I
Divadlo Reduta
Znak na Redutě
52
Denisových sadech a dále pak už tekla samospádem do kašny.
V dolní části náměstí si povšimněme nejstarší divadelní budovy ve městě - Reduty (č. 4), na jejímž místě stávaly čtyři středověké domy. z nichž nárožní dům byl na počátku 17. století upraven na tavernu (výčep vína). V hostinci také hrály potulné německé a vlašské (italské) divadelní společnosti, pro než byl o něco později (r. 1732) vystavěn v sousedství nový dům. Zde také bádenská společnost německých herců hrála v r. 1767 poprvé česky (tedy o čtyři roky dříve, než se hrál v Praze-Kotcích „Kníže Honzík1'); šlo o. operu - pantomimu „Zamilovaný ponocný'\ V temže roce zde také koncertoval jedenáctiletý W. A. Mozart (událost připomíná pamětní deska na budově).
V 18. století divadlo třikrát vyhořelo, naposledy pak v r. 1870, kdy bylo upraveno na tržnici (mezitím městské divadlo získalo novou budovu Na hradbách). V roce 1919 se budova Reduty opět vrátila „Múzám41 - divadlu a po r. 1945 zde byla umístěna operetní scéna. Poslední rekonstrukce se prováděla v polovině padesátých let 20. století. Pod budovou Reduty stáva Iv na místě dnešní Květinářské ulice do 90. let 19. století masné krámy, což nám dokládá řeznický znak dvou zkřížených sekyr, zasazený u služebního vchodu do divadla.
Dolní Část Zelného trhu uzavírá monumentální budova někdejší Cyrilo-Metodějské záložny
(č. 2-3), postavené v letech 1913-1916 na místě tří domů; od r. 1969 zde byla umístěna právnická fakulta a od počátku 90. let budovu krátce užívala Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzit v.
Prostor na rohu Radnické ulice (dříve Ostružnické) býval vyhrazen Kurnému trhu. Na místě nedávné tržnice (č. 18) stávaly tři domy, z nichž dům na nároží Mečové ulice nahradil dřívější městskou zbrojnici. Domy postupně chátraly, takže byly v r. J 941 zbourány a na jejich místě byla v letech 1948-1950 vybudována tržnice - Dům potravin.
Horní části náměstí dominuje blok čtyř domů gotického a renesančního původu, zvaný Malý Špalíček (Zelný trh 12-13 /Starobrněnská 1-5/ Peroutkova), který- prošel v letech 1969-1973 rozsáhlou rekonstrukcí; dům při Peroutkové ulici (č. 12) vlastnil od r. 1625 velice tvořivý brněnský architekt Ondřej Erna, jehož syn Jan Křtitel nechal dům před r. 1660 přestavět (s oběma jmény se ještě několikrát setkáme). Zde si ještě povšimneme barokního sloupu Nejsvětější Trojice od A. Schweigla z r. 1729, který stojí na původním ťzv. Hrnčířském trhu, a Paláce Žďárských (č. 10), přestavěného v letech 1752-1753 podle projektu F. A. Grimma opatem cisterciáckého kláštera ve Žďáre nad Sázavou, U sousedního Paláce Hausperských z Fanálu (č. 9) nás upoutá pozdně barokní fasáda na této původně gotické stavbě (dnes
Sloup Nejsvětější Trojice
53