Dominika Volfová

Nicolas Fargues na pláži

Román v románu není vynález dvacátého prvního století. Nicolas Fargues na něj však sází, sázku
rovnou zvyšuje. A sice, pravda, s virtuálními knihami. Kniha, jakou si umanul napsat John, příliš
nepostupuje a zřejmě ani nikdy nevznikne. A ta Belvalova, slavného televizního zpravodaje, byla
zredigována černochem[P1] . Román v románu má svá úskalí: myšlenky, které se honí hlavou Johnovi,
když otvírá Belvalův román, zpomalují vyprávění Nicolase Farguese, kterému se více daří  ve
vytváření konverzace a výstižném zachycení scény než v komentáři. Ale desítky stran, které jsou jím
pokryty, přesto nedovolí, aby se rozkoš z četby úplně vytratila.

            Neboť tento romanopisec umí docílit rychlého spádu, jak to ovšem dokázal ve svých šesti
předchozích knížkách. Jeho čtenáři ve chvilce rozpoznají jeho záměr, usmívají se při ironických
pasážích[P2]  a často souhlasně pokyvují. Již od otevření knihy jste ohromeni filmem, který autor
promítá – jednoho dne se bude živit kinematografií, tak citlivé je jeho vnímání [P3] obrazu. Na
jednom místě je radnicí organizován sběr odpadků, kterého se John účastní.

započteno
________________________________

 [P1]Pozor, najděte si tento termín

 [P2]Vynechávka: releve....

 [P3]spíše vystižení