Jana Koppová, 216174



Nicolas Fargues na pláži


Román v románu není vynález dvacátého prvního století. Ale Nicolas Fargues princip ještě
zdvojnásobil[P1] . I když jen s pomyslnými knihami. Práce na knize, kterou se John rozhodl psát,
zrovna příliš nepokročila a dost možná už ani nepokročí. Knihu televizní hvězdy mezi novináři
Belvala zase napsal jakýsi černoch[P2] . Takové zanoření[P3]  má své hranice: Johnovy úvahy nad
Belvalovým románem jen zatěžují román Nicolase Farguese, který lépe než tyto kometáře ovládá způsob
tvorby rozhovorů či vystižení určité scény. Přesto desítka stránek zasvěcená právě komentářům
potěšení zkazit nedokáže.

Romanopisec už totiž ve svých předchozích šesti knihách dokázal, že je schopen psát velmi svižně.
Čtenář okamžitě chápe autorův záměr, usmívá se při ironických pasážích, reaguje na [P4] intonaci
jednotlivých postav a často autorovi přitakává. Film, který nám autor promítá – protože jednoho dne
Nicolas Fargues vstoupí [P5] i na plátno, natolik ostrá je jeho obrazotvornost –, si  nás získává
hned od začátku. V jedné části knihy se John účastní sbírání odpadků organizovaného místním úřadem.



započteno
________________________________

 [P1]Lepší by bylo „znásobil“

 [P2]Pozor, najděte si, co to je

 [P3]Také odborný liter. pojem

 [P4]Spíše „rozpoznává“

 [P5]To ne, není myšleno jako herec, ale jako tvůrce