Ohebné částice
Ohebné částice 助動詞 – jeden ze slovních druhů. Patří mezi slova synsémantická, mají
ohýbání. Připojují se k predikativům nebo k ostatním ohebným částicím a substantivům,
vyjadřují rod, aspekt, čas, polaritu, slovesný způsob apod. Existují i teorie, podle nichž nejsou
uznány za samostatná slova, nýbrž za polysufixy (teorie Jošio Jamady).
Podle významů bývají běžně rozčleňovány do následujících jedenácti skupin:
A kauzativ = seru / saseru ……………………….…………….
B pasivum, potenciál, samovolnost, uctivost = reru / rareru …
C zdvořilost = desu / masu ……………………………………….. zdvořilost, zp. II
D minulost, dokončení/završení, reminiscence, potvrzení = ta …. aspekt, čas
E vůle, dohad = u1
/ jó / rašii / mai / daró ………………………… způsob I
F negace = nai / nu ………………………………………………. polarita
G rozhodnutí = da ………………………………………………... polarita, zp. I
H přání = tai …………………………………………………..
I připodobnění = jóda …………………………………………
J doslech = sóda ………………………………………………
K stav, situace = sóda …………………………………………
Existují teorie, podle kterých prvky ze skupiny A a B nejsou ohebnými částicemi, ale
příponami (teorie Motoki Tokiedy).
兄は弟に教えさせた。 (Starší bratr přiměl mladšího, aby mu to vysvětlil.)
兄は弟に教えられた。 (Starší bratr byl poučen mladším.)
兄は弟に教えさせるだろう。 (Starší bratr nejspíš přiměje mladšího, aby mu to vysvětlil.)
兄は弟に教えられるだろう。 (Starší bratr nejspíš bude mladším poučen.)
V těchto příkladech je ani (starší bratr) subjektem stavu/děje ošiesaseru (přimět k vysvětlení)
a ošierareru (být poučen), subjektem kauzativity a pasivním subjektem. Slovo daró však nemá
ke staršímu bratrovi žádnou vazbu, vyjadřuje subjektivní hodnocení ze strany mluvčího. V
Tokiedovy gramatice jsou seru / saseru, reru / rareru z ohebných partikulí vyjmuty a
klasifikovány jako přípony.
a 彼はいかにも男らしい。 (On je vskutku mužný.)
b あそこにいるのはどうやら男らしい。 (Támhle, to jaksi vypadá na chlapa.)
1
Zde je opět nutno vnímat tento prvek jako abstraktní morfém, jenž se realizuje jako prodloužení samohlásky /o/
na konci tzv. mizenkei, slovesného tvaru (imperfektního), např. 書こ+う＝ /kakó/, pozn. překl.
rod
způsob I
V případě a je rašii sufixem, jenž utváří ~i adjektivum otokorašii (mužný, chlapský), je
součástí vyjádření toho, jaké atributy má kare (on). V případě b je rašii ohebnou částicí, která
vyjadřuje subjektivní hodnocení ze strany subjektu promluvy, nepodílí se však na vylíčení
povahy „muže“. Pokud bychom a a b rozlišovali tímto způsobem, potom bude Tokiedova
teorie platná (viz sekce I. Když se řekne metajaponština).
Specifikem ohebných částic je, že jsou nesamostatnými, přitom však ohebnými slovy.
Nicméně v případě výrazů u / jó / mai ze skupiny E ke změně tvaru slova nedochází.
Podívejme se však na následující příklady:
c 突然雨が降り出すということもあるまい。 (Snad ani žádná náhlá přeháňka nepřijde.)
d あろうことか、あるまいことか、…… (Může se to stát, nemůže se to stát …)
Budeme-li považovat mai v příkladě c za koncový tvar a mai v příkladě d za tvar
přívlastkový, můžeme tuto částici považovat za ohebnou i bez toho, že by u ní docházelo
k formální morfologické proměně. Haruhiko Kindaiči takovýmto případům říká neměnné
ohebné částice 不変化助動詞.
Výrazy ze skupin A, B, výrazy u a jó ze skupiny E a výrazy nai a nu ze skupiny F se
připojují k imperfektnímu tvaru ohebných slov. Imperfektní tvary nemají samostatné použití,
jejich samostatnost je tedy oslabena. Proto také lze výše zmíněné ohebné partikule považovat
za sufixy.
Kromě dělení podle významů, lze ohebné partikule dělit i následujícími způsoby:
1. Dělení podle napojení
napojení na imperfektní tvar = seru / saseru / reru / rareru / nai / nu / u / jó
napojení na adverbální tvar = masu / ta / sóda (stav) / tai
napojení na koncový tvar = mai / sóda (doslech)
napojení na neohebná slova = da / desu / rašii / daró / dešó / sóda (stav)
2. Dělení podle typu (vzoru) flexe
typ jednostupňové „spodní“ flexe2
= seru: セ・セ・セル・セル・セレ・セロ
typ adjektivní flexe (~i adjektiva) = nai / tai / rašii: （ク）・ク・イ・イ・ケレ・□
typ adjektivní flexe (~na adjektiva) = da / jóda / sóda (stav, doslech): ダロ・ダッ・ダ・
ナ・ナラ
typ specifické flexe = masu / desu / ta / nu (n)
typ neměnné flexe = u / jó / daró / mai
2
Též možno označit jako „jednostupňová e-flexe“, viz pozn. 79, pozn. překl.
Ohebné částice se používají v řetězovém napojení za sebou. Tomuto říkáme „vzájemné
propojení“ ohebných částic 助動詞の相互承接. Šinkiči Hašimoto ve své knize 『助詞・助
動詞の研究』 (Studie o partikulích a ohebných částicích) (nakl. Iwanami šoten, 1969) předkládá
následující shrnutí:
(1) ohebné částice vidu (1. stupeň, 2. stupeň)
(2) ohebné částice přání (3. stupeň)
(3) ohebné částice dokončení (4., 5., 6. stupeň) kladné tvrzení
(4) ohebné částice negace (7. stupeň) záporné tvrzení
(5) dohad (nejednoznačnost) a minulost (8. stupeň a za ním)
Hašimoto pak předkládá následující schéma:
vid dokončení záporné tvrzení dohad minulost
す る たし ぬ たり つ ず べし けり
さす らる ＝ツ べかりズ めりケル
しむ ざり＝ヌ シム
シム まじ らし
まじかり らむ
[まし] けむ
む
まし・じ
lze je shrnout jako měnící se podle
pádů