Komentář k testu z 15.3.2012 (JAP215 b): Nejprve opět uvádím znění testu: ①　Prosím, pojďte dál bez vyzouvání. ②　Na tu těžko schůdnou cestu je těžké zapomenout. ③　Knížka, která se jmenuje „Radostné čtení“ se asi čte snadno, ne? ④　Nepamatujete si, zda ten dům byl rušný? ⑤　あなたの字がいつ読みやすくなるか知りたい。 　 · Překlad první věty skýtal více prostoru k aplikaci keigo. První část, tj. „bez vyzouvání“ mohlo být případně také předmětem sonkeigo (おをおぎにならないで), ale řekl bych, že spolu s následným sonkeigo (お上がり下さい nebo お入り下さい) bychom to mohli zaslechnout jen ve velmi specifických situacích (snad v nějakém tradičním rjokanu, kde by takto byl oslovován velmi významný host), dost možná by to bylo běžně vnímáno jako tzv. overpoliteness. Vhodným řešením mohlo tedy být např. どうぞ、くつをぬがないでお入り下さい。 Každopádně bylo vhodné sloveso nugu doplnit přímým předmětem (kucu), neboť nugu může znamenat též „svléct“ (o oblečení). · V případě ② bylo každopádně záhodno použít tvar 歩きにくい pro „těžko schůdný“. Druhý bod („těžko zapomenout“) asi umožňoval uvažovat o použití buď -nikui nebo -gatai. Při výkladu jsem se zmiňoval o tom, že -gatai se často užívá tehdy, kdy „něco nejde, protože se nechce“. Asi i z toho důvodu je wasuregatai vázáno na něco, na co nechceme zapomenout (buď proto, že je to vzpomínka velmi příjemná nebo něco významného). V tomto případě bych asi volil variantu wasurenikui. Každopádně se domnívám, že je to do značné míry záležitost jazykového citu. Variantu wasureru no-ga muzukašii bych bral také jako možnou. Nicméně POZOR! Hodně často jste výrazy s -nikui, -jasui pojili na komplementy s partikulí wo. To je zásadní chyba, neboť sloveso se přibráním morfému -nikui, -gatai či -jasui stává adjektivem. A adjektiva komplement pádu wo nepobírají (ostatně ani v češtině). · V překladu ③ jste mohli název knihy buď ponechat v češtině, nebo se jej pokusit přeložit. Přeložit jej šlo jistě mnoha způsoby. V každém případě bylo dobré vzpomenout si na to, že názvy knih v japonštině vkládáme do dvojitých kagi kakko 『』. · V ④ byly možné obě varianty časů: i) あの家はにぎやかかどうか覚えていませんか。 ii) あの家はにぎやかだったかどうか覚えていませんか。(případně se sonkeigo na predikativu oboeru) Ze zdvořilostních důvodů bylo každopádně vhodné udržet v otázce zápornou polaritu koncového predikativu. · Překlad z japonštiny měl jistě také několik různých možností, více či méně přirozených. Volil bych například „Zajímalo by mě, kdy už začneš psát čitelně.“ 378791 – Týká se Vás jednak partikule wo s adjektivem, ale především (což mi vadilo ještě víc) nesprávné ohýbání slovesa nugu do prostého záporu. Pro „schůdnou“ se sloveso iku moc nehodilo. Gramatiku to iu jste neužil. ④ a ⑤ bylo OK. 211786 – Sloveso nugu chtělo předmět. Je důležité vnímat rozdíl mezi tranzitivními a intranzitivními slovesy. Sloveso ageru je tranzitivní (tj. „(po)zvednout“). V ① bylo třeba sloveso agaru, ovšem ve správném keigo tvaru. ③ se Vám povedlo hezky. Překlad ⑤ byl hodně neortodoxní, ale v podstatě teoreticky možný. 343585 – K ① stejně jako kolegyně výše. V ② bylo vhodnější jiné ukazovací slovo než kono. Partikule wo s adjektivem se Vás týkala. Překlad názvu knihy se Vám nevydařil. Sloveso jomu nemůže být modifikováno adjektivem v přívlastkovém tvaru tanošii. Před koncovou partikulí NIKDY nepište tóten. Nezapomínejte na sokuon v minulém prostém tvaru spony. Překlad ⑤ jste nezvládla. Především proto, že máte-li ve větě otázkové slovo typu icu, nejedná se o otázku zjišťovací, a tedy nemůžete překládat s „jestli“. 323707 – Opravte si znak 入 (musí být jasně odlišitelný od 人). Jinak spíš detaily. „Být těžké“ asi není totéž jako „nebýt možné“. V ③ jste si mohla trochu pohrát s modalitou („asi“). 361955 – Sloveso nugu je třeba ohýbat správně. Týkalo se Vás wo s adjektivem. Pro „radostný“ bych asi volil jiné adjektivum než šiawase-na. V ④ bylo „zda“, tj. jednalo se o otázku zjišťovací (vnořená otázka tedy chtěla かどうか). Vaše *おおいでください z ① možné není, neboť by se Vám zdvojoval zdvořilostní prefix (おいで je v keigu původem z で). 383635 – Keigo jste zvládl hezky. Týkaly se Vás však některé další věci (zmíněné výše). V ⑤ bylo otázkové slovo icu, nebylo to tedy možno překládat jako zjišťovací otázku (s „jestli“). 383058 – Týkala se Vás partikule wo s adjektivem. V ④ nebyl důvod pro keigo お宅. Také jste použila výraz isogašii. Berte to tak, že výraz isogašii znamená „mít napilno“ a tedy se převážně váže na osoby. I výrazy jako isogašii ičiniči („perný den“) je v podstatě „den, kdy má (někdo) napilno“. Vhodnější bylo tedy použít adjektivum nigijaka-na. 378778 – Téměř bez chyby. Škoda, že jste ⑤ přeložil s minulým časem, který v zadání nebyl. 384037 – Uctivý rozkaz (v keigu) je třeba tvořit správně, tj. přes ren’jókei, nikoliv -te tvar. Nějak jste nezvládla přívlastkové konstrukce. Uvědomte si, že přívlastkové (adnominální) rozvití substantiv vyžaduje partikuli no jenom u nominálního přívlastku (nebo spony). Predikativy (adjektiva a slovesa) mají své přívlastkové tvary, po nichž se partikule no neužívá! *arukinikui-no miči nebo *X-to iu-no hon jsou „čínské chyby“ (dělají je často Číňani, protože přivlastňování v čínštině funguje jinak než v japonštině). Dávejte si na to pozor. 325316 – Kromě věcí, které jsem zmínil u některých kolegů výše, jste použil wasureru no-wa muzukašii. Vzpomeňte si, že ve vazbách substantivizujících slovesa formálním substantivem používáme partikuli pádovou (ga). V ① nebylo -ni natte v uctivé výzvě nutné (ale setkat se s tím můžeme). Název knihy v ③ se Vám nepovedl, protože adverbiální tvar adjektiva tanošiku se může pojit pouze na predikativy, nikoliv na substantivní výrazy (např. jomi). Sloveso oboeru je nutno ohýbat jako samohláskové (-ru sloveso). 361527 – Za hai se téměř vždy dělá tóten. Sloveso v ① jste neužil ve správném tvaru (zdvořilá výzva obsahuje kudasai). V ④ jste použil partikuli ga, ale v zadání bylo „ten dům“, což Vás mělo navést spíše k partikuli wa. 324805 – ① se Vám příliš nepovedlo (tvary sloves). V ② jste použila na místě adjektivního sufixu -nigai (víte, co to znamená, že ano). „Dvojité skobičky“ v názvu knihy jste napsala vzhůru nohama. V ④ to chtělo oboeru do tvaru -te iru. J. Matela