Lucie Chytilová


Nicolas Fargues na pláži


  Rámcový román není objevem 21. století, ale Nicolas Fargues, se svými[P1]  knihami, které jsou
opravdu virtuálním prostorem[P2] , nastavuje novou laťku.  John ve svém plánu, že napíše knihu,
příliš nepokročil a možná ani nikdy nepokročí. Belvalovu knihu (novinář a slavná televizní hvězda)
napsal nějaký neznámý pisálek.  [P3] Avšak i příběh uvnitř příběhu má své hranice: Johnovi[P4]
úvahy v průběhu listovaní románem, pod kterým je Belval podepsaný, mají za úkol [P5] učinit
Farguesův román těžkopádným. Nicolas Fargues je mistrem ve způsobu vymýšlení rozhovorů a umístění
scény  v poznámce. [P6] Ale asi dvanáct [P7] stránek, které se věnují těmto úvahám[P8]  nám nemohou
doopravdy zkazit to potěšení z četby.

  Neboť, jak nám to Fargues už ukázal ve svých šesti předchozích knihách, romanopisec[P9]  umí
jednat rychle. Jeho čtenář už ve čtvrtině díla chápe autorův záměr, směje se nad ironickými částmi,
střídá[P10]  a často si osvojuje[P11]  intonaci postav. Jakmile otevřeme knihu, film, který nám
autor promítá před očima, si nás ihned získá – neboť jednoho dne Fargues natočí i film, tak velký
je jeho smysl pro obraz. Na jednom místě se John účastní sběru odpadků organizovaného radnicí.


nevyhovující
________________________________

 [P1]vynechat

 [P2]vynechat, knihy jsou jen virtuální

 [P3]skoro dobře, jen jím zaplacený, „náhradník“

 [P4]vy!!

 [P5]Nemají, ale ztěžkopádňují

 [P6], ale v komentářích ne

 [P7]???

 [P8]čárka

 [P9]jako

 [P10]??

 [P11]To ne, „rozpoznává“