Nicolas Fargues na pláži

Román v románu není novinkou jednadvacátého století. Nicolas Fargues však znásobuje zakotvení
fiktivních děl v rámcovém příběhu, a sice o jakési díla virtuální. Například John příliš
nepokračuje v knize, kterou si umínil napsat, nejspíš ji nikdy nedopíše. Knihu Belvala, slavného
televizního reportéra, zase napsal nějaký černoch[P1] . Postup „románu v románu“ má své hranice;
Johnovy úvahy při četbě Belvalova románu jako by obtěžkaly román  Nicolase Farguese, jenž vyniká
spíše svým způsobem vytváření dialogů a situování děje než komentářem vypravěče. Ale ani takových
deset stránek komentáře nám potěšení z četby opravdu zkazit nemůže.

Neboť, jak ostatně již prokázal ve svých šesti předešlých knihách, tento spisovatel dokáže rychle
postupovat. [P2] Čtenáři ve chvilce dojde jeho záměr, pousměje se nad ironickými úryvky,
[P3] dešifruje tón jednotlivých postav, často i souhlasně přikyvuje. Autor nám vlastně promítá film
– Farguesův smysl pro obraz je totiž natolik vyostřený, že jednoho dne skončí u filmu – a my jsme
od prvního okamžiku jeho zajatci[P4] . V jedné části se John zúčastní hromadného sběru odpadků,
který organizuje radnice.


započteno
________________________________

 [P1]Pozor, najděte si význam

 [P2]Lépe např.: psát svižně

 [P3]Lépe: částmi /prvky

 [P4]Hodně silné, lépe: vtaženi do děje/zaujati