kal, že dává přednost Platónovi. Tato funkce pak už existovala po celou dobu trvání říše a objevuje se ještě za turecké okupace ve spojení s patriarchátem. Ióannés Xifilinos byl spíše učený teoretik nežli praktik, který by připravoval žáky na jejich budoucí povolání. Hlavní náplní vyučování na právnické škole bylo studium Basilik a analýza jejich vztahu k zákonodárství doby Justiniánovy. Výrazným archaizujícím rysem byl návrat k latinské terminologii. Obsahem i metodou se výuka obracela do minulosti.
Živým potřebám doby neodpovídaly ani pokusy Michaela Psella, který stál v čele filozofického učiliště s titulem hypatos tón filosofón, to jest „konzul filozofů", aplikovat na právní teorii novoplatónskou filozofii. Psellos sám nazývá tuto školu gymnasion, cvičiště. Učil posluchače gramatice, rétorice, stylistice, četl s nimi antické autory, přednášel jim o dialektice, aritmetice a geometrii, astronomii, hudbě, fyzice, metafyzice i teologii, tedy téměř o celém tehdejším encyklopedickém vzdělání, které odpovídalo západnímu triviu a quadriviu. Psellovo dílo nám otvírá pohled na každodenní život byzantské školy s pilnými i nedbalými žáky, i když mnohé motivy připomínají rétora 4. století Libania a jsou asi zčásti i reminiscencemi na četbu řečí a listů tohoto vzoru byzantské rétoriky. Metodika výuky vycházela z platónského dialogu a probíhala formou otázek a odpovědí, jak lze soudit z toho, že Psellos vytýká svým žákům, že nevěnovali dost péče přípravě a že kladou otázky nazdařbůh. O generaci později působil na tomto učilišti, na němž už Psellos prosazoval platonismus, i novoplatonik ióannés italos (nar. 1025).
V 11. století ovšem nemáme žádný doklad o kontinuitě vysoké školy o čtyřech katedrách, specializovaných podle oborů, jak ji v 9. století v Konstantinopoli založil Bardas a v 10. století obnovil Konstantin VII. Nemůžeme s jistotou určit, jaká byla skutečná náplň funkce „konzula filozofů". Není ani prokázáno, že by s Psellovým jmenováním bylo spojeno ustavení nové školy, vyšší, než byly školy ostatní. Víme jen, že Psellos působil na škole u chrámu sv. Petra a že měl pravomoc rozdělovat příležitostné odměny učitelům jiných škol.
V té době už jmenoval učitele některých škol konstantinopolský patriarcha. Církev tak postupně nabývala rozhodujícího vlivu na organizaci vyučování. Ve 12. století pak vznikla při konstantinopolském chrámu Hagia Sofia patriarchální škola, jejíž učitelé, didaskaloi tés Megalés ek-klésias (učitelé Velkého chrámu) poskytovali rovněž encyklopedické vzdělání.
Intenzivnější studium starověké ^\^^^Q^ brzv opět upadlo. „Zaniklo vysoké a vznesene jméno .uradu filozota nravíréSr a aténský biskup Michael Chóniatés. Obnovil jej az císař Ma-
Eypata však povolal ^'^TZ Hagia Sofia MICHAELA z ANCHIALU patriarcha 1170-1178). len se sice fděkovné nálpní řeči přihlásil k obnově filozofických studu, melo vsak být zavrTeno Je nahnilé". Psellův a Italův platonismus uz nesmel byt obnoven.
4U*
(186)
(187)