Silvie Kotherová: Proseminář k buddhismu II. Tribunová sútra šestého patriarchy Tribunová sútra • Čínský text, za jehož autora je považován Chuej- neng (638–713), • Sútra byla sestavena někdy kolem roku 780n.l. (žák Fa- chaj) • nejdůležitějším textem raného čchanu • Pojednává o rozdělení čchanové školy na dvě větve: na jižní (náhle probuzení) a severní školu (postupné probuzení) Chuej- neng (638–713) • Považován za druhého zakladatele čchanu v Číně • Chuej-neng je v Tribunové sútře líčen jako zastánce ideje náhlého probuzení • Legendární (velkou literární a mýtopoetickou sílu) a historická postava (velmi málo doloženo) • Jako analfabet – ukazuje, že sociální postavení a rodinný původ teoreticky nehrály v čchanu důležitou roli populismus (čchanoví mistři byli naopak obecně velmi vzdělaní) Čchan • Z indické školy dhjána • Základy již u Mahákášjapy – Květinová rozprava na Supím vrchu • Bódhidharma – legendární první čínský patriarcha čchanu, původem z Indie, 6. stol.n.l. • Lankávatárasútra – Sútra o sestoupení n Lanku, text jógačárový – vše se odehrává v mysli • Tribunová sútra • V Japonsku známa jako zen Mahákášjapa – Květinová rozprava • Svolavatel první koncilu • Květinová rozprava (Supí vrch) – místo obvyklého proslovu Buddha mlčel a pouze zvedl květinu. Této nauce beze slov porozuměl smíchem pouze Mahákášjapa. Načež Buddha prohlásil: – „Jsem vlastníkem pokladnice pravého oka dharmy, podivuhodné mysli nirvány, jemné brány dharmy zrozené z beztvarého pravého tvaru, nezaložených na slovech a písmech, zvláštního přenosu mimo písma, které svěřuji Mahákášjapovi.“ • Od Mahákášjapy se pak odvozuje 28 indických patriarchů (Bódhidharma), kteří si předávali Buddhou sdělenou nauku přímo z „mysli do mysli“ bez závislosti na slovech a písmech. Mahákášjapa Čínské kořeny Čchanu • Tao-an (312–385), Chuej-jüan (334–416) a Tao-šeng (360–434) • Důraz na pěstování meditace (čín. čchan) • Tao-šeng: – bytosti bez výjimky obdařeny buddhovskou podstatou čistým, blaženým, věčným a nerozdělitelným „pravým já“, jež může být dosaženo úplným a náhlým vhledem pomocí postupného cvičení. • Problém „náhlosti“ již v ranném buddhismu – Probuzení: nazřel B. čtyři vznešené pravdy postupně jednu po druhé, nebo v jediném okamžiku? Čínské kořeny Čchanu • Místo psaných komentářů - dává přednost ústním komentářům a instrukcím. • zlehčování psaných textů – skepse vůči jazyku a jeho schopnosti vyjádřit realitu • shoduje s taoismem v tom, že nejvyšší pravdu nelze slovy vyjádřit: – Tao-te-ťing: "Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao; jméno, které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno" • V době dynastie Tchang (618 - 907) - císařský edikt (mniši musí odpovídat na otázky týkající se buddhistické nauky a ne jen sedět v meditaci) – Posun od apofatického (neverbalizovatelného) ke katafatickému vyjadřování (jazyk buddhovské povahy) Bódhidharma • Indický buddhistický mnich – poslední ind. patriarcha zenu (28.) – přichází do Číny v 5. stol.n.l.- první čínský patriarcha • Historická postava opředená legendami (odříznutá víčka) x zbožný výmysl pozdější doby, kdy škola zen potřebovala historickou autoritu Jógačára / vidžňánaváda – škola vědomí • Filosofický směr mahájány vedle madhjamaky • Představiteli Asanga a Vasubandhu (4. stol. n.l.) • Lankávatárasútra – Sútra o sestoupení na Lanku, vše se odehrává v mysli • Čittamátra – „jen mysl“, – popření toho, že by všechny věci postrádali svabhávu, musí logicky vyplívat, že alespoň jedna věc má svabhávu. • věci existují pouze ve vědomí, mimo poznání nemají skutečnou existenci • Předměty tzv. vnějšího světa jsou mentálními kostrukcemi, snem (svapna) – nejsou nahodilé – utvořeny na základě materiálu z Álájavidžňána • Álájavidžňána – „zásobové vědomí“ – všechny vjemy, minulé, současné i budoucí zde jsou uloženy, samsárové možnosti Svět podle jógačáry • V álájavidžňáně jsou obsaženy zárodky všech jevů → uzrávání → karma • Zárodky na sebe působí a vzbuzují klamný dojem existence jevů, které jsou ve skutečnosti jen psychickými procesy • → probuzení spočívá v zakoušení nedualismu – zrušeno subjekt/objektové rozlišování, jediné co zažíváme je tok prožitků – vyprázdněno od subjektů/objektů - všechny jevy jsou dokonalé. • Šúnjatá je ztotožněna s čistým vědomím, označována jako „takovost“ (tathatá) Nauka o zárodku buddhovství (tathágatagarbha) • Tathatá – „takovost“ • Nauka o „zárodku buddhovství“ – každá bytost v sobě nese skrytý potenciál Tathágaty, „buddhovská podstata“ • Vyvíjela se samostatně a stala se součástí nauky jógačáry • Madhjamaka tuto nauku ostře kritizovala jako návrat substacionalismu, jako odporující nauce o anattá Chuej-neng a buddhovská přirozenost • „Uvědomujeme si dále, že všechny dharmy leží jen a jen v nás, v našich srdcích. Proč tedy nejít za svým srdcem, kde zcela náhle potkáme svou původní přirozenost - Tathágata.” • „Vězte, že pokud jde o buddhovskou přirozenost, není žádný rozdíl mezi osvíceným člověkem a nevědomcem. Rozdíl je jen v tom, že jeden si ji uvědomuje , kdežto ten druhý ne....” • „Buddhovskou přirozenost nelze rozdělovat do takových protikladů jako dobro a zlo, věčné a časové, hmotné a duchovní... Mluvit o nevědomosti a osvícení, moudrosti a vášních, jako by to byly dvě oddělené věci, jež nemohou být jedno, není v souladu s mahájánou...” Učení o „Prázdnu“ a Jedné mysli • „Všechny Buddhovy země jsou totéž co prázdno šúnjatá, dokonalá povaha člověka je v podstatě prázdná, není jediné věci, jež by si podržovala; taková je i naše vlastní pravá přirozenost..." • „Slyšíte – li mne mluvit o Prázdnu, nesmíte si myslet, že jde o doslovnou prázdnotu…Bezmezné Prázdno vesmíru je s to obsahovat myriády nejrůznějších věcí a bytostí, podobně jako prostor. Říkáme, že Esence Mysli je velká, protože objímá všechny věci – jelikož všechny věci jsou uvnitř naší přirozenosti.“ Nedualita - osvícení • Protiklady nesmějí být stavěny v nesmiřitelnou opozici, nejsou neslučitelné! • Entity nejsou ve své nejzákladnější skutečnosti od sebe odděleny, jsou jevovými formami, v nichž figuruje jediné, beztvaré bytí – vědomí. – „Nebloudit uvnitř ani venku, znamená být dalek rozpolcenosti. Venku nás mylí formy, uvnitř nás mylí prázdnota. Uprostřed forem být vzdálen formám, v prázdnotě nebýt prázdný, to je to, čemu se říká nebloudit uvnitř ani venku.” • Základní nedualita- nejen překročení všech dvojic protikladů na úrovni podmíněné, ale rovněž překročení samotné duality nepodmíněné, nezrozené mysli – vědomí. V srdci skutečnosti paradox • „Navenek se vystříhejte formy ve formách, uvnitř se vystříhejte prázdnoty v prázdnotě. Neboť vytvářet uměle prázdno není nic jiného než prodlužovat nejasnost, umělé vytváření formy neznamená nic jiného než prodlužovat scestné názory.” • Absolutní skutečnost – je nepodmíněným Bytím i podmíněným projevem, „Prázdnem“ i formou, nirvánou i samsárou, jedním i mnohým. • Jakožto diferenciovaná i nediferenciovaná zároveň, je nadlogická! • Prozření- nadlogickým viděním věcí v jejich „takovosti”. Paradox a praxe • Kóany (čínské kung-an, „veřejná vyhláška“) – nevyřešitelné a paradoxní otázky – Slouží jako nástroj zbavení se navyklého dualistického způsobu myšlení a různých zbytečných spekulací • Ukázka: Zdali pes má, nebo nemá buddhovskou podstatu? Čao-čou odvětil: "Ne/nic." (čínsky wu). – V rozporu s tvrzením, že všechny cítící bytosti jsou obdařeny buddhovskou podstatou • Další metody: výkřiky, rána holí apod. Trikája Základem je představa, že Buddha se projevuje v relativním světě na různých úrovních: a) Dharmakája – „tělo dharmy“, Buddha sjednocený s veškerým jsoucnem, dharma. (Adi Buddha) b) Sambhógakája – „tělo zkušenosti, blaženosti“,přístupná na úrovni meditativní zkušenosti, tělo buddhů a bódhisattvů, kteří v dlí v čistých zemích → rozvoj pantheonu c) Nirmánakája – „tělo přeměny“, pozemské tělo Škola Čisté země • Sukhhávatívjúha – pojednání o zemi blaženosti, čité zemi buddhy Amitábhy • Král Dharmakára se rozhodl stát se buddhou (Amitábhou) – buddhakšétra – buddhovské pole • Vzývání Amitábhy mantrou Namó Omitofo • V Japonsku rozkvět této školy v podobě amidismu Chuej-neng a čistá země • „Jen pobloudilí lidé se chtějí rodit na východě nebo na západě. Všechny země jsou stejné. Stačí, aby v srdci nebylo nečistoty, a rázem má takové srdce blízko k zemi Západní. Naopak, připustí-li srdce v sobě nečistotu, marně bude vzývat Buddhu, chtějíc se narodit jinde.“ Lotosová sútra (Saddharmapundaríkasútra) – tři jány jsou ve skutečnosti cestou jedinou (ékajánou) – Podobenství o hořícím domu – bódhisattvovský ideál + učícího Buddhy • Kombinuje učení hínajány a mahájány • Škola Tchien- tchaj (v Japonsku Tendai)