183
Překladatelé někdy takové „šikmo mířené" repliky obracejí přímo k protihráči.
Ve veršovaném dramatu bývá vydatným zdrojem „scénické energie" dialogu často rytmus a rým. Na začátku čtvrtého výstupu II. dějství Tartuffa Valerius s předstíranou nonšalancí zaútočí na Marii svižným dvojver-ším:
Ach, slečno, doslech' jsem o podařené zprávě, vylíhlé zajisté jen v čísi hloupé hlavě.
V dalším ale ztrácí svou jistotu, táže se vzrušenými kusými verši, na něž Marie rezervovaně odpovídá v rýmovaných replikách:
Mar.: Jak?
Val.: Prý se míníte — vdát za Tartuffa.
Mař.: Žel,
tu věc si skutečně můj otec usmyslel. Val.: Váš otec . . .
Mar.: Pozměnil své první rozhodnutí,
to on a nejiný mě k tomu sňatku nutí.
Val.: On vážně . . .
Mar.: Vážně.
Val.: Tááák?
Mar.: Před chvílí tady byl
a velmi zřetelně se pro něj vyslovil.
Val.: A na čem, slečno, vy jste rozhodnuta v duši?
Po této otázce ztrácí svou jistotu Marie, teď se ona začne zajíkat, a je to Valerius, kdo dopovídá její verše a jehož replikám dodávají rýmy charakter dokončených a uhlazených aforismů: