MASARYKOVA UNIVERZITA filosofická fakulta učitelství estetické výchovy pro střední školy Estetická výchova jako cesta ke každodennosti prostřednictvím zvuků města (M Modelový výukový blok zpracovaly: Adámková Klára 261760 Kopřivová Jana 261629 Kubová Veronika 262087 V Brně 2011 Definice estetické výchovy: Estetická výchova je předmět, který v sobě spojuje výchovu hudební, výtvarnou, dramatickou, literární, zabývá se mimo jiné i filmem, fotografii, tancem a rovněž se zaměřuje na osobnostní rozvoj jedince. Snaží se tak studenta rozvíjet skrze individuální přístup k uměleckým artefaktům. K poznávání uměleckých děl dochází skrze prožitek, který pod vedením pedagoga otevírá studentům nové pohledy na umění a skutečnost. Student si z hodin odnáší, kromě prožitků a nových přístupů, i konkrétní fakta z dějin umění. Dokáže charakterizovat jednotlivá období dějin umění, získá a utříbí si i nové poznatky o tvorbě a metodách vybraných umělců. Hodiny estetické výchovy by pro studenta měly být také inspirací pro jeho umělecké zájmy, jak aktivní tak pasivní; a měly by ho vést k dobrovolné návštěvě kulturních institucí. cíle estetické výchovy: Osobnostně-sociální - hodiny estetické výchovy rozvíjí mezi studenty spolupráci a zlepšují jejich komunikační dovednosti. Kognitivní - estetická výchova přináší studentům poznatky ze světových i českých dějin umění. Nezapomíná také na umělecké dění v daném regionu školy. Psychomotorické - student si během některých hodin osvojuje i dovednosti praktické. Učí se pracovat s různými materiály, využívá různé výtvarné techniky, učí se ovládat některé audiovizuální přístroje, dokáže se nejen dramaticky, ale i pomocí pohybu vyjádřit. Zasazení v rámci RVP: Estetická výchova v našem pojetí spadá do vzdělávací oblasti Umění a kultura. Samotná hodina svým prožitkovým charakterem zahrnuje i průřezové téma Osobnostní a sociální výchova, speciálně témata: Poznávání a rozvoj vlastní osobnosti; Sociální komunikace; Morálka všedního dne; Spolupráce a soutěž. Rozvíjené kompetence v rámci hodiny jsou: Kompetence komunikativní, sociální a personální, k podnikavosti. cíle hodiny: • Student popíše zvuk nejen jako s fyzikální veličinou, ale také jako umělecký výrazový prostředek. • Student rozliší jednotlivé zvuky okolního hluku každodenních situací a následně je expresívne vyjádří. • Student použije alternativní hudební nástroje a ruchadla. • Student popíše teoretické pozadí dané problematiky. • Student zváží zvuky všední reality jako předmět estetického zkoumání. Časová dotace: Estetická výchova se vyučuje 2 x 45 minut každý týden. Jedná se o tzv. dvouhodinovky. Třída: Hodina je vhodná pro studenty gymnázia, zejména pro ročníky, které se zabývají v hodinách fyziky mechanikou (většinou první ročníky). I přes tuto spojitost je možné hodinu použít i v jiných obdobích na jiných školách, záleží pouze na kolektivu třídy a odvaze pedagoga. Kontext hodiny: Hodina je koncipována jako samostatně stojící jednotka, která je pouze v rámci interdisciplinární vazby fixována na tu část fyziky, ve které se probírá mechanika, speciálně zvuk. 1 . ČÁST výukového bloku: E-U-R Čas-min Aktiv ita Cíl Co se děje Instrukce Pomůcky E 3 For mali ty Zápis do třídnice, zjištění chybějících studentů. Učitel zapíše do třídnice, co bude na programu, zjistí, kdo chybí. Usměrní třídu. Zapíšeme do třídnice, zeptáme se, kdo chybí, dáme studentům vědět, že už začala hodina. Třídnice 2 Pros tor ve třídě Odklizení lavic. Za pomoci studentů dáme lavice kolem učebny, aby byl uprostřed dostatečný prostor. Poprosíme studenty, aby dali lavice kolem třídy a před lavice dokola židle. Studenti vytvoří prostor pro výuku a postaví se do kruhu v nově vytvořeném prostoru. 5 Body R'n' B Ice breaker-aktivizace a rozproudění žáků. Učitel na tělo vybubnovává pravidelný rytmus, studenti jej napodobují, mohou se rozdělit do více skupin. Předvedeme studentům jednoduše uspořádané pohyby našeho těla, které při bouchnutí vydají zvuk. Dojde k určité rytmizaci zvuku. Poté vyzveme studenty, aby daný soubor zvuků zopakovali. Utvoříme pár variací rytmů. Rozdělíme studenty na dvě poloviny, pokusí se poté předávat rytmus z jedné strany na druhou. Vlastní tělo 20 Koo pera tivní bing 0 Evokace toho, co studenti vědí o zvuku (nejen Učitel rozdá pracovní listy, kde je na jedné straně kooperativní bingo s 16 otázkami Rozdáme studentům pracovní listy, na jedné straně je kooperativní bingo. To obsahuje 16 otázek, které se týkají fyziky, a to konkrétně Pracovní list, kde je kooperat ivní z hodin fyziky). zaměřenými na téma zvuk. Po přesném zadání práce mají studenti co nejrychleji, ale také co nejpřesněji získat od svých spolužáků správné odpovědi. Pokud někdo zavolá bingo, vypršel čas, studenti spočítají počet odpovědí. Za pomoci učitele dají dohromady správné odpovědi. Spočítají počet správných odpovědí. zvuku (viz příloha). Řekneme studentům pravidla, jak bingo vyplnit, pravidla píšeme na tabuli: 1. Co nejrychleji získat od svých spolužáků všechny odpovědi na položené otázky. 2. Odpovědi by měly být správné. 3. Jeden spolužák nám na náš papír může napsat pouze tři odpovědi. 4. Kdo získá všechny odpovědi, zavolá bingo. Tím vyprší čas. 5. Učitel také hraje, může říkat pravdu i ne. 6. Máme právo odmítnout někomu odpovědět, ale také nemusíme přijmout odpověď, o které si myslíme, že je špatná. Hry se také účastníme, kontrolujeme při tom hladký chod, korigujeme hlukapod. Ve chvíli, kdy první student vykřikne bingo, soutěž končí. Požádáme studenty, aby si spočítali počet získaných odpovědí. Za pomoci studentů projdeme jednotlivé otázky a zjistíme na ně správné odpovědi. Po té je poprosíme, aby si sečetli správné odpovědi. Zeptáme se, kdo dosáhl stejného čísla u počtu odpovědí a počtu správných odpovědí? Jednou z otázek je rovněž: Co je to zvuk? Přesuneme se do středu učebny. bingo, tabule. E-U 10 Tvor ba zvuk ů Ozkoušení různých nástrojů (i alternativníc h) Rozdání krabice s Orffovými, ale i jinými nástroji, zvukadly a ruchadly. Studenti si je mají možnost ozkoušet, každý si jeden vybere, představí ho ostatním, učitel ho Dáme do středu třídy krabici plnou různých nástrojů (dle vybavení hudebný a osobní sbírky učitele, včetně kuchyňských potřeb). Vyzveme studenty, aby si nástroje vyzkoušeli, po dvou minutách je zastavíme a řekneme, aby si každý vybral jeden nástroj, ten Orffovov y nástroje, různá ruchadla, zvukadla, kazu, pokličky a jiné doplní o nějaké další prozkoumal. Po té v kruhu zvučící podrobnosti. poprosíme každého studenta, náčiní aby nám nástroj stručně z kuchyň předvedl, řekl, co si o něm ě. myslí a proč si ho vybral. Pokud student neví, jak se používá, předvedeme mu to, popř. doplníme název nástroje. Na konci poprosíme studenty, aby vše vrátili zpět do krabice. E 5 Fotk Zamyšlení, Rozdají se fotky Využijeme toho, že studenti Staré a jaké zvuky (místnost v bytě, sedí v kruhu, pošleme po papíry, najdeme rušná ulice, park) kruhu volné papíry, tužky a kde je v pokoji, na tak, aby měl každý štos s fotografiemi, na nich je jedna ulici a student jednu vyobrazen pokoj, rušná ulice, strana v parku. a přitom byl park, každý student si jednu volná, vyrovnaný počet vezme a pošle kupičku tužky, studentů, kteří kolegovi. Vyzveme studenty, fotografi obdrželi stejné fotky. aby na papír napsali co nejvíce e (dle Studenti mají během zvuků, které se v situaci na počtu samostatné práce fotce mohou objevovat. (Př. studentů vymyslet a zapsat co Tramvaj cinká na chodce, ) nejvíce zvuků, které uvnitř tramvaje slyšíme hlásit se v té situaci na zastávku, zvuk, zavírání fotce mohou dveří...)Tento papír společně objevit. s fotkou pak bude potřeba na další část hodiny. Na psaní dáme studentům čas dle konce hodiny. 10 minut přestávka 3 Aktivi Cílem je Vydávání zvuků, Usměrníme studenty tak, že zace utvoření podle toho, jakou jim zadáme, aby každý po skupin a měli studenti vydávala zvuky takové, jakou přestá aktivizace fotografii měl fotografii (pokud pokoj - vce studentů po v předchozí hodině. tik tak, park - píp, ulice - přestávce. Zvuky by měly dát cink). Zvuky se rozejdou a ty dohromady skupiny stejné zůstanou stát u sebe. se stejným tématem Studenti se nám tak rozdělí na fotografii. do skupinek. E 5 Skupi Ozvučení Skupina dohromady Vyzveme studenty, aby si Zvukadla nové tichých má vymyslet jaké v jednotlivých skupinách atd., zvuky prostorů na zvuky z těch, co si řekli, jaké zvuky situaci fotografie. fotografiích, napsali, popř. nějaké fotografie přiřadili. Zadáme společná nové se na fotce jim, aby pomocí nástrojů, škála zvuků. objevují. Proběhne i které si v předchozí hodině nácvik - skupina vyzkoušeli, a také za použití pomocí nástrojů vlastního těla, zkusili vytváří zvukovou fotografie ozvučit. Skupiny kulisu dané obcházíme a kontrolujeme fotografie jejich práci. Inspirací jim může být scéna z pohádky Lotrando a Zubejda. E-U 5 Předv Poslech Předvedení Poprosíme jednotlivé Zvukadla edení zvuků jednotlivých skupin a skupiny, aby předvedly zvuky, atd., zvuků k jednotlivým jejich zvukových kterými doplnily fotografii, fotografie fotografiím, kulis. Fotografie mohou svůj výkon nějak (projektor utvoření dané skupiny okomentovat, dovysvětlit, či zvuku města. je vystavena před celou třídou (pomocí projektoru či nástěnky). Zvuk všech skupin dohromady. rozvést situaci na fotografii atd. Fotku máme buď v PowerPointu před třídou, nebo v nějaké jiné verzi (dle vybavení třídy). Po té, co se nám předvedou všechny skupiny (dle velikosti třídy buď 3, nebo 6), se zeptáme, kde všechny zvuky z jednotlivých fotografii můžeme najít. Postupně se dopracujeme k tomu, že se jedná o město (fotky mohou být z daného města, tak aby bylo jasné, že jde o jedno město). Skupiny pak všechny zkusí vydávat zvuky svých fotografií-vznikne nám zvuk rušného města? nástěnka). U 2 Vykla Převedení Reflexe předchozích Viz pod textem část výkladu, Data 5 d předchozích aktivit v teoretické který je prokládán ukázkami projektor, aktivit do části s četnými (hudebními, zvukovými i plátno, teoretické ukázkami. Postup od videi). PowerPoin části. preparovaných nástrojů - ticha jako důležité součásti hudebních skladeb -projektů zachycujících ticho v místech lidské zkázy - až k zvukové mapě českých měst. Zmíněna budou jména jako John Cage, John Grzinich, Jacob Kirkegaard, Peter tová prezentac e. Cusack a Miloš Vojtěchovský. R 5 Reflex e kvíz Zopakování teorie z předchozí části. Upevnění poznatků. Kvíz může sloužit jako zápis. Studenti si každý zvlášť vyplní zadní část pracovního listu, kde je kviz autorů, záměrů, děl, snah, atd., o kterých se mluvilo v předchozí části. Může sloužit jako zápis nejdůležitějších bodů hodiny. Po výkladové části vyzveme studenty, aby si doplnili zadní část pracovního listu. Zadáme jim, aby pospojovali části se jmény a směry - s částmi psaných odstavců. Tato část je jakýmsi zápisem z hodiny. Společně si zkontrolujeme správné odpovědi. Pracovní list s kvizem R 2 Zadán ÍDÚ Zadání úkolu na další hodinu, cílem bude vytvoření vlastní zvukové mapy města. Všímání si každodennos ti našeho dne. Je zadán úkol na další dvouhodinovku, který nabídne studentům zamyšlení se nad vlastní cestou do školy a jejími zvuky. Zadáme studentům úkol na další hodinu, zadání mají rovněž na pracovním listu. Chceme po nich, aby vytvořili písemný záznam zvuků své cesty do školy. Cesta se počítá od chvíle, co zavřeli dveře domu. Úkol musí mít minimálně třicet vět. Zvuky se snažíme popsat okolí, kterým téměř denně procházíme. Vyzveme studenty, aby se snažili o co nejrozmanitější popisy zvuků -vrznutí, skřípnutí, škvrknutí atd. Úkol bude vypracován na samostatném listu, v hlavičce bude jméno a číslo studenta podle třídnice. Poprosíme, aby si studenti na další hodinu donesli šátek, čtvrtku A4 a tužku! Vše je uvedeno na pracovním listě. Pracovní list 2. ČÁST VÝUKOVÉHO BLOKU 5 Video ukázk a Navození správné nálady na hodině, kdy učitel vybere úkoly, zapíše Během ukázky z filmu Ray, kde je slepý Ray Charles, zapíše učitel do třídnice, vybere domácí úkoly. Vyzveme studenty, aby své úkoly poslali po lavicích dopředu třídy, zatím zapíšeme do třídní knihy a pustíme filmovou ukázku z Raye, kde se slepý zpěvák Mapa města, polepky popsané čísly (1 -počet do třídnice. orientuje pomocí sluchu v místnosti. Chceme po studentech, aby si všímali toho, jak se za pomoci zvuku orientuje v prostoru. V době, kdy se studenti dívají, dáme na nástěnku mapu, kde je zaznačena poloha školy, připneme na nástěnku i očíslované úkoly. studentů). Na mapě zaznačená poloha školy. Špendlíky, tlustý fix. 15 Diskus e u nástě nky. Prohlídka nástěnky s mapou a úkoly. Dodělání mapy, debata nad zvuky, které vídáme každý den cestou do školy. Zvuky našeho města. Zeptáme se, zda se někdo díval na zvukovou mapu Prahy, o které jsme mluvili v předchozí hodině. Vyzveme studenty, aby se přesunuli k mapě, každý nalepí polepku se svým číslem na místo, odkud přibližně začíná popis jeho cesty v domácím úkolu. Fixem každý vyznačí trasu do školy. Během této činnosti studentů přečteme některé ukázky prací (zejména, pokud se trasy do školy u některých studentů protínají). Klademe studentům, kteří jsou již hotovi, otázky a diskutujeme: Najdeme nějaké společné prvky a zvuky? Objevuje se nějaký zvuk často? Vnímali jsme jen ty zvuky silné nebo jsme se zaposlouchávali dál? Byla pro nás tahle cesta jiná? Posloucháme při běžné cestě do školy třeba MP3? Ruší nás okolní zvuky? 70 Práce v terénu 5 Obutí, obleč ení. Dostat se před školu zcela v tichosti. Přesun ze třídy do šatny, přezutí a oblečení studentů, přesun před školu. Vyzveme studenty, aby se v tichosti odebrali do šatny, sebou mají mít šátek, který si měli donést, čtvrtku A4 a tužku, cestou posloucháme zvuky školy, hlasy kantorů, které se ozývají ze tříd. V šatně se studenti převlečou a vyjdou před školu, kde na ně čekáme. 10 (záleží Presu n Přesun na potřebnou Přesuneme se na ulici, která je Vyzveme studenty, aby se během cesty na danou ulici na poloz e školy) ulici ve městě. bezpečná (méně aut, pěší zóna atd.). V Brně například ulice Roosveltova. Cestou se studenti rozdělí do dvojic. rozdělili do dvojic - a to takových, že danému spolužákovi alespoň trochu důvěřujeme. Během tohoto se přesuneme se studenty na ulici, na kterou potřebujeme. 15 Slepec Naslouchání zvukům města, pohyb městem díky zvukům, zvuková krajina. Jeden student z dvojice si zaváže oči, druhý jej musí dovést na dané místo (sloup ulice atd.). Po pěti minutách se dvojice vymění. Poprosíme, aby si jeden student z vytvořené dvojce zavázal oči šátkem, druhý jej má opatrně vést za ruku po ulici, například ke sloupu, dělá mu pouze berličku. Studenta se zavázanýma očima vyzveme, aby vnímal zvuky kolem sebe, aby si všímal, že jich najednou slyší mnohem víc. Po pěti minutách se ve dvojici vymění. Pravidlem je, že mluvit může pouze ten, který naviguje a může sdělovat jen instrukce ohledně terénu. Šátky 5 Had Přesun na místo sezení. Studenti se zavázanýma očima vytvoří hada, přesunou se k přechodu, kde si šátek rozvážou. Vyzveme ty, co nemají zavázané oči, aby si je také zavázali a utvořili dlouhého hada (všichni se společně drží za ruce). Přesuneme se s nimi na konec ulice k přechodu, kde si šátky rozváží a přesuneme se přes přechod (apod.) na místo, kde si můžeme posedat. (Volíme Moravské náměstí, v jiném městě může jít o park, střed náměstí, kašna atd.) V případě problematičtější třídy poprosíme jednoho studenta, aby byl na konci hada a nechal si otevřené oči. Tuto aktivitu můžeme také udělat v případě velkého kolektivu ve dvou skupinách. Šátky 10 přestávka (dáme ji i v tomto prostoru, čas na pití, vypovídání se atd.) 5 Kresb a na základ ě Pokus o výtvarný záznam zvuků města. Na místě určení budou studenti vytvářet kresbu zvuků, které slyší. Vyzveme studenty, aby si každý sedl někam na lavičku, na trávu atd. a pokusili se na papír zakreslit zvuky Tužka, čtvrtka A4. slucho Úkolem bude (zejména ty méně zřetelné a véno zaměřit se na ty vzdálenější), které kolem vjemu méně zřetelné sebe slyší. Můžou využívat - bez zvuky. nepřerušovanou linku, změť zaváz různých geometrických tvarů. aných Měli by se však vyvarovat očí konkrétním vyobrazením (dům, auto apod.). Můžeme studenty vyzvat, aby se pokusili o vytvoření vlastní notace zvuků - symboly pro hlasité zvuky, tiché, překrývání, vzdalování... 5 Kresb Pokus o 0 to samé se na Zopakujeme to samé, co u Tužka, a na výtvarný druhou stranu předchozí aktivity akorát čtvrtka A4. základ záznam papíru pokusí se s tím rozdílem, že budou mít ě zvuků města zavázanýma očima. žáci zavázané oči. Chceme po slucho se nich, aby se zaposlouchali, vého zavázanýma zda uslyší i něco víc, než vjemu očima, v předchozí situaci a pokusili - oproštění od se to zaznamenat na papír. zaváz jiných ané smyslů. oči 15 Reflex Utříbení, Porovnávání obou Vyzveme studenty, aby se e, porovnání kreseb, hledání seskupili. Probereme, jak se diskus informací a rozdílů, sdělování jim kreslilo, zda byly při práci e zážitků. pocitů, osobní přínos, těžký úděl slepce, orientace v prostoru a ději na základě sluchu, atd. Zvuky města, které díky jejich všednosti nevnímáme. se zavázanýma očima i nějaké jiné zvuky, které slyšeli. Bavíme se o tom, zda je mezi kresbami nějaký rozdíl a proč. Je možné vytvářet notaci zvuku? Jak zaznačíme jednotlivé zvuky, jejich barvu, délku atd. Povíme jim něco o hluku města, bavíme se o nejhlasitějších zvucích, ptáme se, zda můžeme zvuky používat například v hudbě, jako to dělá například Bjórk. 10 Presu Přesun zpět Přesuneme se zpět Vyzveme studenty, aby se n zpět do školy. do školy. společně s námi přesunuli do školy. „ZNALOSTNÍ KOOPERATIVNÍ BINGO Lze je využít jak pro úvodní průzkum, co o daném tématu žáci již vědí z dřívějška, tak pro průběžné či závěrečné opakování k danému tématu. Je to soutěž, v níž vítězí žák, jenž jako první získá od svých spoluhráčů odpovědi na všechny otázky obsažené v hracím plánu. Tím má také automaticky maximální počet vyplněných řad/linií. POSTUP AKTIVITY Každý žák dostane od učitele týž hrací plán (zatím rubem nahoru - aby všichni začali zároveň). Na hracím plánu je tabulka a v ní 4 x 4 otázky z různých předmětů. (Pro svůj předmět si pak učitel chystá otázky už monotematicky.) Na tomto hracím plánu jsou tedy 4 řady vodorovné, 4 svislé a 2 řady úhlopříčné. Každý žák si svůj hrací plán podepíše. Po odstartování soutěže učitelem má každý žák pokládat svým spolužákům konkrétní otázky (podle hracího plánu) s cílem získat na ně správnou odpověď. Tázaný nabídne odpověď (nebo řekne, že neví - hlavně nezdržovat, jde o čas). Tázající se zváží, zda je nabízená odpověď správná. Pokud ano, nechá si ji do svého hracího plánu zapsat odpovídajícím. Pokud ne, nenechá si ji zapsat. Pokud žák zjistí nebo si během aktivity uvědomí, že má některou z již zapsaných odpovědí ve svém hracím plánu špatně, nic už s tím nemůže dělat. Počet otázek, jež smí žák položit jednomu dotazovanému, není limitován. Žák smí od jednoho spoluhráče získat zápis odpovědí na maximálně 3 otázky. Dotazovaný nesmí záměrně odpovídat mylně, neúplně či jakkoli „mlžit". Učitel, který hraje se svými žáky, SMÍ odpovídat jakkoli mylně či neúplně a také smí přijmout na svůj hrací plán mylnou odpověď. (Bylo by to pro žáky velmi jednoduché zeptat se učitele...) Jakmile někdo ze zúčastněných obdrží poslední chybějící odpověď, zvolá „BINGO" - tím hra končí a všichni se vracejí na svá místa k vyhodnocení. POSTUP PO SKONČENÍ AKTIVITY Učitel vyzve žáky, aby si spočítali všechny řady, v nichž mají všechny odpovědi. Toto číslo si žáci zapíší do bubliny „První součet dosažených řad" Učitel vyzve žáky, aby ukázali počet řad počtem zvednutých prstů. Nyní prochází učitel jednotlivé otázky binga a sjednocuje se se žáky na požadovaných odpovědích. (Pozor na otázky, jež umožňují více odpovědí...) Učitel opět vyzve žáky, aby si spočítali všechny řady, v nichž mají kompletní SPRÁVNÉ odpovědi. Toto číslo si žáci zapíší do bubliny „Počet správných řad". Učitel vyzve žáky, kteří souhlasí se zveřejněním svého prvního součtu, aby se na jeho pokyn přihlásili: Kdo má 1 správnou řadu? Kdo má 2?... Kdo má 10 správných řad? Co ovlivnilo můj dnešní výsledek? Co mohu udělat příště jinak, abych byl úspěšnější?... V AKTIVITĚ TEDY JDE O: Volbu správné strategie Dobrý odhad, kterému spolužákovi položit kterou otázku. Vlastní znalosti Schopnost prosadit se a zeptat se opravdu těch, o jejichž spolupráci žák stojí. Odhalení chyby ve spoluhráčem nabízené odpovědi Tento postup pro jeho neobjektivnost zcela jistě nelze brát jako podklad pro klasifikaci. Může ale učiteli pomoci shrnout či zopakovat určité téma nefrontálně a hravě. Bingo lze použít jak ve fázi evokace, tak reflexe. Postup lze použít i jako zakončení individuálního či skupinového studia žáků (např. Učíme se navzájem...) a žáci pak díky němu získají kromě svých/skupinových poznámek i takovýto „centrálnízápis. Podle „seznamovacího binga" manželů Janíkových (Výchova ke zdravému životnímu stylu) upravil Libor Kyncl (liborkyncl@seznam.cz}" Text čerpán z: https://is.muni.cz/auth/dok/rfmer.pl?fakulta=1421;obdobi=5026;studium=538661;kod=UEV ll;furl=%2Fel%2F1421%2Fiaro2011%2FUEV ll0/o2Fum%2F;info= 1. Jak nazýváme energii, která pochází z kmitání např. kytarových strun, lidských hlasivek apod.? 2. Jakou hodnotu musí mít frekvence zvuku, aby byla slyšitelná pro lidi? 3. Jak nazýváme sluchový orgán a jak jej dělíme? 4. Jak se nazývá jednotka, kterou se měří hlasitost? 5. Jaká je rychlost zvuku? 6. Jak se nazývají zvuky, které jsou pod hranicí slyšitelnosti člověka? 7. V jakém prostoru se bude šířit zvuk nejrychleji? a) ve vzduchu b) ve vodě c) ve vakuu 8. Při pohybu zdroje zvuku a pozorovatele, slyší pozorovatel jinou frekvenci, než je frekvence zdroje (nižší, vyšší). Jak se nazývá tento jev? 9. Jak se nazývá zvuk, který je nad hranicí slyšitelnosti člověka? 10. Vyjmenuj alespoň 3 oblasti, kde se používá ultrazvuk. 11. Doplň slovo: Periodické kmity se označují jako 12. Doplň slovo: Neperiodické kmity se označují jako 13.Jak se nazývá působení 2 oscilátorů, kdy je jeden zdrojem nuceného kmitání, a druhý se působením zdroje nutně rozkmit? 14. Vyjmenuj alespoň 3 smyčcové nástroje. 15. Do jakého druhu hudebních nástrojů řadíme Cembalo? a) úderné b) smyčcové c) klávesové 16.Jak se nazývá obor zabývající se studiem zvuku, mechanického vlnění i zvukových vlastností prostoru? SPRÁVNÉ ODPOVĚDI 1. Zvuk. 2. Frekvence zvuku má hodnotu mezi 20 až 20 000 HZ, což je rozsah slyšitelný pro lidi. 3. Ucho. Dělí se na vnější ucho, střední ucho a vnitřní ucho. 4. Decibel-dB. 5. Asi 330 m/s. 6. Jedná se o podzvukové, nebo-li infrazvukové zvuky. 7. Správně je b). 8. Jedná se o Dopplerův jev pojmenovaný podle jeho objevitele Christiana Dopplera. 9. Ultrazvuk. 10. V konzerva re nství, k čištění předmětů, spojování materiálů, ke komunikaci (delfíni, netopýři), k odpuzování holubů, k diagnostice: v lékařství, zjištění vad materiálu a měření jeho tloušťky, určení polohy a vzdálenosti předmětů (sonar). 11. Tóny. 12. Hluk. 13. Rezonance. 14. Housle, viola, violoncello, kontrabas, smyčce aj. 15. Správně je c). 16. Akustika Orffovy nástroje Práce s Orffovým instrumentářem PaeóDr Alena Tichá Elementární hudba, provozovaná na snadno ovladatelných hudebních nástrojích, je každému dostupná. Oo aktivního muzicírovaní se lak mohou zapojit i méně zkušeni ledinci. Náročnost hry je vždy potřebné přizpůsobit jejich individuální úrovni. Děli s nástroji rády experimentují. Těší se ze zvukových nuancí, které přitom objevují- Je dobré vycházel ľ jejich přirozené hravosti a zvídavosti. Čím rozmanitější Skálu zvuků naleznou, tím pravdivější pak budou jejich pokusy o vykreslení dě|e nebo atmosféry príbehu. Po nejaké době většina i nich dospěje k osobitému způsobu, jak danou situaci nebo zkušenost „zahrál". Bezděčně přitom sdélují pocity, které právě prožívají. Pro děti je najdostupnejším nástrojem jejich vlastní išlo. Různými způsoby tleskáni, pleskáni, dupání, luskání, ale i dalšími zvuky vytvořenými pomoci jazyka, úst a hlasu mohou velmi emotívne „dokreslit" dramatickou situací, K doprovodu písni dĚti používají tzv. hry na lělo. Qpakuji-li stále stejný rytmický motiv, vznikne tw. ostinato. To se opakuje buď v průběhu celé písně, nebo pouze v některé její Části Hra na tělo by vždy měla předcházet hře na nástroj. Nacvičená koordinace pobytů pak usnadni pohotovejšia přesnější instrumentální hru. Základni sestava Orffových nástrojů (nabízí Štiller - Muzikservls, tel- 02 / 692 1753, 0603 / 532 641, e-mail: muzikservis@vofny cz, www.muzikservls.cz) 0 Prstové ělnelky (Čin.). Uchopíme-li člnelky vně za poutka a cinkneme-ll lehce okraji talířků vzájemně o sebe, ozve se třpytivý zvuk, který vyvolá představu jasu, lehkosti, optimismu. Zvuk činelkQ v doprovodu Často „svítí" na první dobu v taktu, jindy naopak pomůže zdůraznit pomlky nebo lehké doby v taktu (vše je podřízeno síle úderu). Výraznějšího zvuku docílíme, udeřlme-Ii celou plochou, Jako bychom hráli na velké činely, Pří tanečním pohybu užíváme činelky místo kastanět. Navlékáme je poutkem na palec a ukazovák (nebo prostředníček) pravé i levé ruky a pružně s nimi střídavě ťukáme o sebe. *ery^. činel (čin,). Je nástrojem s dlouhým dozvukem. Jeho barva závisí na velikosti rezonujících ploch, větší nástroj působí tajemněji. Na činel hrajeme různými paličkami: čím tvrdSÍ palička, tím jasnější a zářivější zvuk. Udeříme vždy na okraj rezonující plochy (zvuk můžeme nechat vyznít nebo jej utlumit dotykem ruky). Činel držíme za řemínek v prostoru nebo ho zavěsíme na stojan. „Magický" zvuk Činelu (hrajeme plstenými paličkami) navozuje atmosféru neznáma, ale také uklidnění a relaxace, vnírnáme-li Jeho doznívání v tichu a s uvolnéností. Rázný úder naopak vyvolá údiv nBbo představu hromu v divoké bouři. tnii»H» Drhlo (Drn.). Drhlo tvoří dutý váleček s vypllovanými příčnými drážkami, po nichž se přejíždí drhlíkem jedním nebo oběma sméry (krátce nebo dlouze). Jeho použití je v partiturách označováno vlnovkou. Je to vtipný zvukomalebný nástroj. Dřevěný blok rourový, dutý rourový bubínek (Df. bt. r.) se vyskytuje ve dvojím provedení. Buď jako jednodílný, drží se palcem a ukazováčkem za zúžený střed „roury", klará má z jedné strany vyšší a z druhé nižší zvuk, nebo dvoudílný, tvoři ho dvě různě laděné roury spojené rukojetí, kraláí Část je vždy vlevo (vyšší tón), V obou případech hrajeme dřevěnou paličkou. Zvuk může připomínat cval koní, ale i „hru" deště na okap. V doprovodech využíváme rozdílně laděných Částí nástroje k podpoře metra. Ve dvoudobém metru to představuje odlišnou hru těžké doby a pfiznávky, ve třído-bém metru pak těžké doby a dvou přiznávek. i — i Dřevěné bloky ploctié (Dř, bi pí.}. Mají tvar zaobleného hranolu. Vyrábějí se dvě velikosti (vySäl, nižší). Buď hrajeme na jeden blok, který dráme v dlani, nebo na oba dva a pak sl je položíme na desku před sebe, Nejlepšlho zvuku docílíme, hrajeme-ll dřevěnou paličkou na straně, kde Je ozvučný otvor. Dřevěné bloky plní stsjnou úlohu jako dutý rourový bubínek. t, Rolnlíky (Rol.). Představuji příjemný zvukomalebný nástroj navozující atmosféru Vánoc, domova, pohody, ale i divokou jízdu sani s koňským spřežením. V doprovodu je nutno užívat rolničky s citem, protože mají pronikavý zvuk. Pro rytmicky přesnou hru Je dobré, když ruka držící rukojeť rolniček naráží v podepsaném rytmu na sevřenou pěst druhé ruky, nebo rolničky držíme v jedné ruce a druhou shora ťukáme dvěma prsty. Běžně užívané „potřásáni"" rolničkami v prostoru většinou nebývá tempově ani rytmicky příliš" přesné. ^ f Pandeiros, talířky [Pan., JI.). Tvoři ho talířky připevněné na dřevěné rukojeti. Jeho razantní zvuk má v doprovodu obdobnou roli jako tamburína. Při dramatizaci znázorňuje divoký tanec, řinčení řetězů atp. Přežsne-lí se intenzita hry, vzniká nepříjemný zvuk, který lze využit pro výraz křiku, nevraživosti, násilí. DAtsbé lympány (Tymp.). Z uvedených hudebních nástrojů Je tento Jediný, který hraje u haMuJ nnin7o pnuŤľuaií 5P w rivrvím nrnvflrtfinl: buď iako dva samostatně stolící větší bubny íod- Orffovy nástroje Qrfíovy nástroje dělíme na dvě skupiny: na nástroje rytmické a melodické. V následujících statích řadíme nástroje podle telnosti jejich využití v praxi (před názvem nástroje je značka a za ním zkratka, pod nimiž bývá uváděn v partiturách). Spolu se zvukovou charakteristikou jednotlivých nástrojů popíšeme i správnou techniku hry. Stručně naznačíme, jak daný nástroj použít v doprovodu k písním a při dramatizaci. RYTMICKÉ NÁSTROJE Rytmické nástroje pomáhají časově organizovat hudební materiál, při dramatizaci umocňují atmosfórj děje nebo prožívané situace. is Hůlky, ozvučná dřívka, claiet (HUt). Mají králky zvuk, a proto |sou předurčeny pro svěží, pohyblivé pasáže (často v osminových hodnotách) nebo pro znázornění pravidelnosti (déšť, tíkot hodin atp.). Drží se mezi ukazováčkem a palcem pravé a levé ruky tak, aby konce zastaly volné. Zručnější děti mohou otočit ruku dlaní vzhůru a jednu hůlku položit na okraj misky, kterou tvoři konečky ohnutých prstů a část dlaně na slraně palce. Druhým ozvučným dřívkem ťukají pokud možno kolmo doprostřed této položené hůlky. ťôi Triangl (Trg!.). Má dlouhý dozvuk, jehož intenzita závisí na typu úderu. Výrazný tón získáme králkým úderem kovové tyčinky shora na vodorovnou část nástroje. Užíváme ho Často na začátku nebo na konci hudební (ráze. Při dramatizaci muže tento výrazný zvuk znázornit např. září, vzplanutí ohně nebo prudkou, nečekanou zménu. Jemnějšího zvukového odstínu docílíme krátkým, lehkým .dotekem" kovové tyčky na šikmou odvěsnu trianglu. Uvedený způsob hry „osvěží" doprovod v místě, kde mohou znít delší rytmické hodnoty, např. půlové a celé noty nebo pomlky (případné přeznívání tlumíme uchopením trianglu rukou). Jemný, třpytivý, do prostoru doznívající tón trianglu pCsobl velmi zvukomalebné - např- při HEanf Jasné letní noc|r Naopak drama a nervozitu navozuje „tremolo", Jehož docílíme rychlým kmitáním kovové tyčinky mezi svislými odvěsnami uvnitř trianglu. Bubínek (Bk). Barva zvuku závisí na tom, zda udeříme do středu (je více dutá), nebo na okraj blány bubínku [pak je ostřejši"). Bubínek držíme za rám (palec na vnější straně, ostatní prsty dovnitř). Nejfiastéji hrajeme palcem nebo palcem a ukazovákem druhé ruky. Ta by měla být v zápěstí uvolněná, aby mohl prst pružně po úderu odskočit a zbytečné netlumil zvuk. Z výrazových důvodů lze hrát I plstěnou nebo dřevěnou paličkou. Velmi často je úlohou bubínku udržovat pravidelnou pulzaci, a proto jsou mu svěřovány základu! počítací hodnoty v taktu (např. noty čtvrťové ve dvou čtvrtečním taktu). Bubínek Jako prostředek dramatického výrazu nabízí širokou paletu možností - od strohostí pravidelně se opakujícího úderu, který neúprosně „odměřuje" čas, nebo jemného „tremola", značícího blížíc! se nebezpečí (vytvoří se poklepáváním prstů do blány), po úlek (rázný úder tvrdou paličkou] a rezignaci (šustivý zvuk vznikající třením bříšek prstů o blánu) atp. O Tamburína (Tamb). Má dvě varianty. První tvoří bubínek s chrastlvýml talířky na rámu. Držíme ho stejně jako klasický bubínek, jen při hře střídáme úhoz palce do blány s úderem natažených prstů do rámu, Silnějším nárazem o dlaií druhé ruky dosáhneme současného rozeznění blány I lallřku (např. znázornění bouře), Druhou variantu představuje tamburína bez blány. V doprovodu tamburína časlo hraje přiznávku na lehkou dobu nebo výrazné rytmická ostinato. Chvěním tamburíny v prostoru můžeme vyjádřil jak vzrůstající napětí, tak divokou radost. Aby tamburína „nechřestila" ve chvílí, kdy má být naorosté ticho, ie výhodné držel ii ve vodorovné poloze. Talířky tak leží v klidu na sobě. lišné velikosti, a tedy I odlišné výšky tůnu), nebo v menší podobě, a pak je tvoří dvojice bubínků, které jsou připevněny na stojanu. Dají se naladit na 1. a 5. stupeň tónin C dur, D dur, u menších F dur. Hrou na tympány se děti učí vnímat střídání toniky a dominanty v doprovodu písně. Používá se celá řada paliček od měkkých po tvrdé. Udeříma-li plstěnou paličkou na okraj blány, docílíme u velkých tympánů měkký, „kulatý" a rytmicky přesný tůn. Dynamické „rozpět!" tympánů je velké. Lze jimi vyjádřil např. blížící se nebezpečí - od vzdálených tichých kroků přes výraz napětí vystupňovaného až do strašidelné hrůzy. Menší tympány na stojanu jsou vhodné pro vyjádření „dialogu", v doprovodech mohou nahradit úlohu bonga. Bunga, „africké butany" (Bng,). Rozšiřují základní řadu Orfíových nástrojů. Na bonga hrajeme nejčastěji palci nebo bříšky prstů na vnějším okraji blány bubínku, V průběhu hry však lze měnit kvalitu zvuku v závislosti na místě a intenzitě úderů. Bonga navozují exotickou atmosféru rituálu, divokého tance kolem ohně atp. Při doprovodu písně je jim často svěřován výrazný rytmus. MELODICKÉ NÁSTROJE , Melodické nástroje jsou tvořeny řadou vyladěných kamenů. Základní ladění je u ůlatonlckých nástrojů v C dur. Chceme-ll hrát v ostatních tóninách, nahradíme zvýšené nebo snížené tóny příslušnými kameny. Chromatické nástroje mají vizuální podobu klaviatury, V obou případech lze u těchto typů podle potřeby vyndat kameny a zanechat pouze ty, které jsou k hraní nezbytně nutné. Na nástroje hrajeme paličkami, které držíme v jejich druhé třetině palcem a ukazováčkem (hřbety rukou směřuji vzhůru, palička je pod nimi skryta v dlani). Pokud možno hrajeme vždy oběma rukama (jsou od ramen uvolněné, lokty mírně od těla) a dbáme, aby palička hned po úderu odskočila a netlumlla rozezvučený kámen, Zvonkohra (2v.). Altové I sopránové zvonkohry bývají chromatické. Děli maji ve velké oblibě diato-nlckou sopránovou zvonkohru s barevnými kameny. Oproti notovému zápisu (v jednočarkované a dva u Čárkované oktávě) znějí ve skutečnosti zvonkohry výše: altová v poloze cr-a7, sopránová c3- a,. Hraje se na ně dřevěnými paličkami, Jasný, nápadný zvuk zvonkohry dobře zvýrazní melodii písně. Hodí se též pro hru „hybného" melodického ostinata tvořeného osminovými notami. Zvonkohry Často hrají E hlavni melodii. V dramatizaci je zvonkohra spojena s výrazem lehkosti, jasu, třpytu. Metalofon (M.). Užívá ss sopránový a zejména altový. Zahrajeme-li na altový metalofon měkkými (nejlépe filcovými paličkami), příjemně nás překvapí sametový, v prostoru dlouho znějící tón. Jeho „magický" dozvuk pozitivně ovlrvfiuje psychiku, vyvolává pocit sounáležitost, rodinné pohody, lepia, ale i okouzlení. Při Instrumentaci pěkně působí, hraje-li altový metalofon základní tóny doprovodných akordů (především tóny základních harmonických funkcí: tuniky, subdomlnanty a dominanty). Melodie nebo dvojzvuky hrané na altový metalofon pří|emně „změkči doprovod pomalých písní. Xylofon rXJ. Při úderech gumovými nebo tvrdými filcovými paličkami se rozezni dřevěné destičky (kameny) xylofonu krátkými, až úsečnými tůny. Hodí se pro hru drobných hodnot (osminových a šestnáctinových). Využití xylofonu závisí tak jako u ostatních nástrojů předevSím na charakteru písně; u pochodu nebo v živých tanečních melodiích podtrhuje jeho krátký zvuk pulzaci (tj. pravidelnost pohybu), u písni středního tempa je mu často svěřováno rytmicky nápadné ostinato. Chceme-li zdůraznit melodii u veselých a hybných písní, záměrně ji svěříme právě xylofonu. Je možno hrát jednohlasně nebo dvojhlasné. Při dramatizaci může xylofon „za5toupit", ovšem s vetĚi barevnou paletou, ozvučná dřívka. Zajímavým výrazovým prostředkem je glissando. Vytvoří se klouzáním paličkou směrem nahoru a dolu po kamenech xylofonu (obdobně i u ostatních melodických nástrojů). Lze jím naznačit např. směr pohybu v prostoru. Metalofon a xylofon se vyrábějí v sopránové, altové a basové podobě, Při nákupu je vhodné volit témbrově odlišné náslroje, např. k sopránové zvonkohře zvolíme aitový metalofon nebo altový xylofon. Basové nástroje Jsou zvukově velmi příjemné, finančně jsou však pro běžnou školní praxi nedostupné. Fotografie - město, park, kuchyně výkladová část Nezabíháme do všech podrobností, které jsou v následujícím textu, ten tvoří spíše opěrný základ pro pedagoga, který z textu vytáhne to nejpodstatnější a doplní svůj výklad ukázkami. Nejprve pustíme část ukázky: http://www.voutube.com/watch?v=gN2zcl_Br VM&feature=related John Cage Objevil fenomén ticha, prosazoval rovnoprávnost zvuků a hluků vydávaných úmyslně, ale také těch vydávaných neúmyslně. Organizoval zvuky, události. Vrchol v r. 1952 -premiéra 4:33. Pracoval s tím, že odpovědnost za hudbu už není vyloženě na umělci ale na divákovi, jak si to přebere - decentralizoval autorovu moc. Skladba 4:33 nutí posluchače vytvářet si svět zvuku zticha - pianista sedí 4 minuty a 33 vteřin za piánem. Skladba 4.33 měla upozornit na nedostatek ticha v hudbě. Cage také přetvářel některé hudební nástroje, na fotografii je zachyceno preparované piáno, kde Cage vložil hřebíky a snažil se tak objevit nové zvuky tohoto nástroje. Tichem se podobně jako Cage zabývala řada dalších umělců, za zmínku stojí jistě počin dvou zajímavých autorů - Jacoba Kirkegaard a Johna Grziniche. „Jacob Kirkegaard se narodil v Dánsku v roce 1975, žije v Německu a Dánsku, jeho instalace a performance jsou v posledních letech součástí výstav a festivalů v řadě zemí. Kirkegaardova práce zahrnuje performance, hudbu pro film, zvukové site specific instalace a hudební kompozice. Zabývá se hledáním, záznamem, percepcí a fenomenologií těžce slyšitelných částí spektra zvuku, zesilováním jemných zvukových membrán a interferencí, provázejících různé typy krajin a skrytých prostor v architektuře. K záznamu používá akcelerometry (měřiče vibrací), hydrofony (přístroje pro příjem zvuků přenášených vodou) a další vlastnoručně vyrobené přijímače zvuku na elektromagnetické bázi. Ticho rozprostřené v čase Kirkegaard natočil 10 ti minutové záběry čtyř opuštěných místností - bazénu, koncertního sálu, gymnázia a kostela v opuštěném Černobilu. Potom opakovaně zaznamenal jejich přehrávání v každé z místností. Opakoval tento proces desetkrát, zvukové vrstvy se sčítaly a v jednotlivých pokojích se objevilo hučení a škála alikvotních tónů. Kirkegaard odešel během nahrávání z místností a čekal, co se vynoří z hloubky jejich ticha. Černobyl po 20 letech Místnosti, které v Černobylu Jacob navštívil a zachytil, byly opuštěny ve spěchu jejich obyvateli. Evakuovala je sovětská armáda a museli na místě zanechat všechen svůj majetek. Výbuch čtvrtého reaktoru atomové elektrárny 26. dubna roku 1986 zmařil možnost pro obyvatele širokého okolí vrátit se někdy do svých domovů. Po 20 letech Kirkegaard zkoumá fenomén radiace prostřednictvím zvuku. Záznamem a jeho zrcadlením, i vrstvením ticha utkvělého ve čtyřech radiací ozářených místnostech se pokusil odhalit zlomek plynutí času, prostupujícího Zónu. John Grzinich je hudebník, skladatel, zvukový umělec a videoumělec. Narozen v USA 1970, žije na vesnici Mooste v Estonsku. Od 90 let cestuje jako hudebník, v poslední době pracuje s digitální fotografií. Vydává CD, a DVD, organizuje dílny, sociální projekty hlavně v Estonsku, jako host také v Evropě, USA a v Japonsku. Grzinichova poetika a estetika vychází ze inspiračních zdrojů mikrotonální hudby a psychoakustiky. Snímá, dekomponuje a kombinuje sonické, morfologické a chromatické aspekty přírodních procesů a hledá jejich vzájemnou provázanost a nové významy. John Grzinich: Location Sound Films (2006) Co vidíš, je to co slyšíš. Co slyšíš, je to co vidíš. Koncept projektu Location Sound Films vychází z umělecké aktivity site-specific a využívá současné metody záznamu zvuku, od "performance", "nahrávání v terénu ", "improvizace" a "dokumentace". Umělec, se zřetelem na klíčovou úlohu místa samotného, jako herec a iniciátor akce, využívá zvuku k průzkumu charakteru okolního prostoru včetně vlastní role v něm. Používané techniky zahrnují řadu z existujících koncepcí, vztahujících se k záznamu zvuku a/nebo procesů v experimentální hudbě při simultánní vazbě s videozáznamem. Ve většině případů je zvuková nahrávka pořízena přímo kamerou a ponechána v původním stavu, nebo je zpracována během editace. K vytvoření záznamu jsou používány různé, více či méně známé techniky, v závislosti na druhu nahraného zvuku (stereo mikrofony, nebo piezo kontaktní mikrofony). Video v tomto případě více souvisíš filmem, protože využívá obrazu k vytvoření nenarativní dokumentace daného místa s přítomností zvuku. Tři DVD přehrávají náhodné sekvence 6 různých stop (filmů). Celkový dojem vytváří náhodná operace, mixáž mezi DVD. K udržení dynamiky jsou ve filmech vloženy černé pasáže. Jedno DVD přehrává zvuky prostředí trajektu mezi Talinem a Helsinkami, řeky v Portugalsku, opuštěné zbořeniny statku v Estonsku, mraveniště a ohniště. Druhé DVD přehrává zvuky generované větrem, vysílačem mobilních telefonů, telefonními dráty v Estonsku a sestrojenou větrnou harfou v Portugalsku. Na třetím DVD jsou záznamy zvukových nahrávek aktivit v daných místech (site-specific), zejména v opuštěné ruině statku v Estonsku. Na jedné stopě je záznam hry na vlastnoručně autorský vyrobený nástroj, který vznikl ve spolupráci s japonským umělcem Hitoshi Kojo." Ukázka z jeho tvorby: http://www.skolska28.cz/page.php?event=357 Celý text o autorech čerpán z: http://www.skolska28.cz/page.php?event=67 Tito dva autoři se rovněž zabývají zvuky měst a podíleli se na tvorbě Nejmilejších zvuků Prahy. „Projekt nejmilejší zvuky Prahy. Myšlenka sluchového pozorování vznikla v sedmdesátých letech v kanadském Vancouveru a jedním z jejích prvních průkopníků byl vědec a skladatel Murray Schafer. Ten jako první užil termín soundscape, odvozeného od anglického landscape (krajina) pro označení zvukového prostředí, které člověka bezprostředně obklopuje. Schafer se také podílel na vzniku kompozice Vancouver Soundscape 1973, která je určitou poslechovou procházkou po tomto přístavním městě. Teorie zvukového prostředí v sobě snoubí hudební, psychologické a filozofické poznatky. Stejně jako u hudebních kompozic se u krajiny určuje její celková tonalita, ze které poté vystupují výrazné zvuky jako určující orientační body. Důležitou roli hraje také tónová a rytmická vyváženost. Skladatel a teoretik Barry Truax uvádí pojem zvukového horizontu, který udává vzdálenost, na kterou jsme schopni "doslechnout", co se děje v našem okolí. V hlučném prostředí se tento horizont zmenšuje až na velikost menší než lidské tělo, kdy například nejsme schopni slyšet vlastní kroky na ulici. Zvuky okolí už neinformují člověka o dění kolem něj, ale stává se z nich jednolitý hluk, od kterého se snaží izolovat, nebo jej přehlušit například pomocí hudby, která je někdy s nadsázkou označována jako "zvukový parfém". Přirozené zvuky v hudbě S praktickým využitím přirozených zvuků k tvorbě akustického prostředí se lze setkat například u japonských zahrad, kde jsou zvuky tekoucí nebo padající vody zesilovány pomocí vhodných rezonančních nádob a desek. Rozšířené jsou také větrné zvonkohry vyrobené z bambusu nebo rybích šupin. Industriálni zvuky nejsou ničím cizím ani v populární hudbě. Hojně je využívá například islandská experimentátorka Bjôrk, v jejíchž písních je možné zaslechnout například monotónní hučení lisovny plastů, klapot železničních pražců nebo houkání zaoceánských parníků v Reykjaviku. Historie Projekt Your Favourite Sound byl iniciován v Londýně v roce 1998 zvukovým umělcem, pedagogem a hudebníkem Peterem Cusacem. Vznikl jako pravidelný program pro místní nekomerční umělecké rádio Resonance FM a pokračuje v různých verzích dodnes. Cílem bylo zjistit a zachytit, který zvuk a místo obyvatelé určitého města, nebo jeho části považují za "pozitivní". Odpovědi tvoří on-line archiv, obsahující informace o proměnlivé městské zvukové krajině. Tvoří portrét města a naznačuje, jak lidé v tomto ohledu vnímají svoje okolí. Výsledek může odhalit řadu překvapivých souvislostí o významu zvuku v každodenním životě. Projekt "Favourite Sound" a jeho další verze zkoumaly například Chicago, nebo Peking. Praha je prvním místem ve střední Evropě, kde zvukově sociální výzkum s uměleckou ambicí probíhá." Čerpáno z: http://www.novinkv.cz/cestovani/172446-lovci-zvuku-vybiraii-neimileisi-melodie-prahy.html „Do projektu se zapojilo několik desítek lidí, a databáze obsahuje několik stovek zvukových pohlednic různých míst v pražské krajině. Nahrávky nejsou vždycky jen pozitivní, ale jde o otevřený nekurátorský projekt a archiv reflektuje široké spektrum osobních pohledů a poslechů. Ve spolupráci s berlínským internetovým projektem aporee.org je možné umístit nahrané zvuky přímo do virtuální kartografie Prahy a ozvučit tak město pomocí induviduálních záznamů a interpretací. Mezinárodní projekt NZP (Nejmilejší zvuky Prahy) reflektuje fenomén zvuku v prostředí současných měst. Zvuk úzce souvisí s problematikou současné architektury, hudby, audiovizuálního umění, literatury, zdravotní péče, technologii, s výzkumnými tendencemi v sociálních, přírodních a environmentálních vědách." Práce Cusaca: http://www.petercusack.org/ Ukázka zvuků Prahy: http://aporee.ore/maps/?lat=50.0792171453329&lne=14.4186919927597&zoom=19&type= s&locid=5254&title=Quiet%20passage%20way%20ambience http://www.panto-graph.net/favouritesounds/sound list.php Z českých autorů je nutné zmínit i Miloše Vojtěchovského, který se na projektu nejmilejší zvuky Prahy také podílí. Je autorem velké části nahraných zvuků. Tento umělec začínal jako vrátný, doručovatel, kurátor, dopisovatel do novin, pedagog a vydavatel. V letech 1991 až 1995 působil v Amsterdamu. Přednášel zde umění zemí východní Evropy v The Center for History of Art a provozoval výstavní galerii Oko Production. Přednášel také v New Yorku na Hofstra University a Rutgers University. Jeho práce zahrnuje nejen obrazové, ale i zvukové umění. Je také spoluautorem multimediálního učebního projektu Orbis Pictus Revised a Colorum Nátura Variae. Podílel se i na založení internetového projektu Nejmilejší zvuky Prahy v roce 2009. Tento projekt reflektuje fenomén zvuku v prostředí současných měst. Zvuk úzce souvisíš problematikou současné architektury, hudby, audiovizuálního umění, literatury, zdravotní péče a dalších oblastí. KVÍZ Přiřaď správně jméno k textům popisující významné umělecké osobnosti zabývající se studiem a tvorbou zvuku. John Cage Miloš Vojtěchovský 1........................ Tento umělec se narodil v Dánsku v roce 1975. Jeho práce zahrnuje performance, hudbu pro film, zvukové site specific instalace a hudební kompozice. Zabývá se hledáním, záznamem, percepcí a fenomenologií těžce slyšitelných částí spektra zvuku, provázejících různé typy krajin a skrytých prostor v architektuře. Proslavil se nahrávkami zvuků v Černobylu po 20 letech od tragické události v jaderné elektrárně. Zkoumá zde fenomén radiace prostřednictvím zvuku. Tento umělec John Grzinich Jacob Kirkegaard 2........................ objevil fenomén ticha, prosazoval rovnoprávnost zvuků a hluků vydávaných úmyslně, ale také těch vydávaných neúmyslně. Proslavil se dílem 4:33, což je skladba, kde pianista sedí 4 minuty a 33 vteřin za piánem při absolutním tichu. Tato skladba tak měla upozornit na nedostatek ticha v hudbě. Známý je též preparovaním různých hudebních nástrojů. Snaží se tak objevit nové a dosud nepoznané zvuky těchto nástrojů. 3........................... Tento umělec je hudebník, skladatel, zvukový umělec a videoumělec. Narodil se v USA v roce 1970, žije na vesnici Mooste v Estonsku. Od 90 let cestuje jako hudebník, v poslední době pracuje s digitální fotografií. Vydává CD, a DVD, organizuje dílny, sociální projekty hlavně v Estonsku, jako host také v Evropě, USA a v Japonsku. Proslavil se projektem Location Sound Films, kde vychází z umělecké aktivity site-specific a využívá současné metody záznamu zvuku, od "performance", "nahrávání v terénu ", "improvizace" a "dokumentace". Umělec, se zřetelem na klíčovou úlohu místa samotného, jako herec a iniciátor akce, využívá zvuku k průzkumu charakteru okolního prostoru včetně vlastní role v něm 4........................... Tento umělec začínal jako vrátný, doručovatel, kurátor, dopisovatel do novin, pedagog a vydavatel. V letech 1991 až 1995 působil v Amsterdamu. Přednášel zde umění zemí východní Evropy v The Center for History of Art a provozoval výstavní galerii Oko Production. Přednášel také v New Yorku na Hofstra University a Rutgers University. Jeho práce zahrnuje nejen obrazové, ale i zvukové umění. Je také spoluautorem multimediálního učebního projektu Orbis Pictus Revised a Colorum Nátura Variae. Podílel se i na založení internetového projektu Nejmilejší zvuky Prahy v roce 2009. Tento projekt reflektuje fenomén zvuku v prostředí současných měst. Zvuk úzce souvisí s problematikou současné architektury, hudby, audiovizuálního umění, literatury, zdravotní péče a dalších oblastí. Zadání domácího úkolu Popište svou cestu do školy tak, abyste vkládáním, co největšího počtu citoslovcí nebo sloves do jednoduchých vět, zachytili zvuky, které na ní cestou uslyšíte. Tato cesta začíná ve chvíli, kdy za vámi zaklapnou domovní dveře a končí zaklapnutím dveří od školy. Pro dojíždějící studenty začíná okamžikem vysednutí z dopravního prostředku. Snažte se popis vyhotovit tak, aby tvořil příběh, ze kterého se dozvíme, co všechno jste cestou potkali. Citoslovci jsou míněna vyjádření typu: bum, rach, křup, cink, škrk, crrr atd.; slovesy chroupání, praskání, mlaskání, drkotání, osliznutí atd. Vytváření sloves a citoslovcí se meze nekladou, je jen na vás, jak daný zvuk do slov zachytíte. Text by měl obsahovat minimálně třicet vět. Ukázka, jak by mohl úkol vypadat Dveře neslyšně zaklaply. Auto před vchodem dieslově vrnělo a reproduktor nedalekého obchodu vydával duc duc ve stylu Lady Gaga. Kroky kolemjdoucí paní klap klap klap, pána v modrém saku dup dup dup, a důchodce z druhého patra šour šour šour, vše v jednom klap dup šour, klap dup šour. Cink lžičky s podšálkem doprovázelo mlaskání prvních hladovců v cukrárně, tu a tam se ozývalo osamocené srk ranního čaje. Bim bam, zase zpoždění. Rychlými kroky křup křup po písku rozkopané ulice. Už jen cink odjíždějící tramvaje. Někde za mnou se crrrrrrrrr další mísilo s áááááá překvapené paní. Dup dup do ní, s úlevou slyším pííííííííííííííííp, plesk dveří a tdm tdm řítící se tramvaje. Ze školy zní křik a crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr druhého zvonění. Rychle skřip ty těžké dveře a školou už zní jen dongbumřach jak se zavřely. Ukázka mapy Literatura: • CLARK, John. Fyzika. Praha : Svojtka a Vašut, 1997. 160 s. ISBN 8071802107. (Teorie použita v kooperativním bingu) • FIŠER, Zbyněk. Tvůrčí psaní: malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno : Paido, 2001. 164 s. ISBN 8085931990. (Inspirace ze strany 86-89 - oživení scény na fotografiích) • MACH KOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy : zásobník dramatických her a improvizací. 10. vyd. Praha : Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2005. 153 s. ISBN 8090166067. (Inspirace k aktivitám ze strany 91-92 - od slyšení k poslouchání) • NYMAN, Michael. Experimental music : Cage and beyond. 2nd ed. Cambridge : Cambridge University Press, 2001. 196 s. ISBN 0521652979. (Informace o Cageovi) • ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 2. Praha : Portál, 2001. 246 s. ISBN 8071785571. (Inspirace na stranách 47 - hra na tělo, 207 - ticho) • ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk; TICHÁ, Alena. Lidové písničky a hry s nimi. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. 146 s. ISBN 8071783234. (Inspirace ze stran 20-23 - co jsou to Orffovy nástroje) Inspirace z webu: http://clanky.rvp.ez/clanek/c/Z/9667/proiects-in-sound-zvu kv-okolo-nas-ve-tride-i-mimo-ni.html/ https://is.muni.cz/auth/dok/rfmer.pl?fakulta=1421:obdobi=5026:studium=538661:kod=UEV ll:furl=o/o2Felo/o2F1421o/o2Fiaro2011%2FUEV ll0/o2Fum%2F;info= http://www.skolska28.cz/page.php?event=67 http://www.skolska28.cz/page.php?event=265 http://maaheli.ee/main/ http://www.panto-graph.net/favouritesounds/sound list.php http://www.novinkv.cz/cestovani/172446-lovci-zvuku-vvbiraii-neimileisi-melodie-prahy.html Hodnocení: Součástí hodnocení je portfolio, do kterého jsou zakládány pracovní listy a nejméně tři vstupenky z kulturních akcí včetně krátkého popisu (proč jsem si akci vybral, co se mi na ní líbilo, kdo tam účinkoval, jaký byl program apod.). Nenaplnění portfolia reportážemi ze tří akcí a vstupenkami znamená snížení závěrečné známky o jeden stupeň. Jednou za tři týdny proběhne krátký test na ověření teoretických znalostí osvojených v hodinách. Tyto známky budou rovněž započítávány do závěrečného hodnocení. Student má možnost se jedenkrát do půl roku zřeknout účasti na aktivitě, vtom případě je ve třídě a dělá si individuální práci. Pokud se zřekne vícekrát, popř. vyrušuje, sabotuje apod. výuku, je mu zadán individuální domácí úkol. Jeho nesplnění = za pět.