když takto všechny získá svou promyšlenou špatností a všude je už rozhlášeno: „ten je dobrý", tu... se náhle změní. Z děl historiků a kronikářů se můžeme dovědět, jak takový člověk spravuje obec, která je mu svěřena do správy, a můžeme k tomu přibrat i příklady z každodenního života. Tisíce takových případů už byly pozorovány a lze je vidět dosud. Postačí říci, že pro takto usvědčeného člověka bude nadále třeba bystrého zraku, který ho bude pronikavě sledovat.
Později uvidíme, jak zlořády v mníšskych komunitách a pokrytectví mnichů kárají nejen církevní teoretikové, jakým byl Eustathios, ale jak se stanou i oblíbeným terčem satiry.
(200)
HISTORIOGRAFIE A KRONIKÁŘSTVÍ
Vzrušující události, které naplnily 11. a 12. století domácích i zahraničních byzantských dějin, našly odraz v rozsáhlé historické, memoárové a kronikárske literatuře. Byla to zejména období, která se intenzivněji obracela k antice, jež cítila, řečeno slovy nikéty chóniata (1150-1213), že „historie je nejznamenitější odkaz a nejkrásnější vynález Reků".
Poznali jsme již pozoruhodné dílo Psellovo, jehož Kronika (nebo Letopis let 976-1077) vyniká i uměleckým zpracováním. Část téhož období zpracoval též Psellův současník, právník a vojenský soudce michaél attaleiatés (tj. pocházející z maloasijské Attaleie, 11. st.), který císaři Nikéforu Botaneiatovi věnoval nedokončené dílo História (Dějiny), v němž na základě vlastní zkušenosti a s kritickým smyslem pro historickou pravdu vylíčil události let 1034-1079. Jazykem a stylem se toto dílo blíží už archaizujícímu vkusu komnénovské doby, která se ráda vracela k antickým vzorům.
„K vylíčení historie činnosti svého otce jsem přistoupila z této příčiny: mým zákonným manželem se stal césar Nikéforos přicházející z rodu Bryenniů, který krásou, bystrostí rozumu i dokonalou výmluvností daleko převyšoval své současníky.. . Mého bratra císaře Jana doprovázel na taženích proti barbarům a táhl s ním i proti Syřanům při znovudobytí Antiochie. César se nedovedl odtrhnout od psaní ani uprostřed námah a strastí a sepsal řadu pozoruhodných a významných spisů. Především však z podnětu císařovny (Ireny, manželky Alexiovy) se ujal úkolu sepsat dějiny císaře Římanů Alexia (Komnéna) a uložit do knih činy jeho vlády, pokud mu čas dovolil vždy nakrátko zanechat zbraní a boje a věnovat se literární činnosti. Poslušen příkazu naší císařovny začal svůj spis už předcházejícím obdobím od císaře Římanů Diogena a postupoval k tomu, kvůli němuž se díla ujal... Takový byl césarův záměr, jak to vyplývá z jeho díla. Svůj plán však neuskutečnil a své dílo nedokončil. Došel jen do doby císaře Nikéfo-ra Botaneiata, pak už psát přestal, poněvadž doba mu nedovolila pokračovat v díle... proto já sama jsem se rozhodla napsat dějiny vlády svého otce."
Tuto přesnou literárně historickou informaci nám poskytuje ve svém díle anna komnéna (1083 - po 1148), dcera císaře Alexia a manželka byzantského aristokrata, vojevůdce a historika nikéfora bryennia (1062-po 1137), jemuž smrt zabránila dokončit dílo, takže obsáhlo pouze události let 1070-1079:
(201)