Thilo Sarrazin NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU Jak dáváme svou zemi všanc OBSAH Předmluva k novému vydání 9 Úvodem 11 1. Stát a společnost 24 Historický nárys 2. Pohled do budoucna 34 Realita a zbožná přání 3. Znamení úpadku 49 Jaký je skutečný stav 4. Chudoba a nerovnost 94 Mnoho dobrých úmyslů, málo odvahy kpravdě 5. Práce a politika 136 O ochotě k výkonu apracovních motivacích 6. Vzdělání a spravedlnost 167 O rozdílu mezi tím, co je dobré, a co je dobře míněno 7. Přistěhovalectví a integrace 224 Více očekávat a méně nabízet 8. Demografie a populační politika 288 Více dětí od chytrých, než bude pozdě 9. Sen a noční můra 341 Německo za 100 let Poděkování 356 Poznámky k textu 357 Tabulka k demografii, produktivitě a šedé zátěži 405 Poznámka překladatele 416 Jmenný rej střik 419 Věcný rejstřík 423 3 ZNAMENÍ ÚPADKU Jaký je skutečný stav Je něco shnilého ve státě dánském. William Shakespeare, Hamlet Prognózy vývoje Německa nejsou nijak povzbudivé, neboť jednoznačně ukazují, že trend směřující ke stále většímu blahobytu je ten tam a že bude přibývat konfliktů, jejichž příčinou je na jedné straně vzrůstají počet lidí v důchodovém věku a na druhé straně klesající počet lidí výdělečně činných. Přesto však lze počítat s jednoprocentním růstem produktivity a to znamená, že HDP na zaměstnance by do roku 2050 mohl vzrůst o 58 procent a HDP na obyvatele o 36 procent. Není to však ani jisté, ani samozřejmé. Neboť i když pomineme nepostižitelnost klimatických změn, nevíme, jak se budou vyvíjet „Terms of Trade" a jaká bude cena surovin. Nevíme ani to, jak si bude stát německý průmysl za 30 let v mezinárodní konkurenci. STÁRNEME A JE NÁS ČÍM DÁL MÉNĚ Německo si potrpí a hodně dá na kvalifikaci a píli svých pracovních sil, na svého podnikatelského ducha, na technologický náskok svých výrobků a na svou špičkovou pozici ve vědě a technice. Je otázkou, nakolik zde žijeme z minulé slávy či podléháme svým zbožným přáním. I pokud je pravda, že jsme a zůstaneme dobří, budeme to mít obtížnější, neboť druzí se budou lepšit a především jich bude přibývat. Tyto problémy sice sdílíme s ostatním západním světem, avšak zemi jako Německo, která silně ztrácí na objemu, stárne a je poměrně malá, zasáhne tento vývoj obzvlášť tvrdě. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 49 Síla naší konkurenceschopnosti spočívá především ve stupni vzdělanosti, idejích, dovednostech, píli a motivaci lidí v naší zemi. Je totiž třeba nepřetržitě zásobovat trh novými výrobky a nabízet nové služby a tyto výrobky a služby musí být konkurenceschopné nejen z hlediska mzdových nákladů, neboť toto hledisko již intenzivně uplatňujeme. Fungující národní hospodářství s dělbou práce je komplexní soukolí. Potřebuje nabídku jednoduchých služeb a kvalifikované manuální práce, solidní právní systém, uspořádanou správu a dobré učitele stejně naléhavě jako matematiky, inženýry, přírodovědce a techniky. Avšak jen druhá skupina jsou ti, kteří dávají impulz k vlastnímu technickému pokroku, kteří určují směr arozsah technických inovací a kteří pohánějí vývoj nových nebo lepších produktů nebo technologických postupů. Počet německých absolventů vysokých škol vtzv. oborech MINT (matematika, informatika, přírodní vědy - Naturwissenschcffien - a technika) vzrostl mezi lety 1993 a 2007 ze 69 tisíc na 76 tisíc1. Podle srovnání provedeného OECD absolvovalo však v roce 2006 toto studium jen 7,8 procenta jednoho ročníku; Německo a USA s 5,8 a 5,5 procenta nedosáhly ani průměru, zatímco Švédsko s 10,9, Japonsko s 9,5 a Velká Británie s 9 procentyjsou výrazně nad ním.21 kdyby v budoucnu procentní podíl německých absolventů MINT stoupl, nemuselo by to v důsledku demografického poklesu znamenat absolutní přírůstek. Vzhledem k tomu, že na Dálném východě absolventů těchto oborů silně přibývá, bude tu podíl Němců ve světovém měřítku výrazně klesat, a tím se výrazně sníží i německý podíl na inovacích. Excelence ve světovém měřítku se bude dosahovat o to hůř. Britský vysokoškolský magazm Ttoesffig/ieriJdMcató?ipravtá^ sokýchškolnasvětě.Naprvních30místechje 14 amerických univerzit, 7brit-ských univerzit a také 1 univerzita čínská. Jako nejlepší německá vysoká škola se zde umístila Technická univerzita Mnichovna 55. místě.3 Podobné žebříčky jsou jistě vždy sporné, nicméně j sou jistým indikátorem relativního významu. Rozhodnějsouvšak ta tam zlatá dvacátáléta,kdypolovinaveškerých vědeckých publikací na světě vycházela německy. Dnes se brodíme mořem německých výzkumných zpráv, jejichž neobratná angličtina nás často rozesmutňuje -nicméně ani psány německy by nejspíš neměly více vtipu a literárních kvalit. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 50 Kontinuální slábnutí kvantitativního potenciálu vědecko-technické inteligence bude pokračovat. Z toho, že porodnost vNěmecku od roku 1965 do roku 2009 klesla na polovinu a do roku 2050 se zredukuje o další polovinu, přirozeně plyne, že jen z demografických důvodů se dnes v Německu zrodí o polovinu méně talentů než v roce 1965 a že za dvě generace to bude už jen čtvrtina. Přirozeně se v odpovídajícím poměru sníží i počet netalentovaných, avšak ti k zamezení nebezpečných zvratů v ekonomickém a společenském vývoji nepřispívají. Je ovšem zřejmé, že samotná velikost populace není argument: vroce 1800 měly USA 5,5 milionu obyvatel, vAnglii žilo 9 milionů lidí, vNěmecku 23 milionů, ve Francii 28 milionů a v Číně 400 milionů. Vzhledem k počtu obyvatel na čtvereční kilometr bude hustota osídlení Německa v roce 2050 oproti roku 1800 pořád ještě třikrát vyšší. Do roku 2050 klesne počet obyvatel v Německu zhruba o 10 procent, počet osob výdělečně činných dokonce o 80 procent a počet pracujících mezi 20 a 50 roky ještě o víc, totiž o 40 procent. Počet lidí v důchodovém věku naopak zhruba o 50 procent vzroste. Je ovšem rozdíl, zda na každého důchodce připadají 2 pracující, jak je tomu v Německu v současnosti, anebo zda jde o poměr 1:1, j aký nastane vroce 2050. Lidé se musí připravit na to, že vbu-doucnu od nich budou očekávány zcela jiné materiální oběti, ale také zcela jiná pracovní výkonnost, než je tomu dnes. Vyšší nároky se přitom budou týkat lidí v průměru výrazně starších: dnes je 25 procentvýdělečně činných ve věku 50 a více let, v roce 2050 to však už bude 35 procent. Počet zaměstnaných inženýrů nad 50 let je už dnes vyšší než počet těchto zaměstnanců pod 35 let.4 Má to však jednu přednost: adorace mládí nemá na pracovním trhu budoucnost. Po desetiletí bylo obvyklé řešit tyto věkové problémy pokud možno předčasným penzionováním. V roce 2006 nemělo zhruba 40 procent podniků s povinným sociálním pojištěním svých zaměstnanců ani jediného pracovníka nad 49 let.5 Pouze 56 procent mužů ve věku 55 až 65 let je vNěmecku výdělečně činných, u žen téže věkové kategorie je to dokonce pouhých 40 procent.6 To se musí změnit a také se to změní (vprognózách kapitoly 2 se to předpokládá). Moderní gerontológie prokázala, že důležité kvalityjako pečlivost, spolehlivost či vědomí zodpovědnosti přetrvávají až do vysokého stáří, zatímco jiné kva- KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 51 lity jako rychlost, schopnost reakce či kombinační schopnosti a také mnoho forem fluidní inteligence7 podléhají negativním vlivům stárnutí. Ty však působí u zdravých lidí pomaleji, než se běžně soudí, a mohou být zvýšenými nároky a tréninkem dále zpomaleny. Úbytek výkonnosti je opravdu signifikantní zpravidla teprve až od 70 let.8 Tělo bohužel stárne rychleji než duch. Kostra a smyslové orgány člověka jsou fylogenetický nastaveny na jeho někdejší existenci lovce a sběrače. Proto mnozí z nás potřebují od 45 let brýle, od 55 nové kyčle aod 65 sluchové pomůcky. Od 50 let je většina lidí neschopna vykonávat těžkou manuální práci, na přeškolení či na získání místa s větším zaměřením na administrativu či na duševní činnost j e však v tomto věku už pozdě. Lidé, kteří vykonávají převážně tělesnou práci, často ani nejsou schopni vykonávat duševní či administrativní činnosti a v pozdějším věku už teprve nejsou schopni přeškolování, neboť jsou, jak to nazývají politici specializovaní na oblast vzdělávání, „spíše nadaní prakticky". Podle Gaussovy křivky normálního rozložení tvoří tito lidé zhruba čtvrtinu populace a pro ni se v důsledku technizace práce nabídka pracovních míst omezila. Zatímco v roce 1960 bylo nakládáním a vykládáním lodí v hamburském přístavu zaměstnáno 14 tisíc lidí, dnes je to jen 2400. Avšak od roku 1960 do současnosti objem překládky vzrostl z 31 na 110 milionů tun.9 Jeden vidlicový nakladač nahradí 100 přístavních dělníků. V moderním přístavním skladišti však nakladače pojíždějí plně automaticky, takže není třeba ani řidičů. Člověk u řídicího pultu takového skladiště potřebuje spíše mozek než sílu svalů a rozhodně nemůže být absolventem základní školy, kterému dělá problémy sčítání. Na pracovním trhu bude nabídka pro dolní výkonnostní čtvrtinu populace stále více slábnout, neboť i tradiční řemesla, která těmto vrstvám dřivé poskytovala útočiště, již nyní předpokládají více, než tato čtvrtina může nabídnout. Nedostatek dorostu v kvalifikovaných učebních oborech se tak stává vážným problémem: na horním konci je stále více talentovaných přitahováno do protěžovaných akademických sfér, střední vrstvy talentů vdůsledku demografického vývoje chřadnou analéztvýchodisko vdolní výkonnostní čtvrtině je možno jen omezeně, neboť zde chybějí odpovídající předpoklady. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 52 Ve vyšších sférách pracovního trhu se funkce obvykle proměňují s životním cyklem. Diplomovaný chemik obvykle startuje svou kariéru ve výzkumné laboratoři, později řídí jako technik výrobu a nakonec vstoupí (například jako personální šéf nebo ředitel závodu) do obecného managementu. Pokud takového kariérního růstu není schopen, je obvykle předčasně penzionován. Informatik začíná jako systémový programátor, poté se ujímá vedení pracovní skupiny nebo projektu a nakonec se stává vedoucím oddělení pro zpracování dat nebo se rozhodne pro obchod a případně se domůže i křesla CFO (Chief Financial Officer), tedy finančního ředitele. Podobně je tomu u fyziků, matematiků a inženýrů všeho druhu. V mladých letech se síly soustředí u zdrojů inovace, později se uplatňují tam, kde se s inovacemi ekonomicky operuje s cílem rozvinout je v produkty schopné uplatnit se na trhu. To odpovídá průběhu biologické křivky lidské inteligence. Fluidní inteligence dosahuje vrcholu v relativně mladých letech a poté kontinuálně klesá, avšak krystalická inteligence tvořená zkušeností, pokud je odpovídajícím způsobem trénována, se udržuje dlouho na vysoké úrovni a může se dokonce zvyšovat až do vysokého věku. Pokud se podíváme na seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziku a chemii, zjistíme, že ji získali většinou až ve vyšším věku za objevy, které učinili mezi 30 a 45 lety. Slavný britský matematik Bertrand Rüssel se ve svých memoárech doznal k tomu, že se nikdy necítil tolik na vrcholu svých duševních sil jako ve svých 28 letech, když tvořil své hlavní dílo „Principia Mathematica".10 Historik Golo Mann k tomu poznamenal: ,ye zpětném pohledu se domnívá (tj. Rüssel), že se dal na filozofii, když na matematiku začal být příliš hloupý, na historii a politiku, když začal být příliš hloupý na filozofii. Protože já byl na matematiku hloupý od samého začátku a také na filozofii příliš brzy, nemohu o principiálním Russelově přínosu pro matematiku říci zhola nic a o jeho filozofii jen naprosté minimum."11 Víme-li, že počet dvaceti- až třicetiletých klesne do roku 2050 o víc než o 40 procent, víme také, že ceteris paribus v příštích 40 letech klesne o 40 procent i ně-meckýinovační potenciál. Často slýcháme, že ohrožení inovačního potenciálu demografickým vývojem lze čelit vyšší kvótou vysokoškolských absolventů. Tento recept však může být účinný jen tehdy, pokud mezi těmi, kteří dosud KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 53 nestudují, avšak v budoucnu by se studenty měli stát, nalezneme dostatečný počet těch, kteří jsou přírodovědecky vysoce talentovaní. To však nastane jen stěží, neboť již dnes 95 procent skutečně talentovaných maturantů má schopnosti k vysokoškolskému studiu a téměř 100 procent z nejlepších abiturientů již studuje. Všichni národohospodáři, podnikoví ekonomové, právníci, germanisté, politologové, sociologové a filozofové, kteří opouštějí naše univerzity, sice zcela jistě přispívají k všeobecné úrovni vzdělanosti, avšak jejich přínos vědecko-technickému pokroku je téměř roven nule. V kulturních a sociálních vědách totiž neexistuje systematický pokrok, právě tak jako v umělecké literatuře nebo ve výtvarných uměních. Díla Andyho Warhola nejsou lepší než díla Breughelova,12 jsou jiná; James Joyce nepsal lépe než Goethe, psal jinak; a Henry Moore netvořil své skulptury lépe než Schadow,13 nýbrž jinak. Naproti tomu spalovací motory dnes vypadají jinak než před 100 lety a jsou především v každém ohledu lepší. Totéž lze říci o žárovkách či o telefonech. Zatímco přístup k jazyku, kultuře a umění mají - pochopitelně v různé míře -všichni lidé, kteří jsou vybaveni určitou základní inteligencí, o matematice a přírodních vědách to neplatí; jejich charakter totiž předpokládá jisté formální porozumění, jinak je přístup k nim jakoby digitálně zablokován. Ví to každý školák, který někdy selhal při řešení matematické úlohy. NAŠE SPOLEČNOST SE STÁVÁ HETEROGENNÍ Různorodost je principiálně žádoucí jev. Avšak pnutí, která vyvolává, nemusí nutně vést k zvyšování výkonnosti dané společnosti. Tři země, které v různých testech programu PISA dopadly nejlépe - Korea, Japonsko aFinsko -, mají velmi homogennípopulaci, čemuž odpovídávelminízkýpočetpřistěhovalců. Čtvrtá země s velmi dobrými výsledky - Kanada - je klasická přistěhovalecká země, která svou imigrační politiku podrobuje přísným restrikcím s ohledem na úroveň vzdělanosti, kvalifikaci a na nedostatkové profese na pracovním trhu. Spojené státy, největší přistěhovalecká země, mátradičněvtestechPISApodprů-měrné výsledky. Inpuncto matematické kompetence skončily vposlednímklání NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 54 dokonce až za německým outsiderem14 Brémami.15 Zároveň však USA stahují na své univerzity a do svých výzkumných center špičkovou inteligenci z celého světa. Například na univerzitě v Berkeley vKalifornii se studenti pocházející z Dálného východu svými nadprůměrnými výkony výrazně odlišují od ostatních etnik.16 Tato zvláštní dichotomie je pro americkou společnost příznačná: narůstající duševní abstinence vjejíbáziabezkonkurenční špičková pozice ve vědě a technice, již americkým elitním pracovištím zajišťuje výkvět světa. Do Německa se vysoce nadaní Indové a Číňané bohužel nehrnou, už jen z toho důvodu, že výhoda znalostijazykatu nehraje roli, stejně jako ji už dávno nehraje němčina jako vědeckýjazyk. VNěmecku proto zpravidla studují jen ti Číňané, j ejichž profil neodpovídá úrovni prestižních amerických univerzit. Rozhodující je však něco jiného: německá imigrační politika posledních desetiletí přilákala nikoli ty příslušníky cizích národů, kteří jsou nositeli jejich výkonnosti, nýbrž příslušníky spíše archaických společenství, kteří j sou ve svých rodných zemích usazeni na dolním konci sociální a vzdelanostní stupnice. Podívejme se nyní na poměry posledních desetiletí blíže: - V šedesátých letech přišli do Německa ve vícero přistěhovaleckých vlnách Italové, Řekové, Španělé a Portugalci. To je dávno pryč. Tito lidé se buď asimilovali, anebo se navrátili do svých prosperujících zemí. - Příliv přistěhovalců z východní Evropy ustal. Východoevropské země trpí nyní - se zpožděním tří desetiletí - stejně nízkou porodností jako Německo a nabízejí svým občanům stále lepší hospodářské perspektivy. Integrace těchto lidí nebyl nikdy problém, neboť jsou neobyčejně jazykově nadaní, apřijdou-li do Německa, aby tu žili, mají zájem se integrovat. -Lidé z Dálného východu nebo z Indie, které osud zavane do Německa, se značně činí, aby se integrovali. Jsou hospodářsky výkonní, překážky na trhu práce rychle zdolávají a jejich děti ve škole patří k těm nejlepším. Děti vietnamských uprchlíků, jichž se ujala někdejší NDR, mají v Berlíně vyšší kvóty maturantů a podávají ve škole lepší výkony než žáci němečtí. - Azylanti a utečenci z hospodářských důvodů, obzvláště z Afriky, mívají naproti tomu špatné vzdělám a ne vždy se snadno integrují. Zařazují se na okraj pracovního trhu, který je již nyní přesycen, nebo nalézají útočiště v „neformální ekonomice". KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 55 - Přistěhovalci z bývalé Jugoslávie, z Turecka a z arabských zemí tvoří jádro integračního problému. Přitom není patrný důvod, proč právě onibymělimít s integrací větší problémy než ostatní přistěhovalci. Jejich potíže ve školství, na trhu práce a ve společnosti obecně plynou z nich samých jako z přistěho-valeckých společenství, nikoli z jejich společenského okolí. - Největší přistěhovaleckou skupinou j sou vysídlenci.17 Jejich úspěchy ve vzdělanosti a data týkající se pracovního trhu ukazují, že již ve druhé generaci je integrace zdařilá. TABULKA 3.1 ETNICKÝ PŮVOD OBYVATEL NĚMECKA S MIGRAČNÍM POZADÍM V R. 2005 PŮVOD ABSOLUTNÍ PODÍL % ABSOLUTNÍ PODÍL DĚTÍ POD 15 LET % MEDIÁNOVÝ VĚK Vysídlenci 3 962 000 4,7 701 000 6,0 37 Turecko 2 812 000 3,4 779 000 6,7 27 EU 25 1 907 000 2,3 336 000 2,9 35 Jižní Evropa 1 527 000 1,8 299 000 2,6 34 Bývalá Jugoslávie 1 146 000 1,4 236 000 2,0 32 Dálný východ 734 000 0,9 248 000 2,1 29 Blízký východ 542 000 0,6 155 000 1,3 27 Afrika 502 000 0,6 138 000 1,2 28 Ostatní (žádný údaj) 2 744 000 3,3 599 000 5,1 Domácí obyvatelstvo 67 682 000 81,0 8 122 000 70,0 44 Celkové obyvatelstvo 83 558 000 100,0 11 613 000 100,0 Srov. Berlin-Institut für Bevölkerungsentwicklung (ed.): Ungenutzte Potenziale. Zur Lage der Integration in Deutschland, Berlin 2009, s. 26 n. a vlastni propocty. Objektivně znevýhodněni v důsledku nedostatečné jazykové znalosti, nedostatečné obeznámenosti se zvyky hostitelské země18 a jiného vzhledu jejích obyvatel jsou všichni imigranti. Překonat první dvě zmíněné překážkyje úkolem imigrantů samých, přičemž hostitelská země jim v tom musí být nápomocna. Ani vzhled není nepřekonatelnou překážkou. Indové a Vietnamci půso- NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 56 bívNěmecku přinejmenším stejně cizokrajnějako Turci a Arabové, apřece mají vnáší společnosti mnohem větší úspěch. Příčiny potíží ve škole, na trhu práce a ve společnosti vůbec je proto zjevně třeba hledat ve společenstvích samých a mají zřejmě souvislost s jejich vlastním chováním. Celkově vzato, stala se populace v Německu v důsledku migrace mnohotvárnější. Vyšší porodnost všech migrantních skupin vede navíc k silným přesunům ve složení obyvatelstva: z těch, jimž je dnes 65 let, má migrační pozadí asi 10 procent, u čtyřicetiletých je to již 17 procent a u mladých matek dokonce 40 procent.19 Celkově má v populaci migrační pozadí 17 procent obyvatel, u dětí pod 15 let je to však již 30 procent. Graf věkového rozložení obyvatelstva v Německu (věková pyramida, viz graf 3.1) zřetelně ukazuje, že kvantitativní účinky slábnutí porodnosti jsou migrací výrazně tlumeny: podíl dětí narozených domácí populaci klesl od poloviny šedesátých let o 65 procent, avšak díky migrantům celkový počet dětí narozených v Německu klesl Jen" na polovinu. Pokud porodnost migrantů zůstane nad německým průměrem, bude i bez dalšího přistěhovalectví domácí populace řídnout. To samo o sobě nemusí být zlé. Avšak pokud by to mělo vést ke zhoršení úrovně vzdělanosti a kvalifikace, mělo by to pro budoucnost Německa neblahé důsledky.20 Máme si v tomto ohledu dělat starosti? Vysídlenci k tomu nedávají důvod. Z jejich potomků narozených v Německu navštěvuje vyšší gymnaziální ročníky více studentů než z dětí domácích rodičů, nezaměstnanost mladých je u této obyvatelské skupiny pod průměrem. Přistěhovalci z evropské pětadvacítky rovněž nejsou problém. Jejich děti narozené v Německu dosahují vzdělání umožňujícího pokračovat na vysoké škole vmnohem větší míře, než je tomu u dětí domácích. U migrantů z Dálného východu tohoto vzdělání dosáhne ve druhé generaci až 63 procent, kdežto u domácích je to jen 38 procent. Tito migranti tedy zjevně obohatí budoucí německý vědomostní potenciál. U migrantů z Blízkého východu získá ve druhé generaci vzdělání potřebné k vysokoškolskému studiu 55 procent, avšak 22 procent z nich nedokončí ani školní vzdělám, ani se nevyučí. V této skupině tedy dochází k výrazné disparátnosti, což je pravděpodobně důsledek velkých rozdílů mezi zdrojovými zeměmi21 (přičemž Persie bude jistě KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 57 GRAF 3.1 POČET OSOB S MIGRAČNÍM POZADÍM A BEZ MIGRAČNÍHO POZADÍ V R. 2005 (VŽDY V PŘÍSLUŠNÉ VĚKOVÉ SKUPINĚ V TISÍCÍCH) Srov. Berlin-Institut für Bevölkerungsentwicklung (ed.), Ungenutzte Potenziale. Zur Lage der Integration in Deutschland, Berlin 2009, s. 78. dopadat lépe než Jemen). Nicméně statistický materiál k potvrzení těchto domněnek nedostačuje. Pokud jde o imigranty z jižní Evropy, jsou ukazatele vzdělanosti u Španělů a Řeků příznivější než u domácích, u Italů a Portugalců nepříznivější. V případě Itálie to může souviset s tím, že původní hostující dělníci22 přicházeli do Německa převážně z jižní Itálie. Migranti z bývalé Jugoslávie majívoblastivzděláváníive druhé generaci výrazné integrační problémy: 14 procent z nichnedokončuje školní vzdělám nebo se nevyučí a kvóta těch, kteří odmaturují nebo ukončí studium, je ve srovnám s Němci jen poloviční. Tato skupina j e však značně heterogenní. Sestávána NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 58 2353534823232348482353 jedné straně z bývalých hostujících dělníků a jejich potomků, na druhé straně z politických uprchlíků (například z Kosova). U migrantů pocházejících z Afriky 25 procent neukončí školní vzdělání a jen 20 procent z nich postoupí do vyšších ročníků gymnázia. Nelze pozorovat, že by se jejich integrace ve druhé generaci zlepšila, zčásti je dokonce horší. V této skupině však j e 35 procent bikulturních manželství (většinou afričtí muži s německými ženami) a v nich jsou integrační ukazatele o něco vyšší. Nejvyšší kvótu neukončeného vzdělání (30 procent) a nejnižší, pokud jde o vysokoškolskou kompetenci (14 procent), má vrámci německého vzdělávacího systému obyvatelstvo tureckého původu, které nadto projevuje nejmenší pokrok u generací narozených v Německu. Úspěchy ve vzdělávání jednotlivých vrstev obyvatelstva podstatně podmiňují jejich úspěchy na trhu práce a ty opět rozhodují o tom, zdaje člověk schopen sám sebe zabezpečit, anebo zdaje odkázán na sociální transfery. Z těchto transferů se v Německu živí: - 8 procent domácí populace; - 9 procent migrantů z evropské pětadvacítky; -10 procent migrantů z jižní Evropy; -12 procent vysídlenou; -13 procent migrantů z Dálného východu; -16 procent migrantů pocházejících z Turecka; -18 procent migrantů z bývalé Jugoslávie; - 24 procent migrantů z afrických zemí. Ten, kdo žije ze státních sociálních dávek, neplatí daně ani odvody a jako každý jiný občan má nárok na služby poskytované státem počínaje školou a konče bydlením a zdravotním pojištěním. To je východiskem různých pokusů propočítat náklady na přistěhovalectví a užitek z něj.23 Pokud se věci znovu rozhýbou a minulá rozhodnutí se podrobí kritice, může to být v každém případě teoretickypřínosné. Avšak tento problémjen z hlediska logiky poznání nelze vyřešit. K tomu bychom totiž museli napsat, vycházejíce od roku 1960, nové hospodářské a sociální dějiny Německa; neboť bez ventilu přistěhovalectví by měly směrodatné události v německé politice jiný průběh: KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 59 - Německo by si svůj proexportní hospodářský model vzhledem k nedostatku pracovních sil nemohlo dovolit a spíš by muselo přesunout své výroby do zahraničí; - vznikl by enormní tlak zvýšit odpovídající rodinnou a populační politikou porodnost; - nikdy by nedošlo k tak radikální podpoře předčasných důchodů; - váha vzdělám a poskytování služeb by vzrostla. Každý z těchto procesů by vyvolal odpovídající adaptační procesyjak doma, tak vcizině. Německo aEvropabybylyjiné, než jsou. Takovéto spekulace ojednot-livostech hraničí ovšem s pokusy o sociálněutopickou revizi dějin - nehledě nato, že takovou politiku by bylo možné prosadit jenbez azylového paragrafu v ústavě a dalších směrnic týkajících se svobodné volby místa pobytu v EU. Analyzujme proto raději současný stav: tři migrantní skupiny s nejvyššími deficity vzdělanosti a nejvyššími sociálními náklady j sou také skupiny s nej-vyšší porodností. Lidé s migračním pozadím Jugoslávie, Turecka, Blízkého a Středního východu a Afriky tvoří 6 procent obyvatel Německa, u dětí pod 15 let je to však nejméně 11 procent aještě větší je u těchto migrantů podíl porodnosti. Skupiny s největší populační dynamikou mají tedy nejnižší vzdělání a vykazují rovněž nejnižší růst vzdělanosti v generaci zde narozených. Stávají se tak nikoli položkou demografického řešení, nýbrž demografického problému. Lze se totiž obávat, že přispějí k nadprůměrnému vzrůstu oné dolní vrstvy stranící se vzdělávání24 a závislé na sociálních dávkách, která zatemňuje budoucnost Německa. STÁVÁME SE MÉNĚ VÝKONNÍ Německé hospodářství a německá společnost v současné době nepůsobí dojmem, jako by pro samé svaly nebyly schopny se pohnout. Vkaždém drahém oslavném projevu slýcháme, jak pouze špičkové výkony ve vědě a technice nám mohou zajistit současný životní standard a zvrátit důsledky globalizace a demografických proměn k pozitivnímu vývoji. Vjedné současné publikaci konsorcia „Indikátory vzdělanosti a technologická výkonnost" se např. uvádí: ,yé NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 60 všech vyspělých národních hospodářstvích lze pozorovat trend k vědomostní ekonomice, trend, který nemá alternativ a z něj ž vyvěrá potřeba vysoce kvalifikovaného lidského kapitálu [...]. Trend k vědomostní společnosti spočívá na dvojnásobné strukturní proměně: - Dodatečné pracovní příležitosti vznikají téměř výlučně v sektoru služeb a jen výjimečněvprůmyslu. Kvalifikační nárokyjsou v sektoru služeb typicky vyšší. - Jak v oblasti výroby, tak uvnitř sektoru služeb expandují ta hospodářská odvětví a ty obory činnosti, které mají intenzivní vědomostní a výzkumné zázemí, a sice vneprospěch těch, které na vysoce kvalifikovaném personálu tolik závislé nejsou [...]. Po nízké kvalifikaci je stále menší poptávka. Náskok v síle lidského kapitálu, jejž si vůči ostatním zemím Německo udržovalo po mnoho let a který je ještě dnes patrný v poměrně vysoké úrovni vzdělanosti starších vrstev obyvatel, se v důsledku nedostatků ve vzdělávací politice osmdesátých a devadesátých let postupně vytrácí."25 „Lidský kapitál" se v mezinárodních srovnáních měří podle závěrečných kvót srovnatelných vzdělávacích procesů. Tato srovnám majívýpovědní hodnotu jen tehdy, jsou-li závěrečné zkoušky srovnatelné. Úroveň tradiční německé maturity sice v posledních desetiletích dramaticky poklesla, přesto však se spíše blíží závěru studia na americké college; má proto málo smyslu srovnávat kvóty německé maturity s kvótami americké high school. Je proto třeba se nad podobnými mezinárodními srovnáními zamýšlet. V mezinárodním srovnám má Německo s odstupem nejnižší kvótu vysokoškolských absolventů a především nejnižší kvótu absolventů MINT. Je ovšem pravda, že číslavtabulce 3.2 naNěmecko vrhají poněkud nepříznivé světlo, neboť německá maturita má obvykle vyšší úroveň než mnohá ze zahraničních oprávnění k vysokoškolskému studiu. Navíc existují v Německu i takové vzdělávací instituce, které jsou vjiných zemích vedenyjako vysoké školy, u nás ale tento status nemají, například podnikové akademie či vysoké školy správní admimstrativy.26 V rámci určitých vzdělávacích procesů se také v Německu nepožaduje vysokoškolské studium, neboť jde o učňovská povolání (zdravotní sestry, ošetřovatelé, vychovatelé) a ostatně celá široká škála KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 61 vzdělávání v různých profesních oborech se v mnoha jiných zemích odlišuj e. Přesto nízká německá kvóta absolventů v oborech MINT, cožjsou právě obory, které mají zajistit vysoký standard vědecko-techniekého pokroku, vyvolává znepokojení a neodpovídá v naší zemi rozšířenému pohledu na Německo jako na zaslíbenou zemi hightech. TABULKA 3.2 KVÓTY AKADEMICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ZA R. 2006 Země Oprávnění k vysokoškolskému studiu Ukončení vysoké školy (ISCED 5a) Ukončení vysoké školy v oborech MINT Německo 51 21 5,8 Francie 51 27 7,2 Nizozemsko 51 43 6,5 Austrálie 68 59 12,6 Japonsko 70 39 9,5 USA 75 36 5,5 Švédsko 75 41 10,9 Itálie 76 39 8,5 Kanada 77 35 6,4 Finsko 95 48 14,1 Průměr OECD 63 37 7,8 Data sestavena podle Michael Lesczensky aj.: Bildungund Qualifikation als Grundlage der technologischen Leistungsfähigkeit Deutschlands (Studien zum deutschen Innovationssystem č. 8-2009), Berlin 2009, s. 46 a 102. Nízká německá kvóta absolventů v oborech MINT nesouvisí s nedostatkem kapacit na našich vysokých školách. Je tomu spíš naopak: tyto obory patří k těm, v nichž mají dosud německé vysoké školy dostatek volných míst. Například vroce 2006 byly různé obory vytíženy takto:27 Elektrotechnika 72 procent Fyzika, astronomie 74 procent NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 62 Strojírenství / procesová technika Chemie / biochemie Jazykověda a kulturní vědy Právní, hospodářské a sociální vědy 81 procent 87 procent 102 procent 116 procent Je patrné: čím víc formálních nároků obor vyžaduje, tím menší je zájem o jeho studium. Zcela zjevně nechybějí místavlaboratoříchaposluchárnách, ale chybějí vhodné a na nižších stupních dostatečně připravené hlavy. Obory MINT navíc mají vysoké kvóty nedokončenosti studia,28 j ak ukazují čísla z roku 2006: V Německu tedy máme dvojí problém: že o obory MINT je malý zájem a že příliš málo jejich studentů obor úspěšně dokončí. Michael Leszczensky a další, kteří se tímto problémem zabývali, nevěří, že by tu mohlo dojít k nějakému zlepšení: „Odborně způsobilá ke studiu oborů MINT je pouze menšina absolventů všeobecně vzdělávacích škol. Neexistují žádné empirické ukazatele, že by vlivem adekvátně změněné základní orientace školy docházelo k dodatečným impulzům k zájmu o tyto obory. Ani u odborných škol nelze pozorovat nějaké zásadní změny v průběhu vzdělávání, které by s vysokou pravděpodobností vedly k volbě inže-nýrsko-vědeckého studijního oboru. Celkový počet uchazečů technického zaměření způsobilých ke studiu sice opět roste, avšak ve srovnání s obory vzdělávání a sociální politika je podprůměrný."29 Tak to ovšem pochopitelně nelze nechat, avšak o tom později (viz kapitolu 6). Jazykověda a kulturní vědy, sport Právní, hospodářské a sociální vědy Matematika Fyzika, geologické vědy Chemie Strojírenství Elektrotechnika •24 procent -26 procent •53 procent •52 procent 49 procent ■46 procent ■48 procent KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 63 Vletech 2006/2007 ukončilo 68 procent obyvatel odpovídajícího věkového složení odborné vzdělávání,30 z toho 23 procent v centrálních profesích oborů s intenzivní vzdelanostní bází. Tento podlije o něco vyšší než odpovídající podíl mezi zaměstnanci (kolem 7 ze 37 milionů, tedy 19 procent).31 Z dospělé mládeže mezi 20 a 29 roky nemělo v roce 2007 dokončeno odborné vzdělání 15,2 procenta. Na dolním konci vzdelanostní stupnice je riziko nedokončeného vzdělání přirozeně nejvyšší (viz tabulku 3.3).32 Ukončení druhého stupně základní školy samo o sobě neposkytuje mnoho záruk pro získání odpovídajícího odborného vzdělání a dospělá mládež bez ukončené školní docházky zcela jistě skončí jako nekvalifikovaná pracovní síla. Tento vývoj je obzvlášť znepokojující, neboť od konce osmdesátých let u obyvatelstva s minimální kvalifikací kvóty nezaměstnanosti prudce stoupají. V roce 2005 činily 26 procent, což bylo téměř třikrát víc než u lidí s ukončeným odborným vzděláním.33 Je už teďjasné, že tito mladí lidé budou napříště jádrem obyvatelstva závislého na sociálních transferech. TABULKA 3.3 UKONČENÁ ŠKOLNÍ DOCHÁZKA MLÁDEŽE OD 20 DO 30 LET V R. 2009 Ukončená docházka Podíl u sledovaného věku v% Z toho bez ukončení odborného vzdělání v % Hlavní škola 21,7 30,8 Reálka 33,4 9,6 Maturita 41,1 5,9 Bez ukončení 3,2 84,5 Bez údaje 0,5 12,5 Celkově 100 15,2 Srov. Bundesinstitut für Berufsbildung: Datenreport zum Berufsbildungsbericht2009, Bonn 2009, s. 216. Shrňme si: ve vysokoškolském vzdělávání - alespoň pokud jde o obory MINT -Německo svůj náskok v lidském kapitálu ztratilo. V odborném vzdělávám si jej snad ještě podržuje. Kvalita odborného vzdělávám v Německu je ve světě NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 64 vysoce ceněna a vněm prokazujeme obzvláštní sílu. Nelze vyloučit, že ztráty vzdělanostního kapitálu, k nimž dochází v oblasti akademické, se takto kompenzují. Analýza produktivity práce v poslední době však opravňuje k předpokladu, že z hlediska jednotlivých odvětví se tato produktivita v Německu vyvíjí nepříznivěji než ve srovnatelných průmyslových státech. Rozložíme--li odvětvový růst produktivity práce na faktory lidský kapitál, věcný kapitál a multikulturální produktivita, pak se ukazuje, že od poloviny devadesátých let Německo v ukazatelích produktivity lidského kapitálu a produktivity multikulturální spíše pokulhává.34 Příčinou toho může být kvalita lidského kapitálu, ale také nemusí. Vkaždém případě nejde o potěšující indikace. Znovu a znovu slýcháme nářky nad kvalitou uchazečů o místo v odborném školství, ale obtížně se zjišťuje, o jak závažnýproblémjde. Průzkumy týkající se úrovně uchazečů o odborné vzdělávám, které prováděl Německý sněm průmyslových a obchodních komor (DIHK), to nicméně poněkud ozřejmují (tabulka 3.4).35 Od roku 2006 se sice poněkud méně poukazuje na nedostatky ve vyjadřování, avšak elementární matematické dovednosti, společenské vystupování a pracovní výkonnost stále nejsou uspokojující. TABULKA 3.4 VZDELANOSTNÍ ÚROVEŇ UCHAZEČŮ O MÍSTO V ODBORNÉM ŠKOLSTVÍ V R. 2009 NEDOSTATKY V ELEMENTÁRNÍCH POČETNÍCH DOVEDNOSTECH NEDOSTATKY V ÚSTNÍM A PÍSEMNÉM VYJADŘOVÁNÍ NEDOSTATKY VE VÝKONNOSTI NEDOSTATKY VE SPOLEČENSKÉM VYSTUPOVÁNÍ ŽÁDNÉ NEDOSTATKY Průmysl (bez stavebnictví) 62,0 53,9 36,8 33,8 6,5 Stavebnictví 57,9 49,7 40,9 34,9 5,0 IT, média 37,4 58,2 35,7 37,2 10,2 Obchod 51,9 57,3 48,5 40,8 6,8 Pohostinství 55,1 54,9 67,6 56,1 1,9 Doprava 44,6 51,4 46,0 39,6 7,9 KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 65 NEDOSTATKY V ELEMENTÁRNÍCH POČETNÍCH DOVEDNOSTECH NEDOSTATKY V ÚSTNÍM A PÍSEMNÉM VYJADŘOVÁNÍ NEDOSTATKY VE VÝKONNOSTI NEDOSTATKY VE SPOLEČENSKÉM VYSTUPOVÁNÍ ŽÁDNÉ NEDOSTATKY Banky, Pojišťovny 45,5 60,9 38,3 39,6 9,2 Podnikatelské služby 44,1 56,1 40,5 39,9 10,8 Ostatní služby 40,7 57,3 41,9 37,1 10,1 Za speciální vyhodnocení, kteréje zde ve výběru uvedeno, děkuji ThiloPahlovi z DHK Berlín. Viz též DHK: Ausbildung 2009, Výsledky online podnikového -průzkumu, březen 2009. TABULKA 3.5 PRŮMĚRNÝ PODÍL SPRÁVNÝCH ŘEŠENÍ V TESTECH PRO UCHAZEČE O ODBORNÉ VZDĚLÁNÍ (V %) 1975 2008 Pokles Pravopis Žáci hlavní školy 51,0 37,6 -26 Žáci reálky 75,2 58,2 -23 Elementární početní úkony Žáci hlavní školy 72,5 47,0 -35 Žáci reálky 75,8 56,4 -26 Srov.BASP^AGCedO:taíigzCTtst«dieu(^i?ec/itsc/imb-i(ndeteentarei?ecftenfcenntnisse bei Ausbildungsplatzbewerbern, Ludwigshafen 2008. Chemický koncern BASF, a. s. od roku 1975 provádí průzkum znalostí pravopisu a elementárních početních úkonů uchazečů o odborné vzdělání svých budoucích zaměstnanců apo celou dobu užívá týchž testů.36 Při tom se ukázalo, že úroveň testovaných se průběžně a postupně stále výrazněji zhoršovala (tabulka 3.5). Vyhodnocováni byli jen ti uchazeči, kteří celou školní docházku absolvovali na jediné škole. K tomu je uvedeno na vysvětlenou: NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 66 „Pokud jde o počtárske znalosti, je sice využívám kapesních kalkulaček praktické, avšak běžné znalosti, které si dříve všichni osvojili, se pro nedostatek využití vytrácejí. Zdá se, že stejně je tomu se schopnostmi aplikovat přehledné číselné vztahy elementárního počtu na situace běžného života. Němčina jak známo patří k obtížnějším jazykům, a proto z hlediska psychologie učení slibuje největší úspěch její osvojování multimodální-mi metodami (zaměřenými na rozmanitost významů a různost způsobů jednání). Ve skutečnosti se však zdá, že silně zanedbány jsou jak řečová činnost - v důsledku spíše receptivních přístupů -, tak čtenářská aktivita - v důsledku využívám audiovizuálních médií. Navíc se zdá, že pečlivost a akribie, které jsou při ztvárňování textů nutné, ustupují vnáší době do pozadí. Stačí z tohoto hlediska analyzovat texty novin."37 Mnohé mluví pro to, že výsledky tohoto dlouhodobého průzkumu lze pokládat za reprezentativní pro celé Německo, neboť potvrzují zkušenosti mnohých starších učitelů. Německo tedy ztratilo náskok v oborech MINT a německé školy nepřipravují takové množství způsobilých maturantů, abychom mohli opět dosáhnout standardu vyspělých zemí OECD. Navíc ve výsledcích na hlavních školách a na školách reálných jsou značné nedostatky a výkonnost žáků těchto škol neustále klesá. O výkonném vzdělávacím systému tedy nelze hovořit, neboť takový systém by musel zajistit, aby podíl žáků/absolventů: - se špičkovou kompetencí byl co nejvyšší, neboť pouze oni pohánějí vědecko--technický pokrok; - s velmi malými či zcela absentujícími znalostmi byl co nejnižší, neboť pro ně bude k dispozici čím dál méně pracovních míst. Na tomto pozadí jsouněkteré výsledky testů PISAdosti výmluvné. Graf 3.2 exemplárně znázorňuje matematickou kompetenci žáků jednotlivých spolkových zemí. Analogické přehledy existují i pro kompetenci čtenářskou a přírodovědnou. Výsledkyjsou přiřazeny 6 kompetenčním stupňům. Na nejnižším, kompetenčním stupni I, mohou žáci vykonávat rutinní práce vbezprostředně pří- KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 67 GRAF 3.2 MATEMATICKÁ KOMPETENCE VE SROVNÁNÍ RŮZNÝCH SPOLKOVÝCH ZEMÍ Sasko Bavorsko 15,5 Bádensko--Wúrttembersko immamĚM 16,8 Durynsko 17,4 Meklenbursko-Přednf Pomořansko 19,7 Německo 19,9 5a$ko-Anhaltsko wmmmum 20,1 Sársko MUMKmm 20,5 OECD (průměr) I 21,3 Porýní-Falc i 22,0 Dolní Sasko - ^22,7 Braniborsko 22,9 Hesensko wammmm D 23.2 Severní Po rýn Í-Vs stf á Es ko ■M 23,2 Šlesvicko-Holštýrwko Blil 23,6 Berlín 1..... 25,8 Hamburk 3 27,9 Brémy 29.0 C 10 20 30 Žáci v % W. Nižší kompetenční stupeň í S Kompetenční stupeň ! Ml Kompetenční stupeň VI 5,3 I 5,8 ! 4,5 I 3,4 I 2,7 3.3 3,2 1.7 I 5,3 ■ 5,1 §§ 3.4 I 3,9 ■ 4,5 ■ 4,0 | 2.6 I Andreas Frey a j.: „Mathematische Kompetenzen im Ländervergleich", in: Manfred Prenzel a j. (eds.): Pisa 2006 in Deutschland. Die Kompetenzen der Jugendlichen im Ländervergleich, Münster 2008, s. 139. stupných situacích, nemohou však „aplikovat elementární algoritmy, vzorce, procesy a pravidla"; to již spadá do stupně II. V nejvyšším kompetenčním stupni VI žáci mohou „konceptualizovat informace získávané z modelování komplexních problémových situací, tyto informace zobecňovat a aplikovat je na nové situace".38 NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 68 U mládeže s kompetenčním stupněm I anižšímlze očekávat, že „v důsledku jejich nepatrné kompetence vmatematice budou mít vdalším vzdělávání a vbudoucím povolám výrazné problémy". Protože pracovní místa pro lidi s nízkou kvalifikací se přesunují do zemí s nízkými mzdovými náklady, předpovídá OECD, že při vyšším podílu lidí s nízkou kvalifikací stoupnou sociální náklady a vzroste nerovnost.39 Je tedy vysoce znepokojivé, jestliže 20 procent mládeže v Německu je pod kompetenčním stupněm II a 7 procent nedosahuje ani stupně I. Je to jen o málo lepší, než je průměr OECD s 21 procenty, ale hluboko pod úrovní zemí, které vtestechPISA dosahují špičkové úrovně.40 Pouze 4,5 procenta mládeže dosahuje kompetenčního stupně VI, což je sice o něco lepší než průměr OECD s 3,3 procenta, ale daleko vzdálené od zmíněných zemí špičkové úrovně. Výsledkové profily jednotlivých spolkových zemí se navzájem výrazně odlišují. Nejvyšší podíl špičkové výkonnosti má Bádensko-Wúrttembersko s 5,8 procenta, nejvyšší podíl kompetenčního stupně la níže mají Brémy s 29procenty. Je nápadné, že země s nejnižším podílem špatných výkonů mají zároveň vyšší špičkovou výkonnost. Pětnejlepších zemí máprůměrnýpodíl špatných výkonů 16procenta4,6 procenta výkonů špičkových. Upětinejhorších tyto podílyna-protitomu činí 26 a 3,7 procenta. Dále je nápadné, že tyto rozdíly zřejmě nemají nic společného s rozdílnými školskými systémy: Bavorsko, které má odedávna vysokýpodíl žáků hlavních škol anízkýpodílmaturantů, zjevně podporuje jak slabší, tak špičkové žáky víc než outsideři Berlín, Hamburk a Brémy, kteří mají tradičně nízkýpodíl žáků hlavních škol a vysokýpodíl maturantů. Nejlepší spolkové země hrají vmezinárodní extralize ajsou na úrovni Japonska, Nového Zélandu a Dánska, nicméně nedosahují úrovně Finska a Koreje. Nej-horší německá země Brémy je na úrovni Španělska a USA. Jako berlínský finanční senátor jsem se výsledky testů PISA intenzivně zabýval, neboť Berlín v nich v letech 2003 a 2006 dopadl katastrofálně a důsledkem toho byly intenzivní politické tlaky na větší přísun peněz na vzdělávám a ví ce učitelů do škol. Po vyhodnocení statistik konference ministerstva školství41 jsem mohl doložit, že v Berlíně připadá na jednoho učitele podstatně méně žáků než ve spolkových zemích, které v testech PISA dopadly nejlépe. S těmito výsledkyjsem vytáhl do boje. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 69 Ačkoli poměr počtu žáků k počtu učitelů byl v Berlíně o 15 procent příznivější než v celoněmeckém průměru, dopadl Berlín vedle Brém v testech nejhůře. V četných veřejných vystoupeních k tomuto tématu j sem v powerpointových prezentacích poukazoval na své výsledky (tabulka 3.6) jako na jasný důkaz toho, že školní výkonnost je tím horší, čím více učitelů vpustíme do škol. To byl pochopitelně nesmysl, avšak vzbudil žádoucí pozornost a nakonec se zčásti podílel na tom, že moje odmítání všech pokusů ještě zvýšit náskok Berlína ve vybavenosti učiteli bylo úspěšné. Navícjsem mohl doložit, že Berlín patří mezi spolkovými zeměmi ke špičce, i pokud jde o objem výdajů na žáka.42 To bylo důkazem, že za rozdíly mezi spolkovými zeměmi nejsou zodpovědné rozdíly v materiálních vstupech do vzdělávacího systému. TABULKA 3.6 SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ V TESTECH PISA Z R. 2003 SE SKUTEČNOSTÍ NA ŠKOLÁCH BODY -MATEMATIKA BODY -ČTENÍ POČET ŽÁKŮ NA UČITELE POČET ŽÁKŮ NA TŘÍDU MIGRAČNÍ POZADÍ V % Berlín 488 481 13,6 22,9 25,2 Bavorsko 533 518 16,6 23,4 22,4 Bádensko-Wurttembersko 512 507 16,1 22,4 28,8 Spolková republika 503 491 16,0 22,1 15,4 Datajsou převzata z: PISA-Konsortium Deutschland (ed.): PISA2003. Der zweite Vergleich der Länder in Deutschland - Was wissen und können Jugendliche"! Münster 2005. „Schüler, Klassen, Lehrer und Absolventen der Schulen 1994-2003", in: Statistische Veröffentlichungen der Kultusministerkonferenz 6. 7/175, Bonn 2005. Pořadí výsledků jednotlivých spolkových zemi v testech PISA ve srovnávacím žebříčku bylo potvrzeno výzkumnou zprávou z roku 2010 „Jazyková kompetence ve srovnání spolkových zemí". Ve čtenářské kompetenci - již vyjímáme z této zprávy jako příklad - obsadily všechny tři městské spolkové státy se střední kompetencí poslední místo. Důležitější je však rozdělení výkonů do kompetenčních tříd: zatímco na horním konci výkonnostní škály mají žáci NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 70 devátých tříd z Bavorska a z Berlína ve čtení stejné výsledky, na dolním konci jsou špatní žáci z Berlína mnohem špatnější než špatní žáci z Bavorska.43 Tento nápadný nepoměr ostatně pozorujeme i u žáků německého původu.44 Z berlínských žáků, kteří neodcházeli na gymnázium, obsadilo ve čtení 62 procent žáků dva nejnižší kompetenční stupně, vporozumění angMckému textu při čtení to bylo 86 procent.45 Ostatně i průzkumy OECD obecně ukazují, že průměrné výsledky Německa mezi srovnávanými státy, příliš se nesrovnávající s obrazem, jejž si Němci sami o sobě vytvářejí, nelze přičítat samotným finančním nákladům. Roční výdaje na žáka v Německu totiž dosti přesně odpovídají průměru ve statistikách OECD, přičemž v oblasti primárního vzdělávání jsou lehce pod tímto průměrem, vob-lasti sekundárního vzdělávání jsou mírně nad ním. V oblasti vzdělávání terciárního, tedy ve vzdělávání vysokoškolském, vynakládá Německo o něco víc, než je průměr (avšak podstatně méně než Kanada, USA a Švýcarsko).46 Studie o výsledcích testů PISA z roku 2006 neukazuje na žádnou signifikantní souvislost mezi výsledky testů a výdaji na žáka ve vzdělávacím procesu.47 Ani tvrzení mých kolegů senátorů pro vzdělávání (nejprve Klause Bôgera, později Jurgena Zóllnera), že za zvláštní situaci Berlína může vysoký podíl migrantů, není relevantní, neboť podíl migrantů v Bádensku-Wůrttember-sku je větší než v Berlíně a v Bavorsku je téměř stejný. Rozdíly lze tedy, jak se zdá, vysvětlit buď rozdílnou kvalitou výuky a/nebo kvalitou žáků, nikoli však rozdíly ve výdajích na vzdělávání nebo podílem migrantů. Všechny tyto sporné diskuse vzbudily můj zájem o celou věc daleko nad její finanční rámec. Je koneckonců paradoxní, jestliže některé spolkové země dospějí s méně zdroji k výrazně lepším výsledkůmnež jiné, které jsou vybaveny lépe. Srovnáváme-hjednothvé spolkové země, nelze si nevšimnout, že jihoněmec-ké země dopadají lépe než země severoněmecké a všechny tři městské státy tvoří společně výkonnostní dno. KoordmátorprogramuPISAManfredPrenzel odmítl všechna tažení Berlína (jaká se objevila i v Hamburku avBrémách), že rozhodující podíl na špatných výsledcích žáků má jejich sociální a migrační pozadí, jako zcela nepřípadná. Rozhodující j sou zjeho pohledu rozdíly vkva-litě vyučování a v požadavcích kladených na žáky.48 Je možné, že tomu takje, a této otázce se budeme blíže věnovat v kapitole 6. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 71 Bereme-livúvahu takové faktoryjako členství ve sdruženích a svazech, návštěva hudební školy, konzum médií a podobně, pak sociologické průzkumy ukazují takový gradient mezi severním a jižním Německem, který je v souladu s rozdíly v testech PISA.49 Podobné rozpětí lze zjistit mezi obvody a čtvrtěmi Berlína. Je tedy dobře možné, že poměry, které pozorujeme vměstských státech, platí i pro jiná velkoměsta a že i v nich bychom zjistili podobně špatné výsledky, pokud by je bylo možno vyhodnotit zvlášť. Dostali bychom se tím na stopu sociologického vývoje, který s postupující urbanizací a stále rostoucím významem městských aglomerací nemusí být pro výkonnost a vzdělavatelnost obyvatel Německa vůbec příznivý. S těmito vyhlídkami ladí poznatky Bundeswehru získané testováním branců; tyto testy prokázaly signifikantně vyšší „inteligenční výkonnost" u branců z jihoněmec-kých zemí.50 Nelze tedy vyloučit, že existují systematické regionální rozdíly ve vzdělavatelnosti populace, na které jsou veškeré navýšené výdaje krátké. Výsledky šetření Bundeswehru dále ukazují na vlivy přesunů obyvatelstva. Lze předpokládat, že vzmáhající se oblasti přitahují mobilní inteligentní lidi s dobrým vzděláním, a zdá se, že obzvlášť náchylné k „stěhovavosti" jsou mladé ženy. To pak ale znamená, že síla lidského kapitálu v jiných oblastech slábne. Je však naopak také možné, že některé oblasti se vzmáhají proto, že jejich obyvatelstvo je zdatnější. Vkaždém případě výsledky šetření Bundeswehru ukazují, že gradient jih - sever u naměřené inteligence je dosti stabilní a vmé-ně vyhraněné podobě platí i v oblasti bývalé NDR. Takové meziregionámí selekční procesy mohou přispívat k vytváření a upevňování „prostředí nepříznivých vzdělanosti" a tím i k utváření stabilních dolních vrstev. PROSTŘEDÍ NEPŘÍZNIVÁ VZDĚLANOSTI A JEVY SPJATÉ SE SPODNÍMI SPOLEČENSKÝMI VRSTVAMI SE UPEVŇUJÍ Ve spolkové zemi Berlín je pravidelně zveřejňován Attas sociálních struktur,5'' v němž j sou podle nejrůzněj ších kritérií diferencována a podrobně analyzována sociální data týkající se jednotlivých obvodů a čtvrtí Berlína, vněmž je obecně registrována vysoká korelace mezi úrovní vzdělanosti, způsobem a délkou ži- NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 72 vota a mnoha dalšími sociálními jevy. Obzvláště výmluvné jsou zde základní ukazatele u dětí na začátku školní docházky, například pro rok 2007.52 Tato data ukazují jasnou a zásadní souvislost mezi indikátory sociálního chování a jeho důsledků - například nadváha, péče o chrup, sledování televize, rozvoj jazyka, motorické nedostatky - na jedné straně a příslušností k sociální vrstvě na straně druhé. Tuto souvislost lze pozorovat ve všech berlínských obvodech a obytných čtvrtích. Významné je přitom zjištění, že naměřené ukazatele sociálního chování nejsou závislé na výši příjmů (tabulka 3.7). Sledované ukazatele nicméně potvrzují, že zjištěné nedostatky silně korelují s příslušností k sociální vrstvě (tabulka 3.8). Podle statistik pro Berlín jsou děti podle ukončeného vzdělám a výdělečného statusu rodičů zařazeny vždy jednou třetinou do spodní, střední a horní vrstvy. V Berlíně je 33 procent dětí na počátku školní docházky neněmeckého původu, což zhruba odpovídá celoněmeckým poměrům. Nicméně tato třetina má velmi rozdílné rozložení: v obvodu Mitte začíná školní docházku pouhých 34 procent německých dětí, v obvodu Neukölln 48 procent; naproti tomu v obvodu Pankow je to 90 procent. Protože berlínští migranti patří převážně ke spodní vrstvě, není překvapující, že právě u jejich dětí se projevují jejich typické sociální deficity (tabulka 3.9). TABULKA 3.7 INDIKÁTORY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ; SROVNÁNÍ DVOU BERLÍNSKÝCH OBYTNÝCH ČTVRTÍ PODLE DAT PRO R. 2007 BERLÍN CELKEM (%) WESTEND (%) GESUNDBRUNNEN (%) Neošetřované zuby 16,5 4,0 33,9 Televize v dětském pokoji 16,5 3,5 33,7 Nadváha 11,6 3,6 33,7 Poruchy vizuomotoriky 17,0 3,2 37,3 Poruchy vývoje jazyka 8,0 2,9 17,4 Špatné znalosti němčiny u žáků neněmeckého původu 35,5 9,5 64,5 KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 73 TABULKA 3.8 INDIKÁTORY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ A PŘÍSLUŠNOST K SOCIÁLNÍM VRSTVÁM; SROVNÁNÍ PRO R. 2007 (PODÍL V %) NEJ NIŽŠÍ STŘEDNÍ NEJ VYŠŠÍ Neošetřované zuby 45,1 13,6 5,3 Televize v dětském pokoji 27,9 15,4 3,8 Nadváha 16,7 11,1 6,1 Poruchy vizuomotoriky 27,2 13,9 8,0 Poruchy vývoje jazyka 17,4 8,5 4,1 Neúplná rodina 35,1 28,4 16,7 TABULKA 3.9 INDIKÁTORY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ A PŮVOD; SROVNÁNÍ PRO R. 2007 PODLE DAT Z BERLÍNA (PODÍL V %) PŮVOD TURECKÝ ARABSKÝ VÝCHODO- NĚMECKÝ EVROPSKÝ Neošetřované zuby 12,2 23,6 28,7 34,2 Televize v dětském pokoji 11,7 28,0 28,5 29,3 Nadváha 8,7 22,7 18,5 15,0 Poruchy vizuomotoriky 14,3 22,8 34,2 20,4 Poruchy vývoje jazyka 8,2 13,5 20,5 16,7 K těmto tabulkám srov. Gerhard Meinlschmidt Ced.): Orundauswertung derEinsehulungs-daten in Berlin 2007, Berlin 2009. Data jsou převzata z různých míst této zprávy. Z tabulek je patrné, že žádný z uvedených nedostatků nesouvisí s materiálním zajištěním rodiny. Protože výzkum byl prováděn na široké základně začínajících školáků celého Berlína, lze předpokládat, že získaná data mohou být aplikována na celé Německo. Aniž bych předjímal diskusi o chudobě v kapitole 4, chci na tomto místě konstatovat, že pozorované deficity v sociálním chování nejnižších vrstev sice úzce NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 74 souvisejí s jejich materiálním statusem, avšak nemohou z něj být kauzálně odvozeny. Neboť i rodina, která po delší dobu žije z podpory v nezaměstnanosti druhého stupně, může dbát na to, aby si děti pravidelně čistily zuby, aby se nedívaly bez dovolení na televizi, aby měly doma pravidelně teplé jídlo a stravovaly se zdravě a vyváženě, aby si hrály v parku nebo na hřišti a měly dostatek pohybu. Knihy si lze opatřit v Imihovně a dětem z nich pravidelně číst. Nejsou tedy žádné materiální okolnosti, které by příjemcům podpory vnezaměstnanosti znemožnily dosáhnoutve sledovaných ukazatelích úrovně nejvyšších sociálních vrstev. K dějinám nejnižších vrstev Ve všech dobách byla společnost rozvrstvena. Avšak vývoj, který vedl ke vzniku moderní průmyslové společnosti, přinesl zároveň zánik třídních privilegií minulých dob, nárůst počtu pracovních míst, povinnost školní docházky a dostupnost institucí poskytujících vyšší vzdělání. Důsledkem tohoto vývoje byly lepší možnosti společenského vzestupu a také všeobecné prostupování společenských tříd a vrstev, v minulosti stabilních. Zatímco ti zdatní, postupujíce na společenském žebříčku, nejnižší či střední vrstvy opouštějí, propadají se ve výkonnostní společnosti orientované na práci „dolů" především ti, kteří jsou méně zdatní, méně průbojní či prostě j en o něco hloupěj ší nebo línej ší. Jak se tyto sociální události promítají až na úroveň jednotlivýchměstských čtvrtí, zevrubně popsal sociolog Pranz Walter.53 Obzvlášť dramatický byl tento vývoj pro klasickou dělnickou sociální demokracii, neboť intelektuální řídnutí nejnižších vrstev má na tuto stranu neblahý vliv, její mobilizační potenciál klesá a její ideoví vůdci se stávají nedostatkovým zbožím. To se pak obráží ve špatných volebních výsledcích. Ať si o reformním balíčku vlády Gerhar-da Schródera, který vletech 2004/2005 pod hesly Agenda 2010 a Hartz IV rozbouřil hladinu veřejného mínění v Německu, myslíme cokoli, rozhodující bylo - jak rozvádí Walter -, že velká část nejnižších vrstev vnímala slogan „podporovat a požadovat" nikoli jako šanci, ale jako ohrožení a útok na svou životní úroveň. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 75 A tak SPD v principu správnými reformními kroky urychlila mezi těmito vrstvami svých kmenových voličů proces odcizování. Pokud jdou vůbec volit, stojí teďv řadách levice. Část někdejšího tvrdého jádra voličů SPD, kteří postoupni na společenském žebříčku, ajejich potomstvo volí zas naopak Zelené. Tomu, kdo se cítí pokrokově, chce vylepšovat svět, avšak problém společenského vzestupu si vyřešil, nemají sociální demokraté, jak se zdá, co nabídnout. Jejich programy meandrují někde mezi levicí a sociálními výbory CDU a podíl těch, kteří pokládají SPD ještě za nutnou, dramaticky klesá. Přitom se ve stranické krajině velkých bloků zase tolik nezměnilo: SPD, levice a Zelení měli podle průzkumů z konce července 2009 celkem 47 procent, voličský podíl Unie a FDP byl 50 procent. To odpovídá mírné převaze středních vrstev v Německu, která trvá již od založení Spolkové republiky a díky níž SPD opakovaně dostávala šanci vládnout na spolkové úrovni. Avšak s levicí, jež reprezentuje zejména zaryté ideology a ty, kdo věčně přicházejí zkrátka, je strukturovaná politická nabídka dynamického programu nemyslitelná -zvláště ne takového, který by obsahoval recept na to, jak zabránit dalšímu zakoreňovaní vrstev, pro něž je výkonnost cizím pojmem a které se čím dál tím více vylučují z koloběhu ekonomiky. Mentalitní profil nejnižších vrstev odvozený ze sociologických studií Franze Waltera odpovídá výsledkům aktuálních průzkumů veřejného mínění: podle Ústavu pro demoskopii v Allensbachu se 33 procent obyvatel řadí k nejvyšší vrstvě avyšší střední vrstvě, 55 procent ke střední vrstvě a 8 procent k nej-nižší vrstvě.54 Zatímco z příslušníků nejnižší vrstvy jen 18 procent věří, že možnost společenského vzestupu v Německu nezávisí na společenské vrstvě, u střední vrstvy je to 43 procent a u nejvyšší vrstvy 46 procent.55 Přitom 43 procent Udí z nejnižší vrstvy si myslí, že za občany by měl být zodpovědný hlavně stát, a 57 procent z nich uvádí, že se příliš netrápí úvahami o tom, jak se společnost vyvíjí a jak by se měla vyvíjet; naproti tomu ze střední vrstvy zaujímá toto stanovisko jen 23 procent a v nejvyšší vrstvě 38 procent.56 Napříč všemi vrstvami lidé sice z 95 až 99 procent soudí, že šance na úspěch a na lepší budoucnost (velmi) silně závisí na vzdělání, avšakjen 33 procent Udí z nejnižších vrstevpokládá za důležité, abyjejich dítě četlo či se věnovalo sportu; naproti tomu u nejvyšších vrstevpokládá tyto aktivity za důležité 58 až NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 76 65 procent. Extrémně rozdílnýje také vztah k médiím: ve vrstvě prostých lidí vysedává 55 procent mládeže mezi 14 a 17 roky tři a více hodin denně u televize nebo u počítače, u vyšších vrstev je to 32 procent. Ve vrstvě prostých lidí uvádí 35 procent rodičů a prarodičů tří- až pětiletých dětí, že si občas vypomůžou i televizí či počítačem, u vyšších vrstevje to 13 procent.57 Tato čísla provokují k zamyšlení: hodně přes 90 procent rodičů ze všech vrstev soudí, že vzdělání je pro společenský vzestup velmi důležité, avšak nejnižší vrstvy se na takový vzestup dívají pesimisticky, a pokud jde o vzdělání jejich potomků, chovají se pasivně i tam, kde by mohly uplatnit svůj vliv. Všeobecné nářky nejnižších vrstevnatí jejich sociálním statusem jsou jak vidět doprovázeny nápadně malým zájmem o všeobecné společenské otázky, pohodlnými životními stanovisky a nepatrnou účastí na výchově svých dětí. Ladí to s jejich fatalismem: „Pouhých 14 procent očekává, že se jim v příštích 10 letechpove-de lépe. Skepticky pohlížejí i na vyhlídky svých dětí. 73 procent rodičů z nej-nižších sociálních vrstev si sice přeje, aby se jejich dětem jednou dařilo lépe než jim, avšak jen 30 procent z nich věří, že tomu tak skutečně bude."58 Relativně nízký podíl dětí z dělnických rodin a z nejnižších vrstev mezi maturanty a studenty v Německu je často hodnocen - mimochodem i organizací OECD - jako ukazatel toho, že německývzdělávací systém je málo průchodný. Jevšakmožno dojít i k jiným závěrům: od počátku 19. století až donedávné doby před několika desetiletími měla německá vzdělávací soustava ve světě vedoucí pozici a poskytovala nejnižším a středním vrstvám - přinejmenším všem špičkově talentovaným mezi nimi - značné šance na společenský vzestup. Tento fakt, jak se zdá, příliš nezapadá do ideologického mainstreamu. Když německý nositel Nobelovy ceny za chemii pro rok 2007 Gerhard Ertl v televizní talkshow moderátorky Anne Will 14. října 2007 začal nadšeně vyprávět o výuce ve své švábské malotřídce, vzala mu moderátorka slovo: „Já ale nevidím žádnou souvislost mezi původem a vzděláním." A tím bylo vše odbyto.59 Čím je průchodnost vzdělávacího systému lepší, tím dříve a tím trvaleji se vyčerpá potenciál vysoce nadaných z nejnižších vrstev. Obzvlášť paradoxní -a velmi přesvědčivý - důkaz toho poskytla bývalá NDR, kde se velmi usilovalo o to, mít pokud možno vysoký podíl studentů z takzvané dělnické třídy. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 77 Zatímco se vytvořilo množství předpokladů ke společenskému vzestupu, akademický potenciál dělnictva v NDR se scvrkával. V roce 1954 pocházelo 12 procent studentů na vědeckých vysokých školách NDR z vrstvy takzvané inteligence (alespoň jeden z rodičů s vysokoškolským nebo odborným vzděláním) a 48 procent z dělnické třídy. Podíl dělnické třídy za 40 let trvání NDR kontinuálně klesal. Vroce 1989 při posledních průzkumech pocházelo 78 procent studentů z vrstvy inteligence a pouhých 7 až 10 procent z vrstvy dělnické třídy - to bylo méně než ve Spolkové republice, kde byl podíl dělnické vrstvy kolem 15 procent.60 Avšak není vysokou školou vše, co se za vysokou školu vydává. Inteligenční testy vNDR prokázaly, ževprůměrunejnižší IQ měh studenti marxismu-leninismu. VNDR existovalo nicméně jedno zařízení, které podporovalo skutečné talenty, a to byla matematická olympiáda. Tam se jižvroce 1970ukázalo, že podíl dětí z dělnických a rolnických rodin ve finále neustále klesá, protože rodiče účastníků soutěže byli na společenském vzestupu. To způsobilo, že výzkumy vzdělanosti - jejichž výsledky byly z velké části drženy vtajnosti - se nakonec nedokázaly vyhnout tomu, aby se netýkaly otázek dědičnosti inteligence.61 Není tedy vůbec jisté, že malýpodíl studentů z dělnickýchanejnižšíchvrstevna německých gymnáziích a vysokých školách je důsledkem toho, že ve srovnání s jinými státy Německo tyto vrstvy sociálně nadměrně znevýhodňuje. Tento malý podíl může být právě tak důsledkem již uskutečněných úspěšných sociálních vzestupů. Vúvahujetakétřebabrát kvalitu závěrečných zkoušek. VUSAnavštěvuje 95 procent žáků high school a 70 procent ji ukončí. Jestliže ve Finsku 90 procent ročníku odmaturuje a chystá se na vysokou, je mezi nimi i mnoho budoucích zdravotních sester a vychovatelů, neboť tato povolání tam vyžadují vysokou školu, zatímco u nás j de o povolání vyžadující pouze vzdělání středoškolské. Číselné údaje tedy nejsou důkazem toho, že v Německu by 90 nebo i nad 90 procent žáků s IQ 120 a vyšším (= 10 procent obyvatel) nemohlo složit maturitu a studovat na vysoké škole. Ať je vzdělávací systém jakkoli průchodný, všude a vždy platí tatáž logika: čím je systém průchodnější, tím rychleji a tím dřív nejnižší vrstvy intelektuálně vykrvácejí. Zbydou ti, kteří získají nízkou a střední kvalifikaci, a po těch NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 78 je na pracovním trhu stále menší poptávka. Tuto tendenci lze pozorovat ve všech průmyslových státech světa. Ten, kdo na právech absolvuje se ziskem 6,5 bodu nebo složí magisterskou zkoušku z germanistikypo 14 semestrech na provinční univerzitě, měl by se hned shánět po práci mimo svůj obor, pokud hodlá stabilizovat své příjmy. Vdůsledku negativního výběru najedné straně, kterýje tím neodvratnejší, čím propustnější je společnost, a klesající potřebyjednoduchých, nekvalifikovaných činností na straně druhé podíl obyvatelstva, které lze přiřadit k nej-nižším vrstvám, relativně i absolutně narůstá. Tuto tendenci moderní sociální stát podporuje - oprávněně! - tím, že odstraňuje všechna rizika, která po tisíciletí nadprůměrně ohrožovala délku života a schopnost reprodukce těch nej slabších či nejméně zvýhodněných, například nezdravé bydlení, nedostatečnou stravu a mnohé jiné. V této souvislosti je nicméně velkou otázkou, zda je oprávněná mnohokrát vyslovená naděje, že vyšší propustnost uvnitř společnosti podíl jejích nejnižších vrstev sníží.62 Zvýšená propustnost neznamená totižjen to, že zdatní ve větší míře vystoupají vzhůru, ale také to, že nezdatní ve větší míře sestoupají dolů. Diskuse o chudobě Dolní vrstva v Německu se nachází Q ak plyne z její definice) v průměru také na dolním konci příjmové pyramidy. Příjmová chudoba však rozhodně není jejím jediným a ani jejím podstatným znakem. Stárnoucí umělec, který žije ze základního zabezpečení, nebo student, který musí vystačit se stipendiem, nepatří pochopitelně k dolní vrstvě. Nazýváme-li vNěmecku lidi žijící ze státem garantovaného příjmu chudými, jde o otázku definice. Rozhodně však nejde o chudobu ve smyslu biblickém, ve smyslu křesťanského milosrdenství, či o chudobu slumů třetího světa, s nimiž se v Německu obvykle představa chudoby spojuje. Podporou v nezaměstnanosti II a základním zajištěním ve stáří jsou nyní nejnižší vrstvy materiální nouze uchráněny. Příjemce základního zabezpečení nebo podpory v nezaměstnanosti II v Německu nyní může: KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 79 - důstojně bydlet podle standardů sociální bytové výstavby, neboť nájem a poplatky za vytápění jsou mu hrazeny; - požadovat nemocenskou péči na úrovni odpovídající zákonnému zdravotnímu pojištění; - adekvátně svému sociálním postavení a nenápadně se šatit; -jíst zdravou a na vitaminy bohatou stravu a předcházet tak nadváze; - poskytnout dětem od školky k maturitě bezplatné vzdělání ve veřejných vzdělávacích zařízeních; - díky sociálnímu průkazu bezplatně navštěvovat - alespoň v Berlíně - všechny veřejné knihovny a muzea a využívat podstatných výhod v hromadné dopravě. „Chudí" jsou v Německu příjemci základního zabezpečení jen tehdy, chápe-li se chudoba jako politický pojem, který se obsahově vyčlenil ze svých původních historických souvislostí. Jeden z vedoucích ideologů německé diskuse o chudobě, kolínský politolog ChristophButterwegge, nepřímo doznává, že „chudoba" je pro něj pojmem politického boje a v obecném smyslu se týká cíle zmírnit sociální nerovnost. Butterweggemu se podařil husársky kousek sepsat na téma chudoby vNěmeeku objemnou knihu o 350 stranách, která sice operuje mnoha čísly, avšak ve které není jediná konzistentní statistika. Jak sám dosvědčil, stejně jako Churchill věří jen těm statistikám, které si sám zfalšoval. Na definici chudoby založenou na empiricky podložených a měřitelných faktorechrezignuje s následujícím odůvodněním: „Ten, kdo chce situaci těchto lidí změnit, prospěje věci, pokusí-li se změnit obrazy chudoby, které jsou oficiálně vykreslovány politiky a médii. Jen tehdy, budou-li tyto obrazy změněny, bude možno zmírnit chudobu a zabránit tomu, aby vzniklanová."63 Butterwegge se tak stává typickým příslušníkem oné kasty vědců, politiků a svazových funkcionářů, která čerpá význam z toho, že chudobu v Německu extenzivně definuje a intenzivně nad ní lká. S domýšlivostí lidí morálně nadřazených zalidňují Butterwegge a jemu podobní televizní talkshow, kde likvidují všechny ty, kteří se odváží vyrukovat s daty a fakty. StátemgarantovanýminmáMpř^ livě se blíží nejnižším pracovním mzdám. To sice činí propad do nejnižší vrstvy NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 80 méně bolestivým a existenci v ní snesitelnější, na druhé straně to však podporuje její růst a upevňování a její postupnou separaci od ostatní společnosti. Jestliže vyučená prodavačka má zhruba 1200 eur čistého měsíčně a ze základního zabezpečenívnezaměstnanosti pobírá člověkbez rodiny zhruba 700 eur, pak prodavačka pracuje - přepočítáno na čistý příjem ze základního zabezpečení, který by pobírala, kdyby nepracovala - za hodinovou mzdu 3 eura. Když ale čistý příjem prodavačky zvýšíme, vychýlí se celá příjmová pyramida z rovnováhy. Když totiž mladý, svobodný lékař, který pracuje v nemocnici, přinese domů za měsíc - po započtení pohotovostních služeb - zhruba 2100 eur, nezdá se příjem prodavačky už tolik nízký. Co by tedy mělo racionálně uvažujícího příjemce státem garantovaného příjmu motivovat k tomu, aby se na cestě k nejbližšímu pracovním trhu nějak namáhal? Má-li možnost příležitostně si přivydělat prací načerno a dokud se bude moci spoléhat na to, že státem garantovaný příjem nebude ani zkrácen, ani zrušen, pak teprve nebude v takové námaze vidět žádný smysl, ledaže by byl obdařen neobvyklou dávkou vnitřní motivace. Pro člověka je však hlavním problémem nikoli materiální stránka, nýbrž nedostatek podnětů k činnosti. Ten, kdo nemá potřebu vystavovat se požadavkům na trhu práce nebo tak dosud neučinil, pozbyde postupně mnoha kompetencí, které jsou pro sociální vazby důležité. To se týká především těch, které postihne nezaměstnanost dříve než ve vyšším věku, a zejména těch, kteří do ní jakoby vrostou. Ani z celospolečenského hlediska problém rostoucí dolní vrstvy netkví v tom, že její materiální existence je financována státem - německé hospodářství bude ještě dlouho dostatečně bohaté nato, aby tyto náklady nějak uneslo -, nýbrž spočívá v tom, že tato vrstva se postupně společensky separuje a že tato separace ovlivní celou státní strukturu, její společenskou stabilitu a schopnost jejího budoucího vývoje. Potud strukturní úvahy. Pohled na jednotlivé lidi, jichž se tyto problémy týkají, jejich duševní stavy, naděje a jejich trápení odhalí zcela jiné problémy a strukturní úvahy tento individuální pohled nemohou nahradit. Platí však i naopak, že empatie a soucit nemohou být náhražkou strukturních úvah. V dojímavé reportáži „Německo třetí třídy"64 je ukazována životní situace příslušníků nejnižších vrstev a lidí, kteří bojují proti sociálnímu sestupu, z jejich vlast- KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 81 ního individuálního pohledu. Tvůrci pořadu nezaujímají - a v tom tkví jeho síla - k příčinám jevů žádné stanovisko a nenabízejí žádné řešení. Ve studu „Arabboy. Jedno mládívNěmecku aneb krátký život Rašída A." je přesně ane-milosrdně popisován paralelní svět outsiderů, vněmž se zabydlely velké části tureckýchaarabsl^chmigrantů.aimpKciíesezdenabízejínákrokykřešení65 (více k tomu v kapitole 7). Inge Kloepferve své knize „Povstání dolní vrstvy"66 velmi názorně popisuje narůstající problém chudoby v Německu a v hrubých rysech načrtává následující tezi: podíl málo vzdělaných lidí žijících v relativní chudobě narůstá. Tento nárůst pokračuje, neboť potomstvo zdědí deficity a přejímá vzorce chování. Narůstající demografické problémy a klesající výkonnost výdělečně činných osob budou časem naše zajišťovací finanční sítě přetěžovat. To povede k trvalým napětím a sociálním nepokojům a ohrozí životní podmínky v Německu. Potud bezpochyby správná část její analýzy. Avšak i když to tak neformuluje, autorka implicite postuluje, že relativní chudoba je příčinou deficitů ve vzdělanosti a postojích. Snaží se ukázat, že s minimálním příjmem, jak ho zaručují zákonná opatření programu Hartz IV, není možné vést důstojný život, především pokud jde o rozumnou životosprávu a dostatečnou zdravotní péči. Takovou tezi lze předložit, avšak bylo by pak třeba přezkoumat její empirický obsah a přesně stanovit, jaká kauzalita tkví mezi výší příjmů a chybnými způsoby chování. Pečlivě autorka neanalyzuje ani téma nízké porodnosti, nýbrž dosti paušálně prohlašuje děti za riziko chudoby, aniž by zkoumala, proč více dětí mají obvykle lidé s nízlcým vzděláním a bez stabilního zapojení do pracovního trhu. Vycházejíc z definice chudoby, jak ji podal indický ekonom a nositel Nobelovy ceny Amartya Sen, podle kterého chudoba je „nedostatek elementárních realizačních šancí" či nedostatek možností rozvoje, tvrdí, že „možnosti rozvoje tu [vNěmecku] zase silně závisejí na materiálních poměrech". Toto vágní konstatování není nesprávné, avšak podsouvá názor, že kdyby se materiální poměry nejnižších vrstev zlepšily navýšením státních transferových příjmů, mohly by se zlepšit i jejich mimomateriální možnosti rozvoje. To vjednotlivých případech nelze vyloučit, ale nepochybně lze vyjít z toho, že vyšší minimální příjem při nulovém výkonu nepodpoří iniciativu, píli a ochotu se namáhat. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 82 Kloepferová svá pozorování včleňuje do rámcového příběhu Jaši z Berlína, který jako třetí dítě matky samoživitelky ve škole selhává a i jinak nezvládá svůj život. Zůstává přitom nejasné, kdo za co nese vinu, a otázka, j ak by bylo možné Jašu a jeho matku učinit zodpovědnějšími, zůstává nezodpovězena. Zcelaji-nak vypadá analýza Pranze Waltera. Ten vychází z toho, že lidé ochotní podávat výkon a orientovaní na pracovní trh pro velkou část sociálně vyloučených nejsou příkladem: „Bije takřka do očí také to, že na rozdíl od průmyslového dělnictva z let 1890,1920 nebo 1960 si dolní vrstvy v roce 2008 převážnou většinou nekladou žádné dlouhodobější cíle a nevěří ani na to, že by si zvyšováním kvalifikace mohly zajistit lepší individuální budoucnost. Emancipace získávaná vzděláním, organizovaností a usilovnou kontinuální cílevědomou prací - vůdčí představa klasického dělnického hnutí a sociální demokracie -nepatří už k identitě a nadějím neprivilegovaných."67 Otázku, jak posílit rezistenci těchto vrstev, Kloepferová rovněž nezodpovídá. Černý Američan Roland Fryer, který se ve 27 letech stal profesorem na Harvardské univerzitě a dnes, kdy je mu 32 let, je známým badatelem v oblasti vzdělávání, pochází z mnohem žalostnej ších poměrů než Jaša a zaměřuje svá bádání na otázku, jak posílit ochotu dolní vrstvy vzdělávat se a podávat výkony. Na rozdíl od Kloepferové a mnohých jiných Fryer jasně poukazuje na subjektivní deficity, protože ví, že j sou to tyto deficity, proti nimž j e třeba boj ovat, pokud chceme, aby naše pomoc měla dlouhodobé trvání. Kniha Kloepferové typicky rezonuje s diskusemi v Německu, které ulpívají na povrchu, j sou založeny více na citech a soucitu než na jasných analýzách, často s oblibou poměry skandalizují, avšak vyrovnávat se s kauzalitami a možnostmi jejich řešení j e jim vzdálené. Inteligence a demografie Již před delší dobou poskytovala data mikrocenzů informaci o tom, že ženy s vysokoškolským vzděláním mají vNěmecku méně dětí a z velké části jsou dokonce bezdětné. Diskutovalo se o tom, zda nemohlo dojít k mylným interpretacím statistik vzhledem k tomu, že akademicky vzdělané ženy bývají později KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 83 prvorodičkami. Sami kritikové stávajících interpretací všaknepopírají, že podíl bezdětných absolventek univerzit překračuje 40 procent, poukazují nicméně na to, že u absolventek odborných vysokých škol je tento podíl nižší.68 Zkušenost nás učí, že první porody u žen starších než 40 let jsou velmi vzácné. Zpráva z roku 2009 týkající se mikrocensu z roku 2008 dospívá vzhledem k jevu bezdetnosti k závěru, že 26 procent ženmezi 40 až 75 lety s vysokým vzděláním bylo bezdětných, u žen se středním vzděláním to bylo 16 procent a u žen s nízkým vzděláním 11 procent.69 Také celkovýpočet dětí na ženu je tím nižší, čím vyšší je její vzdělání. Tři avíce dětí mělo vroce 2008 89procent žen s nízkým vzděláním, 21 procent žen se středním vzděláním a 19 procent žen s vysokým vzděláním70 (srov. též kapitolu 8). Čísla Spolkového statistického úřadu se vztahují na ročníky žen, jejichž plodné období je již zcela či z velké části uzavřeno, a vztahují se tedy na minulost. Ještě výmluvnější by bylo, kdyby bylo možné děti, které se v Německu rodí dnes, přiřadit sociálně-ekonomickému statusu jejich matek. To bohužel úřední statistické údaje pořizované při porodu neumožňují. Důležité ukazatele však poskytují již zmiňované výzkumy berlínských dětí na počátku školní docházky.71 Z údajů této studie lze při jejím hlubším vyhodnocení vyčíst, že chování vedoucí k plození dětí (tzv. „reprodukční chování")72 je ve vysoké míře závislé na příslušnosti k sociální vrstvě. Vberlínských výzkumech je sociální vrstva definována nikoli příjmy, nýbrž vzděláním a podílem na výdělečné činnosti. Přitom je, jak už bylo uvedeno, sledovaný vzorek žáků rozdělen tak, že na dolní, střední a horní vrstvu připadá vždy třetina. Provede-me-li specifické vyhodnocení, zjistíme, že podíl dětí z dolní vrstvy roste tím víc, čím větší je rodina žáka: 49,5 procenta žáků německého původu z rodin se čtyřmi a více dětmi pochází z dolní vrstvy, u rodin neněmeckého původu je to dokonce 78,5 procenta.73 Ani v tomto případě nemluví nic proti tomu, abychom závislost reprodukčního chování na sociální vrstvě, jak vyplývá z berlínských výzkumů, aplikovali na celé Německo, zvláště když statistická evidence odpovídá tomu, co lze běžně pozorovat na školách. Je třeba proto počítat s tím, že podíl nejnižších vrstev na celkovém obyvatelstvu z demografických důvodů kontinuálně narůstá. Pokud jde o migranty, ukázal jsem již, že mnoho potomků mají především ty NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 84 nngrantní skupiny, které se obzvlášť straní vzdělávání, tedy zejména migranti z Turecka, Blízkého východu a z Afriky (srov. tabulku 3.1, str. 56). Podobné závěry podporují i výzkumy pracovního trhu. Ženy, které do trhu práce nejsou příliš nebo vůbec integrovány, podle těchto výzkumů tendují více k plození dětí a mají sklon počet svých dětí ještě více zmnožovat.74 Školní vzdělám a výchova těchto dětí ze sociálních vrstev, jimž jsou vzdělanost a vzdělávání vzdálené, je podstatně obtížnější aje spjata s mnohem menšími úspěchy, než je tomu u ostatních dětí. Badatelé v oblasti vzdělávání zde vidí vliv soeiauzačních deficitů, které vyplývají z původu. To pak slouží politikům zaměřeným na oblast vzdělávám jako argument, když vysvětlují příčiny nadmíru špatných výsledků vtestechPISAv německých městských státech, ačkoli výdaje na vzdělání na hlavu j sou tam vyšší než v ostatních spolkových zemích. Diagnostikované socializační deficity by se tedy objevily i tehdy, kdyby inteligence nebyla dědičná, anebo jen v nepatrné míře. Avšak inteligence je dědičná z 50 až 80 procent. Proto rozdílné reprodukční chování závislé na sociální vrstvě bohužel také znamená, že zděděnýmtelektuální potenciál obyvatelstva kontinuálně slábne. Tento kvautativní efekt má rozhodující dlouhodobé účinky na budoucnost společnosti. Zostřuje se tak následující problém: zatímco na dolním konci pyramidy úrovně vzdělanosti a Icvalifikace je nepatrná poptávka po pracovních silách, na jejím horním konci je nepatrná jejich nabídka. Naléhavým se tento problém stal s nástupem průmyslové společnosti a s vytvořením moderního sociálního státu, neboť tisíce let trvající selekční mechanismy tak byly eliminovány. Ještě v 19. století byla míra reprodukce dolních vrstev podstatně nižší, protože mnoho bdí bylo příliš chudých, aby mohli založit rodinu, a mnoho dětí umíralo. Nikdo si nepřeje, aby se tyto poměry vrátily. Naopak jde o to, abychom řešili problémy, které existenci sociálního státu ohrožují. Jak přitom spolupůsobí kvantita a kvalita, na to poukazovali již raní teoretikové sociálního státu, jako byl Gunnar Myrdal (více k tomu v kapitolách 6 a 8).75 Od doby, kdy Charles Darwinvroce 1859 publikoval dílo „O původu druhů" a Johann Gregor Mendel76 vroce 1866 uveřejnil článek Versuche über Pflanzenhybriden", je jasné, že živá příroda - a s ní i člověk - se principiálně vyvíjí díky selekčním mechanismům a dědění vlastností. K děděným vlastnostem patří KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 85 i schopnosti mozku. Jen tak je možné, že mezi savci, jejichž základní struktura mozku je principiálně velmi podobná, se vyvíjejí rozdílné inteligenční profily a úrovně, že z hlediska inteligence mezi savci obzvlášť vynikají primáti a že člověk se od ostatních primátů liší především inteligencí. Každý chovatel psů nebo koní žije z toho, že mezi těmito zvířaty existují velké rozdíly v temperamentu a talentovém profilu a že tyto rozdílyjsou dědičné. To také znamená, že některá zvířata jsou zkrátka výrazně hloupější nebo naopak výrazně inteligentnější než srovnatelná zvířata téže rasy. První, kdo se zabýval - v návaznosti na Darwinovu teorii o původu druhů - rozvojem a děděním inteligence, a stal se tak otcem raného bádání v této oblasti, byl Prancis Galton.77 Toto bádání vyvolaly obavy, že různá plodnost různých skupin obyvatelstva by mohla mít dysgenické78 následky, a mohla by tak přírodní výběr prakticky postavit na hlavu. Tyto obavy byly založenynajednodu-ché logické úvaze: je-li pravda, že inteligence je zčásti dědičná, a je-li pravda, že různé skupiny obyvatelstva s různou inteligencí jsou v různé míře plodné, pak se rozdílná plodnost musí projevit i v úrovni průměrné inteligence daného obyvatelstva. Závislost reprodukčního chovám na příslušnosti k sociální vrstvě jev Německu empiricky prokázána jako stabilní trend. Doloženo je také to, že mezi příslušností k sociální vrstvě a projevy inteligence je dosti těsná souvislost. Seriózní vědci navíc dnes nepochybují o tom, že inteligence je z 50 až 80 procent vrozená.79 V zásadě se proto nepopírá, že při rozdílné plodnosti různých skupin obyvatelstva rozdílné inteligence může dojít k eugenickým či dysge-nickým efektům.80 Příklad nám poskytuje evangelická církev. Od dob reformace si tato církev vybírala nejinteligentnější chlapce pro životní dráhu duchovních. Evangelické farářské rodiny byly tradičně bohaté na děti a tyto děti měly v prostorných farách, kde byly dobře živeny, velkou šanci na přežití. Naproti tomu u katolické církve rozmnožování této části inteligentní populace zabránil celibát (pokud byl skutečně respektován). Nepřekvapuje proto, že neobyčejně velká část německé vědecké elity 19. a 20. století počítá ke svým předkům německé faráře. Ještě v šedesátých letech 20. století byli němečtí profesoři velkou většinou evangelíci. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 86 Již rané bádání v oblasti inteligence zjistilo u Židů evropské provenience IQ o 15 bodů vyšší než u příslušníků jiných evropských národů a jejich potomků v Severní Americe. Tento výsledek koreluje s výrazně nadprůměrnými vědeckými a profesními úspěchy této malé části obyvatelstva: - Od založení Nobelovy ceny vroce 1901 bylo uděleno 204 cen za fyziku a chemii 344 vědcům; 22 procent z nich bylo židovského původu.81 -Vroce 1933 byl podíl Židů v Německu 0,8 procenta. Byli však koncentrováni ve velkých městech, především v Berlíně a v Hamburku, a uplatňovali se převážně v obchodě, dopravě a službách. Výrazně nadprůměrně byli zastoupeni vbankovnicM,vevědě,vmédiíchatakémezilékaříaprávníky,aprotobyljejich profesní, atímekonomickýúspěchvysoce nadprůměrný.82 Vroce 1905činilpo-dfL Židů vBerlíně 5 procent, avšak Židé tvořili čtrnáctiprocentní podíl obyvatelstva s povinností daňových odvodů a jednatřicetiprocentní podíl na daňových příjmech.83 V roce 1928 tvořili 80 procent vedoucích členů berlínské burzy.84 -Vroce 1910 bylo na německých univerzitách 19 procent všech vysokoškolských učitelů židovského původu. Na právech a medicíně byl podíl židovských studentů 25 procent a na filozofii 31 procent. Od roku 1905 do roku 1931 získalo Nobelovu cenu za vědeckou činnost 32 Němců, z toho bylo 10 Židů. - Velkou roli měli Židé v Německu také v umění a v médiích: v roce 1931 bylo 50 procent z 234 divadelních ředitelů židovského původu, vBerlíně byljejich podíl dokonce 80 procent, a 75 procent divadelních inscenací z roku 1930 napsali Židé. Jejich podíl mezi žurnalisty byl již v roce 1881 9procentado roku 1930 prudce stoupal.85 Karel Marx a Sigmund Freud, zakladatelé obou nejvhvnějších moderních spasitelských učení, byli židovského původu. -Podobné poměry panovaly vRakousku-Uhersku: vroce 1910 činil podíl Židů v celé maďarské části monarchie 5 procent, v Budapešti 20 procent. Maďar-sko-americká žurnalistka Kati Marton zaznamenala světovou kariéru 9 židovských emigrantů z Budapešti, kteří po první světové válce kvůli represím Horthyho režimu opustili Maďarsko a později se proslavili; byli mezi nimi fyzik Edward Teller,86 matematik John von Neumann a fotograf Robert Capa. „Ko-lemroku 1910polovmubudapešťskýchlékařůaprávníků, čtvrtinu inženýrů a čtvrtinu umělců tvořili Židé. Více než 40 procent žurnalistů, kteří pracovali pro 39 budapešťských novin, byli Židé."87 KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 87 Ve středověku byli Židé zcela vypuzeni z Anglie a Francie a z velké části z Německa a usídlili se většinou vPolsku, na Ukrajině a v Pobaltí. Tam si vyvinuli své typické jidiš se slovanskými prvky a především zvláštní kulturu. Specifická kultura východoevropských Židů a vysoký status, jakýv židovských obcích patřil intelektuálům a učencům, vedly k tomu, že zde nadprůměrně přibývalo obzvlášť inteĽgentních lidí.88 Navzdory pogromům, které je opakovaně postihovaly. Židé v německé říši a v habsburské monarchii pocházeli z velké části z těch, kteří se navrátili z východoevropských sídlištních oblastí. Vyšší průměrná inteligence Židů je vysvětlována mimořádným selekčním tlakem, jemuž byli v křesťanském západním světě vystaveni. Běžná řemesla a zemědělství byly Židům po dlouhou dobu zapovězeny, křesťany naopak v peněžnictví a finančnictví dlouho znevýhodňoval zákaz úroků. Židé tak byli odsunuti do bank, obchodu a mtelektuálních povolání. Talmudští učenci požívali obzvláštní úcty. Rabi měl vysoké reprodukční šance, neboť se mohl oženit s bohatou dcerou židovského obchodníka. Rodinná a zásnubní politika přetrvávající celá staletí, která obzvláště přála rozmnožování intelektuálního elementu, vedla postupně k vytvoření nadprůměrné inteligence.89 Inteligenční náskok evropských Židů před druhou světovou válkou vyjadřovalo naměřené průměrné IQ 115 bodů. Ještě dnes bývají podobné hodnoty naměřeny u Židů v severní Americe90 a také ti j sou vysoce nadprůměrně zastoupeni ve vědě, v intelektuálních povoláních a v obchodním životě. Němečtí vědci židovského původu se před první a druhou světovou válkou významně podíleli na konstituování bádání v oblasti inteligence; patřil k nim například psycholog Wilhelm Stern (nar. 1871 vBerlíně), spoluzakladatel univerzity v Hamburku, který se před první světovou válkou 10 let pokoušel normovat hodnoty inteligenčních testů a vroce 1912 zavedl pojem inteligenčního kvocientu. V roce 1935 emigroval do USA, kde vroce 1938 zemřel. Psycholog Wilhelm Peters (nar. 1880 ve Vídni) na základě školních vysvědčení zkoumal vztah mezi školními výkony rodičů a dětí a vliv dědičnosti na duševní výkonnost dětí a vypočítal korelaci 0,42 u sourozenců, vysvětlitelnou dědičností. Je-li třeba počítat s přírodním výběrem jako výsledkem rozdílných životních podmínek, pak - takový byl závěr z jeho prohloubených studií dědičnosti nadání - nelze vyloučit ani to, že dědičné rozdíly mezi etniky se týkají NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 88 i jejichpsychiky. Peters byl 28. dubna 1988 donucen vzdát se vedení katedry vErfurtu. Emigroval do Turecka, kdebylvroce 1937 povolán na univerzitu vlstanbulu.91 Jehovroce 1923 neuspěvší soupeř o katedru vErfurtu se později stal předsedou Německé společnosti pro psychologu a na 16. kongresu této společnosti v roce 1938 hřímal proti „židovským inteligenčním testům Williama Sterna", které byly Jednoznačně zaměřeny na inteligenční typ u Židů silně převládající".92 Pro nadřazené Němce byl inteligenční test, v němž Židé dosahovali v průměru 115, avšak nadřazení Němci pouhých 100 bodů, nepřijatelný. Nebyli to však jen nacisti, kdo inteligenční testy pro jejich údajný židovský charakter odmítal. Také v Sovětském svazu bylo vroce 1931 užívání dotazníků a testů zakázáno, protože výsledky inteligenčních testů ze dvacátých let se mocipánům ideologicky nehodily. Genetikové byli v průběhu velkých čistek masivně pronásledováni, protože v Sovětském svazu se vystupovalo nejen proti mteHgenčním testům, nýbrž byly také popírány Mendelovy zákony. Zákaz testů inteligence byl po roce 1945 přenesen do všech bratrských socialistických států. Tento zákaz se v NDR od počátku sedmdesátých let obcházel, výsledky však zůsta-lypod zámkem.93 Věnoval jsem se německo-židovskému původu výzkumu inteligence poněkud podrobněji, neboť diskuse o genetickém faktoru inteligence často narážejí na velké emoční bariéry. Poznatek, že inteligence je zčásti dědičná, je těžko slučitelný s představami o stejnosti, podle nichž příčiny nerovnosti mezi lidmi je třeba hledat v sociálních a politických poměrech.94 Rozdílné duševní schopnosti měřené testy inteligence navzájem pozitivně korelují a u každé zkoumané osoby vedou s jistým koHsáriím k opakovatelným stabilním výsledkům. Vysoká pozitivní korelace ukazuje na to, že všechny testy měří totéž - obecné duševní schopnosti. Naměřená inteligence pozitivně koreluje s výkonem v zaměstnání a s celkovým životním úspěchem testované osoby. To ovšem neznamená, že vlivy prostředí v nejširším smyslu nehrají žádnou roli. Nicméně lze prokázat, že v těch případech, kdy zkoumáme vliv naměřené inteligence a socioekonomického zázemí na úspěchy ve škole či na pozdější úspěchy akademické, je vliv naměřené inteligence daleko větší.95 KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 89 Rozhodující je však nikoli výsledekjednotlivých testů, nýbrž poznatek, že duševní schopnosti lidí se podstatně liší a že tyto rozdílyjsou zčásti dědičné. Kdyby byla inteligence dědičná v celém rozsahu a sexuální chovám partnerů rozděleno náhodně, pak by podle Mendelových zákonů musela být korelace inteligence u jednovaječných dvojčat rovna 1, u ostatních sourozenců 0,5, mezi rodiči a dětmi také 0,5 amezi vnuky aprarodiči0,25. Empirická šetření však ukazují, že ve skutečnosti je korelace inteligence u jednovaječných dvojčat kolem 86 procent, pokud vyrůstala společně, ale jen 78 procent, pokud byla po porodu separována. U dvojvaječných dvojčat vyrůstajících ve společné domácnosti je korelace kolem 60 procent, u ostatních společně vyrůstajících sourozenců kolem 47 procent.96 Naměřená vysoká korelace u jednovaječných dvojčat, ať vyrůstají ve společné domácnosti, nebo ne, je nejpřesvědčivějším ukazatelem dědičnosti inteligence a lze z ní dosti spolehlivě odhadovat, že podíl dědičnosti je kolem 80 procent. Podíl dědičnosti se však mění v závislosti na stáří a variuje podle druhu inteligenčního výkonu.97 Jedna švédská studie dospívá k závěru, že podíl vlivu prostředí na inteligenci je 40 procent, a dědí se tedy 60 procent.98 Obecně platí, že krystalická inteligence, která zčásti souvisí se schopností aplikovat získané dovednosti, koreluje u dvojčat i ostatních sourozenců víc než inteligence fluidní. Ta i u dvojčat vykazuje velké rozdíly. Současný stavbádání je takový, že ti, kteří kladou důraz na dědičnost, počítají s jejím podílem od 60 do 80 procent, zatímco ti, kteří se zaměřují na vlivy prostředí, docházejí k podílu 40 až 60 procent. Seriózní pochybnosti o těchto výsledcích výzkumu neexistují.99 Vzhledem k souvislostem, o které tu jde, není podstatné, zda podíl dědičnosti na inteligenci je 40,60 nebo 80 procent. Neboť ať se inteligence rodí jakkoli, bude vždy platit: je-li plodnost méně inteUgentních relativně vyšší, průměrná inteligence celé populace klesá. Tato situace nastala ve Spolkové republice již v minulosti a v současnosti trvá v celém Německu. V rámci jedné generace jsou změny sotva pozorovatelné, avšakpo několika generacích půjde o statisticky průkazné efekty. Pokud jde o USA, odhaduje se, že průměrné IQ rodících matek je 98.100 Vbývalé NDR byl efekt obrácený: zatímco ve starých spolkových zemíchbylabezdětnost matek s ukončeným odborným nebo vysokoškolským vzděláním dvakrát vyšší než u málo vzdělaných žen, byla NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 90 bezdětnost v NDR u vzdělaných žen podprůměrná. Studentky měly děti brzy a mělyje téměř všechny. To mělo příznivývliv na průměrnou inteligenci dětí, které se v NDR rodily. Účinky této závislosti se urychlují, jestliže pohnutky pro volbu partnera nejsou náhodné, nýbrž jestliže inteligentní ženy si přednostně vybírají inteligentní muže a hloupější ženy hloupější muže. Různé výzkumy obecně docházejí k závěru, že naměřená inteligence silně závisí na příslušnosti k sociální vrstvě. Z horní vrstvy a z vyšší střední vrstvy pochází v Německu nejvíce vysoce nadaných.101 Výzkumy v USA ukázaly, že inteligence manželských partnerů koreluje ze 40 až 45 procent, a tato korelace je tedy téměř stejně vysoká jako u sourozenců102 (pokud nejde o dvojčata). Dlouhodobá a velkoryse pojatá studie probíhající od roku 1979 založená na vzorku 12 tisíc mladých lidí, jimž bylo vrocel979mezil4a22 roky, celkem jednoznačně dokládá, že naměřená inteligence aživotní úspěch měřenýukon-čeným vzděláním a výší příjmů jsou navzájem vysoce závislé.103 Existuje například devadesátiprocentní pravděpodobnost, že dítě z chudé rodiny patřící k dolní vrstvě, které má průměrné IQ 100, chudobě unikne, zatímco se může stát, že hloupější dítě ze středních vrstev do chudoby upadne.104 Podobná souvislost platí v celosvětovém měřítku, zkoumáme-li naměřené IQ různých národů a jejich hospodářský úspěch. Tuto principiální skutečnost lze rozdílně interpretovat a vysvětlovat ji různými kauzalitami. Avšak statistická souvislost sama o sobě je nezpochybnitelná.105 Je navíc opřena o novou teorii hospodářského rozvoje, která vychází z předpokladu, že mimo jiné je nutná nadprůměrná plodnost lidí ekonomicky úspěšných, aby bylo možno tento rozvoj dlouhodobě udržet.106 Národní IQ je normováno tak, žeprůměrje 100. V západních průmyslových státech se přitom od roku 1930 do osmdesátých let projevuje nárůst průměrného IQ o 2 až 3 procenta za 10 let. K tomuto nárůstu však došlo podstatnou měrou díky lidem podprůměrné inteligence, zatímco vysoce nadaní se na něm nepodíleli.107 Tento tzv. Plynnův efekt, pojmenovaný po jeho objeviteli, se přičítá motivujícím faktorům moderní průmyslové společnosti, lepšímu vzdělání a kvalitnější stravě,108 které umožnily lidem dříve znevýhodněným lépe využít svůj genetický potenciál. Tento efekt však v současné době již nepůsobí. Jak ukazují výzkumy prováděné v Dánsku a Norsku, dokonce se KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 91 pozvolna obrací, což se projevuje tím, že naměřená průměrná inteligence klesá.109 Pokud jde o Německo, ukazují výsledky testů PISA, které se zčásti podobají testům inteligenčním, analogickým směrem.110 Shrňme poznatky této kapitoly: naše společnost se zmenšuje, stárne, stává se heterogennější a měřeno ukazateli vzdělanosti i méně výkonnou. Fakt, že nadprůměrné množství dětívNěmecku vyrůstá ve vrstvách stranících se vzdělávání a jejich inteligence je často podprůměrná, nás už z čistě demografických důvodů dělávprůměru hloupější. Podíl lidí, které lze vzhledem k nedostatečnému vzdělání a vzhledem kmtelektuálním nedostatkům jen obtížně integrovat do pracovního života, strukturálně narůstá. Existují věci, které člověkmůže relativně snadno ovlivnit, například stravovací návyky. Všechny výzkumy dosvědčují, že vyvážená snídaně výrazně zvyšuje výkonnost dětí a jejich ochotu se namáhat.111 V rodinách z dolní vrstvy však děti často vůbec nesnídají, takže přicházejí do školy už s omezenou schopností výkonu. Na druhé straně mnoho jídla, které je nevyvážené a zejména příliš tučné a má vysoký obsah cukru, výrazně duševní výkonnost snižuje. Vtomto ohledu by mohly pomoci společné obědy ve škole; šlo by o odpověď společnosti na to, že rostoucí část rodičů své děti zanedbává. Avšak strukturální trvalé řešení problému to není. Jestliže totiž na dolním konci sociálního žebříčku už beztak se tenčící společnosti je počet dětí vysoko nad průměrem, má takový národ či taková společnost problém s budoucností; a ten se j en správnou výživou nevyřeší.112 V dalších kapitolách chci ukázat na nedostatky a chybné kroky -vboji s chudobou; - v organizaci pracovního trhu a tvorbě jeho politiky; -ve vzdělávací politice; - v přístupu k migraci a integraci; -v demografické a rodinné politice. Nedostatky a nesprávný vývoj v těchto sférách vedou k negativním trendům a podněcují k úvahám o tom, co lze v té které sféře politiky změnit. Neodvratné bude pokračování nepříznivého vývoje, jenž budí znepokojení, pouze tehdy, jestliže status quo politiky a panujících právních a materiálních NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 92 rámcových podmínek akceptujeme jako neměnné. Otevřenou otázkou zůstává, bude-h' společenská většina, jež by se měla stát většinou politickou, ochotna k tak dalekosáhlým proměnám, které navrhnu, a - pokud ano - jak má být takový proces organizován. Meze tu totiž nevedou podél hranic politických stran či podle klasického schématu levice - pravice. Spíše probíhají najedné straně mezi těmi, kdo myslí krátkodobě, atěmi, kdo hledí dopředu, na druhé straně mezi těmi, kteří změnu pojímají spíše jako externí událost, atěmi, kteří v ní vidí nutný nástroj utváření společenské struktury. KAPITOLA 3. ZNAMENÍ ÚPADKU 93 prognózou a prognózou LAB (Institut für Arbeitsmarkt- und Berufsforschung) spočíva v tom, že uvedená prognóza počítá s přistěhovalectvím 50 tisíc lidí ročně, zatímco LAB počítá s variabilitou, za základ však bere 200 tisíc lidí. Prognóza LAB by znamenala o 6 milionů více výdělečně činného obyvatelstva v roce 2005. Srov. analýzu v článku Aymo Bruneti - Beatrice Weder di Mauro: „Ein Markt mit spektakulärem Potenzial", in: FAZze 2. září 2006, s. 13. Srov. Desislava Ivanova: Probleme bei dem Vergleich des Lebensstandards in den USA unddenEU-15-Staaten, Zusammenfassung einer Untersuchung von Robert J. Gordon (2006), katedra prof. Hlinga, LMU Mnichov. Srov. též analýzu u René Bormann aj.: „Deutschland 2020. Aus der Krise in eine soziale Zukunft", in: WISO-Diskurz 6/2009, s. 13 nn. Srov. Spolkové ministerstvo financí (ed 0: Zweiter Bericht zur Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen, Berlín, červen 2008. Martin Werding - Herbert Hofmann: „Projektionen zur langfristigen Tragfähigkeit der öffentlichen Finanzen", in: Ifo Beiträge zur Wirtschofiforschung, sv. 30, München 2008. Srov. tamtéž, s. 38. Poznámka překladatele: výrazem „zatížení v důsledku stáří populace" opisuji německý termín Altenlast. Dále užívám sociologického termínu „šedé zatížení". Vúvahu by připadali výraz „starobní zatížení" (analogicky ke „starobní důchod"). Penze, starobní, vdovské a sirotčí důchody. Údaj je odhad pro rok 2005 zapředpokla-du eliminace vícenásobného pobírám důchodu. Kapitola 3. Znamení úpadku Michael Leszczensky a j.: Bildung und Qualifikation als Grundlage der technologischen Leistungsfähigkeit Deutschlands (Studien zum deutschen Innovationssystem č. 8/2009), Berlin 2009, s. 89. Tamtéž, s. 102. wvw.timesMghereducation.co.uk/Rankings. Srov. Markus Fasse - Carsten Henz: „Dem Elektroauto fehlen Ingenieure", in: Handelsblatt z 18. srpna 2000. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 360 Informace LAB ze 4. března 2010. Data jsou statisticky vyhodnocena z podnikového panelu IAB 2002/2006. Informace Spolkového statistického úřadu ze 16. února 2010 (arbeitsmarkt@desta-tis.de). Poznámka překladatele: pojem a termín „fluidní inteligence" zavedl psycholog osobnosti R. B. Cattell (1905-1998) spolu s pojmem-termínem,,krystalická inteligence". Jde o dva komponenty komplexní inteligence, z nichž první (fluidní) je vrozený a zahrnuje schopnost orientace, usuzování a řešení problémů, druhý (krystalický) je získaný a zahrnuje vědomosti, slovní zásobu a nahromaděné zkušenosti usnadňující orientaci na cestách k řešení problémů. Srov. Ursula Lehr: Psychologie des Alterns, 11. vydání, Heidelberg 2007; tam viz zejména průřezové statistiky k vývoji inteligence, s. 76. Viz dále Matthias Klingel: „Die kognitive Leistungsfähigkeit im mittleren und höheren Erwachsenenalter aus der Sicht der Gerontopsychologie", in: Generation 60 plus - tauglich für die Arbeitswelt 2020, Dokumentation zur Tagung am 14./15. Februar 2006 in Bad Arolsen, s. 59 nn. Informace Udo Prankeho z Hamburg Port Authority z 9. února 2010. Srov. Bertrand Rüssel: MeinLeben, Zürich 1967. Golo Mann: .Versuch über Bertrand Rüssel", doslov, tamtéž, s. 331. Poznámka překladatele: Thilo Sarrazin tu nesahá právě k nejlepším srovnáním, neboť srovnává to, co je, jak se říká, nesrovnatelné. Srovnávat z vývojového hlediska by však bylo možné například abstraktní expresionistickou krajinomalbu Angličana W. Turnéra z počátku 19. století a tentýž žánr u německého expresionisty E. Noldeho o 100 let později. Poznámka překladatele: Johann Gottfried Schadow (1764-1850) je považován za nej významnějšího sochaře německého klasicismu. Poznámka překladatele: výrazu „outsider" zde užívám za originální německou metaforu Schlusslicht („koncové světlo"). Srov. Manfred Prenzel a j. (eds.): PISA2006in Deutschland. Die Kompetenzen der Jugendlichen im Ländervergleich, Münster 2008, zde zejména tabulka 5.3 na s. 135. Srov. http://opa.berkeley.edu/analyseandreports/analyses.aspx. Poznámka překladatele: jako „vysídlenci" (něm. Aussiedler) se zde v souladu s německým územ označují příslušníci německých menšin po generace usazení ve střední, východní a jižní Evropě, zčásti i v Asii, kteří se vystěhovali do Německa. POZNÁMKY 361 Poznámka překladatele: výrazem „hostitelská země" (něm. Aufnahmeland, doslova: „přijímací země") se rozumí země, která na své státní území přijímá imigranty a ujímá se jich. Adjektivum „hostitelský" je analogickým opozitem adjektiva „hostující" (dělník, profesor). Poslední číslo vyplývá z mikrocensu 2008, srov. kapitolu 8. Srov. Berlin-Institut für Bevölkerung und Entwicklung (ed.): Ungenutzte Potenziale. Zur Lage der Integration in Deutschland, Berlin 2009, na různých místech. Poznámka překladatele: výrazem „zdrojová země" (něm. Herkunftsland) se zde rozumí země, z níž migranti pocházejí. Poznámka překladatele: výrazem „hostující dělník" překládám doslova německé Gastarbeiter, protože toto německé slovo má v českém jazykovém prostředí (silně) negativní konotaci (přestože v sociologii se tohoto výrazu užívá bez negativní konotace). „Hostující dělník" je výrazem paralelním k „hostující profesor" (angl. visiting Professor). Srov. tamtéž a také Hans-Werner Sinn a j.: „EU-Erweiterung und Arbeitskräfteintegration. Wege zu einer schrittweisen Annäherung der Arbeitsmärkte", in: jffb--Beiträgezur Wirtschaftsforschung 2, München 2001. Hans Dietrich von Loeffelholz: „Kosten der Nichtintegration ausländischer Zuwanderer", in: Beihefte zur Konjunkturpolitik 2001/52. Tentýž aj.: Fiskalische Kosten der Zuwanderer, RWI-Projekt-bericht, Essen 2004. Poznámka překladatele: souslovím „stranící se vzdělávám" překládám německé kompozitní adjektivum bildungfern - doslova: „daleko od vzdělání/vzdělávání". Lesczensky a j.: Bildung und Qualifikation als Grundlage der technologischenLeistungs-fähigkeit Deutschlands, s. 11. Poznámka překladatele: sousloví „vysoká škola správní administrativy" užívám za německé Verwaltungshochschule. Lescensky: Bildung und Qualifikation, s. 115. Tamtéž, s. 77. Bilance úbytku je výsledkem výzkumu migrace absolventů jednoho ročníku: vyhodnocují se odchody studentů přerušujících nebo měnících studium a příchody studentů, kteří mění studium. Tamtéž, s. 45. Poznámka překladatele: českého výrazu „odborné vzdělávání" je užito v širokém a nespecifickém významu; v německém originálu mu odpovídají různé výrazy (na tomto NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 362 32 místě beruflicher Bildungsgang), které v češtině nemají ustálený ekvivalent. Vpodstatě jde o vzdělávám přesahující „základní vzdělání" v českém smyslu a zhruba odpovídající „učebnímu oboru", „průmyslovce" či vysoké škole, jejichž absolvování opravňuje k výkonu kvalifikované profese. 31 Srov. tamtéž, s. 85 nn. Srov. Bundesmstitutfür BerafsbMung: Dařmreportz^^ Bonn 2009. s. 216. Srov. tamtéž, s. 214. Srov. René Bormann a j.: „Deutschland 2020. Aus der Krise in eine soziale Zukunft", in: WISO-Diskurz 6/2009, s. 19 nn. Za provedení speciálního vyhodnocení, které zde ve výběru reprodukuji, děkuji Thilo Pahlovi z Německého průmyslového a obchodního sněmu (JJIHK): Ausbildung 2009, Ergebnisse einer Qnline-Unternehmeiisbefragung, vyšlo vbřeznu 2009. Srov. BASF AG (ed.): Langzeitstudie über Rechtschreib- und elementare Rechenkenntnisse beiAusbildungsplatzbewerbern, Ludwigshafen 2008. Tamtéž, s. 3. Andreas Frey aj.: „Mathematische Kompetenz im Ländervergleich", in: Manfred Prenzel a j. (eds.): PISA 2006 in Deutschland. Die Kompetenzen der Jugendlichen im Ländervergleich, Münster 2008, s. 130. OECD (ed.): EducationataGlance, Paris 2008, s. 138. Srov. OECD (ed.): PISA2006. Science Competenciesforlbmorrow's World. Volume I: Analysis, Paris 2007. Poznámka překladatele: termín „konference ministerstva školství" (Kultusminister-konferenz)je název vládního grémia sdružujícího ministry a senátory pro vzdělávání, výchovu a výzkum. Srov. Bundesfinanzbericht2009, s. 49. Srov. Stefan Schipolowski - Katrin Böhme: „Der Ländervergleich im Pach Deutsch", in: Olaf Koller- Michel Knigge - Bernd Tesch (eds.): Sprachliche Kompetenzim Ländervergleich, Münster 2010, s. 90. Srov. Katrin Böhme a j.: „Migrationsbedingte Disparitäten bei sprachlichen Kompetenzen", in: Koller aj., Sprachliche Kompetenzen im Ländervergleich, s. 216. Olaf Koller a j.: „Der Blick in die Land er", in: Koller a j.: Sprachliche Kompetenzen im Ländervergleich, s. 122. POZNÁMKY 363 48 46 Srov. OECD: Education, s. 206. 47 Srov. OECD: PISA 2006, s. 60. Srov. zprávu v Berliner Zeitung z 1. prosince 2005: „In Bayern ist der Unterricht ,mi-nimalistisch solid'". Srov. Christian Pfeiffer a j.: Die PISA-Verlierer - Opfer ihres Medienkonsums: eine Analyse auf'der Basis verschiedenerempirischer Untersuchungen, Hannover 2007, s. 3 nn. Srov. Heinz J. Ebenrett - Dieter Hansen - Klaus J. Puzicha: „Brain drain"in deutschen Regionen. Effekte von Arbeitslosigkeit und innerdeutscher Migration, vyd. Spolkové ministerstvo obrany - PSZ PIU 6, č. 172002. S. Eber - S. Schambach: „Brain drain" in deutschen Regionen. Effekte von Arbeitslosigkeit und innerdeutscher Migration", in: Untersuchungen des Psychologischen Dienstes der Bundeswehr, roč. 42 (2007), s. 9nn. Srov. Gerhard Meinlschmidt (ed.): Sozialstrukturatlas Berlin 2008, Berlin 2009. Gerhard Meinlschmidt (ed.): Grundauswertung der Einschulungsdaten inBerlin2007, Berlin 2009. Reprodukovaná data jsou převzata z různých míst zprávy. Srov. Franz Walter: Baustelle Deutschland. Politik ohne Lagerbindung, Frankfurt/M. 2008. Toto téma je leitmotivem celé této knihy. Srov. Institut für Demoskopie Allensbach: Soziale Differenzierungen, eine Repräsentativbefragung der Bevölkerung im Frühjahr 2006, s. 4. Srov. průzkum IfD 5256, únor/březen 2009. Srov. Renate Köcher: „Demoskopische Annäherungen an die Mentalität der Mitte, in: Wege zur gesellschaftlichen Mitte - Chancen, Leistung und Verantwortung, vyd. Her-bert-Quandt-Stiftung, Frankfurt/M. 2008, s. 16 nn. Srov. průzkum IfD 5256. Renate Köcher: „Der Statusfatalismus der Unterschicht", in: FAZÍ6. prosince 2009, s.5. Anne Will, 14. října 2007 http://daserste.ndr.de/archiv/erste8124.html. Srov. Volkmar Weiss: Die IQ-Falle, Graz - Stuttgart 2000, s. 140. Volkmar Weiss pracoval jako vědec v NDR v oblasti výzkumu inteligence. Jeho výroky na adresu NDR pocházejí z těchto výzkumů. Srov. tamtéž, s. 139. Tuto naději vyslovuje např. Renate Köcher: „Statusfatalismus". ChristophButteiwegge:Armutmemem reichen Land, Frankfurt/M. 2009, s. 16nn. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 364 Srov. Julia Friedrichs - Eva Miller - Boris Baumhot: Deutschland dritter Klasse. Leben in der Unterschicht, Hamburg 2009. Güner Yasemin Balci: Arabboy. Eine Jugend in Deutschland oder das kurze Leben des RashidA., Frankfurt/M. 2008. Inge Kloepfer [Aufstand der Unterschicht, Frankfurt/M. 2008. Walter, Baustelle, s. 14. Srov. Christian Schmitt - Ulrike Winkelmann: Wer bleibt kinderlos? Sozialstrukturelle Daten zur Kinderlosigkeit von Frauen und Männern (DIW Discussion Paper 473), Berlin 2005, s. 9; dále Christian Schmitt - Gerd. G. Wagner: „Kinderlosigkeit von Akademikerinnen überbewertet", in: DIW Wochenbericht 21/2006, s. 313-317. Srov. Spolkový statistický úřad (ed.): Mikrozensus 2008. Neue Daten zur Kinderlosigkeitin Deutschland, Wiesbaden 2009, s. 27 nn. Srov. tamtéž, s. 29 a dále OlgaPötzsch: GeburteninDeutschland2007,vyá. Spolkový statistický úřad, prosinec 2007. Srov. Meinlschmidt: Grundauswertung der Einschulungsdaten. Poznámka překladatele: vněmeckém originále se užívá výrazu „generativní chování" (generatives Verhalten). Adjektivum „generativní" se sice užívá nejvíce v lingvistice (generativní gramatika), avšak setkáme se s ním i v jiných oborech, např. v biologu. Bylo by proto možné užít tohoto termínu i v češtině. V sociologii je však zaveden termín „reprodukční chování". Srov. Memlschmidt: SozialeSchichtungundKindemnzahlinFamilien. Sonderauswer-tung der Einschulungsdaten 2007, nepublikovaný manuskript, červenec 2009. Studie NationalLongitudinal Study (NSĽY), která sleduje životní dráhu více než 12 tisíc mladých lidí, kteří v roce 1979 absolvovali high school, v USA mj. ukázala, že mimomanželské porody výrazně souvisejí s inteligencí matek, naproti tomu jen málo s jejich socioekonomickým zázemím (srov. Richard J. Herrnstein - Charles Murray: The Bell Curve. Intelligence and Class Structure in American Life, New York 1994, s. 180 nn.), a že průměrný počet dětí klesá s nárůstem vzdělanosti matek. Pokud jde o Německo, lze konstatovat, že vzhledem k sociálně podmíněnému rozdílnému generativnímu chování podíl dolní vrstvy, potažmo vrstev stranících se vzdělání, kontinuálně stoupá. Je politováníhodné, že úřední statistiky k tomuto jevu neposkytují aktuální a specifičtější materiál. K tomu by bylo ovšem nutné, aby byl při každém porodu přesně zaznamenán socioekonomický status matky (respektive POZNÁMKY 365 rodičů) vzhledem ke stupni vzdělám a integrace na trhu práce. Srov. Christina Schmitt: Labour Market Integration and the Transition to Parenthood -A Comparison of Germany and the UK (DIW Discussion paper 808), Berlin 2008; dále tentýž: Gender specific Effects of Unemployment on Family Foramtion: A Cross-National Perspective (DIWDiscussion paper 841), Berlin 2008, zejména s. 348 nn. Srov. Gunnar Myrdal: Population. AProblem for Democracy. The Godkin Lectures 1938, Gloucester (Mass.) 1962, s. 203. Poznámka překladatele: Johann Gregor Mendel (1822-1884), moravský mnich a průkopník genetiky. Sarrazin uvádíjakorokpublikováníMendelovypráce rok 1865, avšak vtomto roce teprve vznikl rukopis aMendel výsledky svých výzkumů přednesl v místním Přírodozpytném spolku. Publikována byla práce až o rok později. Mende-lova práce byla „objevena" a náležitě oceněna až o 40 let později, kdy vzniká vědecký obor genetiky. Srov. Francis Galton: Hereditaiy Genius. An Inquiry into Its Laws and Consequences, London 1869. Poznámka překladatele: dysgenickým efektem se rozumí zhoršování populačního genofondu - například díky moderní medicíně přežívají lidé se závažnými genetickými defekty a tyto defekty předávají další generaci. Srov. Detlef H. Rost: Intelligenz. FaktenundMythen, Basel 2009, s. 230 nn. Z hlediska výzkumů v oblasti vzdělávání a vzdělanosti Elsbeth Stern a Jürgen Guthke konstatují: ,yé výzkumech inteligence existují nejméně 4 všeobecně akceptované předpoklady: 1. Vysoká dlouhodobá stabilita inteligenční výkonnosti, která již v raném dětství je kolem r = .50 a od pozdního dětství vzroste na více než r = .80, je ukazatelem toho, že inteligence je stabilním rysem osobnosti. 2. Vkulturním prostředí, vněmž má dítě kdispozicivšechnyučební příležitosti, lze nejméně 50procentvariabilityvinteligenční výkonnosti odvodit z genetických rozdílů. 3. Rozdíly v inteligenci mají cerebrální základ, který lze principiálně objasnit. 4. To, jak kognitivní kompetence ovlivňují osvojování a využívání vědomostí, závisí vrozhodující míře na kulturním a individuálním kontextu" (Elsbeth Stern - Jürgen Guttke, eds.: Perspektiven der Intelligenzforschung. Lengerich 2001, s. 9). Srov. Richard Lynn: Dysgenics. Genetic Deterioration in Modern Populations, West-port 1996; dále tentýž: „The Decline of Genotypic inteligence", in: Ulric Neisser (ed.): The Rising Curve, Washington 1998, s. 335 nn. V jiném příspěvku téhož sborníku se NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 366 pokouší Samuel H. Preston doložit, že i při rozdílné plodnosti různých skupin obyvatelstva s různou inteligencí nastane automatická stabilizace inteligenční úrovně. Srov. tentýž: „Differential Fertility by IQ and the IQ distribution of a Population", s. 377 nn.: John C. Loehlin ukazuje, že Prestonův model je chybný, neboť k jiným výsledkům dospějeme, budeme-li procesy modelovat podle Mendelových zákonů dědičnosti. Loehlin však nepokládá současné rozdíly ve fertilitě různých skupin obyvatelstva USA za dostatečně velké nato, abymělypraktickou relevanci. Srov. tentýž: „Whither Dysgenics? Comments on Lynn and Preston", s. 389 nn. Vydavateli sborníku, Ulricu Neisserovi, se celá tato diskuse vůbec nelíbí. Ale i on dodává: Within a given population and a given range of environments (e.g. those that are characteristic for White American males in 1998), genetic factors do make a major contribution to individual differences. This has now been shown beyond reasonable doubt by the methods of behavior genetics, a discipline that is primarily concerned with variability." Srov. tentýž: introduction: Rising Test Scores and What They Mean", s. 3 nn., citát s. 15. Srov. awww.nobelprize.org. Srov. Esra Bennathan: „Die demographische und wirtschaftliche Struktur der Juden", in: Mosse W. (ed.): Entscheidungsjahr 1932: Zur Judenfrage in der Endphase der Weimarer Republik, Tübingen 1966, s. 87 nn. Srov. Sarah Gordon: Hitler, Germans and the, Jewish Question", Princeton 1984, s. 15 Srov. tamtéž, s. 12. Srov. tamtéž, s. 14. Poznámka překladatele: Edward Teller (1908-2003), jeden z předních atomových fyziků, „otec vodíkové bomby". Kati Marton: Die Flucht der Genies. Neun ungarische Juden verändern die Welt, Frankfurt/M. 2010, s. 30. Srov. Bernard D. Weinryb: The Jews of Poland. A Social and Economic History of the Jewish Community inPolandfrom 1100 to 1800, Philadelphia 1973. Srov. Kevin B. MacDonald: A People that Shall Dwell Alone: Judaism As a Group Evolutionary Strategy, Westport 1994; viz též podnětnou recenzi Hanse Jürgena Eysencka, in: Personality and Individual Differences, 19/1995, ö. lp. Srov. Eysenck, tamtéž, a také Richard J. Herrnstein - Charles Murray: The Bell Cur-ve. Inteligence andClass StructweinAmericanLife, New York 1994, s. 175, a tam citovanou literaturu. POZNÁMKY 367 91 K životním osudům WilhelmaPetersesrov.: DieIQ-Faííe, s. 25 rm. 92 Citováno podle téhož zdroje, s. 26. 93 Srov. tamtéž, s. 32. 94 Ve výzkumech inteligence v současnosti dominují vědci z USA, kde jsou diskuse komplikovány různými interpretacemi zjištěných rozdílů mezi různými etnickými skupinami. Přitom vzhledem k velké variabilitě inteligence uvnitř každé z etnických skupin jsou tyto diskuse zbytečné, neboť rozhodující jsou jen vlastnosti individua. Kdyby všichni lidé vypadali stejně, nikoho by nenapadlo spojovat existující rozdíly v inteligenci s etnickým původem. Citovaná kniha Herrnsteina - Murraye, The Bell Curve, shromažďuje veškeré empirické poznatky k naměřené inteligenci a dávaje do vztahu s ukazateli životního úspěchu. Tato velmi úspěšná kniha vyvolala bouřlivou diskusi a sklidila bouři kritiky. Ta se však soustřeďovala na principiální a ideologické otázky, zatímco alternativní měření inteligence nebyla publikována. Srov. Russel Jacobi - Naomi Glauberman: The Bell Curve Debate. History, Documents, Opinions, New York 1995. 95 Srov.Herrnstein-Murray: TheBellCurve, s. 143nn.,atakéRobertoColom-Carmen Plores-Mendoza: intelligence Predicts Scholastic Achievement Irrespective of SES Factors: Evidence fromBrazil", in: Inteligence 35 (2007), s. 243 nn. 96 Srov.Eost: Intelligenz. FaktenundMythen,Weinheim-Basel2009,s.232n. 97 Srov. Lehr: Psychologie desAltems, s. 81 nn. 98 Srov. 6. E. McClearn a j.: „Substantial Genetic Influence on Cognitive Abilities in Twins 80 ormore Years", in: Science 276, s. 1560 nn. 99 Srov. DetlefH. Rost: Intelligenz, s. 230 nn. 100 Srov. Herrnstein - Murray: TheBell Curve, s. 350. 101 Srov. Rost: Intelligenz, s. 186 nn.atam citovanou literaturu. 102 Srov. Herrnstein - Murray: TheBellCurve, s. llOnn. a tam uvedenou literaturu. 103 Srov. tamtéž, s. 36 a s. 118 nn. 104 Srov. tamtéž, s.127. 105 Srov. obsáhlou statistickou evidenci u Lynna - Vanhanena: Intelligence and the Wealth of Nations. Srov. též E. Weede - S. Kämpf: „The Impact of Intelligence and Institutional Improvements on Economic Growth", in: Kyklos 55 (2002), s. 36 nn. 106 Srov. Gregory Clark: AFarewelltoAlms.ABriefEconomic History of the World, Princeton-Oxford 2007, s. 11. NĚMECKO PÁCHÁ SEBEVRAŽDU 368 107 Srov. Roberto Colom - Josep Lluis-Pont - Antonio Andres-Puyeo: The Generational Intelligence Gains Are Caused by Decreasing Variance in the Lower Half of the Distribution. Supporting Evidencefor Nutrition Hypothesis, in: Intelligence (2005), s. 84 nn. 108 Srov. James R. Plyrrn: „Massive IQ-Gains in 14 Nations: What IQ Tests Really Measure", in: Psychological Bulletin 101 (1987) , s. 171 nn. Tentýž: „What Environmental Factors Affect Intelligence? The Relevance of IQ Gains Over Time", in: D. K. Detter-man (ed.): Current Topics in Human Intelligence, sv. 5, Norwood 1995. 109 Thomas W. Teasdale - David R. Owen: „A Long-term Rise and Recent Decline in Intelligence Test Performance: The Plynn-Effect in Reverse", in: Personality and Individual Differences 39/2005, s. 837 nn. a také Jon M. Sundet- Dag G. Baraug-Tove M. Torjussen: „The End of the Flynn Effect? A Study of Secular Trends in Mean Intelligence Scores of Norwegian Concripts During Half a Century, in: Intelligence 32/2004, s. 349 nn. Obě studie je třeba brát o to víc vážně, že se vztahují na rozsáhlá měření inteligence branců: u dánských a norských branců studie ukazují, že Flynnův efekt přestal fungovat už koncem sedmdesátých let. Po období stagnace má měřená inteligence branců v obou zemích od konce devadesátých let klesavou tendenci. 110 Srov. Siegfried Lehrl: „Pisa-ein weltweiter Intelligenz-Test", in: Geistigfit 1 (2005), s. 3 nn; Heiner Rindermann: „Was messen internationale Schulleistungsstudien?", in: Psychologische Rundschau 57 (2006), s. 69 nn. 111 U. Genz: „Steigerung der mentalen Leistungsfähigkeit durch richtiges Frühstück", in: Geistig fit 6, (2007), s. 3 nn. 112 Také sociobiologie, kteráje silně orientována na roli kulturního vývoje, považuje v principu proces přirozeného výběru za základ lidského vývoje: šíří se genotyp těch, kteří nejlépe přežívají a mají nejvyšší fertilitu. Protože šance na přežití v moderní společnosti jsou stejné, šíří se nejvíce geny těch, kteří jsou nejvíce plodní. Srov. Edward O. Wilson: On Human Nature, Cambridge (Mass.) 2004, s. 32 nn. Kapitola 4. Chudoba a nerovnost 1 Poznámka překladatele: biblické překlady do různých jazyků i různé dobové překlady v rámci jednoho jazyka vykazují v úhrnu obrovskou variantnost. Nezřídka se POZNÁMKY 369