Umělci a teoretici v 50. letech Výtvarné umění a literatura img001 Mikuláš Medek (1926-1974) Jaro 51, 1951 (předchozí snímek) Hlava, která spí imperialistický spánek, 1953 img002 Pavel Brázda (nar. 1926) Jeden poroučí a druhý poslouchá, z cyklu Válka proti lidem 1956-1958 DSCN0982 Pavel Brázda, Hrdina před popravou (z téhož cyklu) Věra Nováková (nar. 1928), Jonáš ve velrybě, 1955 jonc3a1c5a1-ve-velrybc49b-1955-olej-na-lepence-76x43cm DSCN0981u Bohuslav Reynek (1892-1971) Pieta u studny, 1949 Job s vlaštovkami, 1952 img005 img006 Umělecké svazy • •Ústřední svaz československých výtvarných umělců (r. 1953 měl 3.307 členů, z toho 460 na Slovensku, 1.038 z nich bylo členy nebo kandidáty KSČ). Dále se dělil na Svaz malířů, sochařů a grafiků, Svaz architektů a Svaz průmys-lových výtvarníků. Na půdě svazu zakládány od r. 1957 tvůrčí skupiny: Máj, Trasa, M 58, UB 12, Brno 57, M-Brno, Parabola, Profil 58 aj. • R. 1956 namísto ústř. svazu ustaveny Svaz československých architektů a Svaz čsl. výtvarných umělců. •Svaz československých spisovatelů (1953 měl 424 členů, Slovensko 130, KSČ 244) •Svaz československých skladatelů (1953 měl 585 členů, Slovensko 119, KSČ 188) • •Zdroje: Jiří Knapík, V zajetí moci. Praha 2006, s. 318. Vojtěch Lahoda, Máj 57, Trasa a obroda modernismu. In: DČVU VI, s. 79. • dobris-celkovy-pohled fc9ec9bd54d33953fa629f86984d2451 Zámek Dobříš sloužil od r. 1945 jako „domov spisova-telů“. Jan Drda, předseda Svazu československých spisovatelů v l. 1949-1956, zemřel na Dobříši r. 1970. Oficiální výtvarné umění Karel Svolinský (návrh úpravy), Olomoucký orloj, 1947-1955 Max Švabinský, Julius Fučík, 1950 olomouc_orloj stažený soubor img003 Umělci a teoretici ve vězení •Katoličtí básníci a spisovatelé: Ladislav Jehlička, Zdeněk Kalista (historik a básník), Josef Kosto-hryz (1952 odsouzen na doživotí, propuštěn 1964), Josef Palivec, Dominik Pecka, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl, Nina Svobodová (vězně-na 1949-1960, 1961-1967), Jan Zahradníček •Katoličtí kritici a nakladatelé: Bedřich Fučík, Ladislav Kuncíř, Růžena Vacková (teoretička, vězněna 1952-1967), teoretik Josef Zvěřina •Spisovatelé „ruralisté“ katolické orientace: Josef Knap, František Křelina, Václav Prokůpek (vězněn 1952-1964) •Spisovatel Jiří Mucha •Někdejší komunistický funkcionář a pozdější spisovatel Artur London •Pozdější spisovatelé: Jiří Hejda, Karel Pecka, Ota Rambousek (vězněn 1949-1964), Jiří Stránský •Sochař Jaroslav Šlezinger •Architekt Bedřich Rozehnal •Krátkodobě vězněni: Václav Černý, Jiří Kolář, Edvard Valenta 008 Jan Zahradníček (1905-1960) básně z vězení – sbírky Dům strach a Čtyři léta img008 úvodní báseň sbírky Dům strach 5664 Záviš Kalandra (1902-1950) historik, teoretik umění surrealistické orientace popraven 1950 v rámci procesu s Dr. Miladou Horákovou kalandra16 kalandra17 zavis1 Umělci a teoretici v poúnorovém exilu •Básníci a spisovatelé: Ivan Blatný, Jan Čep, Egon Hostovský, Pavel Javor, Ivan Jelínek, Jiří Kovtun, František Listopad •Spisovatelka a teoretička Milada Součková •Novináři a redaktoři: Ivo Ducháček (alias Martin Čermák), Julius Firt, Ferdinand Peroutka (též spisovatel), Pavel Tigrid (řídil čsp. Svědectví, od 1956), Karel Vrána •Esejisté: Petr Den, Jindřich Středa •Herec a dramatik Jiří Voskovec •Literární teoretici: Petr Demetz, Antonín Kratochvil, Ladislav Matějka, René Wellek •Historik umění a estetik František Kovárna •Designéři: Antonín Heythum, Jiří Sádek, Ladislav Sutnar •Kreslíř Miroslav Šašek •Malíři a výtvarníci: Jindřich Heisler, Josef Šíma, Toyen, Franta (Fr. Mertl) •Grafička Gertruda Gruberová-Goepfertová •Sochař František Vladimír Foit •Architekti: Jaromír Krejcar, Jan Hird Pokor-ný, František Stalmach, Ernst Wiesner • •Egon Hostovský a Jan Čep v Paříži r. 1956 •Obálky Svědectví z 50. let, návrh L. Sutnar, 1956 img009 img010 Umělci s omezenou možností prezentace svých prací a v „podzemí“, mimo oficiální platformu kolar_slavia Kolářův stůl v kavárně Slavia v 50. letech Zleva: Kamil Lhoták se synem, Josef Čermák, Josef Hiršal a Jiří Kolář Boudník Vladimír Boudník Vladimír Boudník (1924-1968) Aktivní grafika, 1955 •„Boudník se v padesátých letech stal patrně jediným nezávislým umělcem, který z vlastní vůle našel skutečnou inspiraci v továrním prostředí – ovšem zcela odlišnou od představ ideologů socialistického realismu.“ • (Lenka Bydžovská, Surrealismus, existencialismus, explozionalismus, in: DČVU V, s. 387n., zde s. 407.) img007 Umělci a teoretici v obtížích doby (1) •Josef Váchal (1884-1969), grafik, malíř a spisovatel • „Třebaže se po celý život jako anarchista a romantik pohyboval na okraji oficiálního umělec-kého světa, kterým pohrdal, vítězství koncepce socialistického realismu jej odsunulo zcela mimo soudobé umělecké dění. Trpěl materiálním nedostatkem a byl odkázán na pomoc přátel, nadále se však věnoval výtvarné a literární práci. 1954 připravil v Jičíně výstavu ke svým sedmdesátinám. 1957 byla ze statku, kde Váchal žil, vybudována strojní a traktorová stanice. 1958 se stal členem Svazu výtvarných umělců (Anna Macková /družka/ bez Váchalova vědomí podepsala přihlášku). Jeho dílo bylo doceněno teprve v polovině 60. let /.../ 1969 – pět dní před smrtí – byl jmenován zasloužilým umělcem.“ (Slovník české literatury po roce 1945, on-line: www.slovnikceskeliteratury.cz) •František Lydie Gahura (1891-1958), architekt a sochař • Hlavní tvůrce Baťova Zlína, spolu s Vladimírem Karfíkem (1901-1996). V důsledku komunis-tického boje proti tzv. batismu oba museli r. 1946 ze Zlína odejít. Gahura se nadále věnoval pouze teorii – jako výzkumný pracovník Ústavu architektury a územního plánování v Brně. Karfík se stal profesorem fakulty architektury SVŠT v Bratislavě a r. 1956 dostal Státní cenu. •Bohuslav Reynek (1892-1971), básník a grafik • Jeho statek v Petrkově byl r. 1949 zestátněn. V obytné části mohl s rodinou nadále bydlet, ale byl zaměstnán jako zemědělský dělník. V 50. letech nemohl publikovat, ani vystavovat – s výjimkou Grenoblu (odkud pocházela jeho manželka Suzanne Renaud), kam ale nesměl jet. V 60. letech se situace změnila, jeho dílo se postupně stávalo středem zájmu. •Karel Teige (1900-1951), teoretik a výtvarník • Po r. 1948 nesměl publikovat (pouze ineditně), byl odsuzován jako „úpadkový estét“ (J. Honzl), jiní psali o „teigovštině – trockistické agentuře v naší kultuře“. Tím se připravovala půda pro jeho zatčení. Udržoval kontakty s novou generací surrealistů (V. Effenberger, K. Hynek, M. Medek aj.). Zemřel na srdeční infarkt. • • • • Bohuslav Reynek se svým stádem v Petrkově asi v r. 1960. Foto: Daniel Reynek. img004 Umělci a teoretici v obtížích doby (2) •Jaroslav Seifert (1901-1986), básník • V r. 1949 zanechal novinářské činnosti, nadále se věnoval pouze literatuře. V 50. letech se zaměřil na historické a pražské náměty a na literaturu pro děti. Na 2. sjezdu Svazu čs. spiso-vatelů r. 1956 kritizoval dosavadní kulturní politiku, zastal se i vězněných literátů. Na konci 60. let stanul v čele svazové komise usilující o jejich rehabilitaci. Paměti: Všechny krásy světa. •Václav Černý (1905-1987), literární historik • Od podzimu 1945 profesor srovnávací a obecné literatury na FF UK. R. 1950 mu bylo zakázáno učit o rok později byla zrušena katedra komparatistiky. Přešel do Ústavu lidové písně. V l. 1952-1953 strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění z protistátní činnosti, osvobozen pro nedostatek důkazů. Od r. 1954 činný v Kabinetu pro moderní filologii ČSAV, ale s omezenou možností působení. Jeho reflexe doby: Paměti 3, 1945-1972. •Vladimír Holan (1905-1980), básník • Po II. světové válce vystoupil z katolické církve a vstoupil do KSČ. Básnicky oslavil osvobodi-tele (Dík Sovětskému svazu aj.). R. 1950 se vrátil do církve a členství v KSČ mu bylo zrušeno. V l. 1948-1968 bydlel v tzv. Dobrovského vile na Kampě (s J. Werichem). V 50. letech téměř nevycházel z domu, žil v chudobě, publikovat mu bylo umožněno až od r. 1963. R. 1968 byl jmenován národním umělcem. •Jan Dokulil (1910-1974), básník • Katolický kněz, příbuzný Jana Zahradníčka. Z obav před zatčením se od r. 1950 sedm let skrýval na různých místech, m.j. v lesích. R. 1957 zatčen a uvězněn až do r. 1965. R. 1967 soudně rehabilitován. Knižní publikace ve 30.-40. letech a pak až z pozůstalosti po r. 1989. •Jiří Kolář (1914-2002), básník a výtvarník • R. 1950 byl propuštěn ze zaměstnání a od té doby se věnoval výhradně své tvorbě. R. 1952 byl zatčen kvůli rukopisnému textu Rod Genorův a 9 měsíců vězněn. Od r. 1957 mohl opět (selektivně) publikovat. Jeho reflexe doby: prózy a básně Roky ve dnech, Očitý svědek, Prométheova játra, Přestupný rok, Vršovický Ezop aj. František Hrubín a Jaroslav Seifert na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů, 1956 DSCN0986 DSCN0985u Seifert Hrubín o české poesii po r. 1948: "Octla se tam nikoli v podobě labutě, ale jako štvaná uřícená laň; nikde nebylo stezek ani houští, krev rozprouděná štvanicí netuhla, led se nerozpouš-těl a poezie čelila zběsilé netečnosti ledového dogmatu.“ Seifert: "Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže." Vyzval k solidaritě s vězněnými a pronásledovánými literáty. FH PKS35aa75_kul2hrubin Umělci a teoretici v obtížích doby (3) •Ladislav Dvořák (1920-1983), básník a spisovatel • Od r. 1945 studoval bohemistiku a historii na FF UK, 1948 neprošel politickými prověrkami a ze studia byl vyloučen. Sazba první básnické sbírky mu byla r. 1948 rozmetána. V l. 1950-1951 pracoval v antikvariátě, 1951-1956 jako dělník, od 1956 jako technický úředník. Publikoval básně pro děti. R. 1958 vydal sbírku poesie Kainův útěk. Jeho reflexe doby: kniha povídek Šavle meče. •Vratislav Effenberger (1923-1986), teoretik a literát • Od počátku 50. let do r. 1966 směl pracovat pouze v dělnických profesích. Uplatnění veřejné kulturní práce od r. 1958, ale ve větší míře až od 1966. Po smrti Teigeho se stal vůdčím teoretikem českého surrealismu. •Mikuláš Medek (1926-1974), malíř • R. 1949 byl vyloučen ze studia na AVU a VŠUP kvůli svému původu (syn spisovatele legionáře, generála Rudolfa Medka). Poté kratší dobu pracoval jako pomocný dělník v továrně. Živil se příležitostnými zakázkami (drobná grafika, restaurování), jeho surrealistické malířské dílo vznikalo ve skrytosti. R. 1951 se oženil s fotografkou Emilou Tláskalovou, rovněž surrealistkou. První větší výstava mu byla umožněna r. 1963. V 60. letech získal evropské renomé. •Pavel Brázda (nar. 1926), malíř a Věra Nováková (nar. 1928), malířka • Budoucí manželé se seznámili při studiu na Akademii výtvarných umění, odkud byli r. 1949 z poli-tických důvodů vyloučeni. Poč. 50. let opět studovali (VŠUP). Oba kreslili pro lékařské a příro-dovědecké časopisy a publikace. Jejich solitérně (s Ivanem Sobotkou) a v izolaci rozvíjená tvorba byla „objevena“ až r. 1989 kritikem Revolver Revue. V l. 1967 a 1968 účast na kolekt. výstavách. •Jan Zábrana (1931-1984), překladatel, básník a spisovatel • Po maturitě r. 1950 chtěl studovat klasickou filologii na FF UK, ale z kádrových důvodů nebyl přijat. Jeho rodiče, kteří byli členy Národně socialistické strany, byli jako „velezrádci“ uvězněni – matka r. 1950, otec r. 1952. Poté byl rodině zabaven dům v Humpolci. V l. 1950-1952 studoval katolickou teologii, ale ze studia byl vyškrtnut, 1952-1954 v dělnických povoláních, 1955 byl přijat za člena Kruhu překladatelů. Jeho reflexe doby: výbor z deníků Celý život. • „Poválečná generace“ •Anotace přednášky Jiřího Šetlíka na sympoziu Naděje a deziluze. Roky ve dnech České umění 1945–1957 (GHMP, Praha 2010): • „Poválečná generace tváří v tvář politickým protikladům situace hledala mezi lety 1945–1949 vlastní východiska. Její převládající levicovou orientaci podepřela důvěra v moderní umění a lákavé sliby beztřídní společnosti, násobené dojmem, že demokracie zklamala. Spoléhala na mezinárodní spolupráci (výstavy zahraničního umění, založení AICA apod.), kterou záhy překryla izolace země od tradičních styků s Evropou. Nacházela ideologickou oporu v marxismu ve jménu odporu ke zbožnění Stalina. Víru v utopické vize komunismu zlomila politická praxe a procesy v průběhu let 1949–1955. Odpor generace k režimu povzbudila samozvaná diktatura na uměleckých školách, činnost jednotného Svazu výtvarníků a jeho výstavní program, popírající kontinuitu moderního umění ve prospěch socialistického realismu. Vlastní projevy generační vůle (poezie, malá divadla, jazz, výstavy aj.) nezabránily rozchodu mladých s oficiální kulturou. Břemeno opozice k vládní politice převzali literáti, ve výtvarném umění se polemiky soustředily k míře svobody ve vztahu k formě a obsahu, jež vedly k povolení vzniku tvůrčích skupin. Zrodil se základ k sebeidentifikaci generace na veřejném prostoru, kde ovšem byly zakázány radikální výtvarné projevy jejího mladšího křídla.“ •Josef Škvorecký, Lvíče. Praha, 1969, s. 97. Příběh se odehrává v době kolem r. 1957. • Umělci „(...) kdysi tvořili skupinu a připojili (já s nimi) podpisy k vážně míněnému dokumentu, jímž vítali příchod nové doby: veřejně se v něm hlásili k jejím představitelům, vyjadřujíce pře-svědčení, že teprve jejich nastolení znamená konečné osvobození uměn od vlády peněz a souk-romých mecenášů. Noví představitelé krátce nato dokonale osvobodili od peněz ultramodernistu Kocoura, surrealistu Brejchu i dodekafonistu Rebuse. Kocour a Brejcha potom postupně klesli do hlubin kulturního podzemí (...).“ • Konec monopolu socialistického realismu •Architektura • V r. 1954 opatrné zmínky o architektonickém modernismu. • Modernistická koncepce výstavního pavilonu na EXPO 58 v Bruselu: arch. František Cubr – Josef Hrubý – Zdeněk Pokorný, jejich návrh zvítězil v soutěži r. 1956. Viz obr. vpravo. •Malířství a sochařství • Zakládání tvůrčích skupin na půdě Svazu čsl. výtvarných umělců, od r. 1957. • Přihlášení se k modenismu: výstava Zakladatelé moderního českého umění (DUMB, 1957). •Literatura • Polemická vystoupení na II. sjezdu Československých spisovatelů. • Vydání románu Jdi za zeleným světlem Edvarda Valenty r. 1956. Je považován za první českou prózu, „která se vymkla tehdejším ideologicko-uměleckým normám. (...) Jádro románu tvoří hrdinovy reflexe, v nichž s citem pro jemná duševní hnutí a zároveň s chladným odstupem rozpitvává a sebekriticky hodnotí každý svůj krok. Román zachycuje období okupace v mnoha konkrétních jevech, ale reflektuje ho z natolik obecného hlediska, že se nadlouho stal jediným publikovaným dílem, které se podstatně a s úzkostlivým smyslem pro čest vyrovnávalo s otázkami života v nesvobodě, naléhavými i v době jeho vzniku.“ (www.slovnikceskeliteratury.cz) • R. 1958 vydán román Zbabělci Josefa Škvoreckého, který musel být stažen z prodeje. Román je rovněž založen na introspekci vypravěče. „Svět 20. století se tak Škvoreckému ukazuje jako místo, kde člověk ohrožený totalitními režimy může svou existenci uhájit snad ve vzpomínkách a v živé řeči, nikoli však skutky.“ (dtto) • • 12Architektura1 Pavilon Československa na Světové výstavě v Bruselu r. 1958 DSCN0984 Výběr z literatury (od r. 2003) •Michal Bauer, Ideologie a paměť. Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století. Jinočany 2003. •Dějiny českého výtvarného umění, díl V, 1939-1958. Praha 2005; díl VI, 1958-2000. Praha 2007. •Jiří Knapík, V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956. Praha 2006. •Karel Kaplan, Poúnorový exil 1948-49. Liberec 2007. •Daniela Kamerová – Vanda Skálová, Bruselský sen. Československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let (k výstavám v Slovenské národní galerii, MG a GHMP). Praha 2008. •Michal Přibáň, Prvních dvacet let. Kulturní rada a další kapitoly z dějin literárního exilu 1948-1968. Brno 2008. •Michal Bauer, Souvislosti labyrintu. Kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století. Praha 2009. •Marie Langerová – Josef Vojvodík – Anja Tippnerová – Josef Hrdlička, Symboly obludností. Mýty, jazyk a tabu české postavantgardy 40.-60. let. Praha 2009. •Marie Klimešová, Roky ve dnech. České umění 1945-1957 (k výstavě v GHMP). Praha 2010. Volně navazující výstava a publikace: Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. Praha 2011. •II. sjezd Svazu československých spisovatelů : 22.–29.4.1956. Ed. Michal Bauer. Praha 2011.