6. Status constructus
Znaky a čtení (5)
Iplílp ekallum (É.GAL) „palác"
>f-t-Ür p> muškěnum (MAŠ.EN.GAG) „muškén" fy=3
úr
Přepis (5)
1. šum-ma a-wi-lum lu wardam (ÍR) lu amtam (GÉME) hal-qá-am ša ekallim (É.GAL) ú lu muškěnim (MAŠ.EN.GAG) i-na bi-ti-šu ir-ta-qí-ma (§16)
2. eqlum (A.ŠA-w/n) GlŠMrům (GIŠ:KIRI6) ú bltum (É) ša rědim (AGA.UŠ) bairim (ŠU.IJA) ú na-ši bi-il-tim a-na kaspim (KÚ.BABBAR) ú-ul i-na-ad-di-in (§36)
3. bilat (GÚ.UN) eqlim (A.ŠÄ) ša ša-na-tim (§62)
4. šum-ma a-wi-lum i-na ma-at nu-ku-úr-tim wardam (IR) amtam (GÉME) ša a-wi-lim iš-ta-am (§280)
palác muškén
ukryl(a), schoval(a) země
nepřátelství
Slovíčka (5)
ekallum s. muškěnum s. irtaqi v. matům s. f. nukurtum s. f.
Překlad (5)
1. jestliže někdo ukryl ve svém domě uprchlého otroka nebo otrokyni (patřící) paláci nebo muškénovi
2. pole, zahrada a dům (patřící) vojáku r., vojáku b. a daňovému poplatníku nebudou prodány
3. výnos pole za (tyto) roky
4. jestliže někdo koupil v nepřátelské zemi otroka (nebo) otrokyni (patřící) avílovi
72
7 Pronomina
Ve starobabylonštině rozeznáváme zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací, vztažná, tázací a neurčitá. Z morfologického hlediska se zájmena dělí na zájmena stojící samostatně ve větě (zájmena samostatná) a zájmena, která se napojují na nominální nebo verbální tvar (zájmena sufigovaná). U zájmen se většinou rozeznává kategorie rodu (masku-linum a femininum), čísla (singulár a plurál) a pádu. Kromě nominativu, genitivu a akusativu mají některá zájmena samostatné tvary pro dativ. Tvary, které uvádíme v paradigmatech, mají však celou řadu variant, a to zejména v dopisech.
7.1 Personální pronomina
7.1.1 Samostatná personální pronomina
Mají tři odlišné tvary pro nominativ, genitiv/akusativ a dativ.
	nom.		gen./akus.	dat.
			Sf'	
1.	anäku	,já"	jati	jášim
2. m.	attä	„ty"	kata	kášim
2. f.	atti	„ty"	kati	kášim
3. m.	šil.	„on"	šuäti	šuäšim, šášim
3. f.	Št	„ona"	šuäti	šuäšim, šášim
1.			pl.	
	mnu	„my"	niati	niäšim
2. m.	attunu	„vy"	kunuti	kunüsim
2. f.	attina	„vy"	kinäti	kinäšim
3. m.	šunu	„oni"	sunuti	šunušim
3.f.	šina	„ony"	šinäti	šinäšim
Samostatných zájmen se většinou užívá jen při zdůraznění nebo ve větách jmenných (např. bělum anäku ,já (jsem) pánem" nebo běli attä „můj pán (jsi) ty"). Vyskytují se ovšem jen zřídka, protože kategorie osoby je vyjádřena ve finitním slovesném tvaru (např. tašpurt - tašpur „ty jsi poslala" - „ty jsi poslal").
Samostatná osobní zájmena 3. osoby singuláru i plurálu se užívají též ve funkci ukazovacích zájmen (viz 7.3).
73
7. Pronomina
7. Pronomina
7.1.2 Sufigovaná personálnípronomina
Sufigovaná personální pronomina rozlišují rovněž kategorii rodu (m., f.), osoby (1., 2., 3.), čísla (sg., pl) a pádu (gen., dat., akus.).
sg.			akus.
	gen.	dat.	
1.	-T/-ja / -'a	-am I -ml -nim	-ni
2. m.	-ka	-kum	-ka
2. f.	-ki	-kim	-ki
3.m.	-šu	-šum	-šu
3.f.	-ša	-šim	-ši
pl.			
1.	-ni	-niäšim	-niäti
2. m.	-kunu	-kunůšim	-hrnuti
2. f.	-kina	-kinäšim	-kinäti
3. m.	-sunu	-šunušim	-sunuti
3. f.	-šina	-šinäšim	-šinäti
Sufigované osob. zájmeno 1. os. sg. má v genitivu tři alomorfy (-T, -ja,-a).
Jejich distribuce závisí na předchozí hlásce. Alomorf -í se používá, končí-li slovo konsonantem (běl-T „můj pán"), alomorf -ja po dlouhém vokálu (s výjimkou -u v nom. pl.) (ana bělí-ja „mému pánovi", nom. du. uznä-ja „mé uši"), zatímco alomorf -a se objevuje po vokálu -ú {alpu-a „mí voli").
V dativu se po konsonantu napojuje v 1. os. sg. sufix -am: išruk-am ,,věnoval(a) mi", po dlouhém vokálu (v 2. a 3. os. pl.) sufix -nim: išrukú-nim „věnovali mi". Ve 2. os. sg. f. se napojuje alomorf -m: tašrukí-m „věnovala j si mi". .
Genitívni tvary sufigovaných osobních zájmen se napojují na jména ve státu constructu a vyjadřují zpravidla přivlastnění, např. brt-T „můj dům", běl-šu „jeho pán". Kromě toho se mohou napojovat i na předložky, např. itfí-šu „s ním", balu-šunu „bez nich", atd.
Akusativní a dativní tvary sufigovaných osobních zájmen slouží k označení přímého, resp. nepřímého objektu; např. akus. išruk-šu „věnoval(a) jej" a dat. išruk-šum „věnoval(a) mu" (viz kap. 15).
74
7.1.2.1 Změny na morfofonematických švech
Při napojování sufixů začínajících na Išl {-šu, -ša, -ši, -šunu, -šina, -sunuti, -šinäti, -šum, -šim, -šunušim, -šinäšim) na konsonanty Id, t, t, z, s, s, šl dochází k hláskové změně na /-ss-/, např.:
*mät-šu
*amat-šu
*warad-šunu
*qaqqad-ša
*réš-ša
mäs-su „jeho země"
amas-su ,jeho služebnice"
waras-sunu ,jejich služebník"
qaqqas-sa , její hlava"
rěs-sa ,její hlava" (viz 3.2.2.2.1)
Při napojování sufixů začínajících na hlásky -š nebo -k na sufixy končící na konsonant -m dochází k asimilaci -m k následujícímu -š nebo -k např. iddinukuššu < *iddinu-kum-šu „dali ti ho" (viz 3.2.2 2 1 14.1.1).
7.2 Samostatná posesivní pronomina
Zájmena přivlastňovací mají adjektivní flexi, mají nom., gen. a akus. tvary. Stojí-li v postavení přívlastku, kladou se za jméno, k němuž se vztahují, a shodují se s ním v rodě, čísle a pádu.
	sg. m.	sg. f.	pl.m.	pl.f.
1. os. sg.	júm	jattum/n	juttun	jattun
2. os. sg.	küm	kattum/n	kuttun	
3. os. sg.	šum	šattum/n	-	-
1. os. pl.	nům	niattum/n		
2. os. pl.	kunüm	—	_	
3. os. pl.	šunům	-	—	
Tato samostatná zájmena mají rovněž tvary v genitivu a akusativu, např.yéw (gen.), jam (akus.).
nom.: kuna sufyärum jům ul fíde
„cožpak nevíš, že (ten) služebník je můj?"
gen.:   ina tibnimjém ša §illija tappuka izibakkum
„z mé slámy, kterou ti přenechal Sillija, tvůj společník" aššum še'im kém aštanapparakkum „kvůli tvému obilí ti stále píši"
75
7. Pronomina
akus.: šumma lä kl'am jämma šúbilam
„není-li tomu tak, (pak) mi pošli mého sem!"
wardam lä käm taššima
„otroka, který není tvůj, jsi odvedl"
Samostatná přivlastňovací zájmena se vyskytují velmi zřídka. Obvykle je přivlastnění vyjadřováno genitivními tvary sufigovaných osobních zájmen.
7.3 Demonštratívni pronomina
Samostatná osobní zájmena 3. osoby singuláru i plurálu (flexe viz 7.1.1) se užívají též ve funkci ukazovacích zájmen: „tento, zmíněný, uvedený", např. amtum ŠT „tato otrokyne", awllam šuäti „tohoto člověka", atd.
Ukazovací zájmena annúm a ullúm mají flexi shodnou s flexí adjektiv. Kladou se za substantiva, ke kterým se vztahují. Pro odkaz na blízký předmět se používá zájmeno annúm „tento", pro vzdálený předmět zájmeno ullúm „onen":
annúm „tento'
sg-
nom.
gen.
akus.
nom.
bitům annúm kiriam anniam maliar šTbutim annůtim tuppam ullitam alpü ullútum
m.
annúm annim anniam
annútum
gen./akus. annútim
ullúm „onen, tamten" sg.
„tento dům" „tuto zahradu" „před těmito starci" „onu tabulku" „oni voli"
f.
annítum annítim annitam
anniätum anniätim
nom.
gen.
akus.
m. ullúm ullím ulliam
f.
ullitum ullitim ullitam
7. Pronomina
pl.
nom.
gen./akus.
ullútum ullútim
ulliatum ulliatim
7.4 Relativní pronomen ša
Relativní zájmeno ša se nejčastěji užívá v relativních větách (viz 29.1.1) a před přivlastňovacím genitivem při opisu genitivního spojení (viz kap. 6.5). Řidčeji je doloženo v ustálených lexikalizovaných výrazech.
7.4.1 Relativní věty
ana errěšim ša eli-ša fäbu     „pachtýři, který je pro ni dobrý" šarrum ša ana mätl-šu ěrubu „král, do jehož země jsem vstoupil" awilum ša hulqum ina qäft-šu $abtu
„člověk, v jehož ruce byla ztracená věc zadržena"
7.4.2 Lexikalizované výrazy
V ustálených lexikalizovaných výrazech se lze setkat i se starší vrstvou tvarů tohoto zájmena, u kterého se rozlišoval rod, číslo a pád (sg. m. nom. šu, gen. ši, akus. ša, sg.f. šät, pl. pro oba rody a všechny pády šut).
ša pafärim „to (stříbro) na vykoupení"     > „výkupné" ša fjattátim „ten (mající) žezla" (označení vojenské hodnosti) šät muší    „ta (hlídka) noci" > „noční hlídka"
šut rěši     „ti (lidé) u hlavy (panovníka)" > „dvořané"
Vyskytuje se též u osobních jmen, např. Šu-Sln „ten (muž) Sína"; Šät--lštar „ta (žena) Ištary".
7.5 Interrogativní pronomina
Některá tázací zájmena se skloňují jako substantiva, některá jako adjektiva, jiná jsou nesklonná. Jako substantiva se skloňují zájmena mannum „kdo?" a mlnum „co?":
nom.
gen.
akus.
mannum mannim mannam
mlnum minim mlnam
76
77
7. Pronomina
7. Pronomina
Např.:
ina bXtl-ka mannum beri „kdo má hlad v tvém domě?"
minum ša libba-ki imra$u-ma „co je to, co tvé srdce zarmoutilo?"
šunu manna palfyň-ma „koho se oni bojí?"
Na některá tázací zájmena se ještě napojují sufígovaná osobní zájmena:
mXn-X „co mého?" mannum mXnXilqe „kdo si na mně co vzal?"
mín-šu. miš-šu „co jeho?" mínšu tádur „čeho ses polekal?"
mannä-ši „kdo (je) ona?" mannäši awXltum ša itfí-ka telqú-ši
„kdo (je) ta žena, kterou sis vzal s sebou?"
mannä-šu „kdo (je) on?"  mannäšu ša išíu ešer šanätim ríqäta-ma
u šum-ni damqam ina álX-ni tumassaku „kdo (jsi) ty, jenž jsi po deset let nečinný a naše dobré jméno v našem městě stále poškozuješ!?"
Připojování sufigovaných osobních zájmen k tázacím zájmenům mannum a minum je ovšem velmi málo frekventované.
Adjektivní flexi má zájmeno ajjum „který?, jaký'
nom. ajjum gen. ajjim akus. ajjam
sg.
pl.
f.
ajjttum ajjTtim ajjítam
ajjätum ajjätim
nom. ajjútum gen ./akus. ajjutim
Např.:
ana $ibút ekallim ajjTtim „na jaké přání paláce?"
ina ajjim awätr tešme     „do kterého (dne) jsi poslouchal má slova?"
K nesklonným tázacím zájmenům patří:
ajjiš, éš „kam?, kudy?"  ajjišpäril-kunu šaknätunu „kam chcete jít?"
éš íadál „kudy se touláš?" ajjikx'am „kde?" u fufpäru ipram ajjikiam imafyharu
„a kde mají služebníci dostat příděly?" ajjišam, éšam „kam?"    šunu éšam illiku-ma „kam odešli?"
78
7.6 Indeterminovaná pronomina
Neurčitá zájmena mamma(n), mimma, kal(i) a ajjišamma jsou nesklonná. Neurčité zájmeno ajjumma se skloňuje jako adjektivum.
mamma(n) „někdo, kdokoliv", po záporu „nikdo"
mimma „něco, cokoliv",     po záporu „nic"
ajjišamma „někam, kamkoliv", po záporu „nikam"
ajjumma „nějaký, jakýkoliv", po záporu „žádný"
MaIkalilkal 1. „každý" 2. „celý"
Flexe zájmena ajjumma:
nom.
gen.
akus.
pl.
nom.
gen./akus.
m.
ajjumma ajjimma ajjamma
na.
ajjütumma ajjütimma
f.
ajjitumma ajjitimma ajjxtamma
ajjätumma ajjütimma
Např.:
ina mušim ajjumma lahanna issukšu-ma „v noci někdo (dosl.:
nějaký) po něm hodil hrnečkem"
anaku eli ajjimma še'am Xšu      ,já že mám vůči někomu (dosl.:
nějakému) (pohledávku) obilí?"
lama Marduk-mušallim ajjišamma ištapru „dříve než Marduk-
-mušallim kamkoliv napíše"
Kromě nesklonného tvaru mimma „něco, cokoliv" má starobabylon-ština ještě neurčité zájmeno mimmů „všechno", které se skloňuje: nom. mimmú, gen. mimmé, akus. mimma, st.c. mimmé.
Na tento sklonný tvar se rovněž napojují zájmena nebo závislý genitiv, např.:
mimmu-su mimmé běl bxtim mimmé aí}ätX-ja
,jeho vše, jeho veškerý majetek"
„vše (tj. veškerý majetek) vlastníka domu"
„vše (tj. veškerý majetek) mé sestry"
79
7. Pronomina
7. Pronomina
Často se vyskytuje ustálené spojení mimma Sumšu „vše, cokoliv"; dos!.: „vše (co má) své jméno"
u mimma šum-šu mafyar šibl ana massärútim iddin-ma „a cokoliv dal před svědky do opatrování"
Stojí-li nesklonné zájmeno kala/kali/kal ve st. c. před jménem v gen./akus. pl., má význam „každý": kali múšiätim ula säläku „každou noc nespím". Stojí-li za ním jméno v gen. sg., znamená „celý": kala úmim u kala múšim abtanak-ki „celý den a celou noc nad tebou pláči"; abu-ni ša kali šaítim ša buni-ni Xpušu „náš otec, jenž nám celý rok dělal, co nám (viděl) na očích (dosl: na tvářích)". Stojí-li zájmeno kalalkali se suřigovaným osobním zájmenem za jménem v pl., znamená „všichni": niší kala-šina ina bit N likammer „nechťshromáždí všechny lidi v domě N", suljärätim kali-šina „všechny služebnice".
7.7 Reflexivita
Zájmena z vratná se ve starobabylonštině nevyskytují, místo nich se k vyjádření reflexivity používají různé opisy pomocí slov ramänum „(vlastní) osoba" a pagrum „tělo". Reflexivita může být také vyjádřena přímo užitím určitého slovesného tvaru (viz dále rozšířené kmeny slovesné kap. 27).
Např.:
šamnum ana sena ramän-šu izuz „olej se rozdělil na dvě (části)" ramän-ka usur Ipagar-ka usur   „opatruj se!" mimma anapagrl-ki lä tana'idl „nedávala jsi na sebe vůbec pozor" šum Ifabälim pagar-ki tašakkaní „děláš si jméno (pověst) škůdce"
80
Cvičení (1)
WWMEĚ
l.-§9
ffnf f - MTW
3.-§137
5.-§159
EĽJO ^
6.-§177
§177
2.-§128
4.-§142
7.-§2
	
	
	
	
9.	-§129 81