nesmi rozejit se semantickym
polem 2. roviny, s vyznamem v podstate abstraktniho znaku
veely, tj. pill, sttadavosti, zivotni moudrosti. Jedineene zobrazeni veely
na vyvesnim stite musi tedy odkazovat k dane sochilni instituci nejen
(1) ptimo, bezprosttedni vazbou (jak je tomu u nas ph rozpojeni obou
znakovych urovni), ale musi byt schopno kdykoliozivit i (2) vazbu
zprosttedkovanou ustalenym vyznamem veely jako pile (u nas sklopeni
"klapky", spojeni obou znakovych urovni). Kdyby se zobrazeni
vymklo z ustaleneho vyznamu, kdyby napt. reklamni vcela "zlenivela",
pak by skoncila alegorie a doslo by - obdobne jako jsme
zaznamenali v problematice bajky - k jeji parodii.
Alegorie je konkretni obraz, udrZujici vsak zaroven ptedstavu
o abstraktnim schematu, ktere individualizuje. Odtud v alegorii rozestup
mezi (abstraktnim) znakem a (konkretnim) metaznakem pri jedinem
desigm'itu.
Naopak pri deni metadesignatovem, ktere nam splyva s metaforickym
(pti tomto deni se trojUhelnik Z - S - D1 sklapi dQ.' polohy
Z - S - D a opet oddeluje), jediny znak kmita svym designacnim tykadlem
mezi dvema stejne dulezitymi (aspon v moderni metafore a
65
86
pi'imeru vubec) designaty. Zustal1me u pfikladu s vcelou. :Rekne-li
V. Nezval "Manon je vcela", pak tento yYrok je jedinou znakovou
urovni, zato vsak jeho designacni tykadlo ustavicne osciluje mezi dvoji
urovni oznacovanou - urovni bytosti lidske a urovni bytosti pi'irodni:
v nasem vedomi stale trva moznost minit nejen pfeneseny yYznam
slova, divku Manon, ale i vyznam velmi skutecny, nepoddavajici
se apriorni retoricke konvenci, zato vsak schopny z pfirodni sfery
cerpat - a rovine yYznamu pfeneseneho pfedavat - zcela nove a
necekane podnety!
eim je symbol? Neni nicim jinym nez spojenim obeho druhu
oscilaci alegorickeho .a metajorickeho, kombinaci sklapeni a odklapeni
n~ obou stram\ch "ctverce". Symbol se objevuje napf. tam, kde
v obraze vcely jeste pfetrvava alegoricky yYznam pile a setrnosti, zaroven
vsak byly jiz zruseny, rozorany meze semantickeho pole alegorie.
Alegoricky obraz je nyni schopen take metaforickeho rozkmitu od
doslovnosti ke zcela nOyYm moznostem yYznamu pfeneseneho. Vzpomenme
symbolu vcely v Jaro~ove pr6ze a Jakubiskove filmu Tisierocna
vcela: prubezna alegorie vcely-matky rodu pfechazi pfi ruznych
pfihodach se vcelami v prubehu deje ve stale nove metafory (vcely
jako pruvodkyne a pfimery nejruznejsich zivotnich situaci), a ty se
opet vraceji v prubeznou alegorii.
Symbol jako by sam byl okfidlenym zjevem, jehoz jedno kfidelko
modeluje syYm tfepotanim oscilaci alegorickou, druhe - chveni meta­
foricke.
Znazorneme zaverem symbolovou jednotu oscilace alegoricke (vodorovne
srafovani) a metaforicke (svisle srafovani):
" ,r'­
3. Interference a symbolovy okruh
Uvedli jsme vY~e, ze umeleeka situaee rna Bve tezisko jednak na
strane znakove, pficemz oscilace mezi znakem a metaznakem charakterizuje
zvlaste alegorii, respektive alegoricky emblem (srov. pfiklad
s vlajkou jako znakem a metaznakem), jednak na strane oznacovane,
kde oscilace cili "pohyb filmove klapky" rna zjevne raz metaforicky:
je-li designat "Clovek" metaforicky zobrazen s urcitymi atributy "stromu"
(Di), pak obe se vzajemne vyznamove zaklesava, obe se v necem
pfekryva, v necem lisi, proste interferuje, takze oscilace - jak je to
pro metaforu pfiznacne - neustava.
Metaforicky raz oscilace na strane denotatu potvrzuje tez P. Ricoeur:
" metaforicka vYpoved operuje na dvou rejerentnich polich
soucasne , Prvni vyznam se tyka pole zname reference, tj. domeny
takoyYch jsoucen, jimz lze pfiznat pfivlastky, ktere jsou samy 0 sobe
pOuZity v beznem vYznamu. Pokud jde 0 druhy vyznam, ktery by se
mel objevit, ten se vztahuje k referencnimu poli, jez neni charakterizovano
primo a nemuze byt tudiz nalezite popsano beznymi pfivlast­
ky."42)
Je ovsem treba i'ici zcela jasne, jak chapeme pi'itomnost obou
"referencnieh poli" z hIediska recipienta metafory. Jsou tu dye zasadne
odliSne moznosti.
Podle jednech spociva metafora v tom, ze fikame jedno a myslime
druM. Takovouto metaforu, spise klasickou, jsme kdysi43) oznacili
jako zastupnou; oznacovany jev je v ni dokonale zastoupen, pfekryt
zastupujicim, metaforickYm. Proti ni jsme vsak postavili spise moderni
metaforu rozestupnou: Tikame napul jedno, napul druM, a myslime
to pi'esne stejne. .. Je to jak s temi napUl mladymi lidmi; napul vodnimi
tvory ve versi N. Zabolockeho: "Hejna divek s rybimi oeasy a
muzove podobni krabum."
Rozestupna, rovnovazna metafora rna velmi jasne dva designaty,
oba si vynucuji uznani a respekt na strane znaku. Jev, ktery takova
metafora zastupuje, je pfekryt vZdy jen zMsti. Nepfekryty dil "dolniho"
jevu zustava v obraze pfitomen v autenticke podobe - jako
jeho "nemetaforicka" cast - a interferuje zde s casti pi'ekryvnou.
Slovo "nemetaforicka" ovsem plati jen z hlediska stare, "zastupne" metaforicnosti,
zatimco pro metaforu novou, rozestupnou, je pritomnost
autentickeho (nepi'ekryt~ho) ptfmo podminkou jeji existence jako me­
tafory.
"Referencni podvojnosti" jsme se dostali na sam prah podrobnejSi
uvahy .0 interferencich v pi'edmetu umeleckeho odrazu (tj. 0 deni,
ktere jsme nyni nahlizeli jen ze strany recepce a denotace - jako
"oscilace na strane denotatu"). Shrneme problematiku pi'edmetu,umeleckeho
odrazu a zvlaste jeho sti'edoveho bodu, estetickeho iMhi, do
sedmi bodu (a-g).
87
.\.