MISTR HUINENG
TRIBUNOVÁ SÚTRA(1)
ŠESTÉHO PATRIARCHY
Napsal Mistr Huineng
Přeložil Oldřich Král
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 1999 jako III. vydání
Nejzazší moudrost mahápradžňápáramitá
nejvyšší mahájány náhlého učení jižní školy,
svazek Tribunové sútry,
přednesené Šestým patriarchou Mistrem Huinengem
v klášteře Velké čistoty(2) v prefektuře Shao
a sepsané žákem mocné dharmy Fahaiem(3),
příjímajícím přikázání neformovosti.
1
Mistr Huineng vystoupil na vysoký stolec auditoře kláštera Velké čistoty, aby vyložil učení
mahápradžňápáramitá(4) a vyhlásil příkaz neformovosti(5). Pod sebou měl tisícihlavý zástup
mnichů, noviců i laiků. Přítomen byl prefekt Wei Qu(6) z prefektury Shao s více než třiceti
úředníky a více než třiceti literáty konfuciány. Společně žádali Mistra, aby jim vyložil učení
mahápradžňápáramitá.
Prefekt pak vyzval jednoho z Mistrových žáků, mnicha Fahaie, aby pořídil co nejúplnější
zápis pro příští pokolení a všechny učedníky Cesty, aby jim všem tato Tribunová sútra
sloužila jako odkaz co by poučení, jež si budou předávat, a co by závazek, kterým se budou
řídit. A budou vysvětlovat Tribunovou sútru, berouce toto za své poslání.
2
Mistr Huineng pravil: Ó vědoucí(7), očistěme svou mysl, nemysleme na nic jiného nežli na
učení mahápradžňápáramitá!
Načež se i Mistr odmlčel, aby i on vyčistil své srdce i ducha:
Až po hodné době znovu promluvil: Vědoucí, naslouchejte mi v tichosti. Můj předobrý otec
býval kdysi úředníkem v městysi Fanyang(8). Ale propustili ho ze služeb a on odešel do kraje
Lingnan(9), kde se usadil jako prostý občan ve městě Xinfou(10). Byl jsem ještě velmi mlád,
když otec předčasně zemřel. Opuštěná matka se přestěhovala do Kantonu. Vedlo se nám
špatně, trpěli jsme nouzí a v nouzi jsme prodávali na trhu dříví na topení.
Jednou si jakýsi zákazník u nás dříví zamluvil, načež mi poručil, abych s ním šel až do
hostince, kde si teprve dříví převzal. Obdržev peníze zamířil jsem k východu, když tu jsem
uviděl jiného hosta, jak si hlasitě předčítá Démantovou sútru(11). Sotva jsem uslyšel několik
slov, v srdci se mně rozjasnilo a já procitl.
Zeptal jsem se toho cizího muže: Odkud jste přišel, pane, s touto svatou knihou.
A host odpověděl: Byl jsem v horách Fengmu, co leží ve východním cípu okresu Huangmei v
prefektuře Qi(12) a tam jsem navštívil mnicha Hongrena, kterého nazývají Pátým patriarchou,
a našel jsem ho obklopeného tisícihlavým zástupem žáků. Vyslechl jsem jeho řeč, v níž
přesvědčoval novice i laiky, že stačí aby si přečetli jediný svazek Démantové sútry, aby
dokázali nazřít svou přirozenost a stali se buddhy.
Já, Huineng,jsem vyslechl ta slova a věda, že vše, co se tu děje, je dáno karmou našich
minulých životů(13), rozloučil jsem se neprodleně se svou matkou(14) a vydal jsem se do hor
Fengmu v okrese Huangmei, abych se také já poklonil Pátému patriarchovi mnichu
Hongrenovi.
3
Mnich Hongren se mě zeptal: Odkud přicházíš do těchto hor, abys mne pozdravil. Co u mne
hledáš?
Odpověděl jsem: Pocházím z Lingnanu, obyčejný obyvatel města Xinfou, a přišel jsem z té
dálky jenom proto, abych tě; mnichu, uctivě pozdravil, a poprosil, abys mně dovolil cvičit se
v Buddhově učení(15).
Mistr se na mne osopil: Tak ty jsi až z Lingnanu, barbar(16), myslíš, že jsi hoden stát se
buddhou?
Odpověděl jsem: Lidé se sice dělí na jižany a seveřany, ale v Buddhově přirozenosti přesto
není sever ani jih, jako barbar vypadám možná jinak nežli ty, mnichu, ale copak jsou nějaké
rozdíly v přirozenosti buddhů?
Mistr chtěl něco namítnout, ale všiml si, že se kolem nás zastavují ostatní, a tak už nic neřekl
a jenom pokynul, abych tedy zůstal a pracoval s ostatními. Správce mne přidělil do stodoly a
tam jsem potom šlapal mlat dobrých osm měsíců.
4
Až jednoho dne si Pátý patriarcha svolal všechny žáky, a když se shromáždili, takto k nim
zahovořil: Chci vám připomenout, že u každého člověka je důležité narození a smrt. Jako mí
žáci jste mi až dosud po všechny dny poslušně sloužili. Ale hledali jste jen pole
blaženství(17), nešli jste dál, nehledali jste, jak vybřednout z hořkého moře zrození a smrti.
Jak jsem vás mohl osvobodit, když je vaše přirozenost věčně odváděna k bráně blaženství?
Rozejděte se do svých cel a zpytujte sami sebe. Ten z vás, kdo v sobě nalezne dosti
moudrosti, aby pochopil pradžňá sebe samého, ten ať složí gáthu(18) a ukáže mi ji. Já si vaše
gáthy přečtu, a najdu-li mezi vámi toho, kdo pochopil hlavní ideu, odevzdám mu roucho i
dharmu a požádám ho, aby se stal patriarchou šesté generace, neboť není v tomto okamžiku
nic naléhavějšího než právě toto!
5
Po tomto vyzvání se žáci rozcházeli do svých cel, ubezpečujíce se však navzájem, že je přece
zbytečné, aby oni jeden každý čistili svá srdce(19), namáhali svou mysl a skládali gáthu, aby
ji posléze předkládali mnichovi Hongrenovi k posouzení, neboť jejich učitelem je přece už
dávno opat Shenxiu, a převezme-li opat Shenxiu dharmu(20), oni zůstanou s ním a vše
zůstane při starém. Co bychom zbytečně psali, povzbuzovali se navzájem, a tak se upokojili a
nikdo by si už ani nedovolil přinést gáthu.
Před opatovou síní se tenkrát rozkládaly trojí ambity, v nichž donátoři kláštera chtěli dát
vymalovat výjevy z metamorfózy na Lance a kde mělo být dále na věčnou paměť příštích
pokolení vyobrazeno, jak si pět patriarchů předávalo roucho a dharmu. Lu Zhen, k tomu
přivolaný malíř, si už prohlédl stěny a na druhý den měl začít své dílo.
6
Mezitím opat Shenxiu přemítal: Nikdo z ostatních nepředloží Hongrenovi gáthu o svém srdci
z té příčiny, že já jsem jejich učitel. Kdybych však anijá nepředložil gáthu o srdci, jak se Pátý
patriarcha přesvědčí o hloubce mého porozumění v mém srdci? Ano, odevzdám Pátému
patriarchovi gáthu o srdci, abych mu ukázal svou mysl. Je dobré usilovat o dharmu, přestože
pídit se po patriarchátu příliš dobré není, neboť by to bylo jako krásti se na svaté místo se
sprostým srdcem. Ovšem neukážu-li nyní své srdce, nikdy se nedoberu dharmy.
Dlouho rozmýšlel, dlouho přemítal, bylo to těžké a stálo ho to veliké úsilí, ale když se noc
nachýlila ke třetí noční hlídce, mohl se vydat nikým nepozorován k prostřední zdi v jižním
ambitu a napsat na ni gáthu o srdci poháněn snahou dobrat se dharmy.
"Až Pátý patriarcha uvidí tuto gáthu a přečte si, co v ní stojí, přijde za mnou a bude se ptát.
Možná se mé minulé životy ukáží být příliš těžkým břemenem, možná nejsem dost dobrý,
abych dosáhl dharmy, ale i kdybych nepochopil hloubku světcovy myšlenky, aspoň se uleví
mému srdci." Tak psal opat Shenxiu o třetí noční hlídce na střední zeď jižního ambitu svou
gáthu, sám si při tom přidržuje svíčku, aby nikdo nevěděl.
Ta gátha pravila:
Mé tělo je stromem bódhi
Srdce je čistého zrcadla rám
Pilně je čistím otírám
Aby naň nesedal špinavý prach.
7
Opat Shenxiu dopsal svou gáthu, vrátil se do cely a ulehl, aniž ho někdo zahlédl.
Ráno vzkázal Pátý patriarcha malíři Luovi, aby se dostavil do jižního ambitu a začal svou
práci na obraze metamorfózy na Lance. Tu si Pátý patriarcha všiml gáthy na zdi. Přečetl si ji a
hned takto promluvil k malíři: Dostaneš ode mne třicet tisíc za to, že jsi sem vážil cestu, ale
metamorfózu malovat nebudeš. Praví Démantová sútra, že vše, co má podobu,je jen prázdné
zdání. Proto bude správnější nechat zde tuto gáthu a umožnit těm, kdo ještě bloudí, aby si v ní
říkali, neboť budou-li podle ní jednat, neupadnou do tří zel(21), neuškodí jim, budou-li jednat
podle její pravdy.
Svolal žáky, zažehl před gáthou na zdi vonné kadidlo. A žáci přistupujíce blíž, četli si gáthu a
byli jati obdivem a úctou. Říkejte si tuto gáthu, nabádal je Mistr, neboť ti, kdo budou jednat
podle ní, neklesnou.
Žáci si přeříkávali gáthu a v uctivé bázni prohlašovali, že je dokonalá.
Pátý patriarcha šel, dal si zavolat opata Shenxiu a k sobě do hlavní síně a řekl mu: Ptám se tě,
to tys složil tu gáthu? Pakliže jsi to byl ty, kdo ji složil, měl bys převzít dharmu.
Opat Shenxiu vysvětlil: Přiznávám, je to mé dílo, nežádám si však postavení patriarchy, chci
jen, abys Mistře ve své laskavosti posoudil, má-li tvůj žák aspoň trochu té pravé moudrosti,
pochopil-li něco z veliké myšlenky či nikoli.
Pátý patriarcha pravil: Z toho, cos tam napsal, je zřejmé, že jsi dosud nedošel k cli. Došels k
bráně, ale vejít jsi už neuměl. Ti, kdo budou jednat podle tvé gáthy, neklesnou; budou-li však
s takovým názorem hledat bódhi(22), to nejvyšší, nenajdou je. Musel bys projít branou a
nazřít vlastní přirozenost. Jdi, přemýšlej ještě den dva, napiš další gáthu a přines mi ji. Jestli
napodruhé projdeš branou a nazřeš vlastní :přirozenost, odevzdám ti i roucho i dharmu.
Opat Shenxiu se vzdálil. Několik dní uběhlo aniž se mu podařilo něco nového složit.
8
Kolem mlatu šel chlapec a prozpěvoval si gáthu. Slyšel jsem ho a pochopil, že ten, kdo gáthu
složil, nenazřel svou přirozenost. Náhle jsem věděl, co je hlavní.
Co je to za gáthu, kterou si tu zpíváš? zeptal jsem se procházejícího chlapce a on odpověděl:
Nevíš, že Mistr připomněl neodvratnost života a smrti a vyhlásil, že si přeje předat roucho i
dharmu? Nevíš, že vy zval všechny žáky, aby každý složil svou gáthu a přinesl mu ji ukázat, a
on tomu, kdo pochopí hlavní myšlenku, předá roucho i dharmu a požádá ho, aby se stal
patriarchou šesté generace. Opat Shenxiu napsal v jižním ambitu gáthu o neformovosti a Pátý
patriarcha všechny vyzval, aby si ji stále říkali, kdo prý tu gáthu pochopí, nahlédne svou
pravou přirozenost, kdo sejí prý bude řídit, dosáhne osvobození.
A já jsem mu řekl: Šlapu tady na rýžovém mlatě už přes osm měsíců a ještě jsem se nedostal k
hlavní síni, rád bych, abys mne zavedl do jižního ambitu, abych i já na vlastní oči uviděl tu
gáthu a mohl se jí poklonit. Také bych si ji chtěl říkat, chtěl bych ji pochopit, abych se lépe
připravil na své příští znovuzrození, protože i já se chci jednou narodit v zemi Buddhově.
Chlapec mne skutečně zavedl do jižního ambitu. Poklonil jsem se před gáthou, ale protože
jsem neuměl číst, poprosil jsem jednoho z těch, kdo tam právě byli, aby mi ji předříkal. A jak
mi ji četl,ještě lépe jsem si uvědomoval, co je hlavní, a obratem jsem složil jinou gáthu a
požádal jsem jednoho, který uměl psát, aby ji za mne připsal na stěnu sousedního západního
ambitu a tak mi pomohl ukázat mé nejvlastnější srdce, protože bez pochopení vlastního srdce
učit se dharmu není k ničemu, protože jenom ten, kdo zná vlastní srdce, a jenom ten, kdo
nahlédne svou přirozenost, pochopí, co je hlavní.
Má gátha zněla:
Tak jako bódhi nemá strom
Zrcadlo jasné nemá rám
Povahou Buddha stále čist(23)
Kde je tu místo, na něm prach?
A přidal jsem další gáthu:
Srdce je stromem bódhi
Tělo je zrcadla rám
Je-li zrcadlo čisté
Odkud prach(24) vymetat mám?
Mniši, kteří se v té době začali scházet ve dvoraně, se zastavovali a žasli, že také Huineng
složil gáthu. Já se však mezitím vrátil zase na mlat. A Pátý patriarcha, ačkoli hned poznal, že
já to jsem, kdo pochopil, co je hlavní, bál se to dát najevo ostatním, a shromážděným
obyvatelům kláštera řekl jenom, že tomu pořád něco schází!
9
Ale když nadešel čas třetí noční hlídky, Pátý patriarcha si mne zavolal do hlavní síně a tam
mně vysvětloval Démantovou sútru. A já mu naslouchal(25) a pod jeho slovy jsem dosáhl
probuzení. Té noci jsem přijal dharmu.
Pátý patriarcha pravil: Bereš na sebe náhlou dharmu i s rouchem(26), co k ní náleží, a stáváš
se patriarchou šesté generace. Ber toto roucho jako důkaz pověření, ježto se tu předává z
pokolení na pokolení. Dáváme dharmu od srdce k srdci, ježto je třeba vést každého, aby
prozřel sám. Huinengu, kdykoli se předává dharma, visí lidský život na tenké niti. Zůstaneš-li
déle v tomhle domě, vystavuješ se nebezpečí, že ti někdo ublíží. Musíš co nejrychleji odtud.
10
Tak přijal Huineng roucho i dharmu.
Dříve než čas třetí noční hlídky vypršel, vyrazil jsem z kláštera. Pátý patriarcha mne osobně
vyprovodil až do stanice Jiujiang(27).
Tak jsem byl probuzen.
Patriarcha řekl naléhavě: Nesnaž se teď o nic, odejdi se svou dharmou na jih a po tři roky
veřejně nevystupuj. Před touto dharmou nikdo neuteče, jednou se rozšíří a přesvědčí všechny,
kdo ještě bloudí. A až se jim srdce otevřou, bude to stejné, jako by ses probudil ty sám.
Tak jsme se rozloučili a šli každý svou cestou. Já jsem zamířil na jih.
11
Po dvou měsících jsem došel na hřebeny Velkého stohu(28). Netušil jsem, že se za mnou
vydalo několik stovek mužů rozhodnutých zbavit mne roucha i dharmy, že se však v půli
cesty obrátili a vrátili se.
Jen jeden mnich, po otci Chen a osobním jménem Huishun(29), původně generál třetí
hodnostní třídy, člověk od přírody násilnický a prudký, vytrval, a došel až na hřebeny, kde
mne dostihl a ke mně se vrhl.
Ale když jsem mu chtěl dobrovolně vydat dharmové roucho, odmítl je: Došel jsem za tebou
přes tu dálku, protože hledám dharmu, nestojím o tvé roucho.
A tak jsem tam na hřebeni sdělil tomuto Huishunovi dharmu, on mi poslouchal a jeho srdce se
pod mými slovy otvíralo. Načež jsem tohoto Huishuna vybídl, aby se vrátil na sever a tam
obracel lidi.
12
Tak se stalo, že jsem dnes zde mezi vámi úředníky, novici a laiky, neboť tak bylo dáno
řetězem kalp(30). Vždyť ani to, co vám tu budu říkat, není mým poznáním, ale zdědil jsem je
od dřívějších světců. Musí ovšem napřed vyčistit své srdce každý, kdo chce toto učení
dřívějších světců skutečně slyšet. Až je uslyší, sám se bude chtít zbavit svých bludů, aby se
probudil jako ti před ním z dřívějších pokolení.
Mistr Huineng zvýšil hlas: Všichni lidé v sobě nosí své bódhi(31) a pradžňá, ale jen proto, že
jejich srdce bloudí, nemohou se sami probudit a musí hledat učitele(32), který by jim ukázal
cestu k jejich vlastní přirozenosti. Jde o to probudit se, ó vědoucí, v tom je celé poznání.
13
Naše učení má základ v soustředění a v moudrosti(33). Ale hned první, čím se nesmíte nechat
zmást, jsou právě ta dvě slova, jež od sebe moudrost a soustředění oddělují. Neboť
soustředění a moudrost jsou jedné a téže povahy, nikoli dvojí. To znamená, že soustředění je
podstatou moudrosti a v moudrosti je účel soustředění. To znamená, že v moudrosti je už
soustředění obsaženo, to znamená, že v soustředění je už obsažena moudrost.
Ó vědoucí, tato zásada znamená totožnost soustředění a moudrosti. Takže ať nikdo z těch, kdo
Cestě učí, nepřemýšlí, zda je třeba se napřed soustředit a od toho rozvíjet moudrost, či je třeba
napřed dosáhnout moudrosti, nežli začneme dosahovat soustředění. Znamená to nevycházet z
toho, že soustředění a moudrost jsou každé něco jiného. Ten, kdo takový názor zastává, tomu
se dharma rozpadá do dvou forem, srdce zaostává za výmluvností úst, moudrost a soustředění
se rozcházejí. Jenom tenkrát, když srdce a ústa jsou stejně dokonalá,jsou nitro i vnějšek
jednoho rodu a soustředění s moudrostí jsou totožné.
Ten, kdo se hádá, co z těch dvou předchází a co následuje, patří k zbloudilcím, kteří se utápějí
v nekonečných výhrách a prohrách. Z toho vzniká závislost našeho Já na životě(34) a
nemožnost vymanit se ze čtyř stavů existence(35).
Probudit se a pěstovat pravé jednání nezáleží v slovních hádankách.
14
Úplné samádhi(36) znamená uskutečňovat opravdové srdce v každém čase a za všech
okolností, chodě, stoje, leže, sedě.
Vimalakírtinirdéša sútra praví(39): Cesta vede opravdovým srdcem. Čistá země leží v
opravdovém srdci.
Proto ať nikdo s obmyslným a křivým srdcem nehovoří o rovnosti.
Nestane se Buddhovým žákem ten, kdo o úplném samádhi a o uskutečňování rovného srdce
toliko mluví. Právě naopak, stačí uskutečňovat rovné srdce jednáním, a aniž se výslovně
přidržujeme kterékoli dharmy, je zde to, čemu říkáme úplné samádhi.
Jen zbloudilci se drží různých forem dharmy a přidržují se výroku o úplném samádhi, který
tvrdí, že dosáhnou rovného srdce tím, že budou nehnutě sedět, a že se zbaví falešných
představ tím, že si umrtví srdce. Toto je podle nich úplné samádhi.
Tak by nás toto učení ztotožňovalo s neživými věcmi a to by posléze vedlo až k zahrazení
cesty. Jenže cesta přece musí zůstat průchodná. Proč bychom ji měli zahrazovat?
Jakmile se srdce u něčeho zastaví, přestává být průchodné, nasazuje si totiž pouta. Kdyby
bylo správné nehnutě sedět, Vimalakírti by se nevysmíval Šáriputrovi vysedávajícímu
uprostřed lesa.
Ó vědoucí, znovu a znovu budete potkávat lidi, kteří budou druhé učit sedět, pozorovat srdce,
dohlížet na čistotu, bez hnutí, bez vznětu, v tom budou vidět cíl i zásluhu. Uvědomte si však,
že se lidé neprobudí, dokud budou lpět na hotových poučkách,jejich zmatek naopak poroste.
A tak se dopouštějí veliké chyby všichni, kdo takto učí Cestě.
15
Ó vědoucí, jakého druhu je ona totožnost soustředění s moudrostí?
Je to totožnost lampy a světla. Kde je lampa, tam je světlo, kde lampy není, není ani světla.
Lampa je zdroj světla, světlo je účel lampy, dvě různá jména, ale podstata není dvojího druhu.
Tak je tomu i s učením o jednotě a totožnosti soustředění s moudrostí.
16
Ó vědoucí, není náhlá dharma a postupná dharma, jsou jenom lidé bystřejší a pomalejší. Kdo
ještě bloudí, přesvědčuje se postupně, kdo se probouzí, učí se rychleji.
Jakmile už jednou došli k poznání vlastního srdce,jakmile už jednou uzřeli svou
přirozenost,jakmile už jednou procitli, pak jsou jeden jako druhý a není mezi nimi rozdílu.
Dokud neprocitnou, čeká je oba stejně týž koloběh kalp.
17
Ó vědoucí, v našem učení, v náhlém nebo postupném, bylo odevždy vytyčováno nemyšlení za
to hlavní, neformovost za to podstatné, nezastavovat se za to základní.
Neformovost znamená být dalek rozlišování forem uprostřed forem.
Nemyslet znamená nemyslet v myšlení.
U ničeho se nezastavovat je původní lidská přirozenost.
Myšlení se také u ničeho nezastavuje. Minulé myšlenky, přítomné myšlenky, budoucí
myšlenky jdou jedna na druhou bez přerušení. Jakmile jednou myšlení přerušíme, dharmové
tělo se odtrhne od smyslového těla. Proto se ve svém myšlení nezastavujeme u žádné dharmy
mezi dharmami. Zastavit se u jedné myšlenky znamená, že se zastaví naše myšlení, a tomu se
říká spoutání. Nebýt spoután naopak předpokládá nezastavit se v myšlení u žádné z dharm.
Proto považujeme nezastavovat se za to základní.
Ó vědoucí, neformovost znamená být dalek rozlišování všech forem,jež nás zvenčí obklopují.
Jen budeme-li schopni takového odstupu od všech forem, podstata naší přirozenosti zůstane
ryzí. Proto považujeme neformovost za podstatnou.
Zůstávat v jakémkoli prostředí nezasažen jím, tomu se říká nemyslet. Ne-myšlení(40) tedy
spočívá v tom, udržet si nezávislost vlastního myšlení na vnějším prostředí, nikoli
nepřemýšlet o dharmě. Kdybychom na nic nemysleli, naše myšlení se zase přeruší, všecho
ustane, naše myšlení ustane a dojde k znovuzrození jinde.
Mějte se na pozoru vy, kdo se teprve učíte Cestě. Ten, kdo přestane myslet na dharmu,
chybuje; chybuje o to více, navádí-li k tomu druhé. Bloudí, sám sebe nevidí, navíc špiní
dharmu súter. Proto se vytyčuje ne-myšlení za hlavní.
Zbloudilci myslí v závislosti na prostředí, v myslích se jim tak rodí samé scestné názory,
odtud vycházejí všechny špinavé, trýznivé, zvrácené myšlenky. Proto tato škola vytyčila nemyšlení
za hlavní.
Ovšem kdyby se lidé vůbec zbavili názorů, nic by je už nepodněcovalo k myšlení. Kdyby
nebylo myšlení, bylo by zbytečné vytyčovat ne-myšlení. Čeho se týká toto ne? Myšlení?
Myšlení čeho? Svým ne se prostě vzdalujeme špinavé trýzni dvojnosti forem.
Pravá takovost bhútatathatá je podstatou myšlení. Myšlení je funkcí této pravé takovosti.
Vychází-li tedy myšlení ze své přirozené podstaty, vidíme, slyšíme, cítíme, vnímáme, a přece
se nás žádné prostředí nedotkne a my zůstáváme sví.
Vimalakírti sútra praví: Navenek můžeme všechno přesně dělit, lišit různé formy učení, uvnitř
zůstáváme nehnuti u jediného a prvotního principu(41).
18
Ó vědoucí, sezení v meditaci dhjána se v našem učení vlastně netýká srdce; netýká čistoty;
nemluví se o pohybu.
Jakmile začneme hovořit o pozorování srdce, stává se srdce vlastně přeludem, zdáním,
klamavým jako nějaký přízrak. Co je na něm k pozorování?
Mluví se o sledování čistoty? Lidská přirozenost už je přece ve své podstatě čistá, to jen
falešné myšlenky zakrývají pravou takovost. Nebýt falešných myšlenek, naše původní
přirozenost by nikdy nepřišla o svou původní čistotu. Jestli nám ovšem původní čistota naší
přirozenosti uniká, začne se srdce nabádat, aby sledovalo jakousi pomyslnou čistotu,
výsledkem nemůže být nic než pouhé zdání čistoty.
Čistota nemá tvar ani formu, přesto se vyhlašují jakési zvláštní formy čistoty, o nichž se zase
dál vyhlašuje, že je třeba je uskutečňovat.
Ti, kdo si vybudovali takový názor, zahrazují si přístup ke své vlastní původní přirozenosti a
svazují se.
Praktikuje-li někdo nehybnost, nehlídá však přitom prohřešky druhých, prostě je nehybný, má
to v povaze. Ale jsou tací pobloudilci, kteří sotvaže dosáhnou pro sebe a u sebe jakés takés
nehybnosti, už otvírají ústa, aby hned posuzovali, kdo má pravdu a kdo se mýlí, obracejíce se
tak zády k Cestě. Neboť se tímto způsobem pozorování srdce jakož i sledování čistoty stává
naopak překážkou na Cestě.
19
Nyní, když víme toto, řekneme si, čemu se v našem učení říká sedět v meditaci dhjána.
Sedět znamená v našem učení zbavit se vnějších zábran, nemyslet pod vlivem nějakého
prostředí.
Dhjána v našem učení znamená pokojně nazírat svou původní přirozenost.
Co je tak zvané dhjánové soustředění?
Navenek být dalek forem, tomu se řekne dhjána, vnitřně se netříštit, tomu se řekne
soustředění.
Zůstaneme-li vnitřně neroztříštěni přes všechny formy,jež nás zvenčí obklopují,jsme v
podstatě čistí a soustředění. Pakliže nás prostředí zasáhlo, toto zasažení je tím roztříštěním.
Zůstati dalek forem, neroztříštěný, to je soustředění. Navenek být dalek forem, to je dhjána.
Uvnitř i navenek neroztříštěný, to je soustředění. Navenek v dhjáně, uvnitř soustředěný, je
dhjánové soustředění.
Vimalakírti sútra praví: Stane se to zcela náhle, vrátí se ti původní srdce.
V Přikázáních bódhisattvů se praví: Naše přirozenost je v základě čistá.
Ó vědoucí, vaše čistota je vaše přirozenost, vaše cvičení jsou vaše činy, dharmová přirozenost
je vaše tělo, vaše činy jsou vaše cvičení k bódhi, svými skutky si sami stavíte cestu k bódhi.
20
Ó vědoucí, je na vás, abyste celou svou bytostí přijali příkaz k neformovosti. A proto nejdříve
opakujte po mně, abyste nahlédli to, co vám ukáže trojí váš vlastní aspekt Buddhy:
Ve svém smyslovém těle hledám spásu v Buddhovi nejryzejší čistoty dharmakája(42).
Ze svého těla hledám spásu v Buddhovi miliónů proměn nirmánakája(43).
Svým smyslovým tělem hledám spásu v Buddhovi dokonalosti budoucí sambhógakája(44).
(Každá ta věta se odříká třikrát(45).)
Naše smyslové tělo je náš dům, nedá se říci, že v něm hledáme spásu, leč přesto se trojí aspekt
nachází v naší dharmové přirozenosti, která je nám všem bez výjimky vlastní. Jen zbloudilci
to nevidí, pídíce se po onom trojím aspektu Tathágaty(46) někde mimo sebe, zůstávajíce slepí
k trojímu buddhovství ve vlastním smyslovém těle.
Slyšte, ó vědoucí, slyšte dobře, co vám teď řeknu, neboť vám to pomůže, abyste si celou svou
bytostí konečně uvědomili, že je to ta vaše přirozenost, sídlo buddhovství v trojím aspektu, a
že tento trojí aspekt Buddhy(47) se rodí právě z této vaší přirozenosti.
Co je dharmakája?
Ó vědoucí, přirozenost lidí je sama od sebe čistá, tisíceré dharmy jsou v jejich přirozenosti už
obsaženy. Kdo myslí zlo, koná zlo, kdo myslí dobro, koná dobro; tak jsou veškeré dharmy
obsaženy v jejich přirozenosti, v tom je nekonečná čistota této přirozenosti.
Slunce a měsíc také svítí věčně. Svítí, i když je zakrývají mraky Zdola se zatmí a myje
nevidíme, na chvíli nevidíme slunce ani měsíc, hvězdy ani planety. Pak se však najednou vítr
opře do mraků, rozežene je, odvane chuchvalce mraků i opary mlhy, a všechna ta nebeská
znamení se nám opět zjeví na obloze, najednou jsou zase vidět. Čistota přirozenosti lidí je
jako čistota nebe. Moudrost se podobá slunci, vědění se podobá luně.
Vědění a moudrost vydávají světlo. Začnete-li se však ohlížet na přidané okolnosti, přelétavá
mračna falešných myšlenek je zakryjí a vaše přirozenost ztrácí svůj jas. V takovém okamžiku
přicházíte za učitelem, aby vám vysvětlil pravou dharmu, aby rozehnal bludy a falešná zdání,
aby uvnitř i venku zjednal opět jasno, aby se všechny dharmy, jež ve vaší přirozenosti jsou,
opět zjevily.
Této trvalé existenci dharm v přirozenosti lidí se říká dharmakája Nejryzejší čistoty. Utíkat se
k sobě znamená zbavovat se nedobrých činů, jen tomu se říká utíkat se k sobě.
Co je nirmánakája neboli buddhovství miliónů proměn?
Před rozmyslem je vaše přirozenost prázdná. Rozmýšlíte-li, měníte se. Rozmýšlíte-li zle,
měníte se v peklo, rozmýšlíte-li dobře, měníte se v nebe. Vaše nenávist a zlo se mění v
netvory, vaše dobro a soucit se mění v bódhisattvy(48), vaše moudrost a pochopení se mění v
stoupání, tupost a zaujatost se mění v pád. Mnoho je proměn přirozenosti, jenomže zbloudilci
to nechápou, nevidí.
Stačí upamatovat se na dobro a rodí se moudrost a pochopení.
A tomu se říká nirmánakája.
A co je sambhógakája neboli buddhovství budoucí dokonalosti?
Tak jako jedna jediná lampa zruší věčnou tmu, tak také jedna jediná moudrost překoná
odvěkou hloupost. Nemyslete na to, co bylo, myslete na to, co bude, a budou-li vaše
myšlenky dobré,je to sambhógakája.
Jedno jediné pomyšlení na zlo stíhá zmar dobra na tisíciletí, budou-li však od počátku vaše
myšlenky dobré, říká se tomu - sambhógakája.
Myšlení vycházející z dharmakáji je nirmánakája, myšlení na dobro je sambhógakája.
Sebeuvědomění a sebekázeň, to je spása.
Naše kůže a maso tvoří naše smyslové tělo, náš dům, nikoli spásné útočiště.
Uvědomit si pravé tělo znamená pochopit hlavní.
21
Nyní, když jsme se byli vrátili k onomu trojímu aspektu Buddhy, vám, ó vědoucí, vyložím
čtyři veliké úvazky. Opakujte po mně, ó vědoucí:
Přísahám a uvazuji se k vysvobození všech živých bytostí bez výjimky.
Přísahám a uvazuji se ke skoncování se všemi trýzněmi bez vyjímky.
Přísahám a uvazuji se ke studiu všech učení dharmy bez výjimky.
Přísahám a uvazuji se k dosažení nejvyšší Buddhovy cesty.
Ó vědoucí, přísahám-li a uvazuji se k vysvobození všech živých bytostí bez výjimky,
znamená to, že já je mám vysvobodit. Ty živé bytosti, jež mám na mysli, se vysvobodí vlastně
samy, ve svém vlastním těle, skrze svou vlastní přirozenost.
Co nazývám vysvobozením skrze svou vlastní přirozenost?
V našem vlastním smyslovém těle je trýzeň zkaženosti, je zmatek posedlosti, je tu však i
přirozené sebevědomí, ve kterém spočívá osvobozující pravé vidění. Kdo si jednou toto pravé
vidění uvědomí, u toho moudrost vypudí zmatek posedlosti. Každá živá bytost je s to se
vysvobodit sama. Od vaší zkaženosti vás osvobodí vaše správnost, od vašeho zmatku vás
osvobodí vaše uvědomění, od vaší hlouposti vás osvobodí vaše moudrost, od vašeho zla vás
osvobodí vaše dobro, od vaší trýzně vás osvobodí vaše bódhi. Jen tak být osvobozen znamená
opravdu se osvobodit.
Jen přísahám-li a zavazuji se k ukončení všech trýzní bez vyjímky, vymítám ze svého srdce
zmatek pustých zdání.
Jen přísahám-li a zavazuji se ke studiu všech učení, učím se nejvyšší správné dharmě.
Jen přísahám-li a zavazuji se k dosažení nejvyšší Buddhovy cesty, znamená to, že budu jednat
s myslí pokornou a budu ctít vše.
Jak se vzdalujeme pomyslným předsudkům a dobíráme se pochopení, rodí se pradžňá. Jak se
zbavujeme omylů, dosahujeme Buddhovy cesty k sebeuvědomění.
Tak současně osvědčujeme sílu svých přísah a pevnost svých úvazků.
22
Nyní, když jsme si vyložili čtyři veliké úvazky, povím vám, ó vědoucí, o příkazu
neformovosti a zrušení proklaté přehrady trojího času.
Mistr řekl: Ó vědoucí, jsou myšlenky minulé, budoucí a současné. A nejsou-li všechny tyto
myšlenky svedené a zmatené hloupostí, jsou-li dřívější špatné skutky náhle jakoby vymýceny,
příkaz byl splněn.
Jsou myšlenky minulé, budoucí a současné. A nejsou-li všechny tyto myšlenky svedené a
zmatené, vymýtíme-li ze svého srdce úlisné lži a skoncujeme s nimi navždy, splnili jsme
příkaz vlastní přirozenosti.
Jsou myšlenky minulé, budoucí a současné. A nejsou-li všechny tyto myšlenky ochromeny
žádostivostí, zbavíme-li srdce dřívější řevnivosti a žárlivosti, vymýtíme-lije ze své
přirozenosti, příkaz byl splněn.
(Předešlé věty opakujte třikrát.)
Ó vědoucí, co je to příkaz?
Splnit příkaz znamená vystříhat se něčeho na celý život. Kajícnost znamená pochopit
nesprávné a špatné konání v minulosti. a mít to trvale na paměti. A není třeba říkat to nahlas
před buddhy. V mém pojetí dharmy se kajícností nazývá vůle s něčím skoncovat a
nedopouštět se toho.
23
Nyní, když jsme si pověděli všechno o příkazu, seznámím vás, ó vědoucí, s návodem na trojí
obrácení se k neformovosti.
Mistr pravil: Ó vědoucí, obraťte se k osvícenosti toho Nejvyššího mezi dvounohými, obraťte
se k pravdě toho, který se zbavil všech žádostí, obraťte se k čistotě toho Nejvyššího mezi
tvory, od nynějška nazývejte Buddhu svým učitelem: Především se však přestaňte obracet k
neřestem, k bludům a k pokoutním návodům. Přijměte jasný důkaz blahodárnosti tří pokladů.
Radím vám, ó vědoucí, obraťte se ke třem pokladům:
k Buddhovi, a tím k probuzení,
k dharmě, a tím k pravdě,
k sangze(49), a tím k čistotě.
V srdci, jež se jednou obrátilo k probuzení, se přestává rodit neřest a blud, to srdce nezná
žádosti, je si vědomo svých možností,je mu cizí majetnictví, je mu cizí smyslnost. Proto se
mu říká Nejvyšší mezi dvounohými.
Jakmile se srdce obrátilo k pravdě, mysl ztrácí důvod k neřesti, mizí snaha líbit se a předvádět
se. A protože tu není oné snahy líbit se a předvádět se, říká se té pravdě Nejvyšší vzdálení se
žádostem.
Jakmile se srdce uchýlilo k čistotě, špinavé strasti a falešné myšlenky nekazí už naši
přirozenost, i když v naší přirozenosti zůstanou přítomné. A proto se říká Nejvyšší mezi tvory.
Lidé to však nechápou. Od rána do noci hltají návody k trojímu způsobu obrácení se. Říkají-li
však, že se obrací k buddhovi, kdo je tím buddhou? Nenacházejí ho a tak se najednou nemají
kam obrátit. A nemají-li kam se obrátit, zůstávají jejich slova prázdná.
Ó vědoucí, pozorujte se, zkoumejte se, nebuďte však natolik neprozřetelní, abyste přitom
užívali myšlení někam zaměřeného! V sútrách se mluví jen o tom, že se máme obrátit k
buddhovi v sobě. Neříká se tam, že se máme obracet k nějakým jiným buddhům. Neboť my
nemáme kam se obrátit, nežli k vlastní přirozenosti!
24
Poté, co jsme nalezli útočiště tří pokladů v sobě, soustřeďte, prosím, svou mysl, neboť vám
vyložím učení mahápradžňápáramitá. Neboť i vědoucí je často pouze odříkávají, aniž mu
rozumějí. A já vám je vyložím. Dobře poslouchejte. Mahápradžňápáramitá je sanskrtské
slovo, které přišlo z Indie. Číňané by řekli: Velikou moudrostí dosahovat onoho břehu. Je to
učení, které si žádá činů, jež nespočívá ve slovním odříkávání. Odříkávat je slovy a
neuskutečňovat je jako přelud. Uskutečnit je činem znamená získat dharmové tělo, dosáhnout
úrovně Buddhy.
Čemu říkáme mahá? Mahá znamená veliký. Srdce dosahuje svým objemem nezměrné
prázdnoty šúnjatá(50). Budete-li toliko sedět s vyprázdněným srdcem, dosáhnete jen nic
neznamenající prázdnoty. Jenže šúnjatá pojme všechno - slunce, měsíc, hvězdy a planety,
zemi s jejími horami a řekami, trávy i stromy, lidi špatné i dobré, špatná i dobrá učení, nebe i
peklo. A taková budiž i přirozenost současného člověka,je-li prázdná.
25
Naše přirozenost dokáže pojmout deset tisíc dharm, v tom je její velikost. Deset tisíc dharm
není nic jiného než naše vlastní přirozenost. Přirozenost, která vidí lidi i nelidi, zlé i dobré,
špatná učení i dobrá učení, nic nezavrhuje, s ničím se neztotožňuje,je jako prázdno šúnjatá, a
proto ji nazýváme velkou. To jest mahá! Bloudící lidé ji odříkávají ústy, vědoucí ji
uskutečňují srdcem.
Znám lidi, kteří vyprazdňují srdce a přestávají myslet, nazývajíce toto velkostí. Ale to není to
pravé. Neboť srdce je velké tím, co všechno dokáže obejmout; pasivita je malá. Nestačí o
prázdnotě mluvit. Kdo ji nepěstuje, neuskutečňuje ji, není mým žákem.
26
Co se nazývá pradžňá?
Pradžňá je poznaná moudrost. Nepřipouštět ve svém myšlení hloupost, stále uskutečňovat
poznanou moudrost, to je pradžňá.
Jakmile se dopustíš hlouposti ve svém myšlení, pradžňá je přerušena, jakmile má tvé myšlení
moudrost, pradžňá se rodí. Lidé mají často v srdci hloupost, a přitom si říkají, že pěstují
pradžňá(51).
Pradžňá nemá formu, kterou by se projevovala navenek, patří to k přirozené povaze poznané
moudrosti.
Co se nazývá páramitá?
To je indické sanskrtské znění. Čínsky se to řekne "bi an dao" neboli "dosažení druhého
břehu". Pochopit smysl toho znamená vymanit se z rození i zániku.
Jakmile se přidáte k nějakému prostředí,jste odsouzeni k zrození a zániku,jako že na řece jsou
vlny. To je tento břeh!
Vymanit se z prostředí znamená skončit rození i zanikání,jako by splývat s proudem. A tomu
se říká dosáhnout druhého břehu. Tomu se říká páramitá!
Pobloudilci ji vzývají slovy, vědoucí ji uskutečňují srdcem. Jakmile ji někdo jen vzývá,
podléhá zdání; podléhá-li zdání, znamená to, že ji doopravdy nemá. Ale vzývat ji tak, že ji
uskutečňujete, tomu se říká opravdu ji mít.
Ten, kdo pochopil tuto pravdu, pochopil podstatu pradžňá, uskutečňuje pradžňá.
Neuskutečňovat ji znamená zůstat obyčejný. Už jen pomyšlením na její uskutečňování
pozvedáte své dharmové tělo na úroveň Buddhy.
Ó vědoucí, vaše snažení a strasti jsou už vaše buddhi(52). Pochopte, že dokud jste se upínali k
bludu, byli jste obyčejní. Ale teď, když se ve svých myšlenkách upínáte k probuzení, jste
buddhové.
Ó vědoucí, mahápradžňápáramitá je cosi, co je první mezi prvními, první mezi nejvyššími. Je
to něco, co ani nezůstává, ani neodchází, ani nepřichází. Buddhové tří časosvětů(53) z ní
vycházejí.
Velikou moudrostí se dostáváme k velikému břehu, rozbíjíme strasti a starosti pěti
skandh(54). Nejpřednější, nejvyšší, první mezi všemi! Chvalte ji, tuto nejvyšší z nejvyšších,
chvalte tento nejvyšší způsob dharmy!
Ten, kdo jej uskuteční, stane se buddhou. Neodchází, nezůstává, nepřichází, nikam nejde.
Toto je vědění, toto je pravda neztotožňování se s ničím. Odtud vycházejí buddhové tří
časosvětů, tři jedy se mění(55) v kázeň, soustředění a vědění!
27
Ó védoucí, v mém učení se z jedné pradžňá rodí osmdesát čtyři tisíce(56) poznaných
moudrostí. Proč?
Svět má totiž osmdesát čtyři tisíce špinavých starostí. A všude tam, odkud odešla jedna z
těchto starostí, je pradžňá, která má blízko k naší přirozenosti. Kdo tuto pravdu pochopil, ten
je bez myšlenky, bez vzpomínky, bez pouta. Nikdo ať neutíká od svých lží a bláznivostí,
neboť ty samy jsou přirozeným projevem tathatá(57). Nahlížíme-li poznanou moudrostí
všechny dharmy, tu je ani nepřijímáme ani neodmítáme. Přijímajíce svou přirozenost
naplňujeme Buddhovu cestu.
28
Ó vědoucí, ten, kdo si přeje vejít do nejhlubší sféry dharmy, vstoupit do pradžňásamádhi,
nechť bez váhání uskutečňuje pradžňápáramitá. Vezměte do rukou svazek Démantové
sútry,jež pojednává o pradžňápáramitá, a nahlédněte svou přirozenost; pak vniknete do
pradžňásamádhi. Vaše zásluhy a ctnosti budou nezměrné. Sútra to říká jasně a chválí to. Co k
tomu více dodat.
Je to nejvyšší dharma, která osloví jen lidi nejmoudřejší a nejhlubší. V srdcích povrchních a
málo moudrých lidí se při setkání s touto dharmou nestane nic. Z jaké příčiny?
Kdyby například veliký drak spustil veliký déšť, liják strhne hráze, zničí města i vesnice,
vodní proud všechno odplaví jako trávu a listí. Spadne-li tentýž mocný déšť na oceán, nestane
se vůbec nic, nic nepřibude ani neubude. Uslyší-li stoupenec mahájány slova Démantové
sútry, srdce se mu otevře, on pochopí a porozumí. Tak víme, že naše vlastní přirozenost má
sama v sobě moudrost pradžňá. Sama také této moudrosti a tohoto poznání využívá, aby si
vysvětlila to, co vidí, aniž by si potřebovala vypůjčovat z literatury Ani ta dešťová voda
nepřichází z nebe jen tak, nýbrž ji dračí král napřed nabral z řek a moří, vyzdvihl ji a přenesl
ji, aby jí zavlažil všechny tvory, stromy i trávy, živé i neživé, a řeky a potoky se vlévají do
velkosti, moře pojímá všechny vody a spojuje je vjedno.
A tak je tomu i s poznanou moudrostí, pradžňou přirozenosti, která je všem tvorům vlastní.
29
Lidé mělkých kořenů slyší slova tohoto učení, kterému se říká náhlé, ale je to s nimi jako se
stromy či trávami této velké země, jež bývají pro své přirozeně mělké kořeny podemlety a
vyvráceny přívalem mocného lijáku a dál už nerostou.
Lidé mající moudrost pradžňá se na pohled neliší od lidí s velikou moudrostí, proč se tedy
neprobudí, když i oni slyší dharmu?
Protože jim v tom brání břemeno špatných názorů. Jejich strasti v nich zapustily příliš
hluboké kořeny. Jako když veliké mračno zakryje slunce. Dokud je neodvane vítr, slunce se
neukáže.
Moudrost pradžňá není ani velká, ani malá, jenže tvorové mají srdce zbloudilá, hledají buddhi
kdesi mimo sebe a nenacházejí probuzení ze své vlastní přirozenosti. Ale i lidé s mělkými
kořeny, uslyší-li náhlé učení a přestanou se spoléhat na všelijaké praktiky a obrátí se jen a jen
k svému srdci, jsou s to vyvodit z vlastní přirozenosti správné názory. Pak i tito tvorové
obyčejně sužovaní strastmi a zasutí do prachu dosáhnou absolutního probuzení.
Nazření a pochopení vlastní přirozenosti je jako veliké moře,jež do sebe přijímá všechny toky
řek a v jedno spojuje malé i velké vody.
Takový člověk už netrvá na ničem ani uvnitř, ani venku, přichází a odchází, jak se mu zachce,
prost ulpívavé mysli proniká vším, prochází vším, pohybuje se svobodně.
Srdce, jež se toto naučilo, se ve své podstatě neliší od pradžňápáramitá.
30
Všechny sútry a písma hínajány i mahájány i dvanáct součástí kánonu založili lidé. Stalo se
tak, protože jim bylo dáno vědění a moudrost. Bez moudrých lidí by nebylo žádné dharmy.
Uvědomujeme si, že všechny dharmy pocházejí z lidského podnětu, že všechny sútry a
kanonické knihy jsou tu jen proto, že je někdo vyslovil. Takový už je osud, že jsou mezi lidmi
lidé hloupější a moudřejší. Hloupí jsou malí lidé, moudří jsou velcí lidé. Budou-li se však ti
hloupí ptát moudrého a ten moudrý vysvětlí hloupým dharmu, ti se probudí, srdce se jim
otevře a pak už nebude rozdílu mezi hloupým, který se právě probudil a pochopil, protože se
mu srdce právě otevřelo, a oním moudrým.
Uvědomujeme si také, že nebýt probuzení, byl by i Buddha jen docela obyčejný tvor. Stejně
jako se dnes obyčejní tvorové, jsou-li probuzeni, stávají buddhy.
Uvědomujeme si dále, že všechny dharmy leží jen a jen v nás, v našich srdcích. Proč tedy
nejít za svým srdcem, kde zcela náhle potkáme svou původní přirozenost - Tathágata.
Sútra Přikázání bódhisattvů praví: Naše prapůvodní přirozenost je čistá a neporušená.
Poznáváním svého srdce a nahlížením své přirozenosti si sami budujeme Buddhovu cestu.
Vimalakírti sútra k tomu dodává: V jediném okamžiku, zcela náhle se vracíme k původnímu
srdci.
31
Ó vědoucí, když jsem ještě pobýval u mnicha Hongrena a naslouchaje mu jsem dosáhl
velkého probuzení, tu jsem náhle pochopil přirozenou podstatu pravé takovosti tathatá.
Proto teď šířím pravdu tohoto učení mezi mladými, ve snaze dovést učedníky Cesty k
náhlému probuzení bódhi, při kterém nahlédnou do svých srdcí, abych je přivedl k
okamžitému uvědomění si své přirozené podstaty.
Neboť těm, kdo nejsou s to se sami probudit, nezbývá než si najít učitele, který jim ukáže
Cestu, na níž by tuto svou přirozenost uzřeli.
Kdo je učitel? Učitel je ten, kdo už pochopil a teď nejlépe vysvětlí dharmu, ukáže správnou
Cestu k ní. Je to veliké poslání i odpovědnost, přivádět na Cestu a ukazovat Buddhu. Všechny
dobré dharmy může takový učitel odhalit najednou, neboť buddhové všech tří časů i všech
dvanáct součástí kánonu jsou už v přirozenosti člověka, všechno už tam je a vy potřebujete
učitele, který by vám ukázal Cestu, na níž byste tuto přirozenost uviděli, jenom proto, že
nejste sami schopni si to uvědomit. Pokud si to člověk dokáže uvědomit sám, neodvolává se
na pomoc učitele zvnějšku.
Kdybyste ovšem přijímali vnější pomoc učitele v přesvědčení, že tím už jste dosáhli
vysvobození, nenajdete je. Neboť pravého vysvobození dosáhnete, až když poznáte učitele ve
svém vlastním srdci.
Dokud vás vaše srdce klame, dokud vás zmate kde jaká falešná myšlenka, váš vnější učitel
vás možná poučí, ale vysvobození tím ještě nedosáhnete.
Dokud jste nedosáhli probuzení sami ze sebe, je třeba pozvednout světlo pradžňá a v jediné
kšaně(58) budou všechny falešné ideje zničeny. V tom jste se stali sami sobě pravými učiteli,
probudili jste se a pochopili jste Buddhu. Sotva osvětlíte krajinu srdce vlastní přirozenosti
pochopením a moudrostí, rázem se vše stane jasným, venku i uvnitř, a vy jste poznali své
původní srdce. Jen toto vysvobození je pradžňá samádhi(59).
Uvědomit si pradžňá samádhi je nemyšlení.
Čemu říkáme ne-myšlení?
Dharma ne-myšlení znamená vidět všechny dharmy, ale nevázat se na ně, všude jít, ale nikde
se neuvázat, udržet vlastní přirozenost čirou, nechat šestero smyslů procházet šesti branami, v
šesteru prachů se neštítit, ani se nešpinit, nechávat si volnost při přicházení a odcházení. To je
pradžňá samádhi.
Dá se říci, že celé vaše přebývání ve svobodě není nic jiného než ne-myšlení. Ovšem
nemyslíte-li vskutku na nic jenom proto, abyste tím dosáhli skoncování s myšlením, je to
spoutání dharmou, je to jednostranný pohled. Kdo si uvědomil dharmu ne-myšlení, vidí světy
všech buddhů. Kdo si uvědomil okamžitou dharmu ne-myšlení, stojí tam, kde stojí Buddha.
32
Vědoucí, ti z budoucích pokolení, kteří ovládnou mou dharmu, vždy znovu seznají, že tělo
této dharmy není daleko od místa, ve kterém se nacházejí.
A proto i vy vezměte tuto dharmu náhlého způsobu, ó vědoucí, a spolu ji obzírejte, spolu ji
uskutečňujte, posilujte svou vůlí přijmout ji a držet se jí s takovou oddaností, jako byste
sloužili samotnému Buddhovi. Neboť ti, kdo ji přijmou a budou sejí držet celý život a nikdy
od ní neustoupí, jistě vejdou do řádu světců.
A je třeba ji předávat dalším. Odjakživa se však tajemství dharmy předávalo mlčky.
Předávejte ji jen tomu, kdo se předem zapřisáhl, že nikdy neustoupí od poznaného buddhi. U
koho se setkáte s jinými názory a jinými výklady i s nedostatkem vůle, nic mu bláhově
nevykládejte, nic mu nevysvětlujte. Takovým lidem byste jen škodili a ničemu byste
neprospěli. Sami uvidíte, že vždy zůstanou lidé, kteří nic nepochopí, kteří budou hanět toto
učení, a ani za stovky a desetitisíce kalp a ani za tisíce životů v nich Buddhovo sémě
nevzejde.
33
Mistr pravil: A nyní, vědoucí, naslouchejte, přednesu vám píseň o neformovosti, přednesu
vám píseň k vymýcení poklesků pobloudilců, které se proto říká Píseň vymítající poklesky.
Píseň praví:
Hloupí pěstují své příští blaženství, nepěstují Cestu,
tvrdíce přitom, že pěstování blaženství je Cestou.
Bez konce bude blaženství almužen a obětí,
a přece se bude v srdci rodit dál trojí karman.
Chtějíce se ospravedlnit pěstováním blaženství,
zjistí, že dosáhli štěstí, však jejich viny zůstaly
Vyrvěte ze srdcí příčiny vin
a dosáhnete ve své přirozenosti pravého pokání.
Pochopte mahájány pravé pokání, zbavte se špatnosti,
učiníte správně, budete bez viny.
Učedníci cesty, kteří se dokáží podívat na sebe,
rovnají se jednou probuzeným.
Šíří-li Mistr toto náhlé učení,
chce, aby s ním žáci byli jedno tělo.
Chcete-li najít své vlastní původní tělo,
vymyjte ze svého srdce zlo Tří jedů.
Pěstujte Cestu a nepřepadne vás pocit marnosti,
že jste žili prázdně svá léta.
Potkali jste učení náhlého učení mahájány,
pokorně sepněte ruce a hledejte dál celým srdcem.
Potom co Mistr takto vyložil svou dharmu, prefekt i jeho úředníci, mniši i laici jej počali
velebit, volajíce, že ještě nikdy neslyšeli nic podobného.
34
Prefekt se hluboce uklonil a sám se ujal slova: O tvém výkladu dharmy, mnichu, nemůže být
pochyb; ani já se nehodlám o něj přít. Mám však některé malé nejasnosti a na ně se tě chci
nyní, mnichu, zeptat v naději, že je ve své velkodušnosti vysvětlíš pokornému učedníkovi.
Mistr pravil: Máš-li nějaké námitky, prefekte, ptej se, není proč bys měl otálet.
Prefekt se tedy zeptal: Je pravda, že tato dharma je vlastně odkaz Prvního patriarchy
Bódhidharmy, který k nám kdysi přišel ze Západní země?
Tak jest, přisvědčil Mistr.
Pak tedy, řekl prefekt, slyšel jsem, že když tento Bódhidharma přesvědčoval císaře Wu ve
státě Liang, císař se Bódhidharmy zeptal, má-li nějaké zásluhy,je-li ctnostný tím, že on, císař,
celý život buduje kláštery, podává almužny a koná oběti. Bódhidharma prý na to opáčil, že to
vše není žádná zásluha ani ctnost. Císař Wu byl tím tak zklamán a pohoršen, že vykázal
Bódhidharmu ze své země. Teď se tě ptám, mnichu, a prosím o vysvětlení, protože jsem stále
ještě nepochopil, o co tehdy vlastně šlo.
Šestý patriarcha pravil: Ale tu opravdu nemohlo být ani řeči o nějakých zásluhách a ctnosti,
prefekte, a proto nepochybuj o Bódhidharmových slovech. Císař Wu prostě sledoval špatnou
cestu a neznal správnou dharmu.
Prefekt se přesto ptal: Jak to, že to nejsou žádné zásluhy ani ctnost?
Mnich řekl: Budováním klášterů, rozdáváním odměn a přinášením obětí si toliko zajišťujeme
svá blaženství. Tato blaženství si však nelze plést se skutečnou zásluhou a ctností, neboť ty
nenáležejí ke sféře blaženosti, ale k dharmakáje(60). Jen vlastní dharmová přirozenost má
zásluhu a ctnost, jen nazření této přirozenosti je zásluha,jen rovnost a přímočarost je ctnost.
Dovnitř nazíráme buddhovskou přirozenost a přitom navenek projevujeme nejvyšší pokoru.
Neboť kdo ostatní lidi zlehčuje, kdo uznává jen já a my, zůstane sám bez zásluh a ctnosti. Se
zdánlivou a falešnou přirozeností i tvá dharmakája zůstane bez zásluhy a ctnosti. Mysli toliko
na činy ctnosti, mysli na rovnost a přímočarost srdce, pak tvá ctnost nebude zlehčováním,
činy zůstanou v pokoře. Pak tvé pěstování života bude zásluhou, tvé pěstování srdce bude
ctností. Skutečná zásluha a ctnost vyvěrají jedině z konání srdce. Blaženství je něco jiného
než zásluha a ctnost. Císař Wu neznal pravou dharmu, Bódhidharma se nedopustil chyby.
35
Prefekt se hluboce uklonil a znovu se otázal: Viděl jsem mnichy, učedníky i laiky, kteří
pravidelně vzývali Velkého Buddhu Amitábhu(61) a přáli si narodit se příště v Západní zemi.
Vysvětli mně, prosím, mnichu, je vůbec možné se tam narodit? Věřím, že rozptýlíš mé
pochyby.
Mistr pravil: Poslouchej, prefekte, co ti řeknu. Ve Šrávastí hovořil První z lidí o Západní zemi
a o obrácení na pravdu. Sútra však jasně praví, že toto neleží od sebe daleko. Jde-li o lidi
prostšího založení, hovoříme o vzdálenosti, hovoříme však o blízkosti, jde-li o lidi vyšší
inteligence. Lidé jsou totiž dvojího druhu, zatímco dharma nezná takové rozdíly. Je veliký
rozdíl mezi lidmi pobloudilými a probuzenými, je poznání pomalé a rychlé, pobloudilci
vzývají Buddhu, osvícení čistí své srdce. Proto pravil Buddha,jdi a čisti své srdce, potom i
Buddhova zem bude čistá.
Prefekte, záleží jen a jen na čistotě našich srdcí, má-li i tato Východní zem být prostá hříchu.
A naopak i Západní zem bude plná hříchu, bude-li v ní srdce nečisté. Jen pobloudilí lidé se
chtějí rodit na východě nebo na západě. Všechny země jsou stejné. Stačí, aby v srdci nebylo
nečistoty, a rázem má takové srdce blízko k zemi Západní. Naopak, připustí-li srdce v sobě
nečistotu, marně bude vzývat Buddhu, chtějíc se narodit jinde. Zbavíte-li se deseti zel(62),
jako byste ušli statisíce mil; zbaveni osmi špatností(63), překonali jste tisíc mil. Učiňte srdce
přímé a budete tam, co by luskl prsty Uskutečníte-li deset dobrých činů, prefekte, je zbytečné
chtít se narodit jinde. Neskoncujete-li ovšem s deseti zly ve svém srdci, Buddha vám nevyjde
vstříc a nepozve vás k sobě. Pochopíte-li náhlou dharmu nenarození, v jediné kšaně uzříte
Západní zem. -Nepochopíte-li mahájánu náhlého učení, vzývejte si Buddhu jak chcete, vaše
cesta k životu jinde bude nekonečná a nedojdete k cíli.
Budeš-li si přát, prefekte, pokračoval Šestý patriarcha, přinesu vám Západní zemi v jediné
kšaně, budete ji mít před očima, budete si ji moci prohlédnout po libosti.
Prefekt se hluboce uklonil: Mohu-li ji spatřit tak, jak říkáš, není už důvodu, pro který bych se
měl rodit jinde? Ale přesto bych rád, mnichu, kdybys mně ve své slitovnosti ukázal Západní
zem, nic lepšího bych si nemohl přát.
Mistr pravil: Máme-li u nás v Číně vidět bez obtíží Západní zem, nechme ji rozpadnout.
Shromáždění ustrnulo. Nikdo nevěděl, o čem to mluví.
Mistr pokračoval: Vy, kteří jste se zde shromáždili, poslouchejte a uvažujte se mnou.
Vezměte smyslové tělo lidí jako město; oči, uši, nos, jazyk a kůže jsou městské brány;
venkovních bran je pět, vnitřní je brána mysli. Srdce je zem, přirozenost je její král. Je-li
přítomna přirozenost, je tu král, odejde-li přirozenost, král není; je-li přirozenost přítomna,
tělo a srdce trvají, odejde li přirozenost, tělo a srdce zanikají.
Buddha je plod vaší vlastní přirozenosti, nehledejte jej nikde mimo sebe. S vlastní
přirozeností oblouzenou je i Buddha docela obyčejnou bytostí; s vlastní přirozeností
probuzenou stávají se i obyčejné bytosti buddhy. Milosrdenství je Guanyin(64), radostné
odevzdání se jmenuje Mahástháma, schopnost čistoty je Šákjamuni(65), přímost je
Máitréja(66), člověčí Já je hora Suméru, svedené srdce je oceán, trýzně jsou na něm vlny,
žárlivé srdce je zlý drak, prašné starosti jsou ryby a želvy, falešné bludy jsou duchové a
démoni, trojí jed je peklo, hloupost a slepota jsou netvoři, desatero dobrých skutků je nebe.
Bude-li Já zbaveno člověčiny, hora Suméru se musí sama skácet, je-li srdce zbaveno
scestnosti, vody oceánu vyschnou, zmizí-li trýzně, vlny opadnou, zbavíte-li se jedu, který vás
otravuje, ryby a draci vyhynou.
Nechte Tathágatu probuzené přirozenosti(67) rozsvítit světlo jeho velké moudrosti nad
krajinou srdce, on touto moudrostí osvětlí šestero bran, svou čistotou rozbije šest nebes
žádostí(68), a až dopadne světlo tam dolů, tři jedy jako by zmizely a peklo bude rázem
vyvráceno. Rozjasní-li se takto uvnitř i venku, nic se tu nebude lišit od země Západní. Jinak se
tam nelze dostat. Na to shromáždění propuklo v obdivný jásot a ten jásot stoupal až k
nebesům, neboť i tito omylní lidé najednou vše pochopili. Prefekt se hluboko poklonil, volaje
pochvalně, že to je vynikající, vynikající, a že by si přál, aby všechny bytosti všehomíra tuto
dharmadhátu slyšely, aby všichni procitli a pochopili.
36
Mistr pravil: Přejete-li si cvičit, můžete tak činit doma, kvůli tomu nemusíte přebývat v
klášteře. Ovšem pobývá-li už někdo v klášteře, a přitom nedbá o cvičení, je to totéž, jako když
člověk se zlým srdcem vtrhne do Západní země. Zatímco zůstáváte-li doma a cvičíte přitom,je
to,jako když obyvatelé Východní země pěstují dokonalost. Stačí chtít a ve svém domově sám
pěstovat čistotu a Západní zem je tu.
Prefekt se tázal: Ale jak mám doma cvičit, mnichu, rád bych měl nějaký návod.
Mistr pravil: Složil jsem, přátelé, pro mnichy i pro laiky píseň o neexistenci forem. Budete-li
si ji předzpěvovat a podle ní jednat, zůstanete se mnou stále a nikdy se nerozejdeme.
Píseň praví:
Dokonalost výkladu i dokonalost srdce jsou
jak slunce zavěšené v nebeském prostoru.
Šířením dharmy náhlého učení pak vejdeme
do světa vymýtit ty bludné doktríny.
Není však v dharmě náhlosti ani postupnosti,
to jen probuzení bývá pomalejší anebo rychlejší.
Učí-li se dharmě náhlého učení omezení lidé,
nedovedou ji pochopit,
proto je třeba tisícerých způsobů výkladu,
jež ve shodě s principem končí v jediném.
Tak slunce moudrosti rozžehneme
v strastí potemnělém domě.
Od strastí pocházejí bludy,
od jejich vypuzení pravda,
ač stejně marné jsou, pravda i blud,
toliko úplnou čistotou vcházíš do nirvány.
Vždyť bódhi z úplné čistoty pochází,
pohnuté srdce je omyl.
Však čistá přirozenost leží vprostřed omylů,
jen pravda dostihne hradeb tří vighna.
Jsme-li už na cestě,
nic nás nezastaví.
Odhalujíce omyly v sobě,
ve shodě s Cestou jsme.
Každá bytost jde svou cestou,
sejde-li z této, nenajde jinou,
hledajíc Cestu, nevidí ji,
hledajíc Cestu, končí v beznaději.
Chceš-li najít Cestu,
jednej podle pravdy,
neboť to je Cesta.
Bez srdce pravdivého půjdeš tmou
a cestu nespatříš.
Kdo Cestu opravdu pěstuje,
nesoudí prohřešky druhých,
kdo chyby druhých sleduje,
sám nejvíc chybuje, podlý
Prohřešky druhých nejsou tvá vina,
tvou vinou toliko tvé chyby jsou.
Hřešícího srdce se zbav
a rozbiješ svou strast.
Chceš-li však napravit hlupáky,
musíš si najít prostředky,
abys jim zamezil chybovat,
jinak se bódhi nezjeví.
Dharma je z tohoto světa.
Nikdy však tento svět neopouštějme tak,
že půjdeme hledat jeho překročení mimo něj.
Bludné ty názory v světě zůstávají,
jen pravda jej překročí.
Jak bludy, tak pravda nakonec vymizí,
neboť je v přirozenosti bódhi všechno
tak, jak to je.
Toto je náhlé učení,
toto je mahájána.
Bloudění trvalo řady kalp,
v jediné kšaně se probudíš.
37
Mistr pravil: Přátelé, budete-li odříkávat pozorně tuto gáthu, budete-li podle ní jednat,
zůstanete při mně, i kdybyste ode mne odešli tisíce mil daleko. Nebudete-li takto jednat, i
kdybychom stáli sobě tváří v tvář, budeme od sebe tisíce mil. Každý ať sám sebe pěstuje,
dharma na nikoho nečeká. Teď se však rozejdeme, neboť já se vracím do hor Caoqi. Kdyby
vás přepadly veliké pochyby, přijďte za mnou do oněch hor a já vaše pochybnosti rozptýlím,
spolu nahlédneme do světa buddhi.
Na to se shromáždění úředníci, mniši i laici hluboko poklonili Huinengovi a všichni do
jednoho si povzdychli: Jaké to probuzení! Nic podobného jsme dosud neslyšeli. Požehnaný je
kraj Lingnan, že se buddhi zrodilo právě zde. Kdo by si to byl pomyslil.
Pomalu se rozcházeli.
38
Mistr Huineng se vydal do hor Caoqi a více než čtyřicet let obracel oba kraje Shaofou a
Guangfou. Hovoří se o třech až pěti tisících žáků, mnichů i laiků, ale úplný počet nikdo
nezná. Hlavní odkaz zanechal v této Tribunové sútře,jež se stala příkazem, kterým je třeba se
řídit.
Kdo Tribunovou sútru nevlastní, zůstává bez pověření. Je třeba připsat místo určení, rok,
měsíc, den, rodné i osobní jméno příjemce, vše se připojuje při předání Sútry.
Kdo nemá Tribunovou sútru, a tím ani pověření, není žákem Jižní školy Kdo nezískal toto
pověření, i kdyby nevím jak vykládal tuto dharmu náhlého učení, nepoznal její základ a
nevyhne se nakonec hádání. Ten, kdo dosáhl dharmy, dává přednost činům. Hádat se znamená
ctižádostivé srdce a to znamená stavět se zády k Cestě.
39
Všeobecně se vypráví, že na jihu se stal vůdcem školy mistr Huineng, na severu opat Shenxiu,
a nikdo už neví, jak k tomu vlastně došlo. Tak tedy, zatímco čchanový opat Shenxiu působil v
klášteře Yuquan v okrese Tangyang v prefektuře Jingnan(69) a tam pěstoval svá cvičení,
mistr Huineng působil v horách Caoqi, třicet pět mil na východ od hlavního města prefektury
Shaofou. Dharma je jednoho rodu, to jenom lidé pocházejí z jihu nebo ze severu. Tak také
došlo k ustavení jižní a severní větve.
A proč postupnost a náhlost?
Dharma je jednoho druhu, to jen naše prohlédání je tu pomalejší, tu rychlejší, pomalejší tíhne
k postupnosti, rychlé tíhne k náhlosti. Samotná dharma není ani postupná, ani náhlá, to jen
lidé jsou bystřejší anebo těžkopádnější, a proto se mluví o postupnosti nebo o náhlosti.
40
Mistr Shenxiu musil stále poslouchat, jak si lidé vyprávějí o tom, že Huinengova dharma je
rychlá a že míří přímo k Cestě.
Mistr Shenxiu si povolal svého žáka mnicha Zhichenga a řekl mu: Jsi dost bystrý, věcí znalý.
Něco pro mne uděláš. Vypravíš se do hor Caoqi a dojdeš až tam, kde žije Huineng. Hluboce
se mu pokloníš, ale potom budeš už jen poslouchat. Nepovíš mu, že jsem tě já k němu poslal.
Vštípíš si do paměti hlavní smysl toho, co od něj uslyšíš, zapamatuješ si to a přijdeš mi to říci.
Uvidíme, zda je Huinengovo pojetí rychlejší nežli mé. Vrať se hned, jak to jen bude možné,
nezkoušej mou trpělivost.
Zhicheng přijal poslání rád. Za necelého půl měsíce byl v horách Caoqi. Vyhledal mnicha
Huinenga, hluboce se mu poklonil a pak už jen naslouchal jeho slovům, aniž prozradil, odkud
a proč přišel. Tak vyslechl mnich Zhicheng dharmu a pod vlivem těch slov okamžitě dosáhl
probuzení a pobratřil se s vlastním srdcem. Vstal, hluboko se poklonil a sám od sebe
promluvil: Mistře, tvůj učedník sem přišel z kláštera Yuquan. U mistra Shenxiua jsem
nedosáhl pobratimství ani probuzení, zato když jsem vyslechl tvůj výklad, pobratřil jsem se se
svým srdcem okamžitě. Odpusť mi, mnichu, neboť je mým přáním přijímat i nadále od tebe
naučení a ukázání.
Mistr Huineng pravil: Jestliže jsi však přišel odtamtud, jsi vlastně špeh.
Zhicheng pravil: Byl jsem jím dokud jsi ke mně nepromluvil, ano, byl jsem jím, jakmile jsi
však promluvil, už jím nejsem.
Šestý patriarcha pravil: Naše strasti a naše pocity jsou naše bódhi. Pokaždé je to stejné.
41
Mistr oslovil Zhichenga: Slyšel jsem, že tvůj učitel učí lidi kázni, soustředování dhjána a
moudrosti pradžňá. Řekni mi, jaká je to kázeň, jaké je to soustřeďování, jaká je to moudrost,
kterým učíte druhé, mnichu.
Zhicheng pravil: Mnich Shenxiu vykládá kázeň šíla, soustřeďováni dhjána a moudrost
pradžňá následovně. Nečinit zlé se nazývá kázní šílou, uskutečňovat dobré se nazývá
moudrostí pradžňou, vyčistit myšlení se nazývá soustřeďováním dhjánou. To je to, co on
nazývá kázní, soustřeďováním a moudrostí, a v tomto smyslu je také vykládá. Nevím,jak na
to nahlížíš ty, mnichu?
Mnich Huineng odpověděl: Proti tomuto vysvětlení se vcelku nedá nic namítat. A přece mám
jiný názor.
Zhicheng se zeptal: Jak jiný názor?
Huineng odtušil: Poznání je pomalé anebo rychlé.
Teprve když Zhicheng znovu naléhal, aby mu vysvětlil, jak on se dívá na kázeň šíla,
soustřeďování dhjána a moudrost pradžňá, pravil Mistr: Poslechni si tedy můj výklad, abys
viděl, jak se dívám na ty věci já. Krajina srdce zbavená pochyb je splněným příkazem vlastní
přirozenosti. Krajina srdce zbavená zmatků je soustředěním vlastní přirozenosti. Krajina srdce
zbavená hlouposti je moudrostí vlastní přirozenosti.
Po krátké chvíli mistr Huineng pokračoval: Vaše kázeň šíla, vaše soustřeďování dhjána, vaše
moudrost pradžňá přesvědčí lidi mělkých kořenů, moje kázeň, soustředění a moudrost
přesvědčí lidi vyšší. Probuzení je věcí jednoho každého samotného, a proto nestanovuji žádné
obecně platné příkazy, pravidla soustřeďování, zásady moudrosti.
Zhicheng řekl: Prosím, Mistře, vysvětli mně toto nestanovení.
Mistr řekl: Co je tu k stanovování, je-li naše vlastní přirozenost bez chyb, beze zmatků, bez
hlouposti, je-li každá naše myšlenka osvětlena pradžňou, zůstaneme-li vzdáleni vnějším
formám dharm? Přirozenost je náhlá proměna, ustanovování je postupnost; a proto se naše
úmluva zakládá na nestanovování.
Zhicheng se ještě jednou hluboce uklonil, ale již neodešel z hory Caoqi, stal se Mistrovým
žákem a nikdy ho neopustil.
42
A byl jiný mnich, jmenoval se Fada a již sedm let pravidelné odříkával Lotosovou sútru(70), a
přece zůstávalo jeho srdce pomýlené a on stále nedokázal pochopit, kde je pravá dharma.
Stále se nevyznám v této sútře, Mistře. Tvé vědění je široké, tvá moudrost je velká, rád bych,
abys mně pomohl vyřešit mé pochyby.
A Mistr pravil: Fada, tvé jméno znamená "Dosahující Dharmu". Ne, v této sútře není
nejasnosti, to jen tvé srdce bloudí, i při své snaze najít pravou dharmu. Ten, kdo má srdce
dosti soustředěné, sútru pochopí. V životě jsem se nenaučil písmu, ale dones mi Lotosovou
sútru a přečti mi z ní, já si tě poslechnu a uvidíš, že porozumím.
Fada donesl tedy Lotosovou sútru a část z ní Mistrovi přečetl.
Šestý patriarcha mu naslouchal, pochopil ihned Buddhovu myšlenku a hned také Fadaovi
Lotosovou sútru vyložil.
Pravil Šestý patriarcha: Věz, Fada, tato Lotosová sútra neříká nic zbytečně, jejích sedm
svazků obsahuje podobenství a příběhy o příčině a následku. Tathágata hovořil o třech
prostředcích jenom proto, že lidé jsou v podstatě nechápaví. Ze slov Sútry však vysvítá, že
není jiného prostředku, jediný je prostředek Buddhy.
Mistr dále pravil: Naslouchej, Fada, tomuto jedinému Buddhovu prostředku a nepátrej po
dalších dvou Buddhových prostředcích, neboť tím je tvá přirozenost jen uváděna v omyl. Kde
je v Sútře ten jediný Buddhův prostředek, ti řeknu. Sútra praví: Všichni buddhové včetně
Nejvyšší ho a Jediného se zjevili světu jen kvůli té jediné a hlavní události v řetězu příčin a
následků. - Jak si tuto pravdu vysvětlit? Jak tuto dharmu uskutečňovat? Poslouchej, co ti
řeknu.
Lidské srdce nemyslí, vyrůstá a pramení z prázdné tišiny, je vzdáleno scestným názorům, a to
je ta první veliká událost v řetězu příčin a následků. Nebloudit uvnitř ani venku, znamená být
dalek rozpolcenosti. Venku nás mylí formy, uvnitř nás mylí prázdnota. Uprostřed forem být
vzdálen formám, v prázdnotě nebýt prázdný, to je to, čemu se říká nebloudit uvnitř ani venku.
Pochopíš-li tuto pravdu, tvé srdce se touto myšlenkou otevře a ty vejdeš do světa.
Čemu se srdce otevře? Otevře se poznání buddhi, buddhi je něco jako vnímat. Toto vnímání
se děje čtyřmi branami: je to poznání otevření, je to poznání ukázání, je to poznání pochopení,
je to poznání vstoupení. Tak tedy otevření, ukázání, pochopení, vstoupení. Tudy vejdeš a
zakusíš poznání, nazřeš svou původní přirozenost a dosáhneš vykročení ze světa.
Mistr pokračoval: Fada,je stále mým přáním, aby se lidé celého světa v krajině svého srdce
neustále otevírali poznání buddhi, aby se nikdo neotvíral živočišnému poznání. Lidé s
bloudícím srdcem staví na vědění, tím se sami otvírají poznání živočichů. Ti, kdo myslí
správně, vyzvedají pravou moudrost a osvícení, otvírajíce se tak poznání buddhi. Neotvírej se
poznání živočichů, otvírej se poznání buddhi, jen tak vykročíš ze světa.
Mistr dále pravil: Toto je tedy, Fada, pravda o jediném prostředku Lotosové sútry, který byl
později rozveden do tří jen kvůli bloudícím lidem. Ty však zůstaň u prostředku jediného!
Mistr pravil: Fada, činné srdce obrací Lotosovou sútru, nečinné je Lotosovou sútrou
obráceno; to, jež jde správnou cestou, obrací Lotos, to, jež se dostalo na scestí, je Lotosovou
sútrou obraceno, počínající poznání buddhi obrací Lotosovou sútru, poznání živočichů je
Lotosovou sútrou obráceno.
Mistr naposled opakoval: Jednat podle dharmy znamená obracet Sútru.
Sotva jej mnich Fada vyslechl, zakusil pod vlivem těchto slov velké probuzení, rozplakal se,
zanaříkal a řekl: Ó, Mistře, vskutku jsem dosud neobrátil Lotos, sedm let jsem byl Lotosem
obracen, od této chvíle však obracím Lotos a každou myšlenkou budu uskutečňovat skutky
bódhi.
Mistr pravil: Vždyť uskutečňovat bódhi je bódhi. A každý, kdo je v té chvíli slyšel, pochopil a
každý dosáhl probuzení.
43
Byl jeden mnich a jmenoval se Zhichang. Tento mnich také přijel do hor Caoqi, aby tam
pozdravil Mistra a zeptal se ho na smysl dharmy čtyř prostředků.
Zhichang se zeptal Mistra: Buddha hovořil o třech prostředcích. Teď slyším zase hovořit o
nějakém nejvyšším prostředku. Tvůj pokorný žák tomu nerozumí a doufá, že se mu od tebe
dostane poučení.
Mistr Huineng pravil: Obrať pozornost ke svému tělu i srdci, neopírej se o žádné formy
dharmy mimo sebe. Na počátku nebyla dharma čtyř prostředků, bylo tu však lidské srdce, jež
mělo čtyři stupně, odtud čtyři prostředky dharmy. Vidět, slyšet, číst, odříkávat jsou malé
prostředky Chápat dharmu, rozumět jejímu smyslu jsou prostřední prostředky. Poznat
desetitisíce věcí, ovládnout deset tisíc cvičení, ničeho se neodříkat, ale zříci se všech forem
dharmy, a tím dosáhnout prázdnoty - to je nejvyšší prostředek. Prostředek je uskutečňovat
smysl, a ne o něm ústy rozprávět. Pracovat na sobě a neptat se mne, toho je ti třeba.
44
Byl ještě jiný mnich a jmenoval se Shenhui, pocházel z Nanyangu. Dorazil do hor Caoqi, a
když uctivě pozdravil, zeptal se mnicha, zda prozře či neprozře, sedí-li v meditaci.
Mistr vstal a třikrát uhodil Shenhuíe, načež se ho zeptal: Uhodil jsem tě, cítíš bolest, nebo
necítíš?
Shenhui odvětil, že cítí i necítí.
Šestý patriarcha pravil: Také já jsem prozřel i neprozřel.
Shenhui se vyptával dále: Mistře, jak to, žes prozřel i neprozřel?
Mistr pravil: Dívám se a stále vidím jen to, co sužuje mne samého. Proto říkám, že jsem
prozřel.
Po chvíli pokračoval: Říkám-li, že jsem prozřel, znamená to, že vidím. Vidím zlo, které
sužuje mne samotného. Říkám-li současně, že jsem neprozřel, znamená to, že nevidím zlo,
které na světě činí jiní lidé. I tyj si však cítil i necítil bolest,jak to?
Shenhui odpověděl: Říkám-li, že necítím bolest; znamená to, že jsem jako strom či kámen,
který necítí nic. Říkám-li současně, že cítím bolest, znamená to, že jsem jako obyčejní lidé.
Mám odpor k obojímu.
Mistr pravil: Shenhui, vidět i nevidět jsou jen dvě strany duality, bolest je zrod i zánik, ty
nemáš ani zdání o své přirozenosti, a přitom se opovažuješ přijít a zahrávat si se mnou.
Shenhui opakoval svůj pozdrav a už nepromluvil.
Mistr pravil: Tvé srdce bloudí a nevidí. Ptáš se učitele na cestu. Kdybys měl vidoucí srdce,
sám bys viděl a jednal bys podle zásad dharmy. Ale protože dosud bloudíš, protože dosud
nevidíš své srdce,jdeš a vyptáváš se Huinenga, můžeš-li prozřít nebo ne. Mé vidění je mé
poznání, které se nedá vyměnit za tvé bloudění, tak jako bys ty svým viděním nemohl
nahradit mé bloudění. Proč se tedy sám nepěstuješ a místo toho se ptáš mne, vidím-li či
nikoli?
Mnich Shenhui se mu hluboce poklonil a stal se jeho žákem. Neodešel již z hor Caoqi a zůstal
navždy při něm.
45
Mistr svolal žáky Fahaie, Zhichenga, Fada, Zhichanga, Zhitonga, Zhichea, Zhidaoa, Fazhena,
Farua a Shenhuie.
Mistr pravil: Je vás deset mých žáků, přistupte ke mně blíž, jste jiní než druzí. Až překročím
práh smrti, rozejděte se každý do jiného kraje, a já vás nyní poučím, jak máte vysvětlovat
dharmu, aby naše učení nezaniklo. Vyložím vám, jak uvádět do dharmy po částech, předvedu
vám třicet šest tezí a antitezí(71). Nechte věci volně vznikat a zanikat a vystříhejte se duality
Až budete vykládat dharmu, nevzdalujte se přirozené povaze věcí a jejich podobě. Bude-li se
vás na dharmu někdo ptát, vyjadřujte se v paralelách a v příkladech. Vše, co přichází, souvisí
s tím, co odchází, obě dharmy se nakonec vyloučí a nebude úniku.
Tři dharmy jsou skandha, dhátu a ájatana(72). Je patero skandh, je osmnáct dhát, je dvanáct
ájatan.
Jak se jmenuje pět skandh? Je skandha zjevování, skandha vnímání, skandha myšlení,
skandha chování, skandha vědění.
Jak se jmenuje osmnáct dhát? Šestero látek, šestero bran, šestero vědění.
Jak se jmenuje dvanáct ájatan? Vně je šestero látek, uvnitř je šestero bran. Jména šesti látek?
Vzhled, zvuk, vůně, chuť, dotek a dharma. Jména šesti bran? Oko, ucho, nos,jazyk, tělo a
mysl.
Dharma ve své přirozenosti dává vznikat šesti věděním -vědění oka, vědění ucha, vědění
nosu, vědění jazyka, vědění těla, vědění mysli; je to šestero bran, kterými vniká šestero druhu
prachu.
Protože přirozenost obsahuje deset tisíc dharm, říká sejí skladiště vědění, álajavidžňána.
Myšlení je koloběh vědění, rodí se ze šesti vědění, prochází šesti branami, vnímá šestero
látek. Tyto tři šestice dávají číslo osmnáct. Ze špatné přirozenosti povstává osmnáct špatností;
ze správné přirozenosti povstává osmnáct správností.
Bytosti, jež činí zlé, jsou bytosti obyčejné; bytosti, jež činí dobré,jsou buddhové.
Z čeho činí, co činí?
Ze své přirozenosti.
46
V přírodě, která nás obklopuje, existuje pět protikladů: protiklad nebe a země, protiklad
slunce a měsíce, protiklad tmy a světla, protiklad jin a jang(73), protiklad vody a ohně.
V protikladech pojmů a učení rozeznáváme dvanáct protikladů: protiklad činnosti a
nečinnosti, zjevnosti a nezjevnosti, vlastnosti a nevlastnosti, pomíjivosti a stálosti, plnosti a
prázdnoty, pohybu a klidu, čistoty a špíny, světskosti a božskosti, mnišství a laictví, stáří a
mládí, velikosti a malosti, délky a krátkosti, výšky a nízkosti.
V činění,jehož pramenem je naše přirozenost,je devatenáct protikladů: protiklad špatnosti a
správnosti, protiklad hlouposti a moudrosti, tuposti a vzdělanosti, zmatenosti a soustředěnosti,
poslušnosti příkazu a jeho odmítání, přímosti a křivosti, skutečnosti a neskutečnosti, příkrosti
a mírnosti, strasti a bódhi, soucitu a ublížení; radosti a zášti, štědrosti a skouposti, pokroku a
ústupnosti, zrození a zániku, stálosti a nestálosti, duchovního těla dharmakája a smyslového;
proměnného těla nirmánakája a konečného těla sambhógakája, podstaty a účelu, přirozenosti a
formy, citlivosti a necitlivosti.
Ve slovech a projevech existuje dvanáct protikladů, v okolnostech, jež nás zvenčí obklopují,
existuje pět protikladů, v činění naší přirozenosti existuje devatenáct protikladů. Z toho se
skládá učení o třiceti šesti protikladech.
Učení o třiceti šesti protikladech, užíváme-li je rozumně, dovoluje pochopit všechny sútry, v
každém ohledu se vystříháte dualismu.
Hovoříte-li s lidmi o tom,jak je tomu s třiceti šesti protiklady ve fungování naší přirozenosti,
navenek se vystříhejte formy ve formách, uvnitř se vystříhejte prázdnoty v prázdnotě.
Neboť vytvářet uměle prázdno není nic jiného než prodlužovat nejasnost, umělé vytváření
formy neznamená nic jiného než prodlužovat scestné názory.
Pohaň učení a rovnou řekni, že nepotřebuješ písma. Jakmile jsi ovšem jednou prohlásil, že
nepotřebuješ písma, měl bys vlastně přestat mluvit, neboť i tvá promluva je písmo.
Vysvětlovat prázdnotu na příkladu vlastní přirozenosti je jistě správné, ale tím už naše
přirozenost přestala být prázdná.
Jsme oblouzeni vlastními bludy. Řeč ztratila smysl. Tma nepochází z tmy. Tma je proměna
světla. Světlo vyvstane ze tmy.
To, co přichází, souvisí s tím, co odchází. Tak je tomu i s třiceti šesti protiklady
47
Mistr pravil: Vás deset mých žáků bude jednou předávat dharmu. Budete předávat dharmu a
budete vykládat i tuto Tribunovou sútru, tak naše škola nezanikne. Kdybyste Tribunovou
sútru neměli, kdybyste ji nemohli předávat pozdějším, ztratili byste můj odkaz. Nyní ji tedy
máte. Předávejte ji z pokolení na pokolení, šiřte ji. Potkat Tribunovou sútru je jako potkat
mne,je to jako dostat ode mne osobní naučení.
Deset mnichů přijalo tuto výzvu, opsali si Tribunovou sútru, předávali ji pak z pokolení na
pokolení a šířili ji. A každý, kdo ji přijal, nahlédl svou přirozenost.
48
Mistr vešel do nirvány třetího dne osmého měsíce v druhém roce vládního období
Xiantian(74).
Své žáky si svolal a s nimi se rozloučil osmého dne sedmého měsíce.
Pagodu mu vystavěli již v prvním roce vládního období Xiantian v klášteře Guoen v Xinfou.
Následujícího roku, v onom druhém roce vládního období Xiantian v sedmém měsíci, přišla
tedy chvíle rozloučení. Mistr pravil: Přistupte ke mně blíž. Chystám se opustit tento svět, až
nastane osmý měsíc, a proto ti z vás, kdo máte ještě nějakou pochybu, ptejte se, dokud je čas.
Zbavím vás vašich nejistot, neboť je třeba, abych učinil konec vašemu bloudění a dal vám mír
a radost. Jakmile jednou odejdu, nikdo vás už nepoučí.
Vyslechnu vše jej, Fahai s druhými mnichy se rozplakali a naříkali. Jediný Shenhui zůstal bez
hnutí a neplakal. A Šestý patriarcha řekl: Shenhui je mladý mnich, ale už ví, co je dobré a co
není dobré, jeho se nedotkne chvála ani hana. Vy ostatní to nevíte. Čemu jste se vlastně učili
celé ty roky v horách? Pláčete? Pro koho vlastně? Domníváte se snad, že nevím, kam se
ubírám?
Neodcházel bych od vás, kdybych to nevěděl. A vy přece pláčete. To znamená, že nevíte, kam
odcházím. Neplakali byste, kdybyste to věděli. V naší přirozenosti se nic nerodí ani nezaniká,
nic neodchází ani nepřichází. Sedněte si, dám vám gáthu o pravdě a zdání, o pohybu a klidu,
dám vám gáthu, abyste si ji mohli odříkávat. Zjistíte, že myšlenka této gáthy se shoduje s mou
hlavní myšlenkou. Budete-li podle ní jednat, neztratíte můj hlavní odkaz.
Mnichové se hluboce poklonili a prosili Mistra, aby jim zanechal gáthu, o níž mluví, oni ji
věrně podrží v paměti a budou se jí řídit.
Gátha zněla:
V každém nebytí je pravda,
za pravdu neměj, co se jeví.
Budeš-li se pokoušet uvidět pravdu,
to, co uvidíš, nebude nikdy pravda.
Máš-li mít pravdu v sobě,
straň se falše, tvé srdce bude pravda.
Ten, kdo cítí, chápe pohyb,
jen ten, kdo necítí, se nehýbe.
Pěstovat nehybnost
je nehybnost necítících.
Kdo poznat chce pravou nehybnost,
musí dosíci nehybnosti v pohybu.
Nehybnost je nehybnost,
v necítění není sémě buddhy.
Různé podoby dharmy rozlišuj,
nehybný zůstaň v prvotním principu!
Přijmout ten názor
je pravá takovost.
Říkejte žákům Cesty,
že musí usilovně užívat své mysli,
ale ať nikdo se v mahájánové škole
nedrží učení o životě a smrti.
Souhlasí-li s vámi,jež máte před sebou,
dál s nimi hovořte o smyslu buddhi,
nesouhlasí-li s vámi,
sepněte ruce, přejte jim radost a štěstí,
neboť to učení v zásadě nezná pře,
a tak se nehádáš, nemáš-li ztratit ideu Cesty,
neboť se příti o způsob dharmy
znamená bloudit,
nahánět přirozenost
do nových rození, umírání.
49
Shromáždění mniši vyslechli gáthu.
Pochopili Mistrovu myšlenku. Už se dále neodvažovali vésti disputace, a místo toho byli
rozhodnuti pěstovat své jednání podle dharmy Hluboce se Mistrovi poklonili, vědomi si toho,
že nezůstane dlouho na tomto světě. A opat Fahai předstoupil, řka: Mistře, komu má býti po
vašem odchodu odevzdáno roucho a dharma?
Mistr pravil: Dharma byla již předána. Netřeba se více ptát. Za dvacet let po mé smrti vyvolají
scestné dharmy zmatek(75) a můj hlavní odkaz bude zapomenut. Někdo však vstane a přijde,
a bez ohledu na můj životní úděl určí, co je a není správné v Buddhově učení a pevně vytyčí
hlavní odkaz. To bude má pravá a platná dharma.
Nehodí se roucho předávat. Nevěříte-li, zarecituji vám píseň o předávání roucha a
odevzdávání dharmy minulých pěti patriarchů. Bylo již záměrem Prvního patriarchy
Bódhidharmy, že nemělo být s dharmou předáváno roucho.
Poslouchejte tedy, zpívám píseň:
Píseň o Prvním patriarchovi mnichu Bódhidharmovi
Do říše Tangů přišel jsem učení předat,
vysvobodit pomýlené živé.
Jeden květ vydá patero lístků(76),
ovoce dozraje samo.
Píseň o Druhém patriarchovi mnichu Huike
Osudem byla přisouzena zem,
z té země vzejde semeno, květ.
Kdyby té země nebylo,
z čeho by vyrostl květ?
Píseň o Třetím patriarchovi mnichu Sengcanovi
Byť květ i semeno závisí na zemi,
ze země roste semeno i květ,
bez přirozené schopnosti růst
by nikdy ze země nerostly.
Píseň o Čtvrtém patriarchovi mnichu Daoxinovi
Semeno i květ mají schopnost růst,
ze země rostou semeno i květ,
leč nebýt příznivých určení,
nikdy by nevyrostlo nic.
Píseň o Pátém patriarchovi mnichu Hongrenovi
Živí přicházejí semeno sít,
z něho vyroste neživý květ,
nebýt živých a nebýt semen,
krajina srdce by zůstala úhorem.
Píseň Šestého patriarchy mnicha Huinenga
Krajina srdce už má svá semena,
květiny rostou tu v dešti dharmy,
chápeš-li květinu, živé i símě,
ovoce bódhi dozraje samo.
50
Mistr Huineng pravil: Poslouchejte dvě písně,jež jsem složil. Jejich myšlenku jsem vzal od
mnicha Bódhidharmy. Budete-li se, lidé pobloudilí, ve svém jednání řídit těmito písněmi,
dozajista spatříte svou přirozenost.
První píseň praví:
Vydá-li krajina srdce zlý květ,
patero lístků s kořeny
spolu vytvoří karmu temna,
vidění odvane vítr karmy.
Druhá píseň praví:
Vydá-li krajina srdce dobrý květ,
patero lístků s kořeny
spolu budou pěstovat pradžňá,
tak přijde Buddhovo bódhi.
Šestý patriarcha skončil gáthu a rozpustil shromáždění žáků.
Rozcházejíce se žáci zvažovali, co slyšeli, a pochopili, že Mistr už nebude dlouho přebývat na
tomto světě.
51
Ještě později, bylo to třetího dne osmého měsíce, Šestý patriarcha pravil po jídle: Sedněte si,
udělejte si pohodlí, chci se s vámi rozloučit.
Fahai se jej zeptal, po kolik generací se již předává dharma tohoto učení, a Šestý patriarcha
pravil: Nejdříve ji předávalo sedm buddhů, Šákjamuni byl jako sedmý, osmý byl Kášjapa,
devátý Ánanda, desátý Madhjántika, jedenáctý Šanavása, dvanáctý Upagupta, třináctý
Drthaka, čtrnáctý Buddhanandi, patnáctý Buddhamitra, šestnáctý Páršva, sedrnnáctý
Punjajašas, osmnáctý Ašvaghóša, devatenáctý Kapimala, dvacátý Nágárdžuna, dvacátý první
Kanadéva, dvacátý druhý Ráhulata, dvacátý třetí Sanghánandi, dvacátý čtvrtý Gajasáta,
dvacátý pátý Kumáráta, dvacátý šestý Dsajata, dvacátý sedmý Vasubandhu, dvacátý osmý
Manórhita, dvacátý devátý Haklénajašas, třicátý Simhabhikšu, třicátý první Basjasita, třicátý
druhý Upagupta, třicátý třetí Sangharakáa, třicátý čtvrtý Subhamitra, třicátý pátý jihoindický
princ Bódhidharma, třicátý šestý mnich Huike z říše Tchangů, třicátý sedmý mnich Sengcan,
třicátý osmý Daoxin, třicátý devátý Hongren a nakonec jsem to byl já, Huineng, který převzal
dharmu jako čtyřicátý v pořadí.
Mnich dodal: Ode dneška přebíráte toto učení vy a je na vás, abyste jednali podle úmluvy, aby
se neztratil hlavní odkaz.
52
Fahai znovu promluvil: Mistře, jakou dharmu nám zanecháváte ve chvíli, kdy se chystáte
odejít. Jak učiníte, aby i v příštích pokoleních uviděli buddhi?
Šestý patriarcha pravil: Slyšte, stačí, budou-li budoucí pokolení bloudících lidí znát živé, pak
mohou uvidět buddhi. Nebudou-li znát živé, neuvidí ho, i kdyby se po něm pídili deset tisíc
kalp. Naučím vás tedy nyní znát živé, a tak vidět buddhi, navíc vám tu zanechám ódu o
spatření pravého buddhi a vysvobození. Bloudící nevidí buddhi, probuzený vidí.
Fahai si přál slyšet tu píseň, která bude přecházet bez ustání z pokolení na pokolení. A Šestý
patriarcha pravil: Slyšte, co vám teď řeknu. Chtějí-li lidé budoucích pokolení uvidět buddhi,
mohou je vidět, jen poznají-li srdce buddhi a budou znát živé, neboť srdce buddhi je
nerozlučně svázáno s živým, mimo živé není srdce buddhi:
Bloudícímu je Buddha bytost jako každá jiná,
probuzenému je každá bytost buddha.
Hlupákovi je Buddha bytost jako každá jiná,
vědoucímu je každá bytost buddha.
Obmyslnému srdci je Buddha bytost jako každá jiná,
rovnému je každá bytost buddha.
Je-li v celém životě srdce obmyslné,
Buddha zůstane ukryt mezi ostatními bytostmi.
Jakmile se myšlenkou probudí k rovnosti,
pak se každá bytost sama už stane buddhou.
Srdce každého z nás má svého buddhu,
tento náš Buddha je ten pravý buddha.
53
Mistr pravil: Žijte zde blaze, učedníci mí, a já vám k tomu odkazuji ódu, jež se nazývá
Vysvobození skrze pravé buddhi naší přirozenosti. A až všichni bloudící lidé budoucích
pokolení uslyší myšlenku této písně, spatří pravé buddhi svého srdce a své přirozenosti. Já se
s vámi touto písní rozloučím.
Píseň praví:
Čistá přirozenost takovosti je pravý buddha,
tři jedy bludných názorů jsou pravý Mára.
V lidech s bludnými názory má Mára svůj dům,
buddha přichází za lidmi se správným věděním.
Bludné názory v naší přirozenosti rodí tři jedy,
Mára sem přichází bydlit.
Překazí-li však správné názory bujení tří jedů,
Mára se změní v buddhu, toho pravého, ne falešného.
Nirmánakája, sambhógakája, dharmakája
jsou tři těla,jež jsou vlastně jedno.
Půjdeš-li do sebe hledat sama sebe,
je to krok k buddhi i k bódhi.
Naše ryzí přirozenost roste z nirmánakáji,
čistá přirozenost přebývá v nirmánakáje.
Přirozenost nutí nirmánakáju projevit se,
pak přijde dokonalost, pravá, věčná.
Nečistá přirozenost vychází z čisté,
není tělo čisté přirozenosti mimo nečistotu.
Jen v přirozenosti se zbavíš pěti žádostí,
to je ta pravá chvíle uvidění přirozenosti.
Pochopit v tomto životě školu náhlého učení
znamená uvidět na vlastní oči buddhu.
Chceš něco pěstovat s tím, že hledáš buddhu,
nechápu, kde ho chceš hledat, toho pravého.
Můžeš-li v svém těle dosáhnout pravosti,
ta pravost bude důvodem k buddhovstvi.
Nehledat pravost v sobě, hledat buddhu jinde,
takové hledání je jen velká lidská bláhovost.
Dharma náhlého učení přitéká ze západu,
ale kdo se chce vysvobodit, musí se přičinit sám.
Zvěstujte všem učedníkům Cesty celého světa,
že je vše marné, nebudou-li se tímto řídit.
Mistr dokončil gáthu a oznámil svým žákům: Žijte blaze! Nyní se rozejdeme. Až odejdu,
nikdo ať neprolévá slzy světské lítosti, ať nikdo nepřijímá obětní peníze a látky, nikdo ať
nešije smuteční roucha, neboť by to nebyla svatá dharma a on by nebyl mým žákem.
Chovejte se dál,jako bych tu byl, a zůstaňte sedět spolu. Nebude-li pohybu ani klidu, života
ani smrti, odchodu ani příchodu, pravdy ani lži, setrvání ani vzdálení, rozhostí-li se tichý mír,
to bude velká Cesta.
Budete-li dál jednat podle dharmy,jako jste to činili ve dnech, kdy jsme byli spolu, mým
odchodem se nic nezmění. Kdybych zde zůstal a vy byste se obrátili proti dharmě, mé
setrvávání zde by nebylo k ničemu.
Mistr domluvil, a když noc pokročila ke třetí hlídce, zemřel.
Mistr měl sedmdesát a šest let.
54
Toho dne, kdy Mistr překročil práh smrti, zalila klášter podivná vůně, která se rozptýlila
teprve po několika dnech. Hory se kácely, zem se chvěla, stromy v lesích zbělely, slunce a
měsíc pohasly, oblaka hnaná větrem ztrácela barvu.
Osmého měsíce třetího dne překročil práh smrti a v jedenáctém měsíci uctili posvátné místo
jeho božského spočinutí a pohřbili jej v horách Caoqi.
Z jeho dračí schránky(77) se řinulo b1é světlo, stoupalo rovně k nebesům a teprv druhého dne
se začalo rozptylovat.
Shaoský prefekt Wei Qu dal vztyčit pamětní stélu, k níž dodnes přinášejí oběti.
55
Tuto Tribunovou sútru sestavil opat Fahai.
Ani opat nežil věčně a předal ji svému spolužáku Daocanovi(78).
Ani Daocan nežil věčně a předal ji svému žáku Wufenovi(79). Wufen sídlí v klášteře Faxing
v horách Caoqi v kraji Lingnan a tam v současné době vykládá a předává tuto dharmu.
56
Bude-li tato dharma ještě někdy předávána, pak ten, kdo ji bude přijímat, musí mít hluboké
vědění a upřímnou víru v Buddhovu dharmu. Nechť v sobě nalezne velikou lásku a vezme
tuto sútru jako odkaz,jímž se bude řídit, a nikdy v tom nepřestane.
57
Já, mnich, pocházím z Qujiangu v Shaoshou. Poté, co vešel Tathágata do nirvány, jeho učení
se rozšířilo do východních zemí, stalo se obecným majetkem, který nepřestáváme předávat;
naše srdce v tom nepřestanou.
Neboť to je pravé bódhisattvovství, vysvětlovat opravdové poučení,jít příkladem. Ale učte jen
lidi velikého vědění, neboť jen to je v souhlase s odkazem.
Tuto dharmu nechť dostanou všichni, kdo se zavazují, že se budou podle ní chovat a jednat
podle ní, nebudou ustupovat před obtížemi, budou překonávat utrpení, jež je potkají,
nacházejíce v tom nejhlubší štěstí a ctnost.
Kdo takovou povahu nemá, komu se nedostává vloh, ať tuto dharmu ještě hledá.
Nechť se však nižádným způsobem nedostane Tribunové sútry tomu, kdo se zákonům protiví
a postrádá ctnost.
Zvěstujte toto všem lidem téže cesty, aby znali nejtajnější ideu.
konec
VYSVĚTLIVKY
1. Tribunová sútra - Název se vztahuje k místu, jež bylo v buddhistických klášterech
zřizováno pro kázání mistrů žákům. Výklad, který ztotožnil čínské slovo tam se sanskrtským
slovem dána čili donátorství je málo pravděpodobný a v komentářích nedoložený. Někdy
používaný překlad Oltářová sútra je stejně zavádějící jako Katedrová sútra.
2. v klášteře Velké čistoty - Klášter Dafan stál pravděpodobně v centru hlavního města
prefektury Shao v jihočínské provincii Goangdong.
3. žákem mocné dharmy Fahaiem - V samotné sútře je Fahai zmiňován ještě dvakrát, a to v
55. a 57. kapitole, jiné prameny jej však neuvádějí nebo se dopouštějí zjevných anachronismů.
4. učení mahápradžňápáramitá - viz 26. kap. Sútry
5. příkaz neformovosti - Čínský termín wu-xiang těžko výstižněji přeložit. Pojem je utvořen
analogicky se starším taoistickým termínem wu wei, ne-zasahování, ne-činění, analogický je i
jiný zenový termín wu-nian, ne-myšlení. Wu je zápor, xiang znamená podobu, ale také
rozlišovování podle podoby, to jest rozlišování, rozdělování věci podle toho, jak se věci jeví
zevně. V tomto přikazu jde v podstatě o popření jevového aspektu skutečnosti s důrazem na
nerozdílnou hlubokou jednotu bytí.
6. prefekt Wei Qu - Zmiňován je v několika starších pramenech; podle jednoho z nich se stal
prefektem až v roce 713, tedy v roce Huinengovy smrti. To znamená, že v době údajné
Huinengovy přednášky by byl nejspíš jedním z nižších hodnostářů správy prefektury Shao. Je
mu připisována dedikace zemřelému patriarchovi; tvrdí se to v 54. kapitole našeho textu, ale
nejen tam.
7. Ó vědoucí - Těžko přeložitelný termín v čchanové literatuře zhusta užívaný leč v různých
významech. V tomto textu je to oslovení posluchačů, zahrnující oslovení těch, kdo přišli,
protože už vědí a jsou tedy na cestě k hlubšímu poznání. V čínském originálu shan-zhi-shi,
dobře znát a vědět.
8. v městysi Fanyang - Leží v dnešní severočínské provincii Hebei.
9. do kraje Lingnan - Lingnan znamená doslova "jižně od hřebenů". Rozumí se tím rozsáhlé
území jihočínských provincií Goangxi a Goangdong, území považované za polobarbarské.
10. ve městě Xinfou - Leží v provincii Goangdong.
11. Démantová sútra - čínsky Jin-gangjing, sanskrt. Vadžra-čhédiká sútra.
12. v prefektuře Qi - Leží v dnešní provincii Hubei.
13. dáno karmou našich minulých životů - Nejobecnější víra v určenost dění předchozími
skutky minulých životů. V originále nikoli transliteratce sanskrtského slova, nýbrž čínský
překladový termín suye.
14. rozloučil jsem se neprodleně se svou matkou - Není bez zajímavosti, že většina pozdějších
verzí na tomto místě přidává, že Huineng napřed svou matku zaopatřil. Bezohledné opuštění
osamělé matky se nejspíš natolik příčilo obecné morálce Číňanů, jejich bytostně konfuciánské
etice, že bylo nutné později tradované texty přizpdsobit.
15. cvičiti se v Buddhově učení - Čínsky Fo fa suo. V úvodu zmiňovaný text zvaný Kóšódži
uvádí tutéž větu v jiném slovosledu zuo Fo, což dává význam "stát se Buddhou". Protože
tento výraz je vzápětí obsažen v replice pátého patriarchy Hongrena, je to verze
pravděpodobná. V překladu jsem ponechal původní podobu věty, jak ji máme v starším
dunhuangském textu.
16. barbar - Slova ge laojsou v čínštině arogantním označením obyvatel jižních končin,
tradičně považovaných za teritorium letící už mimo vlastní čínskou kulturu, za oblast
obývanou barbary, napůl divochy, žijícími bezmála na úrovni zvířat.
17. pole blaženství - Výraz, kterým je míněno, že si buddhista svými dobrými skutky a
zbožností připravuje půdu pro věčnou blaženost. Huineng tím opovrhoval a zde vkládá tento
postoj do úst svému učiteli Hongrenovi.
18. ať složí gáthu - Veršované části súter se nazývaly gáthy. Gáthou může být každá
veršovaná forma, v níž učitel nebo žák vyjadřuje nějakou pravdu svého učení, svou dharmu.
19. čistili svá srdce - Zde jsem přihlédl k textu Kóšódži, který uvádí jiný homofónní znak než
dunhuangský text, záměna odpovídá smyslu věty.
20. a převezme-li opat Shenxiu dharmu - Zde mniši předjímají Shenxiuovo nástupnictví, a tím
i příští schizma, ke kterému došlo v hnutí chan; blíže o tom v úvodu. výjevy z metamorfózy
na Lance- výjevy z příběhů obsažených v knize Lankávatára sútra.
21. neupadnou do tří zel - tři gatí: peklo, hladoví duchové, běsi.
22. bódhi - buddhistické osvícení, nejvyšší poznání.
23. Povahou Buddha je stále čist - všechny pozdější verze Tribunové sůtry uvádějí jiný třetí
verš první gáthy, "Na počátku nebylo jediné věci". Je velmi zvláštní, že právě tento verš, který
v nejstarším dochovaném textu není, se stal jednou z nejproslulejších Huinengovi připsaných
sentencí. Podle Suzukiho je to dokonce právě tato věta, jež nejvýrazněji odlišuje Huinenga od
všech ostatních, podle Suzukiho byla tato věta "bombou vrženou do tábora Shenxiuových
stoupenců".
24. Odkud prach - Druhé čtyřverší v pozdějších verzích chybí. Moderní literární historik Hu
Shi skepticky přičítal alternativní druhou gáthu nejistotě někdejšího sestavovatele, který prý
zkoušel své veršotepecké umění. Ale o hodnotu veršů tu přece nešlo. Spíše šlo o radikální
vyhrocení toho paradoxu, ve kterém "opak každé pravdy je stejně pravdivý", jak napsal
moderní básník Hermann Hesse, či o navození oné podstatné situace "hluboké pravdy, která
se pozná podle toho, že jejím protikladem je opět pravda", jak tvrdil geniální dánský fyzik
Niels H. D. Bohr
25. A já mu naslouchal - V pozdějších textech je tato pasáž konkrétní: A když došel až k větě
"Nesmíš být připoután, nýbrž musíš dosáhnout takové mysli, jež v nikde bude dlít..." To, že
patriarcha byl probuzen právě touto a ne jinou větou z Démantové sútry, patří k základním
prvkům legendy zvané Huineng. Opakuje se tedy situace z první gáthy Dominantní sentence
Huinengovy legendy vykrystalizovaly zřejmě až později.
26. Bereš na sebe náhlou dharmu i s rouchem - Poněkud obskurní věta. Předně, učení náhlé
dharmy v té chvíli ještě neexistovalo, neboť bylo svázáno až s působením Huinengovým, za
druhé tu z úst pátého patriarchy slyšíme tvrzení o rouchu, které se předává s dharmou, což je
později (49. kap.) Šestým patriarchou vyvráceno.
27. do stanice Jiujiang - Předpokládá se, že tato stanice ležela nepříliš daleko od dnešního
okresního města téhož jména v provincii Jiangxi na jižním (pravém) břehu Velké řeky
Yangzi.
28. na hřebeny Velkého stohu - horský masív na hranicích jihočínské provincie Goangdong.
29. po otci Chen a osobním jménem Huishun - Historicky doložená postava mnicha, který
podle některých pramenů nosil mnišské jméno Huiming.
30. řetězem kalp - kalpa, velevěk, podle indické kosmologie čítající 3O6 720 000 roků.
31. své bódhi a pradžňu - svá osvícení a svou moudrost, jež jsou metami buddhistova
usilování.
32. hledat učitele - V čínském originálu je užito termínu "vědoucí", který jinak vystupuje v
celém textu jako oslovení.
33. základ v soustředění a v moudrosti - Soustředěním tu překládám čínské slovo ding,
moudrostí překládám čínské slovo hui, první je čínským ekvivalentem dhjány, meditace,
druhé je čínským ekvivalentem pradžňá, moudrosti; následující teze o totožnosti obou je
odvozena z knihy Nirvána sútra, kde se praví: Když dhjána a pradžňá jsou jedno, člověk vidí
vše.
34. závislost našeho Já na životě - čínsky sheng fa wo, "žití řídí Já".
35. vymanit se u čtyř stavů existence - rození, žití, proměna, smrt.
36. úplné samádhi - univerzální samádhi, totální odpoutání se, absolutní ztišení, vyhasnutí.
39. Vimalakírtinirdéša sútra praví - Světec Vimalakírti, podle podání Buddhův současník,
který byl, ač laik, nápomocen Buddhovi v jeho poslání; Vimalakírti znamená "Slavný
čistotou".
40. ne-myšlení - čínsky wu-nian,jeden z nejdůležitějších pojmů v čchanovém buddhismu.
Suzuki mu věnoval zvláštní spis Zen-Doctrine of No-mind, London 1958.
41. Navenek ... uvnitř ... - V textu Vimalakírti sútry tato dvě slova nejsou.
42. Buddhovi nejryzejší čistoty dharmakája - duchovní aspekt Buddhy, dharmové tělo
Buddhy.
43. Buddhovi miliónů proměn nirmánakája - Buddha znovu a znovu se zjevující, aby přinášel
spásu lidem.
44. Buddhovi dokonalosti budoucí sambhógakája - konečné aspekt dosažené blaženosti,
spásy.
45. Každá ta věta se odříká třikrát - Tento pokyn je obsažen v originálu jako pozůstatek
návodů k rituálním praktikám čchanové sekty. Podobné poznámky a pokyny se vyskytují i na
dalších místech.
46. trojí aspekt Tathágaty - Tathágata je jiné označení Buddhy založené na jeho aspektu
takovosti.
47. trojí aspekt Buddhy - Míněno je trojí ztělesnění, zhmotnění buddhovství.
48. vaše dobro a soucit se mění v bódhisattvy - Bodhisattvové jsou mahájánoví světci, kteří se
zřekli buddhovství pro spásu všech ostatních, které chtějí rovněž k buddhovství přivést.
49. k sangze, a tím k čistotě - Sangha je idea řádového mnišského života, držícího se
pravidel,jež člověka očisťují.
50. dosahuje svým objemem nezměrné prázdnoty šúnjatá - Velevýznamný pojem nejen
Huinengova myšlení, prázdnota nikoli nulová, negativní, ale prázdnota všeobsahující,
všezahrnující. Základní kvalita pravého srdce, pravé mysli. V tom smyslu šúnjatá a srdce jsou
jedno a totéž, synonyma, jen dvojí aspekt téhož.
51. že pěstují pradžňá - Na tomto místě má text Kóšódži důležité objasňující rozšíření:
"Všechny Buddhovy země jsou totéž co prázdno šúnjatá, dokonalá povaha člověka je v
podstatě prázdná, není jediné věci, jež by si podržovala; taková je i naše vlastní pravá
přirozenost, vědoucí, slyšte mé vysvětlení šúnjatá a držte se šúnjaty".
52. jsou vaše buddhi - Jsou vaší cestou k buddhovství. Čínsky text na tomto místě ani na
jiných místech nedává možnost rozlišit tento termín od podobně znějícího a v čínské
transkripci splývajícího termínu bódhi (osvícení, probuzení).
53. Buddhové tří časosvětů - Buddhové minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
54. starosti pěti skandh - starostí, trýzní, jichž je pět: hmota, cítění, myšlení, náklonnost,
vědomí.
55. tři jedy se mění - lačnost, záští, klam, proti nimž stojí kázeň, soustředění, moudrost jako tři
nejvyšší dobra.
56. osmdesát čtyři tisíce - číslo znamenající prostě velké množství.
57. tathatá - Vyjadřuje pravou takovost, jak to je, pojem vyjadřující absolutní, nezvratnou,
pravou, hlubokou skutečnost jako antitezi iluze, zdáni, falešného vědomí.
58. kšana - okamžik.
59. pradžňá samádhi - moudré odpoutání.
60. nenáležejí ke sféře blaženství, ale k dharmakáje - Sféra blaženosti vydobytá dobročinností
je nižší než sféra pravé dharmy.
61. Velkého Buddhu Amitábhu - Nejpopulárnější idol buddhistického panteonu. Bódhisattva
Avalokitešvára je často považována za jeho inkarnaci. Často se Amitábha objevuje v triádě
právě s Avalokitešvárou, bódhisattvou soucitu, po levici a s Mahásthamou, ztělesněním
moudrosti, po pravici. Kult Amitábhy byl zejména rozšířen v sektě Čisté země, jako Pán
Západní země, vítající všechny věřící do Čisté země, kde mají naději stát se buddhy.
62. Zbavíte-li se deseti zel - zabití, krádež, cizoložství, lež, licoměrnost, sprostota, špinavost,
chamtivost, zlostnost, zvrácenost.
63. zbaveni osmi špatností - zvrácené představy, zvrácené úmysly, zvrácená řeč, zvrácené
činy, zvrácené živobytí, zvrácené usilování, zvrácené myšlení, zvrácené soustředění.
64. Milosrdenství je Guanyin - Čínská bohyně milosti, ženská transmutace bódhisattvy
Avalokitešváry, Buddhova žáka. Naproti tomu některé esoterické směry ji považují za
inkarnaci Amitábhy.
65. schopnosti čistoty je Šákjamuni - Tak se jmenuje Historický Buddha, Buddha Minulosti.
66. přímost je Maitréja - Buddha Budoucnosti, budoucí spasitel lidstva.
67. Nechte Tathágatu probuzené přirozenosti - nechte Buddhu přirozené přirozenosti.
68. šest nebes žádostí - první nebe v polovici hory Suméru, druhé je na temeni Suméru, další
jsou nad ní.
69.
opat Shenxiu působil v klášteře Yuquan v okrese Tangyang v prfektuře Jingnan - v dnešní
provincii Hubei.
70. odříkával Lotosovou sútru - nejpopulárnější sútra na Dálném východě, v originálu
Saddharmapundaríka sútra.
71. předvedu vám třicet šest tezí a antitezí - Dále nerozvedeno, není jasné, co měl autor na
mysli.
72. skandha, dhátu a ájatana - cítění, vnímání, poznávání.
73. protiklad jin a jang - záporná a kladná energie, základ všehomíru, mělo by se psát yin a
yang, ale ponechal jsem zdomácnělé:jin-jang.
74. v druhém roce vládního období Xiantian - rok 713
75. Za dvacet let po mé smrti vyvolají scestné dharmy zmatek - Předpověď se vztahuje k
okolnostem vystoupení jeho žáka Shenhuie proti severní větvi čínského chanu.
76. Jeden květ vydá patero lístků - zpravidla vysvětlováno jako narážka na pět patriarchů po
Bódhidharmovi.
77. z jeho dračí schránky - z hrobky
78. předal ji svému spolužáku Daocanovi - tento jinde nedoložen.
79. předal ji svému žáku Wufenovi - rovněž jinde nedoložen.