o b B fI h 1. W~ f NA H~ • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •• • 1 Osm cnybných výkl~dO 2 - l1d Ježíl 5 - Učení horskáho kázání 6 2. PREAMBULE Hora 8 'fora 12 Spravedlnost 8 Horsk~ učení "Neplnění" Je!iěových 9 - Nové učení? 10 - 14 - Nejmenší p1'1kizání? učedníJW 16 15 ,. BLAHOSLAVENJTVÍ •••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 21 1febeské královstvi chu~ým 21 - Blahoslavený 2} Činorodá touha z ~r,y 24 - Šalom 26 - Teopo11t1ka malých kroJW 28 - .ejvyěěí pl'1kázání 29 4. MA JÁ PRAVtu vÁM" •••••••••••••••••••••••••••••••••• '1 Zruěení z'kona? )1 - Je!íěovB ~ateřětin8 }~ Ani jediná anUteze }5 - ~není a čin }5 - Ke••bije! J7 - lie&clsololU 4l - Uk_ rozluq 4'lepří saheJ te 5} - VyAěí pnvo 57 - Př1~ZaM neúrtst k nepHtel1? 65 - Ltske, kteri rul! nepřátelení " ~ Sukně. pl'IH 80 - I>ruh4 IlÍle 85 Celn1c~ morilka a horská etika 86 - Pra~ tdf' 9} OkD za okD, Eub sa sub 91 - "Q1porujte sUmul" 99 s, Vl'OI'IE NEBO PROOlWI T ••••••••••••••••••••••••••••••••la, PosnúJl;y k textu ••••••••••••••••••••••••••••••••••••108 Posnámky k nejddlelitěJAím t1tulOa rsbínek4ho piaamn1etv! ••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 110 Autor • •• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •• • • • • •• • • • • • • • • • •• 111 1 1. K Á z Á NiN A H O Et i "Jelíěovo poselství, jak mu rozumím, je obsaleno v k'z4ní na ho~ ••• Pro toto kázání Js •• sl Jelíle oblibl1." 1) Tuto výpove3 Mahátma Gandh:Ího mOle mnohý Ud opakovat eteJně poctivě jako jeho následující kritiku: "Toto etělejDÍ po.eletví bylo v z'padníoh zemích nejednou znetvořeno ••• Mnoh', r 2) co plstí jako ktes~ansk', je popřením horského kázání." Kerl ~arx .e ptá kfe.ísnO své doby: "Neusvědčuje ka!dI okamlik valeho praktického ~ivot8 v&li teorii ze lli? •• Nastavíte svou pravou tvá,., když vás někdo uhodí po led, nebo .avedete příelultu' .oudní fueDÍ tvOu právnillU přestupku? Ale to ptece evanael1l.. zapovídá." }> A skutečně: Dějiny vlivu horského kázání by 8e mohly dodatečně jevit jako pokus dome.tikovat a tím i 6neěkodnit vis u~llivé, přísné a stroh,."Křest&lství", píše GUnter Bornkamm, "ei aistrovaky rozumělo v tom, jak by právě také pomocí své teologIe polapUo a odv~tllo údernost kázání na hoře a zachovalo ei tak klid". Také v dneěrú debatl o JÚru se ká.zání ne hoře zdá vhodné k peekování protivníka, bez sn~ Upe se podívat, co v něa vl •• tně stojí peáno. AvH.k 1 znalci anohd;y doUi k po-4) • N e b e s k ~ krá lov s tví c h u dým Odvaha. kterou zde JdHí svýdm do~d. je nezbytným pfoedpokladem následujícího akěniho programu, nebot bez účinného doó6ní .oei bezmocným. naděje zou~alým a světla těm, ktetí žijí na stinné straně života. se ne~ očekávat činorodá spolupráce na sp'se tohoto světe. Kladověj!cílll, nemaJetnýs a spodině Udovskt§ spOlečnosti, těm, kteří jsou kaldodenně neaocní marností věeho lidsk4ho 11[\.lení. je tu dodávána neděje, I. vzdor vAemu zdání, všechny strasti a nář~ se projen jako amyslupln', že Boží spasiteln! pl.G s človělatm zdaleka není u konce, že Ch, ~ něta, přeqývá u ponížených 8 zdeptaných a je Bohem prostých lidí (lz 57,15). Království Boží je blízko! Pomozte mu přece prorazit, zní tu v plná dOvěte, a to tím, že Bohu a jeho světu zachovate věrnosti Blahoslevenství tedy nejsou ani "gratulečním textem", ani odkazem na nějakou vzdálenou v~čnoat. nýbr! rp-oostným poselstvÍID. že 8e od Boha Gtéce. který od nás Vi žaduje změnu ltyělení, ~ jlf zde ne zemi očekávet pfehodnocení všech J.ozemB~:ýchhodnot. Nářky se změní ve smích, hlad v sytost, zármutek v potěšení a nenávist ve sp'su. Jedním 81ov~m: Království nebeská je blizko. kdy ž v~' budete chtít. Vždyt co znamená tento eteno[ram T!",dčje rabín!:lkého učení o ~hu? V řeckém textu Metcu&e je zachováno doslovn~ reprodukce Je!:í§ov~ mateř·.kého jazyka: "kr'lovství nebes". Hebrejsk"ý vý- 22 rt,.% "nebe aa" je pOdeník,y JIIu.el však b,ýt poje. nebeské království prodchnut tak' politickými komponenty. nebot ve více než tuctu ptísloví & slovních obratO t' doby jsou "ŘílI1eká tíěe" a "Debes~ Mě." neslII.•.ř1telné kontl'6st,y, jimi! Jsou jednoznačnč ztělesňovány n'.ilí B mírnost, •• lkB a mír, brut~lito 8 sprevedln08t, nevr~živost a l'ska. Hadostná zvěst. spQso 8 nebeské království. tyto tři z,kladní pllíte ježíěovského apáacncaného slovníku, byly tehdy zrovna jako JSou dnes - pro každéhc po~orného posluchače n8blty teopo11tickou výbušnlnou. l'iietzschc m(l pravdu, kdy~ napsal o "Povstání otrolDl v mONlce": "By11 to Hdá - k nh ž patří také JeUA - kteří S8 2' 3 plodnou dl1aledností odvá~ill zwlny proti arlatokrbtlck4mu srovnávéní hodnot: dobrý = vzneli81l,Ý- mocn,ý= knsn,ý '" št&8tný = bohul1bý••• a ,)(!vui drželi; jen nuzní jsou óobř'f , Jen trpící, stridající, nemocnf a oškliví jsou jediní zbožní. Jediní Bohem blehosl&ven!; toliko pro ně je spása ••• h 14) B 1 e h o s 1 & V • n i "Blahosh!ven,ý"-Ultto sloven začíno Jak Kniho If8.nO, tak taká tadú devíti blahoslevenství, kt€rJ připomínají žalmy krok ze krokem; možná právG př Lpomfn«t mají, Jsou ptec. každodenně slyěet v 1iturgii synsgog, v nichi Je!íě neJnsvně kázsl svá poaIe1ství: "BluhoB1aven,ýten II'IUŽ, který nechodí po redě bezbožných" cf 1,1). hBlahoslsven,ý, kdož prozřetelný soud činí o chudém" (~ 41,1). "B1ahosl~vení, kteříž ostříhojí soudu a činí spravedlnost ka!dáho č aau" ;;: 106,}). ~BlahoslHven,ýi, kdcž se slltov~vá a pčJeuJe, a řídí své věci podle pNva" (ž 112,5). "Blahoslavenl ti, kteříž jsou ctn4ho obcov'-n1, kteHl chodí v Zákoně Hoepodinově" (Z 119,1). Někdy se podobnost \ýká také obsahu: "Blahoslavenl lkaJíc!, nebot oni potěšenl budou" (~t 5,4), pfIpomene ihned židOm, kt.ří znají blbl1: "Blízko jest Hospodln těm, ktefiž Jsou srdce zk:roušen4ho, a poti"ebn):.. v duchu pomá~" (Ž 34,19). Ale také: "Ti, kteří! se slznmi rozsiveli, 8 prozpěvov'ním liti budou" (~ 126,5). Šest' chvé La: "Bl~)oBlaveni čiatáho .~ce,.nebo{ oni Boha vldčtl budou" iMt 5,8), je smyslově pf'íbuzn;j s; "Kdovetoupf ns horu Hospodincvu? Ten, kdož jest rukou nevinn'ých 8 I:II'Ocečistého" (Ž 24,3-4). Nakonec, ule nikoll J.oslední: "Blahoslavení tUí, nebot onl lidE-dílzrl.elskou zem" je soudně stanovené, trojrozměrné zaaliben!, vyhlá!ené jak v Nt 5,5, tek t&ká v 2 37,11. <::4 Jestli v~lokkl f č ové slovo "lJlahoslovený" lil' u žclmlaty H horsl>ěno uč1tele tutéž lntencl výpovčdl, to je oUzka, s níž se i Martin Bube r' potýká ve svém př-e klsdu hlmťl.. Je jisté, že hebrejské "ašré" mc,žt:být jen uboze fl ne pře sně slovně přepsáno jako "mskBrios" nebo "bestus", také ••vrohl•. a "heil". ~'rancdisk' "blanhereux", rovně~ 1 britská "blessed" námnepomóžeo nic víc, zatímco zcela překvapivě, EIIlerické "happy" nejrr.1HdAíhopf'ekludu "NewAmerican ulbla" se zdá nejblíže pOvodnímu~alu. Poslechněme s1, co tíJm Buber o úvodním dovu Ž8mlťl.& 'Zalmist8 vol': 6, Je ětěst!m .už •••• To není pf'ání ani zaalíbení. Nejde o to, že s1 muž Itěstí zaslouií nebo že by měl si bit ětěstí vědOlll,at Ji! v tOllltOpozu8klln, životě, či v Jiné budoucím, nýbrl jde o rado_taj T,ýktik 8 nadiené zjlětěn!& Jak Atsstný je přece ten IDull V. výkřiku, který Je svou podstatou č&sově neurčltelný, Je takřka smazáno rozdvojení nynějiího i po&děJěího, pozemskéhoi budoucího života ••• Také žalm1sta chce zjevně Hctl Dejte pozor, Je tu taJ8IIIJlé, rolaDs SlIDéhoJsouona ukryU Atěstí, Je! všechno neětěstí vyvá!! s phvál!. Vy Je nevidíte, ale toto itěst! je to pravé a J.diné_" ČInorodá touha s víry Třl jazykové zvl~štnosti nám pomohouv,ymez1thloubkovou dillenzl těchto denti blahos1avenstn. Jsou .fomulována v indikativu sJ1ětění. nikoli v iIIperativu .orilního lIázán! - pfece odhaluj! onu vnitřní J1stotu spasení, která .usí na !idovaké pťl.děprobo'i.t ěinorodou touhu z víry_ ·Cožkol1 mluvil Hospodin, budeme č 1 n 1 tli" Takto mluví cel,ý Izrael pH vyvrcholení usttední zkušenosti a Bohe. \Ex 19,8) na hoře Sinaj. A z horského učení se tatáž ozývá opět: "Ne kaldý kdo 11I1 říká: Pane, }'8Oe, vejde do královst.ví ilebesk4ho, ale ten, kdo čin í vdli mého Utc. v nebesích" (Mt 7,21). Vědomi, že Je nesen, že je veden, zapaluje v srdcl ~10věka onen p18lllenbldenostl, který nedovolu.je tUe sedět. či nal'zat uspokojení pouze v modlitbA. Nachází svůj výr~ v potěšení, že smí sloužlt Bohu a účinně prosazovat toužebn~ vyhlížené Uaží panování - byt o jeden jedlni mllaetr. }jeJde o zásluh,)', n,ýbrl o 'službu krlUovstn. Nejda o výkony, n.ýbr~ pf'edevěím o láaku. 25 Ale láskl1 be z bohul1býcli č Lnů je i'ro žid,y r.okrv t ec t vfm lil PrQzdnim blábolem. Ježíiíovsl\Y ře čeno s "Po ovoc1 jejich pozné te jel" (t:.t 7,16). Druhou z vl é š tnos t.f je, že ':9 blflMslavené. jsou prohlllěován1 aktivně trpící, lkející, oopěračl náslilí, milos~ní a tTOrc1 pokoje, zutí~co blahoslavenství no ně se vztahující je vyjádřeno v pusivu d1vlnUI Bud o u potěšeni, n!;lsyceni, nezvání Uožími syny e ~doJdou milosrdenstTi", co! v hebrejitině neznamená nic jiného, ne! slovní opie Boha jako pOvodce Jejich štěstí. ~tále je to BOh, jenž nechybí v ~'dném z devíti blaho- eldenství. Nlčk,y zde probleskují dva zřetele: že my jame "pomocníky boU .• 1" (8 j, 9), jak I'avel správně rabínelcy zdůrazňuje • .PoIIIocnílQ', kteří, pokud"nemllují jazykam ale skutkem a pravdou" (lJ ,,18), mohou stavět na opětovné Boží lásce. Druhý zřetel vyplývá z výkladu žalmov4ho vede, Icterý Je!íě jistě znal: "Jediné věci žádAl jsem 00 Hospodin., tét vždy hledám." Tak stojí pdno v hlmu .:7,4 - a vůbec nejde o pfeb,)'tečné opakování, n;Jbr! o dvojí po~adavek, k modlitbě připojit čin, ab,)' b,ylo velebení věrohodně prokázáno. ~dn,ý žid nněM, ie by si mohl BoU miI08t zasloužit sbclnýai činy. někteří rabíni se vlak domn1vaJí, le by d Ji mohl člověk 'Y,181ouUt pokorou a činy Us1cy. Thtí zvUAtností je skutečnost, Ie s výjimkou prvrúho 8 posledního blahoslavenectví má z~vaJících s8da gramatickou ~or- 110 budoucího čaau. Oba pHpsd,y ptťtoaných če8ll se vztahují na nebeská ~ovství, přič"ž zde byl jistě v pOvodní hebreJltině ulit prastarý topos: ~ají ~odíl n8 budoucíw 8větě", co! dává pt.dnost budoucnoati, Jejíl tušení vlak mOle být pocitováno již dnes. Jasn4 je, že tt.to nsstávající nQdher& ..Jatí budoucnosti, i kdJ~ se je~tě nezjevila v plnosti, mái vyvol~t radik&lní změnu přítomnosti. Ny n í Jsou chudí skutečně jeětě chudí; pronásledovaní budou ještě o80čov~ij a slzy lkajicích Bóh ještě nesettel, jak z8s1ibují lzaJáš i Jun z PatJDu. Tvrd& skutečnost není zkr~šlována ani zam1čov~na, je váak rHclii:n1izováno zl'etelem ne oč ekavun é apaeenf , které je pro větící zítŇljší skutečností. 'v'ždyŤ.víra je l,i'ec8 "nadějných věcí jlodstf,to '" důvod neviditelných" ,~d 11,1) j "Jjs,děje pak, kterél se vidí, není nudě je , hebc,t což krio vidí, proč by 312 toho nadál?" (1( B,2ij). 4!6 S pB.l.čJ.vjlnvěóolLím nt:doot&tt!čnodti všeho světského se Ježíš ot.lí:lí liL př'ikAz~,ni danri na SlnuJl, ully j'f!k, podnícen božsk!n- zjenn.ím, ktt:r" se kdyui událo, 11 nikd,)' nepominulo, pohledU vpi'ed - etejnýUl Blliéremjako vize izraelských I'rorokG o budoucnosti, v nfž Ho~í ~ske 8 sprundlnost obdaří lidstvo pokojem. ~lipčtf1 tohoto ~,odvoJného pohl edu se mu scvrlahá dnei;ek v ucho Jtihly, skrze nU vlákno vzpomínky dál tká podobu budoucnosti. Pro to jsou chudí a lkaJící, tUí, mllos~ní a prorWsledovaDí Již n,yní bbhoslavení, nebat o Jejich podílu na přicháseJícím království Bo!ía nsoí pochyb. Nedochád tu ani k pf'eaunu do věčnos t í , ani k zúžení ne niternost duchovního živote, poněv~d! JežíAovi, stejně jako prorokOm před ním, Jde o celsk. Míní skutečně chud4, t1 budou rrožíTat nebeská kr'lovství; skutečný pokoj se rozhostí mezi 11dm1, tMd8llli 8 nlirody; násilí skutečně ustoupí lásce, nebet všichn1 se budou v srdcích učit tomu, co neJlápe ptispívá vlastnímu i cizímu dobru; & !těstí opanuje ve svornosti a bratrství tuto ze_i, kterou DO.h nazval "vel.JDi dobrou" (On 1,)1). To je pro uzdraT1telnt svět ono hofč1čn' zrno naděje, která J.Ží4 Z8.'~do •• tefskd pOdy b1blických zaslíbení. V I1rodndm I1zUIÍ mezi prolívanou pMtomností aSoaděJí oč.~vanou budoucností JSou ZClset6 tato blallOslav8nství - zárodek bodnověrnáho vykoupení a pobídka k č1norodé touze po spáse, Icteft nepadá s nebe. Mezi lidmi je ~ tento postup: nejprve přikas, pak práce a nakonec •• 4a. BO.hJedná opačně: nejprve př1cháať Jsho dar, potOlll I1kDl - a na nsle plnění če~ 8tále jdU s bezpříkladnou trpěl1vosti. ~ (;1 o Ul Hejjft8l'lějěí ro~,\: dosdení táto spásy nedcstc.čuje jen modlen!, n;Jbrl le podle Bolího rozhodnutí Je třeba také l1dsk4bo prokopnictYÍ, nacházíme v sedmém blahoslavenství, kte~ "artln Luther překl6d4 následujícími slovy: "Blahoslavení jsou pokOJní, nebot budou nazv4ni Božími dčtm1" lMt 5,9). Př-e kl uč "pOkojní" povaluji za nec.loststečn,ý, vždyt "pokojný" znamená podle slovníku postoj táll'!čř pasívní. Po kojné tltrpení rf1k.terai: nevybízí k činOm, zLJtímco Ježťě má na mysli činorodé dílo pokoje, naplňující Boží vúli. 27 A ti, ktej'i na set.e ocho tně berou toto bř en.eno , nejsou -tak~ "děti BoU", jak Luthf:!l" ne př-e eně pl-eiUúdá, nýbrž v.rlllí, dospěli syn o v d , ~teří sice z~8távbji ZQvislí na 8váru nebesk~m otci. j~ko my v2ichni, ble jsou své ~vní ve zbožnosti a od povědn oe t t ZD vše , cc dčlují i co ne6ťlají. Zde svádí chybný, wthcrem č as to užívan,ý př-e kl.ad "dHi" (jak ae zdá, aby nepHšla zkr-átka jedinf::čnost Ježí šove iJOžiho synovství) k nesvá;JI"..lvnoati, která j8ko by hledala dětská bezpečí v klínu matky-I.\oha, jehož hlavní funkcí je pomáhe t , těšit. brát v ochranu, Zde je zapotřebí poněkud opožděného odstfoHení pupeční šň~ry, aby b.llB připomenuta llamostbtnost 0oUho aynovstTi. kte~ probouzí odvahu s,olubudov8t u~rostřed napčtí a svárO pokoj, o který tu jde. Také v pHp!i'dě tohotc klíčového pojmu "pokoj" zužuje l'ecký text jeho smysl. l-ojlnu "::81011I"neodpovídá ani "ravdu, komunikbcl, lidSkost" (s• .:.7). 28 T 8 o P o 1 i t i k a ID n 1 j c h k r o k ~ Rabf ní pf'fwí: "Všechna přikázání je třebb plnit, nl'bízí-li tfe odpovídající př·í1ežitost. /';e t ak pokoj. řen lI1usíte vyhledávat a stíhat jej,," Toto je 3tí~ní pokoje, JLik pfikllzuJe žalrniato <:Z 34,15). je také částí ·čin(~ni pokoje" (Iz .n.); Joz 9,1:)), Jak VYJsdřuje Je!íě trochu plochou řečtinou, ale bezvadnou hebrejštinou. Vldyt jde o kreat1Yní tvoření, jako u Boha. který ·učinil"slunce. měsíc e hvězdy (On 1,16). }roto je neJčastějlá synonymem Boha v syn880éSální 11turgl1: dárce pokoje, nebo Jellt~ pi'eaněji: tvůrce pokoje. Jde o poct~vou snahu, která má bořit zdi ned~v~r.y 8 at8v~t mosty. Je tu řeč o domlouv,"í, citlivám vycházení si vstfíc, o pátrání po suhtilních šancích ko~proe í eu, teč, kterou k nán, mluví d.r.; Btlh v pokladu rebínekých výro~, aby nlia zIQko.1 k Im1tetio De1. Proto odpovídají otcově T&1mudujiž za Je~íšova iivots na otázku, je-li wbec pokoj na Ulili IIIOtný, teopolitUkou mAlých kro~: teopolltikou uhýbání konfliktOm. otupov,"í konfrontací, upouětěnÚll od vlostního práva, dÓ8lednáho pln~ní pHkúzání l'.~, shovívavostí a věech lVCl cest trpěliv4 mravenčí práce ·pro pokoJ", Jak se nesčetněkrát opakuje v Tslmudu. Míní se lidaká .polupOsobení n6 spaaiteln4m plánu, Jebol cílem není pouhá bezkon1l.iktno.t, nýbI'! vellc;ý pokoJ, pln' u.pokojenost světa před Bohem. V Jakém vztahu je tu l1dská mírová taktika -roč1 BoUJDU amífení v "šalomu". v,yavět1uJe rabínská podobenství, kter4 doporučuje kuchyňský hrnec jako vzor pro věechoy činitele pokoje. Ud.yt př-ece naplnit i jen pouhý hrnec bez velkáho nepořádku a rozruchu kolem. to je denní zázrak. který by měl povzbudiit také pol1 tlky. ':riJn, že svým tenkýll dnam odděluje dva nepřátelské livly, oheň a vodu, nikterak. je spolu nesmiruJe, o.1e přesto je dok<.í!e pohnout k pokojné a konstruktivní spolupráci. KullnářslW kooper'cce Jejím! výsledkem je dobro v podobě chutného kuct~ňakého požehnání. Nikoli zanedbetelnj výkon - v~ všech ej:och4ch naš í ch rozháran.)Ích dějin humani ty! (; nic méně realistický byl ve svých sn chách o pokoj prorok lzajáě, který rcžl'l. st "l'ř"ekují n.eče své n~ r,_alice a Bvli kQpi n:' vin' jaké nože" Oz :<,4) - což v jeho době nebyl ~,rojev květnatého s ty Lu nni joe t í ck é tr<.l30rr,luv,y. ale prostá věední č Inno ot , V ."ladší Lob( že Lezné n<.lsu:Gov~li totiž ztlllH~dělci na 29 dřevěné pluhy vzacné železné {lpice. Fb,Y;lIolili obdělávat svá pole. 1t.le ve vllo.lčllých dobách připevnil1 t entýž kus žeLeza na se řf ••n,(utY Uticek, kt~r,Ý pek mohl sLouž i t jako zbrw. lzejaě. Jel!íš ani rabíni nez z t&jov611 reol1 tu válk,y, t aké z jejich jat nezní utoj.Lc ké ••V' náruč spt;jte 1I'1l1o~ I" n,ýbr2 jednotváml: odkazují na možnost mezin"ro<1ního urovnánř pI'ivede k dokonulost1 svou neodolutelnou milosti vo" láskou s spřátelí i Davica a GOll"., Izraele a Ldoma, oheň s vodu, jak stojí v závěru jedná t~udlcké naekdoty. 1",1 I lIejvyěií pflkdzl1ní Čssto jae~ sl myslel, že bl~loslsvenství by měla být vlastně sž na koncl horského učeni Jako jeho vyvrcholení, korunovanl na z'věr z8slíbením: "Radujte se 8 veeelte se, nebo! odplata vaěe hOJn4 Je v nebeeíchl· (Mt 5,12). Jednoho dne pfi četbě de..ti pfikázání mi vzeilo světlo. "J' Jeem Hospodln BOh tVllJ. Icterýž Jeftl tě vyvedl ze zemi! EgypteU, z domu alu!by" (Ex 20,21, tak zl:Ičínd dekslog. Ne 1mper .•.•t1 vem, llJ náklonnost zvl~št~ potfebují~ '.i.'eprve t i-t.o ret.11 to e r í.bovan ého božího přiklonění, tak říkajíc ~ Pn1VO vyžL\dov~t pr'ot í a'Luž bu r nelllémi:,velkou lásku ke kaž déreu blHllímll. který je pi'ed bohem tVÝIl:br:.trem. Konec hněvů , pon.st a prol;línání, cizoložství, odvet, všeho odcizení ~ ne př é t cLa t vf , )0 Co jiného jsou všec~ lmperatiT,Y horak4ho uěeoí, ne. je(Siná výzva k absolutnímu plnění 'I'ory v JeJíll pňvodníll lIIIIyslu, tedy ueeni jak jednat podle věe zahrnujícího podvojného přikázání lMeky - Usk,y k Bohu a Uaky"bl1žní_u, khré Jsou neodluHtelně propojeny epojov8cím článkem příkazu ke svatosti: "Svatí buate. nebot svatý Jsem Já uaspodln vál BOh''', tsk Je ~~o v 19. kapltole knihy Levitlcu8. a to nejen Jako střed pěff1ioJU6oTých, nýb%'! Jak pozna.enávaJí rabíni, Jako atf'ed ceUho PílllDa. Nepteslechnutelná Y,ýzva k napodobování Boha. kterS platlla v ~ecku 1 v At.ě za neodpuetltelnou blaat •• ii, Je v !idovstvu chápána jako nejvyěií ze vlach pf1~.án1. '1 4. "A J Á P R A V f M V 1M H Zrul.ní z'kona' Mnob,;fJcheim.1Qf teoloc .e do.ud nedokáh IlllÍf1.ét • h1etorlckou .kut.čnoatí. le zakladatel církYe n'lelel po cell !l~t k Jln6Du n'bol.n.tTÍ. kterd ct110 Toru Jako nepomíjející •.1."ní a Je pokládal Jen tn •• ný Izrael za Bolí 11d, JellUl věno•••ů na Uto zelli .YdJ f.1YOt1 and.ní. ~a.t1m Y,Ýchod1aka~ •• duchom odUdo••••tiaí JdU., pro"z.04 8nll~ Jellěo.., blble a J.ho pO•••odní 11do••••k' církv •• Charlotte n.tn. lratol1cká feholnic •• cltuJe ••••••••••sbaraíJm ·!beoloCl. und AntiJudaiaaus· 15) tff.t .edD T.YDlkajícíohteolocd obou yelk.ýchcírkTÍ, kteM Je4n-,yelDl lMou hOl oad .úkoD•• •• PrI .1••••• rO&poru• Bo!Úli pf1kázÚlÚJ.· (J. J.rea1 •• , 47); "IIoJI:Uo••••ká úbolen.tTÍ·pr,t .poč!" ·DB -,,10_ necSoros.-IDí, .po14lWl:tDa Star1 úbID a .111 po 2000 l.t J. MbeobY1ĎuJío1 bludnou ce.tou· (OUhtherSoh1Q, 5}). Podl. &aca OUarcItnlho J. prý I1do••••trl roubMtal ·Javanek V8OC. vnnuU ••••ldoa1to.t. uwaitf tY1"4o.t.rdc.; nanD.k •••ěrno.t .'mnu, \lYDitf hfíeh- (55). J'w)dl.Ha1Dr1CbaSohl1era •• ·úkDo .tal pro UQ paatí 40 níl •••• i clvtlli·. lid' n.hl.daJí •••pod.tatě Boba, ~brl ua! "M·, taklo "Bobaproti J.bo Wli neú •••l4ť· (57J. V 11do••••tTÍ. píh oUnter Bo~" ·.aětú ftlki Ulklůac •• Bo•••• Da .'kladě úllDD_ pola40Y8Qých.kutldh 1161;)' • phpoě1if, da1uha a dluh, uda • tre.t ••• JedMni lidí ••• u.•., pta_lt.. obcbodu• Boba" (60). -u.kon1c~ .bolnat t 1140.· J. pro Mol!'. Schlatt.ra roulkou a ·t0Uh7, pro Jet.ft .i Ji uchrinUi. bll.J Y,fluěně.obeck', .'pa.ili o peníz•• Ioay" (65). Cbarlotte Xl.in .hrnuJ.' "V lido ••••tvi - tíli •••, bte.eno .,_ konaj •••evangeliu - osvobozující mUo.t; to Je f&l.~ kont'rontece. z níl ee žádný z těchto t.ologd nedok*že vymanit••• 1&norov4ni skutečného 11dovství a ••••évolné Y,ýkladytextu j.ou z,kladem uvedenyChptedsud)Ql" (58). Vět!1.ni sut orů slouží hor8ké lcáz4ní Ictomu/..aby .dolcázal.i•• že Je!iě chtě L svou rodovou Fřisluěnoet k Udovství "zpřetrhat. nebe "překonat". Toru pak chtěl "odstranit" nebo vystavit Mlhoatejnosti" nebo dokonce "zavrhnout". Toto píie Dietrich "OD 32 OppelU·ClIsah laiz4nťna bot. je ptekonánílllzákona, t.j. pt:!anA ln.tituc10nálnA .aloleného židoY8k4hon'rodního po,.dku." 16) U JOMfa Rupperta Ge1aelmannačtem., "Jdíli si děU n'rok na autoritu, která nahradí autoritu MOjlílOVU J ba dokonce ji pf••••liť. To nem' na Udav.U pOděobdoby." 17 ~tbelb.rt Staufi.r tna!Uj ••••ětšinu evých kolead urnn:!a. ž. pr,1•••k*z'ní na hot. Jd. o -demonstraci proti .ojlílovi". kt.ri by JetU. měla uě1ri1t ••••pohledu I1dd-To17" JallýJlei"apo.tetou n.Jne.yapatičtIJlíbo druhu. J.!!I J••••i.k YÍc nel .po.teta. j. svOdce. ne dat ti na toll, on J. kuatelem odpadnutí od »OJIíAe • UdovstTÍ." 18) N.lze Jin.k. nd •• c~it z. hlavu a polo!1t .i otúJcu: -~ak ••• Ole sbotn9 lid. l4x tltulovan1 v ••••BnI.liích ·rabi", který kolem •• be .hromal!o••••l .to •••~ I'kd a ne.č.tněkr't kázal •••qnaeo~cb ••••4 galUeJ.ká vla.U, .~t dOElělJmničitel •• T017, která pro něho 1 pro Jeho vla.tní byla jedinou blblí, jíl 1M n.dnuol cSo•••oU". kt.rou n.oddaluJ. od ných dst a j.JU •••••to.t tak nal6he•••1 .cldraSĎuJ.' Což n.ní rabín, který ••••ou 1'0ru ·rulí·. zrovna tak n.l9.l1telD,ý Jako J"u1t., který prohlaIuJo papelstrl za kacíf.tYÍ, nebo s••• lIý bbkuP. kterj proldíú Martina Lutbera? •• takl •• J.til, po to•• co po.tavU to n.jn.patměJií ••• I'ota (DeNtky z máty. kopru • kmínu) na roveň tau "n.JdIll.litlJiÍIBU ••••'konl· (.pran41.noat. alltov'ni a •••imo.t) x -Tyto věci měli J.t. ainltl • ~ěch n.opoultiti·TI (Mt 2'.2}). A •••••• tlll. kteM ho sic. Z"fOu"Pm•• Pan.·, ale Bolí pfi~'-rú n.dodr-° !uJít řekn•••• c1enpo.ledDího .0u4u: ·Od.Jděte od. lIDe. kt.M c1opoultťt., co Je proti Tofe" (~t7.2})1 Pletakl Pa••••1 o ••••• Ipaa1tell. le .e "nerodU pod zákon.m" (Gal ~,4) a po c.lý f1YOtbIl -81u~.bníkemobMz~" (~ 15.8) atml h.breJAtine nechce z~Orezn1t nlc J1n'ho. než jeho n.poaíjej:!cí vErnoat Toter TUtoskutečnost uznala 1 Francouz.1aikonference bi.kupO. • Jejímž výk18dustojí •••"Po.toji kře.tenatv:! k 11dov.t•••í· (16.4.197}):"Neamí se zapomínat. že Je!íA. narozený Jako Ild ••• svou posluAnoa1i~či 'Ioh a modlltbou naplnil sv4 yosl'ni V rámci společenstv1 svého lidu." Anttmoni.té, cby oslabili věechny tyto dOkazy. př1drluji se čtyf fec~ch slov, která se pětkr~t objevuji v horském 11111 }) učenf s "Ale Já l'ranlll vám" - 000 DE LEG6 HUUN. "Tímto sloYftI .ldíě ye své době otfásl v :l;ákladech dk.onickým náboženatn., lidovstva. Zde Je uložen vkl8d osvobozující zvěsti Nového zákona, kte~ nemá nic společného s úzkoprsosti s nátlaky legalistick.ého 8 tormalistickébo nébožlnstTi". Tak je ps6no v nedAivnémpozvání k Zasedání o kázání no holi'e, které IIi Katol1c ~ akademie Laakavě zoslala. V těchto ftyi"ech slOTech je prý obeašen "zcela ojed1něl! nárok autority" (Karl Barth); "euverenni nesrovnAtelné zplnomocnění" (Kurt Nlederw1mmer); noo, cosi "y židoY.tvu nealýchaného" (~ichael $cheua). co "nemá v reb1niemu perelely" (Georg Elchholz) - tyto čtyři typické Yýpovědi by mohly stačit. VMChcy dosvědčují v nejlepěím přf pačě kuaou znaloet Je!íěovy lIateřštlny a jejího postavení Y žhotě. kterou by si nemohl dovolit ~dný germanista, pokud by ělo o matetět~u Goethovu. Je! í ě o Y a •• tet i t 1 n a Po jazyla>vé stránce je nutné předněím sdOrunlt, !e "el.e Já vrsy!a yám" bývá uvawváno za ú.od, k. němul ~8 věak 4Qaloyné řecké znění neopravňuje. SloTičko "nE" označuje totil y evangeliu vesměs sloučen! a ne protiklad. Mělo by 88 tedy yěrně textu pře kládat: "A já prenm yáll" Jak přesně odpoTidá J)Óvodnímu hebrejskému znění, kteN nikterak neuvádí protiklad k Toh, ale zcela opaěně , Její vy,vět1ení: "ya ani omer I.cha". PHmo triviální poje. "dstní '1'01'7", zdaleka není "oj.(Uněl!" 8 má v tam smy8lu rozmanH4 paralely v talJauClicke píeemnictTÍ. "Slyěeli jste" nebo "Je řečeno", násleCluJicí "A Ji prsTÍm Yáa~ Jsou totiž k sobl přísIuAná Clvojice odborných výrazd rabínské r4torlky.l9) Ten lJrvní oznamuje: Dosud J3te rozuměli Pílllllu svatému takto, pf'lčem1 je citován bu~ emysl bělně exegeze nebo mínění pro t tvm ka , PotOll1s. Hká: "A Já j..ravía -nim" v Jubilejním sborníku pro Joach1n:a Jeremiase (Gottingen 1970), kéle ci tuje mezi jinými rHbiho Šimons bar Jochai, který pětkrát odporuje výkludŮDl rablho Aklb~ dClraznýlll "A já prúvím Yám"~ Str'ví-li Ježíš svá sLeva vHou EGODE LEGÓ HnaN proti obvykl'IDU výkludu pHlWzán!, je toto užití nbl,rosto ar-ovnnt eLné 8 vý_ 1 }4 raz811 "va ani amer lechem", který užívali rabíni, n.bot zd• jako tam je pfedn~ěeno míněn!, které se od v~eobecnl běžného pojetí odlišuje" (196). Kdo čte Ježíěovy polemizující rozpravy očima znalce Talmudu, TÍ, že patfí bez y'ýjÚlky k v'initd rebínskt4 vyučující dlolekUce, kterou neue přirovnat ani k. ne, fátelstTÍ, ani k halteřháau mudrlan\tví, nýbrž JeHně k rlngu, v němž se ZáPbBí pouse se společné lá.1I;y k Písmu nsUmu o jeho bohullbý výklad, nebot monolog j. nejhorlí •• todou a rozhovor n.Jlepií cestou k často • kry té pravdě, byt by se k ní bylo lIIofll4 ptlbl!!1t jen za cenu bratrské pranic •• Ani y polemizu3ícíCh roahoyorecb, ani v borsk4m učení Jelíl neopustil pódu plurallstiek~o lidOY8tTi. Jako yěicmi vynikající odborníci lsrad. do do.lIta, • \l sel vyvolat odpor, poněvadž jeho postoj k víte lidu byl konstroktiYIÚ, napětí plnou banaonU kontrastO - přič_I oba pojmy tohoto slovníhO spojení podtrhují jeho věHcí 11dovskou existenci. H • r. o n i í ve v6ech &Á8aMch a tlmd81118ntecbTÍry jako thba ve •• Id podvoJné lásce (Mk 12,28nn) a nepom!j1telnoeti Tor,y (Kt 5,11nn). - doplňuje legitimním k o n t r a • t •• v č.tných jednotlhostech, Jako j80U třeba nlcen:! sobot.Y, otúka Oaai, II,}'tí rukou, aroma tak Jako ve zdOruĎoriní eY4bo pochopení Pí.a a prakt1ckých Mel.dka., kteN tUU z akutniho lIIeeUbk4ho oč.~yání. - Pln08~ pohledO Ti1'7 i vIkladových mnlní, kteN y celtu i zvláě~ podávi, pf1spí'nJ{ lt obohacen! lIftohohladbo &e!J"OtJozeníl učení lsrade. O to TÍc y době před dysa Udei lety, ~y !tietn! Tera" spěla k vykl'yatalizov4nt y cUslektie~ialog1ckou podobu nOnDat1mí halec~. "A J~ prevím yám" 8e mua! číst no pozadí "Y.fro~ otcO", y němž •• prsTi: "O ltaId_ .poro, který se vede kYňl.i nebi, platí, že nakonec ptiyá4í k něč..u utvrzujícílllU ••• Kter,ý spo'r J. talmY.f? Spor H111ela ti Š&maje byl tako'Yý." 20) Ti. je míněna tre.diční rozepf. mezi ohěma hlavními farlzej8~1 Akolami, jejichl n'zory občas proble8kují v je!íěoyských výrocích. '5 A ft 1 J e d 1 ft' o n t 1 t e z • A ptec. J.ou seai J.I!'" • J.bo kontrab.n~ uměl. bu4o~ ptebra~, alun-U ••• cela 'Yleobecnl O leeti"anUtedcb·. kt.r4 phdeta'f\lJ! .tickou osno'f\l bonk.ho učmí. Pfl n.JlepU ~11 n.aobu obJ•• lt T toato bonkéa uěen1 anl J.dnu Wentlt •• l" y. ~._ lu opaěn'bo tYl"Zaní, kt.r4 by di •• tNlnl odporoYalo phda a•• dea' t••i. A!k6-1i Jelíl: ·Slylell J.t •••• NesabiJel" (Mt 5.21), tak odpoTÍdaJícl snU te.e b7 snU.: "Al. .1' praTÍll •••• ubiJet. kald~o. kdo ~ etoJí y c•• tl'" Cltujhl1 J.líl biblickou t •• la "Sl7I.11 J.t •••• lI.zdso- 1olíl" (Mt 5,27). bylo by moll1' najít Yhodnouantltaa1 thba T treda Adolta Bitleraz "Toto bloup4: N•• II To ausi yen • naU trn, to prokl.tí bo1'7:»1aaJ' Tento Jed. kt.r,ta Ud' sroYDaJako Jde.lan. ka&Ui a 'ploUt nobodn' n'dh.m'!l1cl.~ tn.t1n1rt,y, a wl111 J. na ro'Yinu ěub6ího .trsclra... pot,.... taknel .,_ kon'" 21) Jolil n_, bohudilt, n.ph4tl,j~ Udn. entita •• , Rlbrl .aperta •• , kUn biblic~ pfí~i prohlubujt, .pH_uJi .• y prsy• ..,.alu toho aloya-rsdikalhuJt, to J•• tl ndou splt lat mfatbl a ~T04Dtau dllyala. :UOY,1MartlDa Bu"ra. "SinaJ au n.po.tůuj.. Chc. do oblab nad bol"OU, • nlbol SJÚ hl •• , chc.prGIŮkDoutk pdTOdDúau80"~alu ••• , aby plnU font, to J.st, ftlyaI:J. a uamte&iOnl Jo",! plno.t'" V t4to nebet,rčn' toua. po dokDnalo.tl ~ Jelíl k hoJniJláu dodrloftDí ,Hbs6 a .'tnG, pf1lll,yW.10k de•• U pHWsúta. col YyDi~ pt-Id.dÚl • tOll, Ie naphd yantJ. pfoed.l.1a -,tAlenta - JdU dHn ne! dozraj. ke dám činu: "1I.poU"'1 dOllublllniho eylfho,••• ani manleU,y Jeho, ani eluhboíka J.ho, ani slul.bIlic. Jeho .ani dítěta, aai oala, ani colkoli Jeet b1ilnibo ty4bo· (~x 20,17). Smilileni a čin Zde, kde dekalog izraelek4ho d~vno'Yěku,určeni pr1aitlvní. nom'dGaa uprehlým otrokOm'Ypouiti. končí mONlDla T.1YrChol~ navazuje hor.k4 učení a .nall .8 v r4mci POkračujícího Bolíbo p.da gogick4ho ve~ení téalř sruělt rozdíl •• zl zl1a ~Alenta '6 8 Z něho pramenícímzlým č1D••• NeJan yra!d., ale tsk4 hniy Je podlij nejen c1zolol.tYi, ale 1 Uclo.U'fý pohle~ Je ul _Uet'Yoi nejen kř1Yllpříeaha, ele katd' příeaha je od sUbo. foleJanIlÚnallovnoet, ale pokore • upultint od da.tniho pni.•• Jsou .tayebnta1 ~8D,Y Ial.am budoucno.U. To Ja Vklad :ro1'7, kter,9 by .e dal omači t Jako t.oceatriclc;t nebo lIax1mal1aUcll;t, zc.la Tltak .počh' n. rablD.1Dla04.oru, I. c•• ta k břicbu Je eebod11tlm, ktarlf Je y J.dnou star6a Yjldadu On 6,5 pop-'no n'.lecluJící. zpCeobea: "&MW II,)'llenka pf-iwcli Je Udo.tho.tl, Iáclo.t1'YO.t b .my.loy4 rozmu," ~aloft ro.kol k ~cbthoet1, ~cbt1Yo.t Je Unu. llYldOlllsi, Jak těllc;t J. pro čloylka Nin-st od Jednoho Je clruhttau••• 22) Je-li te~ Iádo.thost "poUta. ylach hříebO", jak J. psbO y MoJllIoTI apoat,.pa. (t 19), "pota Udo.t kdyl po&l{neporodí bfích", Jak .a prsYi y Jakuboyl Ustu (1,15), "hfich pak plodí ..n". Od toboto raali.tick4ho posaáD1Je krOč.k k s'yiru: Zabraňujt. poč'tJďla. To J•.• pod.taU ~děí soUY Jalílonlc;tch ".uper- test". IlebraJaJl;1T/ras pro "UdO.UTO.t" ae ale ~ t~ pfeltUdat "S'Y1at". ponl'Yadln_act*lu "ii.td" "w .1o'YDÍpdYOdod prsa\r4ho _.ne "nitw 'Yfsn-: "mepNt.llt, porazit y boJi, opanoyat". Tam-w úYi.t, staN Jako la1Don .10b. ~l!1 Abo10n, J_uI b,Jla déa pf'edDoat.,yed. k Depfba1, Je Url1T08ti a ke núu., .~ natouec od s'kladu miěU. l1daW aodtt1~ PotencUlDí hMoh •••• \Iftlebi .•• 1I•• lích a bud. po tobl ~ohtit" (On 4.7) t Jak Bdh yuu..1. Xa1Da,"V ylak úl nad IÚa T14dnout." OpeaoWníbMlaé UdO.t1TO.ti ya yla.tD1.a srdci J. to, co .Uko" STOU"eyat,1a DWI col J. uU.cht1U acbofGOetMei HlI: b yl.- •• oda. , odporuJíCÍJI .to ••• UcU a1 dalt 4rah'bo vykDup8DÍ obiti, ktarou Jelil obranl ophuJa "T.1núía oka" a "utittm l'Ulq" - neboi bránu myil.en.Je a přid8Yaěe hMchu Je nytno krotit a ovl~d8t -, 6! po pf-iprevenoat ke stnitl yl.cb ůdd (Mt 5,29-}0). LevněJi totU nals. při.tupovat k ponliJú clo l.lOlíbokN- 10ntYi. V!d,yiJd. o noyou tormu epoleča•• U'matYi, kteH Je zcala koDkr4tnl př1praveno lit ba. nenávieti a hněTU 'Ybratr.tn, kterlf phabuJa pouh4 priyo. Pro ně Ud4 JeUt .ptetrb.últ yiech rodiDl\lcb ev•• lId, n.bot "kdol by činU Wll BoU, tan J. bratr m~J, i .a.tra i .a~ka -''' (Mk},}5). ·Činěni Bolí Wle" }7 Zl18111en'zlIlo!en! "ide'lního lI:ibucu"J6ko Uvotníbo prostoru víry •• něml Je Bolí ekloněn! k ~lo.ěku poJím~nonatolik .'Inl, ab1 J!. byly nahrazeny .Aechny mezilidek~ .ztahy. Takto Y,Yet~upňo.ant~toe Božího 11du, který ee přidrluJe učen! eupertes!. Y,Yvolávslvidy zcela odliAn4 reakee. "Pominul H smysl8!D'''. říkají JeU 50.1 příbuzní, kteří ho odepisují jako blouznlvce a fantaetu (Mk},2l). "Vy Jate eOl ze.I •••• evětlo •• ěta •••• měeto na hofe le!ící'" (y.t 5,l}-16). Takto 8e Jef!A uch4z! o srdce sT,ýchučedn1kň. kteM mají ptedch4zet jiná, Jako phdvoJ moci jeho vid. 'l'te tí reakcí je nadv8zn~ zjemnění, kter4 přesazuje tento reyoluční reál~, progn. do rOlov4ho, y'ysněnáhoe'rěta utopU;. Abychomzjistili v čem a jak dalece ee Jelí50vy superte •• Nzní od rabínská pareneze nebo snad l1plně odporuj! PAú4nÚl To~. vylo!íme sl Je Jednotllvě. N e z e biJ e A Je!í! začíná sTOJ protest protl nelidskosti nejpohorAli.ěJěia a neJstarAím hříchem protl Bo!í dobrotiv4 atTOřiteletj vOlil Pnn! člověk. který 1111bratra jej ubil a bratl'OvraW. - Jíl je v bibli ka!d4 vralda (Qn 9,5n) - dodnes neu.tala a "'lně zpoch,1bJlujeniUcer4 opravdoTá lid.lm 'bytí dvojno!cO: "SlyAeli Jste. le fečeno j. star,ýa: Nezabije' (Ex 20,1'); pakli by kdo ubil, proJ>Ad'trestu arU (Ex 21,12). A Já pravÍJDria: hld;f, lI:(lo!ee bně'" na bratra n4ho, Je povinen k scudu sUti. Kdo! by pRk !lekl bratru sv~u: ~cha (prázdná lůsvo), povinen bude pted ra(lou etáti, a kdo! b7 fakl: (bezbo!n,ý) bUzne, pov1aen bude pela!lný oheň trplt" (lit 5, 21-22). Jde zde na první pohled o nápadné typlcká rabínaké trojčleoné stupňOVání, uvádějící tři molnoati. jak zranlt bratra, dříve ne! (loJde k .ls8tn!mu pro.1nění vOči d08lovn4muznění To~: hněv1vá myllenke v srdc1 nále!í Jl! radi, vetejná nadávka vyěěí radě. zBt!mco hrubá osočování Je tak z'.a!n4, le jeho po_ t~8t4ní Je v mocli ~fího soudu. "Nezabije!", praví se v dekologu (Ex 20.l}). Ale vA1chn1 Jeme zaž t l f , že ll!IJrteln,ýl1der .,e rod! v srdci nen4v1eti TOč1 druhéllJunebo Jeho z.tracovÚÚl jl\ko "nepHtele lid8tV.". Jeklo '8 "ikňdc." nebo Jako "bavěti". f'oveU.,á s ducba 1deologi. nebo teorie. v nH IIIá bit te~ drub,ý za lf.a~doucenu potlačen Jako -''něcenn,ý" nebo "an1 ne Hověk", "!lb se rodit v milionech podob u psacího atolu a být navrhován v konstrukčních ksneeUMch. Poněvadž It&!dávralda se rodí Ji! v erdci. lIud být te~ .111 tam v sál'Odlw duMlla. K tomuto dčelu ulí~á Je!íl etaráho rsbínsk4ho pr1nclpu~ "plotu kolem Tol')'", čími J.ou míDěnyzoatf'ené předp1sy, která elou!í k ochraně pf-ed jelr;ýllkol1 přestoupenÚl příkazO 8 zákazO. SloT,Y"T,ýrokuoteO": "ústaí podání Je plot Tor.r; Eříeliby JSou plot &drženlivoetl; plotem moudro8ti Je mlč.ní." ,) Pokud se s. Depfe~ řeck,jm snln1a prmí superteze vakutku slcr;ýd atuprlovan,f troJzvuk. dlelí dále na hanlivém slovu "ilON" (Jat 5.22), ktar' dovoluje tfl rozličD4 překlad,)': molů by to být feoll;t vobtiv. H 8IIlyala "blásne"; hebreJs.:;)' by to 1I0lůo SDa.enat "rebel.", ale ar8llleJaq to Je "odpEdl!ku" nebo "rouhač1". 001 pravděpodobně označuje vrchol 080ČOV~. V podstatě •• aíní: "&411 kald,ý člověk X'7chlýk elylení. ale spo&dill k lIluveDÍ, sposdll1 II: hnlvu", Jak .e prsTÍ 'V 11atu Jakubovi (1.19). "nebot hněv aul. epravedlnostl Bolí nepOsobí" (JI!:1.20). Jinak řečeno: aněv 8iee b11~u livot nebere. ale odpírá mu'solidaritu a olupuje bo .TOUpodetatou s kus JeIlo vlutníbo l1dsk4ho b,yU. V Dlač1Aě T;fra "~rd· - l1tok D. povlat člověka - pnv. př1po11ÚÚ~1'CoriDí. iUUI Jqilmku vyJaclfuJe l'Iib1.DeJrlvlroka "Uo Denllvldí av4ho blUDíbo (~alí se Da D8Dávl.tn4 č~), n6lel! k těm. kteM prolha,Jí krev." 24) Souvlaloet •• zl zahaDben!a a u8111'Cenfapřlb111uJe ješt.i zfetelDěJl 'l'W,mud:"Jea8D učitel .II1liD,Jučil ran a.:acbmana, J100hakDvaQII. : "~~, ledozpOeob!, le obličej Jabo společníka před EDob,tmizbledne, Jako b1 prolil lan. ~kl IIU: :t.nSllen1ti Jsi to řekl, viděl jsem totU (u zabanbeD4hoi u \aíraJíeíbo •• dá pozorovat. Jak •• barva ztr6cí a on bledne). Jak ruměnec ald a naetupuJe bledost" (BM58b). Toté! platí o uzardllní etud_. kter4 lze vkládat jako ml tfuí zranění, vnitřní krváceDí. Dá se te6,y skoro anatoJllleq dolálsnt, b kBldI. kdo zp;.aobí zblednutí n'bo zčerveMní ev4ho blUního. proviňuJe ee krví. Jeětě dál Z80~zí morálka D4aleduJící per1kow 'l'almudu. kter4 naznačuje: j,U:iděJiZUltít. net. zahanbit. "kabi Jochanen tekl jméDemrab1ho ';1mona• .1ochlaeova .yna: "(hověku poaloulí. }9 . padne-li ~ do ohni.' pece. nel aby zpOsobil. le obličej Jebo spoleČDíIra pfed lIno~i zbledne. Odkudse to_u uč!.e? OdTáu. nebot atojí p~o (On }8,24-25) I Támar.e raději dala ",.'.t k ~ení, nd aby .efeJně lIabanbUa s"ho tch4na. Přenechala Jemu ••• 4au, aby .e pf'unal ke .n .inl. ~l pak b7la ..,ftdena, po.lala k testi •• 4au" (BM59a). DvaJeŽílo.i koleSo.4-učite1' pronikaJí al ke kraJnía d08led~ nen'vi.ti, ~I obJaaĎuJí. Jak negativnl pO.obí ne~.i.t ta, kde 11dé maJí llpodobo.at Boha. Rabi Naten učí I "lddI. kdo nen'ddí bl1!ního (tJ. pl.obí au kfoivdu), ..,kořeĎuje Boha118 něta" (AHN}O). Rabi b.n-~IIa1 odníú nen'dsti k bli!n!.u poslední .01DOU l14ainku. když učí: ""ef'ekDel, poněvadl .1'.1." • opo.rtení. ~l Je i .oj bUtní • opo.rtení lI'ronĎ se IIDOU••• .JeciMi-l1 takto •• ěz, lB pohrd'ě tí., k Jeho! obrazu je člo'fěk .hohD" (On R 24.7 ke Gn5.1). Nakonec, ale nikoli zanedbatelné Je to, co •• praví • JednCD'fIkledu Ex 20,261 "J_li hčeno se .tete- 1_ na kJael31'olUh, k'teN phoe nuají .ědoei dobNho B 1Il4bo, neml • nimi lIacbúet opon"ll1"fl - ti. .píle neaúě opon-l1i.1 Jednat ••• yta bUIná, Jen! Je ehof'8D Je obrau toho, kteq f'eJd a byl učin~ nit" (Meldlta Je Ex 20,26). Melli11••.• _ "nelN\Sei n~'fidlt1 •• 4ho bratra "f .r40i •••• " (L"f19,17) a pMt._ "1l110nt1 budel bl1ln1bo .""ho JalID•• ba •• 'ho" (L"f19,18) Je po'flfentl "Na~at, ImO napcllínat budel bl1!níbo mho, aby. neneaJ. n6ale4q Jebo hMoma" (1.. 19,17). Pro rabíny bylo •••••. IlfeJaoU "flo!. Ie Jednak "oell lsr.1 Je .a •• ba nllft'J_ 04po"fě4at" ,Sevuot '9b). tak!e ~dQý neeaí lhoeteJnI pf'ihlílet, Jak blUo! upadá do .~. BnU by ae pokuall ho sadrtet i Jednak ale pf'1kás~' pokáriní .ohlo pMl1ě bhce v"t k nf'eJn_ lIahanbení bl1!ního, col •• PO"falgJesa tUk;t hMoh, proto pletilo a platí, nal4.at • takt •• a Jemnoc1t••• latou atfední ce.tu. Ježílo"fi, kter,t v rabín.k" pojetí vyJádf'll 8"fOUpHi o oe- 11 Izrael Ji! počtem d.an'eti učednílr:6, Uo pf'ed•.•.lút "o n_oenf. ktef'í potfeboval.i 14kaf'e" (Mt 9.12), - tedYI o hf'Hlnílq, ne.,ěatlc;y, odpadlílc;ya nenáviděné celníq, kten chtěl pobnout k pokl6ní. Jak to dUů, vypráví ~ pMběh i Jeho nenad'l4m zasta"fellÍ u Zacbea, výběrčího daní. "A vidě.,Ae všichni, reptali. řkouce, 1\člověku Mi ln_u ae o"rátll" (Lk 19,7). Účelemzastávq "fAalr: bylo Obrácení. ~ skutečně, hostina Jeňtě nebyla u konce, Q tu .0 z .rchního celníka vytr,yaklol"AJ, polovici etaXtku e"f4bo, Pane, dámchudim, a oklamal-li Jae_ • čem kDho,naTracuji to čt"fe~.ob" (Lk 19,8). Zacheue nebyl k ničemu z toho vyzý.~, nikdo mu nelubel o poJUiní , ab~ se _u.el v rodinném kruhu červenat. Ale přeato porozumělJelíěovu napomínajícímu poktní. "Pomtlen' ovečka" naUa cestu zpět ke aUdu. Takto J. tf'eba c~pat Jelíěo"fUradu k bretrakéau napomín~í. (Mt 18.15-17). V textu horsk4ho k6s~í d'l čt •• e: "Protol, oběto.~li bys dar a"fOJna 01táf, 8 tu by ••• rollpomenul, le bratr t...tlJ Ú něco proti tobě, n~cbeJ! tu daru eV'ho před olUřea • Jdi. prve ..if s•• bratrem 8"fým,a potom ptiJda, obětuJ dar •...tIJI· (MT 5,n-24). Tato .~ta Je dovrlením d.ou předchozíCh. Přec~z! .e tu tak f'íkaJíc, do átokul Ewla-li zatím Jeltě teč o toa, kdo potencUlně) uNU, kdo ., tqt zaatraěen troJatu~ovýJI ohl'hnÍII tr •• tu, ~ Je od něj po!adQ~a nezbytná achopnost "fCítit ••• pr0niknout • IJ,)'llen~ch pod kdl! av_u bretru. Jeětě "fÍcI Pr4v1 kdyl •• chyaU vkonat neJ8VětěJIí počin pf'ed Boh••• -' kritce n.tll4dnout 40 "flaatn:í dule, aby IDU dout'et, Ie lalaiatoyu OUIIlaa ."f14om:!t"rdo vetoupí na horu Boepodino"fUTA kdo stane na .!etě •• at4m Jebo?" bude .polu e David•• potěšen odpovědít "Ten, kdo~eat rukou' n•• i.nných a srdce čistého" (Ž 24,.). Col znemen'l Edo neshf'elll "fOčil'ece k bl1!n1J1u. }lQkudby toto wi tfní 116tO'f'níne cestě k 01UM vedlo k IIJ1Itlní, le t"fOj bratr něco proti tobě -' - JesUi bez pMč1D7 nebo pni"f" Je 11ayslnl ponec~o otevfencf -. pak Jdi a oěbti n a p ~ e d onen ne..,f'ehný spor s bratra, aby. 11I0hl pi'edstoupi t pf'ed Boha ". čbtým 8rdcem". ltj..,ětěJlí den v lidovek_ kalendáfi sfttkO se proto n_ _/ft "Den amífení", poněndl Jde o dvojí JllÍrl o mezUidsk;ý a Bo!í, p~ič8JII1ten první m4 časoyou pf'ednoet - zcela ve smyslu lit 5.2~1 "Přeetoupen! •• &1ČIOYěke~BohemU1Ý"fIiDen _třen! (pf'! odpovídající lítosti); přestoupení mezi člověkem a člověke_ neemifu8lj; toli se 'I stane, sl viník uspokoj! sváho bl1žní-'- , ho" (JomaVIII,9). Jinak i"ečanol Horizontální na8o~len! pokDJe, které je mnohemtěžěí ne! apolečn' kajíci modlitba, Je nezbytnou podJllínkoupr1Y8- ópěn11vě prosit Boha o vertikální smiření. Je mnohemtěžší vyjít vstřic ukt1vděnému, spolknout v1s.tní hrdost a prost~ za odpu6tění. než jít do aynagogy a společně e 41 církYí v.yznJvat hfichyl V!dyt právě osobní obětí kterou Jame v.ynutili na vlastnim J', dokazujeme, ad~siluJ'" o smífení 8e vlí v'lno8t!. Ve smyslu priorlty mez11idekých vztehO hovoří tak' Otče n'l: "oopusi nÚ! nale vlny, Jako i my J•• e o d p u • t i 1 i " (lit 6,12). ~ textu tu vysvit4 ryze I1donk;y 1 Jetíěovak;y! Jedlně sebezapření pfi prosbl o odpuitění a odvaha podat ruku (ae vtill nebezpečíll odmítnutí) mobouV)'I1ociodpuitění, která pfoichald shora. :;)ezfetelem na obUlnost z.ínAného, Je horlzontÁlnÍJlu _l!ov4ní v~nováno "deset dnO po~". která pfedchúeJí Den ~íření. lyto dny Jsou v lidoveké tradici v neJullí 8Ouvialostl s veUJr311prohfd'ČUIl,JehO! se dopustil cel! Izrael na poč'tku svého vznlku vzývánímzlatého telete. "Pročel nyní nech ma., abych v hněvě prchlivostl ev' Y,y_ hladil Je I" '.rak s. rozboduJ. BOJh e avé rozhodnutí sděluje MOJIUon, Jemuž zároveň slibuje: "Tebe pak učlná v n4rod nUle/o. (li:x }2,lO) • Co 8e tu stalo, vrylo I1dovatvi ro&hoduJíc!a apO.sobeaJak obraz člověka, tak 1 pfedatavu Boha. MoJI!I, "ten neJskrollnlJti •• zl Udai", adrealit úvodních Božích alov "a nyní nech lIDe", shledal, le Bo!:! rozhodnuti nebylo kon4Ičn" Yldyt Hm nlta 81 14d' součinnosti s človlk ••• Tato 8oučinnO.t ú trojí podobu a WoJlíi Jl f'onluluJe t~ to: upMlul,tlapfiznáním vin). "Okoclsololnílta čeW na 8Ouarak", praví .e y;;kntse Jobově (24,15). Rabíni s toho VyoauJí, I. ta, kdo .e dopu8tU hftchu ot., Je Jll před čln_ praQfřoriD Jako cizolo!n:!k. Mohl1 bycba. snadno uv'.t celou řadu daliícb. pHkladd, _ bychOllpotvraU1 v,tpoyta MoU. Schlatterara, kter.f n1kterak neplatU za přítele !idd. ale nicméně 1I0hl tvrdit, MleneJT,11I! poladavq laiz~! na hoře nebyly pro rabln1811luen1čÍIIInov;ta". 2~) V prdi1 z uved.n4ho meai jinýa vyP~T', I. v ortodoxních čtvrtích Jeruzal4ma. He. torku, Londlna 1 Paříle llu!1 • leny ee odděleně učí, pracují 1 modlí - a náv4těvnice v minlsukních nebo šortkách jsou zdvořile, ale jednoznačně pol'dány, aby sv, pOv~abyVY8tavovalyna odlv někde jinde. n Z~kas rosluk7 Je-li J1I srdcem .páchanl cizolohtvť znenlcením 1118D!elstn. muaí bý1;rozluke čím.1 zapovězenia. VŽdyt oběDap08t1len.ým Je pfece určena l:IoU dobrotivá .,.ue, leteni stvořila človlke Jako pár (On 1,27), aby by11 Jedno tělo lGn 2,~4). A toto praví tfetí superte •• (v 11I_ pfekladu(: ~le J. fečeno: Kdo propustí .vou lenu, .t Jí dá rozlukoY,f liet (Dt ~4,l). A Já pram da: Kald!, kdo svou lenu propu.tí, simo pfípad nevěr,y, uvádí J1 do c1zololetví, a kdo by •• 8 propuětěnou olenU, c1sololí" (Ut 5,:U-}2). To snaaenlh Mu!, který se odloučí od svl !eD,J, uvedl J 1 Ua, le se m~le' vdát za J1náho, do cholohtví, nebol "co Ddh epoJ1l, člověk nerozlučuj- (ut 19,6), Jak J.líě dál správně biblicky vyklÁdá. VYĎataJ. pouse nevěra, nebot Jí bylo sen"el. etví del~8Ctojil zruHno a bolská Jednota rosdvoJena, takle roslukoY,f liet v tOlllto pfipaelě Jen dodat.ČDi potvrzuj. rosvrat. z.cbovat roaváoen' acleletví, Jek •• zel. naanaěuJe, b;yb;ylo horlí nel prá..m potvrsw J1I vykonaoQlo rosVl"8tu. V obou paralelách (Mk10,11 a LIt 16,18) cb,ybí dce pouku na c1so1olatn Jam platnl eldv04roslull;,y, pfesto dak není nutn' povalovat ~o •• "IŮJIlO pfípad nevll7" aa později! příel•.•.•k, kte11 aá pdvodní J.Ulovu Y,fpovi! oalabit. laopaka J. tía Va4vileDO, f.e IIclelstn Je peftll •• azek, který l1el1 naft'J_ .av •• uJe. Je tak4 a1lniJti nel ev•• k lIezi ro41či a dětld,nebol "opuatí aul otce •• 'ho i aatku .vou, pf1drlovati •• bude ac"l~ sv,, 1 budou v Jedno tělo" (On 2,24). Foněvad! Bdh stvoř1l človika"Jako ~e a Ieau" (On 1,27), J. mládenec podle rabín8k'ho učení "Jen polovlčnía člově~ a k pln'-u lidství potfebuJe 8VOUdruhou manlelskou polovici (Jeb 6}a). Oba epolečně pak nejsou dva. nlbrl "1nd1Yiduua", col póvodDě.n •• nalo "neděli teln'''. ve 811\)'alu"SV'byt.n'-, stejně j~hem poltadova dvoJJ.d1noet. KanlelatY! Je aakotveno v. stvoř1telek4m plánu Jako sárode~ bUĎka.eěk8r1ho eoul1tí na zemi, Jako nezruěitelný avazek. jehož zproatředlrlovatelem je sám bOh. V prvních kapitolách bible se po Jednotlivých dnech tvoření praví: "A &lh viděl, že to bylo dobrd". J8n po stvoÍ'ómí liduk,áho páru Jako nositele bo1ího obrazu je ..,-'no: "A vi~ěl ~h v ě e , což uč1nil. ~ aj, bylo to vel m 1 dob r é •. L~n l,jl). 44 sobě "I zf.lanoubí~tě na věcnC?at", H Itaó Ldh sv4au lidu elov,y manž.lské slIIlouv,y. zasnoubím t (; 80bě, prtJv:ím. V 8pravedlnosti 1:1 v souladu a v dobrotivosti 8 v hojndm m11osrdenstyí" (Oz ~,19)přitom BoU smlouva i m8nže18~ SIIlcuv8 jsou pečetěny týtr,f elYBnoetním .lovem "berit". / Každý aňatek je tedy cháj)Sn jako svatý - hebrejsky je zv~ klddu§1n, to znamená "zss.ěc8ní". V rsbínském ctstním podání Yyetupuje BOhjako první drulba Adamovis ~vě (On.R.S,a)j jako svatební evědek pti každ~ evatbě (Mal 2,14) s neúnavný strOjee a8llleletn. nebe;{ lUlžM ěÍf:.stná menh18tvi pleti za J>OC'huhodn,ý Bolí skutek, větší, než rozdělení Rudéhomofe (Pe8ikts lIb). Š{estn~ věak:není kaldé manželstn. To Jdí! Jako dobrý anelee lidí věděl. Poněvadž BOhna poč'tku deroval člověku .01nost volby mezi dobrem 8 zl_ (On 4.7), mo.le člověk Bohu ~epřít po.lulnost (Qn 2,160) 8 ev4au .1uvníllU partneru se Epronevě,.i t. Cizolo!atví j. ově8llltak~ polygall1s, zničení poevěeenlbo svazku Já-ty eoučsanlrl a8lllel.lr1m vztaha k dalA! osobě. "Není dobr4, aby člověk b;yl aám" (On 2,18). Pozom4lm1po- 8luchaai .uní_ v ta.to Bolía eloYU rovnAli Ve tfeeh Je to Jeltě horlíl Nebo{ pak je oeobs (Nebo víee oeob) en1!ov6na ne rovinu objektu, číal se zvrbáv4 jed1nečnost pfed Botw. usavfen4ho podvoJnáho •• aku romor04ýeh pertnerO v neUvý troJtnaník , ve vztah J~~ bez l'e~l a tÚl dechů! Je 0411dAtlní nejI5věUlJAího se viieeh •••• Uidskýeh evezkO. -Jak b;ych tedy uč1nil takovou nellschetnoet a hfelll 1 prot1 BohuIT"(Qn >9.9). Tek ee b~í Jo.s~ ".prsvedl1v1-, Jak bo pochvalně sve 'l'alllUd. I5voda. Potíf'arovy !e~. Zd. je fe~8DC dvojía cisoložetví T.Yledoven~ne Jo.sfov1 není jen dderea proti aanlelatY! jako takovdmu, nýbrl je i hfichem vOU nebeek_u p6v04ci mlllleletn. Kdo takto JedlW, cbce Het Jeti., porolil a rosloučll manleletví. evaz.k • jedinou len ou, který BOh-Stvořitel pov1All ne věčn! a,mn. Martin Buber dOkézal, f. 1 n~eekt4 slovo "Eh." zehrnuje "z.8věc.ní" dvou lidí navz'je.,. Y Jednom ném dop1ee píh: "Když s. !enil Jeden pHtel, r'd Jsem ptipomněl, co řekl Jakob Gri~ o rosnle18tvi, že tot1! v gotiekém slovu wsiva", z něhož pochází němeeké bhe, je dzce &pjata věčnost se zákonem. Až později doělo k ])zětěnpení na "ewe- (věčnost) a "e" (z~kon). Zdá se mi, že je tím řečeno více, ne! že v manželství jde Jen o yěčný f'd. Jame upozorňová- 45 ni n& to, h Jedinec z-.chovávli 8VOUcel1stvoat IIIliDlelskýJDsoužitím 6 d~m e Jen tímto zvl'ětn1~ Z~.Ob8111smí pocítit vě~ný charllkter l1dfjkého b,ytí". J.žHovo slovu, któ:Ň roduku omezuJ., byt na YýJb,eČDý pHpad n8v~r'y, ule nezapovídQ ji, je často používáno kteeian8~i exegety jako (jediný) příklad, chtějí-li Je!1Ae před.tavit jako toho, kdo mění I'oru a -"yvyiuJe 88 nad J6oJ!íiovu autoritu". I lolybych(ll[: dak uznal1 jako Jet1ionlcy po!vocm1 paralelní verzi Ksrkovu (10,11) a Lukáěovu (16,lB), jež obl trvají na nezrulltelnost1 manžel~tví, není podán dókes, že ~ Je!íiovo rozhodnutí bylc prcví něnřr. vóčl :rofe. Opak je pravdě mnohem blí!e. Vldyt " Jel!lově době ~lo běžnou praxí rabínO vykládat nově, POILOc! velkorYlI.Ých interpretačních norelll, ta místu Tor,y, která odporovala eoučaaaým oko1noetem & jejichž doslovný Yýklad 8 utití ohro!ovaly pOvodní ln- tenc1. Z n'sledující perlkopy Talmudu, která nikterak o8poeti06 humor a aebe1ronl1, vyplývá, Ie rabíni pokUdali BoU vOli za pokra~uJící dynaaiku U • .Ir;y, nikoli za pevně 8tanove~ dOllÍlaDDent. V učební parabole ae uva!uje, co by mohl prožít Moj!:cl. kd,yby byl pfemístěno tisíc let do Ilroly reb1ho Uib,y: w~ž ~oJžíě vy.toupll do Yýlin (a~ obdrlel foru). uvid6l tam 8edět pána svět& s věoci (korunkami a puntí.lr;y), z nich! vinul pí_ena :ror,y. I ~kl loIojžíě: PaDe 8věta. kdo brán! tv' rucel (To sn •• ená I ~o tU>rání d't Toru bez těchto kOrunek, vld,yt tak by lo'10 mo!né Y,yhnout S8 eventu'lním c~~ pti pfedčít4ní oebo opi.o- v.mi?) VlČllý odpověděl~ Povatane IRu! ku konci lIDoha f.enerací, "'4nem rabl Aklba ben Josef, který Jednou rode phdnliiet celou kupu učení o každ6m tomto puntíku. ~ekl mu ~oJ!ii~ ~'žbych to 8patřill On odvětil: Otoč sel Tu .eděl ~oj!lě mlčky v osm' (a posledn~ tadě ěkoly ta naslouchal slovOm slavného blbllck4ho učitele. Navzdory nejvetáí pozornosti nerozUDlH tomu, colae učilo I téměl' nlc - a b,yl tín: velml podě šen , Kdy~ pak rabl Aliba d08pěl k Jeónon,u s; orné, u bodu, ptal se jedt!n t'k m:1stra, odkud to věechno vi. Na to Ak1ba odpové.~l tradiční rormuli otcó Talmudu; To je holacha (Hvotnf pravidlo), kterl~ byla odevzdán6 leo~!íěovi ne Sineji. Když ktojžíš ual.y ěeI zrivčreČDou větu, od- 46 oddechl 8i 8 uklidněn se odebrol zpět" (podle ~eD8chot 29b). Mezi ř'dky tohoto základního vJP~věnť Je řečeno pět pc- učenía 1. DOlt'kaz·,18 moudří v Izraeli nebrali nikdy S_i 8abe tuse "'žně. vždyt zde Je loznamenánc, te právě "MoJtíi, n'A učltel", Jak Je tradicí 8 plným respiktem Z'fá.D, nil:dy mi neenil o UIInl vykonstruovaných dkladech Pí_a ~zděJlích rabínO. Navíc: lI.byl by wbec".chopen eledovet", Jak se tu napOl '7c~tr_ le a napOl kajícně dos",v'. 2. MoJží! Je tu d~kladně o~tologlzo~, vžd,yt pfece rabum Ak1bovi nerozum! - ani z'věrečnt§ větě, Jí! s. Ak1bEadovolával SinaJe. 1I~!íl, wvěm1 sluhbllík" •• ukliclĎuje Jen proto, ponlvad! mlč.lr;ypř1Jímá, 18 Bůh, mu dce Toru pfedal, ale do ní momá vepaal .nohem ne, ne! IIoJUI mohl ve lIT' době c~pat. ,. Jak pl7n. z předchozího Je tu obaalen libl interpretovat dál - Je-li to nutn'. 1 v rosporu I!I MOJ!í1ee ~, pokud k tCIIIUopravňuje "tec-lopka". 4. Uroveň Jd. tak' o varoVlin! phd kaldou pf'esn8ěuJío1 interpretací, které zcela opoultí literánú ~al. aby s. pouItlla do .mAlých eleBQrií. To Je ~8l wpuntíkO". Jeou ainlny Jako bezpečnostní opatfení proti phkrucO'fá.D1 pí_8Il a doalo.n'ho znlní. 5. Jl1ko11 ssn.dbatelnl Je tu pouku na vr.tnn1 textu, kter' povoU'" k vl&1. dotaaov~í a pronik.úú n.a, ab,)' ~17 prop'triD,y Jeho ě1n, Mz.UHelné hloubky. J1ný1ll1 8lOVl Poalední instancí Judaiatiok'ho u61tele nen! do81o'fn' soiní, 01brl ona pOvodní intence, Jel se otevírá Jen t.&I, kteH ee od"'lí pooořit do hlubin. ~eJphdněJlím ptíka&em pro nl&4 UdoveW vykladače n •• a, k nim! patří také rabi z Ha&aretu. nenf 810vní hDldopilatví, ale hledán! 811\)' alu. A tak učila H1l1.1ova lkola. I. 1 neobfez&Qý pobaa, kter.t ~od8toUp11 lidovskou rltu41ní koupel, •• platit za prose1ytu (Jeb 46. Bar) - ačko11 On 17,12; ~x 12,48 a Lv 12,' e1Dí práv' obřízku nezruU telnýa wsnamením Iblouvy". HovnU ulití trestu amrti pro vzpurné syny (ut 21,1&-21) bylo~tak restriktivně omezeno, fe se v Talmudu se zado8tiuč1n6Día sJiětuJ.: -Nebylo nikdy vzpurného syna, an1 takového nebude" (To. ~anh 11,6; ~h 718). Totéž pletí o ~tíkazu znič1t město, kde se eloulí modlám 47 48 (Dt 1}-1}-17i, o nČlllžT~ud ..ulio d:cl: ",E>l'íped odbcJn6ho mě~ta před věemi jednotliv,Ýllli uetanovenÍllli• •e nUtd)' cesta! n llikd~ nestune " (SoWl7la). 9ttljuč oůtltrunlli ra- Věetll vyznllvc<čOm11tery vyslovuje rua v Tal.mudushteln4 b1.nl 1 otroct.v1. ti mJ\ollo~cu.nv1, ••teN jcluu v bibli t ••k lJčln4. poIcÁ rénť : -Jak hloupí jsou lid4, ktefí sie. povettmou před 8VitL také jednotliví ral.JiL.iQvlll1 Mt. podr.H k podstatr..ym4I.IIIěniW .1 mm Tory, ale pted velkým učitelem 'fory zOstanOu sedU. Vidy! ~ ul1tí 8II.émic TorJ, to Je v~tn16 nt. HUlclovi I.l jehu .I"Íst.upu , ač se v Toře pUe o 40 nnách itrest .výpruk_ Dt 2.1,'n), pfilili k u.platňování IIŮlostlváho léta vc proapěch chudjch, vJov a 81- nBěl .oudfi a o Jednu Je anH1l1" (Makkot 22b). 1'Otkd '~vi1t :A.,jU); lJjeí"z Konečně Je JešU třeba zdOraznit, le ani rozluka, ani pití prorok.ovr. slovo: "U~potresWw Zé:4 ~lIJilstvo JeI1va~e clc\JI',V,za ca- -hol'k4 vody" a ksmenování spum,ýeh a,yno.ul vObec, neJ80u pf'íka.olohtví Jen vaše SQac1lJ,dd,;t 8li11ticizolo:H a apolčují 88 a zem, jehož Je nutno uposlechnout, ale Jde o prá~í Ndy, ](ter' Dedetkaud" (Dl; 4,14). z.;otivace zru5\UÚ J(: tecJ,yJednoznačn41 Jest- mají spíA. odatrDiovat nd být uplatňovány; Jsou lIIIlohemnee 1Ue muU sallli cIzo1oží, odpaélj ptvodní dOvod ceremonie, pa nU \latupo. lidské slobosti ne! sMry .Jevenýu. rozkaz_~ "pro tnodost blla bna nucena pít hoř-kou vodu, tl!J;j ochránila nebe. otmovUa srdce Ta§eho-, Jak Ježíl práV8llitíká o rozlulcov4m11.tu (lit 19,8). bet .v~ho cule. Správn4 pochopení Ježíiova atře tu. a rozluko'fÝlDpri~ •• ti Setbb"" oe tu te43, steJn~ JukO u Je!ťěoV3. alova o 1'Oz- doby předpokládá duchovní pro.olh do hlstor1ck1eh okolJ'loetí horlaee, • rebínaktw rozhodnutím "ukončit" nebo lIezlt plstno.t .k4ho učení e Jeho bibllckáho v'ýkladu• .1ecbloboz DaMun! Tor.l, ab;y feny byI,r chrin1!n,y, b,vla J1m poaqt- Rozluka lIanlelství Je v JdUově bibli uatenna 'Y80uladu Duta lepěí .prave~o8t a z'rove~ 8e odstranila pr1v11.~ia oc1po- 8 eto •• 1&raelskábo dávnověku. Mul1 Je povolov4no pri'YO, byt ru.,1:Ccíbibli. dh"I, «Ut se rozloučit 8 manželkou, vlastně Jen odendÚlía SIIy.1 dech těchto nov,ých vk1ndd :I směn Je zfoeJmt: Jaklli11e plstného rozlukového 11stu. (Dt 2i,l). DO~od.o.!e bit "liti lIDoho.e .dá, !e a1 duch Tory ft text Tory nájemně odporují, Ds-dhaJí ••načni' -.hledal na ní něco o d por n , b o -. Proto vypurabíni dát pfoednoet tomu prmÍllu. - '"Rebot mllo.rdenst~ obl1bu- kl prám! spor mesi v,vkladači Tory , Jejich! postoJe. 8rgumen.11 • D8 obět, a m4most Boha ~ce DeUi sápalyl- (C& 6,6) - Je ty pOsobí čestc modernÍlt dOJmem.Babl š.aJ učU leneraci phd P1'OrokoTOa1.ovo, ne lcter4 se čcsto odvolává JdU (Mt 9,1'); (lit JeI!ě., le rozluku Je přípustná Jedlni tehdy, Jde-li o prolalz,,- 12,27) 1 Jeho kole~ová učItelé ve svJch novjch. ale Tote věrných ná cizololatví. "Odporným"(nebo han8bný~) podle kn1qy ~ojlťSnterpretacích. lovy Je pro něho J~d1ně a toliko nevěra, Jen tu pova!uJe ze pl~tJCverě! Tory "OotMheJte ustenovení ID,Ýche swdO ~chl n:J dO'Yodrozluky. Jeho lilcol. se odvoUvá na prorola Meleeh1áě., elovllt ten, kter.f by Je činil, !tv bude v nich" (Lv 18,7), vy- který rrohlPAuJe rozluku Z6 Bohu odpomý hřích. V tomto lIIIyslu .'Y~UuJe I'Rbl Jehuda: -IlUe být j1mi U~, nemusí v!Sakk'YO.linbl se v TAlJDudupraví: Rabi .i:J.icuer řeklI Had tím kdo 'je odlučuje •• mHt" (b. Jome 85bj AZ27b). Z toho vyplývá zákloon! princip: od ·.:eny své mlf1do3t1, prolév", olt..iř' slzy, nebot je psánor A "Obro!eni !lvota Je r.áv~žn~Jěí ne! svěfcení ěabatu" (b. ~ebb.t je~tě se dopouětíte delěí voc1: Ho8pod1n~voltát am'číte slzami , 12,a). ale neplt:.tí to jen pro pHkez ěobetu, r.,ýbrž o vlíech pH- pláčE:te a sténáte, protože JH nehledí na obětní dl:l.rn nemá zakaz.cl] TolJ' s vÝJi1IJkoutří kard:1nálnich prov1n(:ní: JI.odloalu!b,v, líbeni 'J tom, co přinášíte." (Mal -',I}).' .Ptáte se proč? Proto, !e krvesmilatvo t' vražd,}·'f.';-9) • Ze zhruba tuctu stylistických jednotlivostí, T nich! lze por.na t ruku i"eckáho re~ektora, lI1II1ňuji dvi: Udn,ý lid by o riatízení Tor.f pi"ece netvrdil, I. je Mojlíě přikázal (Mt 19,8), nebo·{ nilelí k j'dru víry Udovatva, h 'fore Je cUna Jako Bohem ~en', ne jako leghletlvní MoJl:íěovo dílo. Proto neKlohl Mojtlě -rozkálat" vydání rozlukováho listu, .píAe ho jen "dovolit". Jek JelíA právem koriguje. Na zeč'tku rozhovoru se z~', Jako by se Ježiě pokoušel otázce ter1zep, která Je kladenf' teké v YUně (Uittin H,lO). vyhbut. Pfec tomu tak není. Aby ~pátral Bo!í TOli, vracI se ke zprévě o stvoření a srovn'v' ji e bez) povolením rozlukového listu 7, ~t4 knihy NOj!íěovy. Výsledek je zřeJajI BOh ustoupil lideké slabosti e dovolil svému slu!ebníko MoJ!íěovi, "pro tvrdost va!ilch srdcí" pootevHt sední ~vířlca rolllukováDu listu stejně T,Y6větluje o 1000 let později Ma1monid•• zavedení oběti _vítat (Noreh Nebuch1B :;, ~6-49). II;ynenka BoUho ústuplru Udek' nedostatečnosti není nUct_ rek oje