‫ا‬‫وف‬
1
Mystika (tasawwuf) a „ľudový“ islám
cesty askézy (zuhd) a poézie, súfijské techniky a reálie, taríqy, al-Halládž, Ibn al-c
Arabí,
Džalál ad-Dín Rúmí; kult „svätcov“, amulety a pod.
pramene:
BAJÁTOVÁ, Moždeh, DŽAMNIJÁ, Mohammad Alí, Příběhy z pouští a zahrad. Moudrosti a
příběhy ze života nejznámějších súfijských mistrů, Praha, Portál, 1999.
RÚMÍ, Džaláleddín Balchí, Masnaví, Praha, Protis, 1995.
literatúra:
BRUIJN, J. T. P. de, Persian Sufi Poetry: An Introduction to Mystical Use of Classical
Poems, Richmond, Curzon Press, 1997.
GEAVES, Ron & DRESSLER, Markus & KLINKHAMMER, Gritt (eds.), Sufis in Western
Society: Global Networking and Locality, London – New York, Routledge, 2009.
KARAMUSTAFA, Ahmet T., Sufism: The Formative Period, Edinburgh, Edinburgh
University Press, 2007.
KROPÁČEK, Luboš, Súfismus, Praha, Vyšehrad, 2008.
MALIK, Jamal & HINNELLS John (eds.), Sufism in the West, London - New York,
Routledge, 2006.
OSTŘANSKÝ, Bronislav, Dokonalý človek a jeho svět islámské mistiky, Praha, Orientální
ústav AV ČR, 2004.
OSTŘANSKÝ, Bronislav, Hledání skrytého pokladu, Praha, Orientální ústav AV ČR, 2008.
RENARD, John, The A to Z of Sufism, Lanham – Plymouth, The Scarecrow Press, 2009.
SCHIMMEL, Annemarie, The Mythical Dimensions of Islam, Chapel Hill, University of
North California Press, 1975.
SCHIMMEL, Annemarie, As Through a Veil: Mystical Poetry in Islam, New York, Columbia
University Press, 1982.
SMITH, Margaret, Studies in Early Mysticism in the Near and Middle East, Oxford,
Oneworld, 1995.
VITRAY-MEYEROVITCH, Eva, Rúmí a súfismus – úvod do islámské mystiky, Praha, CAD,
1993.
WITTENVEEN, Dr. H.J., Univerzální súfismus, Praha, CAD Press, 1998.
Formovanie islámskej mystiky (Egypt, Irak, stredná Ázia). Vplyvy kresťanstva a buddhizmu.
tasawwuf – súfizmus, súf – hrubá ovčí vlna (možné iné významy napr. suffa – lavička, rada,
safí – čistý, grec. sofos – múdry a pod.)
súfí – mystik (tur. / perz.: derviš), fakír, sálik, násik, záhid, bakká
hlavné techniky a zásady
Priblížiť a Bohu, splynúť s Bohom, rozplynúť sa v tawhíd, k tomu slúžia rôzne extatické
a entatické techniky:
cvičenia (azkar), spev, hudba, tanec (samá’), mystickou extáza (ghalaba), modlitba
(wird), extatické výkriky (šath) atď.
Predmetom súfizmu je intuitívne, ezoterické poznanie - mac
árifa
‫ا‬‫وف‬
2
Súfijská „cesta” (taríqa) sa skladá z rôznych stavov (ahwál) a zastávok (maqámát) –
príkladom je Muhammadova nočná cesta.
zuhd – askéza
dhikr – mystická „seansa“
faná’ – rozplynutie v Božej jednote
majster (muršid) a učeň (muríd)
šajch (šejk) – „majster“ (tur. bábá, perz.: pír), sídí, marabut / murábit (sev. Afrika)
„náš učiteľ“ – mawlaná, maulá, muláj (sev. Afrika), mevlana (tur.)
milosť (rahma), požehnanie (baraka)
Iracká škola:
Hasan al-Basrí (zomr. 728)
al-Husajn ibn Mansúr al-Halládž (zomr. 922) – aná al-haqq (ja som Pravda)
Rábic
a al-c
Adawíja (zomr. 801)
Ibn al-c
Arabí, Muhjí ad-Dín (zomr. 1240)
Kamene múdrosti (Fusús al-hikam)
Mekkánske iluminácie (al-Futúhát al-makkíja)
mystická láska (al-mahabba al-haqíqíja) je opakom svetskej lásky
súfijská lyrika: perzská poezia (óda - ghazál)
„mevlana“ Džalál ad-Dín Rúmí (zomr. 1273) – Díván, Masnáwí
Abú c
Abdalláh Mushaffir ad-Dín b. Sac
dí (zomr. 1283) – Bostán, Golestán
Šams ad-Dín Muhammad Háfiz (zomr. 1389) – Díván
súfijské „rády“ (taríqa) a rádové domy (záwija, ribát, perz. chánaka, tur. tekke)
nakšbandíja – Bahá ad-Dína Nakšband (Sýria, Kaukaz, Kurdistan)
qádiríja – c
Abd al-Qádir b. Abí Sálih Džangídost Gílání (Iraq, Pákistán, záp. a sev. Afrika)
mauláwíja (tur. mevleviye) – Džalál ad-Dína Rúmí (tanec)
bektašíja – Haci (Hadži) Bektaš Veli (kresťanské, pohanské prvky c
Alí a 12 šíc
itských
imámov a pod.), jeni čeri
politické ambície súfizmu: Turecko, sanúsíja - Lýbia, qadiríja – Alžírsko, súfizmus vrz.
fundamentalizmus
svätci (arab. walí - druh, walí Alláh - druh Boží; perz. oulijáolláh - druhovia Boží)
emámzádeh, „synovia imámov“, amulety a talizmany.