Jacques Derrida: Politiky přátelství


            Aristoteles tedy prohlašuje: v přátelství se sluší spíše milovat než být milován.
Nezapomínejme na obecnou rovinu tohoto tvrzení. Směřujeme k ní [P1] od spravedlnosti a politiky.
Tento přechod [P2] od Etiky Eudemovy vede totiž k otázce zabývající se tím, co je správné, přesněji
to správné (to dïkaion) v přátelství. To, co se objevuje na prvním místě, je otázka toho správného
a spravedlnosti, dakaiosûne. Ta charakterizuje jednání. Spočívá v chování se určitým způsobem – ve
shodě s tím správným, v souladu se zásadou toho správného. Ve své vážnosti, stejně jako
v nezbytnosti, je tato otázka zcela rovnocenná s otázkou toho krásného a toho žádoucího
v přátelství. Dostává se tak na první místo ihned po celkovém otevření se subjektu, se kterým se
navozuje [P3] přátelství (peri philia): Co je to přátelství? Jaké je[P4] ? Co je to přítel? Má
přátelství jeden nebo více významů?


Dobře C
________________________________

 [P1]To ne, „jde o“

 [P2]To ne, „pasáž/část“

 [P3]To ne, např. „obecném úvodu k tématu“

 [P4]Neredukovat počet otázek, je to záměr