189
perspektivu: postava a její vztahy k protihráčům se před očima diváků vyvíjejí a mnohé její rysy mají zůstat zpočátku utajeny. Překladatel ovšem zná celý vývoj, který ve hře proběhne, a někdy tyto své vědomosti vinterpretuje již do počátečních scén. Tak ve Fikarově překladu Strýčka Váni se Vojnickij o Jeleně Andrejevně vyjadřuje již na počátku hry takto:
Vojnickij: S těch por, kak zděs živjot so svojeju suprugoj,
žizň vybilas iz kolej. Vojnický: Od té doby, co zde žije profesor s paničkou,
náš život vyjel s kolejí.
Srovnáme-li interpretaci některých klíčových kvalifikací z namátkového úryvku dobrého českého i slovenského překladu, vznikne v nás nutně pochybnost, zda důmyslné promýšlení životního stylu, „životní předhi-storie", „režimu dne" atd., které musí vycházet z informací obsažených v textu, má v překladech dosti spolehlivou oporu. Bylo by zajímavé sledovat, jak některé vžité nepřesné lexikální ekvivalenty zasahovaly do našich interpretací cizích her. Slovníkový překlad ruského „skuč-nyj" jako „nudný" podbarvil oblomovštinou již mnoho replik a zalidňuje dodnes naše inscenace ruských dramat mnoha „zbytečnými lidmi". Na prvních dvou až třech stránkách Měšťáků se s ním setkáme nejen u Polji, ale o několik minut později také u Taťány, když odpovídá nespokojenému Petrovi:
Tatjana: Kakoj ty skučnyj, Pjotr . . . tebe vredno žiť tak. Tatjana: Ty jsi nudný, Petře . . . Škodí ti takhle žít. Tatiana:. . . Aký si dnes, Piotr, smutný . . . namrzený. Nemal by si sa tak mučiť, škodí ti to.