ψύχω ψυχή Amor a Psýché od Antonia Canovy z roku 1793. Emoce ovšem stejně jako ostatní psychické projevy nelze chápat jako izolovaný, ostře ohraničený fenomén, nýbrž jen jako relativně samostatnou integrální součást v podstatě nedílného komplexu psychiky Termín “emoce” byl vytvořen z latinského “motio”, což znamená pohyb, neklid, vášeň, vzrušení. EMOCE Emoce - je možná definice? „…každý ví, co je to emoce, dokud ho nepožádáte, aby podal definici“ Beverly Fehr a James Russel EMOCE Emoce - je možná definice? Emoce jsou prožívány jako zvláštní duševní stav, někdy doprovázený nebo následovaný tělesnými změnami, výrazy, chováním. EMOCE Emoce - je možná definice? Emoce jsou procesy, které navozují, udržují, mění nebo ukončují vztahy mezi člověkem a jeho prostředím; tyto vztahy se týkají věcí pro člověka důležitých. Aristotelés (384 př.n.l - 322 př.n.l) •Podává výstižný popis emočních stavů. •Mezi afekty počítá všechny jevy, které se vyznačují kvalitou libosti a nelibosti. •Prazáklad pozdějšímu vytýčení libosti a nelibosti jako základních polárních kvalit emocí Stoikové •radost •žal •touha •strach (ve vztahu k současnosti) (zaměřené k budoucímu prožívání) René Descartes (1596 – 1650) Deskriptivní přístup 6 druhů vášní: 1.radost 2.smutek 3.touhu 4.údiv 5.lásku 6.nenávist Od nich však odvozuje asi 40 vášní Baruch Spinoza (1632 – 1677) jen 3 základní afekty: 1.radost 2.smutek 3.touhu Od nich však odvozuje ještě více afektů než Descartes velkou pozornost věnoval jevům, které budou později označeny jako přesunutí a iradiace afektu. Johannes Nikolaus Tetens (1736 – 1807) Teprve v roce 1777 rozdělil Tetens psychické projevy na rozum, vůli a city. Do té doby byly emoce řazeny k jiným duševním procesům, především ke gnostickým pochodům a volní činnosti. Imanuel Kant (1724 – 1804) Pokusil se diferencovat pocity, afekty a vášně. Významnější je jeho rozdělení afektů do dvou skupin: 1.Afekty stenické, aktivizující, mobilizující k činnosti 2.Afekty astenické, tlumící aktivitu, demobilizující libost - nelibost vzrušení - uklidnění napětí - uvolnění Libost a nelibost jsou dány intensitou podráždění. (úměrně silné podráždění vyvolá libost, příliš silné a příliš slabé nelibost) Vzrušení a uklidnění závisí na kvalitě podráždění. Napětí a uvolnění pak vzniká vlivem časového faktoru při podráždění. (napětí je způsobeno dlouhým čekáním a jeho zakončení vede k pocitu uvolnění) Wilhelm Maximilian Wundt (1832 - 1920) napětí-uvolnění libost - nelibost vzrušení - uklidnění SMUTEK NADĚJE LÁSKA napětí-uvolnění libost - nelibost vzrušení - uklidnění OČEKÁVÁNÍ RADOST POHODA STRACH OBAVA SMUTEK NADĚJE LÁSKA napětí-uvolnění libost - nelibost vzrušení - uklidnění OČEKÁVÁNÍ RADOST POHODA STRACH OBAVA Klasifikace emocí pojmy: emoce a city emoce obsahuje vnitřní “pocitovou” složku a příslušné fyziologické dění ... city obsahuje pouze vnitřní “pocitovou, zážitkovou” složku Někteří autoři považují toto dělení za umělé a považují pojmy emoce a city za synonyma Klasifikace emocí Třídění emocí dle síly a časového průběhu AFEKTY •prudké emoční reakce rychle začínají, relativně brzy odeznívají •mají výrazné zevní projevy Afekt jsou na prvém místě vyvolány situacemi, které znamenají náhlý zisk, ohrožení nebo ztrátu pro individuum důležité hodnoty Klasifikace emocí Třídění emocí dle síly a časového průběhu NÁLADY •poměrně dlouhodobé, proti afektům méně intenzivní emoční stavy •nevyjadřují prožívání určitého stavu ke konkrétnímu předmětu, nýbrž jsou zaměřeny nespecificky, generalizovaně •představují trvalejší dispozice k emočním projevům souhlasného smyslu Klasifikace emocí Třídění emocí z hlediska fylogenetického a ontogenetického Jako jeden z prvních třídil emoce na nižší a vyšší H.Höffding (1843-1931) •nižší emoce jsou nejčastěji charakterizovány jako emoce vázané na vitální oblast a vyskytují se i u zvířat •vyšší emoce jsou specificky lidské, společensky podmíněné, jsou podmíněny rozvojem nejvyšších intelektuálních funkcí člověka NIŽŠÍ EMOCE •emoční prožitky vznikající na bázi instinktivních projevů (příjem potravy, obrana před ohrožením, uspokojování sexuálního pudu) •emoční zabarvení - nejelementárnější prožitky ne/libosti (určité barvy, zvuky, vůně pociťujeme jako libé, jiné jako nelibé) •pocity libosti a nelibosti doprovázející tělové počitky a tělové vjemy (pocity hladu, žízně, sytosti, únavy ...) VYŠŠÍ EMOCE 1. Estetické 2. Intelektuální (logické) 3. Etické (morální, mravní, sociální) mají jako své základní polární prožitkové kvality prožitek krásy a prožitek ošklivosti (ovlivnění vrozenými dispozicemi z větší části však společenský vliv) vznikají v průběhu intelektuální činnosti lidí (jsou charakterizovány jako radost, uspokojení nebo naopak zklamání a nespokojenost s výsledky dané činnosti) jsou motivovány společenskými potřebami a zájmy. Velmi vázané na kulturu a v rámci společenských skupin (ras, národů, tříd atd.) mohou být značně rozdílné (patří sem i láska, přátelství, soucit i skupina tzv. náboženských citů) citové vztahy 1. “sem s tebou ke mně” (dychtivost) 2. “pryč s tebou ode mne” (odpor, hněv) 3. “pryč se mnou od tebe” (strach) 4. “sem se mnou k tobě” (láska) jsou to citové komplexy tvořené různými emočními kvalitami, vztahující se k určitým předmětům či spíše osobám pojetí G. Kafky: existence 4 “pra-afektů” vyjadřující základní pohybové relace subjektu k objektu citové vztahy emoce je přechodná, citový vztah (sentiment) je “setrvávající struktura” W. McDougall citové vztahy jsou “celé soustavy, které jsou sjednocovány svým předmětem, ale také některými opakujícími se společenskými citovými reakcemi na něj”; proto v nich mohou být obsaženy i dočasné protiklady V. Tardy Sociální modifikace expresivní složky emocí 1. maskování 2.modulace 3.simulace skrývání pravých pocitů úsilí o zvýraznění či zmírnění výrazu skutečných emocí předstírání emocí, které necítíme emoční projevy •subjektivní prožitkové složky •objektivní složky •vegetativní projevy •motorika •vokální projevy •endokrinní změny •elektrofyziologie změny libostnelibost rostoucí síla dojmu primárně nepříjemný dojem primárně příjemný dojem Citové dispozice •trvalá základna citového prožívání •funkční citová dispozice je v psychologii označována výrazem temperament libost nelibost vzrušení uklidnění sangvinik flegmatik cholerik melancholik 1. emoce dezorganizují psychickou i somatickou činnost organizmu 2. emoce hrají důležitou organizační roli v průběhu psychické i fyziologické činnosti organizmu 3. emoce jsou “dožívající atavismy, jsou to rudimenty kdysi účelných reakcí” Funkce emoce definice citu/emoce Cit nemůže být pro svou jednoduchost definován, nýbrž jen popsán a od ostatních duševních jevů odlišen. City nenáležejí k tzv. předmětnému vědomí, není v nich žádného poukazu k vnějšímu skutečnu jako ve vjemech, představách, myšlenkách, chtění, nýbrž mají subjektivní charakter, prožíváme je jako vědomí stavu vlastního já. F. Kratina