9. Adverbia nenapsala jsi mi truhlář, tesař pošlu ti život smrt život rozhodla jsi obětoval jsi mne nebyl(a) dobrý/á maso, tělo ul tašpuňm v. naggärum s. afarrad-ak-kum v. baláfum s. mTtútum s. baltutum s. taprusí v. tasruq-an-ni v. w/ í/r& v. šTrum s. Překlad (1) 1. s radostí mi pošli! 2. nechť tato pole brzy zavodní 3. jistě není tvým (f.) majetkem 4. a já jsem zle jednal 5. před bohem neměj velký strach! 6. záležitost mne trápila více než předtím 7. jako letos 8. od té doby, kdy se mému pánu daří dobře a mně se daří dobře, vrátila se má důvěra v tebe (dosl.: vrátil jsem se k tvé důvěře), (ale) ty jsi mi nenapsala a záležitost mé smrti nebo života jsi nerozhodla 9. pozítří ti pošlu truhláře 10. od té doby, co jsi mne obětoval za svůj život bohu Nergalovi, ani jeden den jsem se necítil dobře 10 Verba 10.1 Kořeny a kmeny Kořen je nositelem sémantického významu slovesa (viz 4.3) a je tvořen zpravidla třemi radikály. Radikály slovesného kořene mohou být jak konsonanty, tak dlouhé vokály, např. *prs je kořen o 3 konsonantech *6m nebo *qlš jsou kořeny o 2 konsonantech a 1 vokálu. Slovesa s tříkonsonanmím kořenem bývají označována jako silná (kromě těch, jejichž prvním radikálem je n- nebo w-). Těchto sloves je zhruba 50 % z celkového počtu sloves, např.: *prs, *škn, *'mr Slovesa, v jejichž kořeni je hláska w nebo j nebo dlouhé vokály, jsou označována za slovesa slabá, např.: *wbl, *jnq, *bm, *qíš K slabým slovesům se počítají rovněž kořeny, jejichž 2. a 3. konso-nant je identický, např.: *Md Existuje i početně malá skupina sloves, jejichž kořen je tvořen čtyřmi radikály, např.: *blkt, *prkú Od slovesného kořene lze odvodit celou řadu verbálních a nominálních kmenů. Tyto kmeny se vytvářejí změnou vokalisace, připojováním prefixů, sufixů, infixů nebo reduplikací prostředního radikálu, např. od kořene *MHR lze odvodit tyto tvary: i-MHuR „přijal(a)" i-MaHrjaR „přijme" MäHiR-än-um „příjemce" MayiR-um „hodnota" MitHäR-iš „rovným dílem" taMHäR-um „bitva" Součástí verbálních kmenů vytvořených od tříkonsonantních kořenů je kmenový vokál (mezi 2. a 3. konsonantem). Podle vokálu présentního a préteritního kmene rozlišujeme 5 verbálních tříd: 1. třída (a/a): v présentním i préteritním kmeni je vokál -a-kořen *$bt prés. kmen prét. kmen *sabbat *$bat 3. os. sg. i-$abbat ,,on(a) bere" i-$bat „vzal(a)" 112 113 10. Verba 10. Verba 2. třída (i/i): v présentním i préteritním kmeni je vokál -/- kořen *pqd prés. kmen prét. kmen *paqqid *pqid 3. os. sg. i-paqqid ,,on(a) svěřuje" í-j^/J „svěřil(a)" 3. třída (u/u): v présentním i préteritním kmeni je vokál -u- kořen *rgm prés. kmen prét. kmen *raggum *rgum 3. os. sg. i-raggum ,,on(a) požaduje" i-rgum „požadoval(a)" 4. třída (a/u): v présentním kmeni je vokál -a-, zatímco v prét. kmeni je vokál -u- kořen *prs prés. kmen prét. kmen *parras *prus 3. os. sg. i-parras ,,on(a) odděluje" i-prus „oddělil(a)" 5. třída (a/i): v présentním kmeni je vokál -a-, zatímco v prét. kmeni je vokál -i- kořen *wbl prés. kmen prét. kmen *wabbal *wbil 3. os. sg. ubbal ,,on{&) přináší" u-bil „přinesl(a)" Změnou vokalisace, reduplikací, nebo i pomocí prefixů, sufixů či in-fixů se vytvářejí čtyři skupiny kmenů, které se označují římskými číslicemi I-IV. Setkáváme se též s tradičními označeními G (německy Grundstamm) pro I. kmeny, D (německy Doppelungsstamm) pro II. kmeny, Š (hebrejsky šaf el) pro III. kmeny a N (hebrejsky nif al) pro IV. kmeny. K finitním tvarům slovesným řadíme stativ, présens, préteritum, perfektum, imperativ, prekativ, kohortativ, prohibitiv a vetitiv. K nominálním tvarům odvozeným od slovesných kořenů patří participium aktivní, verbální substantivum a verbální adjektivum. Starobabylonština nemá tvar, který by odpovídal infinitivu v indoevropských jazycích. Slovesa jsou uváděna v lexikálních pomůckách v nominativu podstatného jména slovesného (mahárum „přijetí"), které se v tradičním pojetí označuje jako infinitiv. 10.2 Nominální tvary odvozené od verbálních kořenů 10.2.1 Verbální substantivum Verbální substantivum (v gramatikách dosud běžně označované jako infinitiv) odpovídá svým významem plně českému podstatnému jménu 114 nom. gen. akus. st.c. slovesnému: šatarum „psaní", kašadum „dospění, dobytí", aläkum „příchod". Vytváří se jak od základních kmenů (I), tak od kmenů rozšířených (ľl-IV). Jde o singularia tantum (viz 5.1.2.2), která se skloňují a vytvářejí status rectus i status constructus: šatärum kašädum šatärim kašädim šatäram kašädam kašäd Bäbilim „příjezd do Babylonu" adi aläkt-šu „až do jeho příchodu" Verbální substantivum se někdy používá ve spojení s finitním slovesným tvarem tvořeným od téhož kořene (figura etymologica): šaparum ul tašappar-am „neposíláš" (dosl.: „posíláním neposíláš") Verbální substantivum se používá rovněž s předložkami ana, ina, aššum ve větných konstrukcích zastupujících vedlejší větu: dannum enšam ana lä habälim „aby nepoškodil (dosl.: k nepoškození) silný slabého" tupp-t ina amärt-ka „když uvidíš (dosl.: v tvém zhlédnutí) mou tabulku" 10.2.2 Participium aktivní Participium aktivní se deklinuje jako adjektivum a rozlišuje rod, číslo a pád. Může také vytvářet status constructus. 10.2.2.1 Tvoření Participia aktivní mají v základních kmenech mezi 1. a 2. konsonan-tem vokál -ä- a mezi 2. a 3. konsonantem vokál -i-. Schéma: K1 + -ä- + K2 + -i- + K3 + pádový sufix (s mimací) pärisum „oddělující", lámidum „učící se" V rozšířených kmenech se tvoří prefixem mu- (viz níže kap. 24 a násl.). 10.2.2.2 Užití Participia aktivní se mohou používat (zejména označují-li povolání, hodnosti ap.) jako substantiva. V těchto případech mají v plurálu koncovky substantiv: sg. älikum Jdoucí, posel" pl. aliku „poslové" sg. nägirum „vyvolávající, herold" pl. nägirú „heroldi" 115 10. Verba 10. Verba 10.2.3 Verbální adjektivum Verbální adjektivum má mezi 1. a 2. konsonantem vokál -a- (viz 5.2). Schéma: Kj + -a- + K2 + K3 + pádový sufix (s mimací) tyalqum „ztracený" sg- pl- m. f. m. f. nom. fyalqum fyalqatum Ijalqütum halqätum gen. halqim \alqatim \a\qütim fyalqätim akus. \alqam halqatam fyalqütim fyalqätim Ve většině rozšířených kmenů (viz níže) se tvar verbálního adjektiva shoduje s tvarem verbálního substantiva. 10.3 Gramatické kategorie u sloves U sloves rozeznáváme tyto gramatické kategorie: osobu: 1., 2., 3. rod: maskulinum a femininum číslo: singulár, plurál a duál čas: présens, préteritum, perfektum, stativ způsob: indikativ, imperativ, prekativ, kohortativ, vetitiv, prohibitiv Časování sloves Jednotlivé slovesné tvary se tvoří tak, že se na slovesný kmen napojují buď jen sufixy (stativ, imperativ) nebo prefixy a sufixy (préteritum, présens, perfektum), případně difíxy. V 2. os. sg. a 3. os. pl. existují zvláštní tvary pro maskulinum a femininum. Ojediněle jsou doloženy i tvary v 3. osobě duálu. I. kmeny Slovesa se časují pomocí následujících prefixů a sufixů, které se připojují k préteritnímu, présentnímu či perfektnímu kmeni: sg. pl. 1. os. a- ni- 2. os. m. ta- ta-...-ä f. ta-...-T ta-...-ä 3. os. m. i- i-...-ü f. i- i-...-ä 10.4 Préteritum 10.4.1 Tvoření I. préteritní kmen se tvoří vložením vokálu {a, i, u) mezi druhý a třetí radikál kořene (viz 10.1). Od préteritních tvarů sloves se odvozují rovněž různé modálni tvary (vetitiv, kohortativ, prekativ - viz kap. 17). Préteritní tvary pro jednotlivé osoby se vytvářejí připojením výše uvedených konjugačních prefixů nebo difixů k préteritnímu kmeni. Schéma: konj. prefix + K, + K2 + V + K3 (+ konj. sufix) *sbt i-sbat „uchopil(a)" *pqd i-pqid „svěříl(a)" *rpd i-rpud „běžel(a)" *prs i-prus „oddělil(a)" Paradigma: sabatům „uchopit" sg. pl. 1. os. asbat nisbat 2. os. m. tasbat tasbatä f. tasbati tasbatä 3. os. m. isbat isbatü f. isbat isbatä paqädum „svěřit" 1. os. sg. pl. apqid nipqid 2. os. m. tapqid tapqidä f. tapqidl tapqidä 3. os. m. ipqid ipqidü f. ipqid ipqid ä paräsum „oddělit" 1. os. sg- pl. aprus niprus 2. os. m. taprus taprusä f. taprusT taprusä 3. os. m. iprus iprusü f. iprus iprusä 10.4.2 Význam Préteritem se vyjadřují děje a stavy, které se odehrály či trvaly v minulosti. Užívá se ho však rovněž v podmínkových větách po spojce šum-ma (viz 29.1.6.1) a v souslednosti časové k vyjádření předminulého času (viz 29.2). 116 117