Kateřina Volfová


Nicolas Fargues na pláži


Román v románu není žádným objevem 21. století. Ovšem Nicolas Fargues na něj sází[P1] . Pravda,
nějakými[P2]  virtuálními knihami. Ta, kterou se John rozhodl napsat, mu moc nejde a asi ani nikdy
existovat nebude. A tu Belvalovu, slavného televizního reportéra, napsal nějaký černoch[P3] . Román
v románu  má své hranice: úvahy, nad kterými  John při otvírání Belvalova románu rozjímá[P4] , jsou
takového rázu, že zatíží ty jeho[P5] , který je ve vytváření konverzace a zachycení scény lepší než
ve vysvětlování. Ovšem  asi desítce stran , které se tomuto věnují,  se to potěšení [P6] nepodaří
opravdu pokazit.

Neboť romanopisec je schopný rychle uvažovat [P7] , to už ve svých šesti předchozích knihách
dokázal. Jeho čtenáři záměr pochopí ve čtvrtině cesty, zasmějí se ironickým úryvkům, reagují
[P8] na intonaci postav a často souhlasí. Hned od začátku si nás film, který autor promítá, získá.
Protože Nicolas Fargues bude jednoho dne natáčet filmy tak, že bude [P9] jeho cit pro obraz
pronikavý. John se na nějakém místě účastní sbírání odpadků, které zorganizovala radnice.



Nevyhovující



________________________________

 [P1]Hodně /jej ještě zdokonaluje

 [P2]jakýmisi

 [P3]najděte si pojem

 [P4]nelze rozjímat nad úvahami, tedy jen „se zabývá apod.“

 [P5]dílo

 [P6]potěšení z četby

 [P7]svižně postupovat

 [P8]rozpoznají

 [P9]protože!