Dětská hra Školní dítě ve škole a v rodině 2. Seminář z Vývojové psychologie I Definice hry nExistují rozmanité definice hry, její funkce, různá dělení dle jednotlivých autorů a jejich teorií (viz. dále) nObecně: pohyby dítěte, které neslouží k uspokojení zákl. biologických potřeb ani nejsou obrannými reakcemi (již ve velmi raném věku) nPodněcuje k opakování a zřejmě vyvolává uspokojení nemluvněte nNemůže být pozorována u vyšších savců, pokud nejsou naplněny jejich zákl. potřeby ANd9GcSOkxv3GKgsagCkq14FSWRvM5IxPnDy208i5AbTJdWf6KOkr3cwOw Charakteristiky hry n nSpolečný rys her: přinášejí uspokojení a podněcují k opakování - K. Bühler mluví o funkční libosti nSpontánnost, tvořivost, objevnost (hra, která je naprogramovaná nebo nařízená přestává být hrou…) n Funkce hry nHra je pro děti jednou z nejdůležitějších činností (zejména v předškolním věku si dítě hraje prav. nejintenzivněji) nJejím prostřednictvím poznává dítě samo sebe i svět kolem nPro dítě je vlastně obdobou práce a dítě ji také vážně vnímá (možnost seberealizace, rozvoje schopností, zdroj sebehodnocení) nBiologický význam – rozvoj synapsí v mozku jako reakce na vnější podněty (pokud dítě nemá dostatečně podnětné prostředí může dojít k opoždění vývoje) n scrabble-android Funkce hry nHra má významnou úlohu v socializačním procesu, v rámci rozvoje kognitivních schopností, motoriky, emoční sféře (uspokojení potřeb) nRozvoj vnímání, poznávání, komunikace s okolím, osvojení si nových a správných modelů chování (pravidla ve hře vedou k respektu k druhým, spolupráci a podřízení svých zájmů společnému cíli – u velmi malých dětí se ve hře obvykle nevyskytují) nDíky hře si dítě zkouší řešení různých problémů a situací (učení), se kterými se může setkat nObecně tedy hra úzce souvisí s procesem učení a je jedním z prostředků výchovy… nmá vliv i na utváření citového pouta (budoucí základna mezilidských vztahů) Hra a její využití v psychologii nVýznam v psychodiagnostice (v PPP – postavení dítěte v rodině – např. pomocí hry s panenkami, sceno-test atp., v raném věku lze na základě pozorování hry určit úroveň psychomotorického rozvoje, případná opoždění, abnormity atd. ) nhra je i určitou formou terapie – dítě si odreagovává emoční napětí, vyrovnává se s problémy, zažívá při ní pocit bezpečí nv dětském věku se hry cíleně využívá v rámci odborné a systematické psychoterapie namísto rozhovoru (či jiných metod) jako hlavní metody či nástroje ter. působení Hra v raném věku n1. pouze manipulace s hračkami – nrozvoj obratnosti rukou, postupně celého těla n2. věci se stávají prostředkem kontaktu dítěte s dospělými - vyhazování hraček z postýlky – podávání n3. jakmile začíná chodit - prudký rozvoj aktivity - experimentuje se vším, co je v akčním radiu jeho lokomočních možností C:\Documents and Settings\Peťulka\Plocha\kid-playing-with-toys-280X280-0.JPG Vývoj hry v raném věku nKojenec – zaměřuje se hlavně na rozvoj motoriky, procvičování pohybů, experimentace nBatole – převažuje předcvičování (běhání, skákání) n nFunkční hra (cca 1 r) – přiloží např. hřebínek k vlasům nParalelní hra (cca 2 r) – děti si hrají podobným způsobem, ale každé samo nSpolečná, asociativní hra (předškolní věk, počátky cca 2,5 r) nKooperativní hra (organizovaná, s rozdělenými rolemi) Hra – sociální kontext nNapř. hra na "kuku": matka a dvouleté batole, v okamžiku, kdy si zakryje matka obličej, dítě zvážní, ale poté se zase směje (když svůj obličej odkryje) - jakýsi citový trénink – dítě překonává velmi krátkodobý strach ze ztráty matky, příp. nějakého předmětu nČím je dítě vyspělejší, tím více zapojuje do hry soc. vztahy, jejichž diferencované vyjádření mu umožňuje rozvoj řeči; přibývá her námětových (na maminku, řidiče ap.) a konstruktivních (stavění domu z kostek, lego ...) nMalé dítě si hrálo většinou samo, ke konci předškolního věku však vyhledává stále více společnost vrstevníků, které dospělí nemohou nahradit Hra n nHra má vývojovou dynamiku - v urč. n věkovém obd. jsou atraktivnější urč. n hračky; např. "sběratelství" - kolem n 10. roku věku; v pubertě vytlačeno např. sport. hrami apod. nS věkem se mění i akční radius her - mladší děti si raději hrají na jednom - známém místě, starší děti touží po změně, střídání a také ve hře uplatňují potřebu nezávislosti nHra dospělých má především charakter oddechu C:\Documents and Settings\Peťulka\Plocha\kids playing-saidaonline.jpg Klasifikace her nSenzomotorická: s prsty, radost z pohybu, 1-2 r nInformační: explorační chování nKonstrukční: používá předměty, kreslí nSymbolická: s panenkou, na indiány nRolová: sociální, na rodinu, na školu nS pravidly nPohybové hry nIndividuální vs. Sociální nInstinktivní vs. Motorické vs. Intelektuální Teorie hry nSnaží se odpovědět na otázku, pro si děti hrají … nZápadní autoři - častěji interpretace biol., hra se chápe ve službách regulace celého organismu nSovětští autoři - vychází z analýzy činnosti a ve hře spatřují prostředek k poznávání světa a zacházení s předměty nDle Flintera – 2 pohledy : –1) napomáhá rozumnému a účelnému životu – vede k osvojování dovedností užitečných pro život, napomáhá k obnovení sil, k uvolnění i překonání sociálních nároků. –2) hra má smysl sama o sobě – je jednou ze základních životních potřeb člověka ve všech kulturách a nepotřebuje být obhajována jinými důvody. Souvisí se svobodou člověka, s jeho tvůrčí, fantazijní a uměleckou schopností Teorie hry nSpencer - hra nenapomáhá přímo n k zajištění podmínek pro život n nevyhnutelných –nižší živočichové - veškeré síly na zajištění přežití –vyšší živočichové - mají při uspokojování potřeb přebytek sil a tyto přebytky uplatňují ve hře nK. Gross - hra je cvičení, které je určováno instinkty - proti hypotéze o přebytku energie - zvířecí mládě i dítě si často hrají do vysílení –hra je cvičením, které je přípravou k budoucí činnosti, tyto cv. jsou podmíněny vrozenými dispozicemi, na jejichž základě vznikají nové útvary –tato teorie vychází z biol. předpokladů, nerespektuje soc. podm., má teleologický ráz C:\Documents and Settings\Peťulka\Plocha\animals-also-play-football8-1297242601.jpg Teorie hry nK. P. Ušinskij - hra vznikla z práce –obsah hry je odrazem prakt. činností –dětská touha po hře - snaha aktivně se zúčastnit života dospělých nMakarenko - shoda mezi hrou a prací je v tom, že radost, kterou způsobuje hra i práce je radost tvůrčí, a že v obou cítí dítě zodpovědnost za splnění záměru nA.N. Leonťjev - srovnání hry některých živočichů a dětí –rozdíl - při děts. hře nejde o instinktivní, ale o lidskou předmětnou činnost –dítě chce jednat jako dospělý (řídit auto , žehlit, ap.), ale neovládá operace k tomu potřebné –vyřešení tohoto rozporu lze vyřešit pouze ve hře –názor, že dítě si situace nepředstavuje, aniž by si hrálo (není všeobecně uznávaný) Teorie hry nLorenz - zvídavost mláďat jako "apetence" po neznámém, které je pramenem hravé aktivity nBerlyne - základ hry- rozvíjení různých způsobů zvídavosti; pojetím blízké Pavlovovu orientačně pátracímu reflexu nRemplein - pojem hry je multikondicionálním - není možné interpretovat hru pouze na zákl. jedné z teorií - hra= činnost, která má své fyziologické příčiny v přebytku E zdravého organismu, své psychologické kořeny v potřebě n činnosti a ve směřování k libosti (u dospělých n také ve vědomé potřebě rekreace), jakož n i v potřebě po vzrušení, zvyšující kladné životní n pocity a která má svůj vývojový smysl ve n formování fyzických i duš. schopností a n rozvíjení sebevědomí n C:\Documents and Settings\Peťulka\Plocha\elephants(1).jpg Znaky hry nHeckhausen - 5 hl. znaků hry: –Není vázána účelem –Je ve fci aktivačního okruhu, tzn. že jedinec hledá změnu napětí nebo uvolnění –Dochází v ní k vyrovnávání jedince s urč. úsekem reálného světa formou jednání –uplatňuje se v ní nediferencovaná cílová struktura a bezprostřední cílová perspektiva (teď a tady) –má charakter kvazireality, tzn. vytváří něco "jakoby" (fikční hry podle Buhlera, iluzorní hry dle Droose) nTardy - další znak - silné dojmy pudí čl. k tomu, aby je vyjádřil Vztah hry a práce nHra - činnost , která má hodnotu a smysl sama o sobě nPráce - získává hodnotu zvenčí - je prostředkem k cíli, jímž je dosažení hodnot materiálních, mravních, prospěch rodiny, společnosti nZ toho hlediska je hra autonomní, práce heteronomní nHra je nezbytným předstupněm prac. aktivity, je z hlediska dítěte stejně závažnou činností jako práce nÚloha hry v dětství nekončí, umožňuje jedinci v kterémkoli věku vyrovnávat stavy napětí i poklesu aktivační úrovně, přináší nasycení neuspokojených potřeb (může být tedy prostředkem seberealizace) ANd9GcQ_Rn_JdiE5S-3ksnMA-RkQ_an-PHETMQ-h0HhmrlvfnA8IaZVzvQ Hra - videa nVýznam hry u dětí nhttp://www.youtube.com/watch?v=4zf4t0k70qM nHra u kojenců nhttp://www.youtube.com/watch?v=Yq2woar8GFc&feature=related nBatolecí vs. předškolní věk nhttp://www.youtube.com/watch?v=1to1JaBkKdc nRolová hra v předškolním až mladším školním věku nhttp://www.youtube.com/watch?v=9INhh43JmO4 nSoučasné možnosti – jaká je budoucnost dětské hry? nhttp://www.youtube.com/watch?v=IGXP1092Oy0 n n n Školní věk nDělí se do tří období: nRaný školní věk: od nástupu do školy, až do 8-9 let, projevuje se zejména ve vztahu ke škole nStřední školní věk („věk střízlivého realismu“, nejprve naivní, potom kritický realismus): cca do 11-12 let (druhý stupeň ZŠ), někdy se považuje za fázi přípravy na dospívání, neobsahuje žádný významný mezník – nebo změny spíše nejsou tak viditelné (Erikson - období citové vyrovnanosti, Freud - období latence, Piaget – stadium konkrétních operací), dítě se nyní plynule rozvíjí ve všech oblastech nStarší školní věk: období druhého stupně základní školy, až do ukončení povinné školní docházky (asi 15 let), z biologického hlediska jde o období pubescence, řadívá se až k adolescenci n ANd9GcRyLcDmzkFbricF51VbodAGcB4Eknsh94Gw4hFeMxLzJL9z6esF Vstup dítěte do školy nObvykle po 6. roce života = pro dítě jde o velice významnou změnu, znamená značnou zátěž, dítě často jeví známky nepřizpůsobení nPro vstup do školy je nutný určitý stupeň maturace CNS (biologická zralost) + tělesná zralost (první proměna tělesné stavby) + kognitivní zralost + emoční a sociální zralost nÚspěšnost dítěte ve škole, adaptace a začlenění do kolektivu značně ovlivňuje sebehodnocení dítěte, formuje jeho sebepojetí, má vliv na budoucí fungování v životě, intepersonální vztahy atd. Socializace v mladším školním věku nRodina: Stále důležitou součástí identity školáka, rodiče bývají ještě zpočátku reálným modelem, zdrojem emoční podpory, ovlivňují potřeby seberealizace, nabízí model pro budoucnost, jsou formální autorita v mladším školním věku bez výhrady akceptovaná, stanovují, jakou důležitost bude školák přisuzovat škole a celkově úspěchu v práci, v rámci rodiny má každý člen svoji roli nMatka: její role se nemění, zůstává oporou, autoritou, pečovatelem a ochranitelem, je s dětmi v každodenním kontaktu nOtec: může být zdrojem poznatků, představuje větší autoritu než matka n Socializace v mladším školním věku nVztahy mezi rodiči bývají modelem pro budoucí partnerské vztahy, pokud je vztah mezi rodiči narušený, projevuje se to na celé rodině, při rozvodu se změní chování k dětem, do hry mohou vstoupit i nevlastní rodiče nSourozenci: ve školním věku se stabilizují, často soupeří, ale i spolupracují, mají společné zážitky, ovlivňují se přímo i nepřímo, specifická je role jedináčka nŠkola: Ve školním věku je nyní kromě hry velmi důležitá práce = schopnost vykonávat úkoly, které nejsou samy o sobě příjemné, ale jsou konány pro zamýšlený cíl – je to jedna z charakteristik školní zralosti a důležitý aspekt pro začlenění do společnosti nUmožňuje různé role (školáka, spolužáka, žáka). Slouží k postupné integraci do společnosti. Může zaujmout různé postoje k těmto rolím. V začátcích školní docházky je významný také vztah k učiteli. n Socializace v mladším školním věku nRoste vliv školní skupiny místo učitele (ten má vliv hlavně na začátku šk. období) nMezi 8 a 10 rokem vrcholí socializace k přejímání ženských a mužských dovedností – tato identifikace s vlastní pohlavní rolí se projevuje např. i v kresbě, volbě předběžného povolání nHra již je složitější, realističtější – na významu nabírá práce! Kognitivní vývoj – mladší školní věk nPiaget: stadium konkrétních operací -Přechod od názorového myšlení na logické usuzování týkající se konkrétních obsahů, jevů -Mezi 6 a 7 r. D chápe identitu, reverzibilitu, spojení myšlenkových procesů do 1 sekvence (výška a šířka skleničky), zahrnutí prvků do třídy, příčinné vztahy Kognitivní vývoj – starší školní věk (dospívání) nPiaget - stadium formálních operací -Mentální operace s abstraktními pojmy a symboly, nemusí mít fyzickou – konkrétní podobu -Schopné zaujmout jiný pohled než je svůj vlastní -Chápe abstraktní pojmy jako právo, spravedlnost … -Formální usuzování (bez představivosti) Vývoj morálky nPiaget: (závisí na kognitivním vývoji) 1)Heteronomní n– D plně závislé na autoritě dospělého 1)Autonomní n– od 7,8 – samo určuje pravidla a trvá na jejich rigidním dodržování n- od 11,12 – proniká do podstaty mravního hodnocení, přihlíží k motivům, situaci ANd9GcSF3bhUlizhEaJzCKCCDDmsHJx72WX-dR6DKOXEO7B1vMhg2G7N Vývoj morálky nKohlberg: (rozpracoval Piagetovu teorii) 1)Předkonvenční: (školní věk) heteronomní X stadium instrumentálního naivního hedonismu 2)Konvenční: (pubescence) morálka hodného dítěte X morálka svědomí a autority 3)Postkonvenční: (adolescence) morálka jako forma společenské smolouvy X morálka vyplývající z univerzálních etických principů Rodina x škola C:\Documents and Settings\Peťulka\Plocha\Čo-majú-znamenať-tie-známky.jpg Rodina x škola nŠkola je pro dítě důležitým formativním vlivem, rozšiřujícím sociální pole rodiny o společenskou instituci nDůležitá je spolupráce na ose rodiče – dítě – škola nZ pozice odborníka-psychologa (klinického či z PPP) je podstatné nestranit nikomu, naopak podpořit spolupráci všech zúčastněných ve prospěch dítěte